Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V dotazu tomto se praví:

Typickým dokladem jest případ rodiny Červenkovy z Kladna. Z rodiny té nastoupili službu vojenskou čtyři synové, z nichž jeden padl, dva jsou nezvěstní a jeden se nachází dosud u vojska. Rodina, bydlící v Hrádku u Rokycan, požívala vyživovací podpory do roku 1915, kdy byl jí odňat platební arch z důvodu, že syn padl. Byla podána žádost za přiznání podpory na druhého syna, však vzdor četným písemným i ústním urgencím nedala okresní vyživovací komise v Rokycanech žádného vyřízení. Konečně se ujala záležitosti redakce "Svobody" a okresní správa politická v Kladně a tak po dvou létech byla konečně vyživovací podpora okresní vyživovací komisí v Rokycanech přiznána s vyloučením nároku za dobu uplynulou. Proti tomuto rozhodnutí podáno odvolání k zemské vyživovací komisi, jež, ač uplynulo již opět více než rok, dosud vyřízeno nebylo.

Když vydán byl zákon o státním vyživovacím příspěvku ze dne 23. září 1919 č. 530 sb. z. a n., předložen byl jmenovanou rodinou platební arch k revisi a bylo jí okresní komisí vyžívovací v Rokycanech sděleno, že žádný příspěvek se nepřiznává, neboť dle zákona za dobu před 28. říjnem 1918 nepřísluší.

Rodina Červenkova žije ve velké bídě a strádání; matka, vidouc, že není prostředků k obživě dítek, jež neodvolatelně vydány umírání hladem, pokoušela se o sebevraždu.

Případ tento jest strašnou obžalobou nepořádků u okresní vyživovací komise v Rokycanech, jakož i zemské vyživovací komise v Praze, jež, nechávajíce po léta nevyřízeny žádosti a urgence ve věci vyživovacích příspěvků, zaviňují touto praxí, že to rodiny žadatelů trpí bídou a hladem. Není zúmyslnou provokací chudého pracujícího lidu, jenž v dnešní hospodářské tísní a při bující potravinové lichvě, jest nejvyšší měrou pobouřen nad tím, jak obětavost jeho pro republiku jest nedoceňována a bída jeho v posměch stavěna byrokratickým systémem nespravedlivým?

Uvádím tento případ doslovně, abych na něm zdůraznil, že opravdu jest nutno, s tohoto místa některým úředníkům - ač vím, že většina jich jest svědomitá a koná službu mimořádně pilně - přece jen říci, že musí si býti toho vědomi, že některé věci přece jen nemůžeme trpěti a že je musíme s krajností odsuzovat.

Zvláštní kapitotu chci věnovat četnictvu.

Na škodu věci a k odporu mužstva jak ve vnitrozemí, tak i polního četnictva protěžován generál Řezáč s jeho štábem a četničtí důstojníci. Zdá se, že vojenská soustava udržována má býti jedině k vůli těmto důstojníkům, by jim zachována byla teplá místa, ač jest známo, že tendencí nynější vlády jest, aby četníctvo provanuto bylo duchem demokratickým a nikoli militaristickým. Že odborná kvalifikace jejich nikterak nepřispívá ku zvýšení úrovně a výcviku četnictva, nejlépe patrno z tohoto:

Generál Řezáč byl na výslovné přání bývalého místodržitele Coudenbove reaktivován, za války osvědčoval smýšlení krajně protičeské, přiděluje německé četníky na české stanice, na př. Kolín a Klatovy, odůvodňuje potřebu tím, že prý je třeba dozoru na české velezrádce.

29. října 1918 oznámil výlučně německou řecí shromážděnému četnictvu, že podřídil se vedení Národního výboru, následkem vyrozumění, které dostal z Vídně, by četnictvo dle své vlastní úvahy předal. Týž jmenoval podplukovníka Stingla proti protestu mužstva velitelem do Liberce, podplukovnik Stingl, který neuznal ústavu republiky, přirozeně v Liberci zřídil samostatné zemské četnické velitelství pro Deutschböhmen. Generál Řezáč provádí ve všem a důsledně protekční systém. V tom je mu výborným pomocníkem jeho adjutant major Ševcovič, který sám důstojníky četnické charakterisuje takto: Četnický důstojník nemusí bezpečnostní službě rozuměti, ten je k něčemu zcela jinému. K čemu je, vidíme nejlépe z toho, jaké lidi udržuje generál Řezáč u zdejšího velitelství a jake posílá na Slovensko. Na Slovensko na př. co velitel doplňovacího oddělení bratislavského dosazen major Luksch, který teprve čtrnáct dní po převratu přiznal se k republice, přivěsiv háček na š. To dělo se proti protestům mužstva. Major Horký, který býval v Čáslavi a jehož oblíbeným tvrzením bylo, že se stydí za to, že je Čech, byl dán do Báňské Bystřice. Velitelem v Komárně ustanoven setník Lombardini, který udržoval styky s Maďary, což patrno z toho, že nyní slouží v maďarské armádě co major. Jest jisto, že důstojníci četničtí žijí na úkor mužstva. Na příklad: Z četnického skladiště, které určeno jest jen pro mužstvo, ošacují se důstojníci i se svými rodinami, ovšem na jména mužstva. Z četnického skladiště potravinového, též pouze pro mužstvo určeného, rozdíleno jest důstojníkům. Aby pak důstojníci nebyli přetíženi pracemi, dáváni jsou jim k ruce jednotlivci z mužstva, kteří práci za ně vykonávají, by obstarávali i soukromou korespondenci, čímž činnost důstojníků omezuje se na blahovolný podpis Četnictvo, pokud bylo v jádru svém lidové, bylo svými představenými honěno a vydáváno stíhání. Když na př. jistý četník u Jilemnice vysvětloval své mírné zakročení při demonstracích tím, že pokládal za lepší cestu, mírnou domluvou působiti na demonstrující, bylo mu generálem Řezáčem to vytknuto s poukazem, že mírná domluva není žádným zakročením, a že měl zatýkati. Pro celý obvod republiky systemisováno je 16 míst štábních důstojníků, máme jich však v republice 28. Co jest prací těchto důstojníků, bylo již dosti charakterisováno. Při převratu bylo to právě mužstvo, vedené četnickým strážmistrem Svojgrem, které samovolně a dobrovolně nabídlo služby své Národnímu výboru. Tedy ne důstojníci, ale mužstvo má zásluhu o normální chod poměrů v začátcích.

V poslední době byla vydána četnickým stanicím od jejich velitelstev (rozkaz pochazí od generála Řezáče) nařízení, by zavázali se čestným slovem, že ani nyní nenáležejí k žádnému tajnému spolku, ani v budoucnosti do žádného takového nevstoupí. Lze udržeti v demokratické republice, jakou republika naše má být, na dále takový systém, aby znemožňováno bylo spolčovací právo, aby ještě dnes mluvilo se o tak zvaných tajných spolcích? Jediným řešením pro ozdravení četnictva jest, by staralo se o bezpečnostní službu tak významnou a důležitou ve státě, by vymýcen byl zbytek přežitků staré státní policie, by odstraněn byl systém důstojnický, který representován jest generálem Řezáčem a důstojníky dnešními, by četnictvo postaveno na samostatný základ a věnováno účelům výhradní služby bezpečnostní. Tou by starého režimu po zachování byrokratického a důstojnického rázu četnictva buďtež zlomeny, neboť tyto jsou právě příčinou, která nejen zatěžovala pravideln ý chod, nýbrž i působila demoralisujícím vlivem na mužstvo.

Jinak můžene konstatovati, že jiný směr se vede u policie, že u pražské policie... (Posl. Jaroš: Upozoňuji, že generál Řezáč mužstvu, které chtělo vyslati do výboru branného svoje delegáty s tím, že chce býti podřízeno civilním úředníkům, právníkům, toto jednání zakázal a pak, když přišli k brannému výboru, je vyhnal!)

Zejména musím konstatovati, že u pražské policie opravdu vidíme moderního ducha, a zejména musím konstatovati, že pražská policie a její vedení opravdu počítá s tím, že žijeme v jiných poměrech, než za Rakouska. Při té příležitosti ovšem musím apelovati znova, aby duch, který u pražské policie zavládl, byl vzorem i pro správu a vedení četnictva, zejména ovšem bylo by dobře, jak poměry nejdříve dovolí, aby naše policie byla stejnoměrně uniformována, abychom neměli každého strážníka v jiné ulici jinak uniformovaného, zvláště barvou, poněvadž jistě to není zájmem státu. Tolik o policii.

Zvláštní kapitolu chci věnovati otázce slučování a rozlučování obcí.

Národním shromážděním bylo dáno vládě právo, aby v přechodné době slučovala a rozlučovala obce, aniž by při tom byla vázána jich souhlasem. Důvody, které k tomu vedly, jsou celkem známy. Národnímu shromáždění jednalo se o to, aby tam, kde po převratu jednalo se o to, aby odčiněny byly dlouholeté křivdy v ohledu národnostním a i sociálním na našich menšinách páchané, mohly býti v cestě krátké odčiněny. Jednalo se také o jistá, nutná opatřeni v obledu státně-administrativním. Jenom důvody tyto vedly Národní shromáždění k tomu, aby povolení ono dalo. Než tak, jak poměry dnes jsou, otázka tato stala se otázkou politicko-stranickou.

Po volbách do obecních zastupitelstev ukázalo se, že všude tam, kde sociální demokracie nabyla většiny, podány byly ihned žádosti o rozloučení, či sloučení obcí, dle toho, jak se to odpůrcům našim hodí. Provádění této agendy přísluší ministerstvu vnitra a tu musím prohlásiti, že to, jak rozlučování obcí se dnes provádí, budí v nás krajní nedůvěru, ježto ono není prováděno se zřetelem na potřeby obce, ale se zřetelem na přání jistých politických skupin a místních klik.

Až dosud zemský výbor, jemuž příslušelo rozhodovati o rozlučování obci, stál na tom, jedině správném stanovisku, že obce mají býti slučovány a ne rozlučovány. On dokonce bránil se tomu, aby obce byly rozlučovány, a když po dlouhých průtazích povolil už rozloučení obcí, tu hleděl, aby nově vzniklá obec byla života schopná, aby měla svůj majetek, a zejména stál na tom stanovisku, že oddělená obec musí míti nejméně 1200 K daňového předpisu. A to bylo v době, kdy obce neměly ani polovinu toho vydání, jako dnes, ale dnes ministerstvo vnitra povoluje rozlučování obcí už i tam, kde obec má 600 K daňového předpisu. A teď, prosím, račte uvážit, že taková obec, má-li 600 K daňového předpisu, potřebuje již 200 % přirážek, aby mohla dáti strážníkovi zákonem stanovené základní služné, ale, slouží-li strážník již několik roků a musí-li ho obec převzíti, potřebuje na úhradu jeho 400 - 500 % přirážek. A čím uhradí ostatní vydání? O to patrně nestará se ona klika, která rozloučení obce si přeje a která při tom sleduje své stranické cíle. Ale o to mělo by se starati ministerstvo vnitra a u něho plným právem mohli bychom čekati, že postaví se nad malicherné stranické boje a že v otázkách veřejné správy bude orgánem nestranným, majíc na zřeteli jen veřejný zájem.

Pánové, než přijdu ke konci toho, co jsem adresoval ministerstvu vnitra, chci uvésti několik slov politických k událostem, které se staly předmětem rozhovoru ve schůzi včerejší. Pan dr. Rašín zde nám vyčítal včera ve své podrážděnosti monarchismus jednotlivců. Tu musím, pánové, říci, a opakuji to, co jsem řekl kolegu Sísovi na známý útok, který při jedné řeči zde provedl: pánové, musím říci, že v našich řadách sociálně demokratických neměli jsme před válkou ani žádného císařského rady, žádný z nás nebyl vyznamenán.

Pánové, já přiznám, že velmi mnozí z funkcionářů museli tak jednati vlivem některých úředníků z řad národní demokracie, kde mladočeská strana opravdu hrbila se před Rakouskem. To dělal zejména magistrát pražský, to dělal býv. policej. ředitel Křikava. (Posl. Kousa: Dr. Groš!) Groše nemám na mysli, jen úředníky veřejné správy. To dělali úředníci, zejména u místodržitelství býv. dv. rada Braun. Tedy, pánové, vytýkáte-li něco, zejména dr. Rašín, doporučuji vám, abyste se jen podívali do zrcadla. Kol. Špatný to již charakterisoval. Já bych chtěl jen k známé libeňské řeči p. dr. Kramáře poukázati. Podívejte se, jak dr. Kramář v Libni roku 1911 charakterisoval militarismus. Kol. Špatný s jiného stanoviska dokazoval p. dru. Kramářovi, že on upřímným odpůrcem Rakouska nebyl za Rakouska. Poměry jsou známy, nechci jíti do minulosti. Chci jen konstatovati, že na libeňské schůzi, která byla parodií a na níž mluvil dr. Kramář proti socialistům, tehdy jste se všichni posmívali našim požadavkům antimilitaristickým. My jsme vydali známý leták, jehož úkolem bylo, voliti a zanésti volební hesla proti militarismu, proti klášterům, pro půdu těm, kteří ji vzdělávají, proti králům; my jsme tvrdili, že nemá býti králů a nemá býti císařů. Jak byl uvítán ten požadavek? Posměchem. Nejen na libeňské schůzi, pánové, i v celých obvodech českých okresů schůze se tehdy ve volbách nesly za heslem: potříti sociální demokracii, poněvadž ona jest nebezpečím, jak tvrdili namnoze řečníci, rakouskému militarismu. Tehdy se dokazovalo, že každý soc. demokratický poslanec, který jde do vídeňské sněmovny, jest nebezpečný zájmům rakouského militarismu.

Pánové, musím říci, že vaše kritisování některých těch otázek jest nespravedlivé, a chtěl bych na ně odpověděti. Chtěl bych ku konci svých vývodů říci ještě toto:

Známe velmi dobře tendence, které sledují pánové z národní demokracie. Jejich pokřik proti nám jest bojovným heslem proti socialismu. Pod pláštíkem boje proti bolševismu má býti bojováno pro zájmy kapitalistů a reakční zájmy v republice. Tato volební kampaň jest však předem prohrána. Ona jest překonána novou orientací v zahraniční politice v poměru k Rusku. Anglie, tento sloup dohodové politiky, po nezdaru v intervenčních akcích, vysílá do Ruska své zástupce, aby tam jednali o hospodářských otázkách. Anglie vyráží vám agitační zbraně z rukou, ale ona Vás též poučuje o tom, že světové zájmy hospodářské jsou silnější, než primitivní zášť proti socialismu. Bylo by komické, ve chvíli, kdy jedná Anglie s bolševickým Ruskem, u nás argumentovati proti sociální demokracii strašidlem bolševismu. Nutno se učiti a následovati příkladu Anglie. Žádná násilná intervence proti Rusku, žádné štvaní a hanobení, nýbrž uznání daného stavu a rychlé jednání. Naše orientace musí býti na Východ. Tam musíme hledati trhy pro své výrobky a zásobárny pro svou potřebu. Bylo by ironií, abychom ve chvíli, kdy anglické, francouzské a americké misse dojíždějí do Ruska za obchodem, u nás zabředli do titěrných bojů, zatím co ztratili bychom na Východě základnu našeho hospodářského života. Ku konci nutno říci, že útok váš proti sociální demokracii, se strašákem bolševismu, stává se nejen směšným, ale jest direktním nebezpečím, že hašteřivost naší buržoasie poškodí hospodářské a obchodní zájmy republiky.

Ze včerejší řeči pana dra. Kramáře, jehož si osobně vážím, musím konstatovati, že on vnesl ve svých vývodech heslo nacionalismu proti socialismu. Toto heslo snad platilo za Rakouska, ale my žijeme ve státě, v němž budeme míti všude majoritu a budeme si vládnouti, a myslím tedy, že by bylo chybou, mysliti, že naše menšiny budou utiskovány v našem vlastním státě. Kdyby toto mělo býti pravda, jsme naprosto nezpůsobilí, poněvadž když, budeme míti většinu ve svém vlastnim státě, jest nemyslitelno, aby menšiny byly utiskovány, a mohlo by se to stát jen jako zjev chvilkový a ne trvalý. Ale já opravdu musím v závěru své řeči říci, že mám dojem, že nacionalismus vnáší se proti socialismu jen proto, aby pozornost chudých v národě byla obrácena na jinou frontu, aby nemyslili o problémech socialismu, které nutno v budoucnosti řešiti. (Potlesk.)

Mistopředseda Konečný: Řečnická listina o kapitole III. jest vyčerpána, přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí mista. (Děje se.)

Myslím, že nebude námitek, dám-li hlasovati o výdajích a příjmech skupiny III. v celku. Kdo souhlasí s položkami výdajů a přijmů skupiny III., jak jsou uvedeny ve zprávě rozpočtového výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, položky jak výdajové, tak příjmové kapitoly III., to jest "ministerstvo vnitra" jsou schváleny a tím jest tato skupina vyřízena.

Přistoupíme ke skupině další a to jest "ministerstvo školství a národní osvěty". K slovu jsou přihlášeni proti: Členové Národního shromáždění dr. Mareš, dr. Myslivec, pro: Houser, dr. Kolísek a dr. František Krejčí.

Nežli udělím slovo prvnímu řečníku, dovolím si přečísti resoluční návrh k rozpočtu státního statistického úřadu, který mně byl právě podán členem Národního shromáždění, drem Františkem Krejčím a který má toto znění:

"Státnímu statistickému úřadu se ukládá, aby:

1. vydal soupis veškerých nadací a fondů v naší republice a v cizině, pokud na ně mají příslušníci naší republiky právo,

2. vydával každoročně přehled nově zřizených nadací a fondů,

3. pokračoval ve vydávání každoročního přehledu sociální péče o studentstvo podle vzoru bývalé zemské statistické kanceláře,

4. by založil pro všechny obory státní správy jednotný katastr rodin příslušníků naší republiky."

Tento resoluční návrh jest dostatečným počtem podpisů opatřen a jest předmětem jednání. Byl podán ještě jiný návrh resoluční k rozpočtu na rok 1920. Prosím pana sněmovního tajemníka dra Haasze, aby jej přečetl.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):