Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Za nynějšího režimu - za koalice čís. 2- učiněn byl ze Slovenska takový bubák, kterým se zahánějí všechny pokusy, uplatniti důsledky pokrokových zásad ve školství. "Buďte trpělivi, dojde k tomu jistě, jen pro bůh teď ne", zní to ve všech tóninách se všech stran, ohrožujete jednotu a základy státu - a co se všechno namluví! Nechápu této politické moudrosti. Mám Slovensko zrovna tak rád, jako jiní, dovedu si pomyslet, že jsou tam jiné poměry než u nás, v ohledu kulturním a že je nutno míti k nim ohled při všem počínání, zvláště při stanovení zákonů a zavádění oprav, ale k vůli Slovensku vzdát se všech oprav a také pro Čechy a Moravu, to mi nejde do hlavy. Jen si všechno dobře uvědoměme! Poslechli jsme, koalice nedovolila ani nejskromnějším návrhem rušiti klid našich nespokojených lidovců. A co je na Slovensku? Může-li tam být hůř? Co by se tam mohlo horšího dít, kdyby se výluka u nás prováděla? A nikdo mi nenamluví, že ten - nechci ho charakterisovati - Hlinka a Jehlička by nebyli šli do Polska a do Paříže, kdyby nebyl stržen marianský sloup anebo kdyby byla přijata resoluce o zavedení občanské nauky v té stylisaci, jaká pány tak pobouřila, že div se nezřekli republiky.

Poměry na Slovensku nekalí a vztahy jeho k republice neohrožují opravy ve školství a podobně, nýbrž štvaní odpůrců těchto reforem, a kdo to opravdu s republikou dobře myslí, ten nebude štvát nerozumný, lehkovznětlivý lid a nebude hrozit ulicí. Je lépe, nezahrávati s ohněm, abychom se sami nepopálili, a řidili se tím, co řekl Kristus Petrovi ve scéně, která stála Malthusa ucho.

Kdo s mečem zachází, mečem schází. Obstrukční politika - ať je to latentní nebo zjevná, slovní nebo brachiální - mohla by se původcům špatně vyplatit. - Lépe bylo by, rozumným poučováním zaostalé vrstvy připravovat na to, co neodvratně přijít musí, protože je to nutností vývojovou, proti které je marno a tudíž pošetilé se vzpírati, a ukazovati jim, že nikdo nechce náboženské přesvědčení obmezovat, náboženské city urážet, nýbrž křesťanské snášelivosti zjednati platnost, dáti, co je božího, bohu a co je člověkovo, člověku, dle práva a spravedlnosti. Vysvětliti jim, že přehmaty horkokrevných a rekněme, surových jednotlivců nejsou vinni ostatní, ani republika, že se dějí přehmaty také jinde, a s náležitým výkladem připomenouti jim dobrosrdečné "Zaplať pán bůh", kterým obecně vážený mr. Stojan, člen tohoto shromáždění, tolikrát kvitoval dobrou vůli našeho Národ. shromáždění v tomto směru, ačkoliv byla zbytečna vzhledem k přijaté zásadě, odložiti otázky, souvisící s rozlukou státu od církve až po uzákonění této zásady. Ostatně už přestává provisorium, v němž tato odkládací taktika mohla býti z nějakých důvodů doporučována za summum státnické moudrosti.

Ústavni listina musí býti dohotovena a v ní musí býti položeny základy a podmínky pro vývoj státu ve smyslu zásad pokrokových, demokratických, socialistických, kteréž jsou vlastně jedno a totéž a mají mravní posvěcení. Tam bude uzákoněna také rozluka církve od státu, neboť to jest tak nezbytná podmínka zdárného, spořádaného, mravně prohloubeného života a vývoje našeho národa a státu, že se to rozumí každému myslícímu člověku samo sebou. Jsem přesvědčen, že v celé vládě a ve všech klubech tvořících koalici není jediného politika, který by vzal na sebe odpovědnost před dějinami, že v tak důležitém momentě národního vývoje zradil věc pokroku a desavuoval našeho presidenta, který ve svém druhém poselství uzákonění odluky označil za mravní a sociální nezbytnost, a který jmenoval soudruha Habrmana ministrem osvěty s posláním, aby tuto odluku provedl. Jsem přesvědčen, že pan ministr toto poslání splní a že čestnému závazku, který na sebe vzal slibem veřejně proneseným, dostojí, nedá se mýliti žádnými politickými nástrahami. Kdyby po tom, co se stalo, po prohlášení presidentově, po jmenování dr. Kordače arcibiskupem, které je anticipací odluky, neměla býti odluka uzákoněna, byla by to blamáž před celým vzdělaným světem, která by uškodila republice víc než jakýkoli jiný diplomatický neúspěch - k té blamáži dojíti nesmí. Rozluka musí býti mezi základními zákony v ústavní listině.

A sice musí býti vytčena přesně, určitě, tak, aby o dosahu zásady té a o důsledcích jejich pro jednotlivé obory státní správy nemohlo býti pochybností, kterých by bylo možno použíti v příhodnou chvíli k odvrácení oněch důsledků. Neboť neklamejme se, vážené shromáždění. V příštím Shromáždění sotva bude pro pokrokové návrhy příznivější situace než dnes. Naopak. Myslil jsem, že v německých poslancích přibude pokrokového živlu do sněmovny, zvláště teď, kdy se německý národ zdemokratisoval. Ale po protestu německé akademické mládeže proti mému návrhu na vyloučení theologické fakulty ze svazku universit, vzdávám se této naděje. Arogantní tón tohoto protestu je výrazem stupňovaného šovinismu, který národnostnímu egoismu je schopen obětovati všechnu pokrokovost. A když je mládež takovým duchem proniknuta, jsou toho plni i staří. Odkud by to fluidum národní přemrštěnosti se vzalo? Wie die Alten sungen, so zwitschern auch die Jungen. A jak zpívají staří, slyšíme každý den v novinách, a bylo to poveděno v gen. debatě. To kalí perspektivu do budoucnosti a jest pobídkou pro mne k prosbě na příslušné činitele, aby ještě teď připustili k projednávání návrh zákona o vyloučení theologických fakult.

A na pana min. mám prosbu, aby žádnými politickými záminkami nedal se odvrátiti od toho, aby ještě teď podal Národnímu shromáždění návrhy zákonů o takových věcech školských, které souvisí s odlukou církve od státu, ale které by mohly býti popírány, nebo bývají popírány jakožto důsledky té zásady. Učitelstvo pokrokové s důvěrou hledí k panu ministru, jenž mu tolikrát mluvil ze srdce.

Chtěl bych nyní upozorniti na některé podrobnosti - obmezím se na některé. Mám strach, že v ministerstvu, aspoň v některých kancelářích, vzmáhá se jakás epidemická nákaza - anketomanie by se mohla nazvat - specifická nemoc pedagogů, jejíž průběh není zlý, ale následky mohou býti osudné. Na všechno se dělá anketa. Sama o sobě anketa není nic zlého, naopak může byti velmi prospěšná. Ale všeho moc škodí a nesmí se anketováním vlastní práce odsunovati a utlumovati iniciativní horlivost. lniciativnost a tvořivou koncepci žádám od vlády: Má míti svůj plán reformy, své výchovné ideje a nepotřebovala je teprv hledati destilováním materiálu z anket a oběžníkových dotazníků. Prosím, ten dotazník o středoškolské reformě - to je opravdu monstrum! Přál bych jeho původci, aby se opravdu našlo aspoň 50 lidí, kteří by jej vyplnili se svědomitostí učit. stavu vlastní. Kdyby musel teď 50 svazků přečísti, snad by jej to vyléčilo z té epidemické choroby.

Takovouto předůkladnost pokládám za vadu, za slabost: Wer sich alle Büsche besieht, kommt selten zun Holze, a to je něco, co ani v kancelářích ministerských nemůže dobře působit.

Dále bych k tomu poukázal, že šetrnost je sice v státním hospodářství ctnost, které si zvláště finanční ministři vážiti dovedou, ale že i tady upřílišněnost může z ní učiniti nectnost - a pak se označuje jiným jménem. Na něčem není radno šetřit. Výdaje na kulturní potřeby ve školství a v umění připadají mi jako investice, které se umořují samy sebou ziskem, který celému národu neklamně přinesou. To nejson rozpočtová minus. Přiznávám, že rozpočet první po této stránce vzhledem k nynější choulostivé situaci finanční našeho státu uspokojuje, ale přece na něco bylo zapomenuto, na co by se nemělo zapomenouti.

Uvádím toto: Již v loňském rozpočtu byla položka na čestné pense vynikajícím spisovatelům. Nebyly uděleny s výmluvou na neustálenou valutu a peníze byly rozděleny na drobné dary, které nic nepomohou. Letos je položka na čestné pense v rozpočtu opět, je tedy nutno, aby tyto pense, nejméně 12.000 K, byly skutečně uděleny. Výmluva na valutu je bezpodstatná, poněvadž dokud není valuta upravena, může se tato pense určit pro každý rok zvlášť. V tomto smyslu jest tu nsnesení kulturního výboru.

Upozorňuji dále, že již v rozpočtovém výboru bylo navrhováno, aby rozpočet pro divadla a literaturu byl o hodně zvětšen (navrhoval to posl. Špaček), a já tuto žádost opakuji a příslušné resoluce doporučuji k přijetí. Rovněž se za to přimlouvám, jak to už kolega Mareš učinil, aby pamatováno bylo větší položkou na kinematografii. Snad by také princip šetření mohl býti pominut v takových případech rázu osobního, kde se jedná o napravení křivdy na jednotlivcích spáchané od byrokracie starého Rakouska. Vím o žádostech takového druhu, které zůstávají po celý rok trvání republiky nevyřízeny a nemají naděje na brzké vyřízení. Prodléváním se v takovýchto případech křivda jenom zvětšuje.

Posléze dovoluji si pronésti přání, proti němuž jistě nebude námitek: aby ve vzájemných stycích min. orgánů s universitami a vůbec ústavy antonomně organisovanými této autonomie bylo co nejúzkostlivěji šetřeno. V ministerstvu je mnoho vysokoškolských profesorů a je pochopitelno, že se cítí ještě příliš profesory a jednají s universitou, jakoby ještě náleželi do svazku university, a to způsobuje někdy něco, co vypadá a co skutečně někdy také jest zasahováním do sféry kompetence autonomního ústavu.

Na konec vyslovuji očekávání, že rozpočet ministerstva v příštích létech bude takový, aby byl neklamným důkazem, že kulturní povznesení národa pokládá se za první podmínku šťastnější budoucnosti našeho národa. Tím končím. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst.

Jest nám hlasovati o rozpočtu ministerstva škol a národní osvěty.

Byla vyslovena žádost se strany lidové, aby o prvé a druhé položce bylo hlasováno odděleně; to jest položka "ministerstvo školství a národní osvěty" a "dozor na školy."

Přání tomu ve smyslu našeho jednacího řádu vyhovím a dám o těchto 2 položkách hlasovati zvláště, na to dám o zbytku rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty hlasovati v celku.

Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.) Není. (Zvoní): Kdo souhlasí s položkou 1. a 2. ministerstva školství a národní osvěty, to jest "ministerstvo školství a národní osvěty" a "dozor na školy", tak, jak je obsažena ve zprávě rozpočtového výboru na stránce 10., pokud se týče státních výdajů, a s příslušnými položkami ve státních příjmech, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.) To je většina. Příslušné dvě položky jsou schváleny.

Kdo souhlasí také se zbytkem rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, také zbytek rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty jest schválen a tím také tato skupina jest vyřízena. (Zvoní): Byl na mne vznesen apel, abych přerušil schůzi na jednu hodinu, jednak z toho důvodu, aby se umožnilo pánům stenografům, kteří prohlašují, že jsou dnes již přepracováni, si oddechnouti, a za druhé, aby tyto místnosti mohly býti vyvětrány, aby se pak případně mohlo pokračovati ve schůzi. Druhý podnět, který mně byl učiněn, jest, abychom schůzi dnešní z toho důvodu, který jsem uvedl, následkem přepracovanosti pánů stenografů přerušili a abychom projednávali zbytek rozpočtu ve schůzi příští. Dám o té věci rozhodnouti Národnímu shromáždění.

Kdo souhlasí s přerušením schůze na jednu hodinu a potom aby se pokračovalo, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.)

To jest většina. Ve smyslu tohoto rozhodnutí se zachovám a přerušuji schůzi na jednu hodinu. Tedy v 8 hodin 10 minut schůzi opět zahájím.

Předseda (zvoní): Zahajuji opět schůzi!

Přistoupíme k další skupině rozpočtové, totiž k položkám ministerstva financí.

Ke skupině této jsou přihlášeni p. kol. dr. Fáček, dr. Dolanský, Zíka a Jirásek, dále pan kol. Hrušovský. Uděluji prvnímu řečníku zapsanému, panu dru Fáčkovi slovo.

Poslanec dr. Fáček: Vážené Národní shromáždění!

Jsem označen jako řečník proti, ale řeknu hned, že rozpočet a zejména rozpočet ministerstva financí činí na mne dojem dosti příznivý. Vidím v něm příznak, že se v našem hospodářství státním jaksi vyjasnívá a že i v tom chaosu, do kterého se zrodil náš stát, přece již se začíná vytvořovati pevný řád a pořádek. Po provisoriu rozpočtovém, které bylo vlastně neomezeným zmocněním státní správy k výdajům a po prvním tak zv. řádném rozpočtu loňském, který nikterak toho názvu nezasluhoval a musel býti doplněn miliardovým rozpočtem dodatečným, máme tentokráte v rukou rozpočet, který činí již dojem opravdovosti a zdá se být rámcem, ve kterém se hospodářství bude moci již udržeti.

Vážení pánové, mluvím zejména jménem členů finančního výboru, který byl tentokráte přivtělen k výboru rozpočtovému.

Z finančního výboru šli jsme do rozpočtového pod heslem úspornosti. V jistém směru, po stránce negativní, se nám dosti dařilo. Poslanecké návrhy na zvýšení jednotlivých položek, ke kterým doba předvolební byla přece zvláště lákavá, jsou uloženy vlastně jen v resolucích. V rozpočtu samém zvýšení se nejeví. Tyto resoluce pak nezbavují vládu povinnosti, aby, povolujíc defnitivní vydání, uvažovala o jejich oprávněnosti a činila je závislými na úhradě. Naproti tomu nemůžeme se vykázati velkými úspěchy po stránce positivní. Nepodařilo se nám totiž, docíliti nějakých úsporných škrtů v předloženém rozpočtu.

Velectění pánové, říká se o jistých ženách, že jejich síla záleží v tom, že dovedou svým manželům všecko vysvětliti. A páni zástupci úřadů v rozpočtovém výboru mají také takovou sílu. Nám aspoň vysvětlili všecko tak dokonale, že na konec všecky položky, o kterých jsme pochybovali, i ten nejzbytnější úřední automobil, staly se naprostou nutností. Zkušenost tato ukazuje, že rozpočtový výbor v tomto směru jest docela malomocný, a to platí i pro příště. Má-li se docíliti skutečných úspor, tedy jest třeba, aby snaha úsporná se projevovala již při samém sestavování rozpočtu, než přijde do Národního shromáždění, a bude vždycky záležeti v první řadě na svědomitosti šéfů jednotlivých resortů a úřadů, aby nepožadovali výdajů zbytečných.

Vážení pánové, že se podařilo v rozpočtu na r. 1920 docíliti aspoň jakési relativní rovnováhy, že totiž zmenšil se relativně schodek proti loňskému roku, to jest jistě v neposlední řadě zásluhou našeho shromáždění, totiž zásluhou jeho ochoty, povolovati státu všecky nové příjmy, kterých na něm stát požadoval.

Příjmy ministerstva financí, odváděné do společné pokladny, vykazují proti loňskému roku vzestup o 1.700,000.000 K.

Zvýšené výnosy v jednotlivých položkách nejsou však jen následkem pokleslé hodnoty našich peněz, která sama sebou automaticky zvyšuje zpoplatněné obraty a zvyšuje zdaněné důchody. Větší výsledek jest z velké části také následken toho, že byly zavedeny nové daně, aneb že byla percentuelní sazba starých daní zvýšena, takže skutečně při dnešním stavu kvota, kterou poplatník musí ze svého výnosu odevzdati státu na jeho potřeby, je značně větší, nežli byla ještě před rokem. Teprve v poslední době začíná se v našich řadách objevovati jakási, abych řekl, stydlivost v povolování nových daní.

Patrně blízkost voleb posunuje tu stanovisko sněmovních stran k různým volebním předlohám a odsunuje jednotlivé předlohy. A při této příležitosti pociťujeme zvláště trapně dvojí nedostatek. Především jest to nedostatek celkového plánu daňového a za druhé je to ten spěch, který zdomácněl již v našem sboru. Tato dvojí závada má pak za následek, že často daň méně dobrá stane se zákonem, kdežto projekt daně relativně lepší padá pod stůl. Abych příklad uvedl: my na př. ve velkém spěchu vyřídili jsme daň z obratu zboží, ačkoli bylo předem jisto, že způsobí okamžitě veliké stupňování drahoty, které nám jistě nemohlo býti vítáno; na druhé straně upustilo se od daně z uhlí, která v dnešní situaci pohodlným způsobem by vynesla státu velké obnosy.

V rozpočtu ministerstva financí se tato daň z uhlí vůbec již neobjevuje a jest toho skoro litovati, srovnáme-li, že na př. v Německu, kde měli daň uhelnou terminovánu do tohoto roku, nejen jí nezrušili, nýbrž zvýšili její sazbu z 20 na 40 %, a docilují tím, že z uhlí, vyváženého do Francie, platí tuto daň Francie a že si tedy vlastně sama ze své kapsy připlácí na válečnou kontribuci, kterou jí má Německo zaplatit.

My jsme částečně v podobné situaci. Máme značný vývoz na různé strany. Kdežto z uhlí z Německa musí platiti náš konsument zvýšenou daň do německé státní pokladny, uhlí vyvážené od nás zdanění uniká, protože nemůže býti podrobeno dani jiné, než dani uhelné, která by postihla výrobu všechnu.

Nedostatek celkového plánu daňového, velectění pánové, pociťuje se také v tom, že nemůže se dobře a plně uplatniti požadavek spravedlnosti daňové. A přece, čím větší jest břemeno daňové, - a to jistě již dnes jest ohromné - tím více jest potřeba, aby bylo spravedlivě rozdělováno. Co jest to, spravedlnost daňová? Před nedávnou ještě dobou byl jaksi vyvrcholením daňové spravedlnosti požadavek, aby důchody poplatníků byly zdaněny progressivní sazbou, zejména výše zdaněn důchod kapitálový. Ten požadavek jest dnes v našem zákonodárství daňovém na celé čáře uskutečněn. Ale z víru doby vyrůstají jiné požadavky, které mají nárok na to, aby byly nazvány požadavky spravedlnosti daňové.