Úterý 13. ledna 1920

Tím chtěl kulturní výbor říci, že Československá republika má německou universitu - tedy ten název byl zde již zjištěn - a pak, že to není jen universita německá pro obyvatele Čech, nýbrž že jest to pro všechny německé obyvatele Československé republiky. Tedy že má sloužiti ta universita také Němcům na Slovensku, na Moravě a Němcům v Čechách.

Dále § 2. "Karolinum, universitní archiv, staré insignie, pečetidla, knihy, obrazy a jiné památky staré university Pražské jsou vlastnictví" - tu stojí v textu "ve vlastnictví", to znamená faktický stav, konstatování faktického stavu, kdežto vlastnictví znamená příkaz, deklaraci - university Karlovy.

Dále budťež universitě Karlově odevzdány věci cenné pro historický vývoj pražské university, které se dostaly v držení různých ústavů university německé provedením zákona ze dne 28. února roku 1882 ř. z. č. 24.

§ 3. "Společenství jmění obou universit stanovené zákonem ze dne 28. února 1882 se zrušuje. Ministerstvo školství a národní osvěty se zmocňuje, aby toto jmění i nadání, vyslechnouc obě university, znovu rozdělilo, šetříc při tom práv historických a práv plynoucích z nadačních listin."

Nyní přijde odstavec, o kterém musím dáti ještě bližší vysvětlení: Statek michelský budiž převeden v majetek Československého státu, jenž přejme povinnost plniti účel tohoto nadání."

Statek Michelský totiž byl odkázán českým měštěnínem Janem Rečkem z Ledče roku 1438 výslovně studentům a profesorům, "nationis et liguae bohemicae", tedy výslovně jen pro český národ. Pamětihodným způsobem během dějin se dostal ten statek z poloviny universitě německé a z poloviny universitě české. Bylo by nesmírně těžko majetkové poměry tohoto statku vyšetřiti, pokoušeli se již o to pánové v archivu, ta věc je tak složitá, že by to dalo příliš mnoho práce, která neodpovídá té věci. Tedy by bylo snad lépe, jako navrhuje se v zákoně, aby ten statek byl sestátněn s podmínkou, že stát bude plniti povinnosti toho nadání Rečkova. To bylo vyživovati studenty. Stát náš již tu povinnost plní, poněvadž před několika týdny usnesl se na zákoně vystavěti Akademický dům a tím jest ta povinnost splněna. Jen to by bylo dobře a je to vyjádřeno také v motivech, aby na těch pozemcích buď v Michli aneb v Malešicích byly zřízeny pro universitu takové stanice, kde by mohly se chovati zvířata pro universitní ústavy. Kromě toho musím upozorniti na to, že obec michelská podala již několik podání, také mně je posílala a já je odevzdal ministerstvu školství - že totiž od toho statku michelského byly veliké části hluboko pod cenou odprodávány a že tedy je nutno, a je to také v motivech řečeno, aby ministerstvo, vláda vůbec, vyšetřila, co se vlastně s tím statkem dálo, a také učinila nápravu.

Konečně v § 3., třetí odstavec: "Ministerstvo školství a národní osvěty upraví znovu přidělování nemocných klinikám a těl anatomickým ústavům".

Mohli byste se diviti, proč takové věci dáváme do zákona. Je to proto, poněvadž ve starém zákoně jest to také. Tam totiž stojí, že mezi jednotlivými universitami musí býti parita. Tedy disparita byla v tom, kde šlo o práva, ale parita byla tam, kde nemocní se měli přikazovati klinikám a těla ústavům. To znamená, že pro 4 tisíce českých studentů zrovna tolik jako pro dva tisíce německých. Nebo pro dva studenty české tolik jako pro jednoho německého. To jest veliké zkrácení českých studentů a celé lékařské fakulty.

Tedy musíme to ustanovení o paritě toho starého zákona také dáti do zákona a to zní: Ministerstvo školství a národní osvěty upraví znova přidělování nemocných klinikám a těl anatomickým ústavům.

Konečně § 4.: "Tento zákon nabývá působnosti dnem vyhlášení atd.

Kromě toho jsou zde ještě 4 body resoluce. Ta resoluce obsahuje potřeby a požadavky, o které se naše ministerstvo školství již jistě stará: ale přes to se mi zdá, že bude dobře, když Národní shromáždění tyto resoluce schválí, poněvadž tím jaksi ministerstvo školství dostane vyzvání a zároveň sankcí, aby ty věci skutečně konalo. Tedy:

1. se zde jedná o stavbu kolejních budov pro fakultu právnickou a filosofickou. To jest na známých staveništích, kde již před 12 lety byly kladeny základní kameny, kde však jsou ještě hřiště pro děti. Tedy plány byly pracovány; jedná se tedy o to, aby ministerstvo v těchto věcech rychle rozhodlo;

2. aby vláda přistoupila k budování ústavů a klinik české lékařské fakulty v Praze podle velkorysého plánu. Jest potřeba brzo začíti, poněvadž lékařská fakulta jest nesmírně stísněna;

3. aby vláda zvýšila dotace universitních ústavů. Dotace totiž byly za války zmenšeny o 1/3. Při tom ceny všech potřeb nesmírně stouply, hadr na utírání stál 12 K. Všecky ústavy jsou vydrancovány. Jest tedy třeba, poněvadž drahota jest stále velká, aby ústavy se přivedly do pořádku a zvýšena jim byla dotace. A konečně

4. aby vláda poskytla zvláštní úvěr na doplnění ústavních knihoven. To jsou totiž odborné časopisy, které nedocházely po celých 5 let z Ameriky a Anglie. Přijde pět ročníků časopisu, který stojí 1 *, však zaplatiti nutno 11/2 *. Jen za těch 5 ročníků jednoho anglického archivu vydá se velká část roční dotace ústavu.

To jsou 4 resoluce, které jsem vám předvedl, a končím tím svůj výklad a prosím vás, abyste jednomyslně navržený zákon schválili a tím napravili křivdu, kterou dosud ještě český národ na sobě nese. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: K slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá.

Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.) Ježto zákon sám jest krátký, - má pouze 4 § - žádných pozměňovacích návrhů učiněno nebylo, budeme o něm hlasovati v celku. Námitek proti tomu není. (Nebylo.)

Kdo souhlasí s §§ 1., 2., 3. a 4. zákona, jak jest obsažen ve zprávě kulturního výboru, jakož i s nadpisem zákona, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen v prvním čtení.

Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?

Zpravodaj posl. prof. Mareš: Jest třeba jisté opravy. Předně hned ve zprávě upozornil bych na to, že by z toho mohlo povstati nedorozumění na stránce 3., kde stojí: "neboť německý národ nepotřeboval k duševnímu vývoji svým jazykem právě university".

To by mohlo působiti nedorozumění. Vypadlo tam slovo "pražské". Německý národ nepotřebovat k duševnímu vývoji svým jazykem právě pražské university.

V zákoně samém pak jest třeba v § 1. v poslední řádce tu čárku mezi "československé" vyškrtnouti a psát obě v jedno.

Potom v § 2. třetí řádka, druhý odstavec ". . . a jiné památky staré university pražské jsou vlastnictví . . ." ne "ve" vlastnictví, poněvadž: "jsou ve vlastnictví" znamená faktický stav, kdežto "jsou vlastnictví" to je příkaz, to je forma zákona.

Jinak není oprav zapotřebí.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k druhému čtení a žádám ty pány, kteří souhlasí se zákonem, přijatým právě v prvním čtení s korrekturami doporučenými p. zpravodajem, a to v § 1. aby slova: "česko-slovenské" v poslední řádce spojena byla v jedno slovo a aby byla vynechána ta rozdělovací čárka - potom v § 2. aby byla vynechána předložka "ve" a aby tam stálo "jsou vlastnictví" - kdo s takto pozměněným návrhem souhlasí také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon je schválen také ve druhém čtení. (Potlesk.)

Přistoupíme k resoluci. Přejí si snad páni, aby byla přečtena? Ale pan zpravodaj ji četl, tedy to třeba nebude.

Kdo souhlasí se čtyřdílnou resolucí, jak je obsažena na konci zprávy kulturního výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina a také resoluce je schválena a tím tento odstavec denního pořádku a také příslušné petice, které byly v té věci podány, jsou vyřízeny.

Přistoupíme k odst. 5., kterým jest zpráva dopravního výboru o návrzích členů Národního shromáždění Marka, Kříže, Brodeckého, Buřívala a soudr. (tisk č. 81) na zveřejnění soukromé dráhy Kladno-Nučice a Koněprusy-Beroun, členů Národního shromáždění Em. Špatného, Ing. Záruby-Pfeffermanna, Buřívala a soudr. (tisk č. 316), aby byla zavedena osobní doprava na trati Stránčice-Velké Popovice, a členů Národního shromáždění Austa, Modráčka, Sechtra, Špačka Jos. a soudr. (tisk č. 145) o zveřejnění Kladensko-Nučické dráhy (tisk č. 2105).

Zpravodajem jest p. kol. Gustav Navrátil, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Gustav Navrátil: Velevážení pánové a dámy!

Záležitost, o kterou se jedná, neomezuje se vlastně jen na ty tři dráhy, které dle návrhů máme zveřejniti, nýbrž jest všeobecného dosahu, a to velice významného. Považoval bych to za první stádium velké akce stavby místních drah, t. j. aby různé dráhy, které jsou v soukromém majetku a které jsou omezeny, co se týče provozu, na soukromé potřeby určitých průmyslových podniků, staly se zveřejněním pokud možno přístupnými celé veřejnosti, aby se staly veřejnými drahami, ať místními nebo malodrahami. Nejedná se tudíž, jak jsem pravil, o určité dráhy, nýbrž jest mnoho vlečných drah, mnoho tratí průmyslových, které vedou příkladně do různých cukrovarů, do vzdálených objektů, které mohou bez zvláštních investic, bez zvláštního nákladu finančního hned býti učiněny přístupnými pro celou veřejnost.

My ovšem omezili jsme se na určitý návrh, který byl podán, a sice zveřejnění tří drah: Kladno-Nučice, pak Stránčice-Popovice a konečně ještě dráha Králův Dvůr-Beroun-Koněprusy. Pokud se týče těchto drah, dovolil jsem si ve zprávě všecky okolnosti blíže rozebrati. Ale dovolte, abych k jednotlivým drahám podotkl ještě následující:

Jest přirozeno, že největší význam z těchto drah má Kladensko-Nučická dráha, a to jednak svojí délkou, jednak také významem kraje, kterým prochází, neboť máme zde dokonce okresní město Unhošť, které, jsouc odříznuto od veškeré dopravy, zajisté na prvém místě by zasloužilo železničního spojení, aby byla zveřejněna, aby obyvatelstvo okolní mělo konečně také možnost, by úplně legální cestou mohlo dopravovati své zboží, a konečně, aby osobní doprava mohla býti prováděna. Dnes ovšem jest trpěno soukromou majetnicí, aby obyvatelstvo používalo této dráhy. To jest podmíněno však různými funkcemi veřejnými, tak starostové, různí tajemníci a jiní významní funkcionáři jsou dopravováni tímto dopravním prostředkem, ale to ovšem nestačí a proto, pojednav o tomto specielním podniku, přišel dopravní výbor k tomu náhledu, že jest nejvýš na čase, aby zveřejněním byla učiněna tato dráha přístupnou veškerým interessentům. Zde zůstává hlavní otázkou otázka finančního efektu, a pak otázka práva a, máme-li vůbec možnost, abychom přinutili majitele k tomu, aby přistoupil k nutným investicím, aby zkrátka dráha vyhověla potřebám veřejným.

My se setkáváme přirozeně s odporem. Zvláště dříve odpor byl tuhý. Kdo zná stanovisko železářské společnosti pražské, ten přirozeně pochopí, že dobré vůle zde nebylo. Byly kladeny těžké podmínky, hlavně takové, na které nemůže ani naše republika na příště přistoupiti, a sice podmínka, aby tarifárními různými slevami ne snad jen vyrovnány byly nákladné oběti, které by průmyslový podnik přinesl, nýbrž aby byly daleko vyváženy, aby pražská železářská společnost měla velký zisk z toho, když uvolí se k tomu, aby tento podnik různými investicemi učinila přístupným veřejné dopravě.

Tomu ovšem nemohl se dopravní výbor úplně poddati a proto přišel k přesvědčení, že když dobrovolně dnes nemůže pražská železářská společnost podmínkám vyhověti, že brzy nastane příležitost, sestátněním buštěhradské dráhy, kde nabude stát sám vlivu v připojených stanicích na tento podnik a bude moci diktovati to, co vlastně již dávno mělo býti vykonáno.

Proto doporučuje dopravní výbor, aby se v jednání, které bylo již navázáno s touto společností, pokračovalo, a kdyby nevedlo snad k výsledkům, aby se vyčkalo, jak jsem pravil, sestátnění buštěhradské dráhy a pak aby se použilo nátlaku, který ovšem na první pohled zdá se brutálním, ale při stanovisku této společnosti, kde při velikých výdělcích, ohromných obratech zajisté malé investice nehrají žádných roli, jest na místě.

Pokud jde o dráhu z Král. Dvora do Koněprus, tu zájem není tak veliký, aby odůvodňoval větší náklady, které by eventuelně stát měl s tím, že by tuto dráhu opatřil takovými různými bezpečnostními a jinými investicemi, aby se umožnila osobní doprava. Kraj sám celkem jest nelidnatý, není tudíž zvláštního zájmu a proto dopravní výbor také nenaléhá, aby okamžitá doprava osobní byla zavedena, neboť prozatím stačí doprava nákladů. Přes to doporučuji vládě, aby v jednání již navázaném také se pokračovalo, neboť situace finanční tohoto podniku ukazuje, že majitelka firma Schön v dohledné době bude nucena sama žádati vládu, stát, aby převzetím tohoto podniku pokud možno zamezila naprostou passivitu, neboť konkurence, která nastala v poslední době tím, že králodvorská cementárna se svými vlastními visutými drahami sváží si své suroviny, donucuje majitele, aby mohl jakýmkoli způsobem sanovati případné své deficity, které by povstaly dalším naprosto nedostatečným provozem.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP