Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Místopředseda dr. Hajn (zvoní): Byl podán návrh pana dra Srdínka a spol., prosím, aby pan sněmovní tajemník jej přečetl.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte) : "Podepsaní navrhují k resoluci č. 22 tento dodatek:

Také česká vysoká škola technická v Praze budiž budována jako representativní vysoké učení technické v republice."

Místopředseda dr. Hajn (zvoní): Návrh má dostatečný počet podpisů, bude tedy předmětem našeho jednání.

Dále má slovo člen N. S. pan Rud. Pilát.

Člen N. S. Rud. Pilát: Velectěné Národní shromáždění!

Porovnáme-li čísla rozpočtu na rok 1920 s rozpočtem na rok minulý, vidíme, že jsme se zlepšili, že deficit nedosahuje takových vysokých číslic a že krátce jsme se ve svých výlohách uskrovnili. Nicméně ale pro naše poměry musím označiti, že mimořádné naše výlohy dosahují dosud cifer, které zasluhují povšimnutí. Veden jsem k tomu názoru tím, že vidím hlavní příčiny mimořádných našich výloh i stoupnutí výloh celé řady ministerstev v tom, že hlavně podražily ceny surovin a různých jiných potřeb, dále že zvýšeny byly úroky státních dluhů a že stále vysoké cifry vykazují výdaje doby poválečné. Já, pánové, hlavní příčiny těchto vysokých cifer vidím v tom, že cena naší koruny klesla hluboko pod svoji vlastní cenu a že naše republika nemá tolik síly, aby vůči cizině uchránila svoji korunu. My v nedávné době prosadili jsme zvýšení kursu naší české koruny v cizině až na 12 ctm., ale dnes s hrůzou vidíme, že kurs naší koruny klesl opětně na 7 ctm.

A to jsou, pánové, příčiny, které v našem rozpočtu přivádějí nám nesmírné zdražení všech státních potřeb. Naše širší kruhy projevují velikou nespokojenost, jednak s vysokými cenami životních potřeb, jednak se všeobecnou drahotou. Vidíme, že na Ostravsku vypukla z těchto důvodů stávka. Ale díváme-li se kritickým zrakem na tento úkaz, tu vidíme, že jediná příčina této drahoty a této špatné situace spočívá jedině v klesnutí české koruny. V nynější době, myslím, že jiná starost nemůže býti jinému věnována než tomu, abychom společným úsilím tento kurs české koruny pozvedli. Jen tím, když zotaví se česká koruna, můžeme přivoditi zlevnění nejen potravin, ale všech ostatních životních potřeb pro dělnictvo a širší kruhy tak důležitých. U příležitosti rozpočtové debaty na rok 1919 poukázal jsem již na tuto okolnost, že jediná cesta, která může přivoditi zlevnění potravin a potřeb, spočívá v tom, abychom zvyšovali svou prací naší produkci a opakuji ještě dnes to, co jsem tvrdil dříve, že musíme pracovati k tomu, aby se společně všecky strany dorozuměly a hleděly aspoň tam, kde toho jest nejvíce zapotřebí, na drahách, dolech, zvýšiti pracovní dobu. Jen tímto způsobem a žádným jiným, pomůžeme naší československé koruně k zvýšení. A já opakuji, že kurs československé koruny jest barometrem důvěry ciziny k naší republice. Klesá-li kurs československé koruny v cizině, klesá tím důvěra ciziny k našemu státu a naopak, stoupá-li kurs čsl. koruny v cizině, stoupá tím důvěra ciziny k naší republice.

Setrváme-li, pánové v dnešní naší nerozhodnosti a nečinnosti, jsem přesvědčen, že nezadržíme dalšího klesání koruny.

Dovolte mi ještě, abych se dotkl ještě několika všeobecných a specielních bodů. Považuji za páteř pořádku naší republiky úřadování a kontrolu, kterou koná náš nejvyšší kontrolní úřad. A jsem potěšen z toho, že tomuto úřadu věnuje naše republika větší pozornost. Pořádek jest podkladem našeho hospodářského rozvoje a bude záhodno, abychom tento pořádek udrželi nejen v každém ministerstvu zvlášť, ale i všech našich ostatních úřadech a nejen u nás v Čechách, ale zejména u nás na Slovensku. A přeji si zejména, aby tato kontrola byla co možná zvýšena na Slovensku. Jedná se nám tam o blaho širších vrstev slovenského lidu. A mně jedná se o to, aby tyto širší vrstvy lidu byly favorisovány a nikterak, aby byly favorisovány specielní kruhy na Slovensku. A proto bych si přál, aby nejen nejvyšší kontrolní úřad, ale aby i generální finanční řiditelství v Bratislavě byly do takové míry vyzbrojeny kontrolní mocí, aby zejména v přídělech potravin a ve všech oborech našeho hospodářství na Slovensku co možná působily k tomu, aby zájmy lidu nebyly zkracovány.

Viděli jsme, že cifra zúrokování našeho státního dluhu dosahuje nebývalé výše. Příčina toho spočívá opětně jen v znehodnocení naší koruny, poněvadž musíme ohromnými obnosy súročiti naše půjčky, znějící na cizí měnu. Nicméně uznávám toho potřebu, že jest nám zapotřebí dalších půjček, a jsem toho názoru, že by stálo za pokus, abychom vypsali veřejnou půjčku u našich amerických krajanů, jak Čechů, tak Slováků, znějící na dolary. Myslím, že by fiasko z toho nebylo, a v nejhorším případě že bychom nashromáždili určitý obnos, za který bychom potřebné suroviny v Americe zakoupiti mohli.

Již svého času doporučoval jsem u příležitosti americké půjčky, aby naše finanční ministerstvo učinilo pokus též veřejné půjčky v Argentině v Jižní Americe. Jest to země velice bohatá, která již několikráte posloužila čelným státům Ententy veřejnou půjčkou. Myslím, že by stálo za pokus, abychom se i tam pokusili o nákup surovin proti půjčce.

Ku zahraniční naší situaci mám plnou důvěru. Nemyslím, že by snad v budoucnosti naše poměry zahraniční do té míry se zhoršily, že bychom se obávali nějakých mezinárodních zápletek.

Ovšem je třeba vůči Maďarům opatrnosti. Nicméně se stanoviska slovenského mám za svou povinnost, zmíniti se o častém projevu přátelství mezi Maďary a Poláky navzájem. Bohužel, že do dnes polská žurnalistika nevěnovala tolik pozornosti vůči nám a Slovensku, jak by se patřilo.

Poláci až doposud vždycky favorisovali Maďary a ani válka je v tomto směru nepoučila. Ještě dnes můžeme čítati v odborných a různých časopisech polských zprávy o Slovensku, které vždy vyznívají v tom směru, že by raději favorisovali Slovensko samostatné a nikterak spojené s naší republikou. Já důvěřuji v naši zahraniční politiku; ale přál bych si, aby Francie, která jest stejně spjata s Polskem jako s námi, měla k nám při nejmenším takovou důvěru, jako má k Polákům samotným. Zdá se, že i v mezinárodních institucích, které mají vztahy ke kontrole naší republiky po stránce hospodářské, uplatňují se někde též směry ne právě nám příznivé. Tak na př. v těšínské komisi často uplatňují se vlivy, které jistě nefavorisují naše zájmy. V mezinárodní uhelné komisí v Mor. Ostravě rozhoduje zahraniční důstojník, a stalo se, že spotřeba uhlí podle statistických dat byla kryta ve prospěch Rakouska vyšším procentem, než naše vlastní. V Bohumíně kontroluje přechod vozů do Polska zahraniční důstojník a bohužel, že často byly chráněny polské zájmy na úkor zájmů našich. Je důležitou věcí, pánové, abychom co nejrychleji, v nejbližší době upravili otázku vyklizení Karpatské Rusi. V části Karpatské Rusi, kterou dosud drží Rumunsko obsazenu, nalézá se celá řada našich lokomotiv a vagonů. Doufám, že podaří se zahraničnímu ministerstvu našemu svým vlivem, přiměti Rumunsko k tomu, aby co možná brzy toto území, které nám bezesporně náleží, bylo vyklizeno. Již z důvodu provedení okolkování bankovek jest třeba, aby toto území nám co nejdříve patřilo.

Pokud se týče poměrů našich vnitřních, myslím, že jakž takž lze poměry naše se Slovenskem srovnati, alespoň co se týče západního a středního Slovenska, Tam zavládly dosti normální poměry, ale pokud se týče východního Slovenska, nejsou tam poměry takové, abychom s dosavadními výsledky byli spokojeni. Tak na př. město Košice samo nevěnuje slovenskému jazyku té pozornosti, jaké mu věnovati má. Docházejí nám stížnosti, že na košickém magistrátu nelze se po slovensku dohovořiti, že jen nepatrný počet zřízenců a úředníků jest slovenštiny mocen. Viděl jsem sám úřední list, který vyhotovil magistrát košický, který jest psán sice napřed ve slovenském jazyku a vedle v maďarském jazyku. Ale, pánové, této slovenštině nerozumí žádný Slovák, a bylo by záhodno, aby po této stránce byl učiněn pořádek.

V celé řadě východoslovenských žup, zejména v území abauj-tornianském a zemplinském jest v našich službách ještě celá řada pochybných osob, o kterých nelze říci, že by byly našimi dobrými přáteli, že by byly naší republice oddány. Bylo by třeba všechny tyto osoby úřední zkontrolovati, zda skutečně chovají se tak, jak zájmy naší republiky vyžadují. Příděly v těchto východních komitátech dějí se často na úkor obyvatelstva slovenského, a jest úkolem naším, abychom dbali zájmu širokých vrstev obecenstva a ne snad zájmu některých jednotlivých interesentů neb kamarádů těch různých obchodníků, kteří jsou často našimi nepřáteli. Týká se to často různých israelských polských příslušníků a bylo by záhodno, aby nařízení našeho ministerstva vnitra o jich odstranění bylo bez protekce provedeno v době co nejkratší. Jednou z velikých příčin nespokojenosti na Slovensku jsou potíže s bankovkami falešně kolkovanými a obava, že 50 % našich bankovek, které svého času byly zabrány, nebude vráceno. Projevil bych přání, aby daň ze jmění byla co nejrychleji provedena jedině v zájmu Slovenska, aby všechny tyto potíže, které jsou přechodného rázu, co možná rychle zmizely. V zájmu Slovenska jest dále, aby regulativ spořitelní byl co nejrychleji zaveden. Thesaurace bankovek na Slovensku jest všeobecně známá a, založíme-li celou síť městských spořitelen na Slovensku, jsem přesvědčen, že tato thesaurace odpadne.

Dále jest v zájmu Slovenska zapotřebí, aby úvěr hypotekární a kommunální byl co nejrychleji vybudován. Celá řada slovenských měst chce přikročiti k větším kommunálním stavbám, ale nedostatkem kommunálního úvěru se tyto stavby prováděti nemohou a bude proto záhodno, abychom co možno nejrychleji vyzbrojili naše zemské ústavy pražské, naši Hypoteční banku a Zemskou banku k rozšíření jejich působnosti na Slovensku, aby tyto hypotekární a kommunální úvěry mohly býti uskutečněny.

Zrušení devisní ústředny bylo sice slíbeno, ale dosud nenastalo. Je to nedůstojný stav našeho obchodu, našeho průmyslu a našeho ministerstva financí, že tyto poměry se mohou dále trpěti! Nedostatek marek jest tak veliký, že naše obchodnictvo, naši importéři téměř po celý měsíc nedostali marky přiděleny. Tím vázne obchod i průmysl a nenalézám slov, abych tento úkaz mohl kritisovati. Celá řada našich obchodníků jest přiváděna v zoufalství, celá řada obchodů je stornována a tyto nesmírné škody nám nikdo nenahradí. Náš import z Německa stoupá a jest ku podivu, že Německo nám dodává i surovou bavlnu a že nám dodává i předměty, které dostává z dohodových zemí. Náš průmysl jest nucen k importu z Německa, ale nedostává marek.

Ku konci dovolte, abych se ještě zmínil o nechuti k práci v našich venkovských vrstvách. Uznávám mile rád, že naše dělnictvo v městech pracuje, co síly stačí, ale dělnické vrstvy na našem venkově nekonají své povinnosti a já jsem konstatoval v častých případech, že mnoho takových osob bere na útraty státu příspěvky a práce se štítí. Mám autentické zprávy, že celá řada obcí vyzvala dělnictvo na venkově k veřejným pracím, ale dělnictvo se k práci nedostavilo a z velké části béře podporu na účet státu dále a živí se částečně touto podporou a částečně keťasováním s potravinami. (Posl. Drobný: To jest chyba obecních správ!) Ano, ale náprava je nutna. Takovým způsobem ku předu nepřijdeme.

Končím přáním, aby veškeré vrstvy celého našeho národa byly proniknuty zodpovědnosti vůči republice a aby stoupla opět chuť k práci. Jen prací zvýšíme kurs československé koruny, a jen zvýšením kursu československé koruny přivodíme zlevnění cen, jak potravin, tak i ostatních potřeb, a jen tímto způsobem, když zvýšíme naši práci, dopracujeme se lepšího postavení celého našeho československého národa. Domluvil jsem. (Výborně!)

Místopředseda dr. Hajn: Dále má slovo člen N. S. pan kol. Slavíček. Uděluji mu je.

Posl. Slavíček: Slavné Národní shromáždění!

V minulé debatě rozpočtové mluvili jsme s naší strany a ze socialistického bloku na thema "Důvěra či nedůvěra k vládě?" Dnes chtěl bych několika větami se dotknouti thematu jiného: "Důvěra či nedůvěra k socialismu?", neboť velmi dobře řekl pan prof. Horáček, že dnešní rozpočtová debata jest labutí písní tohoto Národního shromáždění a že budeme musiti udělati místo těm, kteří budou pověřeni důvěrou voličstva. Není tedy na škodu, když aspoň si tak zopakujeme některé nejdůležitější momenty z politiky, kterou jsme před více než jedním rokem dělali a z které budeme skládati účty svému voličstvu, lépe řečeno, celému národu. A promiňte, slavné Národní shromáždění, když začnu s politikou zahraniční a když řeknu, že myslím, že celý národ, tedy přirozeně také my, dělali jsme v ohledu tomto politiku dobrou, neboť mám za to, že nemohli jsme jinou politiku dělat, než politiku vyčkávací k celé cizině, ať již to bylo vzhledem k bolševictví v Rusku, nebo ať již to bylo vzhledem k t. zv. ententovým státům.

Mám za to, že kdybychom se byli v prvním nadšení z naší svobody oddali cele a bezpodmínečně politice ententových států, že bychom byli dospěli v ta místa, na kterých jsou dnes Poláci. A já nijak nezávidím Polákům jejich postavení, ani jim nezávidím sympatie Francie. Kdo jen poněkud je zasvěcen do poměrů polských, kdo jen poněkud ví, že Polsko stojí před úplným hospodářským shroucením, kdo ví, že tam řádí hlad na celé čáře, kdo ví, že Polsko se třese strachy před ofensivou bolševiků, kdo ví, že ententové státy již dnes vidí, že polská ochrana proti bolševictví ruskému byla příliš slabou ochranou a příliš malou hrází, ten jistě Polsku dnešní postavení záviděti nebude a my bychom se byli octli tam také, kdybychom byli bezpodmínečně dělali politiku ententy po státním převratu, kdybychom byli bezpodmínečně poslouchali zájmů jednotlivých států, ale lépe řečeno: zájmů cizího kapitálu. (Výborně!)

Neboť slavné Národní shromáždění neračiž zapomenouti, že vyskytly se - řekli jsme to již jednou a opakujeme to ještě dnes - dokonce návrhy, aby naše armáda, naši legionáři neodcházeli z Ruska, pokud nebude bolševické nebezpečí odstraněno, vyskytly se názory, že by bylo záhodno, aranžovat po způsobu polském dobrovolnickou armádu na bolševiky v Rusku.

A dnes, po 1 ¹/₄ roce, vidíme, že s tím bolševickým Ruskem budou - nebudou, nýbrž již v přítomnosti dělají dohodu ty státy, které by nás byly bývaly rády ruku v ruce s Poláky proti bolševikům hnaly. Tedy mám za to, že politika vyčkávací, kterou jsme jako národ, jako celek dělali, byla nejrozumnější. Kdybychom se byli postavili na stranu bolševiků, zase nejen z těch důvodů komunisticko-ideových, které u nás místa neměly a nemají ani do dneška, ale ještě z výše uvedených důvodů, bychom byli chybili, poněvadž neměli jsme stanoveny hranice, nebylo rozhodnuto o Němcích, nebylo rozhodnuto o Těšínsku, nebylo rozhodnuto o Slovensku, a přece tyto nejdůležitější momenty politické pro nás měly ententové státy v rukou; tedy těžko bylo dělat politiku proti ententovým státům, i kdybychom bývali měli pravdu.

Že jsme ale ve vyčkávací politice dělali politiku nejlepší, vysvítá z těch okolností, o nichž se právě chci zmíniti. Vlna bolševictví, lépe řečeno, komunistická, byla jeden čas moc veliká, a zdálo se, že se opravdu převalí přes celou Evropu. Také jsme již o tom mluvili, ne-li úplně, tedy aspoň jsme na to narazili, Spartakismus v Německu, rudé gardy v Maďarii, velké nebezpečí na Rusi zdálo se již zachvacovati celou Evropu a nebylo u nás málo lidí, kteří tomuto proudu komunistickému přáli. Ovšem dnes musíme rozeznávat mezi bolševiky dnešními a mezi bolševiky v tehdejších dobách.

Ruští bolševici zrušili trest smrti, zrušili úplně soukromé vlastnictví, zrušili úplně soukromé podnikání v Rusku, dali se na dráhu úplného komunismu, pro který, myslím, nejen v Rusku není společnost ještě zralá, ale pro které není také zralá ani naše republika.

Já mám za to, že ze slova presidenta republiky "o velkém se radění než přistoupíme k socialisaci" můžeme jaksi tušiti, kde po této stránce jsme, a já se to neobávám říci, že pokud lid u nás nebude míti smysl pro právo druhého, pokud nebude u nás míti lid smysl pro to, dělati rozdíl mezi tvým a mým, pokud nebude u nás mezi lidem smyslu pro stát a povinnost k němu, potud není možna ani rychlá socialisace, neřknu-li komunism. Ale aby mi bylo úplně rozuměno. Zjevy, které jsou ještě u nás na denním pořádku, nejsou pěkné. Krádeže na drahách, krádeže na poštách, zneužívání podpor v nezaměstnanosti, neposlouchání úřadů, vyhýbání se povinnosti ke státu v odvádění daní, to jsou všechno věci, se kterými nemůže souhlasiti ani ten nejkrajnější socialista, poněvadž by škodily stejně tak státu socialistickému jako komunistickému, jako škodí nám, nalézáme-li se ve vývoji. (Tak jest!)

Kdybychom však byli dali se na cestu určenou nám tehdy ententou, byli bychom rozčarováni proto, poněvadž nezapomínejte, že najednou státy ententové projevily velikou touhu reparovat mír a my vidíme, když jdeme po nitkách interesů jednotlivých států, zajímavé věci. Co na př. - bude to hodně kacířské - nám dělala Italie? Italie vidí v nás svého konkurenta, Italie by desetkrát raději viděla Vídeň nahoře nežli nás, poněvadž dobře cítí, že my jednou, oprouce se o sílu Slovanstva na východě, budeme hráti velkou roli v Evropě, Italie chovala se k nám ne kavalírsky v ohledech obchodních, Italie nedělala nám žádných presentů, my jsme musili poslední košili zaplatiti, kterou dala našim legionářům, Italie nedělala vůči nám žádnou politiku v rukavičkách ani tehdy, když její důstojníci byli v čele našich vojínů na Slovensku. Italie nedělala žádnou dobrou politiku vůči Jihoslovanům, Italie by nejraději viděla rozražení evropských malých států, národů, aby se nemohly spojiti, aby ona neobmezeně, nikým nerušena vládla na Adrii a aby ona dělala politiku v Evropě. (Posl. Zeminová: A Anglie jak by smetl.)