Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Slovo vyžádal si pan ministr zemědělství Prášek. Uděluji mu je.

Ministr zemědělství Prášek: Vážené Národní shromáždění! Budiž mi dovoleno, abych několika slovy reagoval na výtky sl. Zeminové, které učinila ministerstvu zemědělství. Já začnu s tím, s čím sl. Zeminová skončila. Ona řekla a vyzvala ministra pro zásobování lidu, aby předložil vyživovací plán. ona si přála, aby ministr veřejných prací předložil plán anebo program monopolizace uhlí, a já lituji, že sl. Zeminová nepřišla na mne jako ministra zemědělství, abych předložil výrobní plán (Posl. Sechter: Poněvadž mu nerozumí!) zemědělské výroby, já ale učiním tak sám. Jen chci charakterizovati, že my děláme stále jen plány, jak bychom to málo co máme zrekvírovali a rozdělili, a nikdo se nestará o výrobu. Já k těm věcem ještě přijdu.

Slečna Zeminová mluvila o procentech dodaného kontingentu. Budiž mi dovoleno, abych na jedno poukázal: Přijde na to, jaký ten kontingent je. Je veliký rozdíl v tom mluviti o procentech. To pro mne nic neznamená, jestli kdo odvádí 40, 50 nebo 60 procent, o to se nebudu příti. Kdo dělal ten kontingent, kdo odhadoval tu sklizeň? Já nevím, já jsem se vůbec nedověděl jako ministr zemědělství, že se odhaduje sklizeň, abych bral na tom účast svými zástupci. (Hlas: Slyšte, to je smutné! Posl. Myslivec: Statistiku vydává obilní úřad!) Já je neberu v ochranu. Ta výtka má platí obilnímu úřadu jako těm, kteří to odhadovali. Já jim to nechci vytýkati jako úřad úřadu, já jen konstatuji, že za ten kontingent neberu žádné záruky. (Hlas: To je pěkné!)

Ale přes to všechno podle té výměry kontingentu, pokud mám zprávy, - pokud budu mluviti o cifrách - je odvedeno asi 57 procent do dnešního dne a nikoliv 15 až 20 procent, jak se zde mluvilo, atd. To konstatuji.

Slečna Zeminová má v jednom zdánlivě pravdu. Ona říká, že úroda letošního roku byla poměrně lepší než minulého roku. Teď já to nemohu ještě zkonstatovati. Na pohled, sám se přiznávám, že se zdálo, že budeme na tom s úrodou lépe. To se ovšem zdálo, ale bylo to více vyšperkováno různými listy, že úroda je ohromná a báječná. Tedy, pánové, co se týče toho, jsme loni alespoň vydrželi. To já řeknu upřímně, že kolikráte jsem si hlavu lámal a zamyslil jsem se nad tím a říkal jsem, kam se to odvedené obilí děje? Není vina v organisaci, v rozdělení? Nedostává zde někdo porce větší, anebo dvojnásobné? (Posl. Sechter: Dostává!) Nemyslíte, pánové, že věc musí unikati pod rukou? (Posl. Johanis: Nejvíce sežrala prasata a krávy. Posl. Sechter: Hospodářské rady!) Račte dovoliti, abych reagoval na to, že prasata a krávy snad by byly bývaly krmeny chlebovinami. To popírám. Jestli se někde krmilo, bylo to ječmenem a ovsem, ale nikdy pšenicí a žitem, poněvadž náš zemědělec jest tak inteligentní, že ví, že pro krmení dobytka se daleko lépe hodí jedno kilo ječmene anebo ovsa, které jest vydatnější, než dvě kila pšenice anebo žita. A nikdo tím nebude plýtvati, ani kdyby to již nečinil z toho, že chce šetřiti potraviny pro lid, ale již z prostého výpočtu nebude krmiti chlebovinami.

Pánové! Říká se, že agrárníci neodvádějí! Já na to přijdu a dokáži to ciframi. Podívejte se, to bývala pořád ta stará písnička, ale my jsme ze seškrtaného kontingentu, který nám byl přiznán pro mlácení a orání a který byl seškrtán a zredukován na to nejmenší, nedostali 10 tisíc vagonů uhlí na mlácení. Deset tisíc schází! (Hlas: Když jsou stávky!) Jestli se zde porovnávaly německé krajiny, že odváděly lépe než české, Falknov atd., to je příčina v tom, že mohly odvážet i uhlí z hald od dolů povozem. A za druhé víme, že Falknovu se předepsalo odvésti 7 vagonů. To jest velkostatek a ten odvedl z těch sedmi vagonů šest, tak má devadesát procent. Tak věci vypadají, když se postaví ty cifry. To je jeden velkostatek, ten měl uhlí a proto vymlátil. (Posl. dr. Witt: Ten to dal, ale druzí nedali!) Kdo měl uhlí, ten také dal, pane kolego.

Slečna Zeminová svádí neodvádění zemědělců na tu agitaci pro volný obchod. Vážené Národní shromáždění, musíme prohlásiti, že nikoho z našich zemědělců a z nás nenapadne, aby někdo pomýšlel při sklizni loňského roku, tedy na období 1919 až 1920, na nějaký volný obchod. My jsme loyálně přistoupili v koalici na to, že tento rok tato úroda minulá bude obhospodařována státně. My jako loyální strana v koalici na tomto svém ujednání trváme. Není možno pochybovati o tom, nikdo toho neřekl, nenapsal, abychom ohledně sklizně minulého roku volali po volnosti. Tím bych dostatečně - myslím, vysvětlil, že té agitace zde není a že nemá nijakou vinu na neodvádění.

Druhá věc jest, že jsme principielně pro volný obchod, a není pochyby, že také musíme dělati k tomu přípravy, abychom mohli ve vhodné době k tomu volnému obchodu přistoupiti.

Obracím pozornost Národního shromáždění na to, že, co bylo dosud uvolněno, jaký to vyvolalo rozruch. Na příklad, když se udělal volný obchod vepřovým dobytkem. Ceny - stoupaly několik měsíců do ohromné, závratné výše, dnes ale klesají ceny soustavně a všude jest dosti masa. Když se uvolnil tuk, máslo - pokud bylo uzavřeno, stálo 60, 70-80 K - dnes máme je za 26-30 K v Praze, ale někde již za 24 K. Dnes na Vinohradech hlásí se za 33 K. Z toho je zřejmo, že konkurence, nabídka a obchod se nám reguluje, že jest to zdravé, a když budeme si dobře počínati v dobytkářství a nebudeme je ničiti, budeme v krátké době moci se dostati do lepších poměrů než jsou dnes. (Posl. Johanis: Volný obchod v kožích dokázal pravý opak!) Uzavření obchodů nepomůže, nýbrž jsou nám diktovány světové ceny. My kůže vyrábíme pro sebe 5 %-6 %, tedy můžeme z těch 5 % až 6 % rekvírovati, aby se těm nejpotřebnějším dala obuv. Ale jinak si s cenami nepomůžeme, my budeme odkázáni s 90 % až 95 % na světové ceny koží.

Zde se mluvilo velmi mnoho o bramborách. Budiž mi dovoleno, abych věc vysvětlil. Pokud my můžeme statisticky zjistit - a já o této statistice nechci říci, že jest na 1 % správná - ale skutečně ve příčině bramborů vím podle statistiky, že má býti o 62 % menší úroda, ale za polovičku bych vzal záruku. My nemůžeme dostati sadby, máme degeneraci sadby bramborové, máme rozšířené choroby v bramborářství, každý ví, že jsou brambory špatné, že brambory částečně zmrzly a pokazily se. Ohledně brambor je situace velmi nepříznivá.

Slečna Zeminová konečně apelovala na nás a na mne, abychom udělali rámcové anebo kolektivní smlouvy s dělnictvem. Vážené Národní shromáždění, bylo by jistě ideální v našem moderním státu a při moderním v něm hospodaření, kdybychom byli s to, udělati takovou kolektivní smlouvu pro obě strany závaznou a pevnou, kterou bychom ovšem musili zpracovati na základě rentability v zemědělství nastávajícího roku. My nemůžeme ale dělati koaliční smlouvy s dělnictvem, poněvadž stát diktuje ceny, a nevíme, jaké ceny nadiktuje zemědělství za jeho zemědělskou výrobu.

To je výsledek jeho práce, ta výroba. Jest zde třeba, aby Národní shromáždění vyřklo, jakým způsobem chce příští rok hospodařiti, jaké ceny chce dáti zemědělství za jeho výrobky, a pak můžeme dělati na základě těchto cen, na základě kalkulace, na základě těchto poměrů, smlouvu s dělnictvem. Dělnictvo právem při těžké situaci žádá neobyčejné zvýšení svých mezd; ale zemědělství může na ně přistoupiti, budou-li tomu odpovídati zase ceny, které dostane za své výrobky. Jest na Národním shromáždění, aby ono nám podobnou shodu umožnilo. A druhá věc: jest na stranách a výchově žurnalistiky a všech stran, aby takovou kolektivní smlouvu umožnily uzavříti, aby nebyly stálé nepokoje, aby v každém období práce nebyly ani stávky, ani sváry, které ruší a ohrožují výrobu zemědělskou. Potud jsem chtěl sl. Zeminové na její popudy podati v tom směru vysvětlení.

Slavné Národní shromáždění! Vláda předkládá Národnímu shromáždění svůj rozpočet, který bude prováděti jiná vláda a který bude kontrolovati jiné Národní shromáždění.

Jest zajisté právem Národního shromáždění a právem celé veřejnosti, posuzovati činy, zejména program vlády a každého resortu.

Já jako člen vlády cítím tíhu těžké zodpovědnosti v této době, tím větší nejen proti tomuto Národnímu shromáždění, ale i proti budoucímu parlamentu a budoucí vládě, která nebude zajisté zápasiti s menšími obtížemi, než zápasí nynější vláda, a která bude se musiti starati o výživu lidu a o zásoby, které budou výživě tohoto lidu scházeti. Lituji upřímně, že musím doznati, že perspektiva pro výrobu zemědělskou není zrovna ta nejlepší. Důvody pro toto mé pesimistické tvrzení jsou jistě známy všem těm, kteří opravdu poměrům zemědělství rozumějí, anebo alespoň mají snahu jim rozuměti.

Vy, vážení pánové, kteří sledujete veřejný život, víte, jak mnoho hořkosti a trpkosti jest vyvoláváno v dnešní době tím, že se hledá pořád viník, který špatně rozděluje a málo odvádí, místo aby se hledaly příčiny poklesu výroby a aby našlo se dostatek porozumění i ve vrstvách nezemědělských pro to, aby příčiny poklesu byly odstraněny.

Chcete věděti, kde je viník? Povím vám to, zůstal ve Vídni! Bývalé Rakousko svým bezohledným a často zřejmě nepřátelským postupem vůči českému zemědělství zničilo, co bylo výsledkem pilné a programové práce celých desítiletí.

Škody celého zemědělství mírně mohou býti odhadnuty dnes na 30 miliard korun. Důsledky znehodnocení a vysílení půdy objevovati se budou ještě dlouho do budoucnosti.

Jest nesporné, že stav zemědělské výroby dotýká se zájmů a celého vývoje státu, a jest v jeho prospěchu, aby především v prvé řadě zvelebena byla výroba zemědělská, nemá-li dojíti ke katastrofě.

Jádro dnešní kalamity spočívá v redukovaném stavu dobytka, v rekvisičním hospodářství vídeňských vojenských kruhů v době války. Byly šetřeny země alpské, které zůstaly i na dále komorou dobytka, kdežto české země byly v pravém slova smyslu vypleněny. Proto vidíme, že na konci války produktivita českého zemědělství stojí za výrobností zemí alpských, ač před válkou tyto předčila. Před válkou byly sklizně obilnin o 35 % vyšší než v zemích alpských, avšak již v r. 1917 byly sklizně obilnin v zemích alpských o 16 % vyšší než v zemích českých následkem dostatku dobytka a mrvy chlévské.

Stav dobytka poklesl v zemích českých vzhledem na živou váhu téměř na polovinu normálního stavu; tím ztratilo zemědělství polovinu obvyklé roční výroby mrvy, tohoto nejdůležitějšího regulátoru plodnosti. Důsledky, které z tohoto rekvisičního systému vyplynuly pro naše poválečné hospodářství, lze znázorniti tímto příkladem:

Vypomohlo-li se okamžitě rekvisicí 1 q živé váhy dobytka pro určitou dobu 100 lidem, ztratilo v následujících letech následkem zmenšené výroby mrvy výživu 600 lidí. Žilo se z kapitálu a ztrácel se tak zdroj výrobní. Jest tudíž samozřejmo, že jest především potřebí uvésti tento zdroj výrobní na předválečný stav. Přihlédneme-li pouze k chemickým účinkům mrvy, pak musili bychom v náhradu za ztracenou hodnotu hnojivou dovézti strojených hnojiv v stejné účinkové hodnotě za 1 miliardu korun ročně. (Slyšte!)

Ale ani tím nebyly by hrazeny všechny účinky mrvy na plodnost půdy, které nespočívají pouze v obsahu hnojivých látek mrvy.

Jest proto třeba, aby celý národ a všichni zodpovědní činitelé revidovali svůj poměr a své nazírání na zemědělství. U nás pravidelně byly a jsou požadavky ministerstva zemědělství, nesoucí se za zvýšením produkce zemědělské, považovány za požadavky strany agrární (Hlas: bohužel!), tak jako by zemědělství mělo význam jen pro tuto stranu a ne pro celý národ. Jestliže já nyní s tohoto místa chci vyburcovati svědomí všech zodpovědných činitelů, činím tak proto, abych v poslední chvíli učinil pokus, aby Národní shromáždění a všichni činitelé v našem státě usilovali k nápravě toho, co bylo zanedbáno, aby se použilo všech prostředků, které vedou ku zvýšení produkce zemědělské. (Výborně!)

Vy zajisté připustíte, abych projevil svůj názor o našem hospodářství a o jeho programu. Dosud neměli jsme žádný program, všechna opatření a činy vlády děly se s hlediska denních potřeb a bylo dosud naší největší chybou, že se provozovala politika vzájemného předstihování se jednotlivých frakcí a stavů. Státní moc byla nucena říditi se těmito zjevy a tak místo vypracování a provádění velikého programu výrobního, byla hledána spása v systému rekvisičním a rozdělovacím z toho mála, co se vyrobilo, a tento stav, dle mého názoru, mstí se na nás a ještě se vymstí.

Význam zemědělské výroby pro stát vyplyne z číselné úvahy:

Kdyby se docílilo produkce tak veliké, jako jsme jí docilovali v zemědělství před válkou, přinesla by zemědělská výroba za předpokladu dnešních cenových poměrů a rozpětí mezi cenami vnitřními a na světovém trhu státní pokladně okrouhle 20 miliard korun. (Slyšte!)

Kdyby podpořením zemědělské výroby, náležitým dotováním akcí melioračních, zušlechťováním výzkumnictví a především školství docílilo se zvýšení výnosu na 1 ha obilí jenom o 2 q, řepy cukrovky o 50 q a bramborů jenom o 20 q, mohl by vyzískati stát za předpokladu dnešních poměrů cenových dalších 10 miliard, které s výše uvedeným ziskem činí 30 miliard korun. Jest jistě věcí vedlejší, jestliže tyto přibližné výpočty mají chybu o jeden nebo více miliard nahoru nebo dolů, hlavní věcí jest, a to jsem chtěl dokázati, že investiční politika, směřující ku zvelebení zemědělské výroby, jest s to přivésti státu nikoliv miliardové, ale desítimiliardové zisky.

Abych dokázal, jak důležitá jest pro náš stát výroba zemědělská, dovoluji si vám předvésti výpočty ústavu pro zemědělské účetnictví prof. dr. Brdlíka, tedy muže vědy, který není přece příslušníkem strany agrární.

Výroba mléka před válkou dosahovala hodnoty veškeré výroby hornické a hutnické, výroba cukrovarská byla jen o málo větší než výroba drůbežnická a teprve spojená výroba hornická, hutnická, cukrovarská, pivovarská a lihovarská rovná se hodnotě výroby obilí. Prosím, pánové, abyste uvážili z těchto jen několika příkladů, co zemědělství v našem státě znamená a zda by zemědělci právem nemohli žádati, aby měli v tomto státě větší význam a větší vliv, nežli dosud.

Ovšem válka přinesla s sebou veliké zeslabení půdy, následkem toho nastalo zmenšení produkce zemědělské, které jest viděti nejlépe z toho, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku klesly v roce 1919 u srovnání s rokem 1913 výnosy obilí o 52 %, tedy polovinu, cukrovky o 45 %, tedy téměř polovinu, bramborů dokonce o 64 %, tedy téměř o dvě třetiny.

Z toho viděti, jak hluboce klesla naše produkce zemědělská.

Dnes schází nám k výživě obyvatelstva 30.000 vagonů obilí a 10.000 vagonů jiných poživatin. Za těchto 30.000 vagonů chlebovin musí náš stát zaplatiti skoro 2 miliardy korun. Z těchto cifer jest zřejmo, že veškerá snaha nás všech musí se nésti ku zvýšení produkce zemědělské do té míry, abychom byli v potravinách soběstační, abychom co nejdříve zvýšili naši produkci na míru předválečnou, tu, jak byla v roce 1913, a k uskutečnění tohoto cíle jest třeba, aby náš stát měl určitý výrobní program, který by sledoval se vší houževnatostí a s porozuměním všeho obyvatelstva a s přinesením nutných obětí aspoň v prvním roce.

Dokáži v dalších svých vývodech, že se jedná o překonání obtíží prvního roku, které spočívají v tom, že by musel stát vedle obnosů, jež musí zaplatiti za nedostávající se poživatiny, přispěti ještě dalším obnosem na opatření umělých hnojiv k výrobě potravin nutných.

Možnost, vypěstovati potřebná množství plodin v naší republice, jest dána ovšem při plánovitém postupu a záleží na nás, abychom mohli tento plán provésti.

Největší pozornost, chceme-li zvýšiti a zvelebiti produkci zemědělskou, musíme věnovati strojeným hnojivům. Kdybychom vzali za základ údaje agrikulturních chemiků, že při hnojení 1 q dusíkatých a 2 q fosforečných a 2¹/₂ q draselnatých hnojiv na 1 ha stoupne sklizeň o 7 q zrna, a kdybychom tento efekt přepočetli na celou osevnou plochu pšenice a žita, stoupla by výroba obilí v naši republice o 120.000 vagonů, které by naše zemědělství zpeněžilo při ceně 80 K za 1 q okrouhle 1 miliardou. Náklad na hnojiva obnášel by však 1¹/₂ miliardy. Zemědělství prodělalo by při tomto intensivním hnojení tedy 1¹/₂ miliardy korun. Avšak jiné hledisko musí zaujmouti stát.

Stát musel by zakupovati obilí na světovém trhu. Do nedávna stál 1 q za 580 K, dnes - jak mne došla zpráva - stojí mouka 12 K, tudíž 1 q obilí stojí okolo 900 K, tudíž dříve o 500 K, teď již o 800 K dražší, nežli domácí cena pro zemědělce, vnitřní cena obilí, takže stát by doplácel v případě dovozu - anebo v případě nadprodukce při vývozu obilí by získával - velké obnosy. S toho hlediska měla by zvýšená produkce o 120.000 vagonů, která při naznačené intensivní spotřebě hnojení by byla možna, pro stát hodnotu 6 miliard korun. l kdyby nesl náklad na veškerá strojená hnojiva stát ve výši 1¹/₂ miliardy, vyzískal by ještě vždycky 4¹/₂ miliardy korun. Tento různý kalkulační výsledek na jedné straně pro zemědělce a na druhé straně pro stát jest následek rozpětí úředně stanovených cen vnitřních a cen světového trhu. Zemědělec má kupovati výrobní prostředky na světovém trhu za světovou cenu, ale dostává je zaplaceny dle cen vnitřních.