Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ještě při tomto paragrafu musím se zmíniti o datu 30. června 1919. Došla mne upozornění, že by mohly povstati jisté nesrovnalosti vzhledem k zákonům později vydaným, že by při tom zájmy zaměstnanců byly snad zkráceny. Já tedy považuji za samozřejmé, a také to uvádím výslovně v důvodové zprávě, že tímto ustanovením o lhůtě 30. června nemají a nemohou býti dotčeny úpravy, provedené na základě pozdějších zákonů.

To tedy připomínám na upokojení interesovaných kruhů. K § 4. dovoluji si upozorniti, že v odst. 2. za slovem "obce" na řádce třetí jest zapotřebí vložiti v závorce slovo "osady". To jest tedy změna vlastně jen nepatrná.

K § 6. dovoluji si připomenouti, že v podstatě tento paragraf setrvává na stanovisku, které již zaujímaly při dřívějším jednání o sloučení předměstí s Prahou jak obec Pražská, tak i zemský výbor. Základem pro rozvrh aktiv a pasiv mezi okresy, od nichž se část ku Praze přivtěluje, stanoví se poměr daňové základny. Myslím, že jest to zcela odůvodněno, poněvadž právě při okresích největší část příjmů plyne z přirážek, vypisovaných podle státních daní, takže tímto způsobem zajisté bude správně rozděleno jmění podle toho, jak velikou měrou připadne dotyčná část okresu do Veliké Prahy.

Mimo to je učiněno zvláštní opatření, aby okres netrpěl po svém zmenšení abundancí úředníků a zřízenců. Tu bude zajisté samozřejmě dbáno jak potřeb okresu, tak i potřeb a přání dotčených zaměstnanců. Oba paragrafy, i § 6. i § 7., ovšem ponechávají v prvé řadě dohodě dotčeného okresu a obce Pražské úpravu těchto vzájemných poměrů a teprve v druhé řadě povolávají k rozhodnutí jiné nestranné orgány, a sice podle § 6., pokud se týče ceny jednotlivých předmětů, které mají vzájemně město Praha a samosprávné okresy si nahraditi, rozhodne zvláštní smíšená komise, pro kterou bude vydán jednací řád ministrem vnitra. Pro případ neshody má rozhodnouti ministerstvo vnitra. Při přípravě této smíšené komise, která bude tvořiti jaksi rozhodčí soud, jest pamatováno také na to, aby rozhodující předseda nebyl vázán názorem jedné nebo druhé ze stran, neboť budou to zástupci těch súčastněných činitelů, nýbrž že on může částečně dáti za právo straně jedné, a částečně za právo straně druhé, takže jistě to rozhodnutí může býti zcela věcným a ohleduplným na strany obě.

Také ovšem je učiněno opatření, aby nemohla žádná ze stran mařiti jednání abstinencí, poněvadž pro ten případ budou vydána zvláštní podrobná nařízení v jednacím řádu. Tedy v těchto obou paragrafech jest zajisté záruka, že při nové úpravě poměrů bude dbáno toho, aby jedna strana ku škodě druhé nedosahovala výhod, a nebyla nijakým způsobem nespravedlivým zkrácena a mimo to, aby okresy, které zůstanou po odloučení, byly schopny dalšího života a vývoje, aby nepovstaly v sousedství hlavního města Prahy samosprávné jednotky, které by pro finanční slabost, ať již by to byly okresy nebo obce, nebyly zdravé a nebyly také důstojným sousedstvem hlavního města Prahy.

Dále přecházím k § 9., který vyplývá ze snahy, sjednotiti pokud možno správu budoucí Velké Prahy a odstraniti všecky zvláštní útvary v ní. Proto se ustanovuje, že zvláštní společenství obcí Prahy, Karlína, Smíchova, Král. Vinohrad a Žižkova o společném zřízení a vydržování vodárny se zrušuje a že závazky a práva přecházejí na obec pražskou a správa na zastupitelstvo a radu.

§§ 10. a 11. mají býti rámcem, uvnitř kterého zastupitelstvo nově zvolené za souhlasu vlády upraví podrobným finančním plánem na delší řadu let stanoveným, přechod od nynějších disparátních poměrů, zejména pro nestejnou poplatnost jednotlivých obcí, k budoucí jednotnosti v celé Velké Praze. Není ovšem možno, aby rázem nastalo vyrovnání veškerých přirážek. Nebylo by to možno ani z důvodů národospodářských ani sociálně-politických. Mělo by to za následek zejména zvyšování nájemného neúměrně, případně znehodnocení majetku nemovitého, zejména v těch částech, kde by se přirážky zvyšovaly, kdežto v druhých částech, kde by se přirážky snižovaly, nastávaly by zjevy rázu opačného. Také by nebylo zaso důvodu, aby v obcích, které se připojují rázem přestalo vybírání přirážek okresních, neboť Praha, ta Velká Praha přejímá buď z velké části nebo i celé dosavadní úkoly i břemena okresů. Zajisté jest spravedlivo, aby tyto okresní přirážky, náklady s tím spojené hradily. Pro tento finanční plán arciť hlavní zásady teprve může ustanoviti zvláštní zákon, jehož osnova bude později předložena. Při tom arci, jak již jsem poznamenal při § 2., kde jsem si dovolil odůvodniti a přednésti resoluci, jest samozřejmě nezbytné, dbáti požadavků a přání částí nově připojených ke Praze, a samozřejmě bude nutno spoléhati na vydatnou podporu státní, poněvadž tyto úkoly zdolati běžnými příjmy, jest naprosto vyloučeno.

K § 13., týkajícímu se obvodu policejního ředitelství pražského, který ustanovuje, že obvod policejního ředitelství pražského rozšíří se na celý obvod, stanovený výpočtem obcí v § 1., dovoluji si podotknouti, že již dříve se vyskytovaly žádosti obcí, aby byly do policejního obvodu pražského zařaděny. Tedy je to jen účelno, když dnes ten policejní obvod se srovnává s novým obvodem velké politické obce. Ministr vnitra může policejní obvod i rozšířiti přes tuto míru na další obce sousední. A ani to by nebylo nic neznámého. Naopak, je to zvykem i v jiných zemích, že policejní obvody hlavních měst přesahují hranice dotyčné politické obce.

Tak mohu připomenou i, že také v Paříži i v Londýně obvod policejní je širší nežli obvod komunální.

§ 14. ustanovuje, že organisace a příslušnost úřadů politických, školských, finančních a berních zůstává zatím beze změny.

Zde došlo memorandum organisací, jednot a klubů učitelských, které se dožadovaly jak se stanoviska paedagogického, tak i se stanoviska správního, aby co možná byla do zákona pojata ustanovení, kterými by se školství pražské unifikovalo. Není zajisté žádného sporu o tom, že k této unifikaci pražského školství musí dojíti. Ale okamžitě je to neproveditelno a připravuje se v tom směru právě tak celková reforma, jako ohledně úřadů politických, finančních a berních. Z toho důvodu nemohlo býti žádosti oné vyhověno, ačkoli se důvody této žádosti plně uznávají, a věc musí býti v nejkratší době řešena.

§ 16. má za účel, do budoucnosti usnadniti připojování dalších obcí ku Praze, po případě pouhou změnu hranic provésti, ke kterýmž věcem dosud bylo vždy zapotřebí zvláštních zákonů.

Tím bych byl probral stručně osnovu o sloučení, a přijdu k dalšímu zákonu: O volbách do ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy.

Všechny ty tři osnovy souvisejí, a jest jistě účelným, abychom je jakožto jeden celek projednávali.

Tu v § 1. se stanoví, že společné ústřední zastupitelstvo má čítati 100 členů. Je to počet úplně i pro správu tak veliké komuny postačitelný.

Také v jiných zemích, v Paříži na př., municipální rada čítá pouze 80 členů, v Londýně hrabská rada čítá 118 členů. Mimo to dlužno uvážiti, že příliš početný sbor jest na závadu projednávání věcí, že sbory méně početné snáze se řídí a rychleji a věcněji mohou záležitosti vyřizovati. Tedy myslím, že tato cifra 100 členů jest správně a účelně volena.

K § 2. mně byl oznámen pozměňovací návrh a sice tohoto znění: "V § 2. tohoto zákona budiž jako druhý odstavec vložena věta: Na volby, které se provedou do dne 1. srpna 1920, se toto ustanovení nevztahuje." Já s tímto pozměňovacím návrhem po projednání jeho - totiž po diskusi o něm v ústavním výboru - projevuji souhlas, poněvadž má za účel urychlení voleb do ústředního zastupitelstva. Podle stávajících voličských seznamů není možno vyhověti ustanovení odstavce, když bude tento odstavec přijat, ovšem musím říci, odstavce prvého, § 2., který zní, že pokud jako podmínka práva volebního neb volitelnosti vyžaduje se bydlení v obci po dobu tří měsíců, pokud se týče jednoho roku, pokládá se území všech obcí (osad) sloučených za území jediné obce. Na tuto věc není v seznamech voličských brán žádný zřetel, a následkem toho by se volby do ústředního zastupitelstva mohly konati teprve po druhých seznamech voličských, až by také tento požadavek zákona o volbách pražských byl splněn; ale fluktuace obyvatelstva při nynějších bytových poměrech není taková, že by se bylo obávati velkého množství těch osob, které tímto způsobem snad nebudou míti práva volebního, že se přestěhují, řekněme, v době tří měsíců z Karlína na Vinohrady, z Prahy na Smíchov a pod. Tedy já se pozměňovacímu návrhu konformuji a souhlasím, aby dodatek byl v § 2. řečeného zákona schválen.

Jinak tato osnova jest osnovou, doplňující pouze volební řád do obcí.

Zmínky ještě zasluhuje zejména § 4., ve kterém se žádá, aby kandidátní listiny podle § 20. řádu volení do obcí, byly podepsány vlastnoručně nejméně 500 voliči v seznamu zapsanými. Snad zcela pochopitelný požadavek, plynoucí z obavy, že by příliš malé skupiny vystupovaly ve volebním zápasu, které by ani neměly možnost uplatniti se tím způsobem, že by došly volebního čísla a zbytečným způsobem by se zdražoval jenom náklad na volby, který, jak známo, roste v nynějších mimořádných poměrech do závratné a mimořádné výše.

Přecházím k další osnově, totiž k osnově zákona o organisaci a působnosti Ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy a místních výborů. Tato osnova vlastně obsahuje v sobě v hlavních rysech příští obecní řád pražský, který ovšem bude musit být ještě v podrobnostech vypracován a k zákonodárnému schválení předložen. Není to tedy nijaký definitivní návrh, není to také návrh, který by vyčerpával všecky podrobnosti, ale myslím, že by ani nebylo dobré, kdybychom takový návrh příliš podrobný předkládali. Přicházíme při tvoření Velké Prahy do stadia přechodného, do stadia různých změn a tu zajisté je mnohem účelnější, učiniti podkladem tohoto vývoje zákon, který je pružnější a jehož ustanovení je lépe možno rozmanitým těm případům, které se zde vyskytnou, přizpůsobiti. Také není ani možno podrobný zákon předložiti z toho stanoviska, že nemáme dosud podrobnou úpravu naší budoucí veřejné správy, zejména pokud se týče spolupůsobení živlu laického, zřízení župního, také není podrobně upraveno hospodářství obce Pražské, a není možno podrobně je upraviti, poněvadž nemáme ani obrysy našeho budoucího hospodářství státního ještě upraveny. Tím méně arciť je možno upravovati hospodářství celků menších, které budou od státu odvisly.

Osnova tato vychází ze základní myšlenky, že až do definitivního sloučení obcí ve Velkou Prahu, bude Ústřední zastupitelstvo vykonávati kompetenci dosavadních obcí a okresů dohromady, vlastně bude zastupovati okresní zastupitelstva a bude takto spojovati obce ty i přede dnem sloučení ve vyšší samosprávný svaz a připravovati jich úplné splynutí. Tento svaz má míti samostatnou, zásadně neobmezenou působnost. Bude zejména moci podnikati všechno, co uzná za společný a nutný prospěch všech obcí Velké Prahy. To je tedy cosi podobného, jako již je stanoveno v pražském statutu, v obecním zřízení i v zákoně v okresních zastupitelstvech. Vedle toho arci zastupitelstvo ústřední převezme od dosavadních obcí a okresů některé určitě vymezené agendy, které je dlužno jednotně řešiti v zájmu celé Velké Prahy.

To by bylo s celkového hlediska. Pokud se týče podrobností, tedy v § 1. jsou obsažena ustanovení o volbě primátora, že se sejdou k volbě do 8 dnů potom, kdy volba zastupitelstva se stala právoplatnou. Tento paragraf, jakož i několik následujících, byl předmětem velmi živé diskuse a sporů. Již název starosty hlavního města Prahy narazil na různé pochyby a na odpor, zejména, když se navrhovalo jednak, aby byl nazván presidentem ústředního zastupitelstva, pak prostě starostou - co by byl nejjednodušší název, a konečně se došlo k historickému názvu primátora. Bylo namítáno, že snad to není dost demokratické, jak se u nás velmi často s touto námitkou operuje beze vší příčiny. Primátor neznamená nic jiného, než primus cives, nevyvyšuje, nýbrž prostě řadí. Prostě je to první občan obce a také je ten název historicky zdůvodněn. Avšak v tomto paragrafu došlo k důležitému usnesení potud, že bylo do jisté míry zasáhnuto do dosavadního principu našeho volebního řádu do obcí, a to zejména v § 62. Jak račte vědět, volební řád do obcí konstruuje všechnu organisaci obce na základě politických stran a jde tak daleko, že starosta obce může být volen pouze některými politickými stranami. Bylo uznáno, že tato zásada se dobře nehodí pro hlavu města, které má být hlavním městem státu, že má to být osoba, která požívá co možná důvěry nejširších vrstev a ne pouze některých politických stran. Mimo to, že je to osoba, která zastupuje hlavní město státu i vůči vládě, i také vůči cizině, jak vidíme již z dlouholetých styků města Prahy s cizinou, i v době režimu starého.

Tedy jsou tu jistě zvláštní požadavky na schopnost dotyčné osoby, a je tedy účelnější, aby volba její byla upravena tak, by co možná výsledek její byl projevem důvěry co nejširší a ocenění kandidáta způsobem co možná nejnestrannějším, tedy co nejméně se zřetelem k jeho příslušenství k některé politické straně. Zajisté ovšem nemůže mu býti takové příslušenství nijak na závadu. Proto byly celkem převzaty zásady, aby volen byl primátor tak, jako dosud byl volen starosta měst pražských, z plena za kvalifikované přítomnosti, aby se volba opakovala, po případě se konala užší volba, aby takovým způsobem bylo docíleno volby, která by vyhovovala tomu, co jsem si dovolil ohledně požadavku na osobu, stojící v čele hlavního města státu, uvésti. Mimo to - a to právě vyplývá také z postavení primátora hlavního města - je stanoveno v § 2., že k platnosti volby takové je zapotřebí, aby byla k návrhu vlády schválena presidentem. Ani toto zákonné ustanovení není a nemá býti žádným omezením demokratických zásad, nýbrž má za účel, zdůrazniti důležité postavení úřadu toho a učiniti ho silnějším na venek i uvnitř. Proto také mám za to, že nebude odporu, aby toto ustanovení zákonné bylo schváleno.

§ 4. jest pouhým důsledkem té okolnosti, že v § 3. se ustanovuje, že mají býti zvoleni 3 náměstkové, jest zapotřebí tedy, poněvadž volební řád do obcí předpokládá pouze volbu 2 náměstků, učiniti určitá zákonitá opatření, která by uvedla v soulad dosavadní ustanovení volebního řádu do obcí.

Tím přecházím k § 5., který obsahuje 2 důležité instituce a sice instituci stavebního sboru pro vyřizování stavebních stížností a pak sboru pro vyřizování stížností ostatních oborů.

Toto zákonné ustanovení bylo snad předmětem nejúpornějších sporů v obou parlamentních výborech, ačkoliv jest to dávné přání i města Prahy i zemského výboru, aby taková instituce byla v zájmu odborného a co možná rychlého vyřizování věcí stavebních uzákoněna. Proto se ustanovuje se stanoviska odborného, aby za členy stavebního sboru byli voleni pouze odborníci a mimo to se připouští také pracovníci z oboru bytové reformy. To byl dodatek, aby se vyhovělo potřebám širších lidových vrstev, kde jsou mnozí lidé, kteří jsou odborně vzděláni v určité otázce na základě své spolkové a praktické činnosti, ale kteří nemají methodické průpravy školské. I těm bude umožněno, aby byli členy stavebního sboru. Při tom se ustanovuje, že stavební sbor má býti 16 členný, 12 členů voleno a 4 členy má jmenovati ministr vnitra po návrhu zemského výboru, advokátní, inženýrské a lékařské komory a v dohodě se zúčastněnými ministry odbornými. Tím má býti zabezpečen vliv kruhům vládním zajisté ne v tom směru, aby snad nějakým způsobem autonomní činnost byla obmezována, nýbrž aby ve vybudování hlavního města se co možná pokračovalo s hlediska širšího a zejména též se zřetele k zájmům státu.

Co se týče druhého sboru pro vyřizování stížností i tam je požadavek, aby byl odborný živel náležité zastoupen a sice aby nejméně polovinou voleni byli právníci. Po výkladu těchto ustanovení myslím, že budu moci pánům vyhověti a rychlejším tempem ve svém referátu pokračovati. Ale to, co jsem dosud řekl, bylo naprosto nutné a nemohl jsem z toho ničeho vypustiti.

§§ 7. a 8. jednají o volbě a ustavení místních výborů. Zde je možno krátce charakterisovati poměr mezi ústředním zastupitelstvem a místními výbory. Před sloučením budou místní výbory representanty samostatných obecních správ, budou ovšem ve své činnosti omezovány zřetelem na přípravné práce a vše, čeho je třeba k vytvoření komuny společné. Po sloučení ústřední zastupitelstvo dostává do rukou takřka veškerou moc v řízení záležitostí obecních a místním výborům ponechává jenom to, co jaksi může se stanovisko celkového zájmu ze své moci a působnosti přepustiti, a čemu více arciť vyhoví vyřizování prostřednictvím lokálních úřadů.

Tím byl bych vyčerpal nejdůležitější ustanovení této osnovy. Zvláštní zmínky zasluhuje ještě § 21., dle něhož ústřední zastupitelstvo může po vyslechnutí místních výborů a se schválením ministerstva vnitra sloučiti několik částí pro volbu místních výborů v jeden celek nebo rozděliti některou část obce, která dříve tvořila samostatnou obec, v několik částí, nebo změniti hranice místních obvodů. Dříve k takové změně bylo třeba, jak jsem již toho byl se dotkl zákonů, dnes arciť, když se tyto obce slučují v jeden celek, tato podmínka by neměla žádného zdůvodnění. Arciť nesmí se tak státi hned se sloučením obcí ve velkou komunu, protože by z toho mohly povstati různé obtíže, které by zavdávaly příčiny ke zmatkům a rušily celou akci.

Na konci zprávy své dovoluji si ještě jen uvésti, že v referátě mne předcházel člen Národního shromáždění pan dr. Přemysl Šámal, který nastoupením úřadu kancléře přirozeně nemohl podržet dvě takové význačné funkce v rukou a proto referátu se vzdal, podav ještě zprávu o vládním návrhu, týkajícím se konání obecních voleb v Praze, kterého také z největší části bylo použito pro vypracování mnou Vám předložené osnovy druhé.

Vážené Národní shromáždění, předkládaje vám všechny tyto osnovy, dovoluji si jak z důvodů, které jsem si dovolil zde ústně přednésti, tak i všech těch, které ještě jsou obsaženy v důvodové zprávě a které, abych zbytečně vaši trpělivost nenapínal, jsem neopakoval, a nebylo toho také ani zapotřebí, jelikož máte dotyčný tisk v rukou, dovoluji si doporučiti a učiniti návrh, aby veškeré tyto tři osnovy byly schváleny a sice, pokud se týče osnovy 2., v § 2. konformuji se onomu návrhu na dodatek, jak jsem již prohlásil a rovněž konformuji se s návrhem pozměňovacím druhým.