Útočí se na dra Beneše pro jeho názor
na politiku rakouskou. (Posl. Dyk: O to běží,
můžeme-li dodávat cukr, uhlí atd., když
sami nemáme!) Když se projednávala mírová
smlouva, jistě o této věci bylo mluveno.
Já netvrdím, že můžeme dodávat
uhlí tolik, kolik by náš soused potřeboval,
ale tolik tvrdím, že již tenkrát jsme
ty závazky měli. Původní vláda
je přijala za své a jestliže, se nyní
proti této vládě z těchto hospodářských
důsledků vyvozují důsledky politické,
není to ovšem správné. (Posl. Sechtr:
Minulá vláda se k tomu zavázala a nynější
vláda to musela převzíti!) Ovšem
že, hned původní vláda se k tomu zavázala,
to se samo sebou rozumí!
Upozorňuji zejména na to, že stát, jako
jsme my, kterému se dělají, jak jsme z úst
pana ministra financí slyšeli, překážky
s dovozem surovin z ciziny přes Jugoslavii a snad po Dunaji,
stát malý, jakým jsme my, který je
obklopen většinou nám národnostně
nepřátelskými anebo aspoň proti nám
zaujatými státy, nemůže voliti politiku
velké domýšlivosti, jak to snad dělali
Němci a jak by si to snad i mnozí naši lidé
přáli. (Posl. Dyk: Přejeme si jen, aby
se náš stát staral více o sebe, než
o jiné!) Já jen tvrdím, že směrnice
naší zahraniční politiky nezměnila
ani tato vláda, a že tato vláda v zahraniční
politice postupuje jenom ve šlépějích,
určených mezinárodní situací,
snad našimi povinnostmi, a určených dřívější
vládou koncentrační. Poměrů
vnitřních v naší republice vláda
také nezměnila. Aspoň ne tak podstatně,
aby některá ze stran měla příčinu,
nejen projevovat nedůvěru a nespokojenost s vládou,
- o to se mi nejedná - ale aby některá ze
stran českých prohlašovala: já nehlasuji
pro státní rozpočet.
Co se změnilo u nás? Slavné Národní
shromáždění, ta obava z násilné
socialisace u nás, ta obava, že soukromým podnikatelům
bude znemožněno individuelně se rozvíjeti,
podnikat, vyrábět, ta již je dávno překonána
a nevěří tomu nikdo, ani z těch, kteří
se jí bojí a kteří o ní píší
a mluví. Dělnictvo samo, které je na socialisaci
hospodářsky nejvíce interesováno,
řeklo svými ústy a svými časopisy,
že překotné socialisace si nepřeje a
že jen cestou evoluční v hospodářském
podnikání můžeme jíti ku předu.
(Poslanec dr. Jar. Stránský: Jen si přečtěte
"Červen"!)
Ale "Červen" předně není
dělnickým orgánem, za druhé není
to orgán naší strany a za třetí
je to soukromý podnik. (Posl. dr. Jar. Stránský:
Kdo je kolega Neumann?) Kol. Neumann není ani majitelem,
ani vydavatelem ani redaktorem. A jestliže se projevují
i odchylná mínění v tomto směru,
není myšlenky, není programu, který
by byl veden a o který by se bojovalo tak zvanou avantgardou,
středem, a ne také eventuelně i pozadím.
To je přece známá věc.
Uvnitř našeho státu nezměnilo se, zejména
v byrokratismu, nic. Strana národní demokracie ví
velmi dobře, že ve vyšších kruzích
naší republikánské byrokracie ona participuje
svými lidmi velikým procentem, ohromně větším
procentem, než strana naše.
A máme snad my, když tu a tam z důvodů
programových a třeba i někdy osobních,
dojde k nějakým kyselostem mezi stranami, dělati
konsekvence snad i v tomto směru, máme dělati
konsekvence dokonce i v naší byrokracii? To jistě
ne. Tedy také se nezměnily po této stránce
u nás poměry vnitřní. A tvrdí-li
někdo, že u nás jdeme příliš
rychle socialistickým programem ku předu, nechť
nikdo nezapomene, - to je štěstí po mém
soudu pro republiku - že u nás sociální
zápasy v zásadě jsou již vyřešeny,
že je to štěstím pro republiku, že
lidé cítí záruku v budoucnosti ve
své věci, neboť v jiných státech,
i tak zvaných silných, ententových, nevidíme
té jistoty. Třeba bychom viděli Francii opitou
vítězstvím a měšťanské
nacionální kruhy opité vítězstvím
nad volebním výsledkem, nezapomeňme, že
tam dochází k velkým a těžkým
bojům a srážkám o programy sociální.
Vidíme tak v Anglii, kde anglická vláda předchází
těmto sociálním bojům sama svými
návrhy o socialisaci atd.
Vidíme, že v Anglii tekla krev ze srážek
o sociální principy, tedy já tvrdím
pro svou osobu, že považuji naši republiku o hodně
honů u předu oproti ententovým státům
v ohledech sociálních a že republika naše
jest mimo krisi z bojů sociálních. (Výborně!)
Tedy nezměnilo se ani v tom směru nic, co se však
změnilo, slavné Národní shromáždění?
Já to chápu! Změnily se mocenské poměry
stranické u nás v republice. Strana, která
od let devadesátých vedla národ politicky,
kulturně, hospodářsky, strana, která
v sobě soustředila určitou sílu potence
duševní, strana taková, samo sebou se rozumí,
musí býti roztrpčena nad tím, když
najednou mocenské poměry stranické stranu
odstaví za druhořadého nebo v třetí
řadě činitele státního. Chápu
to. (Posl. Dyk: My nejsme žádná mladočeská
strana, s tou legendou byste mohli již skončiti!)
Ale jste zbytky mladočeské strany, mistře.
(Posl. Špaček: Jakživ jsem nebyl v mladočeské
straně!) Tak jste přeorganisováni. Pánové,
není to na vás útok, nýbrž jest
to prostě konstatování fakta s mé
strany. (Posl. Stivín: Vašatý umřel,
Špaček nastal! Veselost.) Jest to konstatování
fakta, musím však k tomu dodati: Kdo bere politiku
reálně, musí se spokojiti s vlivem takovým
ve veřejném životě a na vedení
státu, jaký mu počtem náleží,
a nesmí po mém soudě, ne nesmí, nemá
chtíti větší krajíc chleba politického,
než mu patří. Tak bychom se, myslím,
velmi dobře dohodli. Abych vás přesvědčil,
pánové, o svém subjektivním názoru
na tuto věc ... (Poslanec Šrámek: To jest
individualistické a ne socialistické!)
Socialismus přece nezamítá individualismu.
Poznamenávám, že pro svou osobu bych si byl
přál, aby až do provedení voleb byly
ve vládě a souručenství státním
všecky politické strany, a jestli někdo toto
souručenství někdy porušili, byli jste
to vy, kteří jste je porušili sami. (Hlas:
Proč?) Vždyť vás odtamtud nikdo nevyháněl.
(Posl. Dyk: Co psal kol. Bechyně? Posl. Pelikán:
Měli jste zůstat v Luhačovicích a
nejezdit do Turnova!)
Tedy co z této věci vyplývá pro mne?
- Hádejme se o programy politické, přeme
se o ideály, definujme si ty problémy, na které
se díváme každý zvláštním
svým způsobem, ale, přátelé
a velectěné shromáždění,
rok po převratu odpírati státu a republice
její existenční podmínky, odpírati
ji rozpočet, prohlašovati, že pro rozpočet
hlasovati nebudu, to nemohu pochopiti za žádných
okolností. (Výborně! potlesk.)
Kdyby to bylo staré Rakousko, kdyby byli zde Němci,
kdyby nás tiskli národnostně, kdyby nás
tiskli kulturně, kdyby nás tiskli hospodářsky,
chápal bych vše, ale lidé, kteří
o sobě tvrdí, že jsou republikány, lidé,
kteří o sobě tvrdí a tvrdili, když
z vlády šli, že pro republiku vykonají
vše, a nyní prohlašují, že budou
hlasovati proti rozpočtu, tedy, pánové, proti
komu jste, proti vládě? (Hluk.) Vláda
jest stát, vláda jest rozpočet? Opakuji to,
co jsem řekl: Ve Vídni to byli příslušníci
nynější strany národní demokracie,
kteří o rozpočtu tvrdili, že, co je
císářovo, dejme císaři (Výkřiky:
Kramár a Rašín!), tak to bylo ve Vídni.
(Posl. dr. Jar. Stránský: Když byli v oposici,
hlasovali vždycky proti rozpočtu!) Ne, pánové,
to je vaše věc, já říkám,
že to nemohu pochopiti. (Opětovný hluk.)
Přicházím, slavné Národní
shromáždění, ke druhému heslu:
"pracovat a šetřit". Dobrá. Jsem
pro to, pracovat. Dejme si otázku a zodpovězme,
kdo u nás pracuje a kdo u nás nepracuje. Nepracuje
u nás dělnictvo? Já to nemohu tvrditi. Ale
vy, pánové, také ne, poněvadž
jen ono dělnictvo nepracuje u nás, pro které,
bohužel, není možno práci sehnati a zjednati.
Nepracuje snad hornictvo u nás na Ostravsku? (Posl.
Sladký: A jak pracuje!) Vždyť víte,
že hornictvo pracovalo i určité doby přes
čas (Hlasy: I v neděli!), když vidělo,
že republika toho potřebuje. (Posl. Pelikán:
Brněnský projev železničních
zřízenců! Hlas: I na Kladně!)
Na Kladně také. Slavné Národní
shromáždění, o Kladně, myslím,
že máte mylný názor. Na Kladně
jsou poměry jiné, než celá řada
vás si představuje, věřte tomu, že
ano. Nepracují snad naši státní zřízenci?
Já, pánové, jsem byl svědkem dvou
případů, které mne až zarážejí.
Železniční zřízenci, pomocní
dělníci z dráhy, musili dokonce sáhnouti
k vyhrůžkám proti některým úředníkům
(Posl. Freimann: Státoprávním demokratům!),
když tito zúmyslně, ať již z důvodů
jakýchkoli, zdržovali dopravu na drahách. Ten
případ byl v Libni a ten případ byl
v Bubnech. Dělnictvo prohlašovalo, že, nebude-li
vláda míti tolik síly, aby poručila
svým úředníkům konati povinnost,
že ji vykoná samo. (Posl. Aust: To říkají
i dnes, včera mně to řekli železniční
zřízenci!)
Tedy dělnictvo pracuje, státní zřízenectvo
pracuje, zemské zřízenectvo pracuje a, slavné
Národní shromáždění (Hlas:
To také pracuje!), všechno by pracovalo, i ti,
kteří berou podporu, - až ovšem na výjimky
individuelní, které byly ale ve všech stavech
- kdyby podnikatelé mohli dělnictvu a lidem pracujícím
zisk anebo práci dát. Tedy mluviti o tom, že
nikdo nechce u nás pracovat, mně připadá
jako pohádka. Slova "keťas" a "nechce
se pracovat" tak zevšeobecněla a tak se jich
oboustranně zneužívá, že již
jest opravdu nutno, abychom tu věc náležitě
definovali.
Přicházím k otázce šetření.
Jsem také pro ně a zejména tam, kde to jest
nutno a kde to jest zdravé, ale, slavné Národní
shromáždění, šetřením
jsme si vždy nepomohli a já vím dokonce několik
konkretních případů bez vášně,
nýbrž věcných.
Když byl ministrem zásobování dr. Vrbenský,
- a dr. Vrbenský staral se opravdu o zásobování
- tak kde kdo na něho útočil a také
pan kol. dr. Rašín, zejména tehdy, když
složil svůj úřad ministerský,
a z dra Vrbenského fáma by byla udělala
největšího darebáka a největšího
poškozovatele zájmů lidu. Teď se najednou
ukázalo, že ten Vrbenský vlastně
byl geniální člověk proti poměrům
nynějším. (Posl. Sladký: Musel teprve
cestovati a navazovati se světem styky!) A na co narážel
tentokráte tehdejší ministr zásobování?
Na setření pana ministra financí. Kdybychom
byli bývali koupili potraviny v Americe, když stál
dolar 15-20 K, nebyli bychom jej platili 50 K, jako to děláme
dnes. Pan dr. Rašín šetřil také
na jiných věcech nesprávně. Kol. Jaroš
na jednu věc ťukl ve své řeči.
My jsme kupovali pro průmysl obuvnický kůže
z ciziny, platili bychom je bývali v naší měně
asi 40 K za 1 kg. Tenkráte pan dr. Rašín
nám valutu nechtěl povoliti. Když jsme dělali
nátlak, povolil nám ji tenkráte, když
již nebyla. Nástupce jeho prof. Horáček
při nejlepší vůli nemohl nám
vyhověti, poněvadž řekl: "Mám
snědený krám, nemám vůbec žádné
cizí valuty. " (Hlas: Kam přišla?)
Dnes kilogram kůže, kterou náš průmysl
obuvnický kupuje v cizině, stojí jen 140
K. (Hlasy: Slyšte! Slyšte!) Tedy na každém
jednotlivém kilogramu kůže prodělává
republika šetrností bývalého ministerstva
100 K. (Hlasy: Slyšte! Slyšte! Potom jdou agitovati
mezi živnostníky!) Teď mi řekněte,
je-li toto šetření správné.
Já vám dám další konkretní
případ. Pan dr. Rašín jako ministr
financí ze šetrnosti a ve snaze, - já mu ji
přiznávám - pomoci státu a státním
financím, zadržel polovinu peněz při
okolkování. My jsme žádali pro malé
drobné živnostníky alespoň vrácení
těch malých obnosů, které by byly
nepřesahovaly 10.000 K. Pan dr. Rašín
nás zamítl. (Posl. Petrovický: Nyní
se to zamítá také!) Nezamítá,
individuelně se ty věci povolují, pane kolego!
(Posl. Petrovický: To jest pohádka o červené
Karkulce!) Vy jste pracovník živnostenský,
povězte mi, pane kolego, když ministr financí
sebral obchodníku a živnostníku všechny
peníze, jak má podnikati, z čeho, za co?
Má jíti k bankám? Banky ani vůbec
s nimi nemluví. (Hlas: Za lichvářský
úrok! Posl. Aust: Tady dostane jedno procento ze zabavených
peněz a musí platiti 12 proc. z dluhu! Zeptejte
se bank! Posl. Svozil: Oni musí napravovat, co Rašín
zfušoval!)
Předseda (zvoní): Slovo má
pan kol. Slavíček.
Posl. Slavíček (pokračuje):
Vidíte tedy ze tří konkretních případů,
že není docela zdravé, šetřiti
za každou cenu a zcela správně, byť bych
se všemi jeho vývody nesouhlasil, ministr financí
řekl: Musíme dělati rozdíl v šetření
a šetření, v investicích a v investicích.
Když se mi investice zaručeně budou rentovati,
pak nemám práva šetřiti a chybuje, národohospodářsky
vzato, ten, kdo šetří. Podám jen malý
příklad na př. s telefony. My jsme nadávali
na rakouskou vládu, vytýkali jsme jí to ve
vídeňské sněmovně, že
nechce dělati telefony, ač jest dokázanou
věcí, že na každé telefonní
lince stát vydělává ohromné
peníze. Tedy proč šetřiti na takových
věcech, když stát má garantováno,
že vydělávati bude? Tedy to heslo, šetřiti
a pracovati: mělo by být ještě doplněno:
Modli se, pracuj a mlč! (Posl. Dyk: A koalice ti požehná!
Veselost.)
Nyní prosím, dovolte ještě jen malou
věc zodpověděti. Vytýkaly se dělnictvu
vyšší mzdy, vytýkaly se úředníkům
vyšší platy, vytýkaly se zřízencům
vyšší příjmy.
Upozorňuji, že je to jen zase záměna
slov a sice proto, kdyby část těchto platů
unikala za hranice, pak bych řekl: Ano, máte pravdu,
stát se tím ochuzuje. Když my ale bezpečně
víme, že vyšší mzda jednoho, druhého
i třetího elementu zůstává
uvnitř republiky, pak, národohospodářsky
vzato, jest to jen určité přesunutí
hospodářských pramenů jedné
vrstvy na druhou, je to určitá změna cirkulace
hospodářských poměrů v republice,
ale nikoli škoda státu, škoda republiky.
Upozorňuji ještě na jednu věc. Mluvčí
národní demokracie dr. Rašín
se zmínil o podpoře v nezaměstnanosti. Nikdo
jí více nepotírá než socialisti,
a socialisti měli tolik kuráže, že vydávali
i seznamy osob, podporu nezaměstnaných beroucích,
aby je přinutili mravně konati svou povinnost jako
občany. Ale, pánové a dámy, není
třeba o té věci dlouho mluviti. Jestli se
děly chyby tam, děly se i jinde. Znám lidi,
kteří se honosili cítěním národním,
nosili sokolské odznaky, byli ve všech národních
spolcích, a při tom bez ohledu na národ a
republiku pašovali věci, ať zboží
nebo potraviny, za hranice za ceny nehorázně vysoké,
neohlížejíce se na ideály, ani na morálnost,
ani na republiku.
Tedy paušalovat jest velmi těžko. A podpory v
nezaměstnanosti neodklidíme tím, když
budeme posílati legiony našich dělníků
do Francie. Jaké bychom to dělali hospodářství,
když na jedné straně statisíce lidí
z ciziny se k nám vrací, kdy se vrací sta
lidí z Dolních Rakous, z Rakouska a z alpských
zemí vůbec, a když na druhé straně
budeme posílati svou hospodářskou mízu
na práci do ciziny, do Francie? Udělejme třeba
10 miliard dluhů, kupme zboží, zaměstnejme
lid doma a vyvážejme hotové výrobky,
ale nevyvážejme naší mízy národohospodářské
pryč. (Souhlas.)
Upozorňuji na konec na vývody p. kol. inž.
Bečky, pokud tiskové kanceláře se
týče, že neběželo nám o
to, zda banky ji budou financovati nebo ne, ale běželo
nám o to, aby se neopakovala analogie poměrů
vídeňských. Tisková kancelář,
peněžní bursa, noviny, vždyť to všecko
bylo v rukou určité kliky, která si dělala
kursy jednotlivých kapacit peněžních,
jak chtěla. Pamatuji se na jeden případ ve
Vídni, že tato klika hodila ve Vídni heslo,
že je zavražděn ruský car. Tři
dny tato klika, mající tiskovou kancelář
v rukou, nevyvrátila této zprávy a ruské
cenné papíry letěly tou měrou dolů,
že konsorcium bank a tato klika vydělaly za tři
dny 21 milionů rublů. (Posl. Bečka: To
byla zcela jiná banka a jiné poměry! Toho
nejsou naše schopny!) Já bych si to přál,
kdyby tomu tak bylo.
Máte pravdu, že naše banky vznikly z původních
počátků a z hospodářské
poroby našeho národa, vždyť to víme,
jak se to zřizovalo při první záložně
ve Vlašimi - mistrem obuvnickým a plátenickým
atd., atd. Vždyť to víme. (Hlasy: Máte
pravdu!)
Jenže bohužel je také ještě jedna
pravda a ta značí, že celá řada
bank se pouštěla do obchodů, které nebyly
dvakrát korrektní a které končily
soudním projednáváním. My to nebezpečí
jsme oprávněně viděli a proto jsme
se dotazovali.
Štěstí pro stát a tiskovou kancelář
by to žádné nebylo, kdyby banky financovaly
tiskovou kancelář se zárukou státu,
že investovaný kapitál se zúročí
6 proc. Já jsem žebrák proti bankám,
jsem žebrák proti nim, ale tolik vám řeknu,
že když mi stát zaručí 6procentní
zúročení kapitálu investovaného,
i naše maloživnostenské záložny ten
kapitál půjčí. (Hlasy: Tak to udělejte!)
Ovšem že je půjčí, každý
je půjčí. Není to žádné
štěstí. A jestli dle konce řeči
pana inž. Bečky, když se tady podala interpelace,
banky řekly: Ne, my do toho nepůjdeme, je zase nejlépe
vidět, že ti pánové jsou tak citliví,
že ani nesnesou veřejné kritiky. Ale, pánové,
nezapomínejte ... (Hluk a výkřiky.)
Místopředseda Konečný (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Slavíček (pokračuje):
... ještě na jednu věc. My jsme dělali
expropriační zákon, prozatím jenom
pozemků se týkající. Nezapomínejte,
že národ má ve své moci, když to
uzná, třeba kuratelu na banky dáti. Nezapomínejte,
že tu moc má. (Hluk. Výkřiky.)
Dvě věcné poznámky. Musím ukončiti,
poněvadž mě pan předseda upomíná.
Jedna z nich značí: nepřál bych si,
aby cedulová banka naší republiky byla akciovou,
poněvadž se právě obávám
toho, že by se akcií mohli zmocniti lidé, kteří
by udávali hospodářský tón
v republice, jako jej udávali za starého Rakouska.
Nevím, nebylo-li by lépe, kdybychom do cedulové
banky zatáhli konsorcium našich bank na jednom, svazy
družstevní na druhém, svazy zemědělských
společenstev a zemskou jednotu hospodářských
společenstev na třetím místě,
aby všecky složky národa hospodářsky
participovaly na cedulové bance, aby se tak mohly umisťovati
event. peněžní transakce, o nichž mluvil
pan ministr financí.
Na konec pak prosím jen o zodpovědění
otázky celého Národního shromáždění:
Co bude škoditi republice v cizině na reputaci více,
zda rozumná kritika, zda evoluce v hospodářském
vývinu, ať třeba v socialisačním,
rychlý postup v kulturních věcech, nebo když
jedna ze stran, která tradicionelně dělávala
positivní politiku a která pomáhala ... (Výkřiky
ve středu: Vždyť ta strana tu není!)
Pánové! Že se tolik stydíte za minulost!
Já ne. Já se tomu divím. Naše strana
také. (Hluk a výkřiky.)