Uděluji slovo prvému řečníku,
obc. dru Mazancovi a prosím, aby se ujal slova.
Pozoruji, že p. dr. Mazanec není přítomen,
uděluji tudíž slovo druhému řečníku,
občanu Moudrému.
Poslanec Moudrý: Vážené Národní
shromáždění!
Vydání na ministerstvo zdravotnictví a tělesné
výchovy činí celkem 45,922.037 K. Jest to
suma poměrně k těm velikým úkolům,
které právě toto ministerstvo má před
sebou, jistě dosti nepatrná, uvážíme-li,
že jen zdravotní část ministerstva Národní
obrany stála více než 50,000.000 K ročně.
Dnes jest válka formálně skončena,
ale důsledky její trvají stále. Drahota,
fysická bída, špatná výživa,
nemoci z hladu a nemoci chudoby, hlavně tuberkulosa, šíří
se v širokých vrstvách způsobem velice
neblahým. Podle statistiky dra Hamzy, sekčního
šéfa v ministerstvu zdravotnictví, umírá
u nás na tuberkulosu každý pátý
až sedmý člověk a v oboru zdravotnictví
právě severní Čechy, severní
Morava a Slovensko stojí na stejné úrovni,
jako zanedbané kraje ruské a dokonce i turecké.
Vedle toho také vojácký život přinesl
s sebou neobyčejné a nebezpečné rozšíření
pohlavních nemocí. Proti těmto dvěma
metlám nutno nyní obrátiti zřetel
a práci všech, kteří vážně
myslí na budoucnost a zdravý fysický vývoj
našeho národa. Když po říjnovém
převratu zřizovány byly nejvyšší
úřady správní, převzato bylo
také ministerstvo zdravotnictví a tělesné
výchovy, které vídeňská vláda
ustavila v srpnu 1918. Úřad tento má za úkol,
starati se o tělesné blaho našeho lidu. Nutno
jej vybudovati teprve a sjednotiti, aby zde byl takový
aparát, který by pracoval jednotně. Za tím
účelem máme především
na starosti, abychom odstranili dvě sféry: autonomní
a státní, které dosud se zde projevují,
a právě v tomto oboru nutno zdůrazniti, aby
správy nemocnic a veřejných ústavů
i veřejného zdravotnictví byly podrobeny
hlavně skoncentrovanému státnímu dozoru
a tím způsobem správa také zjednodušena.
Pro nejbližší úkoly, jež vyžaduje
zdravotní stav lidu, nutno žádati, aby ministerstvo
zdravotnictví vyvíjelo iniciativu na poli sociální
pathologie. Boj proti tuberkulose vyžaduje velmi energické
organisační činnosti se strany vlády
a ovšem také porozumění se strany lidu.
Zde nutno zdůrazniti, že obětavá práce
našich odborníků nedochází vždy
náležitého porozumění. Boj proti
tuberkulose měl by býti dnes společnou věcí
všech stavů i vrstev národních a především
také vrstev majetných. Důležitá
propagační činnost, která uvědomuje
lid o základních pravidlech hygieny a léčebných
metodách, měla by tedy býti starostí
všech oněch pracovníků, kteří
se zajímají o blaho a fysický stav našeho
lidu. Tak vidíme, že stojí ministerstvo před
dvěma těžkými úkoly. Především
jsou to úkoly správní a za druhé jsou
to úkoly propagační. V boji proti tuberkulose
i pohlavním nemocem připravuje nám ministerstvo
nové organisace, lidové kliniky, jež nazývá
dispensáře. V některých městech
jsou zařízeny, v jiných, hlavně průmyslových,
se zřízení jejich připravuje. V nich
odborní lékaři mají udílet
rady nemajetným vrstvám a odborně vzdělané
síly mužské i ženské, které
právě pracují v širokých vrstvách
lidových, mají se starat o ty jednotlivce, zatížené
těmito nemocemi a mají míti na starosti celé
rodiny. A tu náš špatný stav zdravotní
vyžaduje, aby co nejrychleji přikročeno bylo
k ucelenému zřizování těchto
dispensářů ve všech větších,
hlavně průmyslových střediscích,
kde právě tuberkulosa nejvíce řádí.
Stát nemůže v dané situaci, jako dnes
jest, nésti veškerý náklad na tyto dobročinné
a blahodárné ústavy a tu zajisté jest
věcí dobročinnosti veřejné,
aby podporovala ty, kteří si vzali za účel
boj proti tuberkulose. Jest to zejména Masarykova liga
proti tuberkulose, která zaslouží pozornosti
co nejširší. V boji proti tuberkulose obracejí
dnes odborníci největší péči
k dorostu. Je to choroba, která vzniká v útlém
věku dětském. V tom směru jistě
ministerstvu zdravotnictví neschází porozumění,
ale bohužel finanční stav republiky ukládá
značné omezení.
Tak na př. celkový náklad na provozování
dětského léčebního ústavu
v Dolním Smokovci činí 1,300.000 K - je to
léčebný ústav, ve kterém léčeny
jsou děti tuberkulosní a skrofulosní - a
uvážíme-li však, že pouhý
pavilon chirurgický v Luži byl postaven nákladem
půl třetího milionu korun, tedy zajisté
ten náklad 1,300.000 korun na celý veliký
ústav, který se má starati o tuberkulosní
děti, možno nazvati nízkým.
V boji proti tuberkulose v dětském věku jest
důležito, aby ministerstvo zdravotnictví zasáhlo
velmi rozhodně do hygieny školní. Uvážíme-li,
že dnes se v mnohých městech, hlavně
velikých a průmyslových, zavádí
na obecných školách jednoduchá frekvence,
že malí žáčkové sedí
v lavicích 4-5 hodin, od 8. do 12. až do 1 hodiny,
tu myslím, že jest velmi správný požadavek,
který vyslovuji, aby takováto zařízení
nedála se bez dorozumění a dobrozdání
ministerstva zdravotnictví, aby právě v tomto
oboru ministerstvo školství postupovalo důsledně
vždy v dorozumění s ministerstvem zdravotnictví,
které by mělo o takovémto zařízení
podati své dobrozdání a říci,
souhlasí-li s tím, je-li takovéhoto zařízení
v zájmu zdraví chudých a hlavně těch
drobných dětí třeba, které
jistě nejsou dosti dobře živeny ani dnes.
V boji proti pohlavním nemocem připravuje se zákon,
jimž zavedeno bude povinné léčení
pohlavních chorob a podmínečné ohlašování
v určitých případech. Jest skutečně
s politováním, že již tento důležitý
zákon nebyl vydán, ale celá ta ohromná
látka vyžadovala zajisté velmi důkladného
prostudování a doufejme tedy, že v novém
Národním shromáždění v
době nejbližší bude uzákoněn
tak, aby se této zhoubě, která dnes ohrožuje
zdraví lidské a zdraví budoucích pokolení,
náležitě čelilo.
Energický boj vede dnes mravnostní policie proti
prostituci a nezřízenému životu. To
je jistě na místě, ale na jednu věc
chtěl bych upozorniti: Nutno vésti jej s náležitou
šetrností a s ohleduplností, tak aby opatření
policejní nezasahovala příliš do soukromého
života jednotlivce, hlavně těch jednotlivců,
kteří noclehují ve velikých městech
v hotelích, aby nebyli zbytečně vydáváni
prohlídkám, které jsou často velmi
nepříjemné a trapné. Celkem vidíme,
že i zde na tomto poli zdravotní stav souvisí
celkem s poměry hospodářskými a sociálními.
Především zde rozhoduje otázka bytová.
Od poloviny devatenáctého století vidíme,
že v Evropě tvoří se veliká města.
Je to zjev, který souvisí s celou tou velikou hospodářskou
přeměnou, kde státy agrární
přeměňovaly se ve státy průmyslové.
A tu vidíme, jak rychle vzrůstají města,
jak vzrůstají velkoměsta, v nichž se
hromadí statisíce a miliony obyvatel, a tu ovšem
otázka bytová, zvláště nyní
po válce, má býti posuzována i se
stránky zdravotní. Tedy kdybychom vzali příklad
Plzně, vidíme, že za období válečné
byla otázka bytová v dřívějších
dobách velmi špatně obstarávána,
že tam byly velmi nepříjemné a se zdravotního
stanoviska nesnesitelné poměry v tak zvaných
bytech podzemních a sklepních. Víme, že
dělnictvo spalo po celých skupinách v těchto
bytech tak, že se střídaly jedna šichta
noční se šichtou denní a že postel,
na které spali lidé, vůbec nevychladla. To
byli lidé, kteří pracovali ve dne a spali
v noci, a pak zase lidé, kteří pracovali
v noci a spali ve dne. Takový byt postrádal všech
zdravotních předpokladů, nepřihlížíme-li
k mravnostním a estetickým momentům, stav
tento byl skutečně odstrašující.
Ovšem i poměry vyživovací za doby války
byly tak špatné, že na př. podle statistiky
lékaře závodního ve Škodových
závodech 50% dělníků onemocnělo
tuberkulosou dvakrát a skoro 90% onemocnělo tuberkulosou
jednou. Tedy skoro každý dělník byl
zatížen tuberkulosou lehčího aneb těžšího
rázu.
Vidíme, že i na tomto poli uplatňuje se základní
názor světový na humanitu. Byli to rasovní
politikové němečtí, kteří
hlásali, že pokojný vývoj společnosti,
humanizování práva, mírnění
sociálního boje, ochrana dělnictva vede k
degeneraci. Jest zajímavo, že právě
tato nauka rasovní povýšenosti našla velmi
horlivé stoupence v Německu. Byl to francouzský
šlechtic hrabě Gobineau, který položil
základ pro nauku o povznesené rase germánské,
a byl to Angličan Chamberlain, který položil
základ další k rasovnímu posuzování
národa. Nauku dále rozšiřovali němečtí
profesoři a rozvíjeli dále teorii o vyvýšenosti
a jakési vyvolenosti rasy německé. Tato nauka
byla zvláště pak u politické strany
všeněmecké pěstována a stala
se součástí jejich, řekl bych, katechismu
politického. Tak vidíme důsledek také
na poli hygienickém.
Haykraft nazývá tuberkulosního bacila přítelem
lidstva, i alkoholismu přičítá výběrový
význam.
Netřeba se těmito bludnými názory
obírati. My to nejlépe vidíme nyní
po válce, a mnohé matky německé dobře
to cítí ve svých vlastních rodinách,
jaký zvláštní výběrčí
význam měla válka a zda válka vedla
k posílení rasy anebo k degeneraci.
Ty přečetné hroby nejzdravějších
a nejlepších lidí ukazují velmi jasně
mylnost toho celého názoru. A ovšem spojené
tyto názory s názory politickými, jak se
vytvořily ve všeněmecké straně
o povznesení rasy německé, vytvořily
typ toho surového pruského válečníka,
který byl příčinou světové
katastrofy válečné a který na štěstí
byl demokratickým západem poražen.
Pro nás, pro náš národ, pro náš
vývoj budoucí bylo by velkým nebezpečím,
kdyby tento typ imperialistického šovéna měl
se u nás udomácniti a měl býti kopírován.
My odmítáme typ českého Prušáka,
který by leckomu u nás a mnohým našim
politikům imponoval a kteří by v něm
viděli zvláštní souhru národní
síly. Nutno zdůrazniti, že i zde stojíme
na půdě lidskosti a čisté demokracie.
Tato demokracie, tato lidskost se musí projevovati v životě
sociálním a hospodářském stejně
jako ve zdravotnictví. (Souhlas.)
Místopředseda Konečný: Uděluji
slovo dalšímu řečníkovi, občanu
dru Velichovi.
Posl. dr. Velich: Velectěné shromáždění!
Slyšeli jsme, že rozpočet ministerstva veřejného
zdravotnictví jest obdařen 35 miliony. Je to jistě
docela nepatrná suma. Nechci se o tom obšírně
šířiti. Všem vám bude jasno, jaký
význam má veřejné zdravotnictví.
Veřejné zdravotnictví má vésti
válku mnohem těžší, než jsou
války s jakýmikoliv nepřáteli, veřejné
zdravotnictví má vésti válku proti
nepříteli, který jest velmi nebezpečný
a jehož přemožení vyžaduje veškerých
sil těch, kteří se boji proti němu
věnovali. Proto jest potřeba řádných,
přiměřených nákladů
k tomuto boji, a musím říci, že ten
náklad, který je preliminován v rozpočtu,
jest, já bych tak řekl, nejmenším minimem,
s nímž je možno odvážiti se tak velikého
boje, který nás čeká. My jsme, pánové
a dámy, obklopeni zeměmi, ze kterých přicházejí
infekce, přicházejí nebezpečné
nemoci. Podívejme se jen na pr. na Ostravsko dnes a právě
na ty krajiny kolem Ostravska, na Těšínsko!
Podívejme se, jak velice jsme ohrožováni odtud
stále infekcemi! Přes 1000 případů,
v poslední době 1500 případů
neštovic bylo tam zjištěno, sta a sta případů
skvrnitého tyfu, mnoho a mnoho tyfu abdominálního.
Celé obce trpí tyfem abdominálním.
Boj proti těmto chorobám jest jistě a musí
býti spojen s velikým nákladem a s velkou
energií.
Naše zdravotnictví tíží jedna věc,
a ta je to, že náklady zdravotní jsou téměř
veškeré shrnuty a navaleny na bedro autonomních
korporací. Tomu tak býti naprosto nemůže.
Nemůžeme dále žádati od autonomních
korporací ty velké oběti, které dosud
přinášely. Musíme této věci
učiniti konec. A v tom smyslu také, pokud jde o
zdravotní policii, jest dán směrodatný
pokyn v § 20. zákona ze dne 7. února 1919 č.
76. sb. zák. a nař. Tento paragraf jasně
mluví v tom smyslu, že má býti zdravotní
policie převzata státem. To je požadavek, který
jest naprosto nutný, a po němž naše strana
volala tehdy, když právě bylo projednáváno
obecní zřízení.
Vybudování zdravotní policie v tomto směru
jest nutným v zájmu státu. A stát,
který musí míti blaho a zdraví svých
občanů nejen ve smyslu profylaxe, nýbrž
i ve smyslu činnosti kurativní na mysli, tento stát
musí přikročiti k tomu, aby zdravotní
policie celá byla v jeho rukách, aby boj, který
veden jest proti chorobám infekčním, mohl
býti veden všemi silami a koncentrovaně. Není
možno, abychom na př. postrádali, abych tak
řekl, takového ústředního stanu
při boji proti nepříteli. Tím méně
můžeme postrádati takového ústředního
stanu, obdařeného veškerou pravomocí
právě při boji nejtěžším,
při boji proti infekčním chorobám.
A proto pravomoc a kompetence ministerstva zdravotnictví
musí býti rozšířena pokud možno
nejvíce, musí býti tak nadána, aby
boj, který má vésti proti infekčním
chorobám, mohl býti úspěšný.
Za stávajících posud poměrů
je to vyloučeno. Není ta kompetence taková,
jaká býti musí, má-li býti
veden, jak jsem pravil, řádný boj. Jest nutno
vybudovati celou zdravotní službu jednotně
a uceleně od dola až nahoru k poslední instanci,
totiž ministerstvo zdravotnictví musí míti
v rukou všechna opatření zdravotnická,
musí spravovat celé zdravotnictví v republice.
To zdravotnictví musí býti upraveno v celém
státě dle jednotných předpisů.
Jinak není naprosto možno postupovati.
Také ale musí býti služební poměry
a zároveň tak i požitky služební
těch, na kterých spočívá tíže
provádění veškerého boje proti
infekčním chorobám, totiž obecních
a obvodních lékařů, konečně
upraveny podle vzoru státních zaměstnanců.
Neboť to jest jistě křiklavé bezpráví,
pováží-li se, jaké dosud jsou poměry
mezi lékařstvem, mezi vdovami a sirotky po lékařích.
Prosím, račte si všimnouti jenom těchto
údajů. Můžeme říci, že
96 lékařů ještě jest odkázáno,
pokud se jejich pensijních požitků týče,
na minimum, které bylo před dlouhými lety
stanoveno, totiž na 800 korun. 800 korun ne měsíčně,
ale ročně. Prosím, 172 vdov a sirotků
po 151 lékařích, kteří namnoze
obětovali život svůj v boji proti infekčním
chorobám, má po 400 K ročně. A ti
sirotci mají po 100 K ročně. To jsou poměry,
které jistě jsou vám všem neuvěřitelné,
ale jest to skutečná, smutná pravda. Tedy
pravím, pense lidí, kteří se věnovali
po celý život právě boji proti infekčním
chorobám, pohybuje se mezi 358, to jsou úřední
data a 580 K ročně. A pense jejich vdov? Znám
případy, na příklad, že lékař
sloužil 35 let a pak zemřel a nechal vdovu se sirotky,
poněvadž se později ženil, byly to docela
malé děti a tato vdova dostává plnou
pensi. Co to znamená? To znamená, že dostává
66.66 K měsíčně se všemi svými
dětmi. (Slyšte!) Tedy takové poměry
jistě není možno dále snášet.
Dnes, kdy jsme se postarali a staráme se nákladem
všemožným o to, aby ti, kteří položili
svůj život v boji proti nepříteli, dostali
nejnutnější podporu, dnes nemůžeme
nechati ty, kteří zahynuli v boji proti nejhroznějšímu
nepříteli, proti infekčním chorobám,
se žebráckými pensemi a žebráckými
almužnami. Jak pravím, 400 K ročně dostává
vdova po lékaři sebe déle sloužícím.
Pokud jde o ústavy léčebné a humanitní,
jest nutno, aby poměry, které jsou a které
nevyhovují, byly upraveny jednotně v celé
republice. Neboť dosud jsou právní předpisy
v tomto oboru nejednotné a často jsou velmi zastaralé.
Také v oboru ústavnictví, pokud hlavním
faktorem byla autonomie, a to jak zemská, tak zvláště
okresní a obecní, jest potřeba nápravy.
Můžeme posud v naší republice shledati
pouze 3 státní nemocnice a veškeré tyto
státní nemocnice jsou na Slovensku. U nás
nemáme žádných státních
nemocnic. Autonomie platila všechna vydání
a starala se všemožným způsobem o nemocnice.
Autonomie vykonala tu obdivuhodné dílo. Obdivuhodné,
pravím. Sám vím, že na mém bývalém
okresu v Benešovsku se přinášely oběti
ohromné z celého okresu tak chudého proto,
aby se udržela nemocnice v Benešově. Tam se přinášely
oběti, aby se tam mohli léčiti nemocní
tuberkulosou z celého království, a jistě
všem, kteří znají tento ústav,
zůstává v dobré paměti. Ty
oběti, které, jak pravím, okres stále
přinášel a přináší,
jsou nesmírné a ještě k tomu musím
podotknouti, že se nesetkává tento ústav
vždycky s takovou ochotou, s jakou by se setkávati
měl. Na příklad přišlo také
k tomu v nedávné době, že muselo býti
pomýšleno na to, nemocnici tak nepostrádatelnou
zavříti, poněvadž veškeré
urgence a dovolávání se jen uhlí pro
tuto nemocnici byly marný.
Tedy pravím: Autonomie plnila do této doby své
povinnosti až nad míru, avšak nemůže
při tom zůstati, musí být autonomii
ulehčeno, musí nastati nějaká náprava
tak, že naše nemocnice musejí býti z velké
míry převzaty státem. To platí zvláště
také o nemocnici v Moravské Ostravě. Tam
musí být z těch nemocnic, které tam
stávají, dohromady utvořena nemocnice, jediná,
neboť je nutno učiniti tomu stavu, který tam
je, naprosto konec. Ten stav je desolátní a to neohrožuje
jen Moravskou Ostravu, to ohrožuje celý náš
stát. Proto se musíme na tuto nemocnici dívat
se zvláštního stanoviska a přinésti
pro ní zvláštní oběť. Zvídám
pravě, že je zpracována státní
předloha pro převzetí ústavnictví
do rukou státu. Těšíme se, že tato
předloha bude projednána pokud možno nejdříve
a v tom smyslu, jak jsem také podal příslušnou
resoluci, jak jste ráčili slyšet se stolu presidiálního.
Jak jsem pravil, autonomie nestačí na plnění
úkolů, které se na ní vkládají,
pokud se týče ústavnictví. Bude nutno,
aby stát tyto úkoly převzal, jak je tomu
právě na Slovensku. Tam vidíme právě
ten zisk, který má ústavnictví z toho,
že stát se patřičně stará
o ústavnictví a že je nositelem břemen,
souvisejících s vydržováním ústavů
státních.
To je tedy, co jsem chtěl co nejstručněji
říci k rozpočtu ministerstva veřejného
zdravotnictví, a prosím pány, aby hlasovali
pro resoluci, kterou jsem měl jménem svého
klubu čest podati. (Výborně!).
Místopředseda Konečný: Uděluji
slovo dalšímu řečníku obč.
dr. Mazancovi. (Hlasy: Není přítomen!)
Konstatuji, že zde není. V důsledku toho pozbývá
slova. Řečnická listina je vyčerpána
a přikročíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.)
Kdo souhlasí s položkami, jak výdajovými,
tak příjmovými, při kapitole ministerstva
sociální péče a ministerstva veř.
zdravotnictví a tělesné výchovy, jak
jsou uvedeny na str. 72 a 73 zprávy rozpočtového
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)