Vážené Národní shromáždění,
opakuji, že cítím tíhu zodpovědnosti
za výživu obyvatelstva pro celou republiku nejen pro
tuto dobu, ale i pro budoucnost, a jsem jako ministr zemědělství
zodpovědný za produkci zemědělskou.
Ale vy jste odpovědni se mnou a já apeluji na vás
na všechny, kteří jste zodpovědnými
činiteli, abyste mne při provádění
onoho zemědělského programu, který
jsem zde načrtnul, podporovali. Já apeluji na celou
veřejnost, aby si tento program vzala za svůj. Kdyby
mnou dnes načrtnutý program nebyl splněn
a kdyby rolnictvo bylo i nadále roztrpčováno
a drážděno, nemohl bych ovšem bráti
zodpovědnost za zvýšenou výrobu zemědělskou.
Situace je vážná a i zde platí přísloví,
že zlý příklad kazí dobré
mravy, a proto i ostatní stavy mají povinnost, následovati
našeho pilného a trpělivého zemědělce
v jeho práci a snažení na prospěch a
rozkvět naší republiky. (Výborně!
Hlučný potlesk.)
Předseda: Slovo dále má pan kol. Kaderka.
Posl. Kaderka: Slavné Národní shromáždění!
Byl jsem pověřen úkolem, abych ve specielní
debatě rozpočtové promluvil k položkám:
ministerstvo zemědělství a ministerstvo zásobování.
Je pravidelně zvykem anebo, řekněme, zlozvykem,
že této příležitosti používá
se, aby si zde řečníci tak trochu promluvili,
jak se říká, od plic. Nekritizuje-li se vláda,
kritizují se vzájemně aspoň strany.
Myslím, že tato kritika, je-li vedena ve slušných
mezích, má také v sobě něco
zdravého. Příklad si vezměme z rodiny.
Jedno naše přísloví praví o ženě
v rodině: "Žena je zlatý sloup v domácnosti"
a přidává se k tomu: "Ale nutno prý
ji často oprašovati". Vy mi rozumíte,
že to říkám obrazně a nemyslím
tím oprašováni fysicky. A k takovému
oprašování "sloupů republiky"
skýtá vhodnou příležitost i možnost
rozpočtová debata. A je to, velectění
panové, přirozeno. Všichni nemohou všechno
chválit, každý má nějakou tu
stížnost, ať již v tom či jiném
směru, tím spíše, jsou-li k tomu oprávněné
důvody.
I já, maje mluviti k položkám jistě
tak důležitým jako ty druhé, ne-li důležitějším,
tázal jsem se sám sebe, co se vlastně v té
naší republice za dobu jejího trvání
ve prospěch zemědělců vůbec
a specielně drobných zemědělců
udělalo. A resultát mých úvah byl,
že vlastně skoro nic.
Řekne se: Pozemková reforma, to není nic?
V položce ministerstva zemědělství pamatuje
se sice také na účely kolonisační
obnosem 3,260.000 K. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Kaderka (pokračuje): Vzpomínám
debaty, kdy se jednalo v tomto slavném sboru o zákon
záborový. Tehdy po schválení předlohy
vyžádal si zástupce vlády, pan ministr
vnitra, slovo a zdůraznil velikost toho okamžiku a
veliký význam tohoto zákona pro drobný
venkovský lid. A dnes? Myslím, že není
mezi námi nikoho, kdo by nebyl přesvědčen,
že pozemková reforma zklamala, selhala. Poukázali
na to a zdůraznili to ve své řeči
i páni předřečníci, i pan dr.
Kramář a byl to i pan kol. Svozil.
Mohu říci, že tento názor převládá
i na našem venkově, že náš venkovský
lid svým instinktem, zdravým instinktem vycítil,
že kára pozemkové reformy uvázla v blátě.
Z otázky tak důležité, národohospodářské,
existenční otázky drobného venkovského
lidu a zemědělského dělnictva udělala
se otázka stranicko - politická, otázka agitační.
Vzpomeňme si jen těch sáhodlouhých
článků o této reformě, těch
různých slibů, hesel atd. Já zde nechci
hledati viníky, ty viníky najde lid sám a
buďte ubezpečeni, že soud jeho bude přísný,
velmi přísný, ne-li dnes, tak zítra
jistě. Zde možno říci, že chystala
se k porodu hora a porodila myš. Zkrátka a dobře:
flikujeme v každém směru. Na příklad
ty daně a přirážky schválené
tímto slavným sborem. Zde maně napadá
ten případ z bible o těch bičících
a bičích uzlovatých. Myslím, že
právě náš drobný zemědělec
má velkou příčinu k nespokojenosti.
Jak nespravedlivou je na příklad daň domovní
a daň pozemková u drobného zemědělce!
Žehrali jsme na to již ve starém Rakousku - a
my neudělali v tom směru nic víc, než
že zatěžujeme tuto daň ještě
většími státními přirážkami
- bez ohledu na hospodářskou a finanční
zdatnost jednotlivce. Zkrátka: dáváme chudákovi
žebráckou mošnu a válečné
zbohatlíky necháváme unikat. U každého
stavu snažíme se stanovit jakési existenční
minimum - jenom náš chalupník, domkář,
jakoby byl vrbou, kterou nutno hodně osekávat, ořezávat,
aby lépe rostla.
Ještě vetší měrou platí
tyto výtky o nedávno odhlasované všeobecné
dani z převodu statků a pracovních výkonů
Nadarmo se neříká, kde nic není, ani
smrt nebere. Zdá se však, že zde byla snaha,
aby za každou cenu se u chudého aspoň chlup
na dlani našel. A tu považuji za svou povinnost, abych
při této příležitosti zde jasně
a určitě precizoval naše stanovisko ve směru
daňovém. Žádáme zrušení
všech nespravedlivých daní, jako je na př.
daň domovní a pozemková a žádáme
zavedení jednotné vzestupné daně z
čistých příjmů, se stanovením
existenčního minima. Také dědické
poplatky u drobných zemědělců buďte
zrušeny.
Velectěné národní shromáždění!
Mohl by mně zde někdo namítnouti, že
to jsou věci, které spadají do resortu ministra
financí. Přiznávám, ale myslím,
že ministerstva zemědělství dotýkají
se měrou ne menší, právě proto,
že jde o zemědělce.
Naše odborné zemědělské školství.
Na toto pamatuje naše ministerstvo zemědělství
v položce vyučování a pokusnictví
úhrnným obnosem 11,037.565 K. Myslím, že
tento obnos je obnosem nejlépe uloženým na
bohaté úroky. Ale tu musím opět zdůrazniti:
I zde je nutná náprava. Přístup k
vzdělání zvláště odbornému
musí býti umožněn synům a dcerám
i nejchudších zemědělců. Škola
obecná tvoří základ. Do její
osnovy vyučovací poslední dvě léta
budiž pojato teoretické a praktické vyučování
o zemědělství. U každé školy
obecné mělo by býti zřízeno
vzorné hospodářstvíčko, štěpnice,
zahrada zelinářská, včelín.
Nebude na škodu našemu dorostu, zřídíme-li
při školách obecných t. zv. nedělní
školy s povinnou návštěvou od 14 do 16
let. Naše učitelstvo vykonalo by tím také
veliký záslužný kus práce. A
myslím, že by republice tím lépe posloužilo,
nežli posledními událostmi ve školách,
které se bohužel tak často opakují.
Že třeba většího zvýšení
počtu všech škol hospodářských,
to myslím, netřeba ani zvlášť zdůrazňovati.
A tu se naskýtá široké pole působnosti
pro naše ministerstvo zemědělství. A
myslím také, že všichni bez rozdílu
politických stran tuto snahu by rádi uvítali
a také podporovali.
Ještě na něco bych rád upozornil, na
naše zemědělské rady. Už všude
začíná vanout zdravý vánek
demokratismu. Máme už demokratické řády
volební do obcí, připravuje se volební
řád do Národního shromáždění
a jiné, ale zemědělské rady jsou dosud
doménou privilegovaných vrstev zemědělských.
Tento stav je za dnešních poměrů neudržitelný
a také nezdravý. Voláme po zdemokratizování
zemědělských rad, po zdemokratizování
volebního řádu do nich. Jenom otevřete,
pánové, trochu dvéře, nebude na škodu,
zavane-li tam trochu čerstvějšího vzduchu,
při zavřených dveřích a vůbec
při špatném větrání se
usazuje plíseň, stává se vzduch těžkým,
a to jsou prý velmi špatní lékaři.
Ostatně věc ta je jasná a zralá k
řešení. Nepůjde-li to po dobrém,
náš drobný lid venkovský si to vynutí
jinými prostředky. Já vítám
návrh na vydání zákona o zemědělských
společenstvech a zemědělských komorách.
Bohužel, platí o něm, že přišel
pozdě, ale přišel přece. Já ovšem
mám dojem právě proto, že přišel
tak pozdě, že jde prostě o návrh agitační,
před volbami.
A co mám říci o starobním, úrazovém
a nemocenském pojištění drobného
lidu venkovského? Do této otázky spadá
také otázka úpravy výměnku
u malých zemědělců, která je
jednou z našich nejpalčivějších
otázek. Los výměnkářů
u takového chalupníčka, domkáře
na venkově je nejtrpčím, bez jeho vinny a
bez vinny druhé strany. Jsou tím vinny poměry.
A není v moci těch, kteří těmito
poměry nejvíce trpí, aby mohli sami tuto
otázku upraviti. Zda nemá přijít pomoc
odjinud? - a ta jest možná jenom z těchto míst.
Jak vděčná úloha naskýtala
se tu ministerstvu zemědělství, aby u všech
těchto věcí chopilo se iniciativy a získalo
si takto také vděku u těch, kteří
vším tím trpí! Ale bohužel zdá
se, že ministerstvo zemědělství má
jiné věci na starosti, že za malé zemědělce
je nejméně srdce bolí.
Myslím, že správně celou věc
budu charakterisovat, když řeknu: Máme ministerstvo
zemědělství, ale nemáme spokojených
zemědělců!
Přecházím nyní k druhé části
své řeči, k ministerstvu zásobování.
Jsem jistě jeden z těch, kteří se
nikdy nestavěli nějak příliš
na stanovisko producentů. Dámy a pánové
ze zásobovacího výboru mohou mi to laskavě
dosvědčiti. Uznávám, že to s
těmi dodávkami všude tak neklape, jak by mělo.
Pan ministr zemědělství to také sám
doznal. Trpí tím nejen města, nýbrž
i drobný lid na venkově. Je otázka, zda dosavadní
praxe zásobovací tomu odpomůže. Ale
já chci zde něco ještě vytknouti ministerstvu
zásobování, a vytýkám mu přespřílišnou
autokracii. Nechci se zde naprosto dotýkati osoby pana
ministra zásobování samého. Vím
dobře, že příčina vězí
jinde. Uvedu příklad:
Zásobovací výbor za souhlasu všech členů,
příslušníků všech
politických stran, zastoupených v tomto slavném
Národním shromáždění,
usnesl se, aby drobní zemědělci do určité
výměry byli osvobozeni od kontingentu. Tím
se ovšem nevylučovala možnost, že by nemuseli
přebytek dodati. O věci samé mohou býti
různé názory, ale to je věcí
jinou. Referentkou pro plénum byla sl. Zeminová,
která usnesení zásob výboru zde ve
formě resoluce přednesla a tato byla Národním
shromážděním schválena.
Co se však nestalo? Netrvalo to dlouho a ministerstvo zásobování
toto usnesení zvrátilo a nařídilo
předpisovati dodávky i těm, jež chtěl
zásobovací výbor bezúčelného
šikanování ušetřit.
V nejbližší schůzi zásobovacího
výboru vyslovil jsem podiv nad tímto jednáním
a zadal jsem - opět za všeobecného souhlasu
- aby ministerstvo zásobování usnesení
zásobovacího výboru a - podškrtuji -
Národ. shromáždění, respektovalo.
Kladl jsem větší důraz na usnesení
Národního shromáždění!
Nešťastnou náhodou v oficielní zprávě
ze zásob. výboru nějak slova "a Národního
shromáždění" vypadla. A ihned dostali
jsme pokyn, že zásob. výbor nemá překračovat
meze své kompetence.
Slavné Národní shromáždění!
Myslím, že upozornit na to nebylo právem a
povinností jenom poslance; myslím, že toto
právo a tuto povinnost má každý občan
naší republiky, tím spíše poslanec.
Já myslím, že k tomuto faktu není třeba
dalšího komentáře.
Případ druhý: Pánové mají
v rukou odpověď ministerstva zásobování
na dotaz kolegy Šamalíka a soudruhů pro případ
Břestský.
Já v této otázce vylovil jsem opravdu zvláštní
perlu; prosím: Jednání toto dálo se
nikoli s hosty, nýbrž s obecní obilní
komisí a s místní hospodářskou
radou za přítomnosti starosty obce a nikoli v hostinci,
nýbrž v obecní kanceláři, pro
kterou ovšem obec Břest, čítající
1170 obyvatel, nenašla dosud vhodnější
místnosti, než-li místnosti hostince. (Veselost.)
Rozumíte tomu, oč se jedná? (Veselost.)
A co mne zvláště ještě v této
odpovědi překvapilo, byl konec její:
"Nemám tudíž žádného
důvodu učinit opatření navržených
dotazovateli, naopak uložil jsem okresní politické
správě, by zakročila s největší
energií k tomu cíli, aby obec Břest učinila
své povinnosti zadost."
Tvrdá tato slova jsou vysvětlitelná, uváží-li
se, že vyšetřování vedly a dobrozdání
podávaly tytéž úřady a osoby,
které případ břestský zavinily.
(Slyšte! Slyšte!) Snažil jsem se, abych
získal přísně nestranné zprávy
o tomto případu a resultát mohu shrnout v
dopise, který jsem dostal od jednoho domkáře,
který není na věcí nijak zvláště
interesován. Já si dovolím jej zde přečíst,
už také proto, že výborně osvětluje
dnešní zásobovací poměry.
Tento domkář mi psal:
V pátek 7. listopadu 1919 o 9. hodině ráno
dostavila se do Břestu (okres Kroměříž)
rekvisiční komise a současně 80 vojáků
a ohlásila se u starosty obce s výzvou, aby pro
mužstvo poražen byl kus hovězího a přichystán
oběd. Žádosti starosty obce, aby od násilné
rekvisice obilí bylo upuštěno z důvodu,
že právě týž den vyslaná
deputace, složená z členů obecní
rady a obecní hospodářské rady, vyjednává
na hejtmanství v Kroměříži o
dodání kontingentu, nebylo vyhověno, naopak,
bylo mu členy komise pohroženo zavřením
a činěn byl zodpovědným za pořádek
v obci.
Já, prosím, upozorňuji na to, že starosta
břestský je příslušníkem
strany sociálně-demokratické a jak si proti
němu tato komise počínala. Rekvisice byla
uvedena v činnost tím způsobem, že východy
z obce uzavřeny byly vojskem, komise sama rozdělila
se na čtyři skupiny, jež současně
za asistence vojenské dům od domu prováděly
prohlídky všech místností, nalezené
obilí prohlašovaly za zabavené a ponechávaly
majitelům ze zásob pouze 10 %. Zabavené obilí
bylo hned z komor sděláváno, shazováno
a odváženo. Zabaveno bylo obilí bez ohledu,
zda majitel jest dodávkou povinen, tedy i tam, kde výměra
obdělávaného hospodářství
nedosahuje 3 ha.
Rozčilení obyvatelstva, jež si nebylo vědomo
žádné viny, poněvadž dosud odvedlo
přes 600 metrických centů obilí a
bylo ochotno dodati každé další možné
množství, se stupňovalo a docházelo
k projevům, jež vzbuzovaly obavy. Pověst, že
přijedou automobily, jež veškeré obilí
odvezou do Kroměříže, situaci znovu
zhoršila, zvláště když bylo zjištěno,
že zabavují se i malé zásoby bezzemků.
Pláč a bědování žen, kde
tyto byly samy doma, působily rozčilujícím
dojmem a po osadě tvořily se hloučky bouřlivě
rokujících a odsuzujících provokační
průběh rekvisice. Členové obecní
rady byli žádáni o zakročení.
Konečně o půl 11. hodině před
polednem zakročil starosta obce telefonicky u okresního
hejtmanství v Kroměříži o zastavení
rekvisice. Po delším jednání nařídil
okresní hejtman Hroneš zastavení rekvisice
s podmínkou, že obecní rada zaručí
dodávku toho množství, jež komise stanoví.
Na to svolána Hospodářská rada a obilní
komise a jednáno o kontingentu. Smluvena dodávka
12ti vagonů a sepsaný o tom protokol podepsán.
A nyní trochu číslic a přirovnání
V roce 1918 dodal Břest okrouhle 12 vagonů obilí.
Na rok 1919 předepsán kontingent 36 vagonů.
Osevná plocha táž co v loni, avšak rozdíl
je v tom, že pro letošní dodávku nejsou
vzati v úvahu držitelé půdy pod 2 ha,
jichž je v Břestě 72 s 299 příslušníky
domácnosti a s 15 dělníky a drží
půdy 59 ha 40 a. Držitelů půdy od 2-4
ha je v Břestě 60 s 328 příslušníky
s 68 dělníky (sezónní), držící
půdy 77 ha 49 a. Držitelů od 4 do 8 ha jest
46 s 355 příslušníky a 78 dělníky,
půdy drží 1S3 ha 41 a. Držitelů
půdy nad 8 ha je 27 s 270 příslušníky
a 123 dělníky, půdy drží 200
ha 54 a.
Rozpočtené dodávky činí:
U | držitelů | půdy | 8 ha | 731 q | |
4-8 ha | 237 q | ||||
2-4 ha | 52.75 q | ||||
2 ha | žádná dodávka. |
Tuto dodávku rozpočetla na producenty Obilní
komise spolu s Hospodářskou radou a bylo by toto
kvantum určitě odevzdáno, kdyby zpožděné
výmlaty obilí (mlátilo se ještě
na začátku října) a obrovský
nával práce podzimní: seti obilí,
kopání bramborů a řepy a k tomu ošklivé
počasí podzimní nebyly dodávku zdržely.
Přes to dodáno dosud přes 6 vagonů
obilí.
Poněvadž okresní politická správa
žádala dodání aspoň polovice
předepsaného kontingentu, okrouhle 18 vagonů,
zatížila Hospodářská rada, berouc
v úvahu dodací schopnost jednotlivých producentů,
držitele půdy od 1 ha výše a docílila
tak číslice 1160 metrických centů
obilí pro státní dodávku. Bylo to
už maximum, neboť držitelé půdy méně
než 2 ha nebyli do kontingentu letos vypočteni, kdežto
v loni dodávali. Velmi padá na váhu také
neúroda obilí, jež u nás v půdách
řepných při deštivém počasí
přede žněmi polehlo, přerostlo a tudíž
nesypalo. Pšenice byly silně snětivé.
Vezme-li se v úvahu, že náklad na rekvisici
za jeden den stál v Břestě 1400 korun hotově,
nepočítaje v době tak pilných prací
zmařený den zahálkou, neboť veškerá
práce v poli ustala, když se obyvatelstvo dovědělo,
co se v obci děje; positivní výsledek pak
je tentýž, jako před rekvisicí, neboť
jedno jest jisto: Kde nic není, ani smrt nebere! Obecní
Hospodářská rada jest složena dle poměrného
zastoupení politických stran a provedla ještě
před rekvisicí spravedlivé rozdělení
kontingentu mezi producenty. Jest dokázáno, že
větší rolníci letos odvedli hodně
více než jiná léta, ač úroda
byla nepoměrně menší. Jest však
jistá hranice, hranice domácí spotřeby,
pod kterou se jíti nemůže a nesmí, nemá-li
býti existence rolníka zahubena. To platí
o větším rolníku. Jak ale omluviti rekvisici
u domkáře, který nemá ani tolik, co
každému konsumentu ve státě jest zaručeno
a který je rád, může-li pod rukou i
za větší peníz přikoupiti si,
aby netrpěl s rodinou hlad? Rekvisice prováděná
tak, jak v Břestě byla prováděna,
nezachrání státu před pohromou hladu,
je prostě neúčelná. Naopak, způsob,
jakým se provádí, vyvolá úplnou
roztržku venkova a měst, vseje nesvár do obcí
a okresů a podryje tu trochu důvěry k nadřízeným
úřadům. Jest to demoralizace veřejného
pořádku, prováděná bajonety
pod záštitou paragrafů.