Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pro "Slovenskou Matici" budiž jestě na rok 1920 zařazena podpora 100.000 K a v budoucím rozpočtu budiž podpora "Slovenské Matice" zařazena mezi stálé dotace vedle České akademie věd a umění.

Museu Slovenské musejní společnosti v Turč. sv. Martině budiž ještě pro rok 1920 zvýšena subvence, aby mohla řádně platiti svého kustoda a přibrati spolupracovníka, jenž by se na kustoda vzdělal.

Pokud v rozpočtových položkách není výslovně jmenováno Slovensko, budiž ještě pro rok 1920 na slovenské potřeby kulturně-umělecké jednak z navržených položek všeobecných, jednak z dodatečněho úvěru poukázán přiměřený peníz a sice podle těchto hesel:

1. Spolek slovenských umelcov.

2. Stovenským skladatelům, hudeb. umělcům a hudeb. spisovatelům, jednak jako nadání, jednak jako podpora.

3. Umění výpravné (divadelnictví, výchova dramat. umělců).

4. Čestné pense a čestné dary sloven. spisovatelům.

5. Lidová píseň slovenská.

6. Kulturní styky s cizinou.

V Praze, 23. ledna 1920.

Dr. Al. Kolisek a soudr.

Místopředseda Konečný: Také tyto 3 resoluční návrhy jsou opatřeny dostatečným počtem podpisů a tvoří předmět dnešního jednání. Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", občanu dru Marešovi.

Posl. prof. dr. Mareš: Vážené Národní shromáždění!

Ministerstvo školství a národní osvěty podle rozpočtu, který předložilo, zasluhuje veškeré chvály. To se zakládá na tom, že náklad na výchovu, na školství a na národní osvětu, jest kapitál znamenitě uložený. Obrana národa kulturou je trvalejší a vydatnější, nežli obrana zbraněmi. Proto pravím, že podte svého rozpočtu ministerstvo školství a národní osvěty zasluhuje veškeré chvály. Neboť náklad na naše školství a na naše kulturní potřeby byl velice zvětšen v porovnání s rozpočtem roku minulého.

Cesta k dobrému není možna jinak, nežli když se ustavičně pobízí a pobízet se musí výtkami. Proto nebudu mluvit chválu ministerstvu, nýbrž přednesu výtky, ne v tom smyslu, že by ministerstvo bylo vinno, nebo že by snad bylo něco zanedbalo, nýbrž jako poukaz, jako pobídku k dobrému a lepšímu.

Dlužno uznati spravedlivě, že ministerstvo školství a národní osvěty pečuje netoliko o kulturu národa českého a slovenského, nýbrž také o kulturu německé menšiny v našem státu, i polské. Uvážíme-li, že v Rakousku vlastně byla kultura zapovězena, zvláště kultura národní, a že se připouštěla a podporovala jen kultura německá, nesmíme se diviti, že zbytky toho se nacházejí ještě v našem rozpočtu a že naše ministerstvo školství ještě tyto zbytky starého rakouskébo hospodářství, které nadržovalo německé kultuře a prohlašovalo ji za jedině možnou v zemích rakouských, jak jste to všichni slýchali, podrželo. Na některých místech nebylo vůbec na tyto zbytky sáhnuto. Je dlužno uznati, že, co bylo zaséváno po staletí, nedá se vypleniti za dva roky, ale ti ptáci, kteří zobají z toho plevele, velmi křičí, když se pleje. Není dobře se těch ptáků tak příliš lekati, neboť čím více se jich kdo leká, tím více oni křičí.

Myslím tu zvláště otázku universitní. Možno o té otázce ještě mluviti, poněvadž dosud rozhodnuta není.

Já bych upozornil nase ministerstvo, aby si všimlo, jak zástupce německé university mluví o našem ministerstvu školství před studentstvem německým. Já jsem měl ten dojem z té četby, že mluví s humorem, že se posmívá těm pánům z ministerstva. Já se musím v té příčině našeho ministerstva zastat, při čemž mu zároveň připomínám: to jsou následky ústupnosti.

Pánové! V časopisech se objevily zprávy včera, že universitní zákon nedošel sankce presidentovy. Jak jsem se dověděl od pana ministra, není v té věci ještě rozhodnuto. Jedná se zde tedy o agitační manévr. Já bych na tento agitační manévr zde rád odpověděl. Jsem tím zároveň povinen, poněvadž - jako zpravodaj jsem odpověden Národnímu shromáždění, dokud není rozhodnuto, z toho, co jsem navrhl ke schválení.

Předně bych připomenul, že bylo na schůzi německé university o zprávě důvodové o tom universitním zákonu rečeno, že se tam pracuje fikcemi a falšováním. To falšování má u nás velmi nehezký tón. My jsme na falšování tak přísní, že i krásné básně vylučujeme z literatury, jsou-li falešné. (Výborně!) Tedy nás každého výtka falšování se dotkne jako výtka proti cti. Já jsem tedy odpověděl tomu pánu: pane, nedokážete-li mi to falšování, tedy z Vašeho tvrzení nezbude než lež, která je nehodna poctivého člověka. A hle, jak mi dnes v německých časopisech pražských odpovídá: že jsem já jemu vytkl, že užívá zbraně lži. Já že jemu jsem vytkt, že užívá zbraně lži.

Rozumíte, jak je to znamenitý obrat? On mně vytkl, že já falšuji, a já mu odpověděl: Nepodáš-li důkazu, tedy z toho tvého tvrzení zbude lež; ale ne, že bych já mu byl vytkl, že užívá zbraně lži. To je obrat docela nepočestný, který je nedůstojný rektora university. Všechna ta mravokárná naučení, která dnes můžete číst v německých časopisech pražských, stekou na hlavu svého původce.

Pamětihodná jest jiná věc; že v časopisu "Tribuna" objevily se včera námitky formálně právnické proti tomuto zákonu, který zde byl jednomyslně usnesen. Já bych si dovolil jistou hypothesi potom uvésti. Tam stojí na příklad:

Profesor právnické fakulty české se vyslovil, že michelský statek není majetkem university, nýbrž byl připsán pouze pražskému universitnímu fondu, což ovšem není totéž. Pověst zněla, že ten náš zákon je chybný v odstavci, že michelský statek má býti sestátněn, že však ten statek již náleží státu. Námitka tedy zní, že universitě nenáleží ten statek, a proto že jest ten náš zákon formálně chybný.

Pánové, to jest mystifikace toho nejpodivuhodnějšího způsobu. Michelský velkostatek jest vlastnictvím Karlovy university, to jest odkaz Rečkův z r. 1438. Když byla universita Karlova r. 1622 zrušena, připadl ten statek jesuitské koleji. Když byla r. 1638 obnovena ve dvou fakultách, právnické a lékařské, ten statek jí vrácen a jest vlastnictvím právnické a lékařské fakulty. Žili z toho profesoři, a snad se pamatujete z Wintrových povídek a obrázků, jak profesoři universitní chodili do Michle na hony. To byl statek, ze kterého profesoři byli živi. Neměli platu. Tento statek byl od císaře Josefa, ne vzat universitě, nechán universitě, ale jeho správa byla přikázána guberniu, totiž místodržitelství potomnímu a profesorům dávány platy a užitek z tohoto statku plynul do studijního fondu. Když byla universita rozdělena, připadl ten statek oběma universitám tak, že náleží jen lékařské a právnické z obou universit. Ten statek jest stále majetkem university.

R. 1913, pamatuji se, že právě profesoři právnické fakulty naší, zejména profesor Krčmář se velice o to zasazovali, abychom odprodávání nezákonné od toho statku zamezili.

Universitě náleží presentační právo na faru v Podolí, na Pankráci a Michli a nyní tu najednou přijde námitka, že statek k universitě nenáleží. To by byla první konfiskace v československém státu, kdežto Národní shromáždění přece jest toho přesvědčení, že konfiskovati statky se nesmějí. Tedy to první, co by se zkonfiskovalo, byl by statek universitní. To není snad přece ani možné. Tedy námitka, jak byla uveřejněna, jest mystifikací a jest to nátlak proti potvrzení tohoto zákona. Pamětihodná věc jedna se ještě přihodila. V loňskén rozpočtu na r. 1919 můžete čísti položku "universitní fondovní statky Michle, Malešice", výkaz řádných příjmů dohromady 33.196 K, výkaz výdajů 10.824 K. Upozorňuji na to, že tedy čistý výnos těch 3 velkých statků vedle Prahy jest 23.000 K za našich časů. To jest velmi znamenitý obchod, neni-liž pravda, kdo ten statek spravuje.

Nyní podívejte se do rozpočtu na r. 1920. Tato položka úplně vypadla. Universitní velkostatek michelský se nám ztratil z rozpočtu. Jakým způsobem jest to možno? Já vám povím, jak jest to možné. To jest moje hypothesa. Nevím, je-li tomu skutečně tak, ale chci to vysvětliti.

Návrh universitního zákona byl hotov již v listopadu. Jednalo se o komplikované poměry vlastnické toho michelskébo velkostatku a ministr školství a národní osvěty navrhl, že by se mohl velkostatek ten sestátniti, když by poslání toho nadání přejal stát.

Tedy tak skutečně kulturní vybor se usnesl v souhlase s vládou. Vláda nepochybně snad to anticipovala a zařídila rozpočet na r. 1920 již podle toho zákona universitního, který má býti teprve sankcionován. A nyní se proti sankci toho zákona uvádí námitka, že ten statek nepatří universitě. Tedy to je circulus vitiosus, na kterém vše co to je znamenitě vymyšleno.

Přál bych si, aby pan ministr školství a národní osvěty vysvětlil nám, jakým způsobem se stalo, že se ten universitní statek ztratil z našeho rozpočtu.

Je ještě jiná námitka, která se uvádí v těch agitacích. Rád bych znal toho profesora české právnické fakulty, který by si troufal zastávati se toho, co bylo včera v "Tribuně". Myslím, že se nepřihlásí, a kdyby zde některý byl, - a snad je zde p. kol. Horáček - mohl by vás o tom informovati, jak na tuto věc se dívají na právnické fakultě. To je tedy mystifikace.

Dále stojí tam také "Karolinum nepatří úplně universitě německé, nýbrž z poloviny české". To je pravda, ale ne z poloviny a z poloviny. Karolinum bylo zákonem z r. 1882 přiřčeno jako majetek oběma universitám nedílně. Tedy ne tak, že by ten dům byl rozdělen, nýbrž ony jsou obě spoluvlastníky. Nyní ale ministerské nařízení tehdejší způsobilo, že Němcům byla dána ta pěkná část Karolina, ta přední část, kdežto Čechové byli odkázáni do zadu v tom domě. Ale právo mají obě university stejné dle zákona z r. 1882.

Já nyní pravím: Karolimnn, t. j. kolej Karlova, založeno Václavem IV. v r. 1383. Od počátku tato kolej náležela národu českému, i když tu byli Němci. Tato kolej měla presentační právo na kazatelství v Betlémské kapli. Tedy to byla kolej čistě česká. Ostatně všecky ostatní události jsou již svědectvím toho, že ta kolej, kde se odehrávaly velmi důležité a slavnostní akty z české historie, je vlastnictvím staré university Karlovy.

V zákoně tedy se praví: "Karolinum odevzdává se universitě české". V důvodech stojí jen ta representační, přední část, kterou má nyní německá universita, tedy to neznamená, že by měla býti německá universita z Karolina vyhnána na ulici, jak se v těch agitacích mluví, vždyť vláda může německé universitě vykázat místnosti tam, kde byla dosud česká. Ta sestra, která dosud bydlila do dvora, snad by mohla si žádati do předního pokoje, když se věc tak obrátila, a nebyla by v tom žádná nespravedlnost, když by pyšná sestra zase aspoň na 40 let šla do zadu. Ale Karolinum, tu hlavní budovu, reklamujeme pro universitu českou a není v tom žádná formální chyba.

Dále konečně bych upozornil na jinou ještě námitku, že totiž jest tam chyba, nejasnost v tom, že se německá universita odděluje od české. Jakoby totiž universita byla spojena s českou universitou. Zákon z r. 1882 praví, že v Praze budou university dvě, tedy oddělené, a že tedy německé university nelze oddělovat od české nniversity, poněvadž spolu nesouvisí. To jest omylná námitka.

V našem zákoně to stojí tak: Česká universita prohlašuje se za pokračování university Karlovy. Německá universita odděluje se od university Karlovy, tedy ne od české, nýbrž od Karlovy, to znamená, že kontinuita se starou universitou Karlovou, která posud u německé university fakticky trvá, přestává tímto zákonem.

Všechny tyto námitky jsou tedy zbytečné. Já bych upozornil, a mám snad k tomu právo, abych řekl, jaké hypothesy si o tom činím. Řekl bych, že jsou v Praze dvě strany mezi Němci. Jedni, kteří chtějí, aby německá universita přišla do Liberce, a druzí, kteří chtějí, aby německá universita zůstala v Praze. Vy to ve všech těch projevech vidíte, takové kolísání, udržeti se v Praze z Prahy ven pryč. Na tom činí se závislým další osud toho zákona. Když by se ten zákon stal skutkem a nabyl platnosti, nabudou jím Němci jaksi páky, aby tlačili na to, aby universita německá přišla z Prahy pryč.

Ale jest zde druhá strana, která vší mocí tlačí k tomu, aby zákon nebyl sankcionován a aby tak německá universita byla udržena v Praze. Jim nezáleží na staré universitě Karlově, jim nezáleží na Karolinu, to jsou jim vedlejší věci, nýbrž oni mají zde při tom svoje vlastní politické cíle. Tedy bych jen prosil, když by ten zákon neměl býti potvrzen, aby se to nestalo z důvodů, které by znamenaly výtku kulturnímu výboru, jako by byl vykonal nějakou nedokonalou práci. Ten zákon byl tvořen v souhlase se zástupcem ministerstva školství. Byl ministerstvu školství znám alespoň dva měsíce, od listopadu myslím, tedy není zde možná námitka, že by snad nebyl ten zákon býval důkladně promyšlen. To jsem měl za svou povinnost říci, abych v této věci, ještě dokud je čas, řekl na obranu svou jako zpravodaj a zároveň na posílení toho, že pokládám potvrzení a platnost tohoto zákona za věc českého národa. (Výborně!) Nesmíme se dívati jen na Němce, jak by to nesli, těm to nepřirostlo k srdci, ale českému národu přirostla tato universita k srdci a tu musí se hleděti také na tento moment. (Výborně!)

Obrátím se, pánové, k těm věcem, které bych dále, co se týče rozpočtu ministerstva školství, chtěl uvésti. Pan generální zpravodaj již vám zde ukázal, že neděje se německému školství žádná křivda, nýbrž že německá universita byla zrovna tak opatřena novými prostředky, že její rozpočet zrovna tak vzrostl, jako český. Ovšem mimořádně česká dostala více a to se vysvětluje tím, že byla velmi zanedbávána a že jest velmi zpět ve svém zařízení, vzadu za německou universitou. Upozorňuji nyní na střední školství. Tu se staly skutečně velmi malé změny. Německé školství střední skutečně jest zařízeno tak, že jest z toho viděti systém germanisační. My máme středních škol v Čechách, na Moravě a ve Slezsku českých 112, německých 76. (Hlasy: Slyšte!) To je poměr? Tedy v celém státu kromě Slovenska, kde jsou zase poměry jiné, 1 : 4, to není poměr, který by odpovídal poměrům obyvatelstva, tedy v celku má německé školství střední převahu nad školstvím českým. A co je pamětihodné, jeví se to zvláště v hlavních městech. Na příklad v Praze máme - ve Velké Praze, Smíchov, Karlín, Žižkov, Vinohrady v to počítaje, 21 škol českých a 11 škol německych. To jest poměr 2 : 1, to neodpovídá poměru počtu obyvatelstva. Zde tedy buď jest v těch německých středních školách studentstvo z jiných krajin německých, nebo je tam české studentstvo, anebo tam mají veliké pohodlí, jsou to školy skorem napolo prázdné. Máme to na příklad i v jiných městech: v Plzni 2 české, 2 německé, v Budějovicích 2 české, 2 německé.

A nyní pozorujte Budějovice. To je zajímavá věc. V Krumlově jest střední škola německá, v Prachaticích jest střední škola německá. Tam začínají hranice německého obyvatelstva. Pamětihodná věc jest, že ta lepší strana venkova u Krumlova a u Prachatic jest česká, a ta chudá, ta lesnatá strana u Krumlova a u Prachatic je německá. To jest, obyvatelstvo české z Krumlovska a Prachaticka musí choditi na střední školu do Budějovic, z Prachatic do Písku, ale německé obyvatelstvo má střední skolu doma a kromě toho i v Budějovicích. To jest poměr, který ukazuje ten systém, jak postupovalo němectví. Pamětihodná věc jest, že v čistě českých krajinách na Moravě, zvláště ve městech, jsou německé školy. V Kroměříži máme 2 německé střední školy a 1 českou. Tedy během času jistě v těchto poměrech nastane změna. Upozornil bych při tom, ne abychom Němcům ty školy brali, nýbrž abychom ten systém doplnili také s naší strany. Tedy na příklad máme školu v Litoměřicích, Liberci, Duchcově a mohli bychom míti českou školu v Žatci a v Ústí n. L. střední školu pro české obyvatelstvo.

Já jen bych jestě prosil, bych se mohl zmíniti o umění a literatuře. Je zde jakási nesrovnatost. Na hudbu je rozpočteno 1,166.000 K, na výtvarné umění 1,773.000 K na písemnictví pouze 294.000 K. To jest poněkud nestejnoměrné opatřování těchto 3 oborů umění. Umění slovesné, písemnictví, to se dostane do každé chaloupky, obraz, socha ne a symfonie také ne. Tedy myslím, že by bylo dobře, kdyby byl přiveden do toho nějaký souměr. Písemnictví jest skutečně ještě velmi chudě opatřeno a prosil bych pana ministra, aby v příštím rozpočtu na to pamatoval. Uznávám, že se stal proti minulému rozpočtu značný pokrok, že jsou zde položky zvětšeny a nové. Na příklad českým spisovatelům bylo loni dáno do rozpočtu 64.000 K, letos 174.000 K. To je přece něco více. Potom máme sociální akci Svatoboru, co loni nebylo, tedy letos jest 30.000 K. Upozornil bych pana ministra znova, že Svatobor s těmi 30.000 K nebude moci uleviti té nouzi, na podporu zaměstnaným, kteří jsou vykořisťováni nejvíce. Tu by měly všecky strany souhlasiti s tím, aby českým spisovatelům byla dána lepší podpora, poněvadž oni pracují a nic nevydělávají, anebo velmi málo. Tedy očekávám, že pan ministr na přiští rok také zlepší tuto položku. Konečně přicházím k umění divadelnímu.