Podle zpráv do 30. dubna 1919 . . .
(Hluk.)
Místopředseda Konečný:
Prosím o klid!
Posl. Zeminová (pokračuje): . . . byli jsme
živí loni ze zásob tuzemských. Teprve
v dubnu 1919 začaly se přivážeti prvé
zásilky mouky americké a ostatních potravin
ze západních států. Proč jsme
tak dlouho stačili se svými vlastními domácími
zásobami? Poněvadž tenkrát trval nepřetržitý
přísný režim státního
hospodářství. Velice mnoho živlů
bylo, které Vrbenskému vytýkaly, že
je příliš příkrý proti
zemědělcům. Ale řekněte upřímně!
Když jste potom viděli, že stát vyšel,
že jsme se do dubna udrželi sami a potom do žní
dovozem z ciziny, i u vás, agrárníků,
v zákoutí srdce přišla myšlenka,
že přísnost Vrbenského nebyla na škodu,
že bylo dobře, když jsme se udrželi za pomoci
domácí, a že tu žádný hlad
a nepokoje nevypukly v dobách, kdy celá cizina kolem
nás hořela revolucemi.
Do 30. června r. 1919 objednáno a dodáno
z ciziny obilí a mouky do naší republiky 25.000
vagonů, do Polska 16.000, do Německa 29.000, do
Rumunska 11.000, do Rakouska 5000, do Jugoslávie 4500 vagonů.
Vyjímaje Německo, které je pětkrát
tak veliké, sehnali a dostali jsme poměrně
největší kvantum potravin, takže skutečně
byla určitá dávka zaručena, dík
výborné organisaci nákupu doma i v cizině.
Zdá se mi, že nemáme letos žádného
pevného určitého vyživovacího
plánu. Doposud jsme sehnali 3600 vagonů mouky americké,
400 vagonů mouky jugoslávské. Žijeme
ze dne na den. Loni jsme sehnali 25.000 vagonů, letos pouze
4000 dosud. Vyjednáváme ovšem na různých
místech. Vyjednávali jsme dle sdělení
ministra financí v Kubánsku o dovoz 15.000 vagonů
jihoruské pšenice. Kraje ty však byly obsazeny
bolševiky, a dodávka ona odpadla.
Vyjednáváme, pokud vím, s Rumunskem, obávám
se však, že nežli se dojedná celá
záležitost s Rumunskem, bude to dlouho trvati a, uvážíme-li
ty obtíže dovozní v cizině, můžeme
se ocitnouti ve vyživovací krisi. Nedávno bylo
nám s kompetentního místa řečeno,
že máme zásoby mouky k vaření
do 20. února, zásoby mouky chlebové do 20.
března. To by ovšem znamenalo, že přijdeme
do strašně obtížné situace letos.
To víte všichni, pánové - bude-li práce
a bude-li co jíst, bude u nás klid a pořádek;
nebudou-li tyto dvě základny státního
života zaručeny, potom ovšem nikdo nemůže
ručiti za vývoj budoucích událostí.
Domácí výkupy poněkud selhaly. Vím,
že se dostanu s pány se strany republikánské
snad do rozporu, ale dnes nemáme zemědělce
jen na straně republikánské, nýbrž
i ve straně státoprávní demokracie,
i v řadách socialistických a katolických.
Moje dnešní výtka platí všem, kdo
nedostáli povinnostem, jež na ně stát
ukládá a jež od nich národ požaduje.
To, co již pan předřečník nadhodil,
(Hluk.) jest: Nejobtížnější
situaci máme my v obyvatelstvu proto, že byly dány
několikráte za sebou sliby velmi vážné,
velmi přesvědčivě znějící,
ale doposud nebyly nikdy dodrženy.
Nejprve se nám slibovalo k 21. srpnu, potom k 24. září
po 12 kg mlýnských výrobků, pak se
nám dávka snížila na 9 kg, zase se to
nedodrželo, dnes se dá množství, které
je náhodně pohromadě, ve skutečnosti
však přesný, určitý, jednotný
systém tu chybí. (Hluk.) V r. 1919 byla úroda
podstatně lepší než r. 1918. Mám
úřední data. (Posl. Sechter: To jest jako
při železnicích!) To jsou úřední
data z vaší strany. (Hluk.) Pšenice v r. 1918
urodilo se 2,124.000 q, v r. 1919 2,859.000 metr. centů,
čili roku loňského o 734.000 metr. centů
více, žita loni o 1,208.000 q, ječmene o 1,011.000
q, ovsa o 1,337.000 q více. Dohromady v Čechách
podle úřední statistiky byla úroda
v r. 1919 u obilin větší o 4,291.865 q. (Slyšte!)
(Obrácena k zástupcům republikánské
strany českého venkova): Vždyť jste
to sami několikráte přiznali, že takové
úrody, jako loni, nebylo od r. 1914. A přece se
staly případy, že my v městech a průmyslových
obvodech byli až na tři neděle, hlavně
před svátky, úplně bez brambor, bez
mouky a jakýchkoli zásob.
Příčin jest několik. Slabost - promine
mi pan ministr, že to tak řeknu - ministra zásobování
k producentům, tuhý odpor venkova k odvádění
kontingentu a za třetí agitace rozpoutaná
pro volný obchod. (Hluk.) Za první vlády
mohli jsme zakoupiti obrovské zásoby potravin i
surovin.
Ovšem tenkrát pan ministr Rašín
kurýroval kurs naší koruny. Možná,
že dnes se nám to kritizuje snáze. Ale přece
jen je fakt, že se nám nabízela úžasně
levně australská pšenice a rýže
birmanská a indočínská, ale že
jsme tyto všechny zásoby nezakoupili, poněvadž
se nedala na to valuta. Stejně se surovinami. A přece
vidíme, že kurs sice stál vysoko, ale že
kursu se nenajíme a kursem se nedaly v továrnách
poháněti stroje.
Nyní je strašně těžko kupovat,
protože všecko stouplo i v cizině do ohromné
výše a protože i západoevropské
státy nám uzavírají své trhy.
Víme, že Anglie a Francie prohlásily, že
nám suroviny posílat nebudou a že jsme tedy
v tomto ohledu na tom velice špatně. (Hluk).
Místopředseda Konečný (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Zeminová (pokračuje): Pokud
vím, bývalý pan ministr Rašín
říkal kolegiálně panu ministru zemědělství
Práškovi, že by bylo dobře, aby
zde držel též ceny zahraniční.
Kdo dovede počítat, umí si představit,
co by to znamenalo u nás za revoluci, kdyby se tyto zahraniční
ceny v zemědělské produkci měly držet!
A mezi tím, co dr. Rašín mluvil o udržení
cen světových, na druhé straně pan
prof. dr. Němec a ostatní řečníci
národně demokratičtí chodili po schůzích
a hlásali, že musí agrárníci
dát 1 q pšenice za 40 K. Agrárníci následkem
této agitace seli vikev a jiné nehodnotné,
pro požívání nepotřebné
plodiny a prodávali tyto vedlejší plodiny až
za 200 K 1 q. (Odpor u republikánské strany českého
venkova.)
Ve městech je nyní prudká kampaň proti
agrárníkům a proti spojeným prý
s nimi socialistům.
Tuto prudkou kampaň vede národní demokracie
a mezi tím, co proti nám jako koaličním
stranám se tato kampaň vede, mluví p. dr.
Rašín v Olomouci k hanáckým sedlákům
a vyzývá je, aby se s těmi buržoy spojili
proti socialistům. V Kroměříži
k tomu ještě národní demokracie udělala
společný sjezd oposice agrární a národní
demokracie. (Výkřiky posl. Sechtra.) Řekla
bych panu kolegovi jedno: aby celý svůj rozum pořád
nestrkal do kapsy nebo do výkřiků, nýbrž
šel jej také jednou ukázati na toto pódium.
(Posl. Sechtr: Kdybych ho měl jako vy, mohl bych ho
tam nechat!) Vytýkají v koalici nám socialistům,
že jsme se spojili s agrárníky, ale sami se
s nimi spojují v jednotnou stranu.
Co působilo na zemědělské kruhy velmi
nepříznivě, byla - jak jsem již podotkla
- prudká agitace pro volný obchod. Na venkově
se jednotlivci chytili tohoto hesla, nechtějí odvádět
kontingenty a čekají, až přijde volný
obchod, aby mohli prodávat za bůh ví jaké
ceny. (Posl. Dubický: To je hodně za vlasy přitaženo!)
To není za vlasy přitaženo. (Výkřiky.)
Dovolte, abych snad řekla také svůj názor!
Chci k tomu dáti vysvětlení. Je vidět,
že se dnes čeká na volný obchod na venkově.
Předloni v r. 1918 a na jaře r. 1919 my, kdož
jsme nevystačili s těmi úředně
stanovenými dávkami, velmi snadno a lehko jsme na
venkově nakoupili. Ale letos nedostaneme tam vůbec
nic! (Posl. Dubický: To je správné!)
Je to správné, stát proti vedlejším
nákupům musí býti, ale, když
se slíbí příděl a nedá
se, tu ten člověk vzduchu se nenasytí a má
právo někde to sehnati. Musíme prostě
přiznati, aby nějakým způsobem bylo
městskému člověku umožněno,
aby svůj život uhájil.
Chci konstatovati následující: do 7. ledna
t. r. bylo odvedeno v budějovickém a novo-bydžovském
okresu kontingentu obilí v prvém okrese 19 %, ve
druhém 26 % (Slyšte!) Naproti tomu ve falknovském
76 %, na Friedlandsku 66 %. Jindřichův Hradec odvedl
20 %, Chomutov 68 %, Chrudim 36 %, Jablonec n./N. 66 %, Jičín
31 %, Jáchymov 83, Klatovy 35, Karlovy Vary 91, Ledeč
27, Liberec 77, Mělník 42, Most 63 % atd.
Celkově bylo v Čechách odvedeno 45 %. (Posl.
Dubický: Celkově je dodáno na 60 % do 7.
ledna, to bylo přiznáno v ministerstvu zásobování.
Kdo potom mluví pravdu?) 45 %, je to úřední
statistika zde ze dne 7. ledna. (Hluk. Různé
výkřiky.)
Místopředseda Konečný (zvoní):
Prosím, aby řečnice nebyla vyrušována.
Posl. Zeminová (pokračuje): Průměrně
dodávaly české okresy sotva 30 %, německé
naproti tomu průměrně 60 %. (Hlasy: Čím
to je?)
Pánové, mluvme si upřímně!
Nebudeme se zde o tato čísla tahat, ale zde zejména
zase vyzírá, že ten německý občan,
který by měl mít nenávist k našemu
státu, má větší smysl pro disciplinu,
než český člověk. Ten o té
republice mnoho mluví, ale ve skutečnosti činy
té lásky nedokazuje. (Hluk.) Pardon, pánové,
já jsem churavá, promiňte, snad byste mne
trochu mohli šetřit, jsem churavá.
Bohatá Morava odvedla dosud 34 % kontingentu obilí,
na Slovensku bylo odvedeno žita a pšenice 25 %, ovsa
a ječmene 16 %. Nedodržené sliby a dávky
potom podlamují ovšem autoritu celé vlády,
ne pouze jednoho resortu.
Vážení pánové! U brambor máme
to stejné. Benešov odvedl dosud 15 %, Blatná
13 %, Bydžov 6 %, Chotěboř naproti tomu 60
%, Německý Brod 81 % atd. Z toho je vidět
- buďme, pánové, vůči sobě
upřímní - že tam, kde jsou svědomití
vykupovači, kde jsou svědomití předáci
agrární strany na okresu, kteří působí,
aby obyvatelstvo odvedlo to, co je tomu státu povinno dát,
že se ukazuje potom v číslicích to republikánství.
Na jednotlivých okresích je příliš
křiklavý nepoměr v odvedených procentech.
Když na příklad Německý Brod
dovede odvésti 81 % brambor a nevadila mu zima, a Kralovice
jen 2 % - a jsou nedaleko, to se nedá ničím
umlčet.
Okresy bramborové jsou převážně
české. Bohužel, jsem napomínána,
že čas spěchá - a já mám
toho ještě velmi mnoho. Na co se právem vede
stížnost u zemědělců, jest, že
se jim předpisují kontingenty, určitá
maximální cena, a když neodvádějí,
že se nařídí vojenská rekvisice.
Naproti tomu průmysl a velký obchod nikdo dosud
nedovedl donutit, aby své povinnosti vůči
lidu a státu plnil také. My u nás nemáme,
pánové, látek, my nemáme prádla,
nemáme do čeho lid obout, ale u továrníků
textilních jest velmi mnoho zásob, v kožařských
továrnách se najde velmi mnoho koží,
a také v továrnách na obuv jest velmi mnoho
hotových zásob, jak sám kolega Johanis konstatoval.
My tu vidíme přímo sabotáž našeho
průmyslu a velkého obchodu proti státu a
obyvatelstvu, když na lidové obutí ministerstvo
zásobování zadalo dodávku na 1,250.000
párů obuvi, sešlo se dosud toliko 9000 párů.
Čím máme potom obouti naše zemědělské
dělnictvo? Já chápu potom, že s nimi
zemědělci mají obtíže, poněvadž
dnes, když dáte dělníku 10 K denně,
to znamená, že si nemůže obuv a šaty
koupiti za celý rok.
Proto jsem navrhla v zásobovacím výboru,
aby nařízená likvidace státního
oděvního úřadu byla odvolána
a naopak, aby tento státní oděvní
úřad byl nadán vetší pravomocí
a řádně byl zreorganizován, aby nejen
zemědělskému dělnictvu, ale i středním
stavům a dělnictvu živnostenskému a
průmyslovému mohly se nezbytné denní
potřeby, jako šaty, prádlo a obuv obstarati.
Proč však oděvní úřad
nemůže obuv ve větším měřítku
přijímati, sdělil nám zástupce
tohoto úřadu. Celá tato věc spočívá
v nedostatku financí. V státním oděvním
úřadě nemají peněz na zaplacení
objednávek. Ministerstvo zásobování
tyto peníze slibuje, ale doposud je nedodalo a následkem
toho celá záležitost vázne. Látky,
jak správně pan ministr financí podotkl,
v poslední době stouply o nekonečné
procento. Loni na jaře kupovali jsme ve Švýcarech
pěkné látky za 36-40 K. Povolil se však
volný obchod, valuta šla dolů, a Švýcary
kupovaly naši látku po 180 K zpět. A my, když
chceme dnes lidi obléknout, kupujeme ty samé látky
za 260-400 K metr zpátky, při čemž vydělávají
úžasné obnosy obchodníci ve Švýcarech,
mezinárodní obchod i zdejší nelegální
obchodníci. A stát vychází na prázdno
a obyvatelstvo klesá pod tíhou lichvy.
U bot je to stejné. Za 500-600 K na vývoz je bot
dosti, ale za 150-200 K pro naše obyvatelstvo se jich nedostává.
Poněvadž jest volný obchod a jest dovoleno
vyvážeti, přirozeně každý
raději se vrhne na obchod zahraniční, kdežto
obyvatelstvu našemu se nedostane ani nejnutnějšího.
Proto navrhujeme, aby veškerá kůže z domácích
porážek hovězího dobytka byla zabavena
pro lidové obutí. Mám tolik materiálu,
že by to trvalo ještě aspoň půl
hodiny, jelikož však jsem napomínána,
musím se několika slovy dotknouti ministerstev dalších.
Omlouvám se tím, že jsem byla vyrušována,
čímž mně mnoho času uplynulo.
Ministerstvo zásobování vyzývám,
aby dřív, než se rozejdeme, ve sněmu
nám předložilo všechny své plány
vyživovací, abychom my obyvatelstvu mohli přinésti
určitou a přesnou záruku, jak to s námi
celou řadu měsíců bude do žní
vypadati, aby zbytečně nezodpovědní
činitelé nevyděsili a nerozeštvali naši
veřejnost na úkor obyvatelstva a státu.
Ministerstvo zemědělství by mělo vzíti
si za svůj nejdůležitější
úkol uzavření řádné
kolektivní smlouvy s dělnictvem zemědělským,
protože, budou-li zde nesrovnalosti, tak pánové,
jest opravdu celá budoucí úroda ohrožena.
Státní obhospodařování, když
my jsme je navrhli též v určitých oborech
průmyslu a velkoobchodu, nezbytně musí se
v roce 1920 udržeti také v zemědělství.
Víme, že na straně republikánské
zvedne se proti tomu odpor a pan ministr zemědělství
proti tomu mluvil na mnoha schůzích a ve Venkově
o tom psal, jsou však jiní, řekla bych, klidnější
činitelé, ze strany republikánské,
kteří prohlásili, že kdyby dnes, nebo
roku 1920 mělo se uvolniti státní obhospodaření
obilím, že bychom došli k takovým událostem,
že by možná nikdo za ně nemohl vzíti
zodpovědnost, poněvadž se neví, za kolik
set korun by se q pšenice nebo žita prodával.
Ministerstvo zemědělství předalo úřadu
pozemkovému vnucenou správu čelných
velkostatků, mám však zprávu, že
většina personálu na těchto velkostatcích
jsou dětmi protekce, a že pozemkový úřad
bude muset velmi mnoho čistiti.
Ministerstvo veřejných prací. - Pan ministr
Hampl promine, že se musím. několika slovy
dotknouti tohoto oboru. Přes rok již vede strana naše
zápas za státní uhelný monopol a za
sestátnění dolů. V listopadu roku
1918 stála mnohá důlní akcie 700 K
- dnes stojí 10.000-16.000 K protože uhlobaroni všeobecně
očekávali, že, jako národ přikročil
k vyvlastnění půdy, že také i
otázku dolů nenechá nerozřešenu
a že ji bude řešiti ve smyslu státu a
národu příznivém. Oni obávali
se a očekávali vyvlastnění a sestátnění,
proto veškeré uhelné papíry klesly u
nich pod minimum. Ale dnes jejich veškeré naděje
upírají se do budoucnosti, poněvadž
se domnívají, že, předrží-li
nynější dobu, až sem přijdou Němci,
nic se jim státi již nemůže. Na českém
severu v roce 1917 a 1918 disponovala firma Weinmann a Petschek
73 procenty těžby hnědouhelné a Česká
společnost uhelná 4 %. Ústecko-teplická
dráha a doly na severu, ty znamenají tu ohromnou
baštu německého a židovského kapitálu,
kterou naši horníci nemohou zmoci a na kterou bude
marně celý náš národ narážeti.
Zestátniti doly a vzíti je z rukou těmto
několika jednotlivcům, na kterých náš
národ nemá žádného zájmu,
znamenalo by obrovský čin národního
osvobození hospodářského a celá
budoucí generace musila by nám zaň býti
vděčná. (Výborně! Potlesk.)
Zde bude záležeti na vás, pánové,
na měšťanských stranách. My socialisté
stojíme za požadavkem státního uhelného
monopolu a sestátnění uhelných dolů
do posledního člověka, jen s výjimkou
pana ministra Hampla, který z ohledu na zahraniční
situaci nechce věci hnáti do krajnosti. Ale já
připomínám: buďto provedeme sestátnění
dolů, nebo uhelný monopol v této době,
nebo ho neprovedeme vůbec. Až nám sem přijdou
Němci, Maďaři, Poláci atd., budou oni
vědět, jak mají svoji hospodářskou
državu hájiti. Žádnou uhelnou daň
neuznáme a neodhlasujeme. Poukazujeme na to, že nejlepší
uhlí vyváží se do Německa, že
v Německu vybírala se po celý rok z našeho
uhlí daň z uhlí ve výši 20 procent.
My to uhlí o 20 procent Němcům zdražiti
teprve v prosinci minulého roku.
Poukazuji dále, že majitelé dolů nevěnovali
jediného haléře na zrestaurování
dolů a zvýšení těžby. Všechno
důlní zařízení jest rozbito,
všechny chodby zataraseny, klece děravé, takže,
vypukne-li někde panika, bude to znamenat zkázu
všech horníků, kteří jsou pod
zemí, poněvadž žádný nebude
moci ven.
My nejsme z těch lidí, kteří by chtěli
zanášet ještě ducha nespokojenosti do
řad našich horníků. Když vidíte
stávky na Ostravsku, a neklid na severu, na tom českém
národním severu, který byl vždy baštou
nacionálního smýšlení, když
přijdeme mezi ty lidi, říkají nám:
14 měsíců máte republiku a nic jste
dosud k sestátnění dolů neudělali.
Až provedete tento veliký čin, pak budeme také
my, horníci, věřit, že pracujeme pro
národ, že pracujeme pro stát a ne pro bohatství
několika německých a židovských
miliardářů. (Výborně! Potlesk.)
Proto vyzývám pana ministra veřejných
prací, aby ještě v tomto Národním
shromáždění podal předlohu o
uhelném státním monopolu a návrh o
sestátnění dolů. Neprovedeme-li to
dnes, pak to již vůbec neprovedeme a na jednotlivce
by pak padala ohromná tíha viny, že se tak
nestalo.
Přirozeně nevyčerpala jsem ani desátý
díl celé připravené látky,
já bych prosila jenom jedno: Všechny ty činy,
všechny ty skutky, kterými se chceme representovat
před veřejností, ať nejsou vedeny pouze
zájmy jednotlivých stran, ale mysleme si vždycky
upřímně, zda tím posloužíme
celému národu, celému státu. Proto
v zájmu národa, v zájmu klidu státu
prosím pana ministra zásobování pěkně,
aby nám předložil vyživovací plán
do konce letošního období a současně
prosím pana ministra veřejných prací,
aby s otázkou uhelného státního monopolu
hnul dříve, než bude pozdě. (Výborně!
Hlučný potlesk)