Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Před válkou mohl si koupiti zemědělec 1 q ledku prodejem 1 q pšenice. Dnes by musel prodati 7 q pšenice, aby si 1 q ledku mohl koupiti.

Před válkou mohl zakoupiti zemědělec švýcarskou dojnici, když prodal 30 q ovsa. - Dnes by musel prodati dva a půl vagónu ovsa, t. j. téměř desetkráte tolik, aby si mohl švýcarskou dojnici opatřiti. Tedy: buď zemědělství musí býti dána možnost, aby kupovalo výrobní prostředky na světovém trhu přímo za své obilí, nebo stát musí doplatiti rozdíly mezi cenou vnitřní a světovou při nákladech produkčních, jako jsou umělá hnojiva. (Hlas: A docela stát při tom vydělá!) Zajisté.

Největší rozpětí jest však v ceně cukru, která jest na světovém trhu třináctkráte vyšší než cena vnitřní, neboť cukr na světovém trhu stoupl mnohem výše ještě než obilí. V normálních dobách byla cena surového cukru okrouhle stejná jako 1 q pšenice. Dnes jest však třikrát tak vysoká. Z toho následuje, že efekty docílené strojenými hnojivy při výrobě cukrovky jsou pro státní pokladnu největší. Bylo vypočteno, že při příznivém klimatickém roku by opatřením 3000 vagonů ledku stoupla výroba cukru as o 15.000 vagonů, při nichž stát by při dnešních cenách mohl vyzískati dva a půl miliardy korun. (Slyšte!) I kdyby stát veškerá strojená hnojiva zakoupil ze svého, vybyl by pro státní pokladnu zisk okrouhle 2 miliardy.

Z uvedených příkladů vyplývá jasně potřeba, ba nutnost zakoupení strojených hnojiv z ciziny, zvláště ledku, po případě surovin pro výrobu fosforečných hnojiv, ježto naše domácí výroba nestačí. V době 6 měsíců lze tuzemskou výrobu strojených hnojiv odhadnouti na 5000 vagonů fosfátového hnojiva a nejvýše 2000 vagonů dusíkatých hnojiv v předpokladu, že továrna na dusíkaté vápno ve Falknově bude pilně pracovati a vyrobí za půl roku více jak 1000 vagonů. - Stát musí poskytnouti úvěr a do jisté míry přispěti na zakoupení umělých hnojiv. Potřeba dusíkatých hnojiv pro obilí v podzimním období byla by domácí výrobou jakž takž kryta. Avšak již nyní musíme se starati o zakoupení a zejména dopravu nejméně 3000-5000 vagonů ledku pro jarní období r. 1921. - Suroviny pro fosforečná hnojiva můžeme si opatřiti z Francie, kde máme pro rok 1920 zajištěn kontingent 10 tisíc vagonů surových fosfátů. - Spolu s tímto fosfátem muselo by býti opatřeno 5000 vagonů sirného kyzu (k výrobě kyseliny sírové), z těchto surovin mohly by naše továrny vyrobiti ca. 17.000 vagonů superfosfátů v ceně levnější, než jest cizozemský superfosfát. Zbytek hnojiv fosforečných mohl by býti získán zvýšenou výrobou Thomasovy moučky, kdyby železárnám bylo dodáváno potřebné množství koksu k udržení vysokých pecí v chodu. - Kdyby tímto zvýšeným hnojením stoupla sklizeň po 1 ha jenom o 2 q, pravím, slavné Národní shromáždění, jenom o 2 q, znamenalo by to stoupnutí sklizně okrouhle o 30.000 vagonů obilí, jejichž výrobou stát by uspořil na dovozu obilí, resp. mouky as 1¹/₂ miliardy a náklad na hnojiva činil by as 330 milionů korun, takže by stát vydělal přes 1 miliardu, i kdyby hnojiva zakoupil sám. - V každém případě musil by však stát přispěti větším obnosem, ježto zemědělství by zpeněžilo zvýšenou výrobu 30.000 vagonů při dnešních úředně stanovených cenách pouze obnosem 240 milionů, kdežto náklad na hnojiva činí, jak již bylo řečeno, 330 milionů. Možno počítati, že by stát při této výrobní politice, směřující ku zakoupení strojených hnojiv, vydělal okrouhle v produkci obilí a cukru více než 3 miliardy korun.

Slavné Národní Shromáždění, dovolil jsem si obrátiti Vaši pozornost na důležitou otázku opatření strojených hnojiv a vy zajisté připustíte, abych obrátil ji ještě v jiném směru, stejně důležitém, na potřebu opatření jadrných krmiv. Nedostává se nám v píci ohromné množství bílkovin, čímž především trpí výroba mléka.

Byly-li již v tomto směru učiněny návrhy zemědělským výborem, jest zdůrazniti ještě druhý moment, který by především byl s to, kalamitu jadrných krmiv zmenšiti. Jest to především opatření většího množství otrub menším vymíláním obilí. Dnes přichází část otrub do mouky a zatěžuje žaludek, kdežto při výrobě živočišné získávali bychom mléko a tuk. Možno počítati, že přidáním 1 q otrub k záchovné dávce docílí se zvýšené výroby, okrouhle 160 litrů mléka, tedy při menším vymílání o 10 % získalo by se z 1 vagónu obilí 10 q otrub a jich skrmením 1.600 litrů mléka, takže by zvýšená celková produkce mléka při menším vymílání pšenice a žita mohla býti počítána as na 300 milionů litrů, čímž by bylo možno zvýšiti dávku mléka na hlavu dítěte o ¹/₃ litru denně. Kdyby toto mléko mělo býti dováženo na př. z Ameriky, musel by stát při rozpětí vnitřní ceny a cen světových na něj dopláceti 4 K na 1 litr, tedy na celé množství přes 1 miliardu.

Kromě toho získávala by se hodnotnější mrva na dusíkaté látky bohatší. Kdyby se poněkud zmenšené množství otrub v mouce pro konsum nahradilo i na hotovo dovezenou moukou, a to v poměru, že efekt mouky jest třikrát tak veliký, jak stejného množství otrub, přišla by tato více dovezená mouka státu na 350 milionů korun, takže by stát stále ještě vyzískal přes ¹/₂ miliardy korun, kdyby chtěl uvedeným způsobem zlepšiti výživu dětí.

Vážené Národní Shromáždění! Vážení pánové! Touto svou řečí chtěl jsem jen naznačiti výrobní program, kterým by zemědělská produkce byla nad míru posílena a státní finance zlepšeny. Předpokládá to ovšem porozumění pro tuto investiční politiku i se strany nezemědělských vrstev, k jichž prospěchu tato politika směřuje.

Jestliže, pánové, hledáme cesty pro zlepšení valuty a jestliže cokoliv hledáme a hledáme v tom nějaké umění světové národohospodářů a finančníků, mám dojem, že s toho mého prostého hlediska nazírání jest jasno, že zlepšení valuty a nové hodnoty mohou povstati jenom z práce a to na prvním místě zemědělské, zvýšením výroby z půdy. Největší možnost, zjednati suroviny pro výrobky průmyslové a výživu lidu, budeme míti, když přestaneme na jedné straně kupovati chleboviny za hranicemi a na druhé straně budeme vyvážeti cukr, líh, chmel a ostatní produkty. To bude nejlepším rozřešením naši valutové a finanční otázky. (Výborně! Potlesk.)

Není vyloučeno a bylo by pochopitelno, že by někdo v tomto Národním shromáždění se tázal, proč ministerstvo zemědělství tyto požadavky nekladlo již dříve. Již v měsíci květnu a červnu minulého roku byly ministerstvem zemědělství tyto požadavky kladeny, bohužel nebylo pro ně náležitého porozumění a celá diskuse o koupi umělých hnojiv z ciziny s přispěním státu byla odbyta, bohužel, ku škodě celé republiky, frázi, že se má sedlákům dostati zase nějaké subvence. Jest již na čase, abychom od těchto nevěcných argumentů, od těchto hesel dostali se k opravdové, zejména plánovité práci a stavěli při těchto problémech pro a proti ne hesla, nýbrž odůvodněné, národohospodářsky založené zásady a programy, ciframi doložené.

Vážené Národní shromáždění! Stát diktuje ceny, za které zemědělec musí státu svoje výrobky odvésti. Jest to jednoduchá početní úloha, dokázati, že výrobce, strží-li za dosavadních cen K 80^.-, nemůže ještě zaplatiti náklad spojený s přivezením hnojiv a diferencí kursovou. Z toho následuje:

Buď stát uvolní veškeren obchod a ponechá všem zemědělským výrobcům volnost konkurenčního zápasu nejen se světovými cenami obilí, ale i hnojiv, anebo bude diktovati i nadále ceny prodejní, ale pak musí úměrně dodati potřeby k produkci nezbytné s ohledem na diktovanou cenu.

V poslední době byl učiněn první krok a sice ve výrobě živočišné, kde byl uvolněn obchod dobytkem, ač ne zúplna, neboť dosud jsou diktovány nejvyšší ceny a již dnes čteme celé dlouhé články nevěcné, nedoložené. prostě agitační proti tomuto opatření.

Před válkou měli jsme 13, skoro 14 milionů q živé váhy dobytka, dnes nám více než 6 milionů q schází. Průměrná rekvisiční cena 1 kg živé váhy skotu obnášela K 3.14. Zemědělství v českých zemích obdrželo za rekvírovaných 6 milionů q živé váhy okrouhle 1.8 miliardy papírových korun. Kdyby tento stav měl býti doplněn importem skotu, stálo by to v československých korunách okrouhle 20 miliard korun, t. j. desetkrát tolik. (Slyšte !)

Pokles stavu koní činí v českých zemích 117.000 kusů. Zemědělství obdrželo za ně okrouhle 120 milionů korun. Na doplnění jich dnes importem bylo by potřebí 1¹/₂ miliardy korun. Na jedné straně obrovské ztráty na věcném jmění, na druhé straně vidíme obrovské ztráty ve zmenšení výroby mrvy a tím způsobem snížení produkce polní.

Snížením živé váhy dobytka o 1 q zmenší se výroba mrvy ročně o 25 q. Výrobní efekt 1 q mrvy ve 4letém turnu a vyjádřený v obilí rovná se 8 kg obilí, tedy úbytkem živé váhy 1 q ztratilo se v následujících letech výživných hodnot v hodnotě 2 q obilí.

Byl-li snížen stav skotu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku okrouhle o 6 milionů metrických centů živé váhy, mstí se úbytek příslušného množství mrvy ve zmenšení výroby výživných hodnot rovnajících se 120.000 vagonů. Z toho jest zřejmo, že doplnění stavu dobytka jest nejvýše nutné zvláště s ohledem na drahotu umělých hnojiv a pak, přihlížíme-li k důležitosti výroby masa, mléka, tuku, koží, kostí a jiných odpadků zvířecích, že třetím důležitým bodem programu našeho státního hospodářství musí býti, co nejrychleji a za všech obětí pomocí všech domácích prostředku zvýšiti stav dobytka tím, že omezíme se na spotřebě masa co nejvíce, poněvadž na import spoléhati nemůžeme. Dostaly se mi právě do rukou zprávy, že v Americe, hlavně v Argentině, kde byla největší zásobárna masného trhu a i v zemích východních stav dobytka redukován byl v minulém roce morem hovězího dobytka, takže vykazuje se úbytek 50-60 %. Také v sousedních zemích ve Švýcařích, v Jugoslávii řádila a řádí velice silně slintavka a kulhavka, takže tisíce kusů dobytka zahynulo.

Z toho jest viděti, že, chceme-li zvýšiti stav dobytka u nás, že si musíme pomoci sami. - Požadavky, volající po nižších cenách dobytka a masa a vydatnějším, snad i bezohlednějším porážením mohly by míti následky katastrofální. Netrvalo by to léta, nýbrž snad jen několik měsíců a zničili bychom, kdybychom rekvírovali dobytek, tolik, kolik je pro konsum zapotřebí, do daleké budoucnosti náš chov domácího dobytka, čehož následky byly by nedozírné.

Vím, že hájením těchto názorů nezjednám si popularity v širokých vrstvách lidu, ale, vážené Národní shromáždění, nepokládám za úkol ministra zemědělství, aby zjednával si popularitu, spíše ale, aby staral se o to, jakým způsobem bude zvelebena produkce zemědělská v budoucnosti, protože za to jsem a bude i každý ministr zemědělství po mě zodpovědným státu i celému národu. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Já, vážené Národní shromáždění, nedám se másti, a budu se starati o zvelebení produkce zemědělské za všech okolností. (Výborně!)

Stát i celá veřejnost musí vzíti náš výrobní program tak, jak jsem jej zde načrtl, za svůj a, jestliže nechcete z jakýchkoli důvodů tento náš program přijmouti za svůj a chcete odkázati výrobu zemědělskou na její vlastní prostředky, pak ovšem musí přestati všechno umělé obhospodařování a podporování jiných odvětví a jiných stavů, nýbrž musí se ponechati všem stavům volný zápas se světovými cenami, abychom mohli dospěti k normálním poměrům. (Výborně!)

Rozhodne-li se však Národní shromáždění, že mne bude v tomto zemědělském programu podporovati, pak upozorňuji, že jest na čase, aby se s jeho prováděním počalo ihned.

Nebyly by, vážené Národní shromáždění, moje vývody úplnými, kdybych neupozornil ještě na to, že ku zvýšeným ziskům, které by státu vzešly ze zvýšené produkce chlebovin a cukrovky, by přistoupily ještě větší zisky i ze sklizně ostatních plodin jako ječmene a ovsa a k tomu přistupuje ještě vývozní možnost při normální produkci lihu, a sice 440.000 hektolitrů v ceně 1 miliardy 100 milionů korun, piva 1,100.000 hektolitrů v ceně asi 500 milionů korun a chmele as 1000 vagonů v ceně asi 800 milionů korun. Úhrnná hodnota těchto výrobků jest 2 miliardy 400 milionů a přesahovala by několikráte vývozní schodky za potřebná strojená hnojiva a obchodní krmiva. Já, vážené Národní shromáždění, nepokládám za nutné, hájiti tento program polemikou proti diletantismu a demagogii, ačkoliv vím, že veliké národohospodářské problémy v našem státě málokdy se řeší pouze na základě vědy a prakse. My máme ten systém, že bez systému tápeme ve tmách, že všechno řešíme s hlediska agitačního a hledáme hodnoty bez hlubokého přemýšlení a hlavně bez práce. Jedině intensivní a promyšlenou, účelně programovou práci, všestranným vybudováním vědeckého aparátu můžeme za ztracené hodnoty nahraditi to, oč jsme za války přišli. (Výkřiky. Předseda zvoní.)

A nyní, vážené Národní shromáždění, budiž mi dovoleno zmíniti se také o jiných statcích, než o těch, které jsou nazývány statky hmotnými. Jest jisto, že zemědělec jako každý jiný občan republiky jest rovnocenným před zákonem s jinými příslušníky republiky. Má jistě tentýž nárok, dýchati v demokratické republice jako rovný s rovnými a mýlil by se ten, kdo by považoval zemědělce za člověka méně citlivého neb majícího menší ideové nároky. Náš zemědělec miluje svůj stav, svoji půdu, ale nadevše miluje svoji samostatnost, svoji svobodu.

Svojí samostatnosti, na kterou byl vždy nejvíce hrd, cenil si vždy nejvýše a s pýchou porovnával svoji samostatnost a nezávislost k nesamostatnosti úřednictva a pánů vůbec. A nyní tato samostatnost byla mu za války vzata a vy mu ji odepíráte stále. Kde kdo si osvojuje právo, práci jeho kontrolovati, kritisovati, kde kdo otírá se o zemědělce způsobem namnoze urážejícím. Na zemědělce stále volají se úřady, bajonety, jest vystaven na pospas různým zákonným a nezákonným šikanám hospodářských rad atd. atd.

Tvrdí se, že jest to proto, že náš zemědělec nekoná svoji povinnosti, že náš zemědělec neodvádí obilí tak, jak by odváděti mohl.

Vážené Národní shromáždění! Mám zde výkaz o výkupech obilí ze sklizně 1919 až 1920 a srovnání těchto výkupů se dvěma předcházejícími roky. V době ode dne 20. září do 15. prosince byly vykoupeny v roce 1917 7.431 vagonů, v roce 1918 8.943 vagonů a letošního roku, vážené Národní shromáždění, bylo vykoupeno 14.273 vagóny. (Poslanec Jirásek: Pan ministr obstruuje rozpočet! Ty číslice jsme slyšeli již několikráte!) Ty cifry byly říkány jinak. (Hluk, výkřiky.)

Předseda: Slovo má pan ministr Prášek.

Ministr Prášek (pokračuje): Mám poslední data ze 17. ledna 1919. Bylo odevzdáno chlebovin minulého roku 25.000 vagonů, letos 26.000 vagonů do téhož dne 17. ledna přes to, že nemáme uhlí, že máme zpožděnou práci, přes to, že právě v té době, kdy povolily mrazy a bylo sklizeno a oráno, přišel mráz, že se teprve dobývala řepa a brambory, že nebylo možno mlátiti - a přes to přese všechno jest o 1000 vagonů více než minulého roku. Já se ptám, zda jest oprávněno tvrzení, že zemědělec nekonal své povinnosti?

Já jsem upřímně potěšen, když ty cifry vidím, že mohu s tohoto místa konstatovati, že za těch těžkých letošních poměrů, kdy zemědělec nevěděl, má-li síti nebo má-li dobývati brambory, dělati přípravy pro příští rok, přes ty svízele, že není uhlí, odvedeno bylo více než minulého roku; já jsem šťasten, že mohu s tohoto místa těm zemědělcům vzdáti dík a uznání za tu velikou práci, kterou vykonali. (Výborně! Potlesk.)

Já nepopírám, že jsou mezi zemědělci někteří liknaví. Těm neplatí můj dík, nýbrž platí jim vyzvání, kde pravím, že všecko a rychle musí odevzdati každý zemědělec, že budeme musiti třeba i co nejpřísněji zakročiti, aby každý konal svou povinnost. Pánové, jako vy máte mezi sebou lidi, kteří nejsou pořádní, také u nás máme takové jednotlivce, ale prosil bych, aby se všechno nevrhlo na ten stav celý, na to gros, nýbrž aby se dělaly výjimky, neboť vidíme, že to gros stavu zemědělského konalo všestranně svou povinnost. (Výborně!)

Avšak, vážení pánové, já musím také varovati před tím neustálým odsuzováním a šikanováním rolnictva, které již musí býti jednou důkladně roztrpčeno, poněvadž vidí, že jest vše marno, že, i když bude konati svojí povinnost vzorně, že mu bude spíláno dále a že se všechna vina bude svalovati jenom na ně.

Jestliže se ti, kteří rolnictvu spílají, domnívají, že toto jsou prostředky, směřující k zvýšení výroby zemědělské, pak se jich ptám, zda se těchto prostředků užívá také proti jiným stavům a proti jiným vrstvám. Není přece jenom ještě možno tvrditi, že by byl dostatek onoho zboží, nemůžeme říci, že máme dosti uhlí, že máme dosti prádla, že máme dosti obuvi, že máme dosti jiných a jiných výrobků, ale proti těm vrstvám, proti těm stavům neužívá se těch prostředků.

Vážení pánové: napadlo snad někomu ze zemědělců, aby žádal a volal po zřízení nějakých selských rad, které by kontrolovaly tyto stavy a tyto vrstvy a jejich práci a za účasti bodáků nutily někoho do práce? To není prostředek legální, kterého by mohla používati svobodná republika proti svobodnému občanstvu. (Výborně!) Já nemohu pominouti mlčením jeden vážně myšlený návrh, který se vyskytnul před nedávnem v denním tisku a měl směřovati ke zvýšení zemědělské produkce a viděl nápravu v tom, aby zemědělci, kteří jsou prý dnes saturováni penězi, byli řádně zdaněni a pod tíhou těchto daní z bídy byli donuceni pracovati. Proč má se tohoto prostředku užívati proti zemědělcům? Proč ne proti obchodu, průmyslu, proti jiným stavům? Nebo domnívá se snad někdo, pánové, ještě dnes, že to bude zemědělec, zejména malý zemědělec, na kterého se svalí všechna břemena války, tak jako tomu bývalo ve staletích minulých? Tohoto, prostředku myslím, v kulturně demokratickém státu, jako jest stát náš, již nebude užíváno a zemědělský stav by si podobné jednání nedal líbiti.