Potřeby některé mohly si ústavy obstarati
samy soukromým ofertním řízením.
To dálo se buď vyhláškou v novinách
jako při veřejném ofertním řízení
nebo t. zv. řízením obmezeným t. j.
vyzváním několika známých a
osvědčených firem k dodání
nabídky. (Tento způsob byl užíván
již za doby válečné, aby byly ušetřeny
značnější náklady s insercí
spojené, a byl k tomu dán souhlas zemským
výborem.)
Návrhy ústavní byly pak předloženy
zem. výboru ke schválení.
Stejným způsobem byly zadávány i různé
práce řemeslnické (klempířské,
lakýrnické, sklenářské, kamnářské
a pokrývačské) v ústavech bez vlastních
dílen.
Pro každý druh prací byly vydány zvláštní
normální cenníky, takže oferenti nabízeli
práce svoje buď podle cen těchto cenníků
nebo s určitou přirážkou k nim nebo
srážkou z nich.
Práce stavební zadával zem. výbor,
stanoviv předem podmínky a vydav zvláštní
výkaz prací s jednotkovým cenníkem.
Potřeby, zadávané soukromým ofertním
řízením, byly tyto: Křída plavená
a horní, klih truhlářský, floky obuvnické,
maz obuvnický, drát železný, plech železný,
sklo okenní, pařeništní, mdlé,
ledové, kartáčky na zuby, čepice soukenné,
ucpávky do parních strojů, čerpadel
a j.;
povidla, cikorie, droždí, sůl kuchyňská,
koření různá, hrozinky, citrony, hrách,
čočka, uzené zboží sekané
(párky, vuřty, poláky, tlačenka),
mouka (různé druhy), krupice, kroupy, krupky, jáhly,
nudle vaječné, mandle, mák, kmín,
víno bílé neb červené.
Melivo bylo zadáváno na období čtvrtletní.
Potřeby, které si opatřovaly ústavy
koupí z volné ruky, byly tyto: Přípravy
na obleky opatrovnické (knoflíky, háčky,
přesky, hedvábí, polohedvábí,
bavlna stehovací a j.), piliny, lahvičky na léky,
prášek na hmyz, hrací karty, cihly, košťata,
potřeby pro elektr. světlo a telefon, hřebíky,
šrouby, nýty, pilníky, papír skelný,
plátno smirkové, houby mycí, potřeby
obuvnické (smůla, příze, šídla),
koberce jutové a j., pemza, kyselina solná, voskované
plátno, prkna měkká a tvrdá, fošny
měkké a tvrdé, dříví
palivové, zboží kartáčnické
(pokud nebylo dodáno z donucovacích pracoven);
tvaroh, drůbež, zvěřina, zelenina, různé
zboží kupecké, ovoce čerstvé,
houby čerstvé neb sušené, brambory,
sýr, syrečky.
V Dolních Rakousích za starého Rakouska vycházelo
se živnostnictvu při dodávkách a pracích
všemožně vstříc. Tak na př.
běžné potřeby pro zemské úřady
a ústavy byly zadávány jenom živnostnictvu,
práce v oboru zemské správy, jako novostavby,
přístavby, stavby drah zadávány podle
možností domácím řemeslníkům
a vypisovány byly v době, která pro živnostnictvo
byla výhodnou.
Příklad Dolních Rakous měl ohlas také
v ostatních alpských zemích.
V naší republice platí posud uvedené
nařízení veškerého ministerstva
z r. 1909, které potřebuje nové úpravy.
Na tom ničeho nemění okolnost, že nařízením
ze dne 26. listopadu 1918 čís. 50 sb. a z. n. zřízena
byla československá komise pro státní
dodávky, která se bohužel posud nesešla.
Proto podal v Národním shromáždění
člen jeho Janda se soudruhy návrh, aby řádně
byly zadávány práce a dodávky v republice
československé. Návrh, jenž v zásadě
kryje se s usnesením ústředního sboru
Zemské rady živnostenské na Moravě,
žádá revisi cís. nařízení
ze dne 3. dubna 1909 č. 61. ř. z.
Referát o návrhu tom přednesl podepsaný
referent po delším vyjednávání
se súčastěnými činiteli v živnostenském
výboru, jenž o něm jednal ve dvou schůzích.
Předem bylo živnostenskému výboru se
rozhodnouti, chce-li svým usnesením předložiti
plenu Národního shromáždění
návrh na celkovou úpravu státních
dodávek a prací, nebo jen resolučně
vysloviti zásady, podle kterých dlužno zadávati
státní dodávky a práce živnostenské.
Živnostenský výbor rozhodl se pro stanovisko
druhé, a to z těchto důvodů:
1. Kdyby se měly upravovati státní dodávky
a práce vůbec, pak by nemohl býti směrodatným
jen výbor živnostenský, nýbrž musilo
by se vyslechnouti mínění výborů
jiných, na př. technického.
2. Návrh člena Nár. shromáždění
Jandy a soudr. má na mysli v první řadě
úpravu dodávek a prací živnostenských.
3. Bylo známo, že meziministerská komise zabývá
se otázkou úpravy státních dodávek
a prací v naší republice.
Z důvodů těchto pojal referent svůj
referát tak, aby usnesení živnostenského
výboru vyznělo resolučně, t. j. stanovilo
zásady, které si přeje živnostenský
výbor míti obsaženy ve vládním
nařízení, jež jako výsledek meziministerské
komise má býti vydáno.
Živnostenský výbor zevrubně projednal
také onu část návrhu Jandova, že
zásady v návrhu tom svrchu uvedené platiti
mají také pro dodávkové řízení
veškerých obcí, a usnesl se, prozatím
požadavku toho nestavěti, dokud otázka ústavy
u nás definitivně nebude rozřešena.
Též nepřiklonil se k názoru, že
by úprava měla platiti pro veškeré veřejné
dodávky a práce v republice, ježto nechtěl
zasahovati do autonomie našich obcí, výborů
okresních a silničních a zemí. Proto
také vyslovil se pro úpravu vládním
nařízením, ježto by úprava veškerých
veřejných dodávek a prací musila se
státi zákonem.
Jako hlavní zásady pro živnostenské
dodávky a práce přijal výbor živnostenský
následující:
1. Veřejnou soutěž pravidlem, užší
konkurenci výjimkou.
2. Vypsání soutěže v příslušných
úředních listech.
3. V komisi dodávkové zastoupení zemské
živnostenské rady a příslušného
zemského odborného svazu resp. jednoty.
Vytýčením této zásady - ovšem
při rozhodování o dodávkách
a pracích živnostenských - zašel živnostenský
výbor dále, nežli dosavad platné nařízení
z r. 1909, jež připouští fakultativní
přibrání znalce do komise zadávacího
místa, a rozhodně vyslovil se proti názoru
magistrátního stavebního rady Wintersteina
v Charlottenburku, že by veřejná správa
měla býti při zadávání
zbavena všech okovů a rozhodovati samostatně.
Výbor živnostenský však vycházel
ze stanoviska, že bylo jeho povinností uplatniti zde
požadavek živnostnictva, aby zástupce odborný
jeho byl v komisi, která dodávky a práce
zadává, súčastněn, a sice nejen
s hlasem poradným, nýbrž také s hlasem
rozhodujícím, a aby bylo povinností státu,
tohoto zástupce do komise povolati.
4. Výše ceny nebudiž výhradně rozhodnou.
5. Přednost domácím živnostníkům.
6. Možnost, rozděliti obsáhlejší
práce a dodávky.
7. Zadávání dodávek a prací
jen těm, kteří k provádění
jich jsou oprávněni.
8. Požadování vadií a kaucí jen
výminkou, pokud toho jest třeba k zabezpečení
dodávky. Proti návrhu Jandovu pak učinil
určité změny:
a) zvýšil hranici pro zadávání
z volné ruky s 2000 K na 5000 K při dodávkách
a s 5000 K na 10.000 K při pracích - a to hlavně
vzhledem k nízké nákupní síle
našich peněz, neboť jest jisto, že v době
předválečné, co dostal za 2000 K,
není možno dnes za 2000 K poříditi,
není možno to poříditi ani za 5000 K
a proto alespoň byla tato hranice zvýšena přibližně
proti původnímu návrhu.
Dále proti původnímu návrhu živnostenský
výbor pojal některá ustanovení nová,
z nichž uvádím následující:
1. Z ohledů na veřejný zájem, dále
v případech naléhavých možno
zadati dodávky a práce z volné ruky, i když
cena jejich převyšuje 5000 resp. 10.000 K.
Tím vyšlo se vstříc zejména přání
zástupce ministerstva N. O., z důvodů jistě
pochopitelných, když totiž potřebuje okamžitě
vypsati dodávku, anebo když potřebuje okamžitě
něco a nechce vypsati dodávku, aby z vypsání
této dodávky nemohlo se ve veřejnosti souditi,
k čemu této dodávky jest potřebí.
2. Řemeslné práce výzbrojní
a výstrojní pro vojenské potřeby zadávány
buďtež přímo dotčeným družstvům,
a to podle možnosti do 75 %.
Zde stanovil živnostenský výbor přímo
kvotu, jaké se má šetřiti při
zadávání živnostenských dodávek.
V návrhu Jandovu tato zásada vyslovena nebyla. Ale
živnostenský výbor usnesl se na ustanovení
"dle možnosti až do 75 %", a to vycházel
z následujících úvah: Jsou obory,
kde by stát zcela klidně mohl svěřiti
provedení celé dodávky až do 100 % našim
živnostenským družstvům a to přímo.
Zejména jsou to práce krejčovské,
je to šití prádla, ale jsou zase obory, kde
není možno zadati ani třeba 50 %, poněvadž
v oborech těchto družstevnictví není
tak vyvinuté a nebylo by s to, plné procento odvésti.
Poněvadž jednotné stanovení procenta,
průměrné stanovení jeho pro všechny
dodávky by jedny dodavatele poškodilo, druhým
dodavatelům by dalo určité výhody,
proto živnostenský výbor přiklonil se
k názoru, že mají se tyto dodávky přímo
živnostenským družstvům zadávati,
dle možnosti do 75 %. Kde tedy stát bude viděti,
že příslušné družstvo až
do 75 % této dodávky může vyhověti
vhodně a v čas, tak jak to stát potřebuje,
jak si to přeje. (Hluk !)
Místopředseda Konečný (zvoní):
Prosím o klid!
Zpravodaj posl. Votruba (pokračuje): . .
. má možnost a povinnost tuto dodávku živnostenským
družstvům přímo dáti.
3. Vyslovil se pro soustředění dodávek
v ministerstvu pro obchod, průmysl a živnosti.
Důvody pro to jsou na snadě.
V začátcích naší republiky byla
řada státních dodávek, ale poněvadž
nejen jednotlivá ministerstva, ale také jednotlivé
úřady je zadávaly, nebylo zde náležitého
přehledu a mohlo se velice snadno státi, že
jistá družstva nebo jednotlivci dostali dodávku
od několika ministerstev. Naproti tomu řada družstev
a řada jednotlivců, kteří se dříve
dodávkami zabývali a mohli je nyní na sebe
vzíti, byli naprosto opomenuti. Tedy z důvodu toho,
aby zde byla naprostá jednota, vyslovil se živnostenský
výbor, aby soustředění dodávek
dálo se v ministerstvu pro obchod, průmysl a živnosti,
ale ovšem dodal k tomu: "pokud zájem veřejnosti
tomu nevadí a povaha prací a dodávek to dovoluje".
Tu měl na mysli zájem veřejnosti, zejména
zájmy vojenské, státní; tedy určité
vojenské dodávky, kde, jak již ze zásady,
kterou jsem dříve uvedl, jest patrno, živnostenský
výbor dává možnost zadati dodávku
z volné ruky, i když přesahuje dodávka
5000, práce 10.000 K. Zde učinil také výminku,
"pokud zájem veřejnosti tomu nevadí
a povaha prací a dodávek to dovoluje".
Povaha práce a dodávky, jistě ne každé
práce a každé dodávky, nemůže
dovoliti jedinému ministerstvu, aby práce zadávalo;
tak jistě přijdou práce technické
a tu podle názoru živnostenského výboru
pro tyto práce a pro zadávání jich
musí se vyslechnouti ministerstvo veřejných
prací, do jehož kompetence to spadá. Jinak
celkově živnostenský výbor přeje
si, až na tyto výminky, soustředění
dodávek v ministerstvu pro obchod, průmysl a živnosti.
Z těchto hledisek vycházeje, usnesl se živnostenský
výbor, podati následující návrhy:
Slavné Národní shromáždění,
račiž se usnésti:
Vláda se vyzývá, aby zadávání
státních dodávek a prací v republice
československé upravila cestou nařizovací.
V příslušném vládním nařízení
šetřeno budiž těchto zásad:
Zadávání prací a dodávek dějž
se zpravidla veřejnou soutěží. Užší
konkurence a zadávání z volné ruky,
budiž výjimkou.
Z volné ruky možno zadati dodávky, jichž
úhrnná cena nepřesahuje 5000 K, a práce,
jichž úhrnná cena nepřevyšuje 10.000
K.
Z ohledu na veřejný zájem, dále v
případech naléhavých možno zadati
z volné ruky také dodávky a práce,
jichž cena přesahuje 5000 K resp. 10.000 K. Bližší
ustanovení o tom obsaženo budiž ve vládním
nařízení výslovně.
Práce obuvnické, krejčovské, sedlářské
a řemenářské, stolařské
a jiné pro vojenské potřeby výzbrojní
a výstrojní zadávány buďtež
přímo organisacím družstevním
a společenstevním, a to podle možnosti do 75
%.
Stane-li se zadání všeobecně podnikateli,
který zaměstnává živnostníky,
budiž podnikatel povinen, pod zárukou platiti živnostníkům
za dodané práce příslušné
částky ihned po jejich dodání.
Vypsání veřejné soutěže
staniž se v úředním listě československé
republiky a Ústředním oznamovateli a, pokud
jde o soutěže technického rázu, také
ve Zprávách veřejné služby technické.
Vypsání v tomto věstníku platiž
za autentické.