Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Väčšina amerických Slovákov stojí na tom stanovisku, že pittsburgská dohoda časom má byť splnená. My to netvrdíme, ani Amerikáni to netvrdia ani legionári, že to má byť hneď.

Dobre vieme, že sme dnes na to slabí. Ani netvrdím, že bez Čechov; nie, s Čechy; tým viac potrebujeme vašich remeclníkov, obchodníkov, robotníkov. Príďte na Slovensko, vítame vás, čakáme vás. Ale nechte spôsob, akým Slovensko sa spravovalo. Vieme dnes, že sme slabí, že nemáme tej sily; ale s vami ako bratri, ako jedni štátni občania, ako slávskeho rodu deti to dokážeme, ale prispôsobte sa tej svojráznosti na Slovensku a iste tým Slovák bude videť, že brat Čech mu všetko nechá, že ho zdvihá, povznáša, vzdeláva. Nie centralisovať, ale nechať Slováka v jeho svojráznosti, jeho prírodu dvíhať, zdokonaľovať a nechať tie otázky vyššieho sjednocenia na vývin historický, na vývin kultúrny. To sa má diať láskou, knihou, novinami, dobrotou, a nie spôsobom takýmto. Prosím vás, aby vám nenapadlo ministerstvo s plnou mocou rušiť. Toho väčšina slovenského národa nedopustí. Nezávisí to na osobe, ale ako inštitúciu. Že to chcú Slováci všetci, dovolím sa odvolať na poloúradný časopis ministerstva s plnou mocou, na "Slovensky Denník". Keď sa jednalo o tom, či má ministerstvo toto trvať alebo nie, keď sa povadili Tusar a Švehla so Šrobárom nad Hlinkou... (Hlas: Nevadili se!) nevadili, ale nedorozumeli sa - povedzme to fainovejšie (Hlas: Již to bylo tak!) "Slovenský Denník" napsal článok, že ministerstvo s plnou mocou má byť inštitúciou trvalou, lebo Praha nerozumie slovenským veciam. Prosím v tomto smere kráčať a urobiť to, aby všetci činitelia Slovensku učiniti boli odpovední slovenskému národu. Je toho treba i pre český národ, lebo pozrite sa a dáte mi za pravdu, že je tomu tak. Vy vynášate zákony, ste ale aspoň o 50-60 rokov napred než Slovensko. Vy ste v mnohých ohľadoch pokrokove vyvinutejší a dokonalejší. Musíte na konec dať, že na Slovensko to neplatí, lebo Slováci nemôžu za vami bežať. Oni niesú na tom stupni kultúry. Potom sa často volá: Reakcionári, spiatočníci. Za to Slováci nemôžu. A vy sami nemôžete v mnohých ohľadoch byť tak pokrokoví, ako by to vašej kultúre odpovedalo, a musíte čakať na Slovákov, až dobehnú. Keby ste túto príťaž nemali na bedrách, mohli by ste bystrejšie do predu. Takto musíte isť pomaly, ako keď starší brat ide s mladším. Starší každú chvíľu musí počkať a obzerať sa: "Janíčko, ideš, či neideš?" To bude kaziť i váš pokrok, jestliže ten balast toho Slovenska samosprávou neurobíte ľahčim, aby ste mohli ľahšie kráčať ku predu dľa svojej chuti a dľa svojich idei. My vôbec tej chuti ešte nemáme. Snáď príjde, ale dnes jej ešte niet.

V tomto ohľade, ako hovorím, treba smerovať k decentralizácii, k samospráve, aby sa vyvinula republika na základe opravdu demokratickom, na základe federálnom, lebo federalismus to je systém budúcnosti. Od spodu musíme stavať, od dediny, od jednotlivca, od okresu, od stolice, od zeme až k tej najvyššej jednotke štátnej a štátu nechať toľko, koľko nezbytne potrebuje k svojej existencii, aby nemôhol tyranizovať jednotlivých časti štátnej jednoty.

Systém budúcnosti nenie centralismus, ale federalismus, zadržať svojskosť a nenechať sa absorbovať! Keby sa uskutočnila a úplne vystavala samospráva nielen Slovenska, ale i Moravy, nebude to na škodu. Moravci to vlastne už majú. (Posl. Šrámek: Nemáme!) Ale však pomalu si to vydobývate. Keď sa táto samospráva federalistická v republike nevyvinie, treba všetkých činiteľov pripraviť na to, aby bola uplatňovaná vôľa ľudu, tak aby všetci činitelia na Slovensku boli odpovední tým, ktorí vedia, že aké chyby robia. Tak treba vyvinúť ministerstvo s plnou mocou na Slovensku, aby bol taký zemský výbor ako na Morave a v Čechách, ktorého by bolo škoda, aby ste si ho nechali zcentralisovať a zničiť. Ale nám to treba dať tiež. Slovensku dať pekne zemský výbor a ten nech je odpovedný poslancom, voleným z príslušných zemí, pretože sa ľudia medzi sebou lepšie poznajú. V tomto smere je to decentralizácia, federalizácia, ktorá odpovedá nielen zajmom nášho národa, zájmom československej republiky, ale duchu celého ľudstva, a práve v tom vidím kritérium, že je to pravda, lebo je to smer všeľudský, smer celého človečenstva, smer uplatniť sa, vyvinúť sa, k tomu nech má právo každa jednotlivá osoba, každa jednotka hospodárska, jednotka národná, vy kristalizovať sa v právne osobnosti, aby potom tie rôzne strany rôznych národov sa sfederalizovaly v jednu veľkú svetovú republiku. To by bol ten najvyšší ideál a k tomu jediná cesta je federalismus. (Posl. Lukeš: Slabost slovanská se rozlučovati.) Neztratí sa Slovanstvo, neztratí sa Slovanstvo, (Posl. Lukeš: To jest chyba Slovanstva. My sa nechceme rozpadávať, lebo použijí toho Maďari.) Nebojte sa strašidiel. Nemajte takú mentalitu ako Maďari, ktorí porád kričali o panslavisme a vy zase o maďarónstve. Zatracujeme všetkých, ktorí nadužívajú hesla samosprávy a iste budeme bojovať a i život položíme proti tým, ktorí federalistické, demokratické správy nadužívajú, aby roztrhli československú republiku, zničili právo nášho národa. Radiej zahynúť, než vrátiť sa do maďarského štátu, ale strašiť sa nedám heslom maďarstva.

Pozorujeme, ako nás istými vecami vždy strašia. Nie sme malé deti, aby sme sa dali strašiť, najprv bolševismom, potom Maďarmi. Musíme sa cítiť v práve a nebáť sa nikoho s takým heslom.

Viem čo je dobré pre náš národ práve tak ako ktorýkoľvek z vás. Ohražujem sa proti tomu, keď ste to připoměli. To nenie na prospech Maďarov; ale v prospech Maďarov je to, keď Slovák je nespokojný. To užívajú Maďari i teraz proti Čechom, a vy pohoríte často i pre chyby, ktoré páchajú u nás centralistickí Slováci. Česi snáď o tom ani nevedia, ale Slovák pre to na Čechov frfle.

Prosím tedy, aby tento smer bol zachovávaný. Nežiadam, aby ste moju reč nasledovali.

Suďte o tom, ako chcete. Ja som vždy tej mravnej neodvislosti a sľobody ducha, že je mi vedľajšie, čo kdo o mne myslí. Som si vedomý z celej svojej minulosti, z celého svojho života, že chcem dobro slovenskému národu a československej republike i celému slavjanskému rodu.

Vždycky som bol Slovanom i panslávom úprimným, som ním a budem, ale nie v tom smysle, aby jeden druhého absorboval, slovakisoval alebo pod., ale aby sme ostali každý svoj podľa starého pravdivého českého hesla "Svůj k svému"! Ja budem svoj, ty budeš svoj, budeme svorně stáť a ako dva bratia každý vo svojej svojskosti tvoriť československú republiku a viesť ju pod zorným uhlom slovanským a pod zorným uhlom blahobytu celého ľudstva, celého človečenstva. To povedať som pokladal za svoju povinnosť. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Pan dr. Hajn a společníci podali k rozpočtu tento

(čte): "Národní shromáždění vyzývá vládu, aby všechny rozpočtové položky ve vydáních i příjmech, týkající se Karpatské Rusi, zařazovala ve zvláštní kapitolu, a učiniž tak dodatečně i s rozpočtem na r. 1920." Tento resoluční návrh jest opatřen dostatečným počtem podpisů a je předmětem jednání. Dále přichází ke slovu občan Johanis. Uděluji mu slovo.

Tady začni. Děláš PRAVOPIS

Posl. Johanis: Velevážené národní shromáždění!

Nejdříve, pánové, než přejdu ke specielní debatě o ministerstvu vnitra, chci několik slov říci na vývody pana kol. Jurigy. Pan předřečník mluvil zde tak, jako kdyby Slovákům opravdu někdo ubližoval, a již v poznámkách mu bylo řečeno, že toho jistě v celém národě jsme vzdáleni. Mám také dojem, že vývody pana kol. Jurigy zbytečně vyvolávají dojem, jako kdyby zde byly národnostní rozdíly mezi námi a Slováky. (Výborně!) Já naopak myslím, že bude nutno, abychom si všichni uvědomili, ale zejména kolegové Slováci, pokud jsou zde v Národním shromáždění, že jsme bojovali za samostatný stát, ať my Čechové nebo Slováci, takže netřeba činiti rozdílu a vyvolávati duchy.

Jestliže snad jednotlivě tu a tam někdo z našich úředníků se prohřešil proti principu, který má stát, nelze za to zodpovědným činiti celý národ a netřeba z toho vyvozovati důsledky. My ovšem zastáváme názor, že vyvoláváním zvláštního separatismu na Slovensku se jednotnosti státu neprospěje, a při tom, jak se zejména ústava tvoří a jak pravděpodobně se stane skutkem, můžeme si býti vědomi toho, že ústava sama zaručí národnostní moc nejen nám Čechům, nýbrž i Slovákům. Netřeba tedy s tohoto stanoviska vyvolávati duchy, což by nebylo ke prospěchu jednotnosti státu, který je pro potřeby naše vybudován. Tolik jako odpověď na vývody kol. Jurigy.

Ministerstvo vnitra, k němuž mám hovořiti, má dvojí úkol: politický a správní. Je nesporno, že toto ministerstvo má mimořádný vliv politický na správu státu. Nynější ministr, který vede tento resort, je jistě mužem u nás politicky rozšafným, který také daleko vidí, - to neváhám jako jeho politický odpůrce zde konstatovat - ale, vážené shromáždění, my máme některé výtky proti řízení a vedení ministerstva, a já je chci ve svých vývodech jménem své strany zde uplatniti.

Nejdříve chci, pánové, konstatovati, že v roce 1920, na kterýž čas rozpočet projednáváme, bude mimo jiné vyřízena otázka sčítání lidu. Je třeba zejména zjistit poválečný počet obyvatelstva vůbec, a tím zjistit vliv války na populaci, což značně prospěje sociálně - zdravotnické statistice. Z důvodů národnostních ukáže nám sčítání poprvé věrohodné číslice, získané na základě mateřské řeči a ne na základě ledajaké starorakouské "obcovací řeči", posílí požadavky našich menšin, ježto staré údaje namnoze brzdí přímější akci v reformách. Budeme míti zkrátka nové číslice v rukou, pevnou půdu pod nohama, takže bude lze spravedlivě, hlavně v choulostivých otázkách národnostních menšin, ať již kterékoliv národnosti, poměry upravit, jak toho vyžaduje nová doba a další klidný vývoj státu. Tolik o sčítání lidu, na něž my z důvodů sociálních i národnostních klademe velikou váhu.

Pánové, nyní bych chtěl znovu volat po nápravě ve správě politické. My jsme měli příležitost již v Národním shromáždění i mimo ně v tisku, volati po nápravě v správě politické, zejména přeložením některých zodpovědných úředníků politických ve správách okresních.

Pánové, beze vší politické zaujatosti musíme si, všechny strany, býti vědomi, že representanti našich okresních politických správ zasluhují v lecčems korektury, poněvadž se nehodí k nynější moderní době. Já uvedu konkretní případy. My všeobecně žádáme přeložení některých správců okresních politických správ z důvodů zájmu státu a z důvodů representace státu. My máme za to, že mnozí okresní hejtmani, kteří úřadovali za Rakouska v okresních politických správách a kteří tam úřadují ještě dnes, přece jen úřadují těžko, že mají málo energie zejména vůči odpůrcům malého lidu, že tu a tam jsou přece jen odvislí od mnohých lidí, kteří s nimi stáli v užsích stycích, zejména při osvobozování zámožnějších vrstev, při různých akcích aprovisačních atd. Tyto poměry v zájmu státu vyžadují tedy, aby někteří správci okresních politických správ byli přeloženi. Jinak je nám známo, že ostatní vady, kterými trpí okresní správy politické, jsou důsledkem poměrů poválečných, zejména poválečného hospodářství našeho státu.

Pánové, je nám známo, že úředníků u okresních politických správ je nepatrný počet. Nedávno bylo povolanou osobou přede mnou konstatováno, že máme okresní politické správy, u nichž někde jest jen okresní hejtman a jeden konceptní úředník jako praktikant. I kdyby to byl sebe menší politický okres, musíme si, pánové, býti vědomi, že úřadování vázne ke škodě státu a ke škodě všeho obyvatelstva. Já budu míti příležitost, v konkretních případech ukázati na to, zejména u vyživovacích příspěvků, u osvobozování osob ještě dnes a při jiné agendě, jak velikou je chybou, že právě okresní politické správy nejsou vyzbrojeny zdatným úřednictvem.

A tu je otázkou, zdali je máme. My jsme si vědomi i jako strana kritická, že stát má dnes nedostatek úředníků, ale tu je právě důležitá otázka, kterou bych chtěl zde říci a s níž mnozí pánové nebudou souhlasiti, zda by se nedoporučovalo, abychom při tomto nedostatku úředníků k vedení okresních politických správ sáhli k lidem, kteří nemají predikát na základě vysvědčení. Je nutno říci, že praktický život ukázal již v různých ministerstvech a v celé řadě jiných úřadů, že vysvědčení není vždycky důkazem o schopnosti a zdatnosti občanů. (Posl. Merta: Tomu se nechce rozumět!) Ano, tomu se nechce rozumět, a já z důvodů demokratických musím apelovat, aby se této věci věnovala mimořádná pozornost; jestliže nemáme dost lidí s akademickym vzděláním, ať se sáhne k praktikům, k lidem, kteří nemají vysvědčení s kolkem, ponevadž pro mne není rozhodné vysvědčení, nýbrž schopnost a praktická činnost, kterou jednotlivý člověk v životě má.

Pánové, volám po reformě u okresních politických správ, zejména ve směru sociálně-politickém.

Řekl jsem, že okresní politické správy mají nedostatek úředníků, že veliké, důležité úkoly dnes po stránce sociálně-politické musí stát plniti, ať již vůči nemocenskému pojištění, úrazovému pojištění, příštímu starobnímu a invalidnímu pojištění, konečně živnostenské inspekci, otázkám zdravotně-sociálním, a vidíme, že nemůže-li úřednictvo okresních politických správ stačiti při vyřizování běžné agendy, stane se pak případ, že jeden ze živnostníků z Vrchotových Janovic u Votic žádal o prohlášení příslušnikem československého státu již po převratu v dubnu u zdejší zemské politické správy, akt byl poslán na hejtmanství do Sedlčan, byl dvakrát urgován úředně a třikrát osobně, ale do dnes není od dubna rokn 1919 u zemské politické správy. Občan ten jest tím sobně poškozen, nebude míti volebního práva při příštích volbách, poněvadž je příslušníkem haličským, ale já jen ukazuji, jaká jest to vada, když občan státu, který zde bydlí 16 let, vychovává své dítky česky, vidí, že stát jest tak ubohý, tak nezpůsobilý, že jeho věc, která by mohla býti jinak vyřízena obratem pošty a nevyžaduje žádného dalšího šetření, zůstává nevyřízena.

Na p. okresního hejtmana v Sedlčanech jsou staré stížnosti. Jest to byrokrat čistě rakouského stylu, úplně neschopný jako úředník, který provedl čin v Radnicích u Plzně, kde vlivem četnického strážmistra, děkana a okresního hejtmana v Rokycanech Fischera bylo zavřeno obecní zastupitelstvo brzo po vypuknutí války a držáno půl roku u divisního soudu zdejšího ve vyšetřování.

Tento hejtman prokázal již v Rokycanech nezpůsobilost, byl přeložen do Sedlčan a tam jeho nezpůsobilost znovu vynikla. Jsem toho názoru, že stát nemůže plýtvati pensemi, ale není také zájmem státu, aby takové úředníky zaměstnával, poněvadž nejsou schopni, aby státu mohli prospívati. Každý jiný mladší úředník by mohl agendu okresního hejtmanství docela dobře obstarati. Volám-li hlavně po reformách a věnování zvláštní péče otázkám sociálně-politickým a zdravotním, mám na mysli, že zejména rozšířením našeho sociálně-politického zákonodárství jest nutno, aby právě okresní politické správy byly prvními instancemi, které institucím sociálně-politickým věnují tolik péče, aby zvláštní oddělení u okres. polspráv podporovala sociálně-politickou činnost našich ústavů, které mají za úkol sociální a zdravotní úkoly a potřeby státu obstarávati.

Zvláště nutno poukázati, pánové, na potřebu rychlého vyřizování úřední agendy ve správě politické, to jest, zejména vyřizování námitek proti volbám obecním, které dle § 56. voleb. řádu mají býti vyřizovány ve thůtě 3 měsíční, ale nejsou na mnohých místech dosud vyřízeny. Obec Nepolisy u Chlumce n. Cidl. podala u Zemské politické správy protest, který byl čtyřikrát osobně urgován, dvě deputace zde již byly a dosud není spor ten rozhodnut. Jest pozoruhodno, že na Moravě jest tomu naopak. Tam není podobných stížností. Správní komise okresní měly býti zřízeny dle výsledku voleb do obcí 15. června 1919 a dle počtu odevzdaných hlasů v celé řadě míst, na př. Vinohrady, Král. Městec, Krumlov, Počátky, Manětín, jsou sestaveny úplně nesprávně, stoupenci naší strany nedostávají ani dvě třetiny mandátů, které jim dle klíče náležejí.

Zajímavo jest, že věci tyto týkají se poměrů pouze v Čechách, kdežto na Moravě v tomto směru není výtek. Bude jistě povinností ministerstva vnitra, aby hledělo zjistiti, co jest příčinou toho, že právě u nás v Čechách vyřizování obecních protestů a ustavování okr. správních komisí není prováděno včas. (Posl. Ulrich: Okresní hejtmani neznají prý přání Národního shromáždění ve příčině rozpuštění okresních výborů!)

Kolego Ulrichu, to jest, jak jsem se přesvědčil sám v některých okresních hejtmanstvích, důsledkem toho, že někteří okresní hejtmani stojí pod vlivem některých politických činitelů. Mohl bych zase mluviti o Sedlčanech. (Posl. Sechtr: A já zase o Kladně!) Faktum jest, že ten či onen okresní hejtman straní té které politické straně, a nemůže býti v zájmu státu a jeho reputace, aby v této praksi bylo pokračováno.

Zvláštní kapitolu mohli bychom věnovati otázce stížnosti do nevyřizování aktů, hlavně ohledně okresních vyživovacích příspěvků. To jest kapitola zvláštní a zde již jsme zdědili, abych tak řekl, manýru, která jest dnes v okresních vyživovacích komisích a ovšem i v pražské zemské vyživovací komisi a kde se stále ještě úřaduje po rakousku. Mohu říci, že některým pánům za Rakouska v okresních vyživovacích komisích se úmyslně lepily akty na prsty. Ne a ne, dostat akt z okresních vyživovacích komisí. Myslili jsme, že po převratu to všeclmo zmizí. Není tomu tak. Dokážu, že to není správné. Okresní vyživovací komise pracují liknavě akty, nechávajíce po měsíce nevyřízeny. Rekord má zemská vyživovací komise, která po léta nechává záležitosti ležeti, jak patrno z dotazu, který nedávno podal klub v záležitosti vyživovací podpory rodiny Červenkovy z Kladna.