Zprav. posl. Dubický: Ne.
Předseda: Žádná korrektura?
Zprav. posl. Dubický: Ne.
Předseda: Kdo souhlasí se zákonem,
přijatým právě ve čtení
prvém, také ve čtení druhém,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, zákon je schválen
také ve druhém čtení, a tím
první odstavec dnešního denního pořadu
vyřízen, a přistoupíme ke druhému,
totiž ke
2) zprávě rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona o prémiové
státní půjčce československé
republiky. Tisk 2343.
Zpravodajem jest pan kol. dr. Fáček. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Fáček: Vážené
Národní shromáždění!
Je známo, že státní rozpočet
na běžný rok vykazuje miliardový schodek,
který jest třeba uhraditi výpůjčkou.
Naše finanční správa rozhodla se, opatřiti
část těchto peněz vypsáním
půjčky domácí, která bude vyložena
k veřejnému upisování, a zvolila pro
to Formu půjčky prémiové. Celé
množství vydaných dílčích
dlužních úpisů má býti
slosováno v 70 pololetních lhůtách,
počínajíc 1. únorem 1926. Při
každé lhůtě bude vylosováno stejné
množství a na každý vylosovaný
úpis má připadnouti 25 %ní prémie.
Finanční správa zvolila tuto formu prémiové
půjčky proto, aby zde bylo větší,
silnější lákadlo pro upisovatele. Pro
upisovatele při této formě půjčky
jest chance zisková z toho, když se úpis vylosuje
hned v některém bližším slosování.
Kurs těchto úpisů prémiových
bude stoupati, čím více se bude blížiti
termín konečného slosování.
To bude míti za následek, že ty úpisy
budou pevně zůstávati v rukou majitelů
a půjčka nebude tak tlačiti na trh ukládacích
papírů, jako půjčky jiné s
pouhým běžným úrokem.
Že se žádá k této půjčce
zvláštní zákon od Národního
shromáždění, má důvod
v zákonném stavu. Rakouským zákonem
z r. 1889 jest totiž stanoveno, že takovéto půjčky
mohou býti vydány jen pro stát, a jen na
základě zvláštního zákona.
To je důvod, proč byl navržený zákon
předložen.
Návrh je zcela všeobecný; není v něm
uveden ani úhrnná suma výpůjčky,
poněvadž ten bude resultovati teprve z výsledku
upisování. Je v něm stanoven jen úrok
4,5 % a pak postup umořovací.
V rozpočtovém výboru byly projevovány
pochybnosti o tom, bylo-li třeba tak velkou výhodu
poskytnout i upisovatelům: hned úrok 4,5 % vedle
25 % prémie. Ale ministerstvo financí učinilo
tento návrh po zralých úvahách, po
dohodě s bankovními kruhy, které zajisté
mají citlivý smysl pro to, čeho jest potřeba,
aby se peníze od upisovatelů získaly, aby
se paralysoval ten sklon k thesauraci, který stále
ještě převládá. Proto rozpočtový
výbor uznal, že ponechá zodpovědnost
za to rozhodnutí vládě a že sám
nemůže v tom směru co do podmínek navrhovaného
úvěru ničeho měniti. Jménem
rozpočtového výboru navrhuji, aby osnova
zákona o prémiové státní půjčce
byla schválena.
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen. Debata odpadá. Prosím
o zaujetí míst. (Děje se.)
Budeme hlasovati. Poněvadž tento zákon
není obsáhlý - má 7 paragrafů,
materie jest jednotná a žádný pozměňovací
návrh učiněn nebyl - můžeme hlasovati
o něm v celku. (Námitek nebylo.) Námitek
proti tomu není.
Kdo souhlasí s § 1., 2., 3., 4., 5., 6. a 7. zákona,
jakož i s nadpisem jeho, jak je obsažen ve zprávě
výboru rozpočtového, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To jest většina, zákon je schválen
v prvém čtení. Přeje si pan
zpravodaj ke druhému čtení slova?
Zpravodaj posl. dr. Fáček: Ne.
Předseda: Žádná korrektura?
Zpravodaj posl. dr. Fáček: Ne.
Předseda: Kdo souhlasí se zákonem,
přijatým v prvém čtení, také
ve druhém čtení, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen
také ve druhém čtení a tím
druhý odstavec dnešního pořádku
jest vyčerpán, a přistoupíme ke třetímu,
jímž jest
3. Zpráva výboru pro Velkou Prahu a výboru
ústavního o vládním
návrhu zákona (tisk č. 719)
o konání voleb ve Velké Praze, o návrhu
člena Národního shromáždění
dra J. Markoviče a soudr. (tisk č. 1136), aby
byly vypracovány předlohy zákonů
o utvoření Velké Prahy, jakož
i o dvou vládních návrzích
(tisk č. 1216) a sice zákona o organisaci
a působnosti zastupitelstva obce pražské
a místních výborů v Praze a zákona,
kterým se sousední obce slučují
s Prahou (tisk č. 2327).
Zpravodajem je pan kol. dr. Brabec. Uděluji mu slovo.
Zprav. posl. dr. Brabec: Vážené Národní
shromáždění!
Mám čest, podat zprávu v záležitosti,
která jistě má značný význam
v našem národním životě. Přichází
konečně k projednání osnov zákonů,
týkajících se Velké Prahy čili
zákonů, které mají býti základem
vybudování hlavního města naší
republiky. Snahy po spojení měst pražských
jsou starého data. Již před staletími
tyto snahy se objevovaly, v minulém století několikráte
byly obnovovány, ale z nejrůznějších
příčin, ku podivu, nikdy nesetkávaly
se s výsledkem. Ať jsme byli samostatnými,
ať jsme byli v područí ciziny, nepodařilo
se nám nikdy vytvořiti velikou obec pražskou,
která nesporně byla povolána jedině
býti hlavou národa českého.
Za doby režimu vídeňského hrály
jednak politické momenty důležitou roli, neboť,
jak se zdá podle celého postupu a jak jest také
viděti z archivu v ministerstvu vnitra, Vídeň
nepřála utvoření Velké Prahy.
Vytvořila velkou Vídeň, spojovala předměstí
terstská, štýrskohradecká, krakovská,
ale pro Prahu měla vždycky takové podmínky,
že nebylo možno spojení uskutečniti. Vedle
této nepřízně vídeňské
vlády souvisí arci také s věcí
finanční podmínky. Právě ty
finanční podmínky byly již takovým
způsobem utvořeny, že ani nemohly dobře
obce pražské souhlasiti, aby za těch podmínek
byla Velká Praha utvořena, poněvadž
se obávaly z toho velikých hospodářských
škod. Jednou z takových závad finančních,
jednou z nejdůležitějších, byla
nestejná výše domovní daně činžovní
v Praze. Jest známo, že státní daň
činžovní v Praze bez slevy činí
ze 100 K nájemného 22,60 K a v předměstích
naproti tomu že činí 14 K, kterýžto
rozdíl arci přirozeně se zvyšuje a přiostřuje
různými přirážkami v jednotlivých
obcích. Aby se tento rozdíl překonal, byla
vydávána přechodná ustanovení
pro přechodnou dobu; původně podle zákonů
z roku 1891 a 1902 pro dobu kratší a sice 15 let,
později pro dobu delší, 22 let, tuto delší
dobu tím způsobem, že by po prvých 7
let zůstalo při dosavadní výši
a teprve by postupně byla výše měněna
v dalších 15 letech.
Tato přechodná zákonná ustanovení
pozbyla platnosti dnem 6. srpna 1917 a my nemáme tudíž
pro přechodnou dobu spojování obcí
pražských žádného zákonného
podkladu. Ten musí býti teprve vytvořen.
(Místopředseda dr. Hajn ujímá se
předsednictví.)
Druhou závažnou nesnází finanční
byla potravní daň na čáře,
která jednak se vybírala pouze v obvodu, obsahujícím
až VI. čtvrt pražskou, tedy Vyšehrad, a
postihovala mimo to celou řadu předmětů
nutné potřeby, mimo jiné též
uhlí a dříví, tedy zajisté
forma vybírání daně velice nesympatická
a nepokroková a jest tudíž nutno, aby tato
daň v souvislosti s vyřízením osnov
o Velké Praze byla celkově reformována.
Konečně závažnou překážkou
finanční jest také ta okolnost, že Praha
tvoří samostatný okres školní
a že platí nejen veškeren věcný
náklad na školy obecné a měšťanské,
nýbrž také veškeren náklad osobní,
nedostávajíc, jako okresy venkovské, od země
obvyklý příplatek, převyšující
10 % okresní školní přirážky
v obcích mimopražských. I tato nesrovnalost
bude musit být řešena zvláštním
zákonem. Já k té věci ještě
se vrátím u příslušného
paragrafu, zatím bude ovšem musit být dosavadní
stav zachován.
To by byly v největší stručnosti poznámky
celkové ke všem třem osnovám. Jde o
osnovy zákonů jednak o sloučení obcí
ve Velkou Prahu, osnova prvá, kterou se sousední
obce a osady slučují s Prahou, pak o osnovu zákona
o volbách do ústředního zastupitelstva
hlavního města Prahy a 3. o osnovu zákona
o organisaci a působnosti ústředního
zastupitelstva hlavního města Prahy a místních
výborů.
První osnova hned v § 1. obsahuje důležité
ustanovení o rozsahu hlavního města Prahy,
který stanoví tím způsobem, že
má býti připojeno 38 obcí k dosavadním
městům Pražským. Tyto obce tvoří
obvod kružnice mezi sedmi až osmi kilometry, jejíž
střed leží na dolejším Václavském
náměstí proti Můstku. Těchto
38 obcí a osm čtvrtí Pražských
budou dohromady tvořiti politickou obec hlavního
města Prahy. (Posl. dr. Scheiner: A kolik bude obyvatelstva?)
Ohledně počtu obyvatelstva nemáme přesných
dat statistických. Podle dnešního stavu by
to mohlo býti asi 800.000 obyvatel. Přirozeně
arci se počítá s tím, že obyvatelstvo
Prahy nutně vzroste, jak tomu nasvědčuje
také okolnost, že v poslední době podle
odhadu přibylo zde 200 až 300.000 obyvatel - tedy
jistě přírůstek neobyčejný.
Na snadě je zajisté otázka, zda-li z různorodosti
obcí, které se zde spojují, - velmi četné
z nich jsou docela venkovského vzhledu, celé části
teritoria jsou rázu venkovského - nepovstane obci
pražské situace hospodářsky nemožná,
až totiž bude zapotřebí pro všechny
tyto obce vybudovati vše to, čeho je potřebí
pro velkoměsto jakožto hlavní město
státu, zejména tedy v oboru komunikačním,
v oboru osvětlování, v oboru kanalisace atd.
To zajisté bude spojeno s velikými náklady,
které byly jistě velmi střízlivě
počítány na 900 milionů K. Dnes se
poměry ovšem již takovým způsobem
změnily, že daleko tato cifra nepostačí,
a nemůžeme si tajiti, že kdybychom posuzovali
tuto otázku čistě s hlediska dosavadní
finanční base tohoto nově tvořeného
hlavního města, že by musel ten rozsah vésti
k hospodářskému úpadku. Musíme
si tedy býti vědomi toho, že hlavní
město Praha bez vydatné pomoci se strany státu
nemůže hospodářsky se vybudovat jako
hlavní město co do všech svých potřeb
a že tudíž v té věci je na vládě,
nebo na příštích vládách,
aby upravily jednak finanční basi ve Velké
Praze takovým způsobem, aby tyto veliké běžné
potřeby byly běžnou úhradou kryty, jednak
aby hlavnímu městu byly dány velké
prostředky na hražení veškerých
investičních nákladů, které
nutně s vybudováním hlavního města
státu jsou spojeny. V tomto směru také uvažoval
velmi pečlivě výbor pro Velkou Prahu o věci,
na kterou zejména často a důrazně
poukazoval zesnulý náš kol. Matuš, jistě
vším právem, a také to bylo uznáno,
a proto se usnesl výbor Velké Prahy v tom směru
na resoluci, která zní následovně:
"Vláda se vyzývá, aby předložila
Národnímu shromáždění
v době pokud možno brzké osnovu zákona,
jímž upravuje se finanční hospodářství
Velké Prahy a jímž k nutným a neodkladným
velkým úkolům sociálním, komunikačním
a regulačním Velké Prahy povoluje se z prostředků
státních přiměřená suma."
Tedy tuto věc považuje výbor Velké Prahy
za nutný předpoklad a já myslím, že
je to správný názor, že bez tohoto předpokladu
by nebylo možno Velkou Prahu uskutečniti.
Na konci odstavce prvého stanoví se jakožto
společné jméno pro hlavní město
"Hlavní město Praha". Toto pojmenování
bylo předmětem některých diferencí.
Račte se pamatovat, že se o té věci
psalo ve veřejném tisku a zejména bylo brojeno
proti názvu: "Sídelní hlavní
město Praha" jakožto názvu ne dosti demokratickému.
Já přiznám upřímně,
že jsem tento názor nesdílel a že se mi
zdálo nedemokratické, to slovo vymýtit, poněvadž
není mi dosti pochopitelné, proč může
sídliti monarcha a proč by nesídlila vláda
republiky. Mne to připadá jako jakási nevhodná
skromnost, jako jakési podceňování
významu republikánského zřízení.
Vždyť nesídlí pouze osoba, nýbrž
sídlí také korporace.
Ale poněvadž jsem celkem tu věc považoval
za otázku významu menšího, podřadného,
nečinil jsem odporu, aby výbor se usnesl v té
domněnce, že tím lépe se hoví
našim demokratickým zásadám.
§ 2. nezavdává příčiny
k žádným poznámkám, a já
přejdu hned k §u 3., který je velkého
významu hospodářského jak se stanoviska
spojovaných obcí, tak se stanoviska těch,
o které se jedná, totiž úředníků
a zřízenců oněch slučovaných
obcí. Ten paragraf byl předmětem velmi pečlivých
ůvah, zejména ve výboru Velké Prahy
byla pořádána zvláštní
anketa, ve které byly vyslyšeni zástupci různých,
nejrůznějších - a myslím - všech
interesovaných kruhů a doufám, že to
znění, ve kterém mám čest vám
jej předložiti, skutečně šetří
jak zájmů obcí slučovaných,
tak i nabytých práv i budoucích zájmů
zaměstnaneckých. Podle tohoto ustanovení
přejímá město Praha do svých
služeb všechny právoplatně jmenované
úředníky a zřízence těchto
obcí, po případě osad a jejich ústavů
i podniků se všemi jejich nabytými právy
a nároky, pokud nepřevyšují míry
práv a nároků úředníků
a zřízenců stejné nebo rovnocenné
kategorie, kteří v den sloučení ve
službách hlavního města Prahy budou
ustanoveni. To by ovšem nepostačilo zájmům
zaměstnanců a proto byl vystylisován a přičleněn
odstavec druhý, který stanoví, že:
"Pokud úředníkům a zřízencům
obcí připojených byly do dne 30. června
1919 všeobecnou úpravou již právoplatně
přiznány požitky vyšší, budou
míti na ně i nadále nárok do té
doby, až bude provedena nová, všeobecná
celková úprava platův a požitkův
úředníkův a zřízenců
sjednocené obce pražské".
Myslím, že jest to spravedlivá konsekvence
z dosavadního stavu různosti samostatných
obcí, že stejně podle celého vývoje
našich hospodářských a zejména
drahotních poměrů bude nutno v té
nové velké komuně přikročiti
k celkové úpravě všech těchto
služebních poměrů a platů zaměstnanců,
a že není skutečně zapotřebí,
abychom na tu přechodnou dobu dotýkali se toho,
co samostatné obce pro své zaměstnance všeobecnými
úpravami jistě optima fide učinily. Každé
takové dotýkání se nabytých
práv jistě vyvolalo by velké hospodářské
obtíže v těch jednotlivých rodinách
a jedná-li se pouze o dobu přechodnou, bylo by to
zbytečné rozčilování, které
beztoho v naší době jest tak časté
a k němuž jest tolik příčin,
že skutečně nelze opominouti příležitosti,
že můžeme se takovémuto stavu rozčilení
aspoň poněkud vyhnouti. Ale arciť tímto
ustanovením nemají býti chráněny
úpravy t. zv. protekční. Nelze tajiti, že
v mnohých obcích, které mají tvořiti
příští Velkou Prahu, staly se čistě
se zřetele k jednotlivci, ne z potřeby toho celku,
a beze všech ohledů na jisté předpoklady
spravedlivé slušnosti úpravy takovým
divokým způsobem, že to není v žádném
poměru jak ke způsobilosti kandidata, tak ku jeho
služební době. Tyto úpravy arciť
nemohly býti dosti rozhodně ani odmítnuty,
a proto jsem za souhlasu výboru stylisoval odst. 3. tím
způsobem, že úpravy platův a požitků
jednotlivých zaměstnanců, rázu mimořádného,
které neodpovídají způsobilosti a
skutečné služební době zaměstnancově,
se neuznávají, že tedy nárok na takové
požitky z podobných úprav plynoucí je
vyloučen.
Přirozeně arciť, kde zaměstnanci slučovaných
obcí mají požitky menší, nežli
jsou požitky, upravené pro zaměstnance ve hlavním
městě Praze dosavadního obvodu, ode dne platnosti
tohoto zákona jim tyto požitky budou na míru
požitků zaměstnanců pražských
zvýšeny. To, myslím, nepotřebuje žádného
odůvodnění, to je věc samozřejmá.
Všechny tyto zásady platí též pro
osoby, které v den sloučení požívají
od připojených obcí platův pensijních,
vdovských neb jiných platů zaopatřovacích.
V posledním odstavci tohoto paragrafu bylo vyhověno
přání odborných úředníků
právnických a lékařských, kteří
již delší dobu slouží v obcích,
které mají býti připojeny k dosavadnímu
hlavnímu městu Praze a které by podle předpisů
pražských dosavadních byly nuceny, po dlouhé
praktické službě skládati ještě
zkoušky odborné. Týká se to zejména
zkoušky politické a fysikátní, této
poslední u lékařů. Když některý
odborný úředník osvědčil
5letou službou svoje schopnosti, není zajisté
příčiny, aby mu byla ještě ukládána
nějaká odborná zkouška, obzvláště
když dříve to v podmínkách jeho
služebního ustanovení obsaženo nebylo.
Tedy takoví úředníci budou osvobozeni
od složení těchto zkoušek a myslím,
že tím veřejná správa neutrpí;
pokud já mohu se svého stanoviska jako právník
tvrditi, tedy odborná zkouška politická pozbude
značně zejména v nynějších
změněných poměrech na svém
významu. Bude musiti býti novým způsobem
regulována, nežli bude míti také ten
pravý význam, pro jaký vlastně byla
zavedena.