Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Návrh jest opatřen dostatečným počtem podpisů a jest předmětem jednání.

Přistoupíme ke skupině další, VI., která obsahuje položky ministerstva obchodu, ministerstva pošt a železnic.

V řečnické listině zaznamenáni pan posl. kolega Sedláček, Brodecký, Rolíček a Buříval.

Uděluji prvému řečníku, panu kolegovi Sedláčkovi, slovo.

Posl. Sedláček: Velevážené Národní shromáždění! Ve skupině této VI. vedle položek pro ministerstva železnic, pošt a telegrafů jest také kapitola pro ministerstvo průmyslu, obchodu a živností. Zdržím se více u položek ministerstva tohoto, poněvadž mi jde hlavně o jeden stav, stav střední, řemeslnicko-živnostenský. Stav tento jest vůbec pomíjen po celou dobu našeho sněmování, a živnostnictvo plným právem si stěžuje, že jest nadržováno v našem státě, v naší republice jedné třídě výrobní oproti druhým stavům, zvláště oproti našim stavům středním.

A pod záštitou tohoto ministerstva obchodu jest tento stav náš, řemeslnicko-živnostenský. Pod ochranou tohoto ministerstva nacházejí se různé úřady, ústavy zvelebovací, živnostenské, které mají zvelebiti živnosti, které mají chrániti naši výrobu řemeslnicko-živnostenskou. Živnostnictvo plným právem upírá zraky k ministerstvu tomuto, a žádá od něho skutečnou ochranu. Toto živnostnictvo, řeknu to otevřeně, není spokojeno s dnešním systémem, má obavu o svoji samostatnost a zdá se, že obavy tyto jsou skutečně oprávněné.

Staly se mnohé věci, ve kterých živnostnictvo vidělo jednostrannost, nadržování jedné třídě společenské proti druhé. Ministerstvo sociální péče vyvíjí po této stránce horečnou činnost a zavádí různé nové řády, nařízení, ať už jde o otázky mzdové či o stanovení nejvyšší sazby za výrobky, o úpravě nemocenského pojišťování dělníků a učedníků a mnoho jiného. Živnostnictvo nezazlívá, že se třída tato dožaduje svých práv, své ochrany, ale musí být jedenkrát rozlišováno mezi zaměstnavatelem menším a velkopodnikatelem. Živnostnictvo má - a snad oprávněně - obavy, že je v tom systém, a že mnoho je zařizováno s výpočtem na vyhubení středního stavu výrobního. Živnostnictvo dobře ví, že v této době, kdy válka zvrátila různá zařízeni a různé řády, kdy mnohá výroba byla postátněna, zmonopolizována, kdy různé svépomocné podniky pro zásobování lidu byly státem i soukromníky zavedeny, je třeba nové orientace, nového systému výrobního i organisačního, a ono se také skutečně již přizpůsobilo době. Nevidí však dobré vůle a porozumění se strany vlády a nabývá mezi živnostníky vrchu směr, který se domnívá, že vedoucím a zodpovědným činitelům ve státě nezáleží na udržení a zachování nejspolehlivějšího a nejklidnějšího živlu v tomto státě.

Živnostnictvu s malým provozovacím kapitálem bylo slíbeno, že zadržené obnosy při kolkovací akci budou vypláceny. Neděje se tak. Živnostnictvu bylo slíbeno, že po nemilých bouřích protidrahotních nevinně postiženým za odcizené jim zboží bude vyplacena náhrada. Dosud se tak nestalo. V liknavém postupu akce válečných poškozenců, aby znovuzřídili válkou poškozené a zruinované své živnosti, vidí živnostnictvo též málo porozumění pro své existenční snahy. V rozdělování surovin, přivezených k nám z ciziny, ať jde o bavlnu či jiné suroviny, které za sprostředkování našeho státu jsou k nám dopravovány, vidí živnostnictvo, že tyto suroviny, tyto polotovary nedávají se přímo menším výrobcům, nýbrž že i zde se nadržuje velkokapitálu a velkopodnikatelům.

Živnostnictvu není dána možnost, aby přímo nakoupilo z přídělů za maximální ceny. Musí, chce-li vyráběti, různým způsobem suroviny si opatřovati, ale na druhé straně jsou mu nadiktovány ceny, na které musí výrobky skutečně prodávati. Prodává-li takový živnostník dráže, je vydán na pospas různým nařízením z poslední doby, že lichvaří oním výrobkem atd. Menšímu podnikateli se nedá možnost, aby mohl jako velkopodnikatel prodávat za nejnižší cenu.

Žádá-li živnostnictvo nějaké věci u některého ministerstva, vyřizují se tyto věci takovým způsobem, že skutečně jsou to až křiklavé případy a dělá to již rozruch mezi živnostnictvem. Zejména, pokud jde o povolení nových obchodních a živnostenských podniků, je liknavost našich úřadů smutně proslulá.

Žádosti se nechávají ležeti celé dlouhé měsíce - bez vyřízení. Uvádím doklad: Dne 8. února 1919 byla podána Rud. Zadinou v Kutné Hoře žádost o povolení cestovní a informační kanceláře pod číslem 3 B 239/3 - 316612. Žádost byla dodána 3. oddělení zdejší zemské správy politické, v jehož čele stojí dr. Novák, a tam dosud leží nevyřízena. Zajímavo jest, že žádost ta ležela pět měsíců u Obchodní a živnostenské komory! A nyní již od 16. října 1919 leží bez dotknutí zase v 3. oddělení zdejší zemské správy politické. Ovšem nevyřízena. Za celý rok tedy úřad nevyřídí žádost! To jsou poměry více nežli turecké.

Ministerský předseda kladl veliký důraz na to, aby se vyrábělo a vyváželo. Vývoz jest jistě pro náš stát neobyčejně důležitým a měl by býti se všech stran podporován. Zejména vývoz těch věcí, jichž můžeme více vyrobiti, nežli sami spotřebujeme.

Vývozu ale kladou se místo toho ohromné překážky. Trnitá cesta dosažení a vymožení vývozního povolení není ještě tím nejhorším. Když už výrobce má konečně vývozní povolení v kapse a chce zboží odeslati - nemůže. Železniční dráha mu nedodá vagonů. Všechna intervence jest marnou. Přídělovny vozů oznámí, že cizích vozů železničních nemohou přiděliti bez ministerstva.

Když konečně výrobce žádá u ministerstva železnic o přistavení cizích železničních vozů k vývozu, dostane se mu za odpověď, že cizí vozy možno jenom přistaviti pro kompensační zboží. A tak výrobci nezbývá, nežli obrátiti se na ministerstvem železnic protežovanou cizáckou firmu Schenker a Co., poslati v našich vagónech zboží do Děčína, Chebu, tam firma Schenker a Comp. přeloží zboží do cizího vagónu a zboží jde. Výrobce musí ale zaplatiti několik set za překládání zboží, jeho režie stoupá a firma Schenker a Co., firma cizí se obohacuje. Jest tu otázka, jak jest možno, že pro firmu Schenker a Co. jsou vždy cizí vagóny k disposici, ale pro našeho výrobce nikdy?

Zde by i ministr obchodu i ministr železnic mohli postarati se o nápravu.

Čeho se ale živnostnictvu v plné míře uštědřuje, to jsou daně, a právem živnostnictvo vidí v poslední nové dani z tržby, že je tato namířena zase proti tomuto střednímu stavu.

Pan kolega Slavíček prohlásil ve čtvrtek na ony výtky z řad živnostenských, že se málo pracovalo v tomto Národním shromáždění pro stav tento řemeslnicko-živnostenský, že prý v starém Rakousku léta volalo živnostnictvo po říšské radě živnostenské, u nás v našem státě však že dostává živnostenskou radu tuto za jeden rok, a v nejbližší době prý tato rada živnostenská vstoupí v činnost.

Velectěné Národní shromáždění! Máme již zemskou radu živnostenskou, máme různá zřízení ochranná, zvelebovací, pro stav náš řemeslnicko-živnostenský. Pomůže řemeslníku v této době, kdy on má jiné požadavky, jiné tužby, úřad na zvelebování živností nebo říšská živnostenská rada?

Ústavy tyto mohly by pomoci, mohly by tento stav chrániti, kdyby se postavily na docela jiné cesty a vytknuly si jiné směry. Činnost korporací těchto do dnešních dnů byla více méně administrativní a po stránce zvelebovací omezila se jen na pořádání kursů, výstav a přednášek. Nepomohou nám úřady, živnostnictvo musí se chránit jiným způsobem, docela jiná činnost musí býti zahájena, aby se chránil důležitý tento stav řemeslnicko-živnostenský. Říšská živnostenská rada, která v brzké době snad má vstoupiti v činnost, má-li zachrániti skutečně stav řemeslnicko-živnostenský, musí začíti pracovat více hospodářsky, obchodně. Musí se starat, aby živnostnictvo mohlo přímo účastniti se nákupů zahraničních, musí živnostnictvu obstarávat prameny nákupu zprostředkováním práce, starati se o vývoz výrobků řemeslnických. Jen touto činností hospodářskou bude prospěšná tomuto stavu, bude chrániti jeho samostatnost a živnostnictvo bude míti z ní prospěch. Ne, aby sháněla jen statistiky a omezila se na práce, které dělala do posledního dne.

Tato rada živnostenská musí býti úplně nestrannou, korporací čistě živnostenskou. Máme bohužel smutné zkušenosti, že v starém zřízení se vždy nepracovalo tímto způsobem, že i mnohdy politika se uplatňovala na úkor těch zájmů, po kterých živnostnictvo volalo a které živnostníka skutečně chrániti a zachrániti měly. Žádáme, aby byly úřady tyto zvelebovací skutečně pro zvelebení živností. Jako korporace nestranná musí chrániti živnostníky všechny. Nemile se dotkl řemeslníků a živnostníků výrok, který zde s tohoto místa řekl předseda výboru živnostenského poslanecké sněmovny p. kol. Slavíček při debatě, když se jednalo o průkazech způsobilosti, že živnostnictvo průkaz způsobilosti nezachrání a že se počítá, že přes 400.000 malých podnikatelů, malých výrobců bude vyřazeno. Živnostnictvo vytýkalo nám, druhým členům živnost. výboru, jak se může něco takového říci v poslanecké sněmovně, kde se má chrániti skutečně také stav řemeslnicko-živnostenský a jak takového něco může říci přímo předseda živnost. výboru. Měli prý jsme se ohraditi a více bájiti tento samostatný stav a nenechati úplně volné pole činnosti různým směrům, kterým nezáleží na zachování samostatných malých podnikatelů, řemeslníků a živnostníků. Poměry jsou silnější. Víte, velectění pánové a dámy, jakým způsobem v této sněmovně se hlasuje, jakým způsobem ve výborech se jedná, že mnozí, když mají i nejlepší vůli, nemohou, jsouce v menšině, chrániti to co jest skutečně potřebí chrániti a hájiti. Není možno, aby se touto cestou stále postupovalo, aby stav živnostenský byl přehlížen, aby stav tento velmi důležitý pro stát nebyl chráněn, hájen, a aby mu snad byla již vyměřována lhůta pro vyřazení, zahynutí. Vždyť jest to, velectění pánové a dámy, v zájmu republiky, v zájmu státu, aby tento stav lidu samostatného byl rozšiřován, ne, aby mu stále byla podkopávána půda pod nohama. Čím více lidu v našem státě bude samostatného, tím ten lid bude spokojenější, tím také bude spokojenější občanstvo a docela jinak poměry se budou ve státě našem mladém vyvíjeti.

Čím více bude vyděděnců, odvislých prací, výdělkem nebo zaměstnáním, v poslední době i politickým i přesvědčením od silnějších činitelů, tím více bude nespokojenců v tomto státě, neboť víme, kam kráčíme právě v posledních měsících.

A proto chraňme samostatnost těch lidí, kteří ji ještě mají, a pomáhejme slabším k úplné samostatnosti. Ministerstvo obchodu může velmi mnoho při dobré vůli pro stav tento válkou nejvíce poškozený učiniti. Stav tento státotvorný nesmí býti určen k vymření a zahynutí.

U kapitoly ministerstva železnic nebudu se dlouho zdržovati. Jen bych si dovolil slušný dotaz na p. ministra železnic, co jest na tom pravdy, jak nás informují naše časopisy denní, že má dostati naše ministerstvo železnic, naše správa železniční zvláštního důstojníka z cizích krajů, z cizího státu, který má zreorganizovati naše železnice, naše železnictví.

Nebylo nám ještě vysvětleno, zda se to zakládá na pravdě a zda již tak smutné poměry jsou u nás, že si nevíme s tím rady, že bychom potřebovali snad někoho jiného, aby nám v železnictví udělal pořádek. Pořádek se udělati musí, ještě to nehraje, ještě to neklape, nebudu to však zde kritisovati, neb bylo o tom s tohoto místa již několikráte hovořeno. Ale že by někdo z ciziny musil přijíti, aby dělal nám pořádek ve státě, to přece by se díti nemělo. Mám velké obavy, že, pak-li je to pravdou, že je to k vůli něčemu jinému. (Posl. Myslivec: Mluví se o železnicích, a pan ministr železnic tu není!)

Na druhé straně mám ještě malé upozornění pro pana ministra železnic. Mám zde jeden smutný pozůstatek z doby ministrování našeho prvního ministra železnic, dra Zahradníka. Tehda nařídil, že bude vyjednávat se železničními zřízenci jen prostřednictvím silných organisací. (Posl. Šrámek: Už přišel pan ministr železnic, teď mu to povězte!) Unie železničních zřízenců jest ohraničena čínskou zdí, tak že jest znemožněno slabším organisacím, účastnit se jednání v té hlavní korporaci železničních zřízenců. Všude se zavádí poměrné volební právo, ale zde jsou vylučovány slabší organisace toho kterého politického směru z účasti na činnosti Unie. Je určena jistá hranice a, nedostoupí-li dotyčná organisace tolika a tolika členů, nemá práva, aby vyslala delegáty do této Unie. To je, velectění pánové a dámy, nespravedlivé v demokratické republice, zde i slabším organisacím má popřáno býti právo, aby skutečně mohly se zúčastniti činnosti, aby mohly také přímo vyjednávat s ministrem, aby také mohly se dožadovati své ochrany ve všech svých hospodářských a sociálních zájmech. (Posl. Šrámek: Právě malí mají míti nárok na ochranu!) Jest ještě mnoho toho, co by se dalo vytýkati. My v zájmu dobré věci, v zájmu našich řemeslníků a živnostníků, v zájmu naší republiky nebudeme vyvozovati z toho důsledků, upozornili jsme jenom na různé nepřístojnosti a žádáme, aby se po této stránce stala náprava, a budeme hlasovati pro. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Sděluji, že v zastoupení ministerstva železnic dostavil se k projednávání této skupiny p. odborový rada Kotěra a dr. Kamenický.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. kol. Brodeckému.

Posl. Brodecký: Velectěné shromáždění, myslím, že od sdělávání posledního rozpočtu nebyla nám zodpověděna otázka, kterou klademe již dlouhá desetiletí, kterou jsme kladli v Rakousku a kterou jsme kladli ihned po převratu i u nás. Jest to otázka podle mého soudu nad míru důležitá, jestli totiž jsou železnice podnikem pro všeobecné dobro, anebo jestli jsou podnikem výdělečným na jedné straně, a na druhé straně otázka, jestli ministr železnic zodpovídá za podnik pro všeobecné dobro spravovaný, anebo jestli u nás zodpovídá ministr financí za železnice jako za podnik výdělečný. Tyhle dvě otázky vlastně jsou již frází, poněvadž jsme je tolikrát slyšeli a tolikrát byly zodpověděny. Ale pokaždé pravý opak toho, jak zní odpověď odborníků na tuto otázku, pravý opak toho se provádí u nás v železniční praxi, a já se pokusím, vážení pánové, dokázat vám, že právě v tomto chybném pojímání odpovědi na tyto otázky spočívá velmi mnoho, na co dnes v železnictví žalujeme. Rozpočet ministerstva železnic sdělán jest právě tak, že nám říká: Podnik železniční jest podnikem výdělečným a zodpovídá za tento podnik ministr financí. My slyšíme ale celé měsíce útoky na ministerstvo železnic se všech stran. To se nám nelibí, to se nám nelíbí, to by mohlo býti lepší, atd. Ale když přijde k praxi, aby byla ministrovi železnic, aby byla správě železniční poskytnuta možnost, v těch opravdu velikých nedostatcích a pod. nastoupiti cestu k zlepšení situace, tak vidíme, že pracuje se docela obráceně a že se železnice připravují již i tímto rozpočtem do takové situace, ze které není východiska k lepším poměrům v železnictví. Nám musí býti jasno, co vlastně od železnic chceme a, když si ujasníme, co od nich chceme, musíme si také ujasniti , co musíme železnicím dáti. A vezmete-li k ruce již ten systém, jak jest rozpočet ministerstva železnic sdělán, vidíte, že jest sděláván pod tlakem okolností, které nepřipouštějí aby ministr železnic zjednal v dopravě železniční nápravu, která od něho jest den ze dne žádána. Rozpočet ministerstva železnic končí schodkem 270 milionů korun. Loňský končil ovšem 600 miliony korun, ale tohleto snížení nás nikterak nemůže nadchnouti, abychom se troštovali, že jsme na cestě k lepšímu. Již proto ne, poněvadž vidíme, že i tento schodek jest vlastně zdánlivý a že jest vlastně v pravém slova smyslu uměle vytvořený. My vidíme na př. v rozpočtu železničním zařaděn obnos 400 milionů korun na úpravu poměrů zaměstnanců a drahotní přídavek dělnictvu železničnímu. Obnos tento vzat v rozpočtu ministerstva železnic do příjmů a vydání, zatím, co u všech ostatních resortů státní služby vidíme, že tento obnos na úpravu poměrů zaměstnanců zařaděn byl do rozpočtu ministerstva financí na straně jedné a potom na straně druhé do kapitoly čtrnácté "Válečná vydání". Všechny ostatní resorty jsou pro všeobecné dobro a blaho zřízeny a proto náklad na úpravu poměrů zaměstnanců jde pod zvláštní kapitolu. Ministerstvo železnic jest ale ovšem podnikem výdělečným, tak ať si to zaplatí! Jestli tím jest železnictví naše přivedeno do situace ještě horší, než ve které se dosud nalézalo, se nikdo neptá, Ale já jsem řekl, že i těch 130 milionů korun, které jsou plus, totiž které jsou skutečné plus, odpočítáme-li těch 400 milionů, nám ukazuje, že nejenom schodek jest zdánlivý, ale i jinak můžeme prokázati, že rozpočet jest - pod tlakem - přímo uměle na schodek pracován a že není zpracován tak, jak vlastně leží v povaze věci.