Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Tedy, pane dre Kramáři, bylo by pro vás lépe, kdybyste nás nechal s tou vaší politikou na pokoji, poněvadž víte, že kdo má máslo na hlavě, že není dobře se procházeti po slunci. (Posl. dr. Kramář: Jak to, pane kolego?) Pane doktore, s tou politikou vaší a vyspělosti vaší, nechte nás na pokoji. S tou vaší politickou vyspělosti je to tak, jak říkají Němci: "Es ist nicht so weit her!"

Pánové, tak ty věci stojí. Prosil bych, aby mezi námi, když mluvíme o vážných věcech, aby se zde takovýmto způsobem nemluvilo. (Veselost.) Když pan dr. Kramář začne nás poučovati o bolševismu a říká, že tomu nerozumíme, tak prosím, kdo jest ten bolševik u nás a co jest to bolševismus? Pánové, bolševismus jest to, co chce rozvrátiti naši republiku. My jsme až dosud však nic takového nedělali, naopak my s nasazením všech našich sil i naší popularity chodíme mezi dělníky a říkáme jim, že nebudeme napodobovati methody ruské, že nám do toho ničeho není, jak si věci v Rusku upraví. Promluvíme si, pane doktore, o tom ještě při odstavci "zahraniční politika".

Nejnebezpečnějšími nepřáteli republiky jsou keťasové a lichvářové, kteří sají životní mízu z českého lidu, to jsou ti lidé, kteří chtějí nás úplně zničiti. A pánové, jestli mluvíte pak o bolševismu těch jiných, pak pravím: bolševismus jest u těch, kteří dělali demonstrace proti zákonu na ochranu konsumentů proti lichvářům, proti zdražovatelům a keťasům. Demonstrace tyto organisovala strana národně demokratická. (K dru Kramářovi:) Vy jste zde nebyl, to organisovala však vaše strana, aby ukázala, že béře v ochranu lichváře, keťasy a veškeré ty škůdce dělného lidu. (Ironické hlasy ve středu: Slyšte! Slyšte!) Na to, co říkal p. dr. Rašín v Nymburce, nevejdu. On nás nazval stranou, která hájí zloděje, když jsme se postavili proti tomu, aby člověk, který byl trestán 6 hodinovým vezením pro polní nebo lesní pych, nebyl na všechny časy prohlášen za bezectného a zbaven práva volebního, kdežto Jirákové, Kučerové a tací lidé, když se dopustí milionového podvodu, odsoudí se jen podmínečně. Neutrpí nejmenší úhony na své cti, jako ten chudák, který urval někde hrstku trávy nebo nůši klestí. O to tu tedy neběží. Pane dre Rašíne, na takové argumentace se nemůže ani vážně vejíti (Dr. Rašín: Jen citovat!) Mohl bych vám posloužiti tím číslem "Národních Listů", kde to vytisknuto, mám je náhodou v kapse, ale vím, že vy na to nic nedáte.

A nyní přejdu k vlastnímu thematu své řeči. Chci krátce promluviti o politických poměrech a tu pravím: politické poměry u nás nejsou zdravé. Musíme ještě provésti odrakouštění, kterého jsme ještě neprovedli, my musíme však také odbyrokratisovat naši republiku, neboť naše byrokracie nás dusí, naše byrokracie nás snad úplně zničí. My se musíme úplně zbaviti všeho politického romantismu, zbaviti se šovinismu a vypjatého nacionalismu, musíme se vrátiti ku práci a realnému myšlení, chceme-li, aby republika naše byla zachována. Naše politika domácí i zahraniční musí býti podložena poměry hospodářskými a ukázati sociální a politické potřeby všeho lidu. Pokud se tyká politiky zahraniční, musíme se přeorientovati ze západu na východ, my se musíme, ať chceme čili nic, orientovati k Rusku. A proč?

Tam jest stát, který vznikl skoro za stejných poměrů jako náš a vytváří se také znovu. Pánové, prohlašuji, jak jsem již řekl, aby snad nebylo z toho děláno něco jiného, že akceptuji úplně bolševickou methodu a taktiku boje, - já ji neakceptuji. Naproti tomu, co povídá zde pan dr. Kramář, jak prý se tam ti lidé trýzní, chci jen ukázati na to: Říká se, že prý za vlády Leninovy přišlo asi 5000 lidí o život, kdežto za Kolčaka a Denikina jde to do set tisíc. (Dr. Kramář protestuje.) Ale, pane doktore, řeknu jen jedno. Odpusťte, jest pozoruhodno, vy jste tolik nadšen pro Denikina a pro Kolčaka a ruský lid jde za Leninem a Trockým. (Hlasy: Teror!) Něco v tom musí být! (Dr. Kramář: Kdybych měl revolver, vy byste šel také za mnou!) Já nevím, jestli je to pravda, co jste vy pravil, že bolševici přivázali nějakou klec lidem na prsa a do té dali německé myši, aby mohli obžírat toho člověka za živa. (Dr. Kramář: To se našlo na mrtvole, kterou vykopali!) Pane doktore, já konstatuji, že nevím, jaký by to musel býti ten ruský lid, kdyby si to nechal klidně líbiti a šel od Denikina k Leninovi a Trockému, kteří takové ukrutnosti dělají. (Hlas: Oni za nimi nejdou!) Jdou za nimi, když rozvalili Denikinovu a Kolčakovu armádu. (Hlas: To je teror a násilí! Vy terorisujete!) Nemluvte raději o teroru. Kdybychom měli o tom dále mluviti, dopadalo by to pro vás nedobře. Jedno je jisté, že informace pana dra Kramáře nemohou býti správné a neodpovídají pravdě, poněvadž fakta mluví řečí jinou. (Dr. Kramář: Soudní akta jenom, nic jiného!)

Tedy prosím, my se musíme přeorientovati na Rusko proto také, poněvadž Rusko má, co potřebujeme. Má dostatek zemědělských výrobků, má dostatek živin a my zase máme, co Rusko nemá, průmyslové výrobky. Zde se tedy tyto věci nechají urovnati a nechají upravit, třeba pan dr. Kramář prohlašuje, že se nesmí dělati zahraniční politika podle hospodářských zájmů a potřeb. (Posl. dr Kramář: Já řekl: obchodnických!) Tedy obchodnických! (Posl. dr. Kramář: To je něco jiného!) Tedy dobře, obchodnické zájmy nejsou zájmy hospodářské. (Dr. Kramář: Ne, obchodnické, chtěl bych říci kšeftařské!) Já tedy i to akceptuji, poněvadž stojím na jiném stanovisku a prohlašuji, že všechny politické ideály musí býti podloženy nějakou realitou. Politika, která by se nešla jen za nejasnými ideály a zbavila by se všech realit, ta by visela ve vzduchu a pak by to nebyla politika, byla by to fantasie.

Nyní jest nutno také působiti k tomu, aby valuta naše byla zlepšena. Ovšem, já mám jiné názory o té věci, než jak bylo u nás tradováno v rozpočtovém výboru. Souhlasím ve značné části s ministrem financí, ale on to neřekl tak pregnantně a určitě, jak se může u nás valuta zlepšiti. Jsou dvě cesty. (Dr. Kramář: Odseknout to!) Já bych pro to nebyl, ale neměl bych nic proti tomu, já bych nic neztratil. Ale myslím, že by příliš křičeli ti, kteří by při tom ztratili. Jsou tedy dvě cesty. Jedna: poříditi si banku a podložené bankovky, anebo poříditi si státní hospodářství takovým způsobem, aby bylo aktivní. Aby se platily dluhy, aby se dluhy amortisovaly a ne, aby se k placení dluhů starých dělaly ještě nové dluhy, to není cesta k nápravě valuty. Valuta může býti u nás právoplatně upravena tehdy, jestliže naše státní hospodářství bude přivedeno do rovnováhy. Ovšem jest zde ještě jedna velká otázka, o které zde mluvil velmi ostře pan dr. Kramář a sice o těch Němcích. Už jsem se o ní zmínil. Já bych se rozhodně stavěl proti tomu, abychom my vždy mluvili o Němcích jako o nějaké menšině, anebo o nějakém cizorodém živlu, nýbrž myslím, že se musí o nich mluviti jako o rovnoprávných státních občanech v každém ohledu a směru a budeme-li tak činiti, pak přirozeně nebude dáván podnět k novým sporům a národnostním bojům.

Pokud se týče státní řeči, státního jazyka, to je samozřejmé. Státním jazykem bude čeština a přirozeně... (Hlas: Českoslovenština!) odpusťte, já nemyslím nějak Slováky přecházeti, vždyť říkám: Československá republika, ale když pak mám ta dvě slova neustále opakovat, pokládám to za jedno a totéž slovo, jest to vlastně tautologie, opakování téhož slova, Čech a Slovák jest mně jedno, jako Slovák a Čech. Tedy když řeknu: česká řeč, myslím jazyk československý. Tu myslím, když klidně budeme o tom uvažovati, nemůžeme si přáti nějakého nacionálního boje s Němci, poněvadž by kdybychom chtěli míti s nimi neustálé boje dále (Posl. dr. Kramář: Teď Němci přece prohráli!). Pane doktore, to jest něco jiného, teď máme svůj stát a máme své hospodářství doma, na evropské se nemůžeme spoléhati, nýbrž musíme nyní spoléhati jedině na své vlastní hospodářství domácí.

A tu prohlašuji, že bychom vyplýtvati v tomto boji všecku svoji energii a nepřišli bychom ku předu a mohlo by se nám státi, že by se postavilo veliké Německo dnes nebo zítra proti nám a pak, pane doktore, bychom to prohráli. Kurt Eisner v Bernu 14 dní před tím, než byl zastřelen, byl ministerským předsedou bavorským, mně řekl: Vy máte klíč k celé politické situaci střední Evropy v rukou. Nebudete-li vy se snažiti s Němci po dobrém vyjíti a budou-li oni míti odůvodněné příčiny ke stížnosti, budou znepokojovati vás, a budou znepokojovati také nás tam v Německu. Já vás prosím, řekněte těm vašim pánům, kdyby nám zde vznikla nějaká irredenta, že by zanášela nám do Německa neustále nesvár a nepokoje, že by smolné věnce házela na náš stát, a mohlo by k něčemu dojíti, čehož si my naprosto nepřejeme. S naší strany jsme jim řekli: My váš problém řešiti nebudeme.

To je problem tam té země, v níž jste. Ale je přirozeno, řekl, nesmíte věci hnáti tak, aby měli odůvodněné právo ku stížnosti. Já jsem mu na to řekl: Já nejsem z rozhodujících politiků, ale já plně s tím souhlasím, že se celou svou politikou nemůžeme postaviti na boj nebo na potírání Němců. To jest nemožno. (Posl. dr. Kramář: Ten problém jest v tom, jestli dokážete, aby jak živí Němci přiznali, že nejsou utiskováni, ať děláte, co chcete. V tom je problém!) Pane doktore! My je nemůžeme nutiti, aby mluvili tak, jak my to chceme! Ale můžeme, pane doktore, jednati tak, že před forem mezinárodním to dovedeme odůvodniti a kde to dovedeme ospravedlniti. Tak já to myslím. (Posl. dr. Kramář: Malou poznámku, jestli dovolíte. Že to před Anglií a Francií vyhrajeme, o tom není nejmenší pochybnosti, ale ne před Němci!) Já nepovídám, že závisíme od toho, co budou Němci povídati, nýbrž, že budeme více záviseti od toho, jak nás bude posuzovati mezinárodní forum. Pánové! Já jsem pro to, abychom zahájili boj s našimi spoluobčany německými o palmu sociální vyspělosti a kulturní dokonalosti. (Tak jest!) Pánové! Když se na toto stanovisko postavíme a budeme se snažiti, ne je potírati, nýbrž proti nim tedy svou vyspělostí a kulturní zdatností vystupovati, tak mnohem více získáme, než jiným způsobem. (Výborně!)

A nyní, pánové, je otázka, jestli naše politika vnitřní a zahraniční vždycky se nesla takovými směrnicemi, abychom působili k uklidnění doma a k uklidnění za hranicemi. Já se tážu, jestli se to vždycky dělalo, a tu myslím, že jsme to nedělali ani doma úplně správně a že jsme to také nedělali ani vůči cizině, že jsme nesledovali vždycky směrnic toho míru a smíru, jejž sdílí všechen lid československý a který sdílela oficielně i vláda a jejž propaguje president naší republiky Masaryk, jenž zejména tyto směrnice velice ostře vytýčil ve své slavnostní řeči 28. října. A tu pravím, že máme činitele, kteří velice ostře stojí proti takovéto politice.

Právě tito činitelé snaží se, kde mohou, rozvrátiti ještě dosud dosti dobrý poměr mezi lidem, mezi vládou a mezi presidentem, že všelijakým způsobem usilují o to, přinésti do našich řad rozvrat. Doufají, že tímto způsobem se jim podaří podepříti kapitalistické řády a znovu zbudovati kapitalistický stát. A tu, pánové, - a bylo to zde již řečeno dnes - někteří o tom pochybovali, že jsme pro republiku, že prý jsme přišli poslední. Zatím jsme byli strašně napadeni proto, že jsme přišli první. My jsme prohlásili Československou republiku 14. října, tedy poněkud dříve.

A tehdy, pánové, se velice zlobili z národně demokratické strany, poněvadž prý není jisto, jaká státní forma bude. Mluvilo se po celé Praze, i po venkově se roznášelo, že se vyjednávalo s nějakým anglickým princem. My jsme si proto přispíšili a přišli jsme s republikou, abychom viděli, jaká je ještě nosnost toho starého Rakouska a pro co se náš lid rozhodne.

Pánové, máme prý vládu socialistickou. To nám říkají zejména páni z národní demokracie. Vypravují nám, že ta vláda by měla to a ono dělat. Chodí a štvou mezi lidem, že prý se socialisté nepostavili proti válce, nyní že zrazují dělný lid. Mají vládu ve svých rukou a neprovádějí socialismus. Přátelé, s tím by měli ti páni přestat a neštvat dělníky, že málo děláme pro socialismus. To je náramně nebezpečná hra a mohla by se na nich velmi zle vymstít, kdybychom byli hnáni dělnictvem - a už se to také ukázalo při stávce horníků v Mor. Ostravě. - To jsou také důsledky štvanic národně demokratických temnějších úředníků. Kdyby k něčemu takovému mělo dojíti u nás, aby lid se postavil proti organisaci a na svou vlastní pěst chtěl více dobývat, než jsme mohli vymoci, a uposlechl těch hesel a štvanic národně demokratického tisku, zle by bylo s národní demokracií. To jest tedy věc náramně nebezpečná a mohla by se nejšpatněji vyplatiti těm, kteří tyto věci mezi naše dělníky házejí v domnění, že, rozvrátí naše organisace a na rozvrácených organisacích našich vybudují nerušeně svou kapitalistickou stranu.

Bylo zde mluveno také o tom, že se stala v Bílině strašná věc a sice Národní výbor prý tam byl vyhozen. Pánové, já mám zde dokument a tu to vypadá poněkud jinak, než jak zde bylo povídáno. Jest to úřední zpráva, která zní:

"Presidiu ministerstva vnitra atd." Byl jsem včera v Bílině, jednal jsem nejdříve odděleně se zástupci českého obyvatelstva v městské radě, pak se zástupci Národního výboru, s purkmistrem a německými členy městské rady a konečně za přítomnosti správce politické expositury pana Miesla se všemi společně. Výsledek jednání jest zřejmý z přiloženého spisu protokolu A.

Průběhem jednání stěžovali si němečtí členové městské rady, zejména městský rada a sekretář křesťansko-sociální strany Heinl do osobitého a bezohledného vystupování Národního výboru, který vydává se za úřad nadřízený všem veřejným úřadům a orgánům. Heinl stěžoval si zejména, že na rozkaz Národního výboru byl ve čtvrtek dne 1. ledna bezdůvodně zatčen a dvěma četníky v plné výzbroji po městě voděn. Také do vystupování vojska, resp. důstojníků, stěžovali si purkmistr a městští radové němečtí. Hlavní body stížností... a tak to jde dál. Úředně stvrzeno, že vlastně to nedělají Čechové, ani strana sociálně demokratická s tím nemá co dělat, nýbrž jedině jakýsi komunista Pokorný, který tam obyvatelstvo všechno znepokojuje, štve ty lidi, a hraje si na zástupce naší vlády, našich úřadů. Tyto věci, když se podíváte zblízka, vypadají pak poněkud jinak v těch menšinových obcích.

A zde je druhá věc: Ve městě Oseku dostávala obec pouze české přípisy. - Purkmistr Haensl, který nezná česky, stěžoval si na to u okresního hejtmanství. - Úředník okresního hejtmanství na místě, aby tuto stížnost vzal dle své povinnosti úřední na vědomí, zavedl řízení, stížnost vyřídil, - jak, to jest vedlejší věc, - poslal tuto stížnost českým členům obecního zastupitelstva. Tito svolali schůzi a tam sbili purkmistra a druhého člena obecního radu Knaffa do krvava takovým způsobem, že zůstali až ležet. - Když naše menšiny pak přicházejí a stěžují si, jestli jest i toto jednání takové, že byste ho za všech okolností všichni podepsali, o tom já pochybuji. Aby pak to zakryli, jdou ještě a říkají, že jim tam Němci dělají násilí. Že potom německé listy přirozeně přinášejí ohromné články o takových věcech, to jest pochopitelno. - My jsme to také ve starém Rakousku dělali, když se nějakému Čechovi někde ublížilo. Ale myslím, že není třeba, takovýmto způsobem vystupovati, nýbrž, že by bylo lépe, když již s těmi Němci něco chceme míti, netlouci jich, poněvadž tím nedokazujeme, že jsme v právu, nýbrž říci jim úředně:

My v této věci rozhodli jsme tak a tak a budeme úřadovati česky nebo dvojjazyčně, nebo jakkoli - bez ohledu na to, co vy tomu říkáte. To by bylo důstojné, ale toto zde je nedůstojné a myslím, že bychom takovým způsobem daleko nedošli, kdybychom se pak ještě za takovéto menšiny postavili. Já neříkám, že jsou to všechny menšiny, ale to jsou zde dva případy, které křičí. (Posl. dr. Metelka: Já mám plno českých stížností, a to odůvodněných!) Ale ano, pane rado, já neříkám, že všichni Němci jsou hodní, nýbrž jen povídám, že v těchto 2 případech - to je naše úřední šetření, české, nikoli německé - se to mělo vyříditi úředně, ale ne takovým způsobem, jak se to dálo zde.

Zde bylo také mluveno o finanční politice, jak prý republika přišla na mizinu. Ano, ale kdo zařídil tu finanční politiku? A což je možno, aby v jednom roce přišel ministr financí a dělal docela jinou finanční politiku, nežli jaká byla zařízena p. drem Rašínem? On může dělat opravy, snažiti se, aby se z toho dostal ven, ale on přece nemůže udělat převrat takový, aby naprosto změnil obratem ruky celou finanční politiku. Co nyní máme, to nám nadrobil p. dr. Rašín. Pan dr. Kramář zase dělal jiné věci, o tom ještě ihned promluvím. Zahraniční politiku dra Kramáře lze nejlépe charakterisovati takto:

V době, kdy jsme oslavovali první výročí trvání republiky československé a president Masaryk promluvil svou velkou slavnostní řeč o míru, a sociální politice národa československého, v téže době rozplameňoval dr. Kramář vášnivou řečí důstojníky Denikinovy k vynaložení všech ukrutností, aby porazili sovětskou republiku v Rusku.

Prosím, pánové, dr. Kramář usiloval o to, aby se v Rusku znovu carismus a kapitalismus dostal k veslu, aby se tam stal zase vládnoucím řádem. A nyní, prosím, představte si, kdyby se to bylo dru. Kramářovi podařilo, jaké neštěstí by nás bylo stihlo, kdybychom my se byli do té politiky zapletli a byli ji dělali s sebou! Kdybychom byli do Ruska vyslali proti rudé armádě sovětské, jak to dr. Kramář žádal, 200.000 mužů, tedy jsme mohli čekat, že za nějakých pár týdnů jsme tady mohli rudou armádu mít. Jest-li by nám zrovna to bylo pomohlo, to nevím, ale je to ukázka, jak by bylo nebezpečno, kdybychom my následovali pana dra Kramáře na jeho politické exkurse a byli je podložili vojenskou výpravou do Ruska.

A proto jsem pravil, že od pana dra Kramáře my žádného poučení nepotřebujeme, poněvadž jsme viděli na faktech, jak ta jeho politická vyspělost dopadá.

Národní demokracie k volbám si také ještě připravila tendenční proces Munův. Pánové, já s Munou jsem nikdy neměl ničeho společného. Řekl jsem to na schůzích našich, i když tam byli zástupci toho krajnějšího směru, že zavrhuji methodu bolševickou. Ale tím ještě není řečeno, že bych byl proto, aby lidé pro své odchylné politické názory byli věšeni, poněvadž pak musili bychom se postavit na to stanovisko: když Munu, když Hlinku, proč ne dra Kramáře, poněvadž on šel také do cizozemska dělat politiku s vládou, tedy s vojenským sborem, který nebyl nikým uznán a zejména ne naší vládou, a dělal tam politiku na svou pěst proti té politické linii, kterou jsme zde zaujali v Národním shromáždění, ve vládě, v zahraničním úřadě a sám náš president republiky. (Souhlas. Posl. Biňovec: Dr. Kramář prováděl politiku proti právnímu vědomí a cítění veliké většiny národa!)

Tedy, pánové, jestli se díváte na všechny tyto věci klidně, nestranně, musíte také říci, že pan Pavlů, který zatkl a dal zavřít delegáty legionářů našich na Rusi, že k tomu také neměl od nikoho práva, poněvadž politika naše nestojí na stanovisku národního demokrata p. Pavlů, nýbrž stála protichůdně proti Kolčakovi, a on nebyl oprávněn nutit naše vojáky, aby se tam šli rvát a bít za Kolčakovou reakci. (Souhlas.)

Když se podíváme blíže na poměry světové, vidíme, že se bolševismus vyvíjí nyní na právo a že za to v Anglii, Francii, Italii, Americe se vyvíjí zase všechno na levo přes to, že tam s bezohlednou krutostí potlačují bolševismus.