Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nedostatek uhlí jest hrozný. Veškerého uhlí za rok 1919 obdržel Břest 326 q Spotřeba uhlí před válkou činila přes 6000 q, tedy bylo nám přiděleno 5¹/₂ % naší spotřeby. Dřevo není rovněž k dostání a stojí 80-100 korun jeden metr prostorový.

Petroleje dostala naše obec 200 litrů za říjen (teprve nyní) a byl rozdán domácnostem po ¹/₂-³/₄ litru. Není divu, že práce vázne, neboť nelze ani ráno ani večer pracovati a dni jsou krátké a tmavé. Kupujeme nabízené lampy karbidové, není však zase ani karbid k dostání.

Není divu, že pak uhlí a petrolej kupuje se pod rukou za ceny nesmírně vysoké a to vesměs jen za obilí a mastnoty.

Nářek, který tu vede tento domkář z Břestu, je dnes všeobecný.

Na venkově - zvláště u nás drobných zemědělců - není petroleje, není uhlí a otopu vůbec. Já sám - a bude se to snad zdáti mnohým směšným - vyřizuji, když jsem doma, korespondenci - a mám ji spoustu - při blikavé malé petrolejové lampičce. A na straně druhé vidíme, že kdo má, ať peněžní kapitál nebo na výměnu, dostane petroleje dost a dost. Zde by byla největší energie ministerstva zásobování na místě. Ale zdá se, že zde jí právě není. Totéž možno říci i o ošacování. Do žaludku se už přece dá jakž takž něco, aby se vyplnil. Ale není žádnou vzácností u chudáků na venkově, že muž i žena chodí v jedněch botech a to ještě všelijakých. Jde-li někam žena, musí zůstat doma muž a naopak. Děti nemohou chodit do školy, protože nemají co obout. Kde je škola blíže, tam kurážnější kluci chodí bosi, rozběhnou se vždycky kus a honem postaví se do své čepice. Až se nohy zahřejí, jde to zase o kousek dále.

To jsou věci trapné - a jako na výsměch přichází se s různými podpůrnými akcemi až po funuse.

Na př. poslední akce ošacovací. Nežli bude vše vyřízeno, bude jaro - a to už chodí naši horalé ponejvíc bosi. Jednu výhodu celá věc má: jestli chudák neomrzne zatím na nohy - aspoň prodělal v zimě "otužovací kůru".

To platí jak o drobných zemědělcích, tak také o zemědělském dělnictvu.

Mohu opětovně říci, co jsem řekl u ministerstva zemědělství: Máme ministerstvo zásobování, ale také zásobovací mizérii. Končím. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále pan kol. Jaroš.

Posl. Jaroš: Vážení pánové! Sledujeme-li pozorně debatu rozpočtovou, jak loňského, tak letošního roku, vidíme, že zvláštní pozornosti těšilo se ministerstvo zásobování, nejen v plénu, ale již ve výboru. Útoky, které jsme tady dnes slyšeli, byly vedeny proti ministerstvu zásobování se strany oposiční, se strany státoprávní demokracie a útoky ty byly tak ostré, že, kdo je poslouchal, musel se domnívat, že v ministerstvu zásobování sedí řada nesvědomitých, snad i nepoctivých, snad líných lidí, kteří svých úřadů svědomitě nevykonávají a kteří snad mají jenom tu snahu, aby to ministerstvo zásobování bylo co nejdéle udrženo, ač jeho existence jest podle názoru těch pánů, kteří mluví proti němu, zcela zbytečná.

Já se pokusím ukázati na ty výtky, jsou-li odůvodněné. Tak zejména bylo vytýkáno, že v rozpočtu ministerstva zásobování nejsou vedeny ústředny a proč tam nejsou vedeny a bylo dokázáno mluvčímu, že to byl p. ministr financí dr. Rašín, který si je tam nepřál mít, nýbrž chtěl, aby rozpočet ministerstva zásobování již loňského roku byl sdělán dle rakouského receptu, kde se totiž ústředny vůbec nevedly.

Bylo útočeno, že záznamy nejsou správně vedeny, že není celá řada věcí náležitě vyúčtována a za tím účelem aby se ukázalo na to hrozné hospodářství v celé jeho nahotě, byl volán president nejvyššího účetního dvora, který měl dokumentovat, že skutečně ty věci tak v ministerstvu zásobování vyhlížejí.

Ale pan president sám musel ukázat, že některé věci nelze vyúčtovat, poněvadž tam ještě nejsou. Ale nejen pan president, byl to sám ministr financí Sonntág, který v rozpočtové debatě o mimořádném rozpočtu poukázal, že ještě dnes tady některé smlouvy nemáme a že nevíme, za jakých okolností, za jaké peníze a za jaké ceny to které zboží bylo nakoupeno. Ostatně jest otázkou, nebylo-li by bývalo snad správnějším, když někde byla závada, se strany nejvyššího účetního dvora přímo poukázati na to v ministerské radě, aby v ministerské radě mohlo ministerstvo zásobování říci, jednalo-li správně, čili nic. Pak by se bylo jistě ukázalo, že k vedení hospodářství a obchodování zde není ministerstvo zásobování, nýbrž že k vedení hospodářství byly ustanoveny ústředny a ministerstvo zásobování že má zde jen kontrolu.

Rovněž tak mělo se to s útoky na to, že jsou tam zase zařazeny okresní hospodářské rady. Nebudu se zabývati otázkou, jsou-li užitečné čili nic. Chci jen říci, že v té občanské kontrole socialistické strany nemají většiny, že v Čechách je v hospodářských radách 437 zástupců měšťanských stran a jenom 367 zástupců socialistických stran, že tedy měšťanské strany zde mají většinu, že na Moravě je 251 zástupců měšťanských stran v hospodářských radách a jenom 132 zástupců socialistických stran a že ten poměr u Němců v některých okresích je daleko ještě horší. My bychom tedy vlastně neměli míti ani příčinu, těch hospodářských rad hájiti, ale že jich musíme hájiti a že tu musí býti, je smutným faktem, že ty věci nejdou tak, jak bychom si byli přáli. Pakli ministerstvo financí a jiná ministerstva potřebovala úředníkův a vzala je pryč, musila zde za ně býti náhrada žádána. A tu právě vykonávají hospodářské rady. Snad ne všude dobře, ale jistě jen ku prospěchu republiky, poněvadž ten aparát dozorčí jest nejen mnohem levnější, tenkráte stál více jak 10 milionů, dnes ale to spraví celkem 2 miliony korun a ty prospěchy, které republika z té kontroly hospodářských rad má, jsou viditelné na vyživovacích příspěvcích a také viditelné, pokud se týká aprovisační otázky.

Pan kol. Petrovický poukazoval na to, že ministerstvo zásobování vlastně jest viníkem, který musí se zodpovídati lidu, poněvadž slibovalo na hlavu 3 kg mouky denně a toho příkazu nesplnilo. Je to smutné, že nemohou býti ty dávky větší a já na to ještě poukáži, jak dělnictvo tím trpí, ale já řeknu, zase ta výtka nemůže spadati na hlavu ani dnešního, ani předešlého ministerstva zásobování, poněvadž, kdyby iniciativa v otázce zásobovací byla ponechána ministerstvu zásobování, já jsem jist, že těch zásob zde bylo nepoměrně více. Ale když finanční ministr upnul kapsy a řekl mi: Nesmíme všechno projíst, my musíme mít peníze na něco jiného, a nedovolil ministru zásobování, aby nakupoval dále, tedy není dnes divu, že ministerstvo zásobování nemá potravin a já řeknu jedno: Kdyby se ta půjčka místo 580 milionů dolarů byla udělala ještě jednou tak veliká na zakoupení jak potravin, tak surovin, tedy by to bylo bývalo pro nás ohromné plus. (Výborně!). My jsme mohli míti zásoby laciných potravin, ale také dostatek surovin, ze kterých již hotové výrobky mohly jíti ven. (Výborně!)

Pan kol. Petrovický, jak je to již zvykem u státoprávní demokracie, zaútočil zase na konzumní hnutí. Já bych to přešel, kdyby netvrdil nepravdu, poněvadž taková Donkychotiada, ta dnes vyvolá malou resonanci a je to, řekl bych, křečkovitý záchvat stavěti se dnes proti tomu velikému konsumnímu hnutí, kterým nejen náš národ je zachvácen, ale které se rozšiřuje i ve všech moderních státech. Ať se dnes podíváte na Rusko, Německo, Anglii a i do Ameriky, Kanady atd., všude myšlenka družstevní zakotvila a rok od roku ohromně družstva mohutní. Státoprávní demokracie, která vystupuje každodenně téměř proti družstvům, musí býti svědkem toho, že její vlastní úředníci proti její vůli zakládají družstva a dávají si o tom zprávy do "Národních listů". (Posl. Johanis: Rašín nechává posílati dva litry mléka denně ze Zemědělské společnosti, a je to také družstvo!)

Ale pan kolega Petrovický tvrdí, že dluží "Velkonákupní společnost" "Tukové ústředně" 12 milionů. Tedy "Velkonákupní společnost" má potřebu tuků průměrně měsíčně za 8-12 milionů korun. Je pravda, že účty za prosinec nejsou placeny, ale jedině proto, poněvadž teprve nedávno před několika dny došly faktury. Teď dokud nemá "Velkonákupní společnost" účet, nemůže platiti. (Hlas: Petrovický platí napřed) Naproti tomu "Tuková ústředna" poukázala "Velkonákupní společnost" již před 4 měsíci na firmu Schichtovu, kde jí dala poukaz na tuk asi za 6 a půl milionů, peníze musily býti hotově složeny, je to již 4 měsíce a "Velkonákupní společnost" tuku dosud nedostala. Pánové, tam, kde je jednoprocentní přirážka možná u zboží, více se nesmí přiraziti, tam na těch úrocích při šestiprocentní míře za 4 měsíce několikanásobně více se prodělá.

Velectění pánové! Kvas, ve kterém se nalézají všechny státy Evropy, jistě má svoji příčinu v zásobování. Poměry by nebyly tak zlé, kdyby se jevil jenom nedostatek toho neb určitého článku denní potřeby. Ale nejhorší je, že v některých věcech se poměry přímo zhoršují. Příčiny jsou: všeobecný nedostatek určitých věcí často ovšem uměle nesvědomitými lidmi vyvolávaný, poměry valutární, nesvědomitost jednotlivců, kteří zapomínají na to, že jsme v republice, a lichvaří ještě dnes; pokles autority vlády i jednotlivých úřadů, to si musíme přiznat. Když se podíváme do Německa, tam vládnou také demokratické živly, ale tam je autorita větší; dále nedostatečné konání povinnosti. Bylo zde dnes hodně mluveno o té otázce odvádění. Já jsem dalek toho, pánové, když budu o té věci mluviti, abych chtěl snad mluviti o té věci demagogicky, snad proto, poněvadž stojíme před volbami, ale řeknu jedno: že ten stav není příznivý pro zemědělce a nedá se žádným způsobem omluviti, že dnes ten kontingent odváděného zboží není větší. Dle celkového stavu snad v sobotu bylo v Čechách odvedeno 51 %, na Moravě 49 % a na Slovensku asi 22 %. Věřím, že kalamita sněhová a kalamita řepná hodně zavinily, že se nemohlo mlátiti, věřím že otázka uhlí, benzínu a jiných věci hraje při výmlatu důležitou roli, ale nelze také zapomínati, že dnes není již možno a není také práva se odvolávat na to, že není k výmlatu dostatek potřebného uhlí, poněvadž dle zjištění úředních na výmlat letos dalo 149.000 vagonů uhlí a dle úsudku odborníků 60 % tohoto kvanta by stačilo, aby celá úroda mohla býti vymlácena. (Posl. dr. Velich: To bude omyl, ministr zemědělství podal zprávu, kolik vagonů se nedostává.) Není, informujte se, jak to dnes se zásobováním vyhlíží. Okresní obilní výbory neregulují přesně dávky, obce vydávají, jak chtějí, na družstva dělnická jest každé chvíle zle útočeno. Já řeknu, pánové, že velkonákupní společnost měla do prosince dostati 2000 vagonů mouky a dostala jen 1200 vagonů, tedy místo 100 % dostala 60 %. "Mewa", kovodělná ústřední družstevní organisace, dostává 80 %.

Z toho je zřejmo, že zásobování dělnických organisací moučnými výrobky jest nejhorší. Dávka cukerní má býti restringována, příděl tuků, poněvadž mají býti zdraženy, se zdržuje. Mýdlo: listopadové a prosincové dávky nebyly vůbec vyřízeny, tedy pokud se jedná o mýdlo, mohu říci, že i po té stránce mohlo býti lépe u nás, poněvadž loňského roku bylo možno koupiti veliká kvanta laciného mýdla v cizině. Ale se strany ministerstva financí se tomu činily všemožné obtíže. Náš lid jistě pochopí, je-li možno určité věci dostati. Lid docela dobře snesl, když nebyla káva 5 roků, rýže, čaj. Ale nedovede pochopitelně pochopiti, že mu republika nemůže opatřiti, anebo že by nebyla mu povinna opatřiti náležité množství chlebovin. (Hlas: Bramborů!)

Já věřím, že tkví to v té otázce ceny chlebovin a že to tkví také v otázce volného obchodu. Ta otázka zde byla dnes, pánové, naříznuta a bylo zde o ní hojně debatováno. Já věřím, že rolník, jakmile mu nevynáší ten korec pole tolik při obilí, co mu vynáší snad při jiné plodině, že se vrhá na pěstování jiných plodin a že tím trpíme rok od roku ztráty menším množstvím vypěstovaných chlebovin.

Já neříkám, že dělnictvo by nebylo přístupno i té otázce zvýšení. Ale, pánové, to se může státi jenom za určitých okolností. Uznejte právo dělnictva na pohyblivé mzdy, jaké má dnes dělnictvo v Německu nebo ve Švýcarech, zaveďte cenové indexy, a tím okamžikem, jakmile budou regulovány mzdy, každého za mzdu pracujícího člověka v určitých periodách ročních podle toho, jaký je celkový vzrůst cen chlebovin a jiných potřeb, tím okamžikem je nám, pánové, lhostejno, jestli ten chléb bude o pár haléřů nebo desetihaléřů dražší.

Ale za dnešních okolností, kdy dělník nemá možnosti tak rychle a zejména ve všech oborech - poněvadž vedle organisovaného proletariátu jsou zde přece ještě velké masy neorganizovaného proletariátu, který nemá možnosti ani schopnosti svoje mzdové poměry si upraviti k rychle stoupajícím vysokým cenám za potraviny - jest vyloučeno, abychom my mohli lhostejně přihlížeti k tomu, když se chleba zdražuje. Zde se stále ukazuje na to. Porovnejte cenu našich chlebovin s cenami toho obilí, které se sem dováží, nebo s cenami obilí, které se vypěstuje v jiném státě v Evropě, a uvidíte, jaký jest ohromný rozdíl a jací my jsme ubozí.

Budu-li ukazovati na mzdu dělníka, přijdeme k stejným výpočtům. Anglický horník má dnes 16 liber týdně. Vezmeme-li korunu v předválečném stavu jen 1: 24 dělá to 324 K naší měny. Ale spočítejte to, prosím vás, v tom dnešním, a přijdete k tomu, že ten anglický horník na naší měně má snad 2.000 K. - Tedy takto se ta věc počítati nedá! My nežijeme na měsíci. Musíme se říditi také skutečnými poměry jaké u nás jsou a v jaké hodnotě vlastně dělník mzdu dostává.

Pan ministr Prášek pravil, že není možno chtíti na zemědělci to, co mohl dělati v dobách mírových a zejména u brambor poukazoval na ten ohromný pokles, že dnes jest sotva 90 % sklizně toho, co bylo v době předválečné. Uznávám. Ale vezmu-li za základ, že v roce 1904 až 1913 byl průměr úrody 320.000 vagonů a odpočítám-li od toho polovinu, 160.000, přece jen nedovedu pochopiti, jak je možno, aby obilní ústav za celý hnedle rok vykoupil celých 7000 vagonů brambor. Vezmeme-li jen dvě léta zpátky, uvidíme, že za Rakouska bylo vykoupeno v roce 1917 - 44.000, v r. 1918 - 18.000 a v letošním roce, kde přece úroda nebyla nejhorší, snad bylo vykoupeno 7.000.

Pokud zde přednesl pan ministr plán o tom, jak by bylo možno intensivně naši půdu zlepšiti a větší množství chlebovin vypěstovati, řeknu: Uznávám. Uznáváme v prvé řadě, že jest nutno naší půdě, která byla jistě za války macešsky odstrkována, dáti tolik, abychom pokud je to možno, byli soběstační. Uznáváme, že stát zde má určité povinnosti, že ať již levnějším tarifem, ať již ve věcech, které se dají zemědělcům, aby mohly býti zkompenzovány a tím se docílilo zlevnění umělých hnojiv, musí stát jíti na ruku.

Ale já řeknu: dáti to úplně zadarmo, třebas bylo hezky zde vypočítáno, jaké by to mělo ohromné prospěchy pro stát, jaké miliardy by mohl stát ve zvýšené produkci získati, úplně zadarmo to dáti dnes stavu, který poměrně vedle průmyslníků a obchodníků jest stavem nejlépe situovaným, nebylo by možno a to by ani také náš lid nepochopil.

Pokud zde bylo mluveno, pánové, o tom, jakým způsobem, v jakém poměru jednotlivé okresy odvádějí, přece jenom, když se dívám na to, nemohu se zhostiti toho pocitu nemilého, že německé okresy poměrně svědomitěji plní ty povinnosti, než české okresy. A není to 6 vagonů, jak říkal pan ministr, nýbrž ten okres falknovský měl odvésti 60 vagonů a také v těch 90 % je odvedl. A i v jiných okresích německých to procento je poměrně příznivější, než u okresů českých.

Panem ministrem Sonntágem zde byla rozvedena ta otázka dovozu a vývozu a bylo by nespravedlivo, když říkám, že na jedné straně snad se neplní ty povinnosti, jak se konati mají, abychom na druhé straně neukázali, že jsou zde určité kruhy a lidé, kteří na útraty republiky, na útraty širokých vrstev lidových, na útraty celého národa se obohacují bez ohledu na to, jestli přivádějí ten stav naší valuty ještě do desolátnějších poměrů. Ale zde bylo by třeba snad, aby právě ministerstvo financí větší péči věnovalo naší devisové ústředně.

Stále slyšíme, že nejsou valuty, stále slyšíme, že velké průmyslové celky, když chtějí dostati peníze na suroviny, nemohou je dostat. Tážeme se, kam vlastně přijdou ty peníze, když jsme jen za chmel stržili 210 milionů? Jednotlivá industrie nemůže dostat několik tisíc ve zlatě, naproti tomu slyšíme, že jednotliví obchodníci hotového zboží, které zde ovšem vždy nezůstane, nýbrž třeba se vyveze, přivážejí za miliony a že valutu si opatřili. Tedy by bylo snad správné, věnovat náležitou péči tomu, zdali skutečně s valutami získanými se zde svědomitě hospodaří a zdali snad pokoutním způsobem se určitým lidem jich nedává více, nežli je třeba.

Rovněž tak, pokud jde o vývoz. Dovozní a vývozní komise má se starati o celý soubor těch otázek a já myslím, že je to veliká práce na ni. Syndikáty, které zde byly, byly zrušeny. Snad byly na ně stížnosti v mnohém oprávněné, ale nám bylo řečeno, že v náhradu za tyto syndikáty jsou zde utvořeny poradní sbory, složené z konsumentů, producentů i obchodníků, které mají zkoumati, je-li zdrávo tu či onu věc vyvézti neb přivézti. Ačkoliv již syndikáty byly zrušeny všechny, tyto sbory v činnost povolány nebyly a celá ta ohromná agenda spočívá na dovozní a vývozní komisi, o které není žádných veřejných zpráv, jakým způsobem při vývozu a dovozu si počíná.

Nemůže nám přece býti lhostejno, vyvážejí-li se od nás snad ohromná kvanta zboží, kterých se zde potřebuje. Tedy po této stránce je také třeba nápravy a je správno, že neuškodí to našim výrobním poměrům, ani vývozním poměrům, jestli skutečně bude zavedena vývozní daň, jak ji zavádějí dnes jiné státy. Německo se neptá. Kdo chce odtamtud vyvézti stroj, ať je starý či nový, ať je cena jeho jakákoliv, učiní přirážku 25 %. A vidíte, přece jen o ty jeho stroje se kde kdo rve. Proč u nás, když takový Baťa vyváží 4 vagóny bot, a napíše cenu, že jeden pár bot stoji 80 nebo 150 korun, nemohla by se učiniti také určitá přirážka, když již předem víme, že je to vše lež a švindl, že takovým způsobem vlastně se vyváží zboží a že dvě třetiny hodnoty za ně se nechávají za hranicemi, aby nepodléhaly zdanění a aby se s nimi mohlo tam volně disponovati.