Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Je to po mém soudu především požadavek demokratické spravedlnosti, aby každý občan, poněvadž má rovné právo v republice, také - ovšem dle sil svých - na státní potřeby přispívat. Bohužel, vyskytují se zjevy, které nejsou v úplné srovnalosti s tímto požadavkem. Jestliže na př. dělnictvo samo přijde s návrhem, aby daň z jeho mzdových požitků srážel ze mzdy zaměstnavatel a odváděl ji státu, a jestliže, jakmile se tento způsob stal zákonem, totéž dělnictvo protestuje proti tomu, aby zaměstnavatel směl saň srážeti, pak ovšem jest to nedostatečné porozumění pro solidaritu všeho občanstva, a jest to zjev, který by všechny strany jednosvorně měly potírati.

Spravedlnost daňová vyžaduje v dnešní době také jestě jiných věcí. My bychom měli všichni odložiti ten způsob, abychom každý daňový projekt posuzovali jenom se stanoviska své třídy, abychom si položili otázku: nepostihne to moji třídu?, a jakmile tuto otázku máme rozřešenou, abychom se nestarali o ostatní. Jest jistě naší povinností, abychon dbali při daňových reformách zájmů tříd všech, i těch, které nemají dnes tolik moci, aby mohly své zájmy samy dostatečně uhájiti.

A ještě jiný požadavek bych odvodil ze spravedlnosti daňové, totiž požadavek stejnoměrného vyměřování. Již dnes ozývají se četné stesky, zejména z oboru daně živnostenské, že v různých okresech vyměřovací orgány nepostupují stejně, a že z toho vzniká velká nerovnoměrnost zatížení. Jistě jest povinností státní správy, aby tento nešvar odstranila.

Ale i v jiných směrech jeví se takové nebezpečí různého zdanění. V jednom svém referátu dotkl jsem se již poměrů na Slovensku. Je známo, že mnohé naše daně na Slovensku nejsou ještě zavedeny, neb obdobné tamní daně jsou značně nižší než naše a za daných poměrů se tam i ty daně, které byly zavedeny, nevybírají. To jest rozhodně stav, který je trvale neudržitelný.

A jestě na jedno nebezpečí bych upozornil. Nemůžeme u našich spoluobčanů německé národnosti předpokládati, že budou úplně loyální k našemu státu v ohledu daňovém, a nemůžeme také předpokládat, že úřednictvo jejich národnosti bude dosti horlivě vstěpovat těmto občanům morálku daňovou. Proto je nezbytně potřebí pevné organisace revisní, která by se starala o to, aby i v tomto směru byla zavedena jednota, aby snad na konec naši Němci, tak jako v jiných oborech, i v ohledu daňovém neměli výhody před těmi, kteří svou krví si vybudovali tento stát.

Velectění pánové! Byl by omyl, kdybychom se domnívali, že zvyšováním daní se domůžeme úplně uspokojivého stavu svých financí. Každá daň se nakonec neb aspoň z velké části přesune do cen výrobků, nehledě ani k povážlivému účinku, že umenšuje naši výrobnost, a tak na konec dojde k novému stupňování drahoty, která zase ukládá státu nové břemeno v připlatcích k platům úřednictva a ve vyšších nákupních cenách všech státních potřeb, takže se octneme zase v tom bludném kruhu, ze kterého se nemůžeme vyprostiti. Zde skutečně jedinou spásu můžeme očekávati od zvýšení naší výroby a od úpravy valuty, která i pro finance státní jest pořád ještě otázkou nejakutnější.

Pokud se jednotlivých položek v rozpočtu ministerstva financí týká, nemám mnoho co připomenouti. Upozorňuji jen, že je tam obnos 150,000.000 korun, "reserva na ztráty kursové", to znamená hlavně na doplatky našim úředníkům v cizině, jejichž platy jsou uvedeny v rozpočtu v korunách, ale ve skutečnosti se musejí vypláceti v měně cizí. I pro tento účel zdá se, že obnos jest naprosto nedostatečný. Kdybychom počítali platy ministerstva zahraničního, konané v zahraničí, jen v poměru 1 frank - 4 koruny, již by to pohltilo celý ten obnos a dnes přece jsme již na dvojnásobně nebo trojnásobně vyšší relaci.

Dále bych uvedl, že některé položky v příjmech nejsou docela ve srovnalosti s faktickým a zákoným stavem, na př. se tam počítá 227 milionů korun na dani válečné pro rok 1920, ačkoliv ministerstvo financí ve své nedávné předloze navrhuje rozšíření této daně jen na rok 1919. Dále je zde výnos daně z obratu uveden částkou 800 milionů, což jest také nemožno, poněvadž největší část výnosu této daně, totiž z obyčejného obratu, bude splatna až roku 1921. Jsou ještě jiné takové položky, ale konečně to vše jsou věci, které při rozpočtu 10ti miliardovém nepadají mnoho na váhu.

Tedy celkem, vážení pánové, vidím v předloženém rozpočtu, a zejména i rozpočtu ministerstva financí pokrok k lepšímu uspořádání našich poměrů, pokrok, který by mnohého asi získal pro onen optimismns, jejž zde včera znovu hlásal pan ministerský předseda. Bohužel jsou však obavy, které tlumí u nás tento optimismus, obavy, které nedopouštějí dosud, abychom byli optimisty nejen z vlastenecké povinnosti, nýbrž i ze skutečně pevného přesvědčení.

Naše strana bude hlasovati pro rozpočet ministerstva financí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kol. Zíka.

Posl. Zíka: Velevážené Národní shromáždění!

První rok našeho státního hospodářství má ráz mimořádný, možno říci: ráz revoluční. DůsIedky toho se jeví také v rozpočtu na tento rok, zvláště v rozpočtu ministerstva financí. Ůkolem příštího Národního shromáždění bude však, aby ponenáhlu uvedlo státní hospodářství do normálních kolejí a zjednalo rovnováhu. Jinak jest možno říci, že by to mělo v případě, kdyby se tato snaha nezdařila, jistě vážné následky v zápětí, neboť již nyní pozorujeme značnou nespokojenost, klesání sebe důvěry u našeho lidu a do jisté míry také ne důvěru v cizině, zvláště však klesání valuty a s tím spojené stálé zdražení.

Rovnováhu možno zjednati jak při každém soukromém hospodářství, tak i v hospodářství státním, přirozeně jen dvěma věcmi: jednak úsporami, jednak zvýšením příjmů. Pokud se týče úspor, pochybuji, že bude možno v tomto roce velkého výsledku docíliti, neboť mám za to, že rozpočtený schodek 2-7 miliard bude jistě asi překročen, neboť v rozpočtu není ohlášen dodatečný požadavek vojska a jsou zde i značné obnosy, jimiž bude nutno ukrýti spotřebu potravin a potřebu zemím na učely školské. Nechci o číslicích mluviti, to ukáže budoucnost. Jest tedy možno jenom mimořádnými příjmy zjednati rovnováhu. Úspora byla by ještě možná a jistě by se doporučovala, zvláště u vojska, úspornějším hospodařením, podmíněným přirozeně větší disciplínou, a u podpory nezaměstnaných zvláště náležitou kontrolou, která se bohužel teprve až v poslední době poněkud přísněji vykonává a která, že se nevykonávala, stála nás mnoho milionů, a konečně při nákupu potravin. Na nákup potravin, počítáme-li, že budeme potřebovati asi 30.000 vagonů mouky, budeme potřebovati asi 2¹/₂ miliardy a, počítáme-li, že nakupujeme jeden kilogram za 9 K a prodáme za 1 K 50 h, pak zjistíme, o jak značný doplatek jde.

Máme-li zde uspořiti, starati se o zvýšení produkce vlastní, zvýšením hlavně dovozu a výroby umělých hnojiv, lepší distribucí hlavně na slovenských velkostatcích, levným nákupem snad mimo Ameriku a zavedením vyšší prodejní ceny za cizí mouku, než jest za mouku domácí, aby konsumenti byli také zainteressováni na naší produkci domácí, že bylo by nutno spořiti i zaváděním menší dávky spotřební, což jest samozřejmo a pokládám krok, který vedl svého času k náhlému zvýšení spotřební dávky mouky, za ukvapený a velice škodlivý pro celek a zvláště pro státní finance.

Náš schodek v rozpočtu ministerstva financí hlavně jest podmíněn mimořádnými vydáními. A za tím účelem každý stát musí se snažiti, opatřiti si mimořádné příjmy. Takové mimořádné příjmy si opatřiti, jest snahou našeho finančního ministra, což s povděkem uznávám a konstatuji a doufám, že jeho snaha v tomto směru bude provázena větším výsledkem, než tomu bylo dříve.

Především schvalujeme jeho názor, že bude nutno zavésti valutové přirážky, neboť jest nesporno, že dosavadní stav při vývozu různých našich výrobků, plodin a předmětů, ať se jedná o dříví, chmel, sklo, keramiku, cement, nábytek atd., jest neudržitelný. Jestliže dnes kupuje se dříví draho, řekněme za 400 K pevný metr a prodává se za 1000 K, shrábnou tento celý veliký rozdíl podnikatelští spekulanti. Jest přirozeno, že nemůže k tomu stát náš a ministerstvo financí klidně přihlížeti. Jest naprosto nutno, aby zde byly co nejdříve valutní přirážky zavedeny, ale bude také nutno, abychom využitkovali svého vývozu zboží státně obhospodařovaného, a to jest především cukr, líh, slad. Konstatuji, že v tom o směru jsme nehospodařili doposud a nehleděli zciziti tyto naše drahocenné výrobky za ceny nejvyšší, neboť víme, že se prodala poměrne velká část cukru a lihu velmi levně, což se příště opakovati nesmí. Zde se často jednalo ukvapeně. Já bych byl šel však dále a řekl bych, že jest nutno, abychom při tomto zboží státně obhospodařovaném omezili konsum, pokud možná, což v mnohém případě jest snadno uskutečnitelné, abychom mohli exportovati více. Platí to nejen o cukru, ale zvláště o lihu. K tomu se ještě později několika slovy vrátím. Myslím, že při zboží dosud volně obchodovaném dal by se docíliti větší mimořádný příjem aspoň 2 miliard.

Využitkováním všech okolností, omezením konsumu u zboží státně obhospodařovaného, dal by se docíliti větší příjem 1¹/₂ - 2 mil. Upozornuji jen na líh. Letošní produkce lihu bude dělat asi 550.000 hl. Zásoby z minulé kampaně, dosud nevyprodané, jsou asi 120.000 hl., konsum a denaturace bude vyžadovati asi 200.000 hl, takže nám zbude pro export 470.000 hl, což, když počítáme, že se bude moci docíliti při nynějších cenách při vývozu asi 20 K za 1 litr, representuje mimořádný příjem pro finanční ministerstvo asi 1 miliardu korun, kdežto v rozpočtu jest položka jen 150,000.000 K.

Ovšem to předpokládá, že budeme míti dosti uhlí, neboť dnes následkem nedostatku uhlí máme i nedostatek lihu, jakého jsme dávno neměli, poněvadž nemůže býti surový líh rafinován a dnešní zásoba lihu činí jenom asi 15.000 hl, takže toho času nemáme skoro žádného rafinovaného lihu. Bude nutno ovšem ve spojení s tímto opatřením napřed vyřešiti různé problémy. Především jest to důležitý problém zemědělské výroby, neboť jest nezbytně zapotřebí, abychom si ujasnili, že při stávkování zemědělského dělnictva, jaké jest nyní na denním pořádku i v zimě, což nikdy nebývalo, při jeho naprosté nechuti k práci, budeme sotva stěží moci dociliti zemědělské produkce takové, jakou máme se snažiti docíliti a jaká byla aspoň loňského roku. Jest tomu zvláště při pěstování řepy, která vyžaduje tolik mechanické práce. V tom jsme jistě všichni za jedno bez rozdílu politických stran, že zemědělská produkce a zemědělství vůbec v těchto dobách republiku naši drží (Tak jest!), že, kdybychom neměli mimořádných příjmů za bílé zlato, za líh atd., že bychom velice těžko tak veliké schodky uhražovali.

Souvisí ovšem s problémem zemědělské výroby také problém práce. Problém práce, bohužel, jest stále čím dále, tím složitější a obtížnější. Já upozorňuji zvláště na poslední zjevy při těžbě uhlí. Upozorňuji, kdyby takové zjevy měly se snad ve větším rozsahu opakovati, ze je nemožno, abychom v produkci zemědělské a průmyslové šli normálním, žádoucím krokem ku předu. Nejsem pro prostředky drakonické a donucovací, ale, žádá-li toho státní zájem, jest povinností tohoto státu, má-li svoji existenci zachrániti, aby sáhl ke všem prostředkům, které v dané době uzná za nutné a potřebné. Zdůrazňuji, že mělo by býti zásadou nás všech a zvláště Národního shromáždění jako sboru zákonodárného, že, kdo nepracuje, nemá také právo na existenci, bez ohledu, je-li to dělník, nebo úředník, nebo kdokoli jiný. Já bych šel ještě dále, a tvrdím, že kdo dobrovolně v těchto těžkých dobách nepracuje, ač fysicky je práce schopen, a kdo se zdráhá pracovati, páše zločin na státě, že je, jinými slovy, zločincem a že se s ním v důsledku toho má také tak jednati. (Výborně!)

Je zajímavo, že my dosavadním systémem prémiujeme vlastně nechuť k práci, ba někdy i stávky. Dáváme-li příspěvky nezaměstnaným i v těch případech, kde by si mohli práci najíti, nebo poskytujem-li potraviny, na něž doplácíme sedmi desetinami i více, lidem, kteří nepracují, pak to není nic jiného, než povolování příspěvků na zahálku. (Tak jest! Odpor v levo.)

Dalším problémem jest ovšem průmyslová výroba. Zmiňuji se o tom proto, že to těsně souvisí s úpravou našich financí. Je přirozeno, jestliže dnes nějaký průmysl nepracuje, poněvadž nemá surovin, a ponevadž nelze suroviny tyto opatřiti z ciziny. Ale máme-li dnes průmysl, který má surovin dosti - vždyť mame surovin dost, ať se jedná o cihelny, vápenky, lihovary, sladovny nebo cukrovary - a tento průmysl musí státi, poněvadž nemá uhlí, poněvadž jistá řada lidi při těžbě uhlí zaměstnaných nemá chuti k práci, kam pak to povede, jestli pak kdy můžeme přijíti k tomu, abychom naši valutu zlepšili a abychom dalšímu zdražování učinili přítrž? Upozorňuji jenom, že, počítáme-li jenom 2 miliony obyvatel, kteří následkem menší výkonnosti vyrobí denně méně hodnot v ceně asi 5 K , že to do roka dělá 3 miliardy korun. To jsou čísla, která nutí k přemýšlení a vážnému uvažování. V důsledku toho přirozeně, máme-li menší míru pracovní výkonnosti, máme také menší možnost exportu, a musíme míti stále zhoršovanou valutu a stále větší zdražování, v důsledku čehož zase to odnese konsmnent a na prvém místě dělník, který tím způsobem přeřezává větev, na které sedí. (Posl. Jirásek: Vždyť to ve Švýcarech dělá pár gaunerův a mezi nimi i naši lidé! Podívejte se na pražskou peněžní bursu, co se tam děje!) Poněvadž máme pár lidí, kteří nemohou platiti, tento vývoz přirozeně nemá zvláštního vlivu na upravení naší valuty.

Já nechci mluviti o velikých problémech obchodu zahraničního a obchodu tuzemského, který s ním rovněž souvisí, neboť mi na to nezbývá více času. Ale mám za to, že musíme si jednou uvědomiti, že zemědělství je zárukou a jest hlavním pilířem našeho státu a tím také zůstane. Jest tedy nutno, abychom učinili ve prospěch zvýšení produkce zemědělské vše, co za daných okolností se učiniti může. Žádám to nejen v zájmu stavu zemědělského - neboť ten zájem zemědělce jest v druhé řadě, on si vypěstuje, co sám pro sebe potřebuje - žádáme v zájmu širokých mas konsumentů, žádáme v zájmu státním, aby produkce zemědělská byla podporována všemi prostředky, jak pokud se týče zvýšenou snahou meliorační, tak také zvelebováním jednotlivých zemědělských odvětví, ale především - co je zvláště nutno - zvýšením práce a snahou o vzbuzení zájmu pro zvýšenou práci u všech těch, kteří v zemědělství jsou zaměstnáni. Já varuji před tím, aby byly uveřejňovány projevy ať na schůzích, nebo v časopisech, kterými se zemědělství vyhrožuje.

Zemědělství, které nejvíce dosud pracovalo, toho nijak nezasluhuje, zemědělství, které dosud přineslo klidně oběti, které se na něm žádaly, nové zvýšení daně pozemkové a jiné a které dalo, co jeho jest, jest na prvním místě oprávněno požadovati od státu, co mu patří. My nemůžeme dále klidně přihlížeti k tomu, aby to zemědělství bylo považováno jen za otrocký živel, který jest k tomu, aby ve prospěch ostatních jedině pracoval a nečinil žádných nároků. Kdyby se tyto zjevy, tyto dosavadní smutné poměry měly stále opakovati a mělo se docela i vyhrožovati teroren a různým jiným způsobem, jak nyní se často děje, bylo by nutno, aby zemědělství učinilo protiopatření, aby zemědělství učinilo vše to, co ku své ochraně a také k ochraně státu učiniti musí. (Výborně!)

My můžeme býti s rozpočtem pro tento rok spokojeni potud, pokud se v něm jeví snaha po zlepšení dosavadních poměrů. My jsme přesvědčeni o tom, že ministerstvo financí v čele s nynějším ministrem, který celé své schopnosti, veškerou prozíravost věnuje ve prospěch sanování státních financí přispeje k tomu, že poměry se budou stále lepšiti a že konečně žádoucí rovnováha ve státním hospodářství bude zjednána. My chceme - a to prohlašuji zde, i nadále přinášeti ty největší oběti za tím účelem, abychom stát udrželi silným a mocným a aby naše republika, která, jak jsem řekl, na zemědělství spočívá, i nadáte vyvíjela se tak, aby byla vzorem všem středoevropským státům. Ale k tomu, abychom mohli tohoto našeho cíle dosíci, tento náš veliký úkol provésti, potřebujeme podpory všech. Jako chceme ve prospěch všech pracovati, žádáme podporu všech. Nepřejeme si, aby se zemědělství dávaly nějaké dary, ty odmítáme, žádáme jen, co nám po právu patří, ale zároveň také žádáme více sympatií pro těžkou práci zemědělskou, více lásky k ní také u ostatních vrstev, neboť jen za těchto okolností své úkoly budeme moci splniti. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto předmětu denního pořádku a podle dohody, učiněné v poradě pánů předsedů klubovních, činím návrh, aby dnešní pořádek byl rozmnožen o

zprávu ústavního výboru o návrhu člena Národního shromáždění dra Ivana Dérera na změnu a doplnění některých ustanovení zákona ze dne 19. prosince l919 o stálých voličských seznamech (tisk 2230).

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s tím, aby uvedená zpráva byla uvedena ještě dnes na denní pořádek, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest potřebná dvoutřetinová většina a tím je to přijato. Žádám pana zpravodaje dra Deréra, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr. Derér: Vážené Národné shromaždenie!

Ustavný výbor predkladá zákon, ktorým sa mení niektoré ustanovenia zákona zo dňa 19. prosinca 1919 č. 663 o stálých voličských soznamoch. Podľa zákona o stálych voličských soznamoch maly byť stále voličské soznamy 15. ledňa vyložené k verejnému nahľiadnutím po dobu 8 dňov, ktorá doba skončila 22. ledňom.