Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Z povinnosti zpravodajské musím ještě uvésti ostatní naše hlavní příjmy tak, jak ministerstvo financí hodlá jich dosíci. Ministerstvo financí totiž v tomto roce chce vyzískati celkem na daních a poplatcích a různých jiných státních dávkách 3.604,000.000 K. Tato položka se skládá hlavně z následujících součástek: Veřejné dávky, to jest předně přímé daně mají vynésti 822,000.000 K, cla 171,000.000 K, spotřební daně 664,000.000 korun, přeplatky 1.078,000.000 K, monopoly (tabák, sůl, sladidla a loterie) dohromady 849,000.000 K, mincovnictví 10 mil. K. To jsou tedy ty hlavní položky z veřejných dávek.

Můžeme rozebrati některé do detailu. Tak na př. z přímých daní reálních je příjem 178 mil. K, a z toho nejvíce daň pozemková dá a sice 130 mil K. Pak je daň činžovní-domovní 39 mil. K, přímé daně osobní mají vynésti 404 mil. K, nejvíce zase mezi nimi má poskytnouti daň z příjmu 198 mil. K, všeobecná daň výdělková 87 mil. K, pak výdělková daň z podniků povinných veřejným účtováním 85 mil. K, a daň důchodová 27 mil K; 217 mil. K má vynésti mimořádná válečná daň.

Zajímavo je rozebrati spotřební daň, aby vysvitlo, které artikle nejvíce státu vynášejí. Dávka z kořalky vynese 150 mil. K, daň z piva 84 mil. K, daň z cukru 340 mil. K, daň ze zapalovadel 32 mil. K, a všeobecná daň nápojová 34 mil. K, a pak jsou menší položky: dávka z vína v láhvích 8,300.000 K, daň z masa na venkově 3,482.000 K, a daň potravní na čáře 2,700.000 K.

Zajímavy jsou výnosy ještě dalších nepřímých poplatků, které občanstvo musí do státní pokladny odváděti. V prvé řadě je to daň z jízdních lístků, která vynese 32,000.000 K podle rozpočtu, daň z nákladů 56,000.000 K, nová daň z obratu zboží má vynésti 800,000.000 K, dále v rozpočtu jsou uvedeny: poválečná přirážka k poplatkům 50,000.000 K, a nová daň ze zábav 12,000.000 K.

Velice poučným jest číslo výnosu monopolu tabákového. Z tabáku má stát v tomto roce 1920 obdržeti příjem 779,000.000 K. Rozpočetl jsem to na obyvatelstvo a shledal jsem, že podle toho musí prokouřiti každý obyvatel státu bez ohledu na pohlaví a na věk, tedy od nemluvňat až ke starcům, 51 K ročně. Monopol solní vynese 16,000.000 K, monopol sladidlový 12,000.000 K a státní loterie 42,000.000 K. Tedy zde je zdaněna touha lehko zbohatnouti; ta vynese 42,000.000 K.

Slavné Národní shromáždění! Jest toho právě tak dosti, co má občanstvo republiky, ať přímo, nebo nepřímo do státní pokladny snésti. Ale při tom jest potěšitelno jedno: že již letos, nyní vidíme kontury, již vidíme hranici, která označuje potřebu státní naši každoroční, a rozhled náš po rozpočtu příjmů a vydání se zachycuje již na určité mezi, která se víc a více ujasňuje; jinými slovy: my nehledíme již do rozpočtové mlhy, do rozpočtového nejasna, nýbrž mlha nad naším státním hospodářstvím začíná se zvedati, a my pozvolna vidíme kontury rozpočtové rovnováhy, která do roka zcela určitě se dostaví.

Vláda stanovila program nových daní, a já nepochybuji, že slavné Národní shromáždění většinu těchto daní státu povolí. Ale jedná se ještě o jednu věc. Nestačí povoliti daně. Nutno jest, aby občanstvo vědělo, že jest jeho svatou povinností tyto daně platiti a jim se nevyhýbati; jinými slovy: běží o to, čemu říkáme: berní, daňové svědomí poplatnictva, čili daňová morálka. V tom směru možno tvrditi, že nejsme na stanovisku nejlepším, neboť tisíce a snad statisíce občanů všemožným způsobem hledí, jak by se placení daní vyhnuli, ačkoliv podle zákona mají určité daně a poplatky platiti.

Přírodní bohatství, které jest zárukou jak zemědělství tak průmyslu a obchodu, jest v naší republice sneseno měrou velikou. Jen přiložiti ruku k dílu, aby nové hodnoty byly vyráběny. Vždyť znalci poměrů zahraničních, kteří k nám přicházejí, nás ujišťují, že poměry u nás nejsou nejhorší, ba naopak, že ta drahota, která jest nepříjemným následkem takové ohromné války, nejen že není u nás větší, naopak že u nás jest menší, než ve státech okolních, i ve státech velkých vítězných. Čím pak více prací budeme nahražovati ten deficit práce, který vznikl pětiletou válkou, kdy pět let se nepracovalo na užitečných věcech, tím více ten deficit práce a poměry budou se lepšiti, jak ostatně již to každý nepředpojatý v těch 14 měsících musí zcela jasně pozorovati. Republika jde vstříc šťastné budoucnosti. Jak řekl ministr Sonntág, republika bude bohatá, a na tom nemůže změniti nic ani žádná špatná vláda.

Zakončuje svůj výklad jako hlavní zpravodaj o rozpočtu, osměluji se přednésti apel ke všem váženým pánům kolegům bez rozdílu, k jaké politické straně náležejí. S této řečnické tribuny dá se v rozpočtové debatě mnoho mluvit z okna. Zvláště jest to svůdné nyní, kdy stojíme před volbami. Ale já jsem přesvědčen, že všichni páni členové, kteří ujmou se slova, budou pamětlivi toho, že slovo zde pronesené není slyšeno pouze na ulici a ve voličstvu, ale že slova ta jest slyšeti také v cizině, a proto myslím, že kdokoliv zde ujme se slova, bude přesvědčen o tom, že jest třeba dávati přednost prospěchu republiky před okamžitým chvilkovým prospěchem kterékoliv politické strany. (Výborně.) Tuto prosbu dovolil jsem si co hlavní zpravodaj k zakončení své řeči přednésti všem panům řečníkům všech politických stran. Doporučuji rozpočet a finanční zákon republiky československé na rok 1920 k laskavému schválení slavného Národního shromáždění. (Výborně. Potlesk.)

Předseda: Sděluji, že k projednávání státního rozpočtu ministerstva financí dostavili se: odborový přednosta Groš, ministerský rada dr. Janík, ministerský rada Kallus, odborový rada Kafka.

Podobně jako jsme učinili loni, rozdělíme debatu na všeobecnou, generální a na podrobnou, speciální. Námitek proti tomu není? (Nebylo).

Debatu podrobnou, jak jsme již publikovali, rozdělíme tím způsobem, že bychom vytvořili devět skupin, skládajících se z jednotlivých příbuzných rozpočtových položek:

Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich. Tím jest rozdělení debaty specielní schváleno. Navrhuji po dohodě s pány předsedy klubovními, aby lhůta řečnická v debatě všeobecné byla stanovena na 1 hodinu, pro debatu specielní na 25 minut.

Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není. Lhůty řečnické pro generální i specielní debatu jsou schváleny.

Ke generální rozpravě jako řečníci jsou přihlášeni členové N. S.: profesor

dr. Horáček, Rud. Pilát, dr. Kramář, Slavíček, Valoušek a Ant Němec.

Uděluji prvnímu řečníku zapsanému, panu kol. dru Horáčkovi slovo.

Posl. dr. Horáček: Vážené Národní shromáždění!

Jeden z nejčelnějších našich žijících básníků, který byl také členem tohoto Národního shromáždění, nadepsal jednu sbírku svých básní názvem: "Zde by měly kvésti růže". Zajisté nejen mně, nýbrž i mnohému jinému napadlo toto heslo, když utvořili jsme svůj samostatný stát, a když po 300 letech ujali jsme se opět správy věcí svých. Ano, vážené Národní shromáždění, zde by měly kvésti růže! Dnes po roce ovšem víme, že nesplnily se všechny naše naděje a že to nejsou samé růže, které zde kvetou, nýbrž že mezi těmi růžemi máme také mnoho trní, mnoho plevele a mnoho bodláčí.

Ale přes to zdá se mi, že nejsou oprávněny ony černé pessimistické názory, které hlásají někdy některé odnože našeho tisku, a které také slýcháme někdy v řadách lidových, jako by všechno u nás bylo špatné a jako by naše situace byla přímo zoufalá. Já jsem poslední, který bych chtěl popírati, že skutečně u nás jsou poměry velmi svízelné. Vidíme nedostatky našeho zásobování, jak selhaly naše naděje, když jsme doufali, že snad alespoň letošním rokem již z valné části vydržíme vlastní svou těžbou zemědělskou, víme, jak vysoké obnosy musíme ještě letos platiti do ciziny za nutné prostředky výživy, bez nichž se absolutně nemůžeme obejíti, víme, s jakými obtížemi zápasíme v oboru výroby průmyslové, že se nám nedostává surovin a že si je musíme opatřovati s velikými obětmi, a ještě v množství nedostatečném, vidíme, jaké nesnáze máme dnes s těžbou uhelnou, jak nám váže přímo ruce v každém našem podnikání a počínání nedostatek tohoto nerostu, tak vzácného dnes pro nás pro všechny, víme, s jakými překážkami bojujeme také v oboru dopravním, ten nedostatek vagonů, to jsou všecko věci, které zde nebudu opakovat, které jsou všeobecně známy, a jistě není nikoho z nás a není také nikoho ve vládě, kdo zajisté s nejlepší vůlí se nevynasnažuje, tyto obtíže překonat.

A já nechci také zapírat, že mnoho viny je v nás samých. Je to jistá nemoc, která po světové válce nás všechny zachvátila a jejíž symptomy jsou pro nás všechny velmi povážlivé. Já bych to nenazval ani nechutí k práci, nýbrž spíše jakousi všeobecnou únavou. Ono se to dá psychologicky vysvětlit po těch velkých strádáních, která až na malé výjimky všechny naše vrstvy musily prodělat. Dá se to vysvětlit a do jisté míry omluvit, že dnes chuť ku práci a radost z práce tak ochably a že nastala taková všeobecná apatie.

To je věc, kterou především musíme překonat a musíme se o to všemi silami snažit. Jsou tu ale ještě jiné symptomy: je tu, pánové, jakási netrpělivost a nervosnost, je tu jistý sklon k nevázanosti, k nepořádku. My víme, jak to všecko působí kolem nás za hranicemi a všude jinde a jak nebezpečným způsobem i na vnitřní naše poměry to má vliv.

I tuto věc musíme konečně jednou přemoci. Musíme u nás, v naší republice, v naší svobodné a demokratické republice, k platnosti přivésti zásadu úcty před zákony, které si sami dáváme. (Místopředseda dr. Hajn ujímá se předsednictví.) A konečně je tu ještě jedna naše nectnost. Já bych to nazval nemírnou poživačností. Vážené Národní shromáždění! Onehdy bylo v novinách, že v Praze za minulý rok se pořádalo celkem 36.000 tanečních zábav, čili průměrně denně 100 tanečních zábav. To jest jistý úkaz, který s hospodářského stanoviska může míti pro nás zlé následky. Slyšel jsem vypravovati anekdotu, že jistý cizinec, který neznal našeho jazyka, se zde ptal, co prý to je za zboží "slavnost" a "ples", že prý na všech rozích a na všech plakátech je samá slavnost a samý ples. To prý musí býti nějaké velice hledané zboží, které my vyrábíme, když pro to se dělá taková reklama. Snad je to anekdota, pánové, ale je to charakteristické pro ten způsob života našeho lidu v dnešních dobách, které jistě nejsou takové, že bychom se měli jenom veseliti a jenom plesati. Ale já jsem tak spravedlivý, že nechci dávati vinu jenom nám samým.

Vždyť kým my jsme vlastně? My nejsme nic, než jistou malou částí veškerého obyvatelstva evropského a vidíme, že jest to celá Evropa, která dnes stůně těžkou nemocí války světové, která jí vychudla, která zničila všechny hodnoty a jejíž následky teprve dnes se ukazují. A dnes teprve mohou ti, kdo byli původci světové války, zpytovati svědomí, co strašného tenkráte zavinili, a čehož osudné důsledky ani sami netušili.

Vážené Národní shromáždění! My víme však, že ty naše svízele jsou ještě s něčím jiným spojeny, že jsou to - řekl bych - dětské nemoci, které proděláváme. Vždyť my teprve svůj státní útvar tvoříme, my ho budujeme, my jaksi tápeme, nemáme zkušeností, tradic, a tu ovšem snadno se nám stane, že v lecčems snad chybíme a musíme snad draze zaplatiti své zkušenosti.

A, pánové, jsou to jistě cenné zkušenosti, které jsme čerpali z průběhu války a jejich následků. My se musíme učiti docela novým věcem, docela novým poznatkům. Já jenom ukáži k jednomu příkladu, k otázce valutní. Dnes vlastně veškeré dřívější theorie o poklesu valuty a o prostředcích k jejímu zlepšení jsou současnými zkušenostmi do značné míry vyvráceny.

Co dříve na př. hlavně se doporučovalo k povznesení valuty? Podporování vývozu a omezování přívozu. Ale co dnes vidíme? Dnes přicházíme k poznání, že nesmíme ani vývoz do nekonečna zvyšovati, ani přívoz zcela omezovati, že naopak z přílišného vývozu hrozí nám zase nebezpečí expropriace naší cizím kapitálem. Prosím, to jsou poznatky, které naše bývalé theorie o valutě podstatně modifikují, a my musíme hledati docela jiné a nové prostředky k nápravě, a nejen my, vždyť jest to otázka nikoliv jen naše, nýbrž celé Evropy a celého světa, musíme je hledati, abychom z této kalamity valutní vyvázli. Ale já jsem jen chtěl říci ještě toto: že my v těchto nesnázích hospodářských a finančních, se kterými zde bez odporu bojujeme, musíme viděti také jisté světlé momenty. A já chci k některým z nich právě při projednávání našeho rozpočtu poukázati.

Především se nedá upříti, že, třeba pomalu a třeba ne plně dle našeho přání, celá situace zahraniční se pomalu vyjasňuje a pomalu konsoliduje. Konečně mír jest podepsán, jest ratifikován. Jest to mír nejen s Německem, nýbrž i s Rakouskem, Bulharskem a nyní následuje mír s Maďarskem a doufejme, že bude následovat mír i s Tureckem a na konec snad i s Ruskem. V tom můžeme shledávati pro nás velmi potěšitelné výhledy do budoucnosti, neboť právě nejistota zahraniční byla hlavní příčinou, proč ještě stále musíme bojovati s tím velikým deficitem v našem rozpočtu, proč musíme stále ještě ty velké náklady vojenské míti, ty vyživovací příspěvky platiti, náhrady v nezaměstnanosti, a odtud plynou vlastně všechny ty velké cifry, které ten náš skutečný deficit zaviňují. Jestliže my - díky obezřetnému a moudrému vedení naší zahraniční politiky - nebudeme se musit báti do budoucnosti žádných konfliktů zahraničních, jsem přesvědčen, že také své hospodářství finanční velmi brzy uvedeme do pořádku, a tuto naději pevnou mám. Druhým světlým bodem v naší situaci jest, že náš rozpočet - já ho arciť nechci přechváliti - přece jenom podstatně se lepší. My jsme, pánové, v minulém rozpočtu měli schodek skoro 5 miliard, kdežto dnes zmenšil se schodek ten jen téměř na polovici, tedy půl třetí miliardy. To jest jistý pokrok. Ne sice takový pokrok, abychom se z něho snad mohli příliš radovati, - také nevíme, třeba nechci vzbuzovati obavy, aby snad nám ještě nezkalily tento rozpočet v budoucnosti zase nějaké nové nevítané příhody, - ale já vidím v tom přece jenom podstatné zlepšení. Třeba ovšem býti si vědomu, že toto zmenšení deficitu znamená také velké oběti, které musíme nésti a sice všichni nésti, i ti zámožní, i ti nemajetní. Neboť je známo, že tento rozpočet obsahuje podstatné zvýšení nejenom daní přímých, nýbrž i daní nepřímých, které - jak známo - postihují veškeré vrstvy obyvatelstva.

A já bych ještě k jednomu světlému momentu poukázal a to jest k tomu, na který již také upozornil pan generální zpravodaj a se kterým nechci se proto chlubit, že bych příslušel snad ke straně českého venkova, ale který přece jest velice potěšitelný, pokud se týká některých oborů naší výroby a sice právě našeho hospodářského průmyslu. Náš cukr, náš líh, náš slad, to jsou zdroje, kterými dnes hradíme přes 2 miliardy výdajů našeho rozpočtu. To znamená ale, že v budoucnosti můžeme mít plnou naději, že skutečně naše hospodářství finanční nebude pracovat s deficitem, nýbrž že jdeme vstříc lepší hospodářské budoucnosti.

Vážené Národní shromáždění, nechci se o podrobnostech rozpočtu rozšiřovat, k tomu jistě bude příležitost při debatě speciální, ale v závěrku bych chtěl pronésti jisté přání. Mně se tak zdá, že tato debata o rozpočtu jest jakousi labutí písní toho Národního shromáždění. My se máme záhy rozejíti a učiniti místo našim nástupcům a jest tak v pořádku. My jsme vykonali svou povinnost, vlastně ještě jsme nevykonali, ale máme vykonat v nejbližších dnech, máme dát naší republice ústavu a pak svým povolaným a sice vůlí voličstva povolaným nástupcům odevzdati další vedení politických věcí. Mohou býti snad různé úsudky o tom, jak dalece jsme svým úkolům vyhověli.

Jest možno, že snad ne vždy a ve všem, že snad i při nejlepší vůli lecjakou chybu jsme učinili, že snad jsme pracovali trochu chvatně a kvapem, ale dá se to vysvětliti tou horečnou chutí a tím živým přáním, aby co možno nejdříve všechny nedostatky zákonodárné byly odstraněny, které jsou neblahým dědictvím bývalého Rakouska, a aby všechny mezery byly vyplněny. A já bych si jen přál, aby příští Národní shromáždění, které přijde, mělo tak dobrou vůli, jako měli my, a aby po nás přišli lidé co nejlepší a nejschopnější. My nevíme, kdo bude v tom příštím parlamentě zasedati, jen tolik víme, že to nebudou jen příslušníci naší národnosti, nýbrž že to budou příslušníci ještě jiných kmenů a národností, které v tomto našem státě s námi žijí. A tu bych si přál, aby v tom příštím našem parlamentu nebylo vůdci zásadou to, co nás snad v tomto Národním shromáždění dělilo, ty různosti názorů světových, hospodářských a sociálních, nýbrž aby v tom příštím parlamentu bylo vůdčí myšlenkou to, co nás bude musiti pojiti; a to bude celkový prospěch našeho národa. (Výborně!) Toto moje přání jsem chtěl tedy vysloviti a já jménem republikánské strany československého venkova odporučuji rozpočet tento ku přijetí. (Potlesk.)