Přecházeje k přítomné osnově,
dovoluji si připomenouti, že úkolem jejím
jest provésti § 10. záběrného
zákona.
§ 10. stanoví zásady přídělu
půdy.
Běží o to, stanoviti nyní podrobnější
ustanovení o tom, komu lze půdu přiděliti,
k jakému účeli, v jakém rozsahu, jak
postupovati při přídělech a jak upraviti
právní poměr k přidělené
půdě. Pokud běží o první
otázku, komu lze přiděliti půdu, mluví
o této otázce již § 10. záborového
zákona. Jsou to jednak jednotlivci, které uvádí
zákon záborový, a sice v podstatě
bezzemci a malí zemědělci; jednak jsou to
korporace, a to sdružení uvedených zemědělců,
korporace zabývající se opatřováním
bytů, sdružení spotřebitelů a
sdružení zemědělská, obce a veřejnohospodářské
svazy, dále korporace a různé účely
vědecké a lidumilné. Zákon přídělový
má za účel, - a vyhovuje tomuto účelu
ve svém paragrafu prvním - přesněji
vymeziti, kategorisovati a definovati tyto jednotlivé skupiny
osob aneb korporace, kterým může býti
půda přidělena. A tu zejména připomínám,
že zákon přináší přesné
definice družstev pro společné provozování
hospodářství na půdě, družstev
spotřebních, družstev bytových a dále
definuje zcela přesně pojem legionáře
a příslušníka branné moci československé,
na které v první řadě a zajisté
i právem má býti pamatováno při
přidělování půdy. Při
výpočtu osob, které mohou požadovati
půdu, osnova zákona výslovně jmenuje
také zaměstnance na půdě. I když
toho nebylo snad výslovně třeba, poněvadž
zněním §u 10. záborového zákona
nejsou tyto osoby nikterak vylučovány, jsou-li bezzemky,
bylo přece jen z opatrnosti a k uklidnění
těchto vrstev žádoucno, aby byly zde výslovně
označeny jako takové osoby, které se mohou
ucházeti o půdu. Při této příležitosti
připomínám, že záborový
zákon uložil pozemkovému úřadu
za povinnost, dbáti také jinak zájmů
této skupiny, t. j. stálých zaměstnanců
a úřednictva na zabraném majetku, a že
tyto zájmy musejí býti také náležitě
obhájeny, zejména při přejímání
půdy, zabrané za účelem provádění
půdní reformy. To budiž zde také výslovně
k uklidnění těchto vrstev konstatováno.
Pokud se týče legionářů, připomínám,
že definice pojmu legionáře, která jest
obsažena v §u 17. přídělového
zákona, souhlasí plně s onou definicí,
na které dohodli se zástupci legionářů
v našem Národním shromáždění.
Výslovně pak uvádějí se jakožto
osoby, kterým lze půdu přiděliti,
také pozůstalí po legionářích
a pak váleční invalidé a pozůstalí
po nich.
Družstevnictví otvírá se pozemkovou
reformou velmi rozsáhlé pole. Jsou to dvě
skupiny, které zde přicházejí v úvahu.
Jedna skupina jsou družstva provozovací, druhá
skupina jsou družstva, která mají za účel
podporovati společné zájmy kolonistů,
a to hlavně družstva úvěrní.
Mezi družstvy provozovacími v první skupině
dlužno uvésti družstva pro společné
hospodaření na půdě a to budou družstva
pro společný pacht; dále družstva spotřebitelská,
družstva bytová jakožto nositel naléhavé
a velmi palčivé otázky bytové, s jejímž
řešením, myslím, pozemkový úřad
v prvé době velmi bude se musit zabývat,
a pak různá hospodářská a zemědělská
sdružení, jako družstva pro zvelebení
chovu dobytka atd.
Druhou skupinu pak budou tvořit družstva zejména
úvěrová, o kterých jsem se zmínil,
která budou v prvé řadě nositeli úvěrů
provozovacích pro kolonisty.
Organisaci a podpoře družstev věnována
bude v rámci pozemkové reformy pozemkovým
úřadem zvláštní pozornost. Pokud
běží o družstva pachtovní, budou
tato družstva kooperační formou pro převzetí
hospodářských celků v celistvostí
jejich, tedy celých dvorů. Tato družstva musí
poskytovat záruky, že nejsou nějakými
výtvory fingovanými, nýbrž že spočívají
na skutečných, zdravých základech
družstevních a přístup k nim budou mít
jen takové osoby, které by ve smyslu zákona
jakožto jednotlivci měly nárok na přidělenou
půdu. Není přípustno, aby pod záminkou
členů podobných družstev vloudili se
nepovolaní, n. př. kapitalisté do državy
půdy. (Souhlas.)
Této formě dávají přednost
zejména naši legionáři pro získání
půdy. Naší legionáři, zvyklí
sdružování, zvyklí vzájemné
bratrské spolupráci, požadují, aby jim
bylo umožněno získati půdu pro družstva
pachtovní. Dlužno však dle mého mínění
vyzkoušeti ještě náležitě
tuto formu provozovací, u nás dosud neobvyklou,
a nalézti všechny záruky, aby ti, kterým
půda bude v této formě přidělena,
nebyli vydáni v šanc nějakému ztroskotání
a ztrátě kapitálu.
Pokud se týče účelu přídělu
půdy, dlužno uvésti následující:
Účelem přídělu půdy
je v prvé řadě hospodaření
na půdě, stavby obytných budov, humanitní
a vědecké účele, dále rozšíření
obecního hospodářství a zejména
rozšíření državy lesů obecních,
společné družstevní provozování
hospodářsko-průmyslových podniků
atd. Pokud běží o příděl
půdy jednotlivcům nebo sdruženým jednotlivcům
v družstvech pro společné provozování,
tu rozeznávati jest jednak příděly
drobné, které slouží k zabezpečení
malých částí půdy pro stavby,
pro záhrady, pro rozšíření dvorů
nebo stavenišť pří stávajících
budovách a dále pro zaokrouhlení majetku
pozemkového a podobně. Tyto příděly
budou dávány jakožto příděly
volné do plného vlastnictví.
Pak rozeznávati dlužno příděly
pro zřízení samostatných podniků
zemědělských a sice takových, které
stačí k obživě hospodáře
a jeho rodiny, tedy hospodářství soběstačných.
Tím míní se takové usedlosti, které
známe v cizích zákonodárstvích
pod pojmem tak zvané "domoviny", homestead, Heimstätte,
čemu v našem zákoně říkati
chceme po způsobu starého českého
práva "rolnický nedíl". Tento rolnický
nedíl dává se ve formě omezeného
vlastnictví. Tím vzniká u nás nový
právní institut "rolnického nedílu."
Osnova pak upravuje podrobně právní poměry
nedílu, stanoví jeho ochranu a omezení disposiční
držitelů těchto nedílů.
Pokud se týče obcí, připomenul jsem,
že osnova pamatuje na to, aby půda mohla býti
přidělena obcím a sice jednak k účelům
rozšíření a zdokonalení jejich
hospodářství stávajícího,
anebo ke zřízení hospodářství
tam, kde toho obec potřebuje z důvodů zásobovacích,
zejména pro své ústavy humanitní,
léčebné a podobně, jednak pro rozšíření
državy lesů na takový stupeň, aby lesní
hospodářství mohlo býti řádným,
racionelním způsobem provozováno, tedy aby
mohla míti ku správě lesa svou lesnickou
odbornou sílu a pod. Pokud se týče této
otázky, připomínám, že otázka
nabytí lesů obcemi byla již před válkou
označována jako velmi naléhavou a stala se
tím naléhavější po válce.
Obyvatelstvu v krajinách, obklopených lesy, nedostávalo
se často nejnutnějšího množství
dříví stavebního a palivového,
dík jednostranné politice, kterou některé
lesní správy před válkou a za války
často provozovaly. O roztrhání lesů
na obce - jak vyslovena byla obava - nelze však ve smyslu
osnovy nikterak mluviti. Otázka velkostatkářských
lesů a převzetí jejich není ještě
osnovou definitivně řešena. Pokládám
ji za velký problém pro sebe, jehož ukvapené
řešení by bylo nesprávné, a myslím,
že v oboru tomto jest zatím problémem náležitý
dozor nad těžbou lesní a dále náležitý
dozor nad prodejem výtěžků lesní
těžby, zejména také náležitá
regulace exportu dříví, o kterýchžto
otázkách nedávno jako velmi akutních
zde vyslovil se velmi případně pan ministr
financí Sonntág.
Otázka, zda půda přidělena bude do
vlastnictví či pachtu, jest řešena §em
15. osnovy. § 15. praví, že pro volbu přídělu
ve vlastnictví neb ve formě pachtu jest rozhodno
jednak přání uchazečovo, jednak okolnost,
zda ta či ona forma přídělu - vlastnictví
či pacht - účelu přídělu
nejlépe vyhoví. Ke zřízení
soběstačných usedlostí rolnických
nedílů označuje osnova zákona jako
nejvhodnější formu vlastnictví. Do pachtu
má býti přidělena půda, je-li
to přáním uchazeče, dále má
do pachtu býti přidělena půda zpravidla
družstvům pro společné hospodaření
a družstvům spotřebním, dále
půda nacházející se v blízkosti
měst a míst průmyslových, pokud půdy
této bude pravděpodobně zapotřebí
v dohledné době k účelům stavebním,
tak, aby přídělem půdy do vlastnictví
nebyly pak způsobeny komplikace při příští
potřebě stavební půdy.
O otázce rozsahu přídělu jedná
§ 16. odst. 1. Na kolik běží o rozsah
soběstačných živností, tedy t.
zv. rolnických nedílů, stanoví jej
osnova zpravidla na 6 až 10 ha zemědělské
plochy, po případě však až do 15
ha a sice podle jakosti půdy a poměrů krajinných.
Při tom včítá se do této plochy
také rozsah vlastní půdy držitelovy,
kterou má již ten, kdo o rolnický nedíl
se uchází.
Důležitá partie osnovy je kapitola o výběru
uchazečů o půdu. V té příčině
§ 3. poukazuje jednak na tělesnou schopnost, jednak
na znalost, potřebnou pro povolání zemědělské.
Výjimku činí osnova zákona, pokud
běží o tělesnou schopnost u invalidů,
a sice pro ten případ, že invalida nemá
sice potřebné tělesné schopnosti sám,
že však členové jeho rodiny jsou s to,
hospodářské práce osobně prováděti.
Sluší poznamenati, že osnova zákona přináší
první náběh k řešení otázky
velmi důležité, totiž otázky průkazu
způsobilosti při zemědělské
výrobě (Výborně!)
Osnova zákona však poukazuje také ke stránce
morální. Tato stránka při výběru
kolonistů nesmí se podceňovati (Souhlas.)
Kolonisací dostává se do obce nový
živel obyvatelstva, přicházejí nové
osoby, a není zajisté lhostejno ani obci, ani v
zájmů veřejném, jestliže by touto
cestou dostaly se do obce osoby morálně níže
stojící, které by mohly býti nebezpečím
sociálním a morálním pro své
okolí. Proto osnova věnuje této věci
zvláštní pozornost a vylučuje z přídělu
nejen osoby, které následkem odsouzení jsou
vyloučeny z volebního práva do obecního
zastupitelstva, nýbrž také osoby, které
jsou mravně zvrhlé.
Pořadí, v jakém přidělovati
jest půdu různým uchazečům,
je-ti tu konkurence mezi více uchazeči, zejména
uchazeči jednotlivci, stanoví blíže
§ 17. Zásadou je tu, že nemá býti
postupováno nějakým mechanickým způsobem
a že nemá snad býti jistá kategorie
vypravena výhradným přednostním právem
proti kategorii jiné. Avšak § 17. zvláště
nařizuje, aby přihlíženo bylo k jistým
kategoriím jako zvláštního zřetele
hodným. A tu v první řadě uvádí
se v tomto paragrafu, že je nutno bráti zřetel
na legionáře, na invalidy a na pozůstalé
po těchto osobách, dále na drobné
pachtýře, kteří na dotyčné
půdě byli usazeni, pak na adjacenty, konečně
žádají příděl sousední
zabrané půdy pro rozšíření
dvorků, stanovišť a pod. a na vracející
se vystěhovalce.
Osnova zákona ukládá dále pozemkovému
úřadu, by postupoval při přídělu
podle přesného pracovního plánu, tedy
aby postupoval soustavně a ne snad nahodile a bez plánu.
Při tom má pozemkový úřad,
sdělávaje plán, respektovati možnost
pozdějších přídělů
půdy, což souvisí zejména s otázkou
staveb. Jelikož pro nejbližší dobu nebude
snadno usídlovati takové osoby, které by
teprve musily zřizovati sobě své bydliště,
své stavby, je třeba, aby pro takový způsob
kolonisace byla reservována ještě půda
pro dobu vhodnější, kdy bude možno se
stavbami započíti.
Dále ukládá osnova Pozemkovému úřadu
povinnost v § 21., přihlížeti k tomu,
aby půda byla dávána ve formě vhodné,
pokud možno zcelené a aby také v souvislosti
s přídělem půdy byla v obcích
prováděna akce scelovací. Tím vzniká
ovšem nový problém pro scelování
zákonodárství a pro scelovací techniku
a bude třeba sloučiti scelování s
tendencemi reformy půdy.
Zákon umožňuje dále získání
nezabrané půdy pro účely kolonisační
a sice tím, že směnou může býti
za zabranou půdu získána půda nezabraná.
Tím má se vyrovnávati místní
přebytek a nedostatek zabrané půdy tak, aby
v místech, kde jest velká poptávka, ale relativně
málo půdy zabrané, mohla býti zabezpečena
pro kolonisaci i půda svobodná výměnou
za zabranou půdu, ležící na oněch
místech, kde jest více půdy zabrané,
ale poptávka menší. Osnova zákona také
obsahuje ustanovení o vytvořování
a přídělu statků zbytkových,
které zbudou, když od celku hospodářských
dvorů a pod. oddělí se jistá část
půdy, a sice taková, aby dvůr mohl ještě
existovati jako hospodářský celek. Takových
statků má v prvé řadě ve smyslu
osnovy býti použito k směnám za půdu
nezabranou. Pokud by tak se nestalo, má při přídělu
jejich býti hleděno k tomu, aby přiděleny
byly osobám obzvláště způsobilým
k provozování hospodářství,
tak, aby takové zbytkové statky staly se jakýmisi
vzornými objekty, ohnisky řádného
hospodaření a příkladem pro svoje
okolí.
Osnova zákona přihlíží dále
k problému zachování historických,
kulturních a uměleckých památek a
krajinných krás, při čemž poukazuji
na bližší ustanovení § 20., v němž
se ukládá pozemkovému úřadu,
aby při sdělávání plánu
rozvrhovacího dbal toho, aby přídělem
nebyly rušeny krásy přírodní
a ráz krajinný a aby nevzaly újmy památky
přírodní, historické a umělecké.
K tomu poskytuje také osnova zákona pozemkovému
úřadu jisté prostředky, jichž
bude nutno použíti, aby bohatství uměleckých,
kulturních památek a krajinné krásy
naší vlasti nebylo poškozeno. (Výborně!)
Pokud jde o konkrétní postup při provádění
přídělu, upozorňuji na § 29.,
který zavazuje pozemkový úřad, aby
veřejně upozornil interesenty, když zahajuje
se příděl na některém objektu,
způsob tohoto upozorňování bude ještě
zvláště předepsán. Dále
mají k ochraně súčastněných
zájmů jakožto poradní orgány
pozemkového úřadu zřizovány
býti místní výbory, ve kterých
budou zastoupeny organisace uchazečů o půdu,
organisace zemědělské, veřejné
úřady, obce i zemědělští
znalci.
Zvláštní partií osnovy zákona
jsou ustanovení o rolnických nedílech, o
těchto, jak jsem pravil, soběstačných
a chráněných hospodářstvích.
Jakým způsobem vznikají rolnické nedíly,
o tom mluví § 30., který stanoví, že
rolnické nedíly mohou vzniknouti jednak přídělem
celého nedílu, jednak přídělem
půdy, která ve spojení s dosavadní
půdou může vytvořiti takový nedíl,
jednak dobrovolným podrobením se majitele zemědělské
půdy řádům nedílu. Význam
tohoto dobrovolného podrobení se spočívá
v jistých výhodách, zejména úvěrových,
které se mají poskytnouti držitelům
zemědělských nedílů. Tím,
že usedlost stala se rolnickým nedílem, nastávají
tyto důsledky: zavazení usedlosti jest přípustno
jen se souhlasem pozemkového úřadu a jest
tak, mimo případ výměnku, možno
učiniti jen ve formě rentového dluhu, tedy
dluhu dlouhodobého, věřitelem nevypověditelného
a umořitelného, vázne-li. Věřitelem
může býti zpravidla jen veřejný
ústav úvěrní. Jistá výjimka
má býti připuštěna, jak dovolím
si ještě navrhnouti, pro úvěr, který
by byl získán u osob, majiteli půdy blízkých;
zejména na př. příbuzných,
kteří by byli ochotni, za zcela mimořádných
výhod poskytnouti úvěr ještě
výhodnější, než veřejný
úvěrní ústav. Exekuce na rolnický
nedíl jest možna jedině vnucenou správou.
Stáli jsme tu před otázkou, má-li
býti připuštěna exekuce pro dluhy rentové.
Bylo to odporučováno s mnoha stran, ale na druhé
straně bylo též namítáno, že
obmeziti exekuci na dluhy rentové, tedy hypotekární,
mělo by za důsledek, že úvěr
osobní dotyčné osoby byl by takřka
zcela zmařen. Nikdo by neměl zájmu půjčovati
takové osobě, když by neměl možnost
exekuce, aspoň pomocí vnucené správy
zjednati si v případě neplacení vydobytí
dotyčného dluhu nebo úroků. Proto
připuštěna byla tato nucená exekuce
také pro jiné, než rentovní dluhy.
Zcizení rolnického nedílu jest možno
jen se svolením pozemkového úřadu.
Takové svolení bude však dáno zpravidla
vždy, běží-li o anticipovanou posloupnost
dědickou, a sice celého nedílu, tedy posloupnost,
jak bývá obvyklá při odchodu majitele
na výměnek odevzdáním nedílu
některému z potomků. Rozdělení
nedílu jest přípustno pak jen tehdy, když
nové celky s připočtením svobodného
majetku osob, které se mají o nedíl poděliti,
budou plně soběstačnými,
Posloupnost dědická na takové statky, které
jsou rolnickými nedíly, jest upravena § 39.
a násl. Upravení toto stalo se podle obdoby zákona,
platného pro království České,
ze dne 7. srpna 1908 č. 68 z. z. o dědické
posloupnosti při statcích střední
velikosti. Zásadou těchto předpisů,
kterých tu bylo použito a které byly částečně
přizpůsobeny na potřeby zemědělských
nedílů, jest, že rolnický nedíl
může pro případ smrti připadnouti
jen osobě jediné a sice tak zvanému přejímateli.
Kdo může býti tímto přejímatelem
a v jakém pořadí jsou povoláni dědicové
ku přejmutí nedílu po zůstaviteli,
to stanoví se v § 40., kde ustanovuje se zejména,
že mužský potomek má přednost před
ženským, mezi dědici téhož pohlaví
má přednost stáří, při
čemž také se ustanovuje, které osoby
jsou vyloučeny z této posloupnosti. Poslední
pořízení jest sice přípustno,
avšak při posledním pořízení
musí zůstavitel zvoliti z dědiců stanovených
v § 40. pro převzetí rolnického nedílu
pouze osobu jedinou a sice takovou, která nemá vylučujících
důvodů tohoto paragrafu.
Při odhadu hodnoty nedílu za účelem
rozdělení pozůstalosti mezi více dědiců
vezme se za základ slušná cena a sice tak,
aby přejímatel mohl obstáti. Tak ustanovuje
§ 43. Při tom měli jsme na zřeteli různé
systémy, které byly při takových příležitostech
zákonodárstvy voleny, a sice jednak systém
t. zv. praecipua, podle kterého ocení se statek
v pozůstalosti sice plnou cenou odhadní, avšak
srazí se jistá část této hodnoty,
na př. 1/4 nebo 1/3
ve prospěch přejímatele usedlosti, nebo provede
se odhad podle zákonem stanoveného násobku
katastrálního výnosu tak vyměřeného,
aby odhad byl velmi mírný. Toto ustanovení,
které bylo přijato v některých zemích
rakouských, nebylo přejato do našeho zákona
českého, jehož jsem byl původcem a referentem
ve sněmu, a sice z důvodů velmi závažných.
Tyto dva systémy znamenají oba něco zcela
mechanického. V každém případě,
zvolí-li se praecipuum nebo multiplum, odhadne se statek
o jistý obnos levněji; sleví se na příklad
třetina z odhadní ceny. To jest mechanické.
Soudce má spíše uvážiti v každém
případě dle mého náhledu, zdali
a jakou měrou jsou tu závažné důvody
pro to, aby byl statek ponechán někomu levněji.
Jsou-li tu na př. někde poměry takové,
že přejímatel nemá žádného
jmění zvláštního, že statek
nachází se dosti v nepořádných
poměrech, pak jistě je důvod, aby odhad se
stal co možná způsobem nejpříznivějším
pro přejímatele, aby tento mohl obstáti,
nejsa zatížen příliš velikými
podíly pro spoludědice. Jestliže však
obdrží statek syn, který zároveň
dědí po svém otci slušné jmění
v hotovosti, neb na př. dědí zároveň
ještě nějaký dům v městě
a pod., tu jistě není důvodu, a bylo by nespravedlivo
vůči ostatním sourozencům, aby tomuto
zákon poskytoval mechanicky stejné výhody,
jako v případech zvláštního zřetele
hodných, tak na př. srážky celé
jedné třetiny hodnoty. Proto podle našeho systému
nebude postupováno mechanicky, nýbrž jest dáno
v úvahu soudci, aby posoudil, jakou měrou v konkrétním
případě je dlužno podepříti
přejímatele nedílu výhodnějším
odhadem.