O Anglii bych chtěl říci jen toto: Když
byla válka rusko-japonská, stála Anglie na
straně japonské. Proč? Poněvadž
viděla nebezpečí v Rusku, které hrozilo
se státi velkou námořní mocí
jako jest ona. Před tím vedla sto let vojnu o námořní
moc s Francií a ještě před tím
byl veden boj o námořní moc s Holandskem.
A Anglie, když Německo bylo nebezpečným
soupeřem na moři, postavila se na stranu těch,
kteří bojovali proti Německu, tedy na stranu
Ruska, proti němuž stála při válce
rusko-japonské. Vyskytne-li se některá moc
na světě, která bude konkurovati v námořní
moci s Anglií, jistě se Anglie postaví na
stranu těch, kteří ji budou chtít
zničiti, o tom není sporu a u mně aspoň
o tom není sporu. (Výborně!) Anglie
ukázala nejlépe svůj praktický smysl
pro politiku některými zajímavými
věcmi.
Především tedy: jak to nazvati, když Anglie
bojovala proti celému světu germánskému,
když nás štvala do boje proti bolševictví
v Rusku a sama posílala v té době největšího
řádění bolševického obchodní
misse na Rus, posílala plovoucí výstavy svých
obchodních a průmyslových produktů
a hned navázala obchodní styky s celým světem!
Jak nazvati jednání Anglie, - říkám:
je to hodně kacířské - když ona
chtěla dostati do rukou naše železnice, a musil
se ministr železnic ohraditi proti tomu? Jak možno dívati
se na politiku tohoto státu; když ona si chce udělat
z Maďárie resp. z Budapešti svůj pevný
bod pro evropskou politiku vůbec? Možná, že
ten bod evropské politiky anglické bude nositi korunu
maďarskou, - ano, to je všechno možno, aspoň
o paladina již se v Maďarsku jedná. A konečně,
co si mám mysliti jako praktický obchodník
o tom, když Anglie nám nechce prodávati surovinu,
nýbrž chce nám dodávati hotové
výrobky a na konec Svaz průmyslníkův
anglických se usnesl, ničeho nám nepůjčiti?
Tedy, slavné Nár. shromáždění,
to už je potom jiná politika, než jak jsme viděli
anglickou politiku před převratem, to je jiná
politika, než jakou jsme si představovali těsně
po převratu, když jsme myslili, že přijde
strýček z Ameriky a z Anglie, že nám
všecko dá a že my jen sedneme si pod stromeček
a budeme s něho trhat. (Posl. J. Špaček:
To byla naivnost s naší strany! Posl. Brodecký:
To je dobré přiznání z jejich lavic!
Ta naivnost bude ještě pokračovat! Posl. V.
Myslivec: To se mně líbí, tahle vládní
kritika spojenců naší vlády! Hluk.)
Já k tomu ještě přijdu.
Pánové, ono to jde dál. Ona to není
jen Anglie, jest to také Amerika a, ať si myslí
o politice Ameriky kdo chce, co chce, já jsem přesvědčen,
že Amerika si ohřála svůj ohníček
ve válce světové náležitě,
(Posl. Petrovický: Polévku! Veselost!)
ano, tedy ohřála si svoji polévku na ohníčku
náležitě. Proč Amerika? Ta republikánská,
demokratická Amerika bývala by bez světové
války velmi těžce organisovala armádu
a velmi těžce dostávala pod střechu
rozpočet pro válečné loďstvo
neb Americe, jak známo, již před válkou
hrozilo žluté nebezpečí, nebezpečí
Japonců a v Americe, jak známo, tlačilo dělnictvo
na vládu, aby zarazila příliv Japonců
do Ameriky, poněvadž silně dělnictvu
konkurovali, a jest známo, že Japonsko hrozilo Americe
represaliemi. Až když Amerika zhltla 2/3 veškerého
zlata z celého světa, až když vydělala
na všech státech, dodávajíc válečný
materiál jedné i druhé straně, teprve
najednou Amerika šla do války. Amerika nechce válečných
náhrad, Amerika nechce teritorialních ústupků
v Evropě, (Posl. Freimann: Již je má!)
ona má svůj "kšeft" hotový,
(Posl. Zeminová: A my zaplatíme za své
osvobození!) mluveno hodně realisticky. A co
Americe zbude? Čtěte její rozpočty,
Americe zbude ohromná, dobře vyzbrojená armáda,
Amerika buduje ohromné válečné loďstvo
v době, kdy její representant organisuje Ligu národů
na zabezpečení míru na věky. (Dr.
Witt: To byl ten americký bluff!) Opakuji ještě
jednou, každý máme svůj názor
na politiku. Možná, že se mýlím,
možná, že to vidím hodně černě,
ale zdá se mně, že jest lépe, si říkat
a sledovat, byly-li to tak čistě ethické,
tak čistě idealistické argumenty a příčiny,
které daly českému národu svobodu,
a jsou-li to tak ideální věci, které
mu dávají to postavení v Evropě. Jest-li
bych to věřil, tedy to věřím
o Francii, ale o jiných státech to nevěřím,
poněvadž skutečnost ukazuje něco jiného.
A aby nebylo o tomto mém tvrzení naprosto žádných
sporů, zejména pokud se týče Anglie
a Ameriky, tedy já jsem si zaznamenal jen jednu zajímavou
větu, kterou v řeči své pronesl Hoower:
"Evropští národové nechť pracují
a nespoléhají na cizí pomoc. Spojené
Státy proto opouštějí Evropu, aby si
uvědomila, že vrátila se doba práce
a obchodní činnosti, svět musí se
zříci víry v účinnou pomoc
ze státních prostředků".
To říká Amerika, když sebrala dvě
třetiny veškerého zlata celého světa!
Snad nyní alespoň poněkud ochladne ona touha
po zavedení amerikanismu za každou cenu u nás,
o čemž se ještě v jednom oddílu
své řeči zmíním.
Vážení přátelé, promiňte,
třeba se to nebude líbiti na levo také! Muselo
přijíti úplné vnitřní
shroucení Ruska a muselo přijíti úplné
shroucení vnitřní Maďarska, aby národ,
jedna část národa, byla vyléčena
ze sympatií k bolševictví. Musila přijíti
tato ohromná sprcha na nás po stránce hospodářské,
aby druhá část národa byla vyléčena
z té opičí lásky k ententě.
To jest moje plné přesvědčení.
A proto jsem na začátku své řeči
řekl, že myslím, že jsme dělali
politiku dobrou, když jsme dělali politiku vyčkávací
na levo i k ententě a když jsme se řídili
jen a jen svými vlastními zájmy a svým
postavením v Evropě. (Posl. Zeminová:
Jen abychom nepřišli pozdě! Posl. Myslivec:
Marnotratný syn se vrací!)... To by snad
platilo o vás. Vy se vracíte k sv. Otci. Když
mám na to reagovati, to bude snad ku konci periody naší
politické činnosti, nebude snad ve zlé vykládáno,
když řekneme národu pravdu, zejména,
slavné Národní shromáždění,
před volbami, poněvadž se dělá
politika volební, ku které ještě přijdu.
Nejzajímavějším pro mne jest po stránce
vztahů k cizině ten názor anglického
obchodu o nás. Kdo jste dělali politiku ve Vídni,
víte velmi dobře, že cizina se dívala
po stránce obchodnické na Rakousko prašpatně
a že považovala Rakousko po stránce obchodnické
za stát nereelní, za stát, kterému
není po stránce obchodní možno věřiti,
a že přirovnávala Rakousko k východním
národům, což znamená, že obchod
v Rakousku podceňovala do nejvyšší míry.
O nás má to mínění také,
a velmi nás to překvapuje, když anglický
průmyslník a obchodník se tím nikterak
netají, nediví se tomu však ten, kdo zná
vnitřní náš obchod a kdo ví,
co se pod rouškou obchodu všechno u nás provádí.
Jedno, co nám vždycky v cizině škodilo,
bylo ono husté se ukazování obchodních
krachů, umělého vyrovnávání
se, přenášení živností obchodních
na manželky, na jiné společníky obchodu,
což jistě cizina považovala, zcela správně
řečeno, za nesolidnost. A kam vedl tento názor,
rovněž vysvítá jen z jednoho obchodu,
který naši průmyslníci udělali
hned na počátku našeho státu s Amerikou
o dodání bavlny, za kterýžto obchod
musela se však zaručiti celá naše vláda.
Nevím, slavné Národní shromáždění,
jest-li po této stránce děláme politiku
moudrou, když vůči cizině nezapínáme
trochu kapsy s těmi produkty, které máme
a kterých celý svět může potřebovati.
Nevím, jest-li je to moudrá politika, tak lehce
při snížené valutě naší
vyvážeti do ciziny zboží, které
nám může sloužiti velmi mnoho k ozdravění
valuty, když řekneme: dáme zboží
jen za zboží a nikoliv za peníze, i kdyby měly
proti naší pokleslé valutě sebe vyšší
cenu.
Jedna věc, aspoň pro mne, jest po stránce
politiky širší, a řekl bych světové,
důležitou a potěšitelnou, neboť nevím,
jsem-li dobře informován, ale bylo mi aspoň
sděleno, že můžeme považovati dohodu
naší republiky s Rakouskem, Rumunskem a Jugoslavií
skoro za hotovou. Kdyby se to zakládalo na pravdě,
tedy mám za to, že by jednou pro vždy zašla
chuť Maďarům, kaziti nám naši samostatnost
a plésti se nám do našich věcí
v republice. Mám za to, že by potom ani Anglie ani
Italie nemohly určovati směr v střední
Evropě. Mám za to, že přistoupením
eventuelně ještě jiných států,
hlavně navázáním styků s Ruskem
měli bychom váhu ve světové politice
ne již jako Čechoslováci, ne již jako
republika, nýbrž mohli bychom dokonce i sníti
o vlivu Slovanstva na celou světovou politiku.
Nyní, slavné Národní shromáždění,
račte mi dovoliti, abych se zmínil několika
slovy o vnitřní situaci našeho státu
po stránce politické i hospodářské.
Považuji vnitřní situaci v našem státě
ne za růžovou a nijak se neklamu nijakým utěšováním,
ať s jedné nebo druhé strany, vím, že
situace naše po stránce politické jest dosti
těžká. Vinu bych hledal na prvním místě
ve složení vlády. Naše vláda není
ani měšťácká, aby lid a socialisté
dělali proti ní revoluci, ale ona není ani
tolik socialistickou, aby lidu dávala úplnou záruku
jeho věci a úplný klid. Je to vláda
neúplného kompromisu. Byli jsme si toho vědomi,
také jsem to již jednou ve své řeči
řekl; je to vláda neúplného kompromisu,
a v tom právě tkví její slabost. Ale
bohužel, nejsme na tom vinni my, není na tom vinna
vláda, nýbrž jsou to viny některých
částí národa, které buď
nechápou postavení republiky, nebo které
nemají zájem na státu, majíce zájem
jen na programech stran a eventuelně i na volbách.
Nemohu býti za žádných okolností
spokojen s tím, když vidím, že na jedné
straně nechce občan poslechnouti úředníka
na dráze, nemohu býti naprosto spokojen s tím,
když vidím, že houf lidí jde krást
uhlí a nechce se báti vojáků, nemohu
býti spokojen s tím, když lid dostane ferman
od okres. hejtmana a dělá si z něho blázny
a úředníka poslouchati nechce, mysle, že
ve svobodné vlasti je všecko možno dělati.
Ale, slavné Národ. shromáždění,
nemohu býti také spokojen s tím, - promiňte,
řeknu to plnými ústy - že jedna část
národa soustavně a soustavně od doby, kdy
vyšla z této vlády, podrývá autoritu
této vlády. Zapomíná, že si hraje
s ohněm. Neboť štváti proti vládě,
podrývati autoritu vlády, je náramně
lehká věc, při nynější
nespokojenosti v národě dokonce populární
věc a nyní, pánové a dámy,
před volbami dokonce velice taktická věc
stranicko-politická.
O tom nepochybuji. Ale neračte zapomínati! Řekl
jsem: Hrajete si s ohněm. Projeví-li se nespokojenost
lidu, ujišťuji vás, že se ta nespokojenost
lidu nebude vybíjeti proti vládě, ale sveze
se po kůži vám. (Hlasy: Jako v Roudnici!
Vy to schvalujete!) Já to neschvaluji. Já jen
říkám, co vy děláte. Nejsou
to výhrůžky. (Hluk. Předseda zvoní.)
Já vám to na faktech dokáži, jakou děláte
politiku proti živnostníkům. Jen štvete
dále! Oni vám jednou obchodníci a živnostníci
poděkují. Pak, až propukne nespokojenost v
lidu, ta se bude vybíjeti na nejbližším
okolí a to bude na tom ubohém ševci, krejčím
nebo pekaři, který má krám. (Posl.
Sedláček: Kdo je to ten lid?) Jak to myslíte
s tím lidem? Vy nepatříte, pánové,
mezi lid? Vy děláte oposici proti vládě.
Tedy snad patříte mezi lid, právě
snad mezi ten nespokojený lid.
Upozorňuji vás ještě, slavné
Národní shromáždění, že
znám situaci velmi dobře doma. Ona jest těžká
ještě z jiných důvodů. Ony jsou
tu věci, které populární nejsou pro
žádnou stranu. Já věřím,
že ne. Jsou to ale věci, které se řešiti
musí, a které event. přinesou stranám
resp. vládě dosti škod. Jest tu otázka
minorit v našem státě. Nic hezčího
a nic populárnějšího není, nežli
dnes u nás, v národě, který sotva
dostal samostatnost, nezapomněl ještě na útisk
národní, kulturní a hospodářský
se strany Vídně, není nic hezčího,
než mluviti proti těm stranám, které
chtějí dopřáti Němcům,
Maďarům, Polákům práva v našem
státě. Ubezpečuji Vás, že mnohý
člověk, který má smysl pro právo
a spravedlnost, až bude čísti, že Němci
mají totéž právo, jako my, že Maďaři
mají totéž právo, jako my, že mnohým
a mnohým to nebude vhod, alespoň vniterně.
Tedy jsou věci u nás, které nejsou lehké
a které opravdu se mohou nazývat přitěžující
i vládě, i těm stranám, které
vládu tvoří a které stát vedou.
Ale jsou u nás ještě jiné věci.
Po stránce hospodářské máme
zde také zajímavé zjevy, které potřebují
velmi rychle býti rozřešeny. Já dám
jen malý příklad. Volá se po podnikání,
volá se po stavbách, volá se po práci.
Ale vždycky se poukazuje na levo, tam že lid pozbyl
chuti k práci, tam že lid nechce pracovat a chce brát
podporu v nezaměstnanosti, že chce mít velké
platy. Slavné Národní shromáždění!
Podívejme se také jednou na právo. Je tam
chuť k práci, je tam chuť k stabilisaci hospodářských
poměrů? Tvrdím docela otevřeně,
že ne. Za války si u nás lid - ale ten na pravo
na prvním místě - tak zvykl na lehké
žití a na ohromné vydělávání
milionů, že teď nechce nikdo ne ten malý
lid, ten nic nemá, ale ten velký lid, na pravo stojící
nechce do ničeho nic investovati, poněvadž
mu to nedává záruky velikého výdělku
a okamžitého zbohatnutí. Jen vezměte
do ruky kursovní lístek a sledujte ty státní
naše papíry. Stojí pod kursem 97, za to ale
taková kolínská petrolejka 4.700 K. Znám
případ, že jednotlivec, mající
několik kusů těchto akcií, za 14 dní
vydělal 12,000.000 K na burse. (Slyšte!)
A tento jednotlivec křičí a volá do
svého okolí: Papíry tyto musí jíti
na 10.000 K, protože stát interesuje se o petrolejový
průmysl a bude vyvlastňovati tento průmysl!
Snad se domnívají, že stát bude platiti
takový průmyslový podnik tak, jak vysoko
budou státi cenné papíry. (Posl. Špaček:
Na konec je prodá!) Bohužel, až se nejvýše
vyženou tyto papíry a střední lid dá
poslední krejcar z touhy, lehce vydělati, poletí
dolů. Tak to dělají všichni kapitalisté.
Upozorňuji vás dále na jedno: Mám
všechnu úctu před lidmi, kteří
dovedou něco vykonati, a naprosto jsem dalek, dotknouti
se činnosti neb charakteru kapitána Vosky, ale vemte
noviny a čtěte. Společnost, v jejímž
čele stojí kapitán Voska, bude vypláceti
4 % dividendu, 8 % superdividendu a vedle toho rozdělí
velký obnos na tantiémách svým pánům
radům. (Hlas: Voska je sociální
demokrat!) To je mi vedlejší, já kritisuji
poměry. (Posl. Němec: Byl, ale není!
Hluk.)
Slavné Národní shromáždění!
Počítejte tento zisk, víte, kolik obnáší?
Okrouhle 20 %. V tom je krvavá ironie osudu, že hokynář,
když prodá s výdělkem 20 %, přijde
před lichevní soud, ten ho zavře, je ve svém
okolí jednou pro vždy hotov, ale zde, kde kapitalisté
vydělávají takové ohromné peníze,
lichevní soud na ně neplatí, to jest fair,
to jest bankovní obchod, bankovní zisk. To je věc,
která se mi nelíbí po stránce hospodářské.
(Hluk. Posl. Matoušek: To my jsme namítali!)
Tím více je to důležito, abychom touto
věcí hnuli. Když Vy, pánové,
přijdete s nějakou rozumnou věcí,
myslíte, že budeme proti ní? Myslíte,
že mluvíme za každých okolností
proti vám? Ne, ne! Kritisujeme prostě poměry,
které zde jsou, a ten náš lid, ten drobný
lid, na který stále se poukazuje, že on má
pracovat, že nic nedělá, že se stáváme
státem konkurenčně neschopným, ten
náš lid dovede také čísti a porovnávati,
dovede také kontrolovati. On ví, jak poměry
stojí, ví, kde se nalézáme.
Kdo by dnes, řekněte, z kapitalistů stavěl,
když ví, že investovaný kapitál
mu vynese 3-4 %, kdo by dnes kupoval státní půjčku,
když ví, že mu ponese 4 nebo 4 a půl procenta?
Raději to hodí na bursu, raději se vloží
do takových obchodů, z nichž mu kyne velký
zisk a brzké zbohatnutí. Zde jest tedy také
závada na pravo a nelze jen vše sváděti
na levo. (Posl. Myslivec: Kde je iniciativa a boj proti
kapitalismu a vyděračství?!)
Řekneme-li jen slovo, pánové, a v
tom je také tragika zmíníme-li se jen o kapitalistech,
je oheň na střeše z vašeho podnětu
a mluvíte a píšete proti socialismu. (Posl.
Myslivec: Ne slova, nýbrž činy! Ať vláda
přijde s předlohami a ne vésti před
volbami takové řeči, když jste celého
půl roku nic nedělali! Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Pane kol. Myslivče,
nemáte slovo!
Posl. Slavíček (pokračuje):
Já nejsem vláda, a mluvíte-li již o
volbách, zejména vy, pane kol. Myslivče,
vy jste si již zarajtoval na tom agitačním
koni, na př. včera mezi majiteli fotografických
atelierů, a kdybych tak chtěl o tom mluviti, řekl
bych jen: Největší demagogie předvolební
se provádí mezi živnostnictvem, jemuž
se hází do očí, že tento sbor
pro něj nic nevykonal, že naň nebral ohled,
že v tomto sboru nezasedá žádný
ze živnostníků, ačkoliv 17 živnostníků,
a z těch 13 praktických živnostníků,
sedí v tomto Národním shromáždění;
13 praktických živnostníků jest v živnostenském
výboru. (Poslanec Petrovický: Ale nemohli tam
pracovat!) Tak jste slepý, pane kolego, odpusťte,
to mne přímo zlobí, poněvadž
Vy tam také chodíte a víte to. (Posl.
Petrovický: Chodím tam jen poslouchat!) Přečtěte
si, co jsme vykonali. Řeknu jen jedno: Dvacet let se domáhalo
živnostnictvo živnostenské rady a nedostalo ji
a nyní ji dostává. Jestliže nespokojenost
mezi živnostnictvem vzrostla, vzrostla Vaší činností,
poněvadž jste se uzavřeli v obchodních
komorách, uzavřeli jste se v obecních zastupitelstvech
a nikoho mezi sebe nepustili. (Hluk. Předseda zvoní.)
Když tedy tyto poměry vidíme a když je
vidí malí, prostí lidé, kteří
žijí z ruky do úst, ty ovšem tyto poměry
zlobí. A když jsem mluvil prve o zahraniční
politice, když jsem prve mluvil o vztazích obchodních
k nám, byl jsem si toho plně vědom, že
nedělali politiku tuto, o níž jsem mluvil,
po případě vůči nám
nepřátelskou, státy jako oficiosové,
nýbrž, že to dělal cizácký
kapitál, který je stejně chamtivý
a vyděračný jako náš, a o ničem
jiném mne nikdo nepřesvědčí.
A kdyby nebylo dvou velkých mužů, - podtrhuji
to - Clémenceaua a Wilsona - možná, že
by to s naší republikou dopadalo docela jinak ve vztazích
k cizímu světu. Náš kapitál velmi
pěkně se přizpůsobil činnosti
kapitálu světového, jen zde ještě
schází druhá švýcarská
bursa na umělé stlačování kursů
akcií jednotlivých podniků, zavádění
trustů po americku, aby 15 lidí dostalo obchod masem
v celé republice do rukou, jak je tomu v 90 milionovém
státě americkém.
Tedy, slavné Národní shromáždění,
to jsou jen šedé theorie. Amerikanismus! Pracovat,
pracovat! Ano, pracovat, ale všichni podnikat, ale všichni.
Amerikanismus? Jen to je zdravé a ne ten amerikanismus
manchestrovský, který dovoluje jednotlivci vyždímat
celou společnost a hromadit miliony. Upozorňuji
slavné shromáždění dále:
velmi rádi bychom viděli, kdyby bylo po volbách.
Proč? Poněvadž myslete si zase co chcete ale
strany jako je národní demokracie (Slyšte!
Slyšte!) a strana lidová, které revoluci
spolutvořily, které stát s počátku
dohromady dávaly, ty by nesloužily dosti dobře
národu, kdyby se daly na politiku negace. (Posl. Jaromír
Špaček. Musily by!) Ne a ano. Když
jednou strana řekne: já hlasuji proti státnímu
rozpočtu... (Posl. J. Špaček: Proti provisoriu!)
No, tak jste se polepšili, promiňte, já to
rád vidím. (Hluk.) Tedy mám za to,
že strany tyto po volbách budou nazírat na
politiku poněkud jinak. A já mám za to, že
po volbách budou směrnice politické ne jiné,
ale utužené a konsolidované, a zcela správně
řekl některý řečník
přede mnou, že měli bychom pracovat k tomu,
aby u nás byla vzbuzena úcta před zákony,
před plněním zákona, ale, slavné
Národní shromáždění, když
my jeden zákon tady odhlasujeme a 5, 6, 10 časopisů
proti němu píše a mluví, že to
je zákon nepromyšlený, že to je práce
ukvapená, že to je práce neúplná,
to je pochopitelno, že lidé nemají úcty
k zákonu, že lidé nechtějí jej
plnit. (Hlas: To jsou slova kritiky!)