Jedno je jisté, že při lepší administrativě
u nás by bylo možno získati nepoměrně
vyšších příjmů. Já
jsem již při projednávání řádného
rozpočtu ve výboru v létě na to poukázal,
jaké ohromné obnosy denně nám ucházejí
jedině při dopravě tím, že nejsou
stanice opatřeny lístky. Tehdy bylo poukazováno
ministrem, že tiskárny dobře nefungují
a že včas nedodávají. To není
ovšem důvodem, poněvadž, nefungují-li
tiskárny, má si ministerstvo zříditi
tiskárnu samo, ale není myslitelno, aby lístky
se vydávaly hromadně ve vlaku a aby tak sta a tisíce
utekly, poněvadž ten konduktér není
s to, obsáhnout to veliké množství lidí.
Rovněž tak se to má s otázkou vybírání
daně. Všechny protestované daně v době
války snad nejsou ještě zaplaceny. Člověk
se schází s lidmi, kteří říkají:
já nemám ještě zaplaceno za rok 1914
a 1915. Slyšíte, že převodní poplatky
se předepisují za rok, za 2 léta i později.
Náš celý ten berní aparát je
zaplaven soupisovými archy, je opravdu obava, jestli celý
ten náš berní systém neztroskotá.
Je pochopitelno, když dostaví se nepřesnost,
když již předem každý ví,
že ten platební arch v udanou lhůtu nedostane,
že také mizí úcta k zákonu a
k vykonávání svých povinností.
Každý jistě uzná, že doba tvoření
se nového státu je těžká a že
v prvém roce nebylo možno ihned vytvořiti velký
hospodářský plán, podle kterého
by mohl stát býti spravován, ale je také
jisté, že z půjček nemůžeme
věčně žít a že je třeba
tvořiti nové hodnoty. Rozpočet náš
trpí jednou vadou: totiž tím, že položky
investiční jsou v něm malé. Omluviti
se to dalo v prvém roce, ale těžko omluvitelno
je to v druhém roce. My mluvíme o elektrisaci celého
státu, my víme, že uhelná kalamita nepotrvá
jenom letošní rok, ale že s ní budeme
zápasiti ještě snad několik let, my
víme, že cena uhlí valně nepoklesne,
následkem čehož energie stává
se dražší a dražší, a my se
přece jenom bojíme pustiti se do staveb vodních,
ač lze předem jistě říci, že
by se kapitál do toho investovaný velice dobře
úročil. My dovedeme vyplácet miliardu na
podpory, ale nedovedeme si do rozpočtu dát miliardu
na nové stavby. Náš průmysl nemůže
se dostati do normální své výkonnosti;
nedostatek surovin jest ještě stále citelný.
A při této otázce chci poukázati na
veliké škody, které nám vznikly letošního
jara tím, že nebylo u nás s dostatek pochopení,
dovolit průmyslu, aby mohl laciněji nakoupiti venku.
Byly u nás celé průmyslové skupiny,
které mohly si opatřiti před 7-8 měsíci
suroviny na dlouhodobé úvěry, nepustily se
ven ze země, nedaly se jim pasy. Já mohu třeba
o kůži říci, že, kdyby se tak úzkoprse
z jara bylo nepostupovalo, mohlo býti nějakých
1000 vagonů tohoto zboží zakoupeno za ceny
4-6 K, kdežto dnes na zimu se platí 30-35 K.
Ta snaha a obava, nesnížiti kurs naší
koruny, nás přivedla k tomu, že musíme
dnes platiti 10krát více a jsme v tom nebezpečí,
že toho produktu bude zde nedostatek a že přece
jen budeme míti nezaměstnanost. Naproti tomu, kdyby
se byla dělala jiná politika z jara, kdyby se sem
pustily suroviny, mohli jsme již dnes věci, po kterých
jest ohromná poptávka, ve vůkolních
státech zpeněžiti a dostati cizí valutu.
Bylo zde již mluveno o vybudování konsulární
služby. Je smutné dnes, kdy na každé zprávě,
jejíž opoždění mnohdy znamená
miliony, kdy na každé zprávě záleží,
je-li podána dnes a ne zítra, musí si stěžovati
ministerstva, jak finanční, tak obchodní,
že naše konsulární služba není
obstarána.
Jest pravda, ty položky v rozpočtu nejsou veliké,
bylo by však snad lépe, kdyby byly třikráte
větší a kdybychom měli jistotu, že
za konsuly jsou vybírání opravdu lidé,
kteří věci rozumí a nikdy ničeho
neopomenou. Myslím, že dnes v první řadě
naší republice, která jistě nebude dělat
nikdy výbojnou politiku, musí se jednat o to, aby
měla jako zástupce v cizině lidi hospodářsky
schopné a dobře orientované, kteří
vědí, že každé opomenutí
by nás trestalo těžce. My nejsme státem,
který by měl kolonie, a ta doba nedostatku průmyslových
výrobků a ta honba za nimi jistě za několik
let pomine.
Bylo by těžkou chybou, kdybychom teprve své
trhy měli hledat. - Ta doba jest dnes! - Jestliže
nechytíme dnes ničeho, potom bude se nám
to těžko dohánět. Daní z obratu
zboží, kterou jsme nedávno odhlasovali, jistě
se dostalo co možná vysoké nepřímé
daně širokým vrstvám, neboť, jak
již zde bylo řečeno, nikdo ji nebude platiti
sám a bude ji přenášet na konsumenty.
Při nové berní soustavě bude třeba
bráti ohled k širokým vrstvám lidovým
a voliti takový berní systém, aby široké
vrstvy lidové, ať jsou to dělníci nebo
gážisté, byly náležitým
způsobem šetřeny. Jest třeba, aby pozemkový
úřad, který jsme si utvořili, řekl
bych, rychlým tempem pracoval na rozdělení
půdy.
My potřebujeme lidí, kteří by byli
schopni platiti daně, a jsem jist, budeme-li míti
několik desetitisíců zemědělců
menších, že výnos daní na venkově
bude několikráte zhodnocen. My můžeme
tímto způsobem zjednati si velký okruh nových
poplatníků.
Pan dr. Rašín ve své řeči poukázal,
že Národní shromáždění
a zejména vláda mají se starati, aby ke každé
položce nalezena byla úhrada. Toť zásada
jistě velmi správná. Je však otázkou,
je-li v prvním roce své samostatnosti naše
republika s to, aby mohla okamžitě hraditi veškerá
vydání, vydání nepředvídaná,
vydání spojená s tvořením se
státu, jest otázkou, nemá-li snad také
budoucím generacím nějaká část
býti ponechána za to, že tato generace jim
ke státu pomohla.
Pan dr. Rašín tázal se dále, bude-li
vláda prováděti distribuci potravin tím
způsobem, že nechá na ně dopláceti
stát, že náš deficit příště
opět může býti nepoměrně
zvýšen. Bylo zde již podotknuto finančním
ministrem, že vláda hodlá tento deficit hraditi
z věcí, které jsou průmyslem vyváženy
a na kterých průmysl právě těmi
valutárními poměry získává.
Ale i kdyby toho nebylo, kdyby i stát musil dopláceti
a kdybychom snad musili jej nějakým stem milionů
zatížiti, nikdy bychom nedoporučili, aby chléb
v této kruté době snad byl lidu zdražován.
Jsou snad lidé, kteří by mohli zaplatiti
několikanásobně dražší chléb,
nedělalo by to obtíží, ale lid, který
jest z většiny na chléb odkázán,
by to jistě těžce nesl.
Pan kol. Rašín se tázal, kdo jest vinen
tou zásobovací anarchií, a dále, proč
nám vláda neřekne, kde vězí
kořen zla. Já bych řekl, že pan kol.
Rašín docela dobře jistě ví,
kde ty příčiny vězí, že
nemáme žádných zásob, snad jest
to trochu také jeho vinou, protože, když on byl
ministrem financí, upínal kapsy a nechtěl
dopustiti, aby větší zásoby, než
snad potřebí, byly přivezeny. Že při
poměrně příznivých žních,
které jsme letos měli, trpíme nedostatkem,
jest snad částečně zaviněno
kalamitou dopravní, uhelnou a nedostatkem minerálních
olejů, ale já bych řekl, největší
vina vězí v nedostatku vědomí povinnosti,
ať již se jedná při tom o úředníka,
který nechá zbytečně vagony státi
několik dní na nádraží, ať
se jedná o mlynáře, který provádí
pasivní resistenci, nebo ať se jedná o rolníka,
který v čas neodvádí. Jedno jest jisto:
že dnes není zde nebezpečí při
nekonání povinností, že někdo
bude povolán k vojsku, jedno jest jisto: že nehrozí
v republice ty tresty každému, kdo nekoná povinnosti,
jako hrozily za starého Rakouska. Mnohý může
říci, že jest třeba silné ruky,
ale já jsem jist, kdyby vláda větší
energii a silnější ruku ukázala, že
se jí bude říkati, že je to nějaká
taková ruská manýra (Hlas: Teror!),
že konce, jakmile na tuto půdu vstoupíme, mohou
se státi nedohlednými.
Dále bylo zde poukázáno panem kol. Rašínem
na příčiny stavební nepodnikavosti.
A on viděl nedostatek snahy v podnikání v
tom, že dříve platil nájemník
jednu pětinu svého příjmu nájemného,
dnes, poněvadž činže se nesmějí
zvyšovati, naproti tomu mzdy však stouply, platí
6-8 procent, což prý pochopitelně mu žádné
výhody nepřinese, poněvadž prý
to v drahých potravinách atd. musí zase zaplatiti,
ale má to za následek, že při té
situaci nikdo nechce podniknouti nové stavby. My bychom
mohli to obrátiti a říci: snad proto, že
byla zadržena polovina vkladů, nechce nikdo nic podnikati.
Ale ani to není pravda, poněvadž jest jisto,
že nedostatek stavebních hmot, drahota stavebních
hmot, nedostatek dopravních prostředků -
a zejména dopravní prostředky hrají
při tom největší roli - k tomu přispěl,
že se dnes nestaví. Vždyť ten, kdo by chtěl
opravdu stavěti, nemusí se obávati, že
se mu kapitál vložený nebude rentovati. On
ví předem, že jeho stavba bude osvobozena od
daní na řadu let, on ví, že ustanovení
o nájemném nevztahuje se na nové byty, tedy
tady jistě žádné nebezpečí
v tomto směru nehrozí. Já jsem jist, že
příštím rokem, jakmile celá řada
družstev dělnických a úřednických
počne stavěti, že stavební ruch konečně
dostane se do chodu a že snad touto zimou krisi bytovou v
největším jsme překonali.
Pan ministr Sonntág velice pěkně mluvil o
potřebě rozpětí naší výroby
průmyslové a dokazoval nám snahu vlády,
průmysl v tomto směru podporovati. My můžeme
podobnou řeč jen vítati, poněvadž
víme, že jen tvořením nových
hodnot můžeme se dostati z finanční
tísně a můžeme se dostati z finanční
závislosti, ve které ještě od převratu
vězíme. My víme, že jest třeba
rychle jednati, neboť jest nebezpečí v prodlení.
Pak-li se nepodaří našemu průmyslu,
dostati se včas na cizí trhy, hrozí nám
nebezpečí, že nás druzí předejdou.
Já chci poukázati jen na jedno odvětví
výroby, na průmysl obuvnický, který
u nás jest ohromně rozvětvený, v němž
zaměstnáno jest půl druhého sta tisíce
dělníků, který zde snad má
260 továren a který jest odkázán z
80 aneb 85 % na vývoz. Ten jest odsouzen k veliké
stagnaci, poněvadž nemá dostatek produktů,
naproti tomu veliká Anglie zřídila a zdokonalila
svůj průmysl obuvnický během války
do té míry, že nejen zásobovala svou
vlastní armádu, ale zásobovala všechny
téměř armády spojenců a vyrobila
za 3 neb 4 roky války 70 milionů párů
bot. Jistě snahou výrobců anglických
bude, aby udrželi výrobu na té výši,
a jistě jejich snahou také bude, aby dostali se
na trhy, které jsme dříve my ovládali,
na Balkán, na Východ atd. Nemohu ovšem souhlasiti
s druhou části jeho řeči a sice s
vyzdvihováním toho stanoviska, že naše
příští banka má býti akciovou,
že jako akciová bude čtyřdohodovými
státy příznivěji přijata, než
jako banka státní. Je věci sporu, a správně
na to v rozpočtovém výboru p. prof. drem
Horáčkem bylo poukázáno, která
forma jest lepší. Dlužno vždycky také
přihlížeti k individualitě státu,
a já myslím, že povaze našeho státu,
povaze našeho národa daleko lépe by odpovídalo
utvoření banky státní než akciové.
Než konečně to jest věcí, kterou
jistě rozřešíme v tom smyslu, jak by
to tužbám a potřebám našeho národa
nejlépe odpovídalo.
Pan inž. Bečka pravil, že jsme si svou situaci
v cizině poškodili, že teď bude těžko
doháněti, a že snad dlouho to bude trvati,
než se nám podaří si ji zlepšiti.
Nevím, čím jsme si svou situaci poškodili.
Snad tím, že mluvíme o socialisaci, nebo snad
tím, že to tempo sociálního zákonodárství
u nás je snad rychlejší než jinde? Tedy
máme tímto způsobem dělati koncese
čtyřdohodovým kapitalistům, abychom
se jim zalíbili? Nebo je snad toho příčinou,
že je to dnes vláda socialisticko - agrární,
tedy ten systém vládní?
Správně již na to poukazoval prof. Engliš
v debatě před týdnem, kde rozeznával
mezi národy, které nás pomáhaly osvobozovati,
a mezi jejich kapitalistickou třídou, která
nás chce dostati do područí. Jedno jest jisto:
že se kapitalismus, anglický ani francouzský,
neohlíží na to, že jsme jeho stoupenci,
a že stejně vedle nás Jihoslovany a Poláky,
všechny osvobozené národy, chce i do budoucna
míti od svého kapitálu odvislé. Dále
zde poukázal p. inženýr na nesprávnost
položky hospodářských rad v rozpočtu,
kterážto položka byla prý již výborem
a také Národním shromážděním
jako nepřípustná odmítnuta, ale že
přes to do rozpočtu se znovu dostává.
K celé povaze té věci chci říci,
že jest pravda, že již v létě byla
tato položka odmítnuta finančním ministrem,
který poukázal, - tehdy pan kol. Rašín
- že si to mohou dáti ministerstva ze svých
fondů. Ale jest také pravda, že na této
položce ministerská rada zprvu se usnesla, aby do
rozpočtu byla vřazena. A nikde není psáno,
že to, co jednou Národní shromáždění
zamítlo, v druhém roce nebo při příštím
projednávání rozpočtu nemůže
býti do rozpočtu zařazeno. Myslím,
že tu snad více rozhoduje ta okolnost, že jsou
to právě hospodářské rady,
které, ač nejsou stranicky složeny, tedy jsou
složeny ze stran i z příslušníků
stran socialistických, jsou složeny z příslušníků
všech stran, přece jenom stávají se
někomu nepohodlnými a jejich činnost nerada
se vidí. Myslím, že hlavní kořen
zla, že musíme ještě pracovati v našem
rozpočtu s velikým schodkem, jest jen ta okolnost,
že průmysl a obchod nemůže se dostati
do toho nutného rozpětí a že tím
okamžikem, jak bude možno intensivně vyráběti,
jak bude možno cizí trhy ovládnouti, že
tím okamžikem zmizí také nezaměstnanost
a s ní také celá řada položek,
které dneska dělají nutná vydání.
Intensivní hospodářskou činnost podporovati,
je naší největší vůlí
a v této snaze hlasujeme pro všechna vydání
dnešního rozpočtu, která uznáváme
jako nutná a naléhavá. V té snaze
také chceme i na příště k prospěchu
státu pracovati. Žádáme ovšem na
druhé straně, aby stát vůči
pracujícím vrstvám, vůči dělnictvu
konal svou povinnost a zejména aby na poli sociální
politiky vykonáno bylo všechno to, co je nevyhnutelno,
zejména aby bylo postaráno o lid, který válkou
ohromně trpěl, váleční poškozenci
aby měli zaopatření v našem státě
nejlepší. Tím končím. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda: Slovo dále má pan kolega
Slavíček.
Poslanec Slavíček: Slavné Národní
shromáždění! Při rozpočtové
debatě chtěl bych se tentokráte držeti
tří projevených hesel a na ně odpověděti.
Jest to heslo: pracovat, šetřit, jest to heslo třetí:
důvěra či nedůvěra k vládě.
Já se pamatuji, že rozpočet byl označen
panem drem Rašínem za nedůvěru,
či důvěru k vládě. A já
se také pamatuji, že byly doby, kdy příslušníci
nynější strany národní demokracie
za Rakouska označovali rozpočet ne za důvěru
či nedůvěru k vládě, nýbrž
prohlašovali rozpočet státní za nutnost
státu (Hlasy: Slyšte!) a při té
příležitosti zdůrazňovali: Co
jest císařovo, dejme císaři, co jest
státu, dejme státu, atd. atd. Tedy jinými
slovy řečeno: politika jest opravdu politika, a
vše jde naznačiti směrem takovým, který
hoví postavení té či oné strany,
nebo který hoví někdy určitým
cílům té či oné strany; a přicházím
tím k heslu: důvěra či nedůvěra
k vládě.
Slavné Národní shromáždění!
Kdybychom my jako strana měli pitvat od začátku
naší svobody všechny příčiny,
které by měly vésti k nespokojenosti u nás,
pak vám otevřeně řeknu, že již
bychom dávno musili býti z vlády venku, prostě
z toho jednoduchého důvodu, protože, přinesl-li
někdo pro stát, pro republiku ty největší
a stranicky nejtěžší oběti, pak
to byla strana naše (Výborně!), která
měla celé veřejné mínění
i před válkou, která měla celé
veřejné mínění zejména
po převratu a zvláště tehdy, když
celá řada našich lidí úpěla
jednak v žalářích, jednak byla persekvována
na vojně atd. atd. My bychom již dávno musili
býti z vlády venku, již proto, poněvadž
při sestavování vlády jak první,
koncentrační vlády, tak i této koaliční
vlády nebylo vyhověno všem našim požadavkům,
které jsme kladli. Musili bychom býti z vlády
venku již také proto, poněvadž na různých
a vynikajících místech nejsme zastoupeni
svými příslušníky tak, aby to
odpovídalo síle a početnosti naší
strany (Tak jest.) Kdybychom měli rekriminovati,
musili bychom říci: ať si vede republiku, kdo
chce, ať si zodpovídá za republiku také
kdo chce, my půjdeme za svým cílem, udržeti
si sympatie širokých nemyslících davů,
abychom z voleb vyšli pokud možno nejsilnější.
Ale byli bychom bývali špatnými Čechy
a ještě horšími republikány a byli
bychom se jistě zpronevěřili svým
tradicím. (Výborně!) Já lituji
ve stranických sporech v nynější době
jen jedné okolnosti a ta jest, že tu ještě
nejsou Němci a Maďaři. Mám za to, až
budeme míti tady předmět, na který
budeme moci někdy útočiti, s kterým
budeme se moci hádati a příti, snad ty stranické
poměry mezi námi přece trochu sleví
na té ostrosti, kterou mají dnes. (Hlas: Velmi
dobře řečeno!)
Z čeho vyplývá nedůvěra k vládě
u některých politických stran? Změnil
se kurs vlády v zahraniční politice, či
změnil se kurs ve vnitřní politice našeho
státu? (Posl. dr. Jar. Stránský: Trochu!)
V zahraniční politice nynější
vláda postupuje věrně v programu a tendencích
vlády první, vlády koncentrační.
Ba v zahraniční politice na vynikajících,
vlivných a odpovědných místech, řekněme
v Paříži, jest přece representant strany
Národní demokracie pan dr. Kramář
který jistě, když není ministr zahraničních
záležitostí přítomen, osobně
tam vede celou politiku naší republiky v tamějších
diplomatických kruzích. (Hlasy u nár.
demokracie: Jak to?) Tedy aspoň si to přisvojuje.
(Odpor u národních demokratů). Tak
si je přisvojujete sami. Tedy, kdyby naše vláda
opustila naznačené cesty v zahraniční
politice, máme za to, že by bývaly nejen strana
Národní demokracie, ale také i jiné
strany našeho národa s nynější
vládou nebyly souhlasily. Jestli na příklad
ministr zahraničních záležitostí
dr. Beneš projevil svá přání,
své tendence politické v zahraniční
politice nyní a vytlouká se z toho stranický
kapitál, ano dokonce se proti němu útočí,
pak prosím, nechť nikdo nezapomíná,
že zahraniční politika, jak jsme ji pojímali
těsně po převratu, a nynější
zahraniční politika nalézají se v
diametrálním rozdílu. Těsně
po převratu celý náš národ měl
sugesci, všemi účastníky všech
politických stran, kteří se tehdy vrátili
z ciziny, vsugerovanou, že se nemusíme o nic starat,
že dostaneme všechno, čeho si přejeme,
ba že dostaneme víc, než jsme žádali.
Duše českého národa byla tak opojena
těmito nadějemi a touto sugescí, že
se zdálo, že nemusíme hnouti ani prstem a že
máme krásnou, skvělou budoucnost pro sebe
zajištěnu. Když však nyní začínají
se trhat i koncentrační nitky politiky ententové,
když nyní sama Amerika začíná
uhýbat od povinností, které tenkráte
zcela jinak celkově pojímala, zajisté že
také i Francie, Anglie, i Italie i jiné státy
interesované na šachovnici mezinárodní
a světové politiky se jinak zařizují,
což je nejlépe vidět z toho, že Francie
rychle a rychle ve strachu před nebezpečím
se strany Německa uzavírá užší
komplot, užší přátelství
a spojenectví atd.
A nám z toho vyplývá, že my, když
se nemůžeme se svou politickou existencí spolehnouti
na tu velkou myšlenku trvalého světového
míru, na ligu národů, kterou representoval
president Wilson, kterou měla garantovat Amerika, že
my také přirozeně potom i v zahraniční
politice musíme tu a tam uchýliti se od původního
pojmutí a že musíme obracet se k svému
okolí; co bychom měli dělat, abychom si politiku
zajistili. A jestli dr. Beneš, kterého já přirozeně
tímto nijak nechci za každou cenu hájiti, jestli
ve svých vývodech o zahraniční politice
snad řekl něco o Rakousku, snad i o jiných
okolních státech, jestliže jest nyní
za to činěn zodpovědným a jest dokonce
na něj útočeno, pak prosím, počkejme
se svým úsudkem na autentické sdělení
jeho samého a nezapomínejme, v jaké situaci
žijeme, nezapomínejme, že musíme s okolními
státy žíti v dobrém a že nemůžeme
vůči nim harašit šavlí, jak dělalo
kdysi Německo vůči menším a vojensky
méně vyzbrojeným státům.