A nyní přece několik slov o té naší
diplomacii, a to z toho důvodu, že diplomacie naše
může nám nesmírné služby
prokázati v každém ohledu, ale také
nesmírné škody nám způsobiti.
Každý chybný krok diplomacie naší
má v zápětí škody, které
potom národ cítí v podobě vydaných
miliard a v podobě národohospodářských
těžkostí, které těžko napravujeme.
Velectění! Nám na příklad,
kteří jsme poněkud mohli k věci přihlédnouti,
nám se zdá, že naše diplomacie z jisté
části následuje nepěkný vzor
své předchůdkyně, že nevybírá
zástupce podle potřeby těch míst,
kam je má poslati, nýbrž že částečně
bylo přihlíženo k zcela jiným okolnostem,
než k osobní kvalifikací, že nemáme
dosud na velice důležitých místech osoby,
o kterých se může s dobrým svědomím
říci: "Ty jsou tam na místě!"
Není to výtka ani těm osobám, ani
vedení zahraničnímu úřadu,
poněvadž víme všichni, že nebylo
možno za daných poměrů jednati jinak.
Ale pro budoucnost bych přece velmi doporučoval,
aby při výběru našich zástupců
v diplomatickém zastoupení v cizině bylo
co největší obezřetnosti a opatrnosti.
Souhlasím s předřečníky, že,
pokud se týká nákladu, - a ten obnáší
celkem řekněme 49,082.521 K - nesmíme býti
úzkostliví, poněvadž víme všichni,
že tyto náklady jsou snad ze všech anebo patří
z velké části k těm nejproduktivnějším.
Já bych jako oposičník dobře dovedl
své svědomí uspokojiti, kdybych navrhoval,
aby položka na zahraniční zastoupení
byla přiměřeně dotována, zvýšena.
Pánové, uvážíme-li, že v
rozpočtu je na příklad na zastoupení
naše u Vatikánu - jsou tam uvedeny celkem 3 osoby
a ty mají dostati celkem 24.692 K fix - musíme uznat,
že to nestačí. Je myslitelno, aby tam někdo
v Římě mohl konati službu ne vyslance,
ale podřízenou s tím obnosem? Kdo měl
jenom trochu příležitosti poznati, jak se musí
někde peníze takměř "vyhazovati"
při takových zahraničních zastoupeních,
řekne: "ten obnos byl dán asi do rozpočtu,
aby se neřeklo".
Naše zahraniční zastoupení musí
býti také neobyčejně obezřetné
při obsazování míst konsulátních,
neboť konsul jest vlastně, řekl bych, jakýsi
druh našeho agenta, v otázkách hospodářských
důležitosti dosud nedoceněné - Tu nestačí
jen říci, X tam kdysi cestoval, proto X se hodí
výborně za konsula, ačkoliv ten X nemá
o věcech, které má uplatňovati, ani
ponětí. Byl znamenitým cestovatelem, ale
bude velmi chabým zástupcem našich zájmů
hospodářských. (Posl. Prokeš: Tam
ve Vatikáně nemůže nic hospodářsky
poškoditi!) I ve Vatikáně, milý
pane kolego; ostatně tam není konsul, nýbrž
vyslanec, to se ráčíte mýliti.
Měl jsem příležitost, kdysi trochu se
poohlédnouti po Albánii a na Balkáně
a mohu říci, že jsem si odnesl odtamtud nepěkné
dojmy, jaké hrozné škody zástupci tehdejší
vlády tam státu působili a proč? Poněvadž
neznali kraje, neznali lidu, neznali řeči, neznali
nic. Uměli hráti tennis, byli výteční
společníci, uměli tancovati, uměli
jezditi na koni, ale těm věcem, pro které
byli vysláni, nerozuměli a o ně se nestarali.
Těchto několik poznámek podávám
na důkaz, že i v té zahraniční
službě třeba hodně a hodně napravovati
a opravovati, a to proto, že chyby služby zahraniční
a chyby vojenské nejvíce nám mohou způsobiti
pohrom. Skutečnosti dosavadní tomu nasvědčují.
Tak jako nešika zástupce náš v Paříži,
Londýně, Washingtonu může nám
způsobiti škody v diplomatickém zastoupení,
tak zase nešika voják, nešika vůdce nebo
i méně exponovaný vojenský činitel
může nám způsobiti škody a pohromy,
které pak nedovedeme nahraditi ani miliardami.
Proto žádáme a přejeme si, aby naše
ministerstvo N. O. mělo na zřeteli organisaci nejen
správní, nýbrž také, aby se staralo
o to, aby mravní povznešení, zušlechtění,
aby duch našeho vojska byl přizpůsoben našim
poměrům, našim potřebám, státu
československému. Nemylte se, slovutní, ne
počet vojáků bude rozhodovati, ne velikost
armády, nýbrž duch, kterým bude proniknuta,
zdatnost nejen tělesná, ale i duševní,
mravní, bude záštitou naší v budoucnosti.
Páni v Berlíně měli všecko zmilitarisováno,
vždyť byli prvním vzorem militarismu všemocného,
vševládného, páni ve Vídni to
napodobovali a měli vypočítáno, za
kolik týdnů budou v Paříží,
za kolik týdnů budou, pán Bůh ví
kde, v Petrohradě, a za kolik měsíců
provede se likvidace války. A trvalo to pět roků
- a celý ten militarismus byl na hromadě, bohužel,
i s těmi miliardami na jmění a miliony obětí,
které i my obětovali.
Opakuji, ne počet, nýbrž duch armády
jest rozhodující a buďte ubezpečeni,
že jako vojsko naše, nemajíc početné
přesily, ale majíc přesilu duševní,
nadšením a houževnatou odvahou dovedlo vítěziti,
že také naše armáda, - Bůh nedej,
aby k tomu došlo v dozírné době - když
by byla povolána k činné službě,
svým duchem vykoná činy, které obdivujeme
s celým světem u našich legionářů.
Proto nemůže mě to nijak přesvědčiti,
když ministerstvo N. O. vykládá a dokazuje,
že musíme míti branný zákon,
který váže od 20 - 50 let. Já to považuji
za neštěstí, jestliže k tomu sáhneme
- a že musíme od 17 - 60 let všecko míti
po ruce, ženy i děti do služby válečné
povolati.
Kdo bude, pánové, pak za vás doma hospodařiti?
Kdo bude vás živiti a kdo se bude starati o výživu
armády? A jaké pokolení pak zůstane?
Všechno vaše dokazování o přípravě
tělesně dospívající mládeže,
o rovnosti naprosté v povinnosti vojenské nic vám
nepomůže, poněvadž tělesně
a mravně schátralý lid nemá té
síly, není schopen toho odporu, jakého je
třeba, aby zdolal nepřítele.
Naše strategická situace je prý velmi nepříznivá.
Ano, pánové. Připouštím, že
vojáci tomu rozumějí nejlépe. Ale
já pravím: nejsme tak na tom zle, dokud národ
jako celek bude se cítit národem jednotným
a dokud v té vlasti, ve které po tisíciletí
sídlí, bude ctíti domovinu, která
v každém ohledu jest mu opravdu rájem. Tedy
ne v počtu, ne v tom velkém rozpětí
let povinnosti vojenské, nýbrž v mravní
hodnotě všeho národa kotví naše
síla. Nemluvím ani o celkové číslici,
kterou již nyní musíme vydati - a jest velmi
tíživou! - a kterou asi ministerstvo bude zvyšovati,
ale na jedno upozorňují: kdybychom všichni
do jednoho, jak jsme českého národa příslušníci,
se přihlásili dobrovolně k vojenské
službě, ne ani nuceně, ručím
za to, že bychom pouhým vojákováním
neodolali, kdyby se vrhli na nás všichni ti, kteří
nás okolo tak "milují".
A proto jest věcí zahraniční politiky,
aby těch, kteří po nás tak pasou,
kdy ta chvilka slabosti přijde aby nás přepadli,
bylo stále co nejméně. To jest úkolem
zahraniční politiky, abychom získali si ve
světě tolik přátel upřímných,
kolik třeba k zajištění vlasti českoslovácké.
Musíme tudíž hledat prostředky jinde
a jiné. Pro nás je bezpečnost v neutralisaci
našeho státu. Jestli nedovedeme vymoci a vynutiti
si, aby náš stát, naše republika byla
prohlášena za stát neutrální,
nedotknutelný, dokud práva nějaká
trvají i smysl pro spravedlnost a cit pro zodpovědnost,
nepomůže sebe větší armáda.
Víte, jak skončil Vilém s celými svými
hroznými armádami a ten druhý také
tak dohospodařil. A my bychom neskončili lépe.
Těchto několik slov nebudiž považováno
za nepřátelství proti naší armádě,
nýbrž za varovný hlas, poněvadž
by nám to bylo nesmírně obtížným
stále a stále všechno to, co vytěží
pilná ruka, věnovat jen na vojenství a nemíti
prostředků, abychom si vybudovali to ostatní.
A nebudeme-li míti možnost, hospodářsky
se uplatniti ve světě, celé vojenství
nám nepomůže k uhájení nezávislosti
státní. Mluvíme stále o antimilitarismu,
tak ho také jednou provádějme, a sice na
podkladě neutralisace našeho státu.
Na konec dovolím si ještě připomenouti
otázku hodně ožehavou, a to jest opatření
přechodné doby poválečné. Kdo
se v rozpočtu dobře nepoohlédl, ten nepostihne,
co znamená kapitola: "přechodná doba".
Slyšel jsem od povolaného činitele, že
tato doba může trvat 5, 10 a pánbůh
ví, kolik let. Já to chápu, že tato
přechodná doba neznamená vydání
pro dnešek a zítřek, nýbrž že
toto vydání bude.
Prvá príčina a prameň, z ktorého
prýšti nespokojnosť slovenského ľudu,
je to, že mnohí chudobní Slováci ešte
do dnes nedostali - nevedia prečo, ale nedostali naspäť
pri okolkovaní zadržané peniaze, ani tie nie,
na ktoré podľa nariadenia majú nárok.
(Hlas : U nás na Moravě také ne !)
Druhý prameň nespokojnosti je, že na Slovensku
koluje veľké množstvo falošných kolkov
na bankovkách, a pre tieto falošné kolky mnoho
ľudí, chudých Slovákov, má mnohé
straty peňažité. Majú mimo to s tým
mnohé nepríjemnosti, a uznáte sami, že
bez vlastnej viny. Lebo akože môže ten prostučký,
jednoduchý človek z ľudu rozoznať pravý
kolok od nepravého, keď to nevedia často ani
úradníci, finanční odborníci?
(Hlas: Tak jest!) Aspoň sa mi to stalo, pánovia,
keď som istý obnos vyplácal v bernom úrade,
že jeden kolok na bankovke traja úradníci uznali
za pravý a traja povedali, že je falošný.
A ešte žartom poznamenali, že predseda rozhodne
pri rovnosti hlasov, je-li kolok pravý. (Veselost. Hlas:
Dirimovati !)
To sú príčiny nespokojností, ktoré
včera tuto verejne vyhlásil tiež rečník
Slovenského klubu a poukázal na ne pán posl.
Pilát. Ja som predsa sa nezdržal a musím zdôrazniť
to ešte len preto, že bis repetita placent a svedectvo
dvoch platí viac a neželám si len, aby na základe
týchto dvoch svedectvo bolo toto zlo odstránené.
Ale mimo tieto vzpomenuté je ešte jeden prameň
nespokojnosti u slovenského ľudu, na ktorý
však ešte žiadny z rečníkov nepoukázal,
a ja sa tomu ani nedivím, lebo je to otázka veľmi
háklivá. Leč pánovia, ja sa predsa
len osmeľujem poukázať na tieto pomery, a síce
preto, poneváč nič si tak neželám,
ako to, aby nespokojnosť zo slovenského ľudu
vymizla. Slovenský ľud je prostučký,
jednoduchý, on rôznym finančným transakciám
nerozumie, on vo svojej jednoduchosti uschováva svoje grošíky
usporené v truhle, najviac ale ich z kresťanskej lásky
požičia chudobnému susedovi, ale po čas
váľky čiastočne z nátlaku úradov,
čiastočne preto, aby si rôzne úrady
získali, mnohí chudobní Slováci uložili
na vojnové pôžičky i tie skromňoučké
svoje úspory. A teraz, pánovia, tento skromňoucký
svoj majetok majú stratiť, majú oň prijsť.
Spomenul som, že je to otázka chúlostivá,
a predsa zaslúžilo by uváženia, či
by sa nenašiel modus, aby tým najchudobnejším,
a to podťahujem, bola daná nejaká náhrada
za válečné požičky bývalého
Rakúsko-Uhorska. Mimo tieto, len v hrubých rysoch
načrtnuté pramene nespokojnosti, je tu celé
množstvo iných. Tak na pr. veľkú nedôveru
budilo, aspoň medzi vážnym ľudom slovenským
to, že ten zákaz vyčepu liehovín, ktorý
tak blahodárne účinkoval, dosiaľ na
Slovensku, v poslednom čase je zrušený, a celé
Slovensko je pravom slova smysla rumom zaplavované. (Hlasy:
Slyšte!)
Snáď preto, aby sa dvihly dane z liehovín,
alebo ako zlé jazyky povrávajú, snáď
preto, že je to príprava k voľbám. Leč,
pánovia, o tom slovenský klub jednomyslne a svorne
podal svoj pilný dotaz, ktorý nechcem predbiehať.
Ale je ešte jeden prameň nespokojnosti iného
druhu. Já tu, pánovia, slávnostne a s radosťou
uznávam, že v poslednom čase na Slovensku prehmaty
vojakov, ktorí sú tam, početne sa trochu
zmenšily, náprava sa pokiaľ- potiaľ stala,
ale nie úplná náprava, lebo predsa sa niekde
ešte vyskytujú nesprávnosti. A tu dovoľte
mi poukázať na jeden konkrétny prípad.
(Posl. Kaderka: Schůze v Trnavě!) To som
chcel práve vspomenúť.
Na deň 15. ledňa svolala naša strana do Trnavy
ľudové shromaždenie. Na prvé shromaždenie
zišlo sa asi 1500 statného roľníckeho
ľudu z celého okolia Trnavy. Poznamenávam,
že hlavný cieľ schôdze nebol politický,
jej účelom bolo založiť nevinnú
roľnícku organizáciu odborovú. Shromaždenie,
poriadané v tichosti, plynulo bezo všetkého
vyrušovania až asi do druhej pôle shromaždenia.
Asi v polovici shromaždenia prišlo asi 10-15 vojenských
policajtov v čele s poručíkom Šulcom,
ale prišlo spolu s nimi asi 25 organizovaných robotníkov,
ozbrojených palicami, a tu, divný to osud alebo
irónia, že shromaždenie do tej doby, pokiaľ
tam nebolo žiadnej stráže, pokojne ticho plynulo,
ale akonáhle prišla tam policajná stráž
s tými turbulentnými elementy, ihneď chcela
hlukom a lomozom shromaždenie rozbiť, a vojenská
polícia úplne nečinne hľádala
na toto počínanie turbulentných elementov,
hoc pre ich malý počet by ich bola mohla odstrániť.
Neurobila to ani na vyzvanie poslancov tam prítomných.
Poručík Šulc tak ďaleko vyjadril svoje
sympatie s týmito elementy, že nechcel ani zistiť
mená týchto turbulentných nespokojencov.
Vidíte, pánovia, slovenská ľudová
strana slávne osvedčila, že ona záväzky
plniť chce a plní, a očakáva, že
i vláda splní svoje sľuby; a medzi týmito
sľuby prvý bol, že ona zabezpečila slobodu
shromažďovania slovenskej ľudovej strane. Nepochybujem
o dobrej vôli vlády. Len poukazujem na to, že
jej vôľu takto plní jej podriadená vojenská
polícia na Slovensku. Viem i to, že vyšlo proti
teroru triednych organizácií jedno nariadenie. Ale
to sa zachováva, ako vidno z toho, čo som práve
vylíčil.
Ja však, pánovia, pres to všetko silne dúfam,
že tieto príčiny, pramene nespokojenosti, budú
odstránené. Ukážte tomu dobrému,
mäkkému slovenskému ľudu spravedlnosť
a lásku, a ja vás ujisťujem, že odplatí
lásku láskou, vernosťou a oddanosťou k
našej československej republike. A až bude nespokojenosť
odstránená, potom nás nepremôžu
ani pekelné nástrahy Maďarov! (Výborně!
Potlesk.) A poneváč som presvedčený,
že všetky tieto príčiny nespokojenosti,
dúfam, odstránené budú, a poneváč
som presvedčený, že celý nastolený
rozpočet, menovite rozpočet ministerstva obrany
a zahraničia, je na záchranu našej československej
republiky, rozpočet prijímam. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní): Řečnická
listina k této skupině kapitol je vyčerpána
a přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Jest nám hlasovati o skupině druhé a to o
položkách kapitol: Předsednictvo ministerské
rady, ministerstvo zahraničí, ministerstvo Národní
obrany a dále opatřeni přechodná doby
poválečné a ministerstvo pro sjednoceni zákonodárství
a organisace správní.
Byl jsem však požádán, abych o dvou položkách
předsednictva ministerské rady a to o položce
2., Tiskovém odboru a o položce 5., Úředních
novinách, dal hlasovati odděleně.
Přání tomuto vyhovím.
Nejprve tedy budeme hlasovati o položkách: Předsednictvo
ministerské rady, a to o položkách, o nichž
nebylo žádáno oddělené hlasování,
o položce první: "Výdaje všeobecné",
třetí: "Státní úřad
statistický", čtvrté: "Státní
tiskárna" a šesté "Pozemkový
úřad". Příslušné
číslice obsaženy jsou na stránce 27.,
pokud se týče vydání, a na stránce
57., pokud se týče příjmů.
Kdo s těmito položkami... (Hlas: Hlavní
zpravodaj tady není!) Pan kol. dr. Srdínko jako
churavý se omluvil a odešel. (Hlas: Předseda!)