Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Přistoupím nyní po těchto všeobecných číslicích k několika důležitějším kapitolám rozpočtu. Předně státní dluh, který ve zprávě rozpočtového výboru je vypsán na str. 8. a 12. Tu dlužno říci, že státní dluh náš číselně v jednotkách, v korunách československých dosud určitě vymeziti se nedá. Důvodů toho jest několik: Předně máme zahraniční dluhy na různých místech v různých valutách a nemůžeme je každou chvíli přepočítávati podle kursu těch valut na naše jednotky, za druhé není dosud známo, jakou účast budeme míti na předválečném dluhu rakouském, společném a uherském - to teprve bude určeno - a za třetí konečně není známo, zda nějaké a které úpisy válečných půjček převezmeme. Ale přece možno celkem říci, jak se cizina na nás dívá. Cizina odhaduje, že naše státní dluhy budou okrouhle činiti asi 30 miliard korun. Národohospodáři naši i cizí vypočítávají, že naše národní jmění činí asi 250 nebo 300 miliard korun. Tedy soudí, - hlavně cizina - že jest možno, když se vypíše průměrná 10procentní dávka z majetku, ovšem vzestupná, počínající u menšího majetku malým procentem, u vyššího ve vyšším procentu, získati 20 nebo 25 miliard, takže při nejmenším budeme moci zaplatiti onu částku dluhu, která bude uvnitř státu a která se odhaduje na 20 miliard, a zbude nám jen asi 10 miliard za hranicemi a ty že dovedeme a můžeme docela dobře zúrokovati a spláceti.

Tak tedy by to vypadalo asi v celku. Co se týče jednotlivostí, nechci probírati všechny ty položky státního dluhu dolarového, lirového a frankového, jak jsou vypočteny v naší zprávě, a upozorňuji jen na dvě změny, které rozpočtový výbor provedl v kapitole "Vydání na státní dluh". Rozpočtový výbor pozměnil návrh vlády o sumě, která má býti dána na úroky a na částečnou splátku kapitálu předválečného dluhu rakouského, společného a uherského tím, že tuto sumu vzal pouze jako zálohu. Tedy těch 720 milionů korun, určených na úroky, a splátku 90 milionů zařadil do zvláštního paragrafu pod titulem "Záloha na předválečný dluh" obnosem 810 milionů korun. Rovněž přeměnil rozpočtový výbor obnos, který jest určen na splátku a úroky revoluční válečné půjčky na Rusi na zálohu na tuto půjčku, a zavede ve vydání tuto částku jako řádnou teprve, až Národní shromáždění poskytne tomuto dluhu ústavní záruku, tedy až tuto revoluční zápůjčku na Rusi ústavně schválí.

Ke kapitole ministerstva N. O. poznamenávám, že vydání činí 1.212,000.000 K, tedy méně proti loňsku o 471,000.000 K, ale ministerstvo Národní obrany přišlo do rozpočtového výboru krátkou cestou s dalším požadavkem 565.000.000 K. Tento požadavek předložili bez předlohy, bez odůvodnění a bez detailu a musel tedy býti tento postup rozpočtovým výborem označen jako neústavní a rozpočtový výbor odkázal ministerstvo Nár. obrany s tímto dalším požadavkem na cestu ústavní. Ale ovšem zdůraznil rozpočtový výbor, že je vždy ochoten do nejkrajnější míry vyhověti odůvodněným požadavkům vojenské správy na obranu země.

Přicházím nyní ke kapitole ministerstva školství a národní osvěty. A tu bylo by hříchem, abych nepoužil této příležitosti a neodpověděl s tohoto místa na ty nemístné a nepravdivé útoky, které se strany německých vysokých škol a jejich zástupců i studentstva jsou proti našemu státu činěny v poslední době z toho popudu, že Národní shromáždění odhlasovalo zákon, kterým mají býti práva české university restituována vzhledem k universitě německé. Je zajímavo, dopodrobna přečísti ty projevy rektorů německé university, pražské německé techniky i děkana německé lékařské fakulty, a já s dovolením pana předsedy a vaším, vážené Národní shromáždění, alespoň několik vět v originálu přečtu a pak vyvrátím písmeno za písmenem, aby bylo vidět, jakými jsou Němci kverulanty a jakou cestou postupují a přirozeně vždycky postupovati budou tam, kde my budeme chtíti pro sebe zjednati právo, když se nám v minulých letech stalo bezpráví.

Universitní zákon není žádným bezprávím, které má býti pácháno na Němcích, nýbrž je to pouze odčiněním bezpráví, které se stalo v r. 1882 universitě české.

Nuže, slyšme, jak mluví ke studentstvu professor německé university o pracích Národního shromáždění a o postupu, který byl zde zvolen: "Es ist doch eine Entwürdigung und Entehrung unserer alten Alma mater, dass sie dem Gutdünken und dem Wohlwollen ausgeliefert werden soll unserer Schwesteruniversität - wie die Tschechen zu sagen beliebe n. Wir sollen der tschechischen Universität auf Gnade und Ungnade überwiesen werden. Überall in der ganzen Welt ist es das Bestreben, das eigentumsrecht der Universitäten zu wahren, ihre Autonomie und ihre Rechte weiter auszubauen. Bei uns besteht dieser Ausbau darin, dass wir versklavt werden, dass wir der tschechischen Universität ausgeliefert werden sollen."

A dále: "Mann sagte mir im Ministerium, wir müssten doch auch die tschechische Mentalitätin Betracht ziehen. Darauf erwiderte ich", povídá německý rektor, "nein, im Gegenteil, Sie, meine Herren, müssen die deutsche Mentalitätin Betracht ziehen. Es handelt sich um uns, um unsre Rechte, um jene Gebäude, in denen wir bisher unsere Vorlesungen ungestört abgehalten haben. Diese Rechte wollen Sie uns nehmen. Dass wir uns darüber empören und dass wir uns das nicht ohneweiters gefallen lassen können, das ist nur eine Selbstverständlichkeit." A praví:

"Liebe Kommilitonen! Unsere Universität hat im Laufe des letzten Jahres viel durchmachen müssen. Wir sind nach allen Richtungen hin gequält worden, und wiewohl ich wiederholt im Ministerium darüber Beschwerde geführt habe, will man doch immer noch die Fiktion aufrechthalten, als ob uns gar nichts geschehen wäre."

A dále pravil a mluvil děkan německé lékařské fakulty krátce toto:

"So sind wir denn, wenn dieses Gesetz sanktioniert wird, tatsächlich in der trostlosen Lage, dass wir für einen Grossteil unserer Universität kein Heim mehr haben.

Die Lage ist trostlos und lässt sich am besten mit den Worten ausdrücken: Obdachlos, mittellos, rechtlos."

A loňský rektor německé techniky připojil se s plamenným protestem, že se německému školství v Praze béře každá možnost dalšího rozkvětu a přirozeně nelze to v češtině ani vyjádřiti, poněvadž česká řeč pro slovo "raubířství" má příliš jemné pojmenování. "Lup", "olupování" je příliš jemné proti tomu německému, které zní:

Es bleibt kein Mittel unversucht, um den deutschen Hochschulen in Prag die elementaren Lebensnotwendigkeiten zu rauben.

To jsou projevy rektorů německých vysokých škol pražských.

Slavné Národní shromáždění, prosím, abyste ráčili vyslechnouti, jak vypadají rozpočty německých vysokých škol pražských letos a jak vypadaly v posledním rakouském rozpočtu.

Celá universita německá v posledním rakouském rozpočtu měla rozpočten výdaj na 1,766.000 K. Za rok v republice, v našem rozpočtu má vydání rozpočtena obnosem 3,471.000 tedy dvojnásob. Někdo by mohl učiniti námitku: "To jest přirozená věc, zvýší-li se platy, musí býti větší vydání!" Já však pravím: "Nikoliv!" Nejen z toho důvodu, nýbrž hlavně proto, že německá universita rozkvétá dále v republice, že zřizují se nová místa profesorská, asistentská, sluhovská atd., že zvyšuje se dotace německých ústavů, proto rozpočet se tak vzmáhá. A abych to dokázal hlavně tomu p. děkanu německé lékařské fakulty, který si stěžoval, že německá lékařská fakulta jest "trostlos" , "obdachlos", "rechtlos", prosím, zde jsou číslice, které o tom svědčí. Německá lékařská fakulta v posledním rakouském rozpočtu měla 29 profesorů placených, v našem rozpočtu má již o 13 více. Pánové, kdo to znáte, jak to chodilo v Rakousku, víte, že když fakulta získala za rok jednoho placeného profesora, bylo to mnoho, takže by více než 10 roků musili čekati, než by dosáhli těch 13 profesorů, a u nás je dostali za rok. Dále demonstrátorů měli 17, nyní jich mají 25, sluhů měli 25, nyní mají 33, asistentů měli 49, nyní mají 59. Dotace, které jistě jen dobrovolně ministerstvo zvýšilo, činily v Rakousku 267.000 K, u nás 404.000 K v našem rozpočtu. Tak tedy jest sužována a odstrkována německá lékařská fakulta v Praze!

Což ta fakulta theologická, jejíž členem jest rektor dr. Naegle, který z Rýnské Falce k nám přišel do Prahy? Ta měla v Rakousku 87.000 K vydání a u nás 180.000 K vydání. Fakulta filosofická, která měla 615.000 K vydání v Rakousku, má u nás 1,108.000 K vydání. To jsou, pánové, číslice úřední, proti kterým se nedá nic namítati a které dosvědčují, jak nespravedlivé a nepravdivé jest to, co mluvili rektoři a profesoři němečtí na oné schůzi. Pan profesor lékařské fakulty německé Bail si stěžoval, že se v nemocnici vyvěšují místo tabulek německých tabulky české. Patrně zapomněl, že nemocnice není pro profesory a studenty, ti napoprvé, když tam zajdou, vždy trefí, kam mají jíti do poslucháren a do sálů nemocničních, ale nápisy tam jsou pro české pacienty, kterých potřebuje německá lékařská fakulta, a pro ty slouží orientační tabulky, které byly vyvěšeny.

Přihlédněme k německé technice v Praze a v Brně, jak ty jsou utiskovány, jak těm je loupena každá možnost dalšího rozkvětu. Německá technika v Praze celá v Rakousku měla rozpočet 818.000 K, u nás má 1,746.000 K. Přibylo 6 nových placených profesorů, přibylo konstruktérů a asistentů, zvětšila se dotace více než dvojnásobně. Rovněž u německé techniky v Brně, jejíž rozpočet v Rakousku byl 707.000 K, kdežto u nás činí 1,753.000 K, rozmnožil se rozpočet o mnoho více než dvojnásob a zase tím způsobem, nejen že se zvýšily platy profesorů, kteří již byli, nýbrž že zavedeny byly nové profesury, nová místa asistentská a že se zvýšila dotace atd. V Brně mají více o 5 placených profesorů, sluhů o 9, konstruktérů o 3, asistentů o 8 a dotace zvýšena z 45.000 K na 68.000 K.

Vážené Národní shromáždění! Obraťme se nyní k českým vysokým školám pražským. Přihlédneme-li k počtu posluchačů, česká universita v tomto semestru má 6784 posluchačů, německá 3039 a vypočteme-li průměrný náklad řádný na jednoho posluchače německého a jednoho českého na universitě, vidíme, že na německého činí vydání 1094 K, na českého pouze 745 K, čili opět o 350 K na jednoho českého posluchače méně. Německé techniky v Praze a v Brně dohromady obě mají 3204 posluchačů, a v tom, prosím, je 316 cizinců, Němců z Rakouska a polských židů německých z Polska. Ale na tyto posluchače je vydání takové, že připadá na jednoho posluchače německé techniky 1027 K vydání; kdežto česká technika v Praze má 6411 posluchačů, v Brně 1174, dohromady 7585, tedy pro těchto 7585 posluchačů vydržujeme stejně dvě české techniky, jako pro 3204 posluchačů německých, ze kterých je 316 cizinců.

Náklad na jednoho posluchače českých technik obnáší 812 K, t. j. o 215 K méně na jednoho posluchače vydám proti německému posluchači.

Co, vážení pánové, vyplývá z těchto číslic pro vyučovací správu? Věnovat co největší péči české universitě a české technice v Praze, aby obě tato stará vysoká učení stala se representativními vysokými školami v republice. Tím ovšem nemá býti nijak ukřivděno ostatním českým vysokým školám. V tom směru je pro universitu navržena rozpočtovým výborem resoluce, kterou dovoluji si rozšířiti návrhem i pro českou techniku v Praze, a tuto resolucí předkládám k projednání.

Dále chci zmíniti se ještě o jedné věci. Jak známo, zákonem z července 1919 byla zřízena v Brně vysoká škola zemědělská a lesnická a brzy potom, kdy zákon vešel v platnost, začala agitace některých jednotlivců v tom směru, aby § 2. zákona toho nebyl prováděn, ve kterém se ukládá přeložení provisorně v Praze umístěného lesnického oddělení od české techniky do Brna. S tímto postupem tehdá nebylo možno souhlasiti. V poslední době nastaly v této věci dvě změny: 1. za požadavek lesnického odboru při české technice v Praze postavila se korporace, jejíhož hlasu třeba dbáti, totiž celý profesorský sbor české techniky v Praze, a 2. výslovně bylo nyní řečeno, že tím nemá býti poškozeno vysoké školství zemědělské v Brně, zajištěné zákonem.

Vzhledem k těmto změnám, které v těchto věcech nastaly, usnesl se klub, ke kterému mám čest náležeti, na resoluci, která bude předložena kol. Prokůpkem - a za tu resoluci v té formě, jak jest upravena, se předem již přimlouvám.

A ještě na výtky, které v žurnalistice německé stále a stále se opakují o utiskování německého školství, zmíním se o několika číslech ze školství středního. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest středních státních ústavů 213, českých 118, německých 93, polské 2, nestátních 85, českých 54, německých 30, polský 1. Tedy celkem 172 českých, 124 německých a 3 polské. Prosím, přihlédněme nyní k číslu, jak jsou tyto školy navštěvovány žactvem. Žactva na středních školách v tomto roce jest celkem 72.533, z toho jest Čechoslováků 49.621, Němců 22.912 a Poláků asi kolem 700.

Když přepočítáme, kolik žáků připadá na jeden ústav, tedy shledáme, že na jeden ústav, počítáme-li veškeré ústavy státní i nestátní, připadá na český ústav 288, na německý ústav pouze 184. A vezmeme-li v úvahu pouze státní ústavy české a německé, tedy vidíme, že na český ústav státní připadá 321 žáků a na německý státní ústav střední pouze 200 žáků, tedy o 121 méně. Tedy to jsou zase čísla, která nejlépe illustrují, jak oprávněny jsou ty nářky, že německé školství jest v republice utlačováno.

Nyní přistoupíme ku kapitole, která má název "Vydání přechodné doby poválečné". Celý výdaj jest rozpočten na 2.579,000.000 K, tedy o 833,000.000 méně než loni. Zmenšeny jsou sumy pro vyživovací příspěvky, suma pro nezaměstnanost a suma pro zlevnění potravin. Přes to ale přece bude vyživovací příspěvek ještě v tomto roce, jest rozpočten více než půl miliardy, 565,000.000 K a na nezaměstnané více než čtvrt miliardy, 267,000.000 korun.

Několik poznámek k nezaměstnanosti. V rozpočtu na rok 1919 zařaděn byl peníz 216,000.000 K a v dodatku 100,000.000 K, tedy dohromady 316,000.000 K. V rozpočtu na rok 1920 jest 267,000.000 K, jak jsem pravil. Následkem nedostatku surovin a nedostatku uhlí a to hlavně v průmyslu textilním, kovoprůmyslu a sklářském, trvá stav nezaměstnanosti dále a nutno vypláceti podpory nezaměstnanosti podle zákona ze dne 10. prosince 1918 a podle zákonů pozdějších hlavně podle zákona ze dne 17. října 1919 a vyžadovati budou podpory tyto ještě dále značného zvýšení.

Co se týče loňského roku, tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vyplaceno bylo na podporách v nezaměstnanosti za leden-červen 1919 úhrnem 179,545.000 K a za další dobu od 1. července do 12. října 1919, tedy v době žní dalších 60 milionů korun, dohromady 239,000.000 K. V měsíci červenci-říjnu 1919 výplata podpor v nezaměstnanosti se zmenšila, poněvadž byla provedena důkladná revise, a tu se ukázalo, že hlavně podpory v nezaměstnanosti jsou vypláceny v okrajních částech naší republiky a to průmyslových, tedy v krajinách německých.

Naproti vydání této kapitoly máme mimořádné příjmy přechodné doby poválečné, které jsou také značné a jsou odhadnuty obnosem 2.112,000.000 korun. Na tom příjmu státním hlavně se účastní příjem z přeplatkového fondu komise cukerní, t. j. 1 a půl miliardy korun, příjem z přeplatkového fondu komise lihové 500 milionů korun a příjem z přeplatkového fondu komise sladové 100 milionů korun.

Bude zajímati slavné Národní shromáždění a veřejnost, jakým způsobem došlo se při rozpočtu k tomu, že z produkce cukerní slibuje se výtěžek 1 a půl miliardy korun. Postupováno bylo následovně: Podle zákona o úpravě obchodu řepovým cukrem ve výrobním období 1919-1920 stanoví se cena za cukr vyvezený v dohodě s ministerstvem. Peníz továrnou stržený za cukr pro jiné účely, než pro potřebu v domácnosti nad cenu v § 14. stanovenou, t. j. 257 K za 100 kg odvádí se zvláštnímu státnímu fondu přeplatkovému. A nyní počítá se následovně: ke zpracování, poněvadž část řepy se zkazila, nesklidila, z této sklizně zbylo asi 39 milionů metrických centů, z toho se odhaduje

Od toho dlužno odpočísti podle § 18. zmíněného zákona

23 K za 100 kg k úhradě rozdílu mezi vývozní cenou a

cenou stanovenou v § 14 Kč 78,000.000

a 15 K za 100 kg pro možnou náhradu vyšších výrob. nákladů Kč 59,000.000, zbývá tudíž přeplatek Kč 1.720,000.000.

Ale odhady nejsou přece jen úplně spolehlivé a proto do rozpočtu nebyl vložen celý tento obnos 1.720,000.000 korun, nýbrž pouze 1.500,000.000 korun.

Vážené shromáždění, tato kapitola rozpočtová, příjmová nejlépe nám ukazuje, jak zemědělská produkce zachraňuje náš státní rozpočet a kam by došel náš deficit, kdybychom neměli těchto příjmů. Kdyby nebylo těchto příjmů státních v přítomné době, které plynou z této zemědělské produkce řepné, lihové a sladové, tedy náš státní deficit by se daleko a daleko zvýšil, a z toho také vyplývá, že bude-li republika řádně podporovat vývoj zemědělství v tomto odvětví, kyne jí do budoucna velký a dalekosáhlý příjem a rovněž obyvatelstvu jejímu zajištění finanční a potravinové.