Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Slavné Národní shromáždění, račiž se usnésti o tomto zákoně:

ze dne ............ 1919, kterým se prodlužuje platnost § 23. novely k obecním zřízením zákona ze dne 7. února 1919 č. 76. sb. z. a nař. do konce roku 1920.

§ 1. Zmocnění, které bylo dáno vládě ustanovením § 23. novely k obecním zřízením zákona ze dne 7. února 1919 č. 76. sb. z. a n., by slučovala a rozlučovala obce a měnila hranice obcí a okresů dle ustanovení tohoto paragrafu, prodlužuje se do konce roku 1920.

§ 2. Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920. Provedení jeho ukládá se ministru vnitra."

Se strany pp. navrhovatelů stala se formální chyba, poněvadž pozměňovací návrh obsahuje jestě dodatek: "Po stránce formální budiž návrh přikázán výboru ústavnímu k projednání, aby neprodleně podal o něm Národnímu shromáždění zprávu". Zcela právem dalo tedy presidium, resp. sněmovní kancelář návrh tento do tisku.

Zpravodaj dr. Brabec: Slavné Národní shromáždění! Odvolávám se na prohlášení, které jsem jíž učinil, že se konformuji, a jen upozorňuji, že v pozměňovacím návrhu je v textaci malinká změna a že ovšem trvám na textaci původní. Zde totiž stojí: "Zmocnění, které bylo dáno vládě ustanovením § 23", kdežto ústavní výbor textuje: "Zmocnění dané vládě ustanovením § 23." Prosím tedy, aby zůstalo při textaci ústavního výboru. Co se týče věty "prodlužuje se do konce r. 1920", s tou se konformuji.

Posl. dr. Klouda: Velectěné Národní shromáždění! Návrh náš byl podán jako pozměňující návrh, jak výslovně bylo ujednáno. Návrh náš také již včera stal se předmětem jednání ústavního výboru a v ústavním výboru bylo učiněno jednomyslné usnesení za souhlasu zástupce vládního, který konformoval se návrhu našemu. Nyní jde jen o diferenci textovou. Souhlasím úplně s panem referentem a prosím, aby bylo hlasováno o pozměňovacím návrhu, kterému se pan referent přizpůsobil, takže náš pozměňovací návrh stává se součástí návrhu ústavního výboru, resp. pana referenta. Prosím slavné Národní shromáždění, aby návrh tak, jak ve stylisaci jej navrhuje pan referent, přijalo.

Místopředseda Udržal: Není nikdo více k slovu přihlášen, přistoupíme k hlasování.

Poněvadž se páni navrhovatelé s p. referentem dohodli, dám hlasovati o celém zákoně, který má jen dva paragrafy a o nadpise najednou, nebude-li námitek. (Námitky nebyly.)

Není žádných námitek, přistoupíme tedy k hlasování. Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Dám hlasovati ve znění, pozměněném pány navrhovateli za souhlasu s panem zpravodajem. Žádám pány členy N. S., kteří souhlasí s tímto zněním, aby povstali se svých míst. (Děje se.)

To je většina. Zákon je v prvém čtení přijat.

Změn textových žádných není?

Zpravodaj posl. dr. Brabec: Nikoli.

Místopředseda Udržal: Přikročím tedy ihned k hlasování ve druhém čtení. Žádám pány členy Národního shromáždění, kteří souhlasí se změnami navrženými, aby povstali. (Děje se.)

To jest většina. Zákon je přijat také ve druhém čtení.

Přikročíme k následujícímu odstavci denního pořádku. Na programu máme 2. zprávu výboru ústavního o předloze zákona, kterým zřizují se stálé seznamy voličské (č. t. 2041.).

Po dohodě s pp. referenty, bude-li k tomu dán souhlas Národního shromáždění, změním pořad, a sice na ten způsob, že by tato zpráva přišla jako odst. 5. na denní pořádek a bezprostředně by se projednávala.

2. zpráva výboru zásobovacího o návrzích členů N. S. J. Šamalíka, V. Ševčíka a soudr. (tisk č. 1852) a O. Hrejsy, Fr. Chaloupky a soudr. (tisk č. 1873) na zrušení rekvisic dobytka a uvolnění trhů (tisk č. 2036).

Není námitek? (Nebyly.)

Námitek není, přikročíme tedy k projednání zprávy této a prosím pana referenta, člena N. S. Chaloupku, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Chaloupka: Vážené Národní shromáždění!

Když dlouhotrvající válkou dohnána byla rakouská vláda k tomu, že musela přikročiti v r. 1916 k nucenému opatřování masa pro vojsko cestou, jak my jsme stále říkali, rekvisic, tu zřízení toto zavedeno bylo pouze v jedné polovině státu, a sice v Rakousku, kdežto v druhé polovině státu zůstal obchod volný. Zřízení to, při němž vláda sama diktovala ceny, nebylo v žádném poměru s tehdejšími cenami na volném trhu placenými a setrvalo od června 1916 až do dnešní doby takřka beze změny. Kdežto v druhé polovině říše v dobách těch placeny byly ceny za dobytek, jak úřední data dokazují, za zboží první jakosti 10 K 15 h až 11 K 90 h, byla u nás v tehdejší době stanovena cena za dobytek nejvýše 3 K 80 h. Tento nepoměr trval stále a trvá také i dnes, kdy vytvořila se z částí territoria uherského a z části naší jednotná československá republika. Jest pochopitelno, že nebylo možno potom přikročiti k takovému opatření na Slovensku, jako bylo u nás, a že bylo nutno učiniti opatření odlišné. Jest ovšem samozřejmo, že v jedné zemi, v jednom státu, pod jednou správou, za stejných podmínek výrobních, bez celních hranic není naprosto myslitelno, aby byla různost cenová, a následek toho byl ten, že přes to, že počet požadovaného dobytka byl stále menší a nedostupuje dnes daleko ani přírůstku, přece dodávání dobytka vázlo a vázne, a neznamená dnes již toto násilné opatřování pro civilní konsum snad ani jednu desetinu spotřeby. Že také ani pro vojenské kruhy není možno dodati potřebné množství, jest věci známou. Dokud bylo možno dobytek ten vybírati ve stájích větších hospodářů a hospodářů středních, kteří nejčastěji dodávati byli povinni, tedy jakž takž opatření tohoto dobytka bylo možné. Když však jest dnes nutno, po 3 a půl letech sáhnouti také již na ten dobytek starý, který vlastně za normálních poměrů dávno již by byl zpeněžen a novým nahražen, a jedině z toho důvodu zůstává, poněvadž nebyla možná cestou obyčejnou nějaká náhrada, pak sahati se musí na dobytek zemědělců drobných, těch, kteří mají pouze 1-2 kusy dobytka. V Čechách jest celkem 65 % veškerých krav v rukou držitelů těch, kteří drží 1-2 kusy dobytka. Jest samozřejmo, že tito zemědělci nemohli nic dodávati z toho důvodu, poněvadž měli jen to jedině, čeho potřebovali pro svou výživu a pro obhospodařování svých několika málo měr polí. Jakmile však tento drobný zemědělec odstavil tele a to tele poněkud vzrostlo, měl potom dva, event. tři kusy, a byla při těch 3 kusech již možna rekvisice. Naši drobní lidé chápali dobře tuto situaci, a následkem toho neodstavili ani jedno tele, prodávali veškerá telata, aby si zachovali staré, chovné kusy. Tedy hlavně z toho důvodu jest nutno, abychom učinili opatření, aby nastaly opětovně poměry normální, aby tito drobní zemědělci neprodávali telat pod rukou, poněvadž z toho nám vzniká velká národo-hospodářská ztráta, nýbrž aby je chovali dále.

Druhým činitelem v otázce dodávek jatečného dobytka jsou výkrmná hospodářství. Náš stav dobytka od té doby, co počalo hospodářství republiky, se lepší, a to dosti rychle. Ale proto, poněvadž není možno, aby v chovném a užitkovém dobytku nastal přesun, aby byla možnost, nakoupiti chovný a užitkový dobytek volně, jsou stáje právě těch, kteří vykrmovali dobytek, prázdné, a následek toho jest, že máme velmi málo dobytka jatečného. Jako na jedné straně přebývá píce, které se správným způsobem nevyužije, tak na druhé straně se píce nedostává a dobytek se špatně krmí. Z důvodů přesunu dobytka ze stáje do stáje jest potřeba určitého opatření, které by to umožnilo. Pro našeho zemědělce je to otázka kardinální, ale není to jedině a pouze otázka zemědělská, nýbrž je to otázka celostátní, poněvadž jest nesporno, že regenerace v chovu a zvýšení stavu dobytka nejméně na míru předválečnou znamená také zlepšení stavu našich polí, zvýšení produkce polní, a znamená v dobách pozdějších po této stránce naši soběstačnost. Z těch všech hledisek vycházeje, přišel zásobovací výbor k jednomyslnému názoru, že jest nevyhnutelně nutno, aby obchod dobytkem byl uvolněn.

Jsou zde ovšem určité obavy jedněch, podle kterých prý nedostane se velkým konsumním střediskům ničeho, na druhé straně jsou zase obavy, že by mohlo nastati překotné prodávání dobytka jatečného, a vojenská správa má obavy, že by za 2-3 měsíce nebylo žádného dobytka jatečného k disposici. Proto zásobovací výbor, obíraje se také těmito otázkami, navrhuje určité omezení, ne sice pokud se týče obchodu dobytkem, nýbrž pokud se týče porážení dobytka. Je nesporno, že za dlouhou dobu tohoto režimu bylo poměrně konsumující obyvatelstvo omezeno ve svém obvyklém požívání masa měrou značnou, a mohou snad ony obavy, které se pronášejí, že by bylo příliš mnoho dobytka poráženo, býti opodstatněny.

Já nechci je potvrzovati, já je nechci také vyvraceti, poněvadž přiznejme se, že tím, co děláme, vytvořujeme jisté novum, o jehož dalších účincích nemáme posavad žádných zkušeností. Tedy na základě toho činí návrh zásobovací výbor, aby spotřeba masa byla kontingentována i nadále, ale aby tento kontingent byl vyšší, nežli byl kontingent dosavadní, aby obsahoval také to, co dnes se podloudným způsobem zabíjelo a co přicházelo na trh za ceny mnohem vyšší nežli ceny, které budou jistě placeny za maso po uvolnění trhů, poněvadž v tomto obchodu, který prováděla každá restaurace ve velkém městě, v tom to prodeji, který prováděli lidé, kteří s odchodem dobytkem nemají nic společného, musilo býti vyjádřeno risiko, které bral na sebe ten prodávající na jedné straně a ten kupující na druhé straně, poněvadž činili oba dva věc nedovolenou.

Toto risiko odpadne a na základě toho doufám, že nebudou ceny masa tak vysoké, jako byly dříve v obchodu podloudném.

Shrnu-li veškeré momenty, které nás vedou k tomuto uvolnění, rekapituluji následovně:

1. v celém státu, který nemá žádných celních hranic a nemůže míti žádných celních hranic mezi sebou, musí nastati jednotnost v obhospodařování; buďto státní obhospodařování, které ovšem naprosto dnes selhává, nebo volnost zrovna tak, jako jest volnost na Slovensku;

2. vzhledem k tomu, že není možno učiniti určité přesuny dobytka chovného a užitkového, jest nutno otevříti trhy, aby hospodář od hospodáře mohl bez jakýchkoli formalit nakoupiti si dobytek a zastaviti buď na žír anebo k chovu; a konečně

3. jest nutno všemožným způsobem postarati se o to, aby odchov dobytka a odstav telat byl co možná nejrozšířenější.

Na základě veškerých těchto vývodů doporučuje zásobovací výbor Národnímu shromáždění tyto návrhy ku přijetí:

"1. Obchod s veškerým dobytkem jatečným, chovným i užitkovým budiž úplně uvolněn a vázán pouze na předpisy zvěro-policejní a živnostensko-právní.

2. Konati trhy a svody dobytka budiž znovu povoleno.

3. Budiž stanovena pevná cena masa hovězího v drobném prodeji, a to v okresích a městech soběstačných o něco nižší, než-li v Praze a velkých průmyslových střediscích, a budiž překročování této stanovené ceny co nejpřísněji stíháno."

Já při tom poukazuji k následujícímu. Situace na masném trhu vytvořila se takovým způsobem, že po uvolnění cen koží bylo možno oferovati na vojenské dodávky za cenu masa 5 korun. Uvážíte-li, že cena masa za slovenský dobytek k nám přivežený činí 20 korun, uvážíte-li, že jugoslavský dobytek k nám přivezený bude se vysekávat nejméně za 22 až 23 K, uvážíte-li, že argentinské maso mohli bychom dostat podle dnešního stavu valuty sem k nám asi za 30 korun, uvážíte-li však dále, že v jiných zemích, jak se o tom zmiňuji ve své důvodové zprávě, na příklad ve Francii, kde toto státní obhospodařování není, kde jest úplně volný obchod, prodává se jedno kilo masa za 12 až 16 franků, prodává-li se ve Vídni 1 kg masa za 80 korun, tedy z toho můžete usuzovati, že poměry u nás jsou naprosto neudržitelné a že my za dnešního stavu valuty nemáme naprosto žádné naděje a pomyšlení, že bychom mohli nějakým způsobem jiným, nějakým dovozem z ciziny krýti svou spotřebu masa. Masná spotřeba může býti kryta jen naší vlastní produkcí. A má-li býti naše masná spotřeba kryta, musí býti uspořádána tak, aby byl dobytek i na dále ještě ve větší míře chován, odchován a hlavně krmen.

4. "Pro zamezení snad překotného vybíjení jatečného dobytka budiž stanoven spotřební kontingent, a to v takové výši, která by odpovídala jak potřebě konsumu, tak také dosud seslabenému stavu našeho skotu.

5. Aby odchov mladého dobytka ještě účinněji byl podporován, budiž zakázáno požívati telecího masa vůbec, a telata, jež z různých příčin nutno zabíti, buďtež prostřednictvím organisací, úlohou tou pověřených, dodávána nemocnicím, ústavům léčebným a jiným humanním a veřejným institucím.

6. Ministerstvo železnic se vyzývá, aby zavedlo výminečně snížené tarify pro dopravu dobytka jatečného, chovného i užitkového, jakož i masa."

Doporučuji jménem zásobovacího výboru veškeré tyto návrhy k přijetí a dodávám jen, že veškerá tato usnesení zásobovacího výboru se stala za souhlasu veškerých stran v tomto slavném sboru zastoupených a sice jednomyslně. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Udržal: K debatě není nikdo přihlášen. Přikročíme k hlasování. Prosím, aby členové Národního shromáždění zaujali svá místa. (Děje se.) Způsob hlasování o navržených šesti resolucích jest tento: Budeme hlasovati najednou, není-li námitek v Národním shromáždění, (Nebylo.) Námitek žádných činěno není, budeme tedy hlasovati o všech resolucích najednou.

Prosím členy Národního shromáždění, kteří souhlasí se všemi šesti resoIucemi, aby povstali. (Děje se.) To jest většina. Resoluce jsou přijaty.

Přistoupíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž jest

3. zpráva výboru zemědělského a výboru technického o vládním návrhu zákona (tisk č. 1772), jímž se mění ustanovení zákona ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř. z., o zvelebení zemědělství stavbami vodními (tisk č. 2065).

Zpravodajem jest člen Národního shromáždění pan Ševčík, prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Ševčík: Slavné Národní shromáždění!

Jedním z nejlepších a všeobecně užitečných zákonů, jež předloženy byly slavnému Národnímu shromáždění, jest zajisté novela k melioračnímu zákonu z r. 1909 čís. 4, kterou si dovoluji jménem zemědělského a technického výboru slavnému Národnímu shromáždění doporučiti ku přijetí. Pravil jsem, že jest to jeden z nejdůležitějších a také všeobecně užitečných zákonů, o kterém se má dnešní Národní shromáždění usnésti. Nejdůležitější a všeobecně užitečný proto, poněvadž tento zákon nesměřuje a necílí toliko k povznesení zemědělství, necílí toliko k povznesení akce meliorační samé, nýbrž také k zajištění a povznesení výroby a plodnosti zemědělské a tím také k zajištění veškerých vyživovacích potřeb veškerého obyvatelstva v naší republice. Posavadní zákon meliorační v žádném směru nevyhovoval v dřívějších dobách, před válkou v Rakousku a tím méně vyhovuje nyní za nynějších změněných poměrů jak po stránce technické, tak i po stránce administrativní. Posavadní zřízení přípravné, ať to bylo sdělání projektů nebo schválení vodoprávního řízení nebo udělování zemských a státních podpor, bylo velice zastaralé, vleklé, loudavé, takže to trvalo mnoho měsíců, ba mnoho let, než projekty meliorační byly sdělány, než byly schváleny, než bylo vodoprávní řízení schváleno a než byly podpory státní a zemské uděleny. Mimo to nebyla kulturně-technická služba náležitě organisována a vybudována a proto také i práce nepokračovala tím způsobem, jak bylo žádoucno. V melioračním podnikání vůbec nebylo u nás žádného systému ani plánu, vše se provádělo nahodile, sporadicky ve všech koutech zemí a říše na všech stranách a podle toho, jak se kde nějaký zájem o věc nebo podnik meliorační jevil. A proto výsledky meliorací a melioračního podnikání nemohly býti takové, jak bylo žádoucno a jak zájem zemědělský si toho všeobecně vyžadoval. Je jisto, slavné Národní shromáždění, že u nás, v naší republice, v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku je ještě 1,750.000 ha půdy, která vyžaduje zmeliorování. Posud se meliorovalo průměrně ročně toliko 4500 ha. Kdyby, pánové, tímto tempem meliorace u nás byly prováděny jako dosaváde, pak bychom k tomu potřebovali 500 roků, než meliorování veškeré půdy v naší republice bude provedeno. (Hlasy: Slyšte!)