Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výnos daně není vysoký. Po odečtení části daňové, kterou za státní zaměstnance přejímá stát, výnos této daně možno odhadnouti přibližně na 1 a půl milionu.

Poněvadž i theoreticky se již proti této dani činily námitky a poněvadž již za starého Rakouska se v parlamentě vídeňském proti této dani bojovalo, nebylo zásadních námitek, aby tato daň byla zrušena, zvláště když výnos její celkem svou nepatrností - 1 a půl milionu - nepadá příliš na váhu. Připojilo se tedy ministerstvo financí svým zástupcem sekčním chéfem dr. Valníčkem k návrhu, aby tato daň byla zrušena.

Jako referent finančního výboru mám v tomto případě záviděníhodné postavení, které zřídka jest údělem návrhům tohoto výboru. Jestliže nedávno páni referenti pod vlivem celkové situace státu navrhovali daně, jež v zásadě a v srdci neschvalovali, mám příležitost, přimlouvati se za návrh zákona, jímž se ruší daň dávno a často nepříjemně pociťovaná. Zákon tento vzbudí spokojenost všech těch, jimž daň z vyššího služného byla břemenem, za druhé ulehčuje ministerstvu financí způsob vybírání daně u proměnlivých platů služebních a konečně odpovídá přání dělnictva.

Pro tyto momenty, v dnešní době všeobecné nespokojenosti zajisté vzácné, prosím, aby byl nezměněně přijat. (Výborně!)

Místopředs. Konečný (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.

Přistoupíme k hlasování a prosím, aby byla zaujata místa. (Děje se.)

Projednávaný zákon čítá pouze pět článků. Navrhuji proto, abychom hlasovali o celém zákonu i o jeho nadpisu rázem.

Je proti tomu snad nějaká námitka? (Námitky nebylo.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s článkem 1., 2., 3., 4., a 5., jakož i nadpisem zákona podle zprávy finančního výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Článek 1., 2., 3., 4. a 5., jakož i nadpis zákona se schvalují.

Přeje si pan zpravodaj nějaké textové změny ke druhému čtení?

Zpravodaj posl. Moudrý: Nikoli.

Místopředseda Konečný: Přistoupíme k odhlasování zákona právě v prvém čtení přijatého i ve čtení druhém.

Kdo souhlasí se zákonem, právě přijatým v prvém čtení, i ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

Zákon přijímá se i v druhém čtení a tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen.

Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž jest

5. zpráva finančního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 2024), jímž se dodatečně schvalují dosavadní úvěry, opatřené vládou v cizině, a povoluje se další úvěr (tisk 2066): Zpravodajem k tomuto odstavci programu jest občan Karel Svoboda, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Svoboda: Slavné Národní shromáždění!

Vláda předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, jímž jednak má býti dáno ústavní schválení úvěrům, které do té doby za hranicemi byly uzavřeny, jednak má býti dáno vládě povolení, aby v rámci určitého obnosu, který jest zde ciferně vyjádřen, mohla bez specielního povolení pro jednotlivé případy uzavírati úvěry další. Pokud se týče úvěrů, které byly dosud vládou uzavřeny, jde skoro vesměs o úvěry, jichž bylo třeba jednak k zaopatření a zaplacení potravin, které byly v cizině zakoupeny, jednak ku krytí nákladů, spojených s výzbrojí a ošacením, jakož i s dalšími potřebami našich zahraničních vojsk. Úvěry tyto byly uzavírány vlastně původně od vlády k vládě, tedy během jednání mírového. Vyskytly se různé potřeby, které byly přímo při jednání mírové konference také skutečně tím způsobem opatřeny, že po většině náš zahraniční ministr uzavřel jednak s vládou americkou, jednak s vládou francouzskou, po případě s jinými veřejnými korporacemi zahraničními úvěry, o kterých se zde právě jedná a které mají býti dodatečně schváleny. Vláda nepřichází ve své osnově zákona s určitými ciframi, které bychom měli dodatečně schváliti, nýbrž žádá o povolení zákona rámcového.

Věc jest docela pochopitelna proto, poněvadž jistě není ani technicky možno, ani také z důvodů důvěrnosti obchodního jednání a zachování jisté reservy při projednávání podobných úvěrů dobře doporučitelno, aby vláda přicházela s každou takovou jednotlivostí před Národní shromáždění a aby si dala každý úvěr, kterého naléhavě potřebuje a který se jí po případě nabízí, zvláště schvalovati.

Že máme velkou potřebu zahraničních úvěrů specielně pro potřeby našeho průmyslu, jest samozřejmo. Bez zahraničních úvěrů nemohli bychom v činnost uvésti celou řadu našich průmyslových závodů, nemohli bychom také přikročiti k řádnému hospodaření, pokud se týče opatření oněch předmětů, které musíme vyvážeti, abychom mohli si zjednati rovnováhu v naší obchodní bilanci. Z toho důvodu jsme odkázáni na úvěr zahraniční. Že při jednáních o opatření zahraničních úvěrů pro potřebu našeho průmyslu nesetkáváme se s týmiž okolnostmi, totiž s takovou ochotou, jako snad jsme se s ní setkávali při uzavírání úvěrů potravinových a na výzbroj našeho zahraničního vojska, jest do jisté míry vysvětlitelno jednak změnou poměrů, jednak tím, že jsme si sami mnoho zavinili a že cizina na nás po stránce naší schopnosti úvěrové pohlíží dnes trochu jinak, než tomu bylo snad dříve. V neposlední řadě, myslím, že také ty okolnosti, které se zde soustavně objevují, totiž nespravedlivé posuzování činnosti našich bank a dále různé nájezdy a různé aféry, které jsou zde proti bankám uměle vyvolávány, jistě nepřispívají k tomu, aby zahraniční kruhy, se kterými při těchto úvěrových transakcích máme co dělati, na nás pohlížely s takovou důvěrou, jak je tomu vůči státům jiným. U nás se přihází každý den, že bankám jsou vytýkány takové a takové přehmaty, kritisuje se způsob činnosti bank a v cizině se shledáváme s tím, že při projednávání různých úvěrových transakcí zahraničních je tato otázka stále přiváděna na přetřes, stále jsme dotazováni, co vlastně to je, že naše veřejné mínění jest vesměs proti bankám, a z toho důvodu také vidíme, že se setkáváme s velikými potížemi při projednávání různých zahraničních transakcí úvěrových.

Chci se zmíniti jen krátkými slovy o tom, že tato okolnost přišla také k platnosti již i při projednávání známé zálohy 100 mil. franků, která vlastně podle našeho soudu byla součástkou prodeje 100.000 tun cukru francouzské vládě, o kteréžto věci byla zde včera řeč. Původně bylo předpokládáno, že jest povoleno těchto 100 mil. franků jaksi co podmínka obchodu cukerního a že je to vlastně záloha na cukr, který do Francie byl prodán. Ukázalo se však při dalším jednání, že tomu tak není a že těchto 100 mil. franků je vlastně úvěrem, o kterém teprve mezi francouzskou bankovní skupinou a českou bankovní skupinou má býti vyjednáváno, a to za podmínek velice těžkých, o kterých se nám dříve ani nezdálo. Francouzskou bankovní skupinou se nám diktuje při tomto 100 mil. úvěru provise z uzavřeného obchodu, kterážto provise právě proto, že dodávkou cukru má býti tento úvěr v krátké době zaplacen, znamená tak úžasné zatížení, že opravdu, kdybychom to převedli na %, bojím se tu cifru vysloviti, aby se neřeklo, že se jedná o ohromnou lichvu, poněvadž se nejedná o lichvu našeho bankovního kapitálu, nýbrž kruté podmínky kapitálu francouzského. S podobnými podmínkami shledáváme se také při ostatním úvěrovém jednání, které je v proudu, a sice zde byla o tom již učiněna zmínka, že jedná se o povolení dalšího úvěru 1/4 miliardy francouzských franků. Ale francouzské kruhy bankovní zachovávají vůči nám úžasnou reservu, stanoví podmínky, které jsou velmi kruté, a zdá se, že opravdu nemáme valné naděje na nějaký veliký zahraniční úvěr a na nějakou zvláštní podporu svých akcí po této stránce podniknutých a že budeme zase ve většině případů odkázáni sami na sebe, totiž, potud na sebe, že musíme hledati exportní artikle, které bychom do ciziny prodávali, a teprve na základě fakticky uskutečněných obchodů můžeme se snad nadíti, že budou nám dány zálohy ve formě úvěru, který ale laciný nebude.

Při projednávání této osnovy zákona ve finančním výboru uvažoval finanční výbor o tom, je-li vhodno, aby cifra, ve které je vyjádřena hranice, do které až naše finanční správa při zahraničních úvěrech může jíti, byla vyjádřena ve francouzských francích, anebo nebylo-li by záhodno, aby byla tato cifra vyjádřena v nějaké jiné, stabilnější, standardní valutě zahraniční.

Z toho důvodu finanční výbor přichází s návrhem, který již jest obsažen ve zmíněném textu zákona, aby místo francouzských franků byla vyjádřená cifra v amerických dolarech.

Finanční výbor vedly k této změně ty okolnosti, že francouzský frank v poslední době, jak ráčíte vědět, podléhal velmi citelným fluktuacím kursovním. Francouzský frank poklesl na švýcarském trhu na př. skoro až na 40 bodů, tedy na méně, než polovinu předválečné ceny.

A z toho důvodu se nám zdálo, že je jak v zájmu finanční správy, tak i v zájmu kontrolních orgánů státních, bude-li zde vyjádřena cifra ve valutě dolarové, a to proto, že dolar nepodléhá z přirozených důvodů - poněvadž Amerika je vlastně finančníkem celého světa - takovým fluktuacím, jak je tomu při francouzských francích.

Musím se také zmíniti o tom, že obnosy, které se sešly za potraviny, které byly na základě těchto zahraničních úvěrů opatřovány a sem dováženy, byly naší finanční správou vybírány a také spotřebovány. Spotřebovány byly proto, poněvadž je samozřejmo, že nedošlo z nich k zaplacení těch zahraničních úvěrů, poněvadž nebyly jednak splatné a jednak nebylo také skutečně žádné možnosti, abychom si zahraniční valutu k zaplacení těchto úvěrů z těch korun, které jsme zde za potraviny stržili, opatřili. Obnosy v čs. K doma stržené byly spotřebovány, spotřebovány k částečnému krytí našeho schodku, a musíme si přiznati, že kdybychom byli nemohli touto transakcí opatřiti státní finanční správě obnosy, o které se v důvodové správě mluví, - asi 700 mil. K okrouhle - že bychom s tíží byli zachovali finanční rovnováhu.

Povážlivým při tom zůstává ovšem to, že potraviny z ciziny dovezené a v dolarech aneb ve francouzských francích nebo v jiné hodnotné valutě tam zaplacené, jsme zde při určité kursové relaci, tehdy jistě poměrné příznivé, si nechali zaplatit a že zůstáváme ty dolary a francouzské franky dlužní a zůstáváme ovšem ve velmi značném risiku, za jaké ceny si při splatnosti těch zahraničních úvěrů budeme ty dolary a francouzské franky opatřovati. To tedy zůstává otevřenou bolestí, před kterou nesmíme zavírati oči.

Finanční výbor, když uvažoval o těchto otázkách a když měl příležitost, podívati se na výkazy, které finanční správa byla s to předložiti finančnímu výboru o tom, o jaké cifry zahraničních úvěrů se zde jedná a zejména pro ministerstvo pro zásobování lidu, tedy na zaplacené potraviny atd., viděl jistý nedostatek v těch výkazech, nedostatek potud, že z těchto výkazů není jasno, jaký vlastně finanční efekt resultuje z těchto transakcí, totiž, kolik vlastně z těchto zahraničních úvěrů bylo fakticky spotřebováno pro ministerstvo pro zásobování lidu na zaplacení potravin a jakým způsobem byla zde vybrána valuta v československých korunách, kolik tedy z toho resultovalo faktické ztráty pro stát. - Na tuto ztrátu, jak je nám známo, je v rozpočtu pamatováno obnosem 400 milionů korun, na doplatky na cizozemskou mouku. Nám se ale ve finančním výboru zdálo, že z těchto úvěrů zahraničních byly upotřebeny větší obnosy, nežli jak původně bylo předpokládáno, a nemohli jsme se také dopočítati, že by z té cifry 700 milionů K, o kterých se mluví v důvodové zprávě, že se sešlo od konsumentů, s připočtením 400 milionů K, které byly preliminovány pro tyto diference cenové, skutečně došlo se k cifře takové, která by odpovídala těm použitým zahraničním úvěrům. Z toho důvodu se finanční výbor usnesl na resoluci, kterou si zároveň jako referent finančního výboru dovoluji slavnému Národnímu shromáždění přednésti. Resoluce totiž má ten účel, aby ministerstvu zásobování lidu bylo uloženo, aby v krátké době, a to ještě před schůzí rozpočtového výboru, která se koná 7. ledna - tedy do 5. ledna - ministerstvo pro zásobování lidu předložilo finančnímu výboru výkaz o tom, kterých obnosů skutečně bylo z těch zahraničních úvěrů použito na nákup potravin, jak a za jaké kursy byly tyto obnosy propočítány a vyinkasovány od našeho domácího konsumentstva a co vlastně z toho resultuje za ztrátu pro státní finanční pokladnu, čili jinak, přesněji řečeno, zdali těch 400 milionů korun, které byly preliminovány na ty cenové diference, vystačí ke krytí těch ztrát, které tímto způsobem se objevily. Finanční výbor ovšem na druhé straně uznává nutnost, aby tento rámcový zákon finanční správě byl schválen, protože, jak jsem řekl, naše industrie nemůže ani s častí svého zaměstnání započíti, aniž by použila nějakých úvěrů zahraničních.

Musíme všichni přispěti k tomu, aby tyto zahraniční úvěry mohly býti opatřeny a naše industrie mohla začíti s výrobou pro export, jak jest nutno, v zájmu své obchodní bilance a konečně stabilisace a úpravy našich poměrů hospodářských a našich poměrů valutových. Z toho důvodu dovoluji si jménem finančního výboru navrhnouti, aby osnova zákona, jak byla předložena, s tou změnou, aby cifra 1.500,000.000 francouzských franků jako maximálního obnosu, do kterého finanční správa jest oprávněna celkem úvěry uzavříti, byla změněna na 150,000.000 dolarů, což odpovídá ženevské relaci amerického dolaru vůči francouzskému franku, byla schválena, a zároveň, aby schválena byla resoluce, jíž se ukládá ministerstvu pro zásobování, aby v době do 5. ledna přesný výkaz o tom, co jsem si dovolil dříve zde uvésti, finančnímu výboru předložilo. (Potlesk.)

Místopředseda posl. Konečný: Ke slovu není nikdo přihlášen. Přistoupíme k hlasování.

Prosím pány a dámy, aby zaujali svá místa. (Děje se.) Projednávaná osnova zákona čítá pouze 5 paragrafů. Navrhuji tudíž, abychom hlasovali o celém zákonu v celku, jakož i o jeho nadpisu. Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Není jich. Kdož souhlasí s §§ 1., 2., 3., 4., a 5., jakož i s nadpisem zákona, jak navrhuje znění jeho zpráva finančního výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona v 1., 2., 3., 4., a 5. paragrafu se schvaluje v prvním čtení.

Přistoupíme hned k hlasování ve 2. čtení.

Přeje si pan zpravodaj nějaké změny?

Zpravodaj posl. K. Svoboda: Ne!

Místopředseda Konečný: Kdo souhlasí se zákonem přijatým právě v prvém čtení také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina! Zákon přijímá se také ve čtení druhém.

Finanční výbor navrhuje pak tuto resoluci (čte):

"Ministerstvu pro zásobování lidu se ukládá, aby nejdéle do 5. ledna 1920 předložilo finančnímu výboru vyúčtování o tom, jakých částek použito bylo z dosavadních zahraničních úvěrů k nákupu potravin a jaký peníz v československých korunách byl za tyto potraviny od konsumentů stržen."

Kdo souhlasí s resolucí finančního výboru v tom znění, jak jsem ji právě přečetl, prosím, aby povstal. (Děje se.)

Resoluce se schvaluje a tím jest tento bod denního pořadu vyčerpán.

Přistoupíme k dalšímu bodu a tím jest

6. zpráva výboru ústavního o předloze zákona, kterým zřizují se stálé voličské seznamy (tisk č. 2041).

Zpravodajem jest občan dr. Meissner, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Meissner: Vážené Národní shromáždění!

Po přání vlády a k návrhu jejímu ústavní výbor vytrhl z volebního řádu část látky a upravil ji ve zvláštním zákonu, který předkládá plenu Národního shromáždění.

Přiznávám hned předem, že vytržení této látky z volebního řádu není dosti systematické. Systematičtější by bylo, nejprve projednat ústavu, rozhodnout o tom, na jakých základech ústava republiky bude vystavena, pak přistoupiti k budování volebního řádu pro sbory, které podle této ústavy budou zřízeny, a v souvislosti s volebním řádem by se teprve mohlo uvažovat o tom, mají-li býti sestavovány seznamy voličské pro každou jednotlivou volbu, či zda mají býti založeny stálé seznamy voličské. Byly to zvláštní důvody, které vyložím později, proč i vláda i ústavní výbor rozhodly se, postupovat proti zásadám systematickým.