Je ovšem otázka, jak dřevo máme vyvážet,
a pánové, zde se dějí, řekl
bych, přehmaty hospodářské. Není
lhostejno, zda-li vyvážíme kulatinu nebo zda-li
vyvážíme řezivo, a u nás bohužel
jsme se dostali do takového pochodu, že naše
pily nejsou zásobeny kulatinou, kolem našich pil vozí
se kulatina k exportu a naše pily nejsou zaměstnány.
V lesích našich je spousta dřeva, které
hnije a patří různým, i cizím
společnostem, a náš domácí průmysl
není řádně zásoben.
Exportní ceny jsou velice značné a okolnost
tato nezůstává přirozeně bez
škodlivého vlivu na domácí ceny dřeva
pro tuzemskou spotřebu, neboť exportní ceny
řeziva nemohou domácí konsumenti platiti,
čímž ohrožován je zvláště
žádoucí rozvoj stavebního ruchu, potřeba
pražců pro státní dráhy, důlního
dříví, telegrafních tyčí
atd.
V obchodě dřevním panuje dnes chaos. Nezdravá
exportní spekulace poškozuje těžce domácí
potřebu dřeva i zájem státu. Je tudíž
nezbytno, abychom učinili těm nezdravým zjevům
konec a uvedli dřevní obchod do příslušných
kolejí a zajistili si pro vlastní pokladnu - podobně
jako při cukru, lihu a sladu - zisky, vyplývající
z dnešní výhodné konjunktury na světovém
trhu dřevním a z dnešních valutových
rozdílů zvláštní úpravou
obchodu dřevem do ciziny. Před touto úpravou
dnes stojíme a mám za to, že se podaří
otázku tu v brzké době definitivně
vyříditi.
Částku, kterou mohla by pokladna státní
dnes získati na vývozu 1 m3 řeziva,
lze odhadovati na 200, 300-400 Kč., čili při
celkovém vývozu 3,000.000 m3 řeziva
mohla by získati okrouhle 1 miliardu čs. K.
V principu ovšem jsme shodní, jak otázky ty
řešiti, o provedení se názory rozcházejí,
ale myslím, že při dobré vůli
i tato otázka bude klidně brzy rozřešena.
Vážené shromáždění!
Jsem povinen dáti s tohoto místa některé
vysvětlení ohledně jednání
se zástupci republiky rakouské o některých
důležitých otázkách hospodářských
a finančních, v první řadě
o nostrifikaci podniků. Tato důležitá
otázka byla předmětem rozprav se zástupci
vídeňské vlády při jich nedávné
návštěvě Prahy, při čemž
bylo docíleno shody v zásadních otázkách
o této záležitosti. Se strany rakouské
vlády byla uznána neudržitelnost nynějších
poměrů a bylo přislíbeno, že
nostrifikací podniků nebudou činiti překážky
a zejména že nebudou nostrifikované podniky
podrobeny dodatečnému zdanění dle
§ 96. zákona o osobních daních. Tento
slib byl ovšem vázán výhradou, že
rakouská vláda s válečnými
půjčkami, které jsou v držení
nostrifikovaných podniků, nebude nakládati
jako s válečnými půjčkami svých
státních příslušníků,
nýbrž považovati je bude za válečné
půjčky, patřící státním
příslušníkům československým.
Proti této výhradě, která neodporuje
mírové smlouvě a je nutnou konsekvencí
nostrifikace podniků, nebyla s naší strany
vznesena námitka, poněvadž tím nikterak
není předbíháno řešení
otázek válečných půjček.
Nostrifikační záležitost bude předmětem
zvláštní úmluvy s rakouskou vládou,
při čemž budou všechny s ní související
otázky a zejména otázky daňové
podrobeny řešení.
Otázku vzájemného uvolnění
deposit, jimiž rozumíme netoliko veškeré
cenné papíry, nýbrž také vkladní
knížky, cizí valuty, drahé kovy a drahokamy
příslušníků republiky československé,
a to ať jednotlivců či osob právnických
neb obdobných jiných subjektů hospodářských,
řešilo ministerstvo financí za účinné
a neúnavné součinnosti odborníků
v naprosté shodě. Zásadní stanovisko
naše dáno jest jasně a nezvratně články
266., 267. v souvislosti s články 70., 78., 80.
a 270. mírové smlouvy st.-germainské, která
proto byla nám největší a nejspolehlivější
oporou našeho jednání.
Při této právní povaze našeho
nepopiratelného nároku na vrácení
deposit z republiky rakouské mohlo se tedy jednati jenom
o uspíšení jeho, tedy o prostou anticipaci
mírové smlouvy, jejíž skutečné
provedení dozná jistě ještě značného
průtahu, kterého však řešení
této otázky mohlo by sotva strpěti.
Proto bylo nám bezpodmínečné řešení
otázky deposit s výlukou jakéhokoliv junktim
přímo zkušebním kamenem ochoty vlády
rakouské a to tím spíše, poněvadž
z naší strany nešlo o nějaké přiznání
naprosté reciprocity právní, nýbrž
kromě toho také ještě o naše případné
ústupky, kterými při dobré vůli
i s druhé strany chtěli jsme připustiti republice
rakouské reciprocitu faktickou, nezadávajíce
ovšem při tom svému stanovisku právnímu,
kotvícímu v mírové smlouvě
st.-germainské. Poskytuje nám totiž tento světový
dokument v různém směru výhody, kterých
Rakousku stejnou měrou nepřiznává.
Jest na př. majetek našich příslušníků
v Rakousku již podle této smlouvy ode všech dávek,
zvláště ale od dávky z majetku osvobozen,
kdežto my máme právní možnost,
majetek rakouských příslušníků
dávkou touto postihnouti. Pro nás jest problémem
celého jednání, že jsme získali
času, a i tato otázka bude do 1. února definitivně
vyřešena.
Velmi závažnou část vyjednávání
se zástupci republiky rakouské tvořilo jednání
o vyrovnání vzájemných pohledávek
peněžních. Otázka tato stala se značným
rozdílem, který nastal po rozluce měnové
v hodnocení koruny československé a koruny
rakouské, velmi komplikovanou. Při řešení
této otázky bylo zásadou finanční
správy, zabrániti tomu, aby věřitelé
českoslovenští nebyli citelně poškozováni
tím, že by se jim dostalo na jejich pohledávky
úhrady v znehodnocených korunách rakouských.
Zástupcům vlády rakouské předložila
naše správa finanční návrh, dle
kterého má se státi vyrovnání
dluhů mezistátním kompensačním
řízením v té formě, že
by oba státy sdělily si navzájem pohledávky
tomuto řízení podrobené, načež
by pak saldo, které se tímto způsobem objeví,
bylo vyrovnáno mezi smluvními státy.
Způsob vyúčtování s vlastními
státními příslušníky ustanovil
by pak každý stát vlastním vnitrostátním
zákonodárstvím. Zástupce vlády
rakouské, státní tajemník dr. Reisch,
nemohl než prohlásiti, že zásady, na nichž
tento návrh jest zbudován, jsou spravedlivé,
a nečinil v meritu žádných námitek.
Vyslovil pochybnosti pouze rázu formálního
a prohlásil, že po úřadě se svými
referenty a kruhy interesovanými, nejdéle však
do 4 neděl, podá odpověď; vláda
rakouská urychlí pak každým způsobem
uzavření definitivní úmluvy, tak aby
do dalších 4 týdnů jednání
bylo skoncováno. Tolik o jednání s Rakouskem.
A nyní, vážené shromáždění,
dovolte mně, abych se svého hlediska ještě
reagoval na některé poznámky v debatě
zde pronesené, a to především na stanovisko
ke změněným poměrům v Rusku.
Uvolněním blokády vůči Rusku
nastává i nám nová, abych tak řekl,
ruská orientace. Nechci mluviti o orientaci politické,
ale hospodářské a dovolte mne tu vysloviti
svoje nejvniternější přesvědčení,
že tak, jako bez míru s Ruskem, jako bez zkonsolidovaných
poměrů v Rusku není míru Evropy, tak
bez obnovy hospodářských styků s Ruskem
nebude a není blahobytu Evropy a naším úkolem
bude, abychom dnes, kdy poměry dostávají
se do jiných proudů, nebyli pouhými diváky,
abychom nebyli pasivními, nýbrž, abychom se
aktivně této hospodářské politiky
zúčastnili. Našimi dobrými a výbornými
hospodářskými pionýry na Rusi byli
naši legionáři. Dlouholetým pobytem
sibiřských legionářů za hranicemi
nastal u nich jasný přerod, zračící
se v tom, že jsouce zbaveni veškerého úzkého
nazírání a přivyklí tvořivé
reelnosti, naučili se chápati význam organisování
a význam organisace.
Příčiny toho byly jednak v tom, že desítky
tisíců našich legionářů
prošly trudnou školou zajatců. Mnozí začali
pracovat jako dělníci, s jedné strany měli
Rusy, vyznačující se svou zaostalosti, s
druhé strany byli to Němci a Maďaři,
projevující při práci pro Rusko naprostou
indolencí. Proto stávalo se, že veliké
množství našich českých a slovenských
zajatců nabylo obliby v ruských kruzích,
že byli povyšováni nejen za přední
dělníky, ale i za správce jednotlivých
oddělení, pokročilejší pak naši
specialisté i inženýři stávali
se, byť i ne na venek, přec ve vnitřním
poměru řediteli velikých závodů,
kde plně mohli uplatniti svoje vědomosti a svoji
iniciativu, a tato okolnost měla velký vliv na to,
že budoucí legionáři poznali svoji cenu
a dovedli zvednout hlavu. Ty okolnosti měly velký
vliv při organisaci naší armády, která,
sestávajíc z 60.000 dobrovolců, v ohledu
materielním tvořila se takřka z ničeho.
Účelná organisace dovedla však nahraditi
vše. Naše vojsko naučilo se na Sibiři
něčemu novému. Z bývalých tichošlápků
stávali se v pravém slova smyslu průbojní
Američané.
V době, kdy naše sibiřská armáda
zabrala celou Sibiř a značnou část
východního Ruska po stránce vojenské,
připadal armádě ohromný úkol
provésti organisaci té ohromné plochy, zaujímající
jednu devítinu celé světové souše
i po stránce politicko-administrativní a zejména
hospodářské. Někteří
mladí důstojníci, ale i obyčejní
prostí střelci byli naznačováni na
místa dosti význačná, kde při
naprosté desorganizaci ruské mohli uplatňovati
svoji iniciativu. A radost z úspěchu nutila všechny
k práci. A výsledek se ukázal. Třeba
ukázati jen na sibiřskou magistrálu a sibiřské
dráhy vůbec, které jsme převzali zničeny
a kde naši lidé bez velikých technických
pomůcek upravili v brzké době provoz.
Vrcholem organisační dovednosti ruských legií
jest organisace Uralu. Náš legionář
přišel ve styk s Amerikány, Francouzi, Japonci
a Angličany. My zde v republice obdivujeme a vším
právem Francii, Anglii a Ameriku jako celek a ustupujeme
jim jako celku, ježto neznáme detailů. Náš
sibiřský voják viděl je zblízka,
poznal je jednotlivě, viděl jejich přednosti
a chyby a vyšel z toho srovnání s přesvědčením,
že nestojí-li výše, tož stojí
alespoň i na stejném stupni s nimi, a to znamenalo
velikou morální posilu a zvýšení
sebevědomí.
Naši legionáři naučili se vážiti
si Japonců. Generál Štefánik, který
koncem roku 1918 přijel na Sibiř, přijal
deputaci zástupců české obchodní
komory v Jekatěrinburku na Uralu. V čele této
komory stály osoby vysoko postavené, mezi nimi bývalý
president uralské vlády a pomocník ministerstva
obchodu sibiřské vlády. Na základě
docílených informací rozhodl se generál
Štefánik, aby vyslána byla zvláštní
mise hospodářská do vlasti, informovat domácí
průmyslové kruhy, jakož i kruhy obchodní
o poměrech v Rusku. Mise tato odjela, ale zvláštní
náhodou mohla teprve půl roku na to sem se dostaviti.
Mezi tím ministerstvo našich zahraničních
věcí pověřilo politické vedení
na Rusi, aby začalo samo pronajímati lodě
pro repatriaci vojsk a obstarávati nakládání
surovin pro republiku. Ježto nebylo peněžitých
prostředků, musela býti opatřena surovina
jinou cestou, bylo zahájeno vyjednávání
s ruskou vládou, aby přenechala suroviny, které
se nacházejí v přístavech vladivostockých,
naší republice a nabídnuto Rusku naproti tomu,
že naše republika vyveze náhradou zase tovary.
Vladivostocká celnice byla přeplněna surovinami
a těchto surovin větší část
podařilo se zachrániti pro nás a dnes již
máme zde asi 800 tun elektrolytické mědi,
3000 tun bavlny, poslané vlastní lodí nákladní,
mimo to gumové obruče, hnací řemeny,
atd.
Byl to ministr zahraničních věcí dr.
Beneš, který pověřil v Paříži
kapitána Komárka, dav mu také příslušné
doporučující listy k obstarání
nákladu na první loď "Liverpool-Maru"
- a od té doby přistálo a odeplulo z Vladivostoku
a od nás z Terstu několik lodí a jedná
se dnes o to, aby celá tato služba byla řádně
organizována a abychom nejenom zboží vozili
sem z Vladivostoku, ale abychom navzájem dávali
jim kompensační zboží naše. Věc
prvá již se osvědčila a mám za
to, že v této organisaci podaří se nám
dalších úspěchů docíliti.
(Výborně!)
Není dnes sporu o tom, že hlavní pozornost
dlužno věnovati obchodním stykům s Ruskem
evropským. V této příčině
počítám s tou okolností, že velké
množství probudilejších sibiřských
legionářů z kruhů malých i
větších podnikatelů usídlí
se v různých místech Ruska, kde v zajetí
ve válce i jinak získali různé konexe,
a tím jest dána široká síť
zástupců pro takové obchodní směny,
do kterých se nemůže pouštěti žádný
jiný stát, totiž možnost, uplatniti naše
výrobky přímo na místech spotřebních
a dostávati suroviny takřka přímo
od mužika bez meziobchodu.
Druhá opora naše jsou tak zvaní čeští
krajané v Rusku, naše dvě kolonie Ruska, jak
Volyňská, tak i na Uralu. S jižním Ruskem
navázali jsme již hospodářské
styky a myslím, že známky toho budou brzy znatelné.
Vážené shromáždění,
mám za to, že Rusko ukáže po válce
zcela novou tvářnost, která překvapí
Evropu. Ruský mužik za této války vzrostl
v poznání pobytem ve městech v zajetí
a jeho životní potřeba se zvětšila
a zjemnila. Po tři až čtyři roky nebudeme
v Rusku pociťovati žádnou zvláštní
konkurenci, neboť Rusko jest dnes hladové po tovarech,
a bude bráti všecko, co se tam doveze. V té
době bude se musiti naše industrie přizpůsobiti
potřebám Ruska, neboť po uplynutí této
doby, kdy trh bude jakž takž nasycen, nastane silná
konkurence pro nás a zejména z Německa. Není
pochybno, že hospodářské možnosti,
které se tu otvírají, jsou ohromné
a není průmyslového odvětví,
ať již oboru textilního, papírnického,
strojnického a sklářského, jež
by se nemohlo dalekosáhle uplatniti za nejcennější
surovinové kompensace, kterých jsme se marně
dožadovali na západě. Babička v ruském
městě, jdouc pro vodu za střelby na ulici,
řekla: "Kdyby již nebylo tolik svobody!"
Domnívám se, že této babičce
jest lhostejným naše politické stanovisko,
ale není jí lhostejným, bude-li míti
na sobě kanafas, který jí dodáme a
nezapomene toho, kdo jí dodá ten kanafas první.
Tato babička není jiná, než ruský
národ. Stejně jest to u mužika, i ten dnes,
když potřebuje naše stroje, nezapomene toho,
kdo přijde první a kdo první s ním
styky obchodní naváže. Já jen trvám
na tom a pravím, když dnes situace se obrátila,
že nemůžeme býti pouhými diváky,
nýbrž musíme se sami aktivně této
politiky hospodářské zúčastniti.
Při obchodu s dálným východem máme
silnou oporu v tak zvané ústřední
hospodářské komisi sibiřských
legií. Všichni, kdo byli komerčně nejschopnější,
byli povoláni do této komise, která má
své sídlo ve Vladivostoku a své filiálky
v Japonsku, Šanghaji, Singapuru, Portsaidu, na Manilách,
na Jávě, jež navzájem již mezi
sebou korespondují.
Dnes navázány jsou již obchodní styky
jak s Japonskem, tak i s Indií.
Z těchto akcí, myslím, že můžeme
míti upřímné potěšení,
že se těmito otázkami započalo již
hýbati. Nechovám sice pro nejbližší
dobu příliš sanquinickou naději, abych
nebyl zklamán, ale přípravy pro dobu úplného
míru nutno vykonati již dnes. Výměnný
obchod, směnný obchod, kompenzační
obchod nedovedu si ovšem - prozatím aspoň -
jinak představiti, než za dohledu a ingerence vlády,
aby pověst reelního obchodu našeho neutrpěla,
abychom my věděli, co se děje v obchodu a
jakým způsobem se obchod také vyvíjí.
My nesmíme nechati dojíti k tomu, aby pod vlajkou
československou byl vyvážen na Rus veškerý
šmejd, abychom tam na ráz pokazili celou naši
posici, kterou nechceme tam míti pouze na jeden nebo dva
měsíce, ale na dlouhou dobu, na celé věky.
Vážené shromáždění!
Rozpočtová debata má býti, jak jsem
z počátku pravil, živým svědomím
vlády, kritikou a ukazovatelem lepších cest
a racionelních method. Pokud zde konstruktivní návrhy
v debatě podány byly, eventuelně podány
ještě budou, vděčně je kvituji.
Připomínám však, a podtrhuji, že
předpokladem každé zdravé finanční
politiky jsou zdravé a konsolidované politické
poměry, poměry vnitřní. (Výborně!)
V Římě po jednom zemětřesení
objevila se velká propast, která hrozila celý
Řím pohltiti. Házeli do propasti všechno
možné, ale propast se nechtěla zavříti.
Tázali se oracula. Oraculum odvětilo: "Když
obětuje Řím to nejlepší, co má,
to nejcennější, pak nebezpečí
pomine." Curtius, jeden z nejudatnějších,
nejlepších Římanů, skočil
střemhlav do propasti, která se za ním zavřela.
I před námi, vážené shromáždění,
otevřela se taková propast (Posl. Sechter: Kdo
tam má skočiti? Veselost) zchudnutí,
propast hospodářské (Hluk. Předseda
zvoní) odvislosti. Aby se propast zavřela, není
zapotřebí, abychom tam házeli to nejlepší,
co máme, nýbrž jest třeba, abychom tam
odhodili to nejšpatnější (Výborně!),
to nejhorší, co náš charakter hyzdí,
co hyzdí naši povahu, to úzkoprsé stranictví,
povrchnost, malichernost, nepřejnost, záští
sami k sobě, korupci atd. A tak, vážené
shromáždění, zavře se tato propast
sama sebou a vykvetou nad ní ty nejkrásnější
občanské ctnosti. (Výborně!)
Vážené shromáždění!
Politická samostatnost - a podtrhuji to zde znovu - bez
hospodářské samostatnosti jest pouhou vidinou,
pouhou chimérou, která se nám může
rozptýliti za několik okamžiků, a pro
hospodářské předpoklady musíme
činiti své proposice. A obava před Němci?
Vážení pánové, prozíravá
politika - i pro menšiny - znamená, býti hospodářsky
a kulturně zdatným. Pak přemůžeme
všechny tyto věci. Neupadejme však do starých
chyb, mluviti a vzájemně se jen hašteřiti.
Pracujme všichni na hospodářské neodvislosti
jakožto nejpevnějším základu naší
republiky, aby hospodářskou samostatností
byla naše politická samostatnost zajištěna
na věky! (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda (zvoní): Řečnická
listina při této skupině V. jest vyčerpána.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí s příslušnými položkami
ministerstva financí, jak jsou v celkovém přehledu
obsaženy na straně 72. a 73. zprávy rozpočtového
výboru, prosím, aby povstal ze svého místa.
(Děje se.)
To jest většina, příslušné
položky ministerstva financí jsou tímto schváleny
a tato skupina jest vyřízena.
Než přistoupíme k dalšímu, přečtu
resoluční návrh, podaný mi panem kol.
dr. Stojanem:
"Vláda se vyzývá, aby upravila platy
úředníků a zřízenců
kanceláří konsistorních a aby náklad
s tím spojený, pokud není kryt v místních
příjmech, uhradila z náboženské
matice."