Úterý 27. ledna 1920

Vážené Národní shromáždění, opakuji, že cítím tíhu zodpovědnosti za výživu obyvatelstva pro celou republiku nejen pro tuto dobu, ale i pro budoucnost, a jsem jako ministr zemědělství zodpovědný za produkci zemědělskou. Ale vy jste odpovědni se mnou a já apeluji na vás na všechny, kteří jste zodpovědnými činiteli, abyste mne při provádění onoho zemědělského programu, který jsem zde načrtnul, podporovali. Já apeluji na celou veřejnost, aby si tento program vzala za svůj. Kdyby mnou dnes načrtnutý program nebyl splněn a kdyby rolnictvo bylo i nadále roztrpčováno a drážděno, nemohl bych ovšem bráti zodpovědnost za zvýšenou výrobu zemědělskou. Situace je vážná a i zde platí přísloví, že zlý příklad kazí dobré mravy, a proto i ostatní stavy mají povinnost, následovati našeho pilného a trpělivého zemědělce v jeho práci a snažení na prospěch a rozkvět naší republiky. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Slovo dále má pan kol. Kaderka.

Posl. Kaderka: Slavné Národní shromáždění!

Byl jsem pověřen úkolem, abych ve specielní debatě rozpočtové promluvil k položkám: ministerstvo zemědělství a ministerstvo zásobování. Je pravidelně zvykem anebo, řekněme, zlozvykem, že této příležitosti používá se, aby si zde řečníci tak trochu promluvili, jak se říká, od plic. Nekritizuje-li se vláda, kritizují se vzájemně aspoň strany. Myslím, že tato kritika, je-li vedena ve slušných mezích, má také v sobě něco zdravého. Příklad si vezměme z rodiny. Jedno naše přísloví praví o ženě v rodině: "Žena je zlatý sloup v domácnosti" a přidává se k tomu: "Ale nutno prý ji často oprašovati". Vy mi rozumíte, že to říkám obrazně a nemyslím tím oprašováni fysicky. A k takovému oprašování "sloupů republiky" skýtá vhodnou příležitost i možnost rozpočtová debata. A je to, velectění panové, přirozeno. Všichni nemohou všechno chválit, každý má nějakou tu stížnost, ať již v tom či jiném směru, tím spíše, jsou-li k tomu oprávněné důvody.

I já, maje mluviti k položkám jistě tak důležitým jako ty druhé, ne-li důležitějším, tázal jsem se sám sebe, co se vlastně v té naší republice za dobu jejího trvání ve prospěch zemědělců vůbec a specielně drobných zemědělců udělalo. A resultát mých úvah byl, že vlastně skoro nic.

Řekne se: Pozemková reforma, to není nic? V položce ministerstva zemědělství pamatuje se sice také na účely kolonisační obnosem 3,260.000 K. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kaderka (pokračuje): Vzpomínám debaty, kdy se jednalo v tomto slavném sboru o zákon záborový. Tehdy po schválení předlohy vyžádal si zástupce vlády, pan ministr vnitra, slovo a zdůraznil velikost toho okamžiku a veliký význam tohoto zákona pro drobný venkovský lid. A dnes? Myslím, že není mezi námi nikoho, kdo by nebyl přesvědčen, že pozemková reforma zklamala, selhala. Poukázali na to a zdůraznili to ve své řeči i páni předřečníci, i pan dr. Kramář a byl to i pan kol. Svozil. Mohu říci, že tento názor převládá i na našem venkově, že náš venkovský lid svým instinktem, zdravým instinktem vycítil, že kára pozemkové reformy uvázla v blátě.

Z otázky tak důležité, národohospodářské, existenční otázky drobného venkovského lidu a zemědělského dělnictva udělala se otázka stranicko - politická, otázka agitační. Vzpomeňme si jen těch sáhodlouhých článků o této reformě, těch různých slibů, hesel atd. Já zde nechci hledati viníky, ty viníky najde lid sám a buďte ubezpečeni, že soud jeho bude přísný, velmi přísný, ne-li dnes, tak zítra jistě. Zde možno říci, že chystala se k porodu hora a porodila myš. Zkrátka a dobře: flikujeme v každém směru. Na příklad ty daně a přirážky schválené tímto slavným sborem. Zde maně napadá ten případ z bible o těch bičících a bičích uzlovatých. Myslím, že právě náš drobný zemědělec má velkou příčinu k nespokojenosti. Jak nespravedlivou je na příklad daň domovní a daň pozemková u drobného zemědělce! Žehrali jsme na to již ve starém Rakousku - a my neudělali v tom směru nic víc, než že zatěžujeme tuto daň ještě většími státními přirážkami - bez ohledu na hospodářskou a finanční zdatnost jednotlivce. Zkrátka: dáváme chudákovi žebráckou mošnu a válečné zbohatlíky necháváme unikat. U každého stavu snažíme se stanovit jakési existenční minimum - jenom náš chalupník, domkář, jakoby byl vrbou, kterou nutno hodně osekávat, ořezávat, aby lépe rostla.

Ještě vetší měrou platí tyto výtky o nedávno odhlasované všeobecné dani z převodu statků a pracovních výkonů

Nadarmo se neříká, kde nic není, ani smrt nebere. Zdá se však, že zde byla snaha, aby za každou cenu se u chudého aspoň chlup na dlani našel. A tu považuji za svou povinnost, abych při této příležitosti zde jasně a určitě precizoval naše stanovisko ve směru daňovém. Žádáme zrušení všech nespravedlivých daní, jako je na př. daň domovní a pozemková a žádáme zavedení jednotné vzestupné daně z čistých příjmů, se stanovením existenčního minima. Také dědické poplatky u drobných zemědělců buďte zrušeny.

Velectěné národní shromáždění! Mohl by mně zde někdo namítnouti, že to jsou věci, které spadají do resortu ministra financí. Přiznávám, ale myslím, že ministerstva zemědělství dotýkají se měrou ne menší, právě proto, že jde o zemědělce.

Naše odborné zemědělské školství. Na toto pamatuje naše ministerstvo zemědělství v položce vyučování a pokusnictví úhrnným obnosem 11,037.565 K. Myslím, že tento obnos je obnosem nejlépe uloženým na bohaté úroky. Ale tu musím opět zdůrazniti: I zde je nutná náprava. Přístup k vzdělání zvláště odbornému musí býti umožněn synům a dcerám i nejchudších zemědělců. Škola obecná tvoří základ. Do její osnovy vyučovací poslední dvě léta budiž pojato teoretické a praktické vyučování o zemědělství. U každé školy obecné mělo by býti zřízeno vzorné hospodářstvíčko, štěpnice, zahrada zelinářská, včelín. Nebude na škodu našemu dorostu, zřídíme-li při školách obecných t. zv. nedělní školy s povinnou návštěvou od 14 do 16 let. Naše učitelstvo vykonalo by tím také veliký záslužný kus práce. A myslím, že by republice tím lépe posloužilo, nežli posledními událostmi ve školách, které se bohužel tak často opakují. Že třeba většího zvýšení počtu všech škol hospodářských, to myslím, netřeba ani zvlášť zdůrazňovati. A tu se naskýtá široké pole působnosti pro naše ministerstvo zemědělství. A myslím také, že všichni bez rozdílu politických stran tuto snahu by rádi uvítali a také podporovali.

Ještě na něco bych rád upozornil, na naše zemědělské rady. Už všude začíná vanout zdravý vánek demokratismu. Máme už demokratické řády volební do obcí, připravuje se volební řád do Národního shromáždění a jiné, ale zemědělské rady jsou dosud doménou privilegovaných vrstev zemědělských. Tento stav je za dnešních poměrů neudržitelný a také nezdravý. Voláme po zdemokratizování zemědělských rad, po zdemokratizování volebního řádu do nich. Jenom otevřete, pánové, trochu dvéře, nebude na škodu, zavane-li tam trochu čerstvějšího vzduchu, při zavřených dveřích a vůbec při špatném větrání se usazuje plíseň, stává se vzduch těžkým, a to jsou prý velmi špatní lékaři.

Ostatně věc ta je jasná a zralá k řešení. Nepůjde-li to po dobrém, náš drobný lid venkovský si to vynutí jinými prostředky. Já vítám návrh na vydání zákona o zemědělských společenstvech a zemědělských komorách. Bohužel, platí o něm, že přišel pozdě, ale přišel přece. Já ovšem mám dojem právě proto, že přišel tak pozdě, že jde prostě o návrh agitační, před volbami.

A co mám říci o starobním, úrazovém a nemocenském pojištění drobného lidu venkovského? Do této otázky spadá také otázka úpravy výměnku u malých zemědělců, která je jednou z našich nejpalčivějších otázek. Los výměnkářů u takového chalupníčka, domkáře na venkově je nejtrpčím, bez jeho vinny a bez vinny druhé strany. Jsou tím vinny poměry. A není v moci těch, kteří těmito poměry nejvíce trpí, aby mohli sami tuto otázku upraviti. Zda nemá přijít pomoc odjinud? - a ta jest možná jenom z těchto míst.

Jak vděčná úloha naskýtala se tu ministerstvu zemědělství, aby u všech těchto věcí chopilo se iniciativy a získalo si takto také vděku u těch, kteří vším tím trpí! Ale bohužel zdá se, že ministerstvo zemědělství má jiné věci na starosti, že za malé zemědělce je nejméně srdce bolí.

Myslím, že správně celou věc budu charakterisovat, když řeknu: Máme ministerstvo zemědělství, ale nemáme spokojených zemědělců!

Přecházím nyní k druhé části své řeči, k ministerstvu zásobování. Jsem jistě jeden z těch, kteří se nikdy nestavěli nějak příliš na stanovisko producentů. Dámy a pánové ze zásobovacího výboru mohou mi to laskavě dosvědčiti. Uznávám, že to s těmi dodávkami všude tak neklape, jak by mělo. Pan ministr zemědělství to také sám doznal. Trpí tím nejen města, nýbrž i drobný lid na venkově. Je otázka, zda dosavadní praxe zásobovací tomu odpomůže. Ale já chci zde něco ještě vytknouti ministerstvu zásobování, a vytýkám mu přespřílišnou autokracii. Nechci se zde naprosto dotýkati osoby pana ministra zásobování samého. Vím dobře, že příčina vězí jinde. Uvedu příklad:

Zásobovací výbor za souhlasu všech členů, příslušníků všech politických stran, zastoupených v tomto slavném Národním shromáždění, usnesl se, aby drobní zemědělci do určité výměry byli osvobozeni od kontingentu. Tím se ovšem nevylučovala možnost, že by nemuseli přebytek dodati. O věci samé mohou býti různé názory, ale to je věcí jinou. Referentkou pro plénum byla sl. Zeminová, která usnesení zásob výboru zde ve formě resoluce přednesla a tato byla Národním shromážděním schválena. Co se však nestalo? Netrvalo to dlouho a ministerstvo zásobování toto usnesení zvrátilo a nařídilo předpisovati dodávky i těm, jež chtěl zásobovací výbor bezúčelného šikanování ušetřit.

V nejbližší schůzi zásobovacího výboru vyslovil jsem podiv nad tímto jednáním a zadal jsem - opět za všeobecného souhlasu - aby ministerstvo zásobování usnesení zásobovacího výboru a - podškrtuji - Národ. shromáždění, respektovalo. Kladl jsem větší důraz na usnesení Národního shromáždění!

Nešťastnou náhodou v oficielní zprávě ze zásob. výboru nějak slova "a Národního shromáždění" vypadla. A ihned dostali jsme pokyn, že zásob. výbor nemá překračovat meze své kompetence.

Slavné Národní shromáždění! Myslím, že upozornit na to nebylo právem a povinností jenom poslance; myslím, že toto právo a tuto povinnost má každý občan naší republiky, tím spíše poslanec. Já myslím, že k tomuto faktu není třeba dalšího komentáře.

Případ druhý: Pánové mají v rukou odpověď ministerstva zásobování na dotaz kolegy Šamalíka a soudruhů pro případ Břestský.

Já v této otázce vylovil jsem opravdu zvláštní perlu; prosím: Jednání toto dálo se nikoli s hosty, nýbrž s obecní obilní komisí a s místní hospodářskou radou za přítomnosti starosty obce a nikoli v hostinci, nýbrž v obecní kanceláři, pro kterou ovšem obec Břest, čítající 1170 obyvatel, nenašla dosud vhodnější místnosti, než-li místnosti hostince. (Veselost.)

Rozumíte tomu, oč se jedná? (Veselost.) A co mne zvláště ještě v této odpovědi překvapilo, byl konec její:

"Nemám tudíž žádného důvodu učinit opatření navržených dotazovateli, naopak uložil jsem okresní politické správě, by zakročila s největší energií k tomu cíli, aby obec Břest učinila své povinnosti zadost."

Tvrdá tato slova jsou vysvětlitelná, uváží-li se, že vyšetřování vedly a dobrozdání podávaly tytéž úřady a osoby, které případ břestský zavinily. (Slyšte! Slyšte!) Snažil jsem se, abych získal přísně nestranné zprávy o tomto případu a resultát mohu shrnout v dopise, který jsem dostal od jednoho domkáře, který není na věcí nijak zvláště interesován. Já si dovolím jej zde přečíst, už také proto, že výborně osvětluje dnešní zásobovací poměry.

Tento domkář mi psal:

V pátek 7. listopadu 1919 o 9. hodině ráno dostavila se do Břestu (okres Kroměříž) rekvisiční komise a současně 80 vojáků a ohlásila se u starosty obce s výzvou, aby pro mužstvo poražen byl kus hovězího a přichystán oběd. Žádosti starosty obce, aby od násilné rekvisice obilí bylo upuštěno z důvodu, že právě týž den vyslaná deputace, složená z členů obecní rady a obecní hospodářské rady, vyjednává na hejtmanství v Kroměříži o dodání kontingentu, nebylo vyhověno, naopak, bylo mu členy komise pohroženo zavřením a činěn byl zodpovědným za pořádek v obci.

Já, prosím, upozorňuji na to, že starosta břestský je příslušníkem strany sociálně-demokratické a jak si proti němu tato komise počínala. Rekvisice byla uvedena v činnost tím způsobem, že východy z obce uzavřeny byly vojskem, komise sama rozdělila se na čtyři skupiny, jež současně za asistence vojenské dům od domu prováděly prohlídky všech místností, nalezené obilí prohlašovaly za zabavené a ponechávaly majitelům ze zásob pouze 10 %. Zabavené obilí bylo hned z komor sděláváno, shazováno a odváženo. Zabaveno bylo obilí bez ohledu, zda majitel jest dodávkou povinen, tedy i tam, kde výměra obdělávaného hospodářství nedosahuje 3 ha.

Rozčilení obyvatelstva, jež si nebylo vědomo žádné viny, poněvadž dosud odvedlo přes 600 metrických centů obilí a bylo ochotno dodati každé další možné množství, se stupňovalo a docházelo k projevům, jež vzbuzovaly obavy. Pověst, že přijedou automobily, jež veškeré obilí odvezou do Kroměříže, situaci znovu zhoršila, zvláště když bylo zjištěno, že zabavují se i malé zásoby bezzemků. Pláč a bědování žen, kde tyto byly samy doma, působily rozčilujícím dojmem a po osadě tvořily se hloučky bouřlivě rokujících a odsuzujících provokační průběh rekvisice. Členové obecní rady byli žádáni o zakročení. Konečně o půl 11. hodině před polednem zakročil starosta obce telefonicky u okresního hejtmanství v Kroměříži o zastavení rekvisice. Po delším jednání nařídil okresní hejtman Hroneš zastavení rekvisice s podmínkou, že obecní rada zaručí dodávku toho množství, jež komise stanoví.

Na to svolána Hospodářská rada a obilní komise a jednáno o kontingentu. Smluvena dodávka 12ti vagonů a sepsaný o tom protokol podepsán. A nyní trochu číslic a přirovnání V roce 1918 dodal Břest okrouhle 12 vagonů obilí. Na rok 1919 předepsán kontingent 36 vagonů. Osevná plocha táž co v loni, avšak rozdíl je v tom, že pro letošní dodávku nejsou vzati v úvahu držitelé půdy pod 2 ha, jichž je v Břestě 72 s 299 příslušníky domácnosti a s 15 dělníky a drží půdy 59 ha 40 a. Držitelů půdy od 2-4 ha je v Břestě 60 s 328 příslušníky s 68 dělníky (sezónní), držící půdy 77 ha 49 a. Držitelů od 4 do 8 ha jest 46 s 355 příslušníky a 78 dělníky, půdy drží 1S3 ha 41 a. Držitelů půdy nad 8 ha je 27 s 270 příslušníky a 123 dělníky, půdy drží 200 ha 54 a.

Rozpočtené dodávky činí:

Udržitelů půdy
nad
8 ha731 q
"
"
"
od
4-8 ha237 q
"
"
"
"
2-4 ha52.75 q
"
"
"
pod
2 hažádná dodávka.

Tuto dodávku rozpočetla na producenty Obilní komise spolu s Hospodářskou radou a bylo by toto kvantum určitě odevzdáno, kdyby zpožděné výmlaty obilí (mlátilo se ještě na začátku října) a obrovský nával práce podzimní: seti obilí, kopání bramborů a řepy a k tomu ošklivé počasí podzimní nebyly dodávku zdržely. Přes to dodáno dosud přes 6 vagonů obilí.

Poněvadž okresní politická správa žádala dodání aspoň polovice předepsaného kontingentu, okrouhle 18 vagonů, zatížila Hospodářská rada, berouc v úvahu dodací schopnost jednotlivých producentů, držitele půdy od 1 ha výše a docílila tak číslice 1160 metrických centů obilí pro státní dodávku. Bylo to už maximum, neboť držitelé půdy méně než 2 ha nebyli do kontingentu letos vypočteni, kdežto v loni dodávali. Velmi padá na váhu také neúroda obilí, jež u nás v půdách řepných při deštivém počasí přede žněmi polehlo, přerostlo a tudíž nesypalo. Pšenice byly silně snětivé.

Vezme-li se v úvahu, že náklad na rekvisici za jeden den stál v Břestě 1400 korun hotově, nepočítaje v době tak pilných prací zmařený den zahálkou, neboť veškerá práce v poli ustala, když se obyvatelstvo dovědělo, co se v obci děje; positivní výsledek pak je tentýž, jako před rekvisicí, neboť jedno jest jisto: Kde nic není, ani smrt nebere! Obecní Hospodářská rada jest složena dle poměrného zastoupení politických stran a provedla ještě před rekvisicí spravedlivé rozdělení kontingentu mezi producenty. Jest dokázáno, že větší rolníci letos odvedli hodně více než jiná léta, ač úroda byla nepoměrně menší. Jest však jistá hranice, hranice domácí spotřeby, pod kterou se jíti nemůže a nesmí, nemá-li býti existence rolníka zahubena. To platí o větším rolníku. Jak ale omluviti rekvisici u domkáře, který nemá ani tolik, co každému konsumentu ve státě jest zaručeno a který je rád, může-li pod rukou i za větší peníz přikoupiti si, aby netrpěl s rodinou hlad? Rekvisice prováděná tak, jak v Břestě byla prováděna, nezachrání státu před pohromou hladu, je prostě neúčelná. Naopak, způsob, jakým se provádí, vyvolá úplnou roztržku venkova a měst, vseje nesvár do obcí a okresů a podryje tu trochu důvěry k nadřízeným úřadům. Jest to demoralizace veřejného pořádku, prováděná bajonety pod záštitou paragrafů.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP