To je většina. Položky tyto se schvalují.
Tím jsme ukončili rozpočtovou debatu, jak
jsme ji roztřídili do 9 kapitol. Zbývá
nám ještě vyříditi hlasování
o finančním zákoně příslušném
k státnímu rozpočtu na r. 1920. K tomu vyžádal
si slovo pan zpravodaj dr. Srdínko. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Vážené
Národní shromáždění!
Úmyslně nepřihlásil jsem se ke slovu
k jednotlivým skupinám kapitol rozpočtových,
ani k úvodnímu slovu ani k závěrečnému.
Teprve nyní, na konci provedené debaty, dovolím
si reagovati několika slovy na některé řeči,
které byly v rozpočtové debatě proneseny.
Hlavní zpravodaj má do jisté míry
omezenou volnost slova, a sice v prvé řadě
je jeho povinností, aby se držel látky. To
jsem také učinil ve své úvodní
zprávě a s povděkem jsem četl v listech
kvitování toho. Zprávu svoji zakončil
jsem apelem, aby nebylo mluveno s tohoto místa příliš
z okna před volbami, a aby všichni řečníci
měli na paměti, že prospěch republiky
vyžaduje, aby mu byla dána přednost před
chvilkovým prospěchem jednotlivých politických
stran. Konstatuji s povděkem, že také tomu
celkem bylo vyhověno. Nic se během debaty nestalo,
žádné velké neštěstí,
pouze jediný řečník vyjel poněkud
z kolejí a byl za to naším spravedlivým
a nestranným panem presidentem volán k pořádku.
(Veselost.)
To však dlužno podotknouti, že vlastním
rozpočtem z celé řady řečníků
zabývala se jen menšina, menší část,
a většina mluvila politicky. V tom směru tedy
by mně nezbývalo, než abych také politicky
odpověděl, ale chci se zříci toho
práva, které by mně nyní příslušelo,
a nebudu se po většině dotýkati příslušných
míst těch řečí, jen na některé,
které nejsou tak nebezpečné, že by mohly
vzbudit nový odpor, dovolím si upozornit.
Pan dr. Kramář ve své řeči,
která byla první, jež zavdala popud k jakési
větší čilosti v této sněmovně,
mluvil o poměru našem k Němcům a hlavně
o tom, máme-li či nemáme-li stanoviti státní
jazyk. Vylíčil řadu důvodů,
že je zde nebezpečí, ustanovíme-li rámcovým
zákonem pouze předpisy o jazyku našeho státu,
že je zde nebezpečí podobné, jako bylo
ve Vídni, že nastanou potom tahanice a spory s Němci,
až sem přijdou, o různá prováděcí
jazyková nařízení.
Já konstatuji, že během debaty vyšlo najevo
toto: Strana československých socialistů
veřejně vyslovila se pro prohlášení
češtiny a slovenčiny za státní
jazyk. Pan posl. Němec zde s tohoto místa řekl,
že považuje za přirozeno, že čeština
a slovenčina budou státním jazykem našim.
Pan dr. Kramář prohlásil se přirozeně
pro státní jazyk český a slovenský,
a tu, vážené Národní shromáždění,
já nevidím zde ve sněmovně žádné
strany, která by se proti tomu mohla, nebo chtěla
stavěti. Tedy přirozeně s tohoto stanoviska
v debatě vyšlo jasně najevo, že očekáváme
i celá česká veřejnost, že čeština
se slovenčinou bude prohlášena za státní
jazyk republiky. (Výborně!)
Druhá záležitost, o které pan dr. Kramář
mluvil, týkala se českých menšin, totiž
menšin našich občanů jazyka českého
v zněmčeném území. Zajisté,
vážené shromáždění,
přemnozí z nás a já také měl
jsem příležitost poznati utrpení tak
zvaných českých menšin v zněmčeném
území. Já jsem to poznal jako člen
výboru Národní Jednoty Severočeské
a Ustřední Matice Sokolské, ale to by nestačilo.
Já jsem to poznal na místě samém,
když jako člen výboru Severočeské
Jednoty procestoval jsem celý obvod působení
této jednoty, všechny kraje, všechna města
a vešel jsem ve styk s representanty těchto t. zv.
našich menšin.
To musím říci: Jest vám známo,
kdo representuje ty české menšiny: to jsou
drobní čeští lidé, živnostníci
a dělníci (Souhlas.) a tu zajisté
dojdu souhlasu, řeknu-li, že lepších vlastenců
nemáme, nežli jsou tito členové t. zv.
našich českých menšin. (Výborně!)
Útisk národnostní zocelil jejich češství.
Po převratu, provedeném v říjnu 1918
již v prosinci chodily sem deputace těchto menšin,
a po většině to byli sociální
demokraté, kteří žádali, kdy
již ucítí to, že mají republiku
po té stránce češství. Nedočkavě
čekali, kdy se stane nějaká změna,
a my nemohli jsme jim rychle nic podati, teprve bylo možno
v dubnu 1919, že jsme odhlasovali zákon o státních
školách českých v tomto zněmčeném
území, a zákon byl s velkou radostí
přijat českými menšinami. Ale hned v
červnu a červenci již zase zde byly deputace,
které vyslovovaly zde nespokojenost s tím, že
ten zákon se pomalu provádí a že ty
školy se pomalu zřizují. Zase viděli
jsme nedočkavost a chtivost těch českých
lidí, aby již cítili nápravu těch
poměrů, ve kterých žili dosud. Mně
nejde do hlavy, vážené Národní
shromáždění, že by vůbec
v této slavné sněmovně mohl vzniknouti
nějaký spor o tom, jak se nadále máme
chovati k českým menšinám. (Výborně!)
Zde přece musí jíti o nějaké
nedorozumění mezi drem Kramářem a
těmi pány, kteří ho výkřiky
vyrušovali. Mně to nejde do hlavy, že by věcně,
meritorně mohl zde býti nějaký spor.
Všem stranám tohoto Národního shromáždění
přece musí jíti o to, aby tyto t. zv. české
menšiny v uzavřeném území byly
hospodářsky, kulturně i politicky posíleny
a o to nám musí všem jíti. (Výborně!
Potlesk.)
Další bod, který p. dr. Kramář
ve své řeči rozvedl, byl odpor nebo varování
před převratem sociálním ve směru
diktatury proletariátu. Konstatuji, že to byl jediný
hlas, který se této otázky dotkl, poněvadž
v této sněmovně pro tuto věc nikdo
nikdy nemluvil a se nevyslovil. (Tak jest!) Během
té doby, co jsme prováděli rozpočtovou
debatu, v listě jedné strany, z níž
jest náš p. min. předseda, vyšlo provolání
pro tuto věc od jedné skupiny této strany.
Já však nechci s tím polemizovati, poněvadž
špatným příkladem šel bych napřed,
já pouze celkově uvedu jen to, vážené
shromáždění, že je nepochybno,
že celý svět jde nyní na levo a na tom
faktu se nedá nikdy ničeho změniti. (Souhlas.)
Někdo to považuje za neštěstí,
já pro svou osobu to za neštěstí nepovažuji
s tou podmínkou, že to jití na levo nebude
trvat příliš dlouho, to jest, že nebude
nekonečné, že totiž po určité
době zase se linie vzpřímí do předu
a že půjde společnost ku předu třeba
o něco více na levo, než nyní. U nás
v republice, vážené shromáždění,
přece jen blázen mohl by se zpěčovati
prováděti sociální reformy a na druhé
straně pouze šílenec by mohl chtíti
za den nebo přes noc zlomiti všecko přes koleno
a provésti veškeré reformy, které se
požadují, najednou. (Tak jest!)
Mnohé u nás - jest pravda - svádí
ruský vzor, ale tam, vážené shromáždění,
třeba nyní situace tam stála dobře,
co se týče toho směru levého, tam
přece není konec, tam ta občanská
válka bude ještě dlouho trvati a výsledku
nebo konce nelze dnes určiti. Nevěřím,
že by kdokoli z národa českého a hlavně
kdokoli z českého dělnictva chtěl,
abychom dočkali se toho "štěstí"
ruského, jaké tam dnes je.
Vážené Národní shromáždění!
Mohu několik málo dat uvésti z úředního
sovětského listu, který nazývá
se "Ekonomičeskaja Žizň", a který
vydávají tři lidové komisariáty:
komisariát finanční, obchodní a průmyslový
a zásobovací. Malé doklady o tom, jak vypadá
průmysl a činnost průmyslová v Rusku
kolem nejhlavnějšího jeho střediska.
Moskevský okres: 1. ledna 1919 bylo tam 48.490
tkalců. Za 6 měsíců tento počet
zmenšil se na 15.290 lidí, t. j. klesl na 35 procent.
Zejména počet dělníků bavlnářského
průmyslu klesl na 47 procent. Podle stáří
a pohlaví 32.200 textilníků, pracujících
dosud, dělí se takto: mužů 34.3 proc.,
výrostků 3.3 proc., žen 59.1 proc., dívek
3 procenta. V petrohradském okresu z 27 bavlnářských
továren pracují dnes (k 3. říjnu)
dvě (Slyšte!) Podle úředních
výkazů v komunistickém Rusku pracují
převážně malé a prostřední
továrny.
Z bavlnářských rafinerií počtem
239 pracuje dosud 16 procent a ještě velmi špatně,
poněvadž není topiva. Průměrně
pracuje se 15 dní za měsíc. Ke zpracování
suroviny za takovýchto podmínek je zapotřebí
aspoň dvou let. Pěstování bavlny pokleslo
o 7,2 proc.
Kovový průmysl: Petrohrad.
Ve všech závodech je patrný nepřetržitý
úbytek pracujících sil a zvýšené
procento nedocházení do práce. Ve všech
závodech bylo zaznamenáno 12.141 lidí a z
nich fakticky pracovalo 7585 t. j. 62,4 proc. V něvských
dokách a mechanickém závodě (nyní
zavřeném) v první polovině července
procento nedocházejících do práce
bylo 56, v druhé polovině 70, v první polovině
srpna 84, z počtu fakticky pracujících (1447-1212)
bylo mužů 440, t. j. 33 proc., zbytek připadá
na ženy, výrostky a nedospělé. Ze 7500
dělníků, "zaznamenaných"
na Putilovském závodě do 15. srpna 1919,
opravdu pracovalo 2800, t. j. 37,3 proc. Počet dělníků
v kovovém průmyslu klesl na 5-7 procent normy.
Podobný stav podle statistiky "Ekon. Žízni"
je ve venkovských strojírnách a kovodělných
závodech, v Kolomenském závodě v Sormově,
v Tulském okrese, v Bojansku a na Urale.
Gumový průmysl: V tomto odvětví
průmyslovém jest pozorovati tytéž zjevy:
úbytek pracovních sil, poklesnutí výroby
atd., na př. výroba galoší klesla na
8 procent normální výroby.
Papír: týž stav.
Sirkařský průmysl: Ve 4 nacionalizovaných
továrnách severního rayonu s normálním
počtem dělníků (2000 lidí)
veškerá produkce počátkem října
klesla na 50 procent následkem hromadného odjezdu
dělníků pro mouku, polními pracemi
a skládáním dříví.
Podobně je tomu i ve výrobě žárovek
a v cukerném průmyslu.
Dovolil jsem si tedy tyto ukázky přečísti
a myslím, že z českých dělníků
nemůže nikdo toužiti po tom, aby tyto stavy k
nám se dostavily.
Předseda: Dovoluji si pana zpravodaje upozorniti,
že mám dojem, že jeho referát, já
nebyl přítomen při začátku,
ale soudím podle toho, co jsem slyšel, jest poněkud
v příliš volné souvislosti s finančním
zákonem, který jest předmětem našeho
jednání. Tedy prosil bych z toho důvodu i
pro futuro, pro budoucí parlament, který přijde
za námi z voleb, abychom netvořili snad precedenční
případ, abychom přece trochu více
se drželi věci, o niž jde, a abychom tak tuze
nevzdalovali se od věcí, které máme
na denním pořádku.
Zpravodaj posl. Srdínko: Já velice lituji,
že pan předseda nebyl přítomen, když
jsem uvedl, proč reaguji na tu část řeči
pana dra Kramáře, kde o této věci
mluvil. Řekl jsem, že musím politicky reagovati
proto, že veliká většina řečníků
mluvila pouze politicky a menší část
jen zabývala se rozpočtem, čísly rozpočtovými.
Předseda: Já béřu toto prohlášení
na vědomí, při tom však upozorňuji,
že projednáváme finanční zákon
a nikoliv rozpočet, že bych byl očekával,
když již bylo potřebí shrnouti názory
v debatě rozpočtové pronesené, že
by bylo místo na to při druhém čtení
debaty rozpočtové.
Zpravodaj posl. Srdínko: Upozorňuji opětně,
že druhé čtení debaty rozpočtové
žádné nebylo, a že právě
jsem učinil úmluvu tu, že se vzdám slova
ke všem kapitolám a skupinám kapitol, a že
promluvím pouze závěrečné slovo
k finančnímu zákonu.
Předseda: Nebyl jsem ovšem tehdy zde přítomen,
ale pokládám za samozřejmé, že
replika na názory jednotlivých řečníků
pronesené v debatě bývala by byla spíše
na místě v druhém čtení rozpočtu.
Zpravodaj posl. Srdínko: To nebylo, prosím,
dosud.
Předseda: K druhému čtení rozpočtu
přijdeme ihned po vyřízení finančního
zákona. Nebyl jsem tady, ale byl bych hned druhé
čtení připojil k prvému čtení.
Prosím pana referenta, aby pokračoval.
Zpravodaj posl. Srdínko: V debatě promluvili
tři ministři, a to ministr financí, ministr
zemědělství a ministr zásobování.
Pan ministr financí docela krátce řekl, že
musíme provésti novou hospodářskou
orientaci co se týče Ruska, že nesmíme
býti diváky, ale aktivně se účastniti
všeho, co se děje. Úplně souhlasím.
Ale přece myslím, že i v tom, vzhledem k naší
letoře, která ráda se pohybuje mezi extrémy
hned hodně v pravo a hned hodně v levo, tu musíme
postupovati opatrně a, když dáno bylo v Anglii
heslo, že musí býti nová orientace směrem
k Rusku, že my můžeme a musíme snad vzhledem
k našemu prospěchu v tom směru se orientovati
a myslím, že tady je potřeba přirozené
hospodářské orientace. Politicky po Rusku
orientovati bych se nechtěl.
Pan ministr zemědělství prohlásil,
že vedle plánu kosumního musíme hlavně
míti plán výrobní. Národ nezachrání
pouze distribuce, ale hlavně výroba potravin. V
této otázce musíme býti stejného
názoru na zemědělství, že potřebuje
podpory výroba zemědělská všech
stran Národního shromáždění.
(Výborně!) Výroba zemědělská
je klasickým dokladem, jak prospěch stran všech
jest spjat, jak souvisí navzájem prospěch
celého národa s dobrým prospěchem
jednotlivého stavu.
A nyní vlastní rozpočet. Popudy pánů
členů, které byly dány pro příští
dobu, byly velmi četné, ale vesměs navrhovaly
se pouze výlohy, dokonce jedna resoluce kratičká,
čtyřřádková, žádá
více, než je v rozpočtu, čtvrt miliardy
(Hlas: Tučný!), ale přiměřené
úhrady nenavrhoval nikdo. Pouze všeobecně se
označuje dávka z majetku jako elixír, který
má všechno zachrániti. Tu, vážené
Národní shromáždění, ta
dávka z majetku, když se vybere hodně vysoká,
stačila by pouze k hražení deficitu, jako máme
letos na půl třetího, tři až
čtyři roky, pak by byla vyčerpána,
musili bychom pomýšleti na něco jiného,
snad na druhou dávku z majetku. Již zde mnohokráte
bylo opakováno, že tou cestou by to nešlo. Zde
možno se bráti jen cestou mnohokráte již
označovanou, t. j. šetření a práce.
To jest v naší moci. Jestli nyní šetřením
ani prací nedovedeme a nebudeme moci zachrániti
náš rozpočet, pak pánové "ultra
posse nemo tenetur", nemožnosti nemůže od
nás nikdo žádati. Pan ministr Sonntág
řekl, že ten rozpočet, který ve finančním
zákonu stvrdíme, stačí, nepřijde-li
žádná nemoc, že není pamatováno
ani na lékaře, ani na léky. To jest pravda,
že klidné pouze poměry zabezpečují,
že s tím rozpočtem vystačíme.
Páni navrhovatelé nových vydání
budou míti velké omezení v ústavě,
kterou snad schválíme, poněvadž napříště
každý iniciativní návrh, který
bude žádati vydání, bude museti označiti
příjem, jakým způsobem chce hraditi
tyto výdaje. To bude velmi dobré opatření.
Kam by to vedlo, kdybychom měli tímto způsobem
pokračovati? Nikam jinam bychom nedošli, než,
jak řekl ministr financí, že bychom museli
sáhnouti k tomu, k čemu žádný
ministr financí sahati nemá, totiž k tiskařskému
lisu, a že bychom museli ten vteřinový deficit,
který dnes dělá každou vteřinu
84 K, a který zvýší se jistě
na 100 K a který dovedeme ještě uhraditi bez
tiskařského lisu, ještě zvýšiti
a nezbylo by nic jiného, než sáhnouti k tiskařskému
lisu. Není nic jednoduššího, než
poukázati na drahotu a navrhnouti zvýšení
platů. K tomu není třeba velkého důvtipu.
Bohužel se tak děje mnohdy i od samých poslanců.
Co máme potom čekati od lidí bez celkové
orientace, bez přehledu? Proto jest tolik demagogů,
kteří si dovedou zahrávati s duší
davu, a dav jest lehko vznětlivý, nyní po
světové válce, kde lidstvo má téměř
zničenou nervovou soustavu, Duše davu dá se
snadno voditi demagogem.
Vážené Národní shromáždění!
Pozorovali jste, že po válce vyskytla se celá
řada uspavačů, hypnotisérů,
a to proto, že hypnotisování nyní jest
zvláště možno v davu zmocniti se duše
davu a uspati kohokoliv a provozovati s ním své
kejkle. Dejte ale takovému uspavači 100 silných
zdravých mužů a neuspí vám ani
jednoho, mají-li zdravou nervovou soustavu. Podobně
tomu jest v politických shromážděních.
Tam, poněvadž duše davu dlouhou válkou
jest ztýrána, nervová jeho soustava je zničena,
je možno, že takový demagog několika frásemi,
ukázkami z drastického stavu, z lidské bídy,
dovede se zmocniti duše takového davu a potom vede
dav tam, kam sám chce, na cesty nesprávné.
Jako při produkci podvodného hypnotiséra
stačí jediný člověk, který
upozorní na podvody jeho, tak stačí mnohdy
ve shromáždění, kde demagog politický
provádí s duší davu své kejkle,
jediný rozumný, poučující hlas,
aby většina shromáždění
procitla. Kéž v nadcházející
době volební má republika v každém
shromáždění aspoň jednoho rozumného
občana, který svým hlasem by upozornil na
to, když demagog začne tam řáditi!
Vážené Národní shromáždění!
Jedno velmi potěšitelné faktum se stalo zjevným
v této rozpočtové debatě: všecky
strany v prvním čtení hlasovaly pro státní
rozpočet na rok 1920. V tom se zračí oddanost
všech stran k republice a já nepochybuji, že
tato jednomyslnost Národního shromáždění
vzbudí příznivý dojem v cizině.
Zakončuji přáním, aby i příští
rozpočet na rok 1921 byl se stejnou jednomyslností
všemi českými stranami včas odhlasován,
a doporučuji finanční zákon republiky
Československé na r. 1920 ke schválení
jménem rozpočtového výboru slavnému
Národnímu shromáždění.
(Výborně! Potlesk.)