Proto bylo zajisté potřebí zákona
tohoto, nového, kterým by bylo podepřeno
toto meliorování, a byl sdělán jistý
systém, určitý plán, dle kterého
by v krátké době meliorace v naší
republice byly provedeny, takže lze očekávati,
že nyní nejméně 30 tisíc hektarů
půdy v naší republice bude ročně
moci býti zmeliorováno, takže v době
nepoměrně krátké v této příčině
bude učiněna radikální náprava.
Dle starého melioračního zákona, velectění
pánové, nebylo také dostatečně
postaráno o to, aby stavby, podniky meliorační
měly také dostatečné fondy, kterými
by byly udržovány, a aby tyto fondy a tyto peníze,
které byly věnovány od interesentů
a také od země a státu, nepřicházely
na zmar.
Těmto nedostatkům, vadám a překážkám
má býti novým zákonem melioračním
odpomoženo. Říkává se: "Nouze
naučila Dalibora housti". Nynější
všeobecný nedostatek potravin, hlavně obilnin
ve státě zajisté nutně toho vyžaduje,
aby naše výroba zemědělská byla
co nejvíce zvýšena. A já jsem s radostí
včera slyšel z úst pana prof. dra Horáčka,
že do zvelebení a zvýšení produkce
zemědělské naše republika veškeru
naději skládá. Tato slova může
každý přívrženec naší
republiky podepsati, že od toho bude záviseti mnoho.
A proto, velectěné Národní shromáždění,
nynějším zákonem melioračním,
který dovoluji si vám předložiti, bude
zjednána radikální náprava. Již
to bude nesmírnou výhodou pro veškeré
meliorační podnikání, když zde
bude určitý obnos roční, a to na 10
roků vyměřený, který obnáší
ročně 15,000.000, aby byl zde položen určitý
plán, určitý systém, dle kterého
by pak tyto podniky a práce meliorační v
celé naší republice byly prováděny.
Bez tohoto podkladu hmotného, finančního,
pánové, není možný žádný
plán, není možná žádná
systematická práce.
Velectění pánové! Nám vždycky
také jednávalo se při změně
melioračního zákona, aby to celé řízení,
které bylo vleklé, bylo zjednodušeno, a tímto
zákonem se také tomu odpomůže. Tento
nový zákon odstraňuje sdělání
každého roku prelimináře rozpočtu
melioračního, od jehož schválení
dříve vždycky byly závislé tyto
podpory, které byly udělovány melioračním
podnikům, takže, poněvadž nefungují
zemské sněmy, odpadne dle tohoto zákona sdělávání
zemského zákona, kterým podpory každému
podniku melioračnímu musily být udělovány
a který musil být nejprve sankcionován. Dokud
tyto zákony zemské o každém podniku
nebyly sankcionovány, nemohla být vyplacena ani
státní, ani zemská podpora.
Pánové, co se týče spravování
tohoto fondu melioračního, který obnáší
ročně 15,000.000 K, bude jej spravovati ministerstvo
zemědělství s ministerstvem financí.
A každého roku, aby Národní shromáždění
mělo také ingerenci, bude se předkládati
slavnému Národnímu shromáždění
závěrka účtů, a tak bude dána
možnost slavnému Národnímu shromáždění,
aby v této věci také rozhodovalo. V jaké
míře tyto podpory budou uděleny se strany
státu z tohoto melioračního fondu k tomu
účelu, budou učiněny úmluvy
- to je novum v tomto zákoně - a to úmluvy
jak mezi zemí a státem, tak také mezi ostatními
všemi zájemníky, jako jsou družstva, obce,
okresy, po případě také jednotlivci.
Tím, pánové, i celá řada nyní
již připravených meliorací, které
však musily býti zastaveny během války
buď proto, že zastaveny byly podpory, nebo že nebylo
dostatek lidí, nebo že ještě nebyly projekty
úplně projednány, bude moci býti ihned
provedena, což bude s velkým prospěchem nejenom
pro zemědělství, nýbrž také
pro celou republiku.
Já poukazuji, slavné Národní shromáždění,
že na příklad u nás na Moravě
máme od zemědělsko-technického úřadu
připravených podniků 192, a vězte,
že ta cena nákladů na těch 192 podniků
melioračních obnášela před válkou
na 20 milionů. Když se, pánové, nyní
čítá, že tyto náklady budou třikrát
až čtyřikrát větší,
poznáte, jakého obnosu tu je potřeba k provedení
těchto meliorací.
Dovoluji si podotknouti, že bude lze systematicky prováděti
meliorační podniky také na Slovensku, kde
posavad, co se týče meliorací, nebylo nic
učiněno pro naše zemědělce a
zemědělství.
Pánové, lze očekávati od tohoto zákona
nového, že naše zemědělská
produkce neobyčejně se zvýší,
že plodnost země bude touto zemědělskou
produkcí účelným a systematickým
postupováním zvýšena; pomůže
se, velectění pánové, nejen zemědělcům,
jak se mylně snad myslí, že snad tento meliorační
zákon přijde jen vhod našim zemědělcům,
nejen našemu zemědělství, nýbrž
veškerému spotřebnímu obyvatelstvu a
státu samému. Zvýší-li se výroba,
zvýší se příjmy našich zemědělců
a pak, pánové, vězte, že stát
ve způsobě daní dostane zpět mnohem
více, než těmito podporami našemu zemědělství
bylo uděleno.
A, velectění pánové, ještě
více. Jak teprve nesmírnou cenu tento zákon
a tato zvýšená výroba zemědělství
bude míti pro systematické meliorování,
pro opatřování dostatečné výživy
chlebovinami i masem! Letos na př. naše republika
k výživě obyvatelstva spotřebuje ještě,
i když veškerý kontingent, který byl předepsán,
bude odveden, 45.000 vagonů mouky, což znamená
60.000 vagonů obilnin.
A, velectění pánové, jest zjištěno
statisticky, že melioracemi, které posud byly podnikány,
výnosnost na 1 ha se zvýší o 4-6 i více
q.
Jestliže, pánové, počítáme,
že osévá se našich polí, naší
půdy polovice obilninami, můžeme čítati,
že se na jednom hektaru výnosnost naší
půdy zvýší o 2 q. Jestliže, jak
jsem pravil, počítáme s meliorací
30.000 ha půdy v naší republice, znamená
to roční zvýšení o 60.000 q více
než posud. (Slyšte!)
Jestliže se bude meliorovat o 30.000 hektarů více,
pak to činí za 10 roků 600.000 q čili
60.000 vagonů a to jest právě tolik, co dnes
potřebujeme na doplnění naší
výživy pro celou republiku.
Slavné shromáždění! Vzhledem
k tomu poznáváte, jaké nesmírné
užitky vyplynou nejen zemědělství, nejen
republice, nýbrž veškerému našemu
spotřebnímu obyvatelstvu z tohoto zákona
a že lze tedy právem tvrditi, že ten obnos 15
mil., věnovaný na podporu meliorací, jest
nejlepší a nejvýnosnější
investicí, jakou vůbec lze si pomysliti.
Než ještě na jedno nesmírně důležité
ustanovení tohoto zákona chci sl. shromáždění
upozorniti. - Posud nebylo v zákoně náležitým
způsobem postaráno o další udržování
melioračních staveb. Následek toho byl, že
velká většina těchto staveb melioračních
předčasně se kazila, rozpadávala,
čímž mnohdy velké peníze a náklady
zbytečně se vyhazovaly a škody, pro zemědělství
a veškerou výživu z toho povstalé byly
veliké.
Velectění pánové! Žádný
podnik meliorační, není-li v pořádku
udržován, nemůže vydržeti více
než 50 roků. A proto, pánové, kdyby
nebyly tyto podniky udržovány, výsledek toho
by byl ten, že za 50 roků by se zase musilo znovu
začínati s těmi stavbami melioračními,
že by nové investice se musily dávati a zase
nové podpory. Proto, aby k tomu nedošlo, jest v zákoně
ustanoveno, že při každém novém
podniku, hned při povolení podpor na každý
jednotlivý podnik, hned při sdělávání
projektu musí býti utvořen také po
kolaudaci udržovací fond, ze kterého budou
se prováděti veškeré opravy na těchto
podnicích melioračních, a jestliže,
velectění pánové, tyto opravy budou
se činiti bedlivě od kulturně-technických
úředníkův a jestliže ta práce
zde bude organisována, jestliže se tyto podniky budou
udržovati v pořádku, jak se udržovati
mají, pak, co bude z toho do budoucna prospěšného
a užitečného pro zemědělství?
Bude to, že nastane doba, kdy nebude potřebí,
když budou provedeny meliorace veškeré, aby se
podniky nové zřizovaly, aby se nové investice
činily, aby se nová vydání a podpory
se strany země, po případě státu
žádaly. Tím během času veškeré
ty věci odpadnou a zbudou udržovací fondy,
ze kterých tyto meliorační podniky stáIe
a stále budou udržovány. Z tohoto, pánové,
poznáváte, jak nesmírnou důležitost
má tento zákon, z něhož vyplývá
prospěch a užitek nejen zemědělství,
nýbrž i státu samému a také všemu
obyvatelstvu spotřebnímu.
Zákon, který si dovoluji předložiti,
je nesmírné důležitosti. Ale je zde
ještě jedna podmínka. Aby všechny ty naděje,
které skládáme do tohoto zákona, se
splnily a veškeré ty prospěchy a užitky
ze zákona vyplynuly, je conditio sine qua non, aby naše
kulturně-technické úřady, které
máme, byly co nejdříve vypraveny a, kde nejsou,
zbudovány, - ježto na př. v Čechách
dosud kulturně-technických úřadů
není - aby právě tuto práci systematickou
mohly také skutečně prováděti.
Dovoluji si, velectění pánové, ještě
na jednu okolnost poukázati. Tato předloha zákona
byIa přidělena zemědělskému
a také technickému výboru. Zemědělský
i technický výbor přijaly jednomyslně
tento zákon, který jsme také v některých
bodech doplnili, ale přece bylo viděti a spatřovati
v odboru technickém jistou nesrovnalost a jiné nazírání,
a sice na otázku kompetence mezi ministerstvem zemědělství
a mezi ministerstvem veřejných prací. Tato
otázka vymezení kompetence mezi jednotlivými
ministerstvy, sl. Národní shromáždění,
je bolákem našeho Národního shromáždění
a našeho dosavadního ústavního života,
poněvadž tato otázka není mezi jednotlivými
odbory, jednotlivými ministerstvy vůbec urovnána.
Bylo by již jedenkráte na čase, aby samo Nár.
shromáždění zásadně tuto
otázku kompetence všech ministerstev bez rozdílu
rozřešilo.
Proto také nastala i jistá pochybnost ve výboru
technickém, co se týče kompetence ministerstva
veřejných prací a ministerstva zemědělství.
Velectění pánové, dovoluji si jenom
svůj osobní názor o té věci
pronésti. Zajisté meliorace a všechno podnikání
vodoprávní, které jest v bezprostřední
souvislosti s půdou, kde zájem meliorační
převládá, všechno toto patří
do kompetence ministerstva zemědělství. (Výborně!
Potlesk.) Kde pak se, velectění pánové,
jedná více o zájem regulační,
beze všeho jistě tyto věci patří
do kompetence ministerstva veřejných prací,
ale jsou přece jisté práce a podniky, kde
třeba souhlasu, dohodování mezi oběma
ministerstvy, a sice tenkrát, když neběží
jen o regulaci řek, nýbrž i o spojené
s tím meliorace. Tu jest nezbytně nutno, mají-li
tyto práce býti náležitě a správně
provedeny, dohodování mezi oběma ministerstvy.
Proto můj osobní náhled jest, že tu
nelze při tom rozhodování o kompetenci jednotlivých
ministerstev dělat naprostou čáru, že
jsou jisté věci, které patří
jen do jednoho neb druhého, a jiné věci,
kde jest zájem společný. Proto také,
velectění pánové, my v technickém
výboru jsme se usnesli, že v budoucím sezení
o této otázce, co se týče vymezení
kompetence mezi ministerstvem veřejných prací
a mezi ministerstvem zemědělství, budeme
zvlášť pojednávati.
Pánové, tento zákon, který si dovoluji
vám navrhovati jménem technického a zemědělského
výboru, jest zákon dávno připravovaný
a také dávno očekávaný od veškerého
zemědělství, a od veškerého rolnictva
našeho státu. A já mohu říci
docela otevřeně a upřímně,
že je to opravdu pro naše zemědělství
takový vánoční dárek, ze kterého
jistě bude míti radost nejen naše rolnictvo,
nýbrž ze kterého bude míti v krátké
budoucnosti také radost a nesmírný užitek
veškeré obyvatelstvo kunsumující a celá
naše republika. Proto dovoluji si tento zákon doporučiti
slavnému Národnímu shromáždění
k přijetí. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Byl na mne vznesen
appel z několika stran, ježto jest vedeno jednání
za tím účelem, aby došlo k shodnému
vyřízení předmětu, který
je teď na denním pořádku, abych přerušil
schůzi. Já mám za to, že vyhovím
spíše intencím pp. členů N. S.,
když přeruším zatím jen projednávání
tohoto odstavce denního pořádku. (Hlasy:
Tak jest!) Abychom neztráceli času, přikročili
bychom k odstavci následujícímu a dokončení
jednání o této věci bychom přesunuli
na konec dnešního denního pořadu.
Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není námitek.
Přistoupím tedy k dalšímu odstavci 4.
jímž jest
4. zpráva výboru finančního
o vládním návrhu zákona (tisk. č.
2021), kterým se zrušuje daň z vyššího
služného a obnovuje povinnost zaměstnavatelů,
daň z příjmů, předepsanou
z proměnlivých platů služebních,
vybírati srážkou z těchto platů
a odváděti státní pokladně
(tisk č. 2067).
Zpravodajem jest pan kol. Moudrý, uděluji
mu slovo. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosil bych o trochu
klidu.
Posl. Moudrý: Slavné Národní
shromáždění! Předložený
návrh zákona vznikl spojením vládního
návrhu, jímž se obnovuje povinnost zaměstnavatelů,
vybírati srážkou daň z příjmů,
předepsanou z proměnlivých platů služebních,
a spojením návrhu dra Fáčka, a dra
Rašína a soudruhů, aby byla zrušena daň
z vyššího služného. Tím
jest tento návrh resoluční dra Fáčka
a dra Rašína zároveň vyřízen.
Vládním návrhem obnovuje se platnost §
234., která byla omezena čís. nařízením
ze dne 8. června 1898. Původně podle §
234. byli zaměstnavatelé povinni daň z příjmů
sami srážeti a státní pokladně
odváděti. Povinnost tato týkala se nejen
platů pevných, nýbrž i platů
proměnlivých, které ujednány byly
ve lhůtách ne delších než 4nedělních,
tedy také dělnictva, které mělo vyšší
platy.
Proti tomuto způsobu vybírání postavili
se zaměstnavatelé, jimž toto srážení
činilo technické obtíže v kancelářích,
a proto vydáno bylo nařízení císařské
z r. 1898, které si vymohli a jímž byl §
234. omezen, a dělnictvu, jehož se týkají
ty platy proměnlivé, nařízeno přímé
placení. Dělnictvo pak muselo přímo
tuto daň odváděti dvakráte do roka.
Z tohoto nařízení pak vznikly obtíže
finančním úřadům, neboť
dělnictvo samo nebylo zvyklé daň z dřívějších
dob takovým způsobem platiti a jest docela pochopitelné,
že dělnictvu bylo příjemnější,
když tuto daň platilo měsíčně
ve srážkách menších, než kdyby
bylo donuceno k tomu, aby si činilo úspory a platilo
daň dvakrát do roka. Tedy obtíže se
stupňovaly během války tou měrou,
že daň tato na platy proměnlivé vypadající
z valné části nemohla býti vydobyta,
poněvadž dělnictvo prostě všechno
to, co za měsíc vydělalo, utratilo - to jest
pochopitelné při těch drahotních poměrech
- a na druhé straně mu potom peníze nezbyly.
Tím ovšem přicházel stát o značnou
část svých příjmů.
V poslední době prohlásily různé
deputace továrního dělnictva zcela rozhodně,
že daň z příjmu, po případě
daň dříve předpisovanou z vyššího
služného, která byla tímto zákonem
zrušena, přímo platiti nebudou a nemohou, poněvadž
toto zaplacení ve dvou zákonných lhůtách,
tedy 1. června a 1. prosince, ve větších
obnosech jest jim vzhledem k nynějším drahotním
poměrům nemožné a obtížné.
Deputace tyto prohlásily zároveň, že
dělnictvo jest ochotno tyto daně platiti, tedy nestavělo
se proti placení daní vůbec, avšak že
chce, aby se mu srážely, jak tomu jest u zřízenců
platů pevných, tedy na př. u státních
úředníků, kterým se každého
měsíce ze služného sráží.
Tedy ten systém si dělnictvo vyžádalo.
Při tomto způsobu vybírání
daní prý dělnictvo nepocítí
její tíhy a nebude vydáno těm finančním
obtížím, o nichž bylo dříve
mluveno.
Ministerstvo financí uznalo tyto důvody a prohlašuje
ve své důvodové zprávě:
"Ministerstvo financí nemůže neuznati
oprávněnost tohoto požadavku dělnictva,
naopak musí jej v zájmu financí státních
podporovati, ačkoliv si nijak nezatajuje, že zavedením
vybírání daní z platů proměnlivých
srážkou vznikne zaměstnavatelům nové
značné břemeno. Ohled na zaměstnavatele
musí však ustoupiti zájmu státnímu
a oprávněnosti požadavku dělnictva,
a to tím spíše, že již za války
u některých velkých průmyslových
podniků (jako na př. ve Škodovce v Plzni) tento
způsob vybírání daní dohodou
mezi zaměstnavatelem a dělnictvem na jedné
straně a mezi berní správou na straně
druhé byl zaveden a plně se osvědčil.
Ostatně nyní, kdy instituce srážení
daně - aspoň pokud se týče platů
pevných - se úplně vžila, bude postavení
zaměstnavatelů v tomto ohledu podstatně příznivější
proti roku 1898, kdy zaměstnavatelé stáli
před nezvyklou novotou.
K provedení záměru, vybírati daň
i z platů proměnlivých srážkou,
stačí, když se obnoví původní
znění § 234, což se stane zrušením
císařského nařízení
ze dne 8. července 1898, číslo 120 ř.
z."
S tímto stanoviskem projeven byl úplný souhlas
ve finančním výboru a finanční
výbor přistoupil tedy v zásadě na
vládní návrh, který zde ministerstvo
financí předkládá. Výjimku
ze srážek bylo lze učiniti u takových
platů proměnlivých, jichž výše
se dá předem těžko zjistiti a které
se vyplácejí ve lhůtách poměrně
dlouhých. Tedy tam, kde jsou lhůty delší
než 4 neděle, tam ovšem jest velmi obtížno,
aby zaměstnavatel tuto daň srážel a
sám pak vybíral. Tedy na př. také
při kolejném, zkušebních (promočních)
taxách, tantiémách, presenčních
taxách, provisích a podobných věcech.
To bylo zásadní stanovisko, které zde ministerstvo
financí prohlásilo a ku kterému dal svůj
souhlas finanční výbor. Současně
pak do vládního návrhu přijat a do
1. článku vtělen byl návrh dra Fáčka,
dra Rašína a soudr., aby zrušena byla daň
z vyššího služného, která
se počínala vybírati jíž od služného
ve výši 6.400 K. Také s tímto návrhem
úplně souhlasil finanční výbor
a souhlas jeho byl jednohlasný. Tato daň, jak dovozuje
návrh dra Fáčka a dra Rašína,
byla břemenem snesitelným v dobách před
válkou, kdy služební příjem velké
massy nedosahoval ani dolní hranice této daně
a služné nad 15.000 K, nebo dokonce 20.000 K, bylo
řídkou výjimkou a znamenalo již značný
blahobyt. V dnešních platových a drahotních
poměrech je však daň tato břemenem nesnesitelným,
zejména uváží-li se, že k dani
z příjmů, vedle ní placené,
zavedena byla válečná přirážka
v r. 1916 a že nedávným usnesením Národního
shromáždění byla, r. 1919 počínajíc,
tato přirážka ještě značně
zvýšena. K tomu přistupuje, že také
samosprávné přirážky mají
tendenci vzestupu.