Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Při zadávání veřejných prací soukromým podnikatelům musí se uchazeči smlouvou zavázati, že budou nejen pečovati o to, aby práce vyhovovaly stanoveným podmínkám a včas byly dohotoveny, nýbrž také, že splní včasně a nezkráceně nároky svých zřízenců a dělníků, pokud vyplývají z pracovních poměrů a smlouvami byly stanoveny. K tomu patří také závazek, pro zaměstnavatele určený zákonem nebo nařízením o ochraně dělníků (pojištění nemocenské, úrazové, invalidní), dále o postavení lešení a ochranných zřízení, o zajištění první pomoci při úrazech, o náhlém onemocnění, o postavení místností, potřebných k jídlu, obleku, umytí, a o postavení záchodů.

Podnikatelé, o nichž je známo, že tyto vyjmenované povinnosti zameškávají úmyslně nebo lehkomyslně, nebo se zdráhají je převzíti a písemně uznati, jsou vyloučeni z nabídkového řízení.

Dále jsou vyloučeni z nabídkového řízení také ti zaměstnavatelé, u nichž je známo, že ve svých závodech překračují zákonem neb smlouvou stanovenou pracovní dobu, neplatí smluvené nebo obvyklé mzdy, nebo že zadávají po domácku předměty, jež zhotoviti je možno v dílnách.

Přednost opět mají ti zaměstnavatelé, kteří se smluvili o mzdových a pracovních podmínkách dobrovolně s odborovým svazem, který tu přichází v úvahu. Kdyby však měly tyto smlouvy zřetelně sloužiti účelu, aby poškodily stát, zůstanou bez účinku.

A nyní v dalším vytýká se celá řada povinností, které zaměstnavatel v ohledu sociálním na sebe musí vzíti, aby se mu mohla dodávka zadati.

Tak, pokud známo, jest otázka tato upravena v jiných státech.

V bývalém Rakousku až do nařízení veškerého ministerstva ze dne 3. dubna 1909, č. 61 ř. z., nebyla otázka dodávek prací státních jednotně upravena. Byla tu jen v podstatě administrativní ustanovení, která sledovala pouze fiskální cíl. Tak možno hned uvésti dvorní dekret z r. 1820, jenž dle svého nadpisu již naznačuje, že byl vydán jen z ohledů fiskálních. Nazýval se totiž "Dosažení laciných cen při přejímání státních staveb veřejnou dražbou", nařízení generálního ředitelství z r. 1851. Zásady pro zadávání dodávek a prací při c. k. státní správě železnic z r. 1896, které vydalo ministerstvo železnic, nesou na sobě již značku modernosti. Také výnos ministerstva financí z r. 1899 nedržel se přesně fiskálního stanoviska, neboť stanovil na příklad, aby práce zadávaly se ne v celku, nýbrž podle kategorií odděleně tak, aby se mohl bráti ohled na živnostnictvo v místě stavby a v místě práce usedlé.

Sluší vzpomenouti také § 7. zákona o vodních drahách z r. 1901, který ustanovoval, že mají býti při stavbě vodních drah zaměstnáni tuzemští technici, dělníci, že má býti dbáno také tuzemského průmyslu. Ale celková úprava této otázky byla provedena teprve, jak jsem již řekl, nařízením veškerého ministerstva z 3. dubna 1899, čís. 61. ř. z.

Hlavní zásady tohoto nařízení jsou následující:

Veřejná soutěž pravidlem, zadání z volné ruky výjimkou, možnost rozdělení dodávek na části a dle kategorií tak, aby i menší podnikatelé a živnostníci mohli se o zadávání dodávky ucházeti, včasné rozepsání před prováděcím obdobím, vyměření lhůt tak, aby dodávky do této lhůty mohly býti provedeny a hotové požadování vadia jen za účelem zabezpečení nabídky, stejně tak kauce. Zadávání dodávek a prací komisí, které jest vyhraženo právo, přibrati znalce s poradním hlasem, přednost tuzemským uchazečům, upotřebení tuzemských hmot, nerozhodnost výše ceny při rozdílech až do 5 % nad nejlevnější nabídku, přednost domácím drobným živnostníkům a jejich družstevním organisacím, uzavírání smluv o dodávkách pro potřebu, která se opětuje, anebo pro běžné práce, zpravidla jen na dobu 3 let, stanovení smluvních pokut a kauce ne vyšší než 5 % ze smluvené ceny za dodávku neb za práci.

Dlužno také zmíniti se o tom, že vedle Rakouska, jako státu celkového, jednotlivé země obíraly se vážně touto otázkou státních dodávek a prací. Bývalé markrabství moravské nemá dosud jednotné úpravy zadávání dodávek a prací, neboť pravidla, která až dosud jsou vydána, platí jednak pro určité ústavy, jednak vykazují určité a to citelné mezery. Nedostatek jednotné úpravy se vzrůstem zemských dodávek byl pociťován a proto již v prosinci 1907 český odbor zemské rady živnostenské učinil zemskému výboru podání, aby dodávky byly rozděleny mezi živnostnictvo české a německé v poměru 75:25 a aby řízení dodávkové konalo se za účinné účasti a kontroly delegátů zemské a živnostenské rady. Sešly se oba odbory zemské živnostenské rady, dohodly se na klíči 68¹/₂ % pro české a 31¹/₂ % pro německé dodavatele a živnostníky a, když tato dohoda se stala, tu český odbor zemské rady živnostenské v dubnu 1909 učinil podání zemskému výboru, v němž položil tyto požadavky:

1. Budiž dbáno oboru působnosti zemské rady živnostenské podle § 10. stanov, zemským sněmem usnesených, v němž v posledním odstavci III. se praví: organisace výroby živnostenské a odbyt její, zejména stanovení řízení dodávacího pro zemské ústavy vůbec a zvláště zadávání dodávek pro zemi, ústavy vůbec a zvláště zadávání dodávek pro zemské ústavy a pro stavby země Moravy s všemožným zřetelem ke družstvům výrobním a hospodářským.

2. Budiž s příslušným důrazem nařízeno, aby zemská živnostenská rada byla o všech projektovaných stavbách, přestavbách i přístavbách jak vysokých, tak i pozemních, zavčas uvědomována.

3. Budiž nařízeno ředitelstvím všech podřízených ústavů zemských, aby při zadávání prací a nákupech rozhodně dbáno bylo dodávkového klíče, totiž aby 68¹/₂ % dodávek zadáváno bylo českému a 31¹/₂ % německému živnostnictvu, tak, jak to bylo v živnostenské radě usneseno a zemským výborem schváleno.

4. Živnostenská rada budiž při dodávkách zemských brána na potaz před vypsáním ofertním i při otevírání ofert, tak že by tvořila skutečný odbornický poradní sbor zemského výboru v zájmu zemských financí i živnostnictva.

První krok k systematické úpravě dodávkového řízení stal se v r. 1908 na zemském sněmu a sice návrhem posl. dra Jarolima a soudruhů. Návrh sám vyzníval v následující petici:

Sl. sněm usnáší se na zavedení podmínek pro veřejné zadávání prací nebo dodávek tomu, kdo činí nejmenší požadavky, pro zemi, zemské ústavy a zemské stavby.

K návrhu samotnému byly připojeny podmínky, v nichž blíže se označovalo, jak se mají zemské stavby, dodávky a práce zadávati. Tu všeobecně překvapilo, že v tomto návrhu vyslovuje se stanovisko fiskální, neboť praví, že se mají zadávati dodávky tomu, kdo činí nejmenší nabídky, podmínky však, připojené k návrhu, tomu naprosto odporují, což jest velmi chvályhodno. Praví totiž následující:

Přijme se ona nabídka, která podle mínění zemského výboru se ukáže v každém ohledu nejlepší, tedy jak ohledně nabízené jakosti práce nebo dodávky, tak i ohledně důvěry, hodnosti a zdatnosti uchazečovy. Nejmenší požadavek na penězích sám o sobě nebudiž však bezpodmínečně důvodem pro přijetí nabídky.

Tento návrh dostal se do živnostenského výboru. Živnostenský výbor však k referentovi, kterým byl sám navrhovatel dr. Jarolim, ustanovil korreferenta, kterým jsem byl já. Můj korreferát, jejž jsem potom podal, vycházel ze zásady, že při řešení otázky zemských dodávek a prací dlužno míti na zřeteli následující:

a) spravedlivé rozdělení dodávek mezi příslušníky obou národností - a proto navrhl klíč 68¹/₂ % pro české a 31¹/₂ % pro německé dodavatele;

b) vyhražení práva oběma sekcím zemské rady živnostenské, spolupůsobiti se zemským výborem při zadávání zemských prací a dodávek - a proto navrhl nový § tohoto znění:

Při zadávání zemských prací a dodávek budiž zemským výborem vyslyšena zemská rada živnostenská. Tato budiž ještě před vypsáním konkursu nebo před zadáním prací nebo dodávek z volné ruky zpravena o tom, co má býti zemským výborem z volné ruky zadáno, nebo nač má býti konkurs vypsán. - Při přijímání zemských prací a dodávek budiž vyslyšeno mínění odborníků, zemskou radou živnostenskou pro určité případy stanovených.

Tento referát s mým korreferátem byl zemským sněmem v plenu přijat, schválen, přikázán zemskému výboru s výhradou, aby je předložil oběma sekcím zemské rady živnostenské k podání dobrého zdání a k podání zprávy.

V důsledku toho vypracovaly obě sekce Zemské živnostenské rady své návrhy a Ústřední sbor zemské živnostenské rady ve schůzi dne 17. listopadu 1911 usnesl pak tyto zásady:

"Zadávání prací a dodávek dějž se zpravidla cestou veřejné konkurence; užší konkurence a zadávání z volné ruky buďte výjimkou. Vypsání dějž se vždy včasně, aby se mohla zadávka řádně provésti, a to pokud možno v klidném období toho kterého výrobního odvětví. Vypsání staniž se ve všech denních a odborných, jakož i živnostenských listech.

Při řízení dodávkovém platiž zásada co možná nejširší veřejnosti, aby tím umožněna byla kontrola tohoto řízení.

V dotyčné komisi, která o zadávání bude rozhodovati a sestávati musí z nestranných odborníků, budiž přiměřeným způsobem zastoupena zemská rada živnostenská, při dodávkách průmyslových znalci, vyslaní obchodními a živnostenskými komorami.

Práce buďtež zadány jen těm, kdož jsou podle živnostenského řádu oprávněni k provozování dotyčné živnosti. Přijata budiž ona oferta, která dle mínění zemského výboru se ukáže v každém ohledu, jak co do jakosti, tak co do ceny nejlepší, při čemž nebudiž brán výhradně zřetel na to, kolik kdo za provedení prací a dodávek žádá.

Přednost budiž dána moravským živnostníkům a výrobcům, podnikatelům budiž uloženo, že smějí zpravidla užívati toliko tuzemských dělníků: jiných jen s povolením zemského výboru.

Dodávky materialií na oděv pro zemské sluhy a zřízence, jakož i ošetřovance zemských ústavů, buďtež vyhraženy moravským dodavatelům bezpodmínečně.

Zvláštní zřetel budiž brán na živnostnictvo malé a buďtež za tím účelem pojata do dotyčné úpravy tato ustanovení:

Zvláště obsáhlé práce buďte při zadávání roztříděny na jednotlivé části.

Ruční nákup denních potřeb pro zemské ústavy dějž se u místních malých živnostníků.

Z volné ruky možno zadati dodávky, nepřesahuje-li cena jejich 2000 K, a práce, nepřesahuje-li cena jejich 5000 K.

Vadium budiž žádáno toliko výjimkou, zejména při zadávání společenstvům živnostenským, výdělkovým a hospodářským družstvům, sdružením malých živnostníků budiž od složení vadia až do 5000 K upuštěno.

Při rozdílech cen až do 5 % nad nejlevnější nabídku budiž přihlédáno k malým živnostníkům, zejména k jich sdružením při jinak stejných podmínkách.

Generální podnikatelé jsou z dodávek a prací vůbec vyloučeni.

Stane-li se zadání podnikateli, který pak zaměstnává živnostníky, budiž zabezpečena vydatnou měrou jistota jich pohledávek. Za tím účelem budiž pojato do dotyčného ustanovení, že dodavatelé jsou povinni, platiti živnostníku za dodané příslušné částky hned po odvedení práce.

Budiž vším vlivem působeno k tomu, aby zásady shora uvedené platily obdobně také pro dodávkové řízení veškerých obcí markrabství moravského.

Zemský výbor markrabství moravského však přes toto podání a přes usnesení tohoto sněmu k žádné úpravě dodávkového řízení nesáhl a ve věci této nic neučinil. Vliv na to měl také vývoj dalších událostí, zvláště to, že zemský sněm byl svolán rok před válkou - sešel se naposled roku 1913 - a od té doby se nesešel, aby mohl vyřízení této otázky urgovati. A věc jde v starých kolejích tak, že drobné potřeby a práce zadávají se řiditelstvími zemských ústavů a úřadů, většinu zadává zemský výbor sám, při čemž hlavně šetří národnostního klíče, usneseného oběma sekcemi zemské živnostenské rady.

Ve příčině zemských dodávek platila dosud následující praxe:

Různé potřeby pro zemské ústavy a zemské úřední budovy byly obstarávány podle těchto zásad:

1. Věci důležité nebo značnějšího nákladu vyžadující zadával přímo zemský výbor veřejným nabídkovým řízením. (Část těchto potřeb dodaly zem. donucovací pracovny jakožto své výrobky, zvláště tkaniny.)

2. Věci méně cenné nebo takové, které si mohly ústavy opatřiti snadněji, byly zadávány soukromým nabídkovým řízením se schválením zem. výboru, nebo kupovány ústavy z volné ruky.

Postup zřízen byl:

Asi v polovině běžného roku byly ústavy zem. výborem vyzvány, aby sdělily přibližnou roční potřebu různých materiálů a potravin, které bude nutno v příštím roce opatřiti podle hořejších zásad a to potřeby sub 1. zmíněné (potřeby, jichž zadání jest vyhraženo zem. výboru a potřeby, jež dodají zem. donucovací pracovny) a potřeby sub 2. uvedené (potřeby, jichž zadání se ponechává ústavům s výhradou schválení zem. výborem a potřeby, jež si opatří ústavy koupí z volné ruky) ve zvláštních výkazech.

Na základě předložených a zrevidovaných výkazů byl zhotoven společný "výkaz roční potřeby", který byl podkladem pro vypsání veřejného ofertního řízení, jež stalo se podle příslušné vyhlášky v čelných denních listech.

Z došlých nabídek byly sestaveny přehledné výkazy (podle druhů zboží, cen, jakosti, ústavu a j.), takže srovnáním všech rozhodných okolností byla seznána nejvýhodnější nabídka.

Jakost nabídnutých potřeb byla zkoumána odborně buď přísežnými znalci nebo technologickým museem obchodní a živnostenské komory.

V nabídce podroboval se oferent všem podmínkám dodávacím.

Ve všeobecných podmínkách bylo mimo jiné stanoveno:

Dodávky zadávají se zpravidla na jeden rok.

Nabídky musí býti podány písemně, kolkované a zapečetěné.

Ke společným nabídkám samostatných živnostníků, za účelem dodávky sdružených, lze přihlížeti jen tehdy, když se tito solidárně zaváží k zachování podmínek dodávacích.

Ke každé nabídce budiž připojen průkaz o tom, že oferent podle živnostenského řádu k výrobě nebo jen k prodeji nabízeného zboží jest oprávněn.

Kauci nutno složiti do 4 neděl. Výše její stanoví se při vypsání nabídky.

Zemský výbor jest oprávněn, zadati dodávku buď celkem nebo rozděleně, také může s výhradou svého schválení přenechati zadání dodávek řiditelství dotčeného ústavu.

Dodávka zadává se na základě protokolu, který při zadání se sepíše a slouží za smlouvu.

Postoupiti dodávku jinému, není dovoleno.

Ve zvláštních podmínkách stanovil se postup při dodávání masa všeho druhu, hovězích jater, drštěk a loje pro zemské ústavy, a to postup takový, jaký odpovídal povaze dodávky.