Kdo souhlasí s článkem I., II. a III. zákona,
jak jest obsažen ve zprávě výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
První tři články jsou schváleny.
Teď budeme hlasovati o článku IV. - nový
článek, který se vsunuje - v tomto znění:
V § 8. odstavec 2. zákona uvedeného vkládá
se místo "K 10.000-" suma "K 20.000-",
v § 9., l. čís. 1 vkládá se místo
"K 20.000-" suma "K 40 000-", v § 15.
odst. 7. vkládá se místo "K 5.000-"
suma "K 10.000-".
Kdo s takto znějícím článkem
IV. souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina, článek IV.
se schvaluje ve znění právě
přečteném.
Dále přistupujeme k článku V., který
má toto nové znění: "Válečná
daň jest splatná ve dvou lhůtách,
prvá polovina do 30 dnů po doručení
platebního rozkazu, druhá do dalších
tří měsíců." Kdo s takto
znějícím V. článkem souhlasí,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina,
také článek V., jest schválen.
Teď přistoupíme k článku VI.,
kterým jest nynější článek
V. obsažený ve zprávě výborové,
jakož i o nadpisu zákona. Kdo s článkem
Vl. - totiž s článkem V. ve zprávě
výborové obsaženým a s nadpisem zákona,
jak jest obsažen ve zprávě, souhlasí,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina,
zákon jest schválen v prvém čtení.
K druhému čtení, jak jsem sdělil,
přistoupíme, až budu míti před
sebou čistopis zákona resp. předlohy, abychom
mohli s naprostou spolehlivostí potom přistoupiti
k vyřízení věci.
Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž
jest
6. zpráva výboru státně-zřízeneckého
a výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk č. 2210) o úpravě
služebních požitků celních výběrčích
(tisk číslo 2286).
Zpravodajem je pan kolega Gustav Navrátil. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. G. Navrátil: Vážené
Národní shromáždění!
Státně zřízenecký výbor,
jakož i výbor rozpočtový schválil
vládní návrh o úpravě poměrů
celních výběrčích. Důvody
není třeba zvláště uváděti,
poněvadž vláda sama obšírně
je ve své zprávě uvedla. Chci jen několik
slov podotknouti, a sice to, že tato úprava poměrů
celních výběrčích je článkem
velkého problému, totiž otázky reorganisace-finanční
správy.
Jak známo, Národní shromáždění
přijalo nedávno zákon, kterým byla
finanční stráž rozdělena na dvě
velké skupiny, a sice důchodkovou kontrolu a pohraniční
stráž. V témž zákoně bylo
řečeno, že organisace pohraniční
stráže má přechodně býti
provedena cestou nařízení, a trváme
ovšem na tom, aby později byla provedena také
cestou zákona. A tu právě jako jeden takový
oddíl organisace pohraniční stráže
máme tento návrh, který má upraviti
požitky celních výběrčích
a tím postaviti jejich poměry na pevnou basi.
Doporučuji, jak jsem již řekl, jménem
výboru státně zřízeneckého
a rozpočtového slavnému Národnímu
shromáždění návrh zákona
tohoto ku přijetí. (Výborně!)
Místopředseda Konečný (ujímaje
se předsednictví): Ke slovu není nikdo
přihlášen, debata odpadá. Přistoupíme
k hlasování a prosím, aby páni
zaujali místa. (Děje se.)
Poněvadž osnova má pouze 6 paragrafů,
dovoluji si navrhovati, abychom hlasovali o celé předloze
najednou. Není proti tomu snad námitek? (Nebyly.)
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jak ji předkládá
výbor státně-zřízenecký
a rozpočtový, t. j. kdo souhlasí s §§.
1., 2., 3., 4., 5 a 6., jakož i s nadpisem zákona,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, §§ 1.-6., jakož i
nadpis zákona se přijímají v prvém
čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. G. Navrátil: Nikoliv.
Místopředseda Konečný: Není
tomu tak. Přikročíme ihned ke hlasování
ve druhém čtení. Kdo souhlasí s osnovou
zákona podle zprávy výboru státně-zřízeneckého
a rozpočtového, jak jsme ji právě
přijali v prvém čtení, také
ve čtení druhém, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To jest většina. Zákon se přijímá
i ve druhém čtení.
Tím jest tento odstavec denního pořádku
vyřízen. Přikročíme k dalšímu
odstavci, jímž jest
7. zpráva ústavního výboru
o vládním návrhu zákona (tisk č.
1921), jímž se doplňují a mění
dosavadní ustanovení o nabývání
a pozbývání státního občanství
a práva domovského v republice československé
(tisk č. 2284).
Zpravodajem jest občan dr. Weyr. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Weyr: Slavné Národní
shromáždění!
Osnova zákona, kterou předkládám k
přijetí plenu Nár. shromáždění,
je z nejkomplikovanějších osnov, které
zde byly předkládány a plenem přijaty.
Příčinou této komplikovanosti není
však ani vláda, ani ústavní výbor,
nýbrž spletitost mezinárodních norem,
především norem mírových smluv,
které byly recipovány do této osnovy. Jinak
nebylo ani možno, poněvadž mírová
smlouva víže nás v určitých směrech,
abychom normy tam obsažené skutečně
také vtělili do našeho právního
řádu. Tím objevuje se nový princip,
který dříve neplatil, totiž zvláštní
vztah mezinárodního práva k právu
vnitrostátnímu. Utvořením Svazu národů
začíná vítěziti zásada
nadřízenosti mezinárodního právního
řádu nad právním řádem
vnitrostátním.
Ovšem, že tato zásada, bohužel, není
ve všech důsledcích provedena, následkem
čehož dochází někdy k rozporům
mezi těmito právními řády.
Ve smlouvě, kterou uzavřela dohoda s naší
republikou, v čl. 1. je na př. stanoven princip,
že veškerá ustanovení našeho právního
řádu, na kterých by se zákonodárný
sbor náš usnesl a která by odporovala obsahově
některým ustanovením mírové
smlouvy, jsou neplatná. To je zásada, kterou v zájmu
vývoje mezistátního života národů
lze co nejvřeleji vítati, ale která dosud
odporuje principům až dosud nesporně platným,
pokud jde o suverenitu vnitrostátních právních
řádů. S hlediska tohoto vnitrostátního
právního řádu není tudíž
pochyby, že každý zákon, o kterém
se usneseme a který přichází k místu
podle předpisův ústavy, uvnitř státu
je platný, nehledě k tomu, jestli odporuje nebo
neodporuje mezinárodním smlouvám. Důvody
těchto rozporů dlužno hledati v tom, že
nadstátní organisace, jak je založena v nynějších
mezinárodních smlouvách, není ještě
do všech konců provedena.
Pokud jde o obsah tohoto komplikovaného zákona,
nechci se jím podrobněji zabývati, poněvadž
by to nemělo smyslu. Zákon je příliš
komplikovaný, aby mu mohlo býti porozuměno
bez studia příslušného materiálu.
Chci jen uvésti toto:
Dostali jsme 28. října 1918 svůj samostatný
stát, ale neměli jsme dle dosud platného
právního řádu vlastně ani jednoho
státního občana a bylo nutno pomáhati
si fikcí v tom smyslu, že byla za platnou pokládána
zásada, že každý, kdo má v území
československé republiky v některé
obci domovské právo, je také státním
občanem této republiky. To jest arciť zásada,
která odporuje platným pravidlům právního
řádu, a bylo tudíž nutno, aby tato novinka
přijata byla do našeho právního řádu.
To také činí tato osnova, když stanoví,
že osoby, které měly 28. října
1918 v některé obci na území naší
republiky ležící domovské právo,
pokládají se za státní občany
československé republiky.
Osnova, o které referuji, má také podrobné
ustanovení o tak zv. právu opce, což znamená,
že jednotlivci, kteří dle předpisu mezinárodní
smlouvy jsou přiděleni k tomu neb onomu státu,
v určitých případech mají nejen
právo žádat, aby byli přijati do svazku
jiného určitého státu, nýbrž
že tento stát má povinnost je uznat za své
státní občany.
Prosím jménem ústavního výboru,
aby osnova tato slavným Národním shromážděním
byla přijata. (Výborně!)
Místopředseda Konečný: K slovu
není nikdo přihlášen, debata odpadá.
Přistoupíme k hlasování. Prosím,
aby páni zaujali svá místa. (Děje
se.)
Projednávání zákona o nabývání
a pozbývání státního občanství
a nabývání práva domovského
čítá 22 paragrafů. Myslím,
že najdu souhlas, budeme-li o této předloze
hlasovati najednou.
Kdo souhlasí s §§ 1.-22. osnovy zákona
ústavního výboru, jímž se doplňují
a mění dosavadní ustanovení o nabývání
a pozbývání státního občanství
a práva domovského v republice Československé,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To
jest většina, zákon tento schvaluje se v
prvém čtení.
Přeje si p. zpravodaj ke druhému čtení
slova?
Zpravodaj poslanec p. Dr. Weyr: V § 4. v I. odstavci
na konci má býti místo tečky dvoutečka
a v § 16. patří nadpis "Ustanovení
všeobecná" před § 16.
Místopředseda Konečný: Pánové
slyšeli p. zpravodajem navrhované změny. Jsou
to jenom interpunkční změny, nemají
tedy valného meritorního dosahu. - Přistoupíme
k hlasování ve II. čtení.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, právě
nyní v l. čtení přijatou, i ve čtení
II. se změnami, navrhovanými p. zpravodajem, prosím,
aby povstal. (Děje se.) - Zákon tento schvaluje
se i ve II. čtení a tím tento bod denního
pořadu vyřízen a přikročíme
k dalšímu, jímž jest:
8. Zpráva živnostenského výboru
o nařízení vlády republiky československé
ze dne 5. listopadu 1919, č. 589 Sb. zák. a nař.
o obchodu se surovou gumou (tisk č. 2289).
Zpravodajem jest občan Vilém Votruba; uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Votruba: Slavné Národní
shromáždění!
Vláda Československé republiky vydala na
základě zákona ze dne 24. července
1917 č. 307 ř. z. nařízení,
jehož podstatný obsah jest ten, že obchod se
surovou gumou prohlašuje se za volný. Nařízení
to bylo sděleno předsednictví Národního
shromáždění, které odevzdalo
nařízení to živnostenskému výboru
k řízení a tento, prozkoumav, je konstatoval,
že neobsahuje nic jiného, než že uvádí
faktický stav v soulad se stavem zákonným,
neboť obchod gumou jest de facto již dávno volným.
Vládní nařízení i po stránce
formální nemá žádné závady,
poněvadž bylo šetřeno předpisů
§ 3. zákona ze dne 24. července 1917 č.
307 ř. z. Poněvadž jak věcně,
tak i formálně jsou zde důvody ku schválení
onoho vládního nařízení, navrhuje
živnostenský výbor:
"Slavné Národní shromáždění,
račiž se usnésti:
Nařízení vlády republiky československé
ze dne 5. listopadu 1919, č. 589 sb. zák. a nař.,
o obchodu se surovou gumou se schvaluje."
Místopředseda Konečný: Ke slovu
není nikdo přihlášen, debata odpadá.
Přikročíme ihned k hlasování.
Prosím ony pány a dámy, kteří
souhlasí s navrženou resolucí živnostenského
výboru, aby povstali. (Děje se.)
Resoluce živnostenského výboru se schvaluje
a tím jest i tento bod denního pořadu vyčerpán,
a přikročíme k dalšímu a tím
jest:
9. zpráva výboru pro pozemkovou reformu o
osnově zákona, kterým se vydávají
po rozumu § 10. zákona ze dne 16. dubna 1919, č.
215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu
zabrané půdy a upravuje se právní
poměr ku přidělené půdě
(zákona přídělového) (tisk
č. 2238).
Dovoluji si sděliti, že za Pozemkový úřad
jest přítomen ministerský tajemník
pan dr. Vondruška.
Zpravodajem jest v této věci občan dr. Viškovský,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj dr. Viškovský: Slavné Národní
shromáždění! Výbor pro pozemkovou
reformu předkládá Národnímu
shromáždění osnovu zákona o přídělu
zabrané půdy, který jest výsledkem
delších přípravných prací
a porad tohoto výboru.
Budiž mi dovoleno, abych podal nejprve stručný
přehled prací, které v oboru pozemkové
reformy byly již vykonány. Je to předně
záborový zákon jakožto zákon
deklarační ze dne 16. dubna 1919, dále zákon
o zajištění půdy drobným pachtýřům
ze dne 27. května 1919, pak zákon o pozemkovém
úřadě ze dne 11. června 1919, a k
tomu připojující se zákon, jenž
věcně souvisí s těmito zákony,
zákon o ochraně drobných pachtýřů
ze dne 30. října 1919. Připomínám
dále, že vydáno jest také nařízení
o soupisu zabrané půdy, které v nejbližší
době bude prováděno.
Další zákony, které mají dovršiti
tuto zákonodárnou akci, jsou v přípravě
a z části již projednávají se
v pozemkovém výboru. Je to jednak osnova zákona
o náhradě za převzatou zabranou půdu,
dále osnova zákona o zajištění
řádného hospodaření na zabrané
půdě a osnova zákona o úvěrové
pomoci uchazečům o půdu.
Tím byly by legislativní základy pro pozemkovou
reformu zhruba skončeny a mohlo by se započíti
veliké dílo, které republika si vytkla, nebo,
lépe řečeno, které vnukla veliká
doba naší republice.
Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti
rekapituloval stručně vůdčí
hlediska, která jsme dali rámcovým zákonem
záborovým naší půdní reformě.
Je to v prvé řadě zvláštní
charakter naší půdní reformy v porovnání
s půdními reformami nebo se zákony kolonisačními
jiných států. Účelem naší
reformy půdní není pouze vnitřní
kolonisace. Zákony cizí, ovšem z veliké
části starší, ale také většina
zákonů z poslední doby, jako jsou Homestead-Law,
americký zákon domovinový, anglické
zákony Alotments-Acts a Smalholdings-Acts, dále
Stolypinova půdní reforma ruská z r. 1910,
německé zákony kolonisační,
známé starší zákony o kolonisaci
západních Prus, Poznaňska, naposledy však
také nové zákony kolonisační
německé z r. 1918 a 1919, tyto všechny jsou
ve své podstatě hlavně vnitřní
kolonisační akcí.
Náš zákon záborový jest povahy
širší. On totiž vyslovuje nejprve státní
suverenitu nad půdou velkostatků a zásadu
práva dozoru státního nad touto půdou.
Za druhé pak má zábor půdy ve smyslu
našeho zákona za účel nejen vnitřní
kolonisaci, nýbrž i řešení otázky
bytové, otázky přídělu půdy
k různým účelům pro obce a
veřejné svazky, pro účely humanní,
vědecké a pod. Náš zákon záborový
postavil se tedy na stanovisko mnohem širší,
nežli zákony cizí. Jeho vůdčí
myšlenka jest, řešiti různé otázky
půdní s jediného velkého hlediska,
dle jednotného programu. Důsledkem tohoto hlediska
jest, že nemohou hospodařiti na půdě
a s půdou a dělati půdní politiku
různé veřejné orgány, které
by křižovaly pak své akce, nýbrž
že dlužno tuto politiku dělati z ústředí
jediného. Tímto ústředím pak
jest pozemkový úřad, který také
dle toho jest vybudován a jemuž dán jest k
ruce jako orgán poradní a kontrolní správní
výbor zvolený z Národního shromáždění.
Přiznávám také, a v tomto směru
souhlasím s názory, které vyslovil nedávno
inž. dr. Radouš ve své brožuře, že
půdní politiku nelze dělati podle jedné
šablony, nýbrž že bude jí nutno dělati
a řešiti jinak pro okolí Prahy než v obvodech
mimopražských, že jinak dlužno před
se jíti na př. na Ostravsku, prostoupeném
značně živlem dělnickým, zvláště
hornickým, nežli snad na Táborsku a v jiných
krajích vysloveně zemědělských.
Proto myslím, že také právem u nás
nebyla agenda půdní reformy roztržena podle
místních obvodů a přenechána
na př. župám analogicky, jako se stalo dříve
v Německu, kde osidlovací akce provádí
se podle obvodů, nýbrž že tu bylo uplatněno
jednotné ústředí, které by
také hájilo jednotné hledisko v přejímání
a rozdělování půdy. Již dlouholeté
pachty tím, že vyloučeny byly z komplexu ostatních
půdních otázek, působily jisté
potíže; dlužno ovšem přiznati, že
zvláštní řešení této
otázky stalo se nezbytným vzhledem k její
naléhavosti. S druhé strany musím konstatovati,
že nelze zase připustiti přehnané centralisace
této akce; jestliže tedy plán ve velkém
celku musí býti jednotně myšlen i prováděn,
nesmí býti další provádění
akce pro celou republiku soustředěno v jednom místě,
nýbrž naopak musí býti úřad
pozemkový náležitým způsobem
decentralisován. V tom směru jsou již připraveny
plány na zřízení obvodových
úřadoven, z čehož nikterak není
vyloučeno Slovensko a Morava. (Souhlas.) Naše
reforma pozemková neutkvěla rovněž na
řešení otázek; velkostatek či
malostatek, vlastnictví či pacht, soukromé
vlastnictví či kooperativní provozování
zemědělství atd. Naše reforma neznačí
negace anebo odstranění některé podnikatelské
formy anebo právní formy držení půdy.
Naše reforma připouští tyto formy všechny,
ale koriguje nesrovnalosti hospodářské a
sociální, směřuje k docílení
zdravého poměru mezi majetkem velikým a mezi
majetkem drobným, zdravého poměru mezi vlastnictvím
i mezi pachtem a pod. Reforma odmítá také
zásadně každou šablonu; není tu
úmyslu, zřizovati schematicky nové usedlosti
podle jisté, předem vyměřené
velikosti, na př. výhradně statky pěti
aneb desetihektarové a pod.; reforma nesměřuje
tedy k tomu, aby vytvořeny byly nějaké geometrické
výrobky, nýbrž aby zřizovány
byly usedlosti, které přizpůsobují
se potřebám skutečného života,
aby vytvořeny byly zdravé hospodářské
organismy, života schopné a aby zabezpečen
byl zdravý poměr jednotlivých kategorií
velikosti a směru hospodaření. (Výborně!)