Tím chtěl kulturní výbor říci,
že Československá republika má německou
universitu - tedy ten název byl zde již zjištěn
- a pak, že to není jen universita německá
pro obyvatele Čech, nýbrž že jest to pro
všechny německé obyvatele Československé
republiky. Tedy že má sloužiti ta universita
také Němcům na Slovensku, na Moravě
a Němcům v Čechách.
Dále § 2. "Karolinum, universitní archiv,
staré insignie, pečetidla, knihy, obrazy a jiné
památky staré university Pražské jsou
vlastnictví" - tu stojí v textu "ve vlastnictví",
to znamená faktický stav, konstatování
faktického stavu, kdežto vlastnictví znamená
příkaz, deklaraci - university Karlovy.
Dále budťež universitě Karlově
odevzdány věci cenné pro historický
vývoj pražské university, které se dostaly
v držení různých ústavů
university německé provedením zákona
ze dne 28. února roku 1882 ř. z. č. 24.
§ 3. "Společenství jmění
obou universit stanovené zákonem ze dne 28. února
1882 se zrušuje. Ministerstvo školství a národní
osvěty se zmocňuje, aby toto jmění
i nadání, vyslechnouc obě university, znovu
rozdělilo, šetříc při tom práv
historických a práv plynoucích z nadačních
listin."
Nyní přijde odstavec, o kterém musím
dáti ještě bližší vysvětlení:
Statek michelský budiž převeden v majetek Československého
státu, jenž přejme povinnost plniti účel
tohoto nadání."
Statek Michelský totiž byl odkázán českým
měštěnínem Janem Rečkem z Ledče
roku 1438 výslovně studentům a profesorům,
"nationis et liguae bohemicae", tedy výslovně
jen pro český národ. Pamětihodným
způsobem během dějin se dostal ten statek
z poloviny universitě německé a z poloviny
universitě české. Bylo by nesmírně
těžko majetkové poměry tohoto statku
vyšetřiti, pokoušeli se již o to pánové
v archivu, ta věc je tak složitá, že by
to dalo příliš mnoho práce, která
neodpovídá té věci. Tedy by bylo snad
lépe, jako navrhuje se v zákoně, aby ten
statek byl sestátněn s podmínkou, že
stát bude plniti povinnosti toho nadání Rečkova.
To bylo vyživovati studenty. Stát náš
již tu povinnost plní, poněvadž před
několika týdny usnesl se na zákoně
vystavěti Akademický dům a tím jest
ta povinnost splněna. Jen to by bylo dobře a je
to vyjádřeno také v motivech, aby na těch
pozemcích buď v Michli aneb v Malešicích
byly zřízeny pro universitu takové stanice,
kde by mohly se chovati zvířata pro universitní
ústavy. Kromě toho musím upozorniti na to,
že obec michelská podala již několik podání,
také mně je posílala a já je odevzdal
ministerstvu školství - že totiž od toho
statku michelského byly veliké části
hluboko pod cenou odprodávány a že tedy je
nutno, a je to také v motivech řečeno, aby
ministerstvo, vláda vůbec, vyšetřila,
co se vlastně s tím statkem dálo, a také
učinila nápravu.
Konečně v § 3., třetí odstavec:
"Ministerstvo školství a národní
osvěty upraví znovu přidělování
nemocných klinikám a těl anatomickým
ústavům".
Mohli byste se diviti, proč takové věci dáváme
do zákona. Je to proto, poněvadž ve starém
zákoně jest to také. Tam totiž stojí,
že mezi jednotlivými universitami musí býti
parita. Tedy disparita byla v tom, kde šlo o práva,
ale parita byla tam, kde nemocní se měli přikazovati
klinikám a těla ústavům. To znamená,
že pro 4 tisíce českých studentů
zrovna tolik jako pro dva tisíce německých.
Nebo pro dva studenty české tolik jako pro jednoho
německého. To jest veliké zkrácení
českých studentů a celé lékařské
fakulty.
Tedy musíme to ustanovení o paritě toho starého
zákona také dáti do zákona a to zní:
Ministerstvo školství a národní osvěty
upraví znova přidělování nemocných
klinikám a těl anatomickým ústavům.
Konečně § 4.: "Tento zákon nabývá
působnosti dnem vyhlášení atd.
Kromě toho jsou zde ještě 4 body resoluce.
Ta resoluce obsahuje potřeby a požadavky, o které
se naše ministerstvo školství již jistě
stará: ale přes to se mi zdá, že bude
dobře, když Národní shromáždění
tyto resoluce schválí, poněvadž tím
jaksi ministerstvo školství dostane vyzvání
a zároveň sankcí, aby ty věci skutečně
konalo. Tedy:
1. se zde jedná o stavbu kolejních budov pro fakultu
právnickou a filosofickou. To jest na známých
staveništích, kde již před 12 lety byly
kladeny základní kameny, kde však jsou ještě
hřiště pro děti. Tedy plány byly
pracovány; jedná se tedy o to, aby ministerstvo
v těchto věcech rychle rozhodlo;
2. aby vláda přistoupila k budování
ústavů a klinik české lékařské
fakulty v Praze podle velkorysého plánu. Jest potřeba
brzo začíti, poněvadž lékařská
fakulta jest nesmírně stísněna;
3. aby vláda zvýšila dotace universitních
ústavů. Dotace totiž byly za války zmenšeny
o 1/3. Při tom ceny všech potřeb
nesmírně stouply, hadr na utírání
stál 12 K. Všecky ústavy jsou vydrancovány.
Jest tedy třeba, poněvadž drahota jest stále
velká, aby ústavy se přivedly do pořádku
a zvýšena jim byla dotace. A konečně
4. aby vláda poskytla zvláštní úvěr
na doplnění ústavních knihoven. To
jsou totiž odborné časopisy, které nedocházely
po celých 5 let z Ameriky a Anglie. Přijde pět
ročníků časopisu, který stojí
1 *, však zaplatiti nutno 11/2 *. Jen
za těch 5 ročníků jednoho anglického
archivu vydá se velká část roční
dotace ústavu.
To jsou 4 resoluce, které jsem vám předvedl,
a končím tím svůj výklad a
prosím vás, abyste jednomyslně navržený
zákon schválili a tím napravili křivdu,
kterou dosud ještě český národ
na sobě nese. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda: K slovu není nikdo přihlášen.
Debata odpadá.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí míst. (Děje se.) Ježto
zákon sám jest krátký, - má
pouze 4 § - žádných pozměňovacích
návrhů učiněno nebylo, budeme o něm
hlasovati v celku. Námitek proti tomu není. (Nebylo.)
Kdo souhlasí s §§ 1., 2., 3. a 4. zákona,
jak jest obsažen ve zprávě kulturního
výboru, jakož i s nadpisem zákona, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest schválen
v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. prof. Mareš: Jest třeba jisté
opravy. Předně hned ve zprávě upozornil
bych na to, že by z toho mohlo povstati nedorozumění
na stránce 3., kde stojí: "neboť německý
národ nepotřeboval k duševnímu vývoji
svým jazykem právě university".
To by mohlo působiti nedorozumění. Vypadlo
tam slovo "pražské". Německý
národ nepotřebovat k duševnímu vývoji
svým jazykem právě pražské
university.
V zákoně samém pak jest třeba v §
1. v poslední řádce tu čárku
mezi "československé" vyškrtnouti
a psát obě v jedno.
Potom v § 2. třetí řádka, druhý
odstavec ". . . a jiné památky staré
university pražské jsou vlastnictví . . ."
ne "ve" vlastnictví, poněvadž:
"jsou ve vlastnictví" znamená faktický
stav, kdežto "jsou vlastnictví" to je příkaz,
to je forma zákona.
Jinak není oprav zapotřebí.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k druhému čtení a žádám
ty pány, kteří souhlasí se zákonem,
přijatým právě v prvním čtení
s korrekturami doporučenými p. zpravodajem, a to
v § 1. aby slova: "česko-slovenské"
v poslední řádce spojena byla v jedno slovo
a aby byla vynechána ta rozdělovací čárka
- potom v § 2. aby byla vynechána předložka
"ve" a aby tam stálo "jsou vlastnictví"
- kdo s takto pozměněným návrhem souhlasí
také ve druhém čtení, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon je schválen
také ve druhém čtení. (Potlesk.)
Přistoupíme k resoluci. Přejí
si snad páni, aby byla přečtena? Ale pan
zpravodaj ji četl, tedy to třeba nebude.
Kdo souhlasí se čtyřdílnou resolucí,
jak je obsažena na konci zprávy kulturního
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina a také resoluce je schválena
a tím tento odstavec denního pořádku
a také příslušné petice,
které byly v té věci podány, jsou
vyřízeny.
Přistoupíme k odst. 5., kterým jest zpráva
dopravního výboru o návrzích
členů Národního shromáždění
Marka, Kříže, Brodeckého, Buřívala
a soudr. (tisk č. 81) na zveřejnění
soukromé dráhy Kladno-Nučice a Koněprusy-Beroun,
členů Národního shromáždění
Em. Špatného, Ing. Záruby-Pfeffermanna, Buřívala
a soudr. (tisk č. 316), aby byla zavedena osobní
doprava na trati Stránčice-Velké Popovice,
a členů Národního shromáždění
Austa, Modráčka, Sechtra, Špačka Jos.
a soudr. (tisk č. 145) o zveřejnění
Kladensko-Nučické dráhy (tisk č.
2105).
Zpravodajem jest p. kol. Gustav Navrátil, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Gustav Navrátil: Velevážení
pánové a dámy!
Záležitost, o kterou se jedná, neomezuje se
vlastně jen na ty tři dráhy, které
dle návrhů máme zveřejniti, nýbrž
jest všeobecného dosahu, a to velice významného.
Považoval bych to za první stádium velké
akce stavby místních drah, t. j. aby různé
dráhy, které jsou v soukromém majetku a které
jsou omezeny, co se týče provozu, na soukromé
potřeby určitých průmyslových
podniků, staly se zveřejněním pokud
možno přístupnými celé veřejnosti,
aby se staly veřejnými drahami, ať místními
nebo malodrahami. Nejedná se tudíž, jak jsem
pravil, o určité dráhy, nýbrž
jest mnoho vlečných drah, mnoho tratí průmyslových,
které vedou příkladně do různých
cukrovarů, do vzdálených objektů,
které mohou bez zvláštních investic,
bez zvláštního nákladu finančního
hned býti učiněny přístupnými
pro celou veřejnost.
My ovšem omezili jsme se na určitý návrh,
který byl podán, a sice zveřejnění
tří drah: Kladno-Nučice, pak Stránčice-Popovice
a konečně ještě dráha Králův
Dvůr-Beroun-Koněprusy. Pokud se týče
těchto drah, dovolil jsem si ve zprávě všecky
okolnosti blíže rozebrati. Ale dovolte, abych k jednotlivým
drahám podotkl ještě následující:
Jest přirozeno, že největší význam
z těchto drah má Kladensko-Nučická
dráha, a to jednak svojí délkou, jednak také
významem kraje, kterým prochází, neboť
máme zde dokonce okresní město Unhošť,
které, jsouc odříznuto od veškeré
dopravy, zajisté na prvém místě by
zasloužilo železničního spojení,
aby byla zveřejněna, aby obyvatelstvo okolní
mělo konečně také možnost, by
úplně legální cestou mohlo dopravovati
své zboží, a konečně, aby osobní
doprava mohla býti prováděna. Dnes ovšem
jest trpěno soukromou majetnicí, aby obyvatelstvo
používalo této dráhy. To jest podmíněno
však různými funkcemi veřejnými,
tak starostové, různí tajemníci a
jiní významní funkcionáři jsou
dopravováni tímto dopravním prostředkem,
ale to ovšem nestačí a proto, pojednav o tomto
specielním podniku, přišel dopravní
výbor k tomu náhledu, že jest nejvýš
na čase, aby zveřejněním byla učiněna
tato dráha přístupnou veškerým
interessentům. Zde zůstává hlavní
otázkou otázka finančního efektu,
a pak otázka práva a, máme-li vůbec
možnost, abychom přinutili majitele k tomu, aby přistoupil
k nutným investicím, aby zkrátka dráha
vyhověla potřebám veřejným.
My se setkáváme přirozeně s odporem.
Zvláště dříve odpor byl tuhý.
Kdo zná stanovisko železářské
společnosti pražské, ten přirozeně
pochopí, že dobré vůle zde nebylo. Byly
kladeny těžké podmínky, hlavně
takové, na které nemůže ani naše
republika na příště přistoupiti,
a sice podmínka, aby tarifárními různými
slevami ne snad jen vyrovnány byly nákladné
oběti, které by průmyslový podnik
přinesl, nýbrž aby byly daleko vyváženy,
aby pražská železářská společnost
měla velký zisk z toho, když uvolí se
k tomu, aby tento podnik různými investicemi učinila
přístupným veřejné dopravě.
Tomu ovšem nemohl se dopravní výbor úplně
poddati a proto přišel k přesvědčení,
že když dobrovolně dnes nemůže pražská
železářská společnost podmínkám
vyhověti, že brzy nastane příležitost,
sestátněním buštěhradské
dráhy, kde nabude stát sám vlivu v připojených
stanicích na tento podnik a bude moci diktovati to, co
vlastně již dávno mělo býti vykonáno.
Proto doporučuje dopravní výbor, aby se v
jednání, které bylo již navázáno
s touto společností, pokračovalo, a kdyby
nevedlo snad k výsledkům, aby se vyčkalo,
jak jsem pravil, sestátnění buštěhradské
dráhy a pak aby se použilo nátlaku, který
ovšem na první pohled zdá se brutálním,
ale při stanovisku této společnosti, kde
při velikých výdělcích, ohromných
obratech zajisté malé investice nehrají žádných
roli, jest na místě.
Pokud jde o dráhu z Král. Dvora do Koněprus,
tu zájem není tak veliký, aby odůvodňoval
větší náklady, které by eventuelně
stát měl s tím, že by tuto dráhu
opatřil takovými různými bezpečnostními
a jinými investicemi, aby se umožnila osobní
doprava. Kraj sám celkem jest nelidnatý, není
tudíž zvláštního zájmu a
proto dopravní výbor také nenaléhá,
aby okamžitá doprava osobní byla zavedena,
neboť prozatím stačí doprava nákladů.
Přes to doporučuji vládě, aby v jednání
již navázaném také se pokračovalo,
neboť situace finanční tohoto podniku ukazuje,
že majitelka firma Schön v dohledné době
bude nucena sama žádati vládu, stát,
aby převzetím tohoto podniku pokud možno zamezila
naprostou passivitu, neboť konkurence, která nastala
v poslední době tím, že králodvorská
cementárna se svými vlastními visutými
drahami sváží si své suroviny, donucuje
majitele, aby mohl jakýmkoli způsobem sanovati případné
své deficity, které by povstaly dalším
naprosto nedostatečným provozem.