Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Dula, dr. Hajn, Konečný, Udržal.

Zapisovatelé: dr. Herben, Simeon Vacula;

větší počet členů Národního shromáždění.

Zástupcové vlády: Předseda vlády: Tusar; členové vlády: dr. Beneš, dr. Franke, Habrman, Houdek, Sonntág, Staněk, Švehla, dr. Veselý a zástupcové ministerstva financí odborový přednosta Groš, ministerští radové dr. Janík, Kallus a odborový rada Kafka.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Říha.

109. schůze Národního shromáždění československého ve čtvrtek dne 22. ledna 1920 o 11. hodině dopolední.

Zpravodaj dr. Srdínko. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu (tisk č. 2026) státního rozpočtu republiky československé a finančního zákona pro rok 1920 (tisk č. 2200).

Předseda (zvoní): Národní shromáždění je schopno se usnášeti.

Zahajuji schůzi.

Omluvili nepřítomnost svou ve dnešní schůzi: churavostí: Bechyně (na neurčito), Okleštěk (na neurčito), Karel Svoboda (na neurčito), Rouček (pro tento týden, dodatečně též za schůzi 108.), Mlčoch Rudolf (na neurčito), Vahala (pro tento týden); zaměstnáním: Bradáč (na neurčito), Štěpánek (na neurčito), Kouša, dále Měchura (pro tento týden).

Klub českoslov. Národní demokracie oznámil, že členství v Národním shromáždění se vzdali: dr. Frant. Malínský a dr. Josef Schieszl.

Na místa, resignujícími uprázdněná, jakož i na místo, uprázdněné úmrtím čl. N. S. Jaroslava Mattuše, vysílá ústřední výkonný výbor čs. národní demokracie paní Elišku Purkyňovou v Praze, prof. Jana Kolouška v Bubenči a inž. Ladislava Nováka v Praze.

Jmenovaní členové dostavili se do schůze a vykonají slib.

Žádám pana zapisovatele, aby přečetl slibovací formuli.

Zapisovatel Vacula (čte): Slíbíte jako člen Národního shromáždění československého, že budete zachovávati zákony státu československého a že svůj úřad budete zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Předseda: Paní Purkyňová!

Čl. N. S. Purkyňová: Slibuji.

Předseda: Pan prof. Koloušek!

Posl. prof. Koloušek: Slibuji.

Předseda: Pan inž. Novák!

Posl. inž. Novák: Slibuji.

Předseda: Z předsednictva přikázáno bylo podle §u 3. zákona ze dne 24. července 1917, č. 307 ř. z.

nařízení vlády ze 17. ledna 1920 o zrušení zabavení modré skalice.

Přistupujeme

a to ke

1. zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu (tisk č. 2026) státního rozpočtu republiky československé a finančního zákona pro rok 1920 (tisk č. 2200).

Zpravodajem jest p. kol. dr. Srdínko. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavné Národní shromáždění!

Dostalo se mi cti, že jako zpravodaj rozpočtového výboru zahajuji svou řečí řadu velkých politických debat, kterými mají býti postaveny pilíře k ústavě našeho státu a k hospodářství naší republiky. Započnu krátkou vzpomínkou. Jako student asi před čtvrt stoletím byl jsem náhodou přítomen v jedné obci na Královéhradecku, v Libčanech, přednášce, ve které člen státoprávní strany tehdejší, dr. Machač, líčil, jak by to vypadalo u nás v Čechách a na Moravě, kdybychom veškerých prostředků finančních, které odvádíme do Vídně a odkud se nevracejí, mohli použíti ku svým vlastním potřebám v zemích českých.

Líčil, jak by vypadala Praha, kdyby byla v takové lásce u správy státu, jako Vídeň. Líčil, jaké by měla komunikace Praha a jaké komunikace by měly země české, kdyby aspoň značnější část těch daní, které odváděli jsme do Vídně, se vracela ku prospěchu zemí českých. Posluchačstvo tehdejší přednášky - většinou to byli rolníci - poslouchalo napjatě veškeré číselné výklady p. dra Machače a jeho proposice, a věru všem nám šla hlava kolem, když líčil náš český státní rozpočet v r. 1895 minulého století, který odhadoval asi na 360,000.000 zlatých. To bylo v době, kdy celý rakouský rozpočet obnášel asi 800,000.000 zlatých, a náš zemský rozpočet království Českého asi 60,000.000 zl. Mohu říci, že odcházel jsem z té přednášky s nepříjemným pocitem, že ty plány přítele dra Machače jsou vidiny, kterých stěží - nevěřil jsem to vůbec - se generace naše dočká, a zajisté za blázna by byl prohlásil každý v r. 1895 toho, kdo by tvrdil, že za 25 roků budeme míti svůj stát se svým 10miliardovým rozpočtem. A přece krásná pohádka dra Machače se stala skutečností a já dnes stojím náhodou na řečnické tribuně, abych jako zpravodaj rozpočtového výboru zastupoval rozpočet 10 a půl miliardy korun před parlamentem našeho státu. Myslím, že pohádka dra Machače vlastně jest překonána svrchovaně a předstižena, neboť jest ohromný rozdíl mezi rozpočtem, který dr. Machač líčil částkou 360 mil. zlatých, a mezi tím rozpočtem, který loni a letos nám jest předložen k usnesení. Tehdy ani největším optimistům nezdálo se, že by pohádka ona mohla býti vyplněna v takovém rozsahu, jak se stalo.

Nejprve uvedu suchá čísla, jak jest mou zpravodajskou povinností, hlavní čísla rozpočtu.

Z těchto čísel vysvítá předně, že v řádném rozpočtu máme přebytek 396,890.000 K, v mimořádném rozpočtu máme schodek 3.062,000.000 K, tak že celkový schodek hospodářství státního pro příští rok činí 2.665,000.000 K.

Mám-li posouditi jako zpravodaj tento ohromný rozpočet státní poměrně malého našeho státu, tedy začnu slovy, kterých v roce desátém užil zpravodaj o rozpočtu vídeňském, známý mnohým pánům dr. Steinwender. Ta slova zněla takto: "Postup, jaký byl zvolen letos, aby totiž byl rozpočet uzavřen deficitem, nesmí se opakovati. Sanace ovšem nesmí spočívati v tom, aby byl deficit zastřen výpůjčkou, nýbrž musí býti zavedena reelní rovnováha v rozpočtu. Tedy buď šetřením, při čemž jest nebezpečí, že národohospodářský vývoj bude v některém směru podvázán, anebo novými příjmy. To jest volba, před kterou stojíme."

Těmito větami, kterými zahájena byla tenkráte zpráva rozpočtového výboru, musím zahájiti i dnes svoji zprávu. Názor ten jest úplně platným pro rozpočet jakýkoliv, ať státní nebo soukromý, předpokládáme-li normální poměry, a musí býti také proto příkazem pro každého finančního ministra každého státu. Čím více se budeme vzdalovati války a blížiti se normálním poměrům, tím přiléhavější bude příkaz, aby v našem státním hospodářství nadešla rozpočtová rovnováha. První rozpočet náš, jak je v paměti, skončil deficitem 49 miliardy, druhý rozpočet odhaduje deficit na 26 miliardy (tedy menší o 224 miliardy), třetí rozpočet veškerých státních vydání na rok 1921 musí být uzavřen bez deficitu. Toť veliký a neodkladný úkol jak státní správy, tak Národního shromáždění nynějšího i příštího, který musí býti příznivě rozřešen v průběhu r. 1920 v předpokladu, že stát náš se bude těšiti míru vnějšímu i vnitřnímu.

V rozpočtu se musí zračiti reelní rovnováha, a toho se dosáhne, je-li rozpočet sděláván podle dosažitelných příjmův a nikoliv podle vydání. Této vlastnosti, bohužel, dosavadní státní naše oba rozpočty neměly. Byly sestavovány podle vydání a teprve potom, když se shledalo, že příjmy jsou daleko a daleko menší, vydání byla škrtána tak, aby přibližně byla vyrovnána, a to, co se nedostávalo, hradí se výpůjčkou. Kladu si otázku, zda je to vysvětlitelné, že se dosud tak postupovalo, a zda je to omluvitelné. Odpověď zní: Ano, je to vysvětlitelno a omluvitelno mimořádnými poměry poválečnými.

Dosavadní dluhy, které jsme dělali, můžeme s klidným svědomím před příštími generacemi odůvodniti, lehkomyslnost nebude nám vytknuta. Další postup státního hospodářství však upraviti musíme za velmi přísných podmínek, za kterých nám svědomí smí napříště dovoliti dělat další dluhy. Jinými slovy, bude velmi těžko předstoupiti na podzim r. 1920 s takovým rozpočtem, který by vykazoval deficit. Ba já myslím, že v příštím roce deficit objeviti se již nesmí.

Aktivní státní rozpočet, reelně aktivní, nikoliv fingovaně, musí býti tužbou nejenom vlády a parlamentu, nýbrž i každého občana, jemuž blaho republiky a tím blaho vlastní leží na srdci. A toho lze dosíci, zachová-li osud mír naší republice, šetrností každého jednotlivce, která zmenšuje vydání celku, a prací, která se stává zdrojem nových státních příjmů.

Charakter státního rozpočtu na rok 1920 je zjevným z poměru, jaký je mezi rozpočtovým vydáním řádným a mimořádným. Vydání řádná činí 47 % veškerých vydání, vydání mimořádná činí 53 % veškerých vydání.

Tedy vidíme, že v tom směru rozpočet na rok 1920 se zlepšil proti rozpočtu na rok 1919, protože tehdy činilo vydání mimořádné 70 % veškerých vydání a řádný rozpočet pouze 30 % veškerých vydání. Leč zlepšení, kterého jsme dosáhli letos, není dosud uspokojivé a poměr mezi vydáním řádným a mimořádným musí se daleko a daleko ještě v příštích rozpočtech změniti ve prospěch čísla vydání řádných a zmenšení čísla vydání mimořádných.

Příznivých známek na rok 1920 má rozpočet několik. Uvedu aspoň tři.

První dobrou známkou jest, že řádné výdaje jsou kryty řádnými příjmy, ba zbývá ještě 396 mil. K. To jest velmi potěšitelný zjev, uvážíme-li, že řádné vydání proti loňsku stouplo o 231 miliardy korun. Onen přebytek stal se možným jen velikým vzestupem řádných státních příjmů, které ze 261 miliardy v r. 1919 stouply na 532 miliardy K, tedy o celé 2,700 mil. K čili o 103 %. Tedy příjmy státní v roce 1920 jsou o 103 % větší proti příjmům v r. 1919.

Rovněž příznivě působí snížení některých položek, a sice položky na ministerstvo národní obrany, která jest menší o 471 mil. K, a položky na opatření doby přechodné, poválečné. Ta položka jest menší o 832 mil. K, takže jen tyto dvě kapitoly zatěžují pokladnu méně proti loňskému roku o 1.300 mil. K.

Třetí, velice příznivou známkou jest zvětšení příjmů ministerstva financí, které, jak jsem řekl, vykazuje plus 1.791 mil. Celkový posudek o rozpočtu vyplyne tedy z uvedeného velice uspokojivě a, co jest věcí hlavní: perspektiva pro další rozpočet jest velice nadějná a slibuje brzké dosažení rozpočtové rovnováhy. Vždyť deficit na rok 1920, který činí 266 miliardy K, jest skoro téměř úplně vysvětlen mimořádnými opatřeními přechodné doby poválečné. Ta opatření vyžadují částky 257 miliardy K. Možno proto říci: kéž je státu našemu popřán osudem mír a klid vnější i vnitřní, a pak fakticky budou míti radost z republiky i největší naši pesimisté.

Jistě významné pro rozpočet každého státu je procento, jak jsem uvedl nedávno ve své řeči, kterou jsem pronesl k odůvodnění dodatku k rozpočtu na r. 1919, to jest procento, které určuje jednak, kolik z celého vydání vydává stát na věci kulturní, a za druhé, kolik vydává na vojsko.

První rozpočet náš na r. 1919 určoval pro resort ministerstva osvěty 1-7 proc. všech vydání, kdežto pro ministerstvo Národní obrany 22 procent všech vydání. Pro rok 1920 ta čísla poněkud se zlepšila, takže záležitosti ministerstva školství a národní osvěty vyžadují 1˙9, náklady na vojsko pouze 11 procent všech vydání státních. Ovšem je třeba připomenouti jednu věc, že daleko větší náklad na školství nesou země a obce, takže možno odhadnouti sumu, kterou republika. vydává na záležitosti školství a osvěty, okrouhle částkou 1 miliardy korun. Stát sám účastněn je na tom pouze 200 mil. korun, které jsou vydávány na ministerstvo školství a osvěty.

Velká část druhé položky, kterou neplatil dosud stát, přejde novou ústavou na stát, takže kapitola, která obsahuje rozpočet ministerstva školství a osvěty, v příštích letech se nejen zdvojnásobí, ale možná ztrojnásobí a zčtvernásobí. Za to ovšem očekáváme, že výlohy vojenské a náklady na opatření poválečné doby značně poklesnou.

Rozebereme-li povšechné položky, hlavně příjmové, podle jednotlivých kapitol, vidíme, že ze všech 25 kapitol rozpočtových 7 kapitol uhražuje z 99 % veškeré státní příjmy. Jsou to: Ministerstvo financí všech státních příjmů uhražuje 465 %, opatření přechodné doby poválečné uhražuje 272 % všech státních příjmů, výtěžek komise cukerní 1 ¹/₂ miliardy korun, komise lihové ¹/₂ miliardy korun, komise sladové 100 mil. korun, ministerstvo železnic přispívá na státní příjmy 172 %, ministerstvo veřejných prací 32 % všech příjmů, ministerstvo pošt a telegrafů 32 % všech příjmů, ministerstvo vojenství 12 % všech příjmů, ministerstvo zemědělství 1 % všech státních příjmů.

Jest zajímavo, - jako se to dělá s rozpočty velkých států - přepočítati příjmy a vydání našeho státu na různé vztahy, jednak na počet obyvatelstva, jednak na den, po případě vteřinu, jednak na pracovní hodinu. Když provedeme tyto výpočty, tedy shledáme, když předpokládáme 15 milionů obyvatel našeho státu, že vydání na jednu hlavu činí 694 K, státní příjmy na jednu hlavu 517 K, tak že roční deficit v republice v roce 1920 na jednu hlavu, na jednoho obyvatele jest odhadnut na 177 K.

Když si provedeme výpočty, jaké jest vydání na hodinu a vteřinu, - uvedu pouze vteřinový příjem, vydání a deficit - vysvítá z toho, že vteřinové státní vydání jest 328 K, příjem 244 K a z toho vyplývá vteřinový státní deficit 84 K. Dodávám k tomu, že patrně ministerstvo národní obrany přijde během roku s dodatkem, který v rozpočtovém výboru prozatím byl odsunut, a tento dodatek způsobí, že se deficit státní zvýší, takže můžeme počítati se zvýšením asi 16 K, takže v r. 1920 možno říci: vteřinový státní deficit jest 100 K.

Vypočtěme nyní vztah příjmů a vydání státních na pracovní hodinu, tedy na osmihodinovou dobu pracovní. Na jednu roční pracovní hodinu zákonnou připadá 1302 milionů státního vydání a 968 milionů státního příjmu. Máme tedy v každé zákonné pracovní hodině 333 milionů korun deficitu v státním hospodářství a to činí za 8 pracovních hodin denních v roce přes půl třetí miliardy deficitu. Čemu nás učí toto číslo? Praví, že k zamezení deficitu vedou dvě cesty: buď pracovní dobu prodloužiti o dvě hodiny, což by vyneslo ceteris paribus asi dvě miliardy korun a deficit by téměř zmizel, anebo, jak se rozhodla většina tohoto slavného Národního shromáždění, pracovati 8 hodin, ale nahraditi intensi tou práce zkrácení pracovní doby. Jiná cesta k úhradě deficitu nevede.