To je většina, návrh je schválen,
a tím tento odstavec denního pořádku
jest vyřízen, a přistoupíme k odst.
1., který byl dán na poslední místo,
totiž
3. k rozpravě o odpovědi vlády k dotazu
členů Národního shromáždění
Svozila, Slavíčka, Tučného, Zeminové,
Laubeho a soudr. o poměrech pracovního lidu v severovýchodní
a východní české oblasti textilní.
Ve smyslu § 39. našeho jednacího řádu
navrhuji, abychom si určili pro tuto debatu řečnickou
lhůtu 25 minutovou. Jsou snad proti tomu nějaké
námitky? (Nebyly.) Není jich, návrh
můj jest schválen.
K slovu jsou přihlášeni pp. dr. Zahradník,
inženýr Novák, Svozil, Ferdinand
Jirásek, Petrovický, Slavíček,
Josef Tomášek, Rudolf Mlčoch,
Udržal a Biňovec.
Uděluji slovo panu kolegovi dr. Zahradníkovi.
Posl. dr. Zahradník: Vážené Národní
shromáždění! Chápu-li se slova
při této debatě, činím tak
jménem klubu našeho, ale prosím, aby také
bylo vzato v laskavé vědomí, že jsem
současně předsedou státního
obilního ústavu, a proto, že jsem více
méně osobně angažován. Byl jsem
- není tomu dávno - napaden, a učiněn
odpovědným za rozvrat v zásobovacím
našem systému. Konstatuji, že jsem v čele
ústavu teprve vlastně 6 neděl a jest mi s
podivením, že já mám býti vinen
rozvratem. Přijal jsem tuto funkci po dlouhém zdráhání
se, jsa si dobře vědom, že přejímám
funkci neobyčejně odpovědnou v době
na výsost kritické a předvídaje s
mathematickou jistotou, kam to přijde, jako vidím
jasně, kde budeme státi, pánové, za
8 měsíců, anebo na konci letošního
roku. Kdybych ale býval věděl, jaký
úřad přejímám, prohlašuji,
že bych ho býval nepřijal za statisíce,
ne proto, že bych se byl bál práce, ale poněvadž
promiňte, nejsem ničím, mám jen titul,
ale nemám naprosto žádného práva.
(Slyšte!) Před mým vstupem do státního
obilního ústavu byl předseda správního
výboru skutečným předsedou, mne ale
bylo předloženo rozhodnutí ministerské
rady, dle kterého byla provedena úplně nová
reorganisace obilního ústavu; byl zřízen
úplně samostatný zemský obilní
ústav, do jehož agendy já naprosto nevidím.
Předseda správního výboru obilního
ústavu jest jen vývěsní tabulkou,
nic jiného, jen objektem, po kterém se může
házeti blátem, ale který neví nic.
Přicházím do úřadu každého
dne a třebas po celý týden nepodepíši
jediný akt. (Slyšte! Posl. Dubický: Kde
to vězí?)
Byly zřízeny okresní obilní úřady
i zemské obilní úřady a kdybych sám
nejevil svůj vlastní zájem, neviděl
bych dodnes ještě vůbec do celého zařízení
tohoto ústavu. Státní obilní ústav
má, jest pravda, import a export, to není nic jiného,
než otázka peněz, valuty a u přítomnosti
našeho finančního referenta a zajisté
s jeho souhlasem prohlašuji, že pravidelně jsme
postavení před fait accompli, ujednání
našeho pana prokuristy s panem ministrem financí,
poněvadž nedisponujeme žádnou valutou.
To jest otázka více méně mezinárodní,
na kterou my sami nemáme nejmenší ingerence,
a naprosto žádného vlivu. Jen jsem si, promiňte
to triviální slovo, jednou omočil, když
jsem byl já společně s celým správním
výborem a se zástupcem ministerstva zásobování
obviněn jedním komisionářem z nepoctivosti,
jako bychom byli zadali nějakou velkou věc oferentovi,
který až po uplynutí termínu podal ofertu,
tedy z věcí čistě špatné.
odpusťte, nemám nic jiného, než svou čest
a své dobré jméno. Tím jsem se cítil
přirozeně osobně uražen, jako jsem v
tom viděl urážku každého z nás.
Tedy když jsem volal komisionáře k zodpovědnosti,
aby to potvrdil písemně, dostal jsem dopis velmi
neslušným tónem psaný, ve kterém
ohlašoval, že se nedá žádným
dočasným předsedou obilního ústavu
ve svém právu osobní kritiky omezovati, nýbrž
že podá s patřičným komentářem
ministrovi zásobování výpověď.
Já jsem si dovolil tomuto člověku výpověď
dáti sám. Ovšem nepochodil jsem, poněvadž
jsem se pletl do funkce zemského obilního ústavu.
Zapomněl jsem, že to musí potvrditi ministerstvo
zásobování, a proto byla moje výpověď
anulována. (Slyšte!) Ale když naše
družstvo v Habrech stále a stále urgovalo dodání
pytlů, nemajíc obilí kam dát, a prosilo
od zemského obilního ústavu pytle, které
stále nešly a družstvo, které ovšem
neznalo finesy, psalo, že nedostane-li pytle, bude muset
obilí prodati z volné ruky, dostalo bez mého
vědomí a bez vědomí ministerstva zásobování
od zemského obilního ústavu výpověď!
(Slyšte!) Já jako president ústředního
ústavu nesmím se tedy cítiti uražen,
moje výpověď neplatí, ale od zemského
úřadu se může dát obyčejná,
razítkem potvrzená výpověď.
Já jsem tam žádného chaosu nevnesl,
ani nemám té síly, ale zajímavo je,
že když jsem dnes přišel do kanceláře,
dostal jsem na vědomí výnos ministerstva
zásobování ze dne 19. ledna, kde v prvním
odstavci se mluví o dvojím zásobování,
a končí ten odstavec, že organisace rozděloven
přinesla do evidence místy chaos. Řeknu Vám,
pánové, jen krátce: pracuje tu ministerstvo
zásobovací, zemská i okresní politická
správa, okresní obilní úřad
svými orgány, přednostové skupin a
rozděloven výkupními a rozděloven
komisaři, místní a okresní hospodářské
rady, Zemský obilní úřad, revisoři
ministerstva i zemského obilního ústavu -
mně jde hlava kolem, když o všech těchto
instancích jen čtu, a teď račte uvážiti,
že do toho mluví také ministerstvo veřejných
prací, ministerstvo železnic, někdy něco
málo ministerstvo zemědělství, račte
si, pánové, představiti, že v tomto
chaosu se má vyznati prostý sedlák, má
věděti, co má dělat a kdo mu má
co poroučet.
Je zde sto pánů, ale žádný systém.
Já jen konstatuji, že sám státní
obilní ústav se všemi zemskými obilními
ústavy v Praze, Brně, Opavě, Vratislavi a
Užhorodě představuje ohromné těleso
úřednické, jdoucí do tisíců,
že je to těleso ohromné a tak spletité,
že já se v něm dnes - a nejsem z nejhloupějších
- naprosto nevyznám. (Posl. Zeminová: Když
tak k ničemu nejste, jděte domů! Veselost.)
Děkuji vám, slečno, jest-li tomu vy rozumíte
lépe, rád vám udělám místo.
(Posl. Laube: Pořádek se tam musí
udělat, sám nejste s to nic dodat!) Já
nemluvím proti pořádku, já jen říkám,
že je to ohromně spletitý systém! (Posl.
Zeminová: Když presidium nedá do toho systému
hlavu a myšlenku, nač tam jste?) Jsem-li k něčemu,
k tomu nejste vy, slečno, povolána, abyste vy řekla,
mám-li něco v hlavě či ne. (Tak
jest) Já milerád pracuji. (Posl. Zeminová:
Jako na železnici!) Milerád jsem i tam pracoval.
Nebylo to tak nejhorší, nebojte se. Zeptejte se! To
nemůžete říci. Já se jistě
nelekám práce ani zodpovědnosti, to jsem
dokázal celým svým životem, ale chci
také míti možnost, abych mohl do toho dát
také své celé já, své celé
přesvědčení, a pak přejmu zodpovědnost,
ale přijíti k něčemu, o čem
já jsem nepracoval, a přejati zodpovědnost,
to je, pánové, těžko.
Já budu rád, když budu odvolán, čím
dříve, tím lépe, poněvadž
vidím, že kdyby tam přišel anděl
z nebe, že by v té době neudělal tam
nic, neudělal by žádné zázraky.
U nás byla jedna kardinální chyba, a ta kardinální
chyba je ta, že se řeklo u nás, že jsme
soběstační a to je prvé neštěstí,
které se stalo. My soběstační nejsme
v hospodářství, a s tím se musí
počítat. (Posl. Petrovický: Místo
100 % odvádělo se jen 27 %!) Já vám
všechno dokáži, to není pravda! Prosím,
poněvadž soběstační nejsme, je
neštěstí, pánové, že se
nakupovalo obilí v době, kdy jsme mohli za nynější
jeden vagon koupiti 3 až 4 vagony. To se na nás mstí.
Já, pánové, nikoho nejmenuji, já konstatuji
fakta. (Hluk. Posl. F. Jirásek: Kdo hausíruje
s tím pořád po schůzích?)
Já konstatuji tohle... (Posl. F. Jirásek: Rašín
nechtěl dáti peníze! Hluk. - Předseda
zvoní.)
Pánové, já vám jenom konstatuji na
základě úředních dat, kdybychom
byli soběstační, na základě
přesného konstatování výnosu,
musilo by na 1 ha našich pozemků uroditi se pšenice
33 q. (Hlas: To říkal Prášek!)
To je dokázáno úředně. Muselo
by se tolik urodit, a poněvadž ani největší
nepřítel venkovského rolníka... (Hluk.)
Předseda: (Prosil bych, aby řečník
nebyl vyrušován.)
Posl. dr. Zahradník (pokračuje): ...poněvadž
ani největší nepřítel venkovského
zemědělce nemůže říci,
že by bylo možno, aby průměrně
u nás na 1 ha se udařilo 33 q pšenice, je dokázáno,
že my za žádných okolností soběstačnými
nemůžeme býti a já nechci vás
unavovati velikými řadami čísel-jenom
pravím, že my musíme míti na každý
způsob kromě toho ještě reservu a to
pro celou Československou republiku a že je nutno
opatřiti ještě 22.870 vagonů mouky k
vaření a 22.921 vagonů mouky chlebové.
O Slovensku, pánové, nechci mluviti. (Hlas: Prečo?)
Na Slovensku trpíme ještě dnes, nemajíce
ani žádného přesného přehledu,
následky invase, trpíme tím, že 2 měsíce
byl uvolněn obchod a nyní, pánové,
se bojím, že až budeme tam rekvirovat, bude se
toho politicky využitkovávat a že se bude s jisté
strany ukazovat na to, že vyžíráme Slovensko
a že je vykrádáme. Bude nutno na Slovensko
apelovat, aby nám ze svých přebytků,
nebo z toho, co má, rozhodně něco dalo.
Podobně se to má, pánové, s našimi
brambory. Situace bramborová je přímo trapná,
tragická a není jinak ani možno, neboť
tisíce metráků bramborů nám
zůstaly v zemi a zamrzly a já nijak se nerozpakuji
říci, že mé srdce pukalo na podzim,
když jsem se díval, jak na drahách celé
dny v otevřených vagonech jezdily brambory sem a
tam a nepokrytě tvrdím, že v tom jsem viděl
úmysl, aby brambory zmrzly, aby naše vínopalny
a škrobárny mohly "kšeftovati".
Abych ulomil hrot všemu podezírání,
prohlašuji, že jako jsem byl zvyklý sám
vždy konati svoji povinnost vůči republice,
tak žádám také totéž na
všech našich lidech i na všech ostatních
a neračte mysliti, že budu tak pošetilým
a naivním, že bych řekl, že všichni
příslušníci našeho stavu jsou andělé.
Mám tu kuráž to říci a my jsme
si jistě toho vědomi, že v našich řadách
jsou lidé, kteří své povinnosti nekonají
a takové lidi do ochrany bráti nebudem. Proto prosím
a budu také stejným právem žádati
to, aby konali všichni v tom směru své povinnosti
k republice. Jak se mají konati, dovolím si vám
říci.
Neračte zapomínati, než k tomu přijdu,
že válka zuřila 5 let. Vezměte si, prosím,
výnosy těch 5 roků války a uvidíte
s mathematickou jistotou pokles výnosu hospodářského.
Jsou to eminentní zjevy nedostatku pracovních sil
ve válce, nedostatek potahů, hnojiv specielně
a všech ostatních potřeb zemědělských.
K tomu přišlo ještě druhé a sice
neobyčejné nadsazovaní výsledků
loňských žní. Nebyly to žně
tak vydatné, jak se myslilo. Překvapuje všeobecně
na př. neobyčejná snětivost pšenice,
která jest úředně dokázána
a sice taková, jaká již po dlouhá léta
nebyla. Mohl bych vám říci, jak nespravedlivým
způsobem byly u nás vyměřovány
kontingenty, a já lituji, že se nyní u nás
hausíruje ve veřejností s tím, že
naše německé okresy dodávají
mnohem více nežli české. To není
pravda. Já ponechávám to kol. Tomáškovi,
aby vám na základě dat ukázal, jak
nespravedlivě byly rozděleny kontigenty v severních
Čechách a jak tvrdým způsobem byly
vypsány na našem jihu. Konstatoval jsem v neděli
nespravedlivě vysoký kontingent na Humpolecku. Konečně
pravím: konati svou povinnost. Tu bych prosil a přál
si, aby to pánové sdělili našim horníkům,
aby nám uhlí výmlatné dodávali
okamžitě. Je to smutné, když dostanem
seznam jenom okresu sedlčanského, kde politická
správa dokazuje, že má dostati 43 vagonů
uhlí. Ukázal bych vám vzorky obilí
vzrostlého ve stozích, jaké spousty se nadělají,
co nám zrna uchází sežráním,
zkažením se, namoknutím atd. Marně prosíme
o uhlí. Tu bych prosil, aby v tom ohledu bylo působeno
na naše horníky, aby dobývání
výmlatového uhlí věnovali plnou pozornost.
Prosil bych též, aby dráhy konaly svou povinnost.
Jest to trudné a smutné, když dostávám
zprávu, že dejme tomu, z Touškova do Netolic
jde vagon 16 dní (Slyšte!) Podnes dostávám
zoufalé zprávy od našich komisionářů,
od našich družstev, že pytle jdou někdy
3-4 neděle, že rolníci přivezou obilí
do skladiště, ale že není pro ně
místa, že se musí s ním nazpátek
domů, že obilí se zkazí atd. Nechci
mluviti o tom, co jsem v meziministerské poradě
v prosinci a lednu uvedl, konstatují však, že
nevidím naprosto nikde, bohužel, nápravy. Pánové,
odpusťte, když nemáme uhlí, když
to trvá tak dlouho, než vůz přijde,
pak nikdo nemůže se diviti, že i při nejlepší
vůli nedělají se zázraky.
Konečně přál bych si, pánové,
aby se uhlí výmlatné nerekvirovalo. Máme
dnes spoustu žádostí za příděl
uhlí a uhlí je vypraveno, ale včera na př.
přišel ke mne statkář, kterému
uhlí sice přiděleno a vypraveno bylo také
22. prosince, ale podnes uhlí žádného
nemá. Uhlí rekvirují dráhy, uhlí
rekvirují okresní a místní hospodářské
rady, uhlí rekvirují politické úřady
a když přijde na dvůr, rekviruje je čeleď,
takže nemáme možnosti vymlátit. Nepřejímám
za to naprosto žádné zodpovědnosti.
Potřebujeme benzinu, ale rekvirovalo jej ministerstvo Národní
obrany. Celá řada našich motorů stojí.
Ujišťuji vás, že tisíce metráků
mohli jsme již dávno vymlátit, kdybychom ty
věci bývali zde měli.
Dále ale prosím, pánové, nesmí
se podceňovat, že petroleje u nás není.
Čeleď nechce za tmy do chléva, čeká
až se rozední, večer do chléva nemůže
jít. Sedlák petrolej nemůže dostat,
pod rukou ale od městských keťase dostane 3
l petroleje za 17 kg pšeničné mouky.
U našeho lidu to vzbuzuje rozčilení, že
od úřadů nemůže dostat nic, ale
petroleje dostane od malých i velkých keťase
pod rukou, ale jen za obilí nebo máslo a vejce.
Ovšem přál bych si také, aby se na ministerstvu
veřejných prací netvrdilo, že stačí
pro výplat 1 ha polí 1 q uhlí. Mně
bylo řečeno, že to jistý pán
tam udal. Já se ptám každého hospodáře,
je-li možno s 1 q - nebo dejme tomu, že má 100
ha pozemků, t. j. 500 měr, tedy s vagonem uhlí
vymlátit. Kromě toho radím vám, abyste
se podívali na kvalitu uhlí, plného hlíny,
kameni a vší nečistoty.
Konečně, pánové, netajím se
tím a říkám vám, že kromě
opožděných žní, brzké zimy,
neobyčejně nám ublížila - nezlobte
se, pánové - 8hodinná doba pracovní.
(Výborně!) Snad to bylo dobře míněno,
ale my se přesvědčili, že do zemědělství
8hod. doba pracovní naprosto se nehodí. Jako bývalý
výkonný ekonom vím a zeptejte se kohokoliv,
řekněte mně, že hospodářství
se dá řídit podle hodin. Zemědělec,
chce-li míti svůj statek v pořádku,
nesmí se dívat na hodiny. Jde se do práce,
když to počasí dovolí a jde se z práce
zase, když to dovolí počasí. Viděl
jsem to, když jsem jel na Brandýskou, na Poděbradku,
na Hradecku a na Chlumecku. Divil jsem se a bylo mně k
pláči, když jsem viděl ty velké
lány řepy nevydobyté, pole po řepě
nezoraná, když jsem viděl to ohromné
procento, které nám chybí v ozimech. Budeme
míti o 25 až 30 proc. ozimu méně, než
jsme měli loni a naši hospodáři tvrdí,
že budeme míti ještě méně.
Když jsem jel na Německý Brod a mráz
třeskutý tam byl a viděl jsem ty slaboučké
ozimy při tom holém mrazu, chápal jsem hospodáře,
když naříkali, že budou muset zaorat,
a kde to nabereme, nevím. Snad se mohlo alespoň
něco zachrániti.
Viděl jsem na vlastní oči, bylo mi smutno,
když z pole odcházeli lidi odpoledne v 5 hodin, kdy
slunce stálo vysoko nad hlavami. V Brandýse jsem
to řekl výslovně: "Vy tu řepu
zde nesklidíte!", a oni ji nesklidili. A to bylo v
říjnu. (Post. Johanis: Mohli dělati přesčas!
12 hodin mohou dělat!)
Pánové, chtěl jsem upozorniti na něco.
Jste obyčejně často pleteni určitými
ciframi. A snad to není velká chvála. V Něm.
Brodě v neděli, kde byl přítomen váš
stoupenec pan Zvolánek na schůzi, kde nebyl
žádný zemědělec, všichni
mně konstatovali, že evidence zemského obilního
ústavu není správná, a když jsem
říkal, že podle evidence je odevzdáno
52 procent, vytáhli zápisy a dokázali mi,
že je odvedeno 75 procent. Ovšem komisionáři
tamní mi říkali, že nemají peníze,
nemohou platiti, družstvo brodské mělo u obilního
ústavu 700.000 K. Naši lidé potřebují
peníze. Komisionář prosí o peníze,
telegrafuje, přijede osobně... (posl. F. Jirásek:
Vždyť to financuje Ústřední jednota,
ty výplaty! Hluk. Předseda zvoní.) ....Konstatuji,
že tím způsobem se neobyčejně
protahuje výkup. Tvrdí se, že máme více
vykoupeno, jak o tom má dokumenty posl. Vechtr a posl.
Tomášek, dle kterých je dokázáno,
že neměla El. Zeminová pravdu, když o
smíchovském okresu tvrdila, že bylo zde odevzdáno
15-20 procent, nýbrž tam mají plných
82 procent kontingentu. Tedy to jsou určité věci,
které zavánějí přímo
štvaním. (Posl. Vechtr: To je úřední!
To soukromé bude větší! Posl. Johanes:
Proč nedáte korrekturu úřední?
To je vaší věcí! Posl. Sechtr: Já
nemám možnost, úřední agrárníky
opraviti!)
Pokud se týče pytlů, tedy zde mám
případ, že Spořitelní a záložní
spodek, Raiffeisenka v Červených Janovicích
obdržela 9. ledna disposici a teprve 22. ledna přišly
pytle, aby mohla tuto disposici vykonati.
Zajímavé jest, že mně řekli přímo
výkupní komisaři výslovně:
"Prosím vás, neposílejte vojáky
ven, škoda peněz, resultát vojenských
rekvisic rovná se skoro nule. Daleko více vykoná
revisní orgán, který je na okresu, ten se
může o tom percentuelně přesvědčiti
a nemáte takové chikány. Pánové,
odpusťte, napřed dejte našemu člověku
- lidu uhlí, petrolej a benzin a umožněte mu,
aby dostal totéž, čeho dostává
se jinému z konsumu a pak umožňujte, - já
vám to řeknu upřímně - aby
si mohl také jmenovati, komu chce obilí odváděti.
Počítejte s tím momentem. Vychovávali
jsme naše lidi v českém vlasteneckém
vědomí, - viděli jsme, že mnohý
komisionář dělal náhončího
Rakouska, němčil a stál nad naším
lidem s knutou. Pak se nedivte, že v těch lidech dnes,
když jsou svobodní, ozve se kus sebevědomí
a že říkají: "Já odvedu
rád, ale tomu člověku neodvedu." Můžete
je viniti, že je to nepoctivost v naší republice?
(Posl. Stivín: Porušování zákona
to je!) On porušil dříve zákon lidskosti(Nepokoj.)