Pokud jde o dráhu Velké Popovice-Stránčice,
jest to soukromá vlečná dráha tovární,
kde nemáme žádného podkladu, ani koncesních
listin, abychom přinutili majitele, aby zveřejnil
tuto dráhu. Majitel sám ochotně vyšel
vstříc státním železnicím
a sice tím, že umožňuje dopravu nákladů,
která však jest omezena na jednotlivé zájemníky,
a proto žádáme, aby vzhledem k tomu, že
zařízení, která tam jsou, úplně
stačí, byla pravidelná nákladová
doprava neodkladně zavedena. Pokud jde o dopravu osob,
aby dle možností také se hledělo k tomu,
aby v brzké době byla umožněna. Zde
nejedná se jenom o to, vypraviti tuto místní
vlečnou dráhu, abych tak řekl, na normální
provoz osobní. Zde jedná se při trochu dobré
vůli státních železnic, aby se tamějšímu
obyvatelstvu tím, že by jednotlivým nákladním
vlakům, které obsluhují průmyslový
podnik, se přidal osobní vůz, umožnilo,
aby obyvatelstvo, pokud si toho přeje, této dopravy
používalo. Výtky eventuelní nebo námitky
železnic státních, že by snad připojení
nebylo skvělé, že by nebylo úplné,
nejsou podstatné, neboť jest to věcí
tamního obyvatelstva, když nebude chtíti používati
této dopravní možnosti. Ale nevyzkoušeti
této věci a předem již říci,
že by se nepoužívala, to myslím, že
není na místě, proto bych doporučoval,
aby právě na zkoušku ke všem těm
obsluhujícím vlakům, které jezdí
do Velkých Popovic, se přidal osobní vůz,
aby se umožnilo tím obyvatelstvu aby ho mohlo používati
pro dopravu mezi Stránčicemi a Velkými Popovicemi.
Myslím, tím že by se úplně tamním
potřebám vyhovělo, a jsem přesvědčen,
že statistika, která nám byla dána ministerstvem
železnic, není správná, nýbrž
naopak že daleko větší frekvence se docílí.
To bude ostatně dostatečným důkazem
a dokladem toho, že jest nutno, aby na této trati
osobní doprava co nejdříve byla zavedena.
Proto ji co nejvřeleji doporučuji. Já prosím,
aby resoluce, kterou dopravní výbor v tom směru
přijal, byla slavným Národním shromážděním
přijata. (Potlesk.)
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen.
Debata odpadá. Přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Jest nám hlasovati o resoluci, obsažené
ve zprávě dopravního výboru. Mám
ji snad přečísti? (Hlasy: Ne.) Budeme
hlasovati o ní, jak jest vytištěna ve zprávě.
Kdo souhlasí s třídílnou resolucí,
obsaženou ve zprávě dopravního výboru,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Resoluční návrh,
obsažený ve zprávě dopravního
výboru, jest přijat.
Tím jest tento odstavec denního pořádku
vyřízen a přistoupíme k 6. odstavci,
jímž jest
6. zpráva živnostenského výboru
o návrhu členů Národního shromáždění
dra Kubíčka, J. Vraného a soudr. (tisk č.
832), aby byl zřízen státní ústav
pro zájmy domácího průmyslu československého
při ministerstvu obchodu (tisk č. 2110).
Zpravodajem jest pan kol. Hatlák, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Hatlák: Slavné Národní
shromáždění!
Návrh dra Kubíčka sleduje účel,
aby pro podomácký průmysl v Československé
republice, v němž napočteno bylo v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku na 300.000 příslušníků,
zřízen byl státní ústav pro
zájmy podomáckého průmyslu československého
při ministerstvu obchodu. Do oboru působností
tohoto ústavu měla by patřiti:
a) statistika všech druhů podomáckého
průmyslu;
b) financování výroby jednotlivců
a družstev;
c) zřizování družstev výrobních,
odbytových, tržnic a výstav na výrobky;
d) odborná školská výchova, kursy a
kočovní učitelé pro domácký
průmysl;
e) podpora levného nákupu surovin a získávání
odbytu výrobků pro státní ústavy
a jiné;
f) řádná zákonná úprava
a ochrana domáckého průmyslu;
g) zřízení mzdových úřadův
a dozorčích orgánů pro minimální
mzdy osob pracujících v domáckém průmyslu;
h) péče o řádné úrazové,
nemocenské, starobní a invalidní pojištění
příslušníků domáckého
průmyslu;
ch) ochranné známkování domácké
práce československé;
i) podpora svépomocné organisace a tisku podomáckého
průmyslu;
j) péče o příděl půdy
těm, kteří nenalézají dostatek
výživy v domáckém průmyslu.
Připojíme-li k tomu výpočet podomáckých
výrobců, jak jej uvádí návrh,
t. j. průmysl tkalcovský, cvočkářský,
dřevařský, vařečkářský,
sklářský, košíkářský,
obuvnický, pletařský, síťařský,
hračkářský, vyšívačský,
krajkářský a j., vidíme, že navrhovatelé
šlí daleko za ustanovení zákona o úpravě
pracovních a mzdových poměrů domácké
práce, kterýž pokládá
a) za domácké dělníky osoby, které
se zaměstnávají výrobou neb zpracováním
zboží mimo provozovnu svých zaměstnavatelů,
zpravidla ve svých obydlích a neprovozují
živnosti podle živnostenského řádu;
b) za skladovní mistry (skladní mezi podnikatele,
štukmistry), živnostníky výrobních
odvětví, v nichž se zboží vyrábí
domáckou prací, zabývají-li se výrobou
nebo zpracováním tohoto zboží z příkazu
podnikatelů na sklad; při tom nerozhoduje, dodávají-li
sami látky potřebné ke zpracování,
ať úplně, ať částečně,
a pracují-li vedle toho též pro své
zákaznictvo;
c) za dílenské pomocníky, živnostenské
dělníky (§ 73. živnostenského řádu),
kteří jsou zaměstnání v podniku
skladovních mistrů nebo podnikatelů;
d) za podnikatele (výrobce, obchodníky: skladaře)
osoby, které dávají vyráběti
zboží skladovními mistry nebo domáckými
dělníky ať přímo, ať sprostředkovateli;
e) za sprostředkovatele (faktory) osoby, kterých
podnikatelé užívají ke styku s domáckými
dělníky nebo se skladovními mistry.
Ve smyslu sociálně-statistického kongresu
v r. 1876 dotýká se tedy návrh kromě
podomáckého dělnictva průmyslového
také t. zv. domácího průmyslu starého:
národního nebo tradicionelního, který
vykonává se jako vedlejší zaměstnání
zemědělstvím se zabývajících
osob, a domácího průmyslu, provozovaného
v lůně rodiny ku vlastní potřebě,
nebo jako předmětů památkových.
A nejen s toho hlediska je nutno o návrhu uvažovati
a jednati. Ale nutno si uvědomiti, že při celkovém
luštění otázky péče o
podomácký průmysl setkáváme
se opětně se všemi kompetencemi ministerskými,
které nejsou věci na prospěch. Legislativní
a sociální věci ponechává si
ministerstvo sociální péče, o hospodářsko-didaktické
věci vedle ministerstva obchodu dělí se ministerstvo
národní osvěty, které zejména
silně zasahuje do otázky zřizování
státních pracovních dílen, kursův
a ústavů pro povznesení lidového průmyslu,
kteroužto činností silně zasahuje do
kompetence ministerstva obchodu, jež své technické
a obchodní podpoře t. zv. místních
odvětví průmyslu domáckého
hověti může jen tehdy, když bude mu umožněno,
tento domácký průmysl pro hospodářské
a technické zvelebování vzdělati.
Otázku tuto nutno proto stejně naléhavě
luštiti s otázkami jinými, aby došlo se
k cíli a k eventuelnímu uskutečnění
plánu navrhovatelův, a budou musiti i zde příslušná
ministerstva dohodnouti se, jakým způsobem o zvelebení
lidového průmyslu starati se mají. Usnesením
Nár. shromáždění o úpravě
pracovních a mzdových poměrů domácké
práce s pojetím sociální péče
o výrobce textilní, oděvu, prádla
a obuvi, dále o výrobce sklářské
a perleťového zboží podomácku provozovaného,
konečně pak usnesením, že podle zvláštních
poměrů toho kterého výrobního
odvětví možno i další obory pojmouti
do ustanovení tohoto zákona, odpadá na pohled
velmi mnoho starostí a požadavků navrhovaného
ústavu, neboť o věci tyto starati bude se třeba,
pokud se týče odst. a, f, g, h, politické
správě, živnostenským inspektorům,
zdravotním inspektorům a dokonce i příslušným
nemocenským pokladnám. Ve skutečnosti však
působnost zákona v oboru péče o podomáckou
práci je poměrně nepatrná vůči
tomu, co právě v tomto směru vykonati by
se mělo a vykonáno býti musí.
Pováží-li se, že v Československé
republice zabývá se skoro 5 % všeho obyvatelstva
prací podomáckou různých oborů,
tu je zřejmo, že vedle zákonné ochrany
musí nastoupiti i další orgánové,
kteří o podomácký průmysl po
stránce didaktické, hospodářské
a technické starati se musí. A tu přicházíme
k otázce, jakým způsobem tomu hověti.
Luštění otázky podomáckého
průmyslu jest vůbec těžkým problémem,
neboť postupují v něm proti sobě ostrou
měrou dobro i zlo. Kde na jedné straně lidskost
a starost o zachování podomáckého
lidového umění ponouká ujímati
se domáckého průmyslu, na straně druhé
důležité požadavky zájmové
vystupují proti výrobě podomácké.
Jest známo, že jak živnostníci, tak i
dělnictvo vidí v podomácké práci
poškozování svých zájmů,
neboť na mnohých místech pod rouškou domácí
práce, domácího neb hospodářského
vedlejšího zaměstnání domácí
práce hraničí s nedovoleným provozováním
živnosti řemeslné, jejíž majitelé
vyhýbají se povinnostem živnostenskoprávním
i společenstevním, a tu každá snaha,
pomáhati tomuto oboru práce, vykládána
jest jako podpora t. zv. fušerství. Přehlédnuto
při tom zůstává, že nejedná
se a nemůže se ani jednati o organisaci všech
druhů domácí práce, což jest
vzhledem k roztříštěnosti tohoto průmyslu
nemožno, kteréž jak živnostnictvo, tak i
dělnictvo samo po léta se dovolává,
a to z toho důvodu, aby podomáčtí
dělníci, zabývající se výrobou
řemeslných výrobků, byli organisováni
tak, aby se mohli státi členy nebo příslušníky
buď živnostenských společenstev, nebo
jako dělníci plnoprávnými občany
se vší právní ochranou před dosavadními
zaměstnavateli, kteří v honbě za výdělkem
tělesně i duševně podomácké
pracovníky hubí a sociálně ničí.
Z těchto důvodů je nutno, aby v republice
Československé v obor podomáckého
průmyslu důkladně všemi činiteli
bylo zasáhnuto.
Zajímavo je, že na Moravě uloženo bylo
zemské radě živnostenské stanovami pečovati
o podomácký průmysl. Zní to skoro
paradoxně, ale je tomu tak. Jakým způsobem
si počínala tato instituce v tomto oboru, je také
zajímavo, a to v několika směrech.
Zemská rada živnostenská na Moravě již
roku 1907, tedy v rok svého založení, zahájila
anketu a šetření o podomáckém
průmyslu moravském a vyslovila své politování
nad tím, že práce v tomto směru roku
1897 živnostenskými inspektory podniknutá považována
byla za výjimečnou, tak že šetření
ve příčině práce podomácké
a zkušenosti takto jednou získané a sesbírané
nebyly dále doplňovány, čímž
namáhavá a záslužná práce
tato se znehodnotila a, bude-li se chtíti ve prospěch
této kategorie pracujícího lidu něco
učiniti, bude se musit započíti s prací
novou, právě proto, že rakouská vláda
nechala platiti po vykonaném šetření
opětně odstavec 5. lit. e) cís. pat. ze dne
20. prosince 1859, č. 227 ř. z., podle něhož
nepodléhají živnosti, které jsou vedlejším
zaměstnáním domácím a které
provozovány bývají osobami ku vlastní
domácnosti vůbec nenáležejícími,
ustanovením živnostenského řádu,
z čehož podle litery zákona nastal předpoklad,
že domácí práce vymyká se působnosti
živnostenských inspektorů, ustanovených
na základě zákona ze dne 17. června
1883, č. 117 ř. z., jichž dozoru podléhají
toliko živnosti po živnostensku provozované,
a následkem čehož tito více si toho
průmyslu nevšímají.
Jako sčítání domácího
průmyslu roku 1902 obchodními komorami, tak také
práce živnostenské rady, sledující
týž účel, byla více méně
problematickou. A tu počalo se uvažovati o jiném,
účelnějším způsobu poznání
poměrů podomáckého průmyslu
a došlo se ku přesvědčení, že
dobře hodí se k účelům těmto
pomůcky hospodářské a technické.
Jako první volena výstava. Živnostenské
radě podařilo se k tomu účelu sebrati
materiál o podomáckém průmyslu asi
ze 600 míst moravských. Výstava pořádána
roku 1909 a obeslána ze 120 obcí. Že podnik
tento rozčeřil hladinu veřejného života
živnostenského, netřeba podotýkati.
Živnostenská rada však nemohla, nechtěla
a nesměla pustiti se zřetele tak významný
obor tuzemské výroby jako domácí a
lidový průmysl, který nepopíratelně
zejména na Moravě hluboce zasahuje do života
našeho lidu a vykonává vliv na jeho hospodářské,
sociální a kulturní poměry, a dovedla
proto také živnostnictvu věc vysvětliti
tak, že považovala výstavu za samozřejmou.
A jako po roce 1876 známým sociálně
statistickým kongresem rozproudila se celá hladina
a počal se ve veřejnosti buditi všeobecný
zájem o podomáckou práci a lidové
umění, nastalo obrození smyslu aspoň
pro zachování toho, co zachrániti se ještě
dá, což také u nás nezůstalo
bez ohlasu, a my shledali se již v roce 1879 v Praze s výstavou
lidových krojů, roku 1889 s myšlenkou zřízení
národopisného musea, roku 1891 s českou chalupou
na jubilejní výstavě v Praze, ke kteréž
dali podnět lidé chápající
význam práce a památek lidových: v
téže době výstavy ve Lvově, v
Černovicích, v Přemyšlu, v Krakově,
ve Vídni a desítky výstav národopisných,
lidového umění a průmyslu, v letech
1891-95 po Čechách a na Moravě pořádaných,
byly základem národopisného musea v Praze,
roku 1896 otevřeného, které jest dnes pýchou
československého lidového umění
a podomácké práce lidu našeho, tak výstava
moravského podomáckého průmyslu r.
1909 měla ten výsledek, že o práci lidovou
a podomácký průmysl na Moravě jevil
se čilejší zájem nejen propagační,
nýbrž i v positivní práci.
Z té doby datuje se zřizování řady
družstev a ústředí ke zvelebování
domáckého průmyslu na Moravě. Akce
zemské rady živnostenské, jimiž zemský
výbor moravský puzen působiti přímo
jednak k tomu, aby vláda učinila vhodná opatření,
aby se dělníci podomáčtí stali
účastni zákonitých výhod ostatního
dělnictva, a aby práce podomácká podřízena
byla živnostenské inspekci, výzva, aby osnova
o podomácké práci roku 1907 vydaná
a tykající se upravení práce podomáckých
dělníků při konfekci oděvů,
prádla a obuvi rozšířena byla také
na veškerá další odvětví
podomáckého dělnictva, pracujícího
pro podnikatele neb továrny, staly se samozřejmými
a byly již za takové i živnostnictvem považovány.