Za nynějšího režimu - za koalice čís.
2- učiněn byl ze Slovenska takový bubák,
kterým se zahánějí všechny pokusy,
uplatniti důsledky pokrokových zásad ve školství.
"Buďte trpělivi, dojde k tomu jistě, jen
pro bůh teď ne", zní to ve všech
tóninách se všech stran, ohrožujete jednotu
a základy státu - a co se všechno namluví!
Nechápu této politické moudrosti. Mám
Slovensko zrovna tak rád, jako jiní, dovedu si pomyslet,
že jsou tam jiné poměry než u nás,
v ohledu kulturním a že je nutno míti k nim
ohled při všem počínání,
zvláště při stanovení zákonů
a zavádění oprav, ale k vůli Slovensku
vzdát se všech oprav a také pro Čechy
a Moravu, to mi nejde do hlavy. Jen si všechno dobře
uvědoměme! Poslechli jsme, koalice nedovolila ani
nejskromnějším návrhem rušiti klid
našich nespokojených lidovců. A co je na Slovensku?
Může-li tam být hůř? Co by se
tam mohlo horšího dít, kdyby se výluka
u nás prováděla? A nikdo mi nenamluví,
že ten - nechci ho charakterisovati - Hlinka a Jehlička
by nebyli šli do Polska a do Paříže, kdyby
nebyl stržen marianský sloup anebo kdyby byla přijata
resoluce o zavedení občanské nauky v té
stylisaci, jaká pány tak pobouřila, že
div se nezřekli republiky.
Poměry na Slovensku nekalí a vztahy jeho k republice
neohrožují opravy ve školství a podobně,
nýbrž štvaní odpůrců těchto
reforem, a kdo to opravdu s republikou dobře myslí,
ten nebude štvát nerozumný, lehkovznětlivý
lid a nebude hrozit ulicí. Je lépe, nezahrávati
s ohněm, abychom se sami nepopálili, a řidili
se tím, co řekl Kristus Petrovi ve scéně,
která stála Malthusa ucho.
Kdo s mečem zachází, mečem schází.
Obstrukční politika - ať je to latentní
nebo zjevná, slovní nebo brachiální
- mohla by se původcům špatně vyplatit.
- Lépe bylo by, rozumným poučováním
zaostalé vrstvy připravovat na to, co neodvratně
přijít musí, protože je to nutností
vývojovou, proti které je marno a tudíž
pošetilé se vzpírati, a ukazovati jim, že
nikdo nechce náboženské přesvědčení
obmezovat, náboženské city urážet,
nýbrž křesťanské snášelivosti
zjednati platnost, dáti, co je božího, bohu
a co je člověkovo, člověku, dle práva
a spravedlnosti. Vysvětliti jim, že přehmaty
horkokrevných a rekněme, surových jednotlivců
nejsou vinni ostatní, ani republika, že se dějí
přehmaty také jinde, a s náležitým
výkladem připomenouti jim dobrosrdečné
"Zaplať pán bůh", kterým obecně
vážený mr. Stojan, člen tohoto shromáždění,
tolikrát kvitoval dobrou vůli našeho Národ.
shromáždění v tomto směru, ačkoliv
byla zbytečna vzhledem k přijaté zásadě,
odložiti otázky, souvisící s rozlukou
státu od církve až po uzákonění
této zásady. Ostatně už přestává
provisorium, v němž tato odkládací taktika
mohla býti z nějakých důvodů
doporučována za summum státnické moudrosti.
Ústavni listina musí býti dohotovena a v
ní musí býti položeny základy
a podmínky pro vývoj státu ve smyslu zásad
pokrokových, demokratických, socialistických,
kteréž jsou vlastně jedno a totéž
a mají mravní posvěcení. Tam bude
uzákoněna také rozluka církve od státu,
neboť to jest tak nezbytná podmínka zdárného,
spořádaného, mravně prohloubeného
života a vývoje našeho národa a státu,
že se to rozumí každému myslícímu
člověku samo sebou. Jsem přesvědčen,
že v celé vládě a ve všech klubech
tvořících koalici není jediného
politika, který by vzal na sebe odpovědnost před
dějinami, že v tak důležitém momentě
národního vývoje zradil věc pokroku
a desavuoval našeho presidenta, který ve svém
druhém poselství uzákonění
odluky označil za mravní a sociální
nezbytnost, a který jmenoval soudruha Habrmana ministrem
osvěty s posláním, aby tuto odluku provedl.
Jsem přesvědčen, že pan ministr toto
poslání splní a že čestnému
závazku, který na sebe vzal slibem veřejně
proneseným, dostojí, nedá se mýliti
žádnými politickými nástrahami.
Kdyby po tom, co se stalo, po prohlášení presidentově,
po jmenování dr. Kordače arcibiskupem, které
je anticipací odluky, neměla býti odluka
uzákoněna, byla by to blamáž před
celým vzdělaným světem, která
by uškodila republice víc než jakýkoli
jiný diplomatický neúspěch - k té
blamáži dojíti nesmí. Rozluka musí
býti mezi základními zákony v ústavní
listině.
A sice musí býti vytčena přesně,
určitě, tak, aby o dosahu zásady té
a o důsledcích jejich pro jednotlivé obory
státní správy nemohlo býti pochybností,
kterých by bylo možno použíti v příhodnou
chvíli k odvrácení oněch důsledků.
Neboť neklamejme se, vážené shromáždění.
V příštím Shromáždění
sotva bude pro pokrokové návrhy příznivější
situace než dnes. Naopak. Myslil jsem, že v německých
poslancích přibude pokrokového živlu
do sněmovny, zvláště teď, kdy se
německý národ zdemokratisoval. Ale po protestu
německé akademické mládeže proti
mému návrhu na vyloučení theologické
fakulty ze svazku universit, vzdávám se této
naděje. Arogantní tón tohoto protestu je
výrazem stupňovaného šovinismu, který
národnostnímu egoismu je schopen obětovati
všechnu pokrokovost. A když je mládež takovým
duchem proniknuta, jsou toho plni i staří. Odkud
by to fluidum národní přemrštěnosti
se vzalo? Wie die Alten sungen, so zwitschern auch die Jungen.
A jak zpívají staří, slyšíme
každý den v novinách, a bylo to poveděno
v gen. debatě. To kalí perspektivu do budoucnosti
a jest pobídkou pro mne k prosbě na příslušné
činitele, aby ještě teď připustili
k projednávání návrh zákona
o vyloučení theologických fakult.
A na pana min. mám prosbu, aby žádnými
politickými záminkami nedal se odvrátiti
od toho, aby ještě teď podal Národnímu
shromáždění návrhy zákonů
o takových věcech školských, které
souvisí s odlukou církve od státu, ale které
by mohly býti popírány, nebo bývají
popírány jakožto důsledky té
zásady. Učitelstvo pokrokové s důvěrou
hledí k panu ministru, jenž mu tolikrát mluvil
ze srdce.
Chtěl bych nyní upozorniti na některé
podrobnosti - obmezím se na některé. Mám
strach, že v ministerstvu, aspoň v některých
kancelářích, vzmáhá se jakás
epidemická nákaza - anketomanie by se mohla nazvat
- specifická nemoc pedagogů, jejíž průběh
není zlý, ale následky mohou býti
osudné. Na všechno se dělá anketa. Sama
o sobě anketa není nic zlého, naopak může
byti velmi prospěšná. Ale všeho moc škodí
a nesmí se anketováním vlastní práce
odsunovati a utlumovati iniciativní horlivost. lniciativnost
a tvořivou koncepci žádám od vlády:
Má míti svůj plán reformy, své
výchovné ideje a nepotřebovala je teprv hledati
destilováním materiálu z anket a oběžníkových
dotazníků. Prosím, ten dotazník o
středoškolské reformě - to je opravdu
monstrum! Přál bych jeho původci, aby se
opravdu našlo aspoň 50 lidí, kteří
by jej vyplnili se svědomitostí učit. stavu
vlastní. Kdyby musel teď 50 svazků přečísti,
snad by jej to vyléčilo z té epidemické
choroby.
Takovouto předůkladnost pokládám za
vadu, za slabost: Wer sich alle Büsche besieht, kommt selten
zun Holze, a to je něco, co ani v kancelářích
ministerských nemůže dobře působit.
Dále bych k tomu poukázal, že šetrnost
je sice v státním hospodářství
ctnost, které si zvláště finanční
ministři vážiti dovedou, ale že i tady
upřílišněnost může z ní
učiniti nectnost - a pak se označuje jiným
jménem. Na něčem není radno šetřit.
Výdaje na kulturní potřeby ve školství
a v umění připadají mi jako investice,
které se umořují samy sebou ziskem, který
celému národu neklamně přinesou. To
nejson rozpočtová minus. Přiznávám,
že rozpočet první po této stránce
vzhledem k nynější choulostivé situaci
finanční našeho státu uspokojuje, ale
přece na něco bylo zapomenuto, na co by se nemělo
zapomenouti.
Uvádím toto: Již v loňském rozpočtu
byla položka na čestné pense vynikajícím
spisovatelům. Nebyly uděleny s výmluvou na
neustálenou valutu a peníze byly rozděleny
na drobné dary, které nic nepomohou. Letos je položka
na čestné pense v rozpočtu opět, je
tedy nutno, aby tyto pense, nejméně 12.000 K, byly
skutečně uděleny. Výmluva na valutu
je bezpodstatná, poněvadž dokud není
valuta upravena, může se tato pense určit pro
každý rok zvlášť. V tomto smyslu
jest tu nsnesení kulturního výboru.
Upozorňuji dále, že již v rozpočtovém
výboru bylo navrhováno, aby rozpočet pro
divadla a literaturu byl o hodně zvětšen (navrhoval
to posl. Špaček), a já tuto žádost
opakuji a příslušné resoluce doporučuji
k přijetí. Rovněž se za to přimlouvám,
jak to už kolega Mareš učinil, aby pamatováno
bylo větší položkou na kinematografii.
Snad by také princip šetření mohl býti
pominut v takových případech rázu
osobního, kde se jedná o napravení křivdy
na jednotlivcích spáchané od byrokracie starého
Rakouska. Vím o žádostech takového druhu,
které zůstávají po celý rok
trvání republiky nevyřízeny a nemají
naděje na brzké vyřízení. Prodléváním
se v takovýchto případech křivda jenom
zvětšuje.
Posléze dovoluji si pronésti přání,
proti němuž jistě nebude námitek: aby
ve vzájemných stycích min. orgánů
s universitami a vůbec ústavy antonomně organisovanými
této autonomie bylo co nejúzkostlivěji šetřeno.
V ministerstvu je mnoho vysokoškolských profesorů
a je pochopitelno, že se cítí ještě
příliš profesory a jednají s universitou,
jakoby ještě náleželi do svazku university,
a to způsobuje někdy něco, co vypadá
a co skutečně někdy také jest zasahováním
do sféry kompetence autonomního ústavu.
Na konec vyslovuji očekávání, že
rozpočet ministerstva v příštích
létech bude takový, aby byl neklamným důkazem,
že kulturní povznesení národa pokládá
se za první podmínku šťastnější
budoucnosti našeho národa. Tím končím.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Debata jest skončena.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí míst.
Jest nám hlasovati o rozpočtu ministerstva škol
a národní osvěty.
Byla vyslovena žádost se strany lidové, aby
o prvé a druhé položce bylo hlasováno
odděleně; to jest položka "ministerstvo
školství a národní osvěty"
a "dozor na školy."
Přání tomu ve smyslu našeho jednacího
řádu vyhovím a dám o těchto
2 položkách hlasovati zvláště,
na to dám o zbytku rozpočtu ministerstva školství
a národní osvěty hlasovati v celku.
Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.) Není.
(Zvoní): Kdo souhlasí s položkou 1.
a 2. ministerstva školství a národní
osvěty, to jest "ministerstvo školství
a národní osvěty" a "dozor na školy",
tak, jak je obsažena ve zprávě rozpočtového
výboru na stránce 10., pokud se týče
státních výdajů, a s příslušnými
položkami ve státních příjmech,
prosím, aby povstal se svého místa. (Děje
se.) To je většina. Příslušné
dvě položky jsou schváleny.
Kdo souhlasí také se zbytkem rozpočtu ministerstva
školství a národní osvěty, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, také zbytek rozpočtu
ministerstva školství a národní osvěty
jest schválen a tím také tato skupina jest
vyřízena. (Zvoní): Byl na mne vznesen
apel, abych přerušil schůzi na jednu hodinu,
jednak z toho důvodu, aby se umožnilo pánům
stenografům, kteří prohlašují,
že jsou dnes již přepracováni, si oddechnouti,
a za druhé, aby tyto místnosti mohly býti
vyvětrány, aby se pak případně
mohlo pokračovati ve schůzi. Druhý podnět,
který mně byl učiněn, jest, abychom
schůzi dnešní z toho důvodu, který
jsem uvedl, následkem přepracovanosti pánů
stenografů přerušili a abychom projednávali
zbytek rozpočtu ve schůzi příští.
Dám o té věci rozhodnouti Národnímu
shromáždění.
Kdo souhlasí s přerušením schůze
na jednu hodinu a potom aby se pokračovalo, prosím,
aby povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina. Ve smyslu tohoto rozhodnutí
se zachovám a přerušuji schůzi na jednu
hodinu. Tedy v 8 hodin 10 minut schůzi opět zahájím.
Předseda (zvoní): Zahajuji opět
schůzi!
Přistoupíme k další skupině rozpočtové,
totiž k položkám ministerstva financí.
Ke skupině této jsou přihlášeni
p. kol. dr. Fáček, dr. Dolanský,
Zíka a Jirásek, dále pan kol.
Hrušovský. Uděluji prvnímu řečníku
zapsanému, panu dru Fáčkovi slovo.
Poslanec dr. Fáček: Vážené
Národní shromáždění!
Jsem označen jako řečník proti, ale
řeknu hned, že rozpočet a zejména rozpočet
ministerstva financí činí na mne dojem dosti
příznivý. Vidím v něm příznak,
že se v našem hospodářství státním
jaksi vyjasnívá a že i v tom chaosu, do kterého
se zrodil náš stát, přece již se
začíná vytvořovati pevný řád
a pořádek. Po provisoriu rozpočtovém,
které bylo vlastně neomezeným zmocněním
státní správy k výdajům a po
prvním tak zv. řádném rozpočtu
loňském, který nikterak toho názvu
nezasluhoval a musel býti doplněn miliardovým
rozpočtem dodatečným, máme tentokráte
v rukou rozpočet, který činí již
dojem opravdovosti a zdá se být rámcem, ve
kterém se hospodářství bude moci již
udržeti.
Vážení pánové, mluvím
zejména jménem členů finančního
výboru, který byl tentokráte přivtělen
k výboru rozpočtovému.
Z finančního výboru šli jsme do rozpočtového
pod heslem úspornosti. V jistém směru, po
stránce negativní, se nám dosti dařilo.
Poslanecké návrhy na zvýšení
jednotlivých položek, ke kterým doba předvolební
byla přece zvláště lákavá,
jsou uloženy vlastně jen v resolucích. V rozpočtu
samém zvýšení se nejeví. Tyto
resoluce pak nezbavují vládu povinnosti, aby, povolujíc
defnitivní vydání, uvažovala o jejich
oprávněnosti a činila je závislými
na úhradě. Naproti tomu nemůžeme se
vykázati velkými úspěchy po stránce
positivní. Nepodařilo se nám totiž,
docíliti nějakých úsporných
škrtů v předloženém rozpočtu.
Velectění pánové, říká
se o jistých ženách, že jejich síla
záleží v tom, že dovedou svým manželům
všecko vysvětliti. A páni zástupci úřadů
v rozpočtovém výboru mají také
takovou sílu. Nám aspoň vysvětlili
všecko tak dokonale, že na konec všecky položky,
o kterých jsme pochybovali, i ten nejzbytnější
úřední automobil, staly se naprostou nutností.
Zkušenost tato ukazuje, že rozpočtový
výbor v tomto směru jest docela malomocný,
a to platí i pro příště. Má-li
se docíliti skutečných úspor, tedy
jest třeba, aby snaha úsporná se projevovala
již při samém sestavování rozpočtu,
než přijde do Národního shromáždění,
a bude vždycky záležeti v první řadě
na svědomitosti šéfů jednotlivých
resortů a úřadů, aby nepožadovali
výdajů zbytečných.
Vážení pánové, že se podařilo
v rozpočtu na r. 1920 docíliti aspoň jakési
relativní rovnováhy, že totiž zmenšil
se relativně schodek proti loňskému roku,
to jest jistě v neposlední řadě zásluhou
našeho shromáždění, totiž
zásluhou jeho ochoty, povolovati státu všecky
nové příjmy, kterých na něm
stát požadoval.
Příjmy ministerstva financí, odváděné
do společné pokladny, vykazují proti loňskému
roku vzestup o 1.700,000.000 K.
Zvýšené výnosy v jednotlivých
položkách nejsou však jen následkem pokleslé
hodnoty našich peněz, která sama sebou automaticky
zvyšuje zpoplatněné obraty a zvyšuje zdaněné
důchody. Větší výsledek jest
z velké části také následken
toho, že byly zavedeny nové daně, aneb že
byla percentuelní sazba starých daní zvýšena,
takže skutečně při dnešním
stavu kvota, kterou poplatník musí ze svého
výnosu odevzdati státu na jeho potřeby, je
značně větší, nežli byla
ještě před rokem. Teprve v poslední
době začíná se v našich řadách
objevovati jakási, abych řekl, stydlivost v povolování
nových daní.
Patrně blízkost voleb posunuje tu stanovisko sněmovních
stran k různým volebním předlohám
a odsunuje jednotlivé předlohy. A při této
příležitosti pociťujeme zvláště
trapně dvojí nedostatek. Především
jest to nedostatek celkového plánu daňového
a za druhé je to ten spěch, který zdomácněl
již v našem sboru. Tato dvojí závada má
pak za následek, že často daň méně
dobrá stane se zákonem, kdežto projekt daně
relativně lepší padá pod stůl.
Abych příklad uvedl: my na př. ve velkém
spěchu vyřídili jsme daň z obratu
zboží, ačkoli bylo předem jisto, že
způsobí okamžitě veliké stupňování
drahoty, které nám jistě nemohlo býti
vítáno; na druhé straně upustilo se
od daně z uhlí, která v dnešní
situaci pohodlným způsobem by vynesla státu
velké obnosy.
V rozpočtu ministerstva financí se tato daň
z uhlí vůbec již neobjevuje a jest toho skoro
litovati, srovnáme-li, že na př. v Německu,
kde měli daň uhelnou terminovánu do tohoto
roku, nejen jí nezrušili, nýbrž zvýšili
její sazbu z 20 na 40 %, a docilují tím,
že z uhlí, vyváženého do Francie,
platí tuto daň Francie a že si tedy vlastně
sama ze své kapsy připlácí na válečnou
kontribuci, kterou jí má Německo zaplatit.
My jsme částečně v podobné
situaci. Máme značný vývoz na různé
strany. Kdežto z uhlí z Německa musí
platiti náš konsument zvýšenou daň
do německé státní pokladny, uhlí
vyvážené od nás zdanění
uniká, protože nemůže býti podrobeno
dani jiné, než dani uhelné, která by
postihla výrobu všechnu.
Nedostatek celkového plánu daňového,
velectění pánové, pociťuje se
také v tom, že nemůže se dobře
a plně uplatniti požadavek spravedlnosti daňové.
A přece, čím větší jest
břemeno daňové, - a to jistě již
dnes jest ohromné - tím více jest potřeba,
aby bylo spravedlivě rozdělováno. Co jest
to, spravedlnost daňová? Před nedávnou
ještě dobou byl jaksi vyvrcholením daňové
spravedlnosti požadavek, aby důchody poplatníků
byly zdaněny progressivní sazbou, zejména
výše zdaněn důchod kapitálový.
Ten požadavek jest dnes v našem zákonodárství
daňovém na celé čáře
uskutečněn. Ale z víru doby vyrůstají
jiné požadavky, které mají nárok
na to, aby byly nazvány požadavky spravedlnosti daňové.