My uznáváme, že nebylo snad možno, celý
státní rozpočet na r. 1920 dnes předložiti.
Vděčně kvitujeme, že rozpočet
byl předložen již dnes. Víme dobře,
že rozpočet na r. 1919 byl předložen teprve
v červnu. Tedy naše finanční správa
dostává zase tempo. Že nemohl býti předložen,
jest odůvodněno snad tím, že jednotlivá
ministerstva nedodávala v čas své zprávy,
naší dislokací: Paříž, Praha
a konečně jistě také i tím,
že i náš aparát finančního
ministerstva není jistě tak vyspělý,
aby mohl tak snadno vše ovládnoutí.
Pan ministr financí mluvil velmi obšírně
o našem hospodářském stavu. Já
mám dojem, že jest optimistou. My proděláváme
dnes krisi a sice těžkou krisi hospodářskou
a psychologickou, která není jen lokálním
zjevem u nás, která jest všeobecným
zjevem světovým. Já se domnívám,
že tak snadno z těch všech obtíží
se nedostaneme.
Nám ale při tom všem musí jíti
o to, abychom co nejdříve dostali se k obnově
svého hospodářského života. Pan
ministr financí měl na mysli při svém
růžovém líčení hlavně
náš zemědělský průmysl.
Ale nezapomínejme právě té katastrofy,
která se nám letos stala, že tak velice nadějná
sklizeň byla tím počasím říjnovým
a listopadovým ohrožena. Nezapomínejme dále
na to, zaměstnati náš ohrožený
textilní průmysl a zaměstnati ho tak, aby
neprodával jen draho, protože draho nakoupené,
potřebné oděvní věci, nýbrž
aby mohl také s úspěchem vyvážeti,
tedy aby plně byl zaměstnán, na to, že
dosud nemáme vyhlídek, a že všechny pokusy,
které se zde dosud děly, vedly jen částečně
k úspěchu.
Nám musí jíti hlavně o to, bychom
současně s tím, jak chceme odklizovati tu
hospodářskou krisi, nebo obráceně:
jak chceme v pohyb uváděti náš hospodářský
život, pracovali také k tomu, aby naše psychosa,
naše psychologická krise, v niž se nalézáme,
byla poněkud uklidněna. Ale ta věc potřebuje
času a domnívám se, že také tak
rychle a snadno nebude se řešiti, jak bychom si přáli.
Návrh, který učinil pan dr. Rašín,
abychom, nemůžeme-li doma sami lidi zaměstnati,
poslali je ven, deportovali je, abych tak řekl, do Francie
k těžké, jak uvedl, ba tvrdé práci,
nemůže dojíti souhlasu. To je věc, o
níž by se dalo mluviti za docela jiných státních
a sociálních poměrů, nikoli však
dnes. Domníváme se, že tento návrh není
ani tak míněn, aby se stal předmětem
diskuse. (Výborně!)
My ovšem potřebujeme ještě naléhavěji,
aby se co nejdříve provedla likvidace starého
Rakouska. Otázka likvidace postupuje po mém názoru
velice pomalu, ne snad vinou našich činitelů,
ale vinou, řekl bych, celého vedení mírové
konference, která nikdy ještě neukázala
tempo, kterého by si všichni ti, o jejichž životní
zájmy jde, snad přáli.
A konečně, co považuji za věc velice
naléhavou a velice důležitou: jde o to, abychom
již vybudovali všechny předpoklady svého
mezinárodního obchodu. Vážení
pánové, vy se jistě pamatujete, že jsme
před krátkým časem zde mluvili a také
zde se strany vládní bylo činěno prohlášení
o úpravě našeho obchodu devisami, o úpravě
našeho vývozu a dovozu. Řeč se mluví,
voda teče, nic se nestalo. Nařízení
bylo vypracováno, ale teprve dnes publikováno. Máme
učiniti opatření, abychom od 1. ledna uvedli
celý devisový obchod v nový směr,
v nové koleje, a teprve v posledním okamžiku
děláme pro to přípravy. I zde myslím,
že by se bylo mohlo vyvinout trošku důraznější
a naléhavější činnosti, nežli
dnes můžeme konstatovat.
Pan dr. Rašín označil rozpočet
a povolování rozpočtu jako otázku
důvěry k vládě. Vážení
pánové, my žijeme v době, kdy otázka
důvěry k vládě jest daleko zastíněna
otázkou vyššího zájmu státního.
Já, konče, úplně připojuji
se ku slovům naděje a víry, která
pronesl pan ministr financí při ukončení
svého exposé. My, hlasujíce pro rozpočet,
dokumentujeme také svoji víru v další
vývoj a další zdar republiky. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda: Uděluji dále slovo panu
kol. Ing. Bečkovi.
Posl. Ing. Bečka: Slavné Národní
shromáždění! Návrh tisku 1918,
nám předložený, podíváme-li
se na jeho rozsah jest jistě velmi nepatrný, ale,
zahloubáme-li se do jeho obsahu, vidíme, že
jest neobyčejně obsáhlý a neobyčejně
důležitý pro celou další budoucnost
naší republiky, a zvláště, přihlížíme-li
k jeho konečnému výsledku, k tomu velikému
deficitu, který, za krátkou poměrně
dobu, obsahuje sumu velikou, přes miliardu dosahující.
Přihlížíme-li a uvažujeme-li obsah
tohoto spisku, tu jistě mnozí, kteří
při vzniku našeho státu byli naplněni
tou největší nadějí v jeho krásný
rozkvět a v jeho bezpečnou budoucnost, v této
své pevné důvěře značně
budou ochvěni a budou míti obavu skutečně
i zdůvodněnou o další, řekl bych,
svobodný rozkvět našeho státu, zejména
pokud se týče jeho finanční neodvislosti.
Náš stav politický při převratu
byl jistě záviděníhodný a,
kdybychom byli, velevážení, tento stav také
dovedli podepříti tím nejdůležitějším
pro moc politickou, národohospodářskou zdatností,
kdybychom byli prokázali, že chceme a budeme také
náležitě pracovati a to úspěšně
pracovati k tomu, aby stát stal se finančně
nezávislým, tak jsem přesvědčen,
že byli bychom velice snadno a velice lehce dodělali
se jedné z velmi důležitých složek
každé politické moci u ciziny, to jest důvěry
obchodní. A tato důvěra obchodní,
myslím, že pro každého jednotlivce a pro
celý stát jest tou nejdůležitější,
tou nejcennější skutečnou valutou pro
jeho neodvislost. A ptáme-li se, co my jsme, velevážení,
za dobu více jak jednoho roku pro tuto neodvislost učinili,
tu musíme si říci: velice málo, snad
ničeho, ale velice mnoho k tomu, abychom tuto ochodní
důvěru ztratili.
Cizina jistě nám v prvé době šla
s plnou - jak také několikráte mohli jsme
se přesvědčiti - důvěrou na
ruku, ale jak také kol. dr. Heidler zde upozornil,
sami jsme vinni tím, že tato důvěra
v mnohém poklesla. Nemůžeme tedy sváděti
vinu, jak se to mnohdy teď stáva, na tu čtyřdohodu
a na někoho jiného, musíme tuto vinu svalovati
jen na sebe. (Výborně!) Čím
tuto důvěru získati, to již několikráte
zde bylo, pánové i dámy, řečeno
a velmi důrazně.
Byl to zvláště dr. Rašín,
který od počátku trval na tom, že musíme
tuto důvěru získávati prací
a šetrností. Bohužel, jeho hlas vyzněl
často na prázdno a my dnes vidíme, že
mnoho a mnoho této důvěry jsme ztratili.
Nejen všeobecně, řekl bych, že v celém
národě začal jaksi ten život lehčí
a tomu že můžeme přičítat
vinu toho, ale v první řadě, velevážení,
musíme to přičítati, bohužel,
samotnému našemu Národnímu shromáždění.
Řekněme si to docela upřímně.
V našem Národním shromáždění
jednali jsme často velmi nerozvážně,
jednali jsme přímo tak, že jsme si tu důvěru
ciziny musili podkopávati. Naše Národní
shromáždění, jak již bylo podotknuto
i drem Rašínem, odhlasovalo celou řadu
návrhů, které stojí ohromné
statisíce a miliony, ale nestaralo se nijak o jejich krytí.
Ale nejen Národní shromáždění
k tomu přispívalo, také velmi účinně
naše vláda, a dr. Rašín zmínil
se zde také o těch položkách, které
v rozpočtu - jest jich tam celá řada - jsou
obsaženy a které z pouhé moci vládní
byly vydány, aniž by k tomu bylo zákonitých
podkladů. Velevážení, je to těžká
obžaloba vlády, ale nemohu v tom případě
sleviti ničeho. Tuto zodpovědnost vláda na
sobě má a nesouhlasím s drem Rašínem,
že by to byly jen nepatrné věci, jestliže
on nechce se dotýkati těch položek, i těch
automobilů, musím tak učiniti já,
a tvrdím, že právě na těchto
položkách jest viděti, s jakou lehkomyslností
naše vláda značné obnosy, které
mohly býti oddáleny, na naši republiku uvalila
a sice bez zákonitých podkladů. Vydává-li
vláda na základě nezákonitých
podkladů jakoukoliv položku, nerozhoduje o tom, jestli
to byla položka velká či malá, zde je
hlavní věc, že nebyla zákonitě
odůvodněna. Prohlížíme-li rozpočet,
opakuje se to v několika kapitolách, že jsou
položky, kde při dotazu v rozpočtovém
výboru, na na základě čeho se tato
položka vydala, se nám řeklo: na rozhodnutí
ministerské rady.
Dle mého soudu ministerská rada práva k tomu
nemá, leč v tom případě, je-li
to nezbytností, nevyhnutelnou pro udržení chodu
státního. A tyto položky nebyly takového
způsobu. Proti těmto položkám musí
se naše strana postaviti i tehdy, když se zjistí,
že se to tímto způsobem v rozpočtu děje.
Ale, velectění pánové, přicházíme
ještě k vážnějším položkám
při prohlížení rozpočtu a sice
k položkám, které podle mého soudu jsou
naprosto protizákonně do tohoto rozpočtu
vřazeny. Zdůrazňuji to tím, že
jest na př. v kap. XXII. "Min. zásobování"
dána položka, která byla v rozpočtu
řádném z rozpočtu vyřazena;
již tenkrát byl činěn pokus, aby tato
položka byla do vydání zařazena, ale
rozpočtový výbor této položky
neschválil. Je to položka na hospodářské
rady v obnosu 1 milionu korun. Bylo sice řečeno
v rozpočtovém výboru, že tato položka
v předešlém rozpočtu nebyla, že
se tam zadal náklad na zemské hospodářské
rady, ale já mám jako bývalý referent
k tomuto rozpočtu v rukou doklad, že to není
pravda, a sice že v hlavě XXII., titul 2, § 4.,
jest položka "okresní hospodářské
rady", kde se vyžadovalo na tyto 900.000 K. Tato položka
schválena nebyla, a přece se vrátila do dodatku
rozpočtového. Ale mezitím se nestalo ničeho,
aby se tam mohla dostati tato položka cestou zákonitou,
cestou konstituční. V Nár. shromáždění
nebylo ničeho, co by umožnilo tuto položku zařaditi
do rozpočtu dodatečného. (Hlas: Proč
se tam dostala?) Za to ovšem odpovídá v
prvé řadě ministerstvo zásobování,
v další řadě pak ministerská
rada a ministr financí, že vůbec proti této
položce se nepostavili. (Hlas: Kde je vláda?)
Vážení pánové! Je viděti,
že nejen Nár. shromáždění,
ale že také vláda lehkou rukou rozdává
veliké sumy peněz a že tedy šetření,
které je nejdůležitějším
podkladem toho, abychom v cizině měli úvěr,
není u nás náležitým způsobem
obstaráno. Z těch důvodů, že
zjišťujeme, že tyto položky jsou v rozpočtu
tímto způsobem zařazeny, nemůže
ovšem v základě toho naše strana pro schválení
rozpočtu hlasovati.
Vedle toho šetření, velevážení
pánové a dámy, jsou ještě i jiné
důvody, které náš úvěr
zahraniční neobyčejně seslabují;
k tomu přispívají i výjevy, které,
velevážení pánové, právě
zde v našem Nár. shromáždění
se odehrávají a to dosti často. Je to sice
nepopulární, o čem se chci zmíniti,
ale v zájmu státu jsme povinni o tom mluviti, neboť
vím, jaké důsledky mají takovéto
výstupy, takováto jednání v našem
Nár. shromáždění. A řekněme
si jednou docela upřímně a otevřeně,
že tyto boje proti t. zv. našemu velkokapitálu
z jistých stran z našich řad, že tyto
boje nemají příznivého výsledku
v zahraničí, ba naopak, že neobyčejně
náš zahraniční úvěr poškozují.
A pánové z té strany vedou tento boj tak
houževnatě zde při každé příležitosti
a zejména i proti velkokapitálu, který vlastně
tím velkokapitálem v tom pravém slova smyslu
naprosto není.
Náš průmysl není velkokapitálem,
o kterém se tu mluví podle dnešního
hesla jako o velkokapitálu zahraničním. Náš
velkoprůmysl vzniká jen přičiněním
pravidelně jednotlivců, tedy skutečnou prací.
A není to kapitál, o kterém se zde zmínil
p. ministr financí, kde praví, že jest proti
tomu, aby kapitál byl jen neoprávněným
zdrojem jednotlivce bez jeho přičinění.
S tím souhlasíme, velevážení,
i my. Ale takovým kapitálem není náš
kapitál. To můžeme si říci, když
budeme upřímní, beze všeho. A stává
se již heslem všeobecným a, řekl bych,
bezmyšlenkovitě se to opakuje i proti tomu našemu
velkokapitálu a zejména proti bankám se bojuje
a staví se proti tomu, aby tento kapitál do našeho
národního života zasahoval. Dovoluji si připomenouti,
velevážení, že náš kapitál
bankovní spočívá docela na jiném
vývoji, než velkokapitál zahraniční.
Náš kapitál bankovní, jakož i naše
celé bankovnictví - můžeme na to býti
hrdi vším právem - vznikly vlastně z
naší svépomoci, vznikly z našeho peněžnictví,
které začalo v našich záložnách,
v našich úvěrních spolcích, našich
nejmenších střediscích finančních.
A od té doby vypěstoval se a vychází
v kapitál bankovní. A že, velevážení
pánové, tento kapitál dnes vlastně
jest jedinou oporou našeho úvěru zahraničního,
to myslím, že mohou pánové, když
se budou chtíti o tom přesvědčiti,
slyšeti od samého p. ministra Beneše,
který právě při nynějším
jednání v zahraničí o úvěr
100,000.000 frs., kde v pozadí vlastně již
jest cukerní záloha, narazil při tomto sjednávání
na ty nejtěžší potíže, narazil
na téměř nepřekonatelné věci;
a že se podařilo jeho úsilí konečně
sjednati přece tento úvěr, musíme
mu býti za to vděčni, ale on sám doznal,
že se to stalo za pomoci bank; bez bank by se mu to nebylo
jistě podařilo a konstatuje, že se to podařilo
pomocí našich bank. A my přece vidíme,
že právě proti těmto bankám se
zdvihá takový odpor, takové scény,
které nemohou podporovat tuto sílu bank v zahraničí,
jestliže je sami tady zlehčujeme.
Chci se zmíniti jen o záležitosti tiskové
kanceláře, o které se strany pánů
národních sociálů byla podána
v té příčině interpelace a
na kterou odpověděl pan ministerský předseda.
Při této příležitosti tam na
těch lavicích (obrácen k levici) byly
pronášeny výkřiky a veden lomoz.
V té chvíli, jak jsem se na to díval, bylo
mi líto těchto scén, poněvadž
jsem věděl, že budou míti ihned špatné
následky pro náš stát a jeho vývoj
nejen za hranicemi, jak se to ukázalo, ale i u nás.
Pan ministerský předseda, velevážení,
zde zdůraznil, že banky skutečně v té
věci nejednaly tak, jak jim bylo tou interpelací
podkládáno. Část toho pan ministerský
předseda tehdy sám vyvrátil. Já však
lituji, že pan ministerský předseda neřekl
zcela otevřeně, že vlastně banky se
tomu bránily a jenom k jeho úsilí a vlivem
celé vlády konečně přistoupily
k tomu, aby byla tato smlouva mezi bankami a státem naším
sjednána. (Tak jest!) ovšem po tom, co se zde
stalo, jest zcela pochopitelno, že banky od tohoto jednání
ustoupily, a prosím, kdo z toho bude míti škodu?
Náš stát. (Posl. Slavíček:
Banky v tom neviděly svůj kšeft!) To, pánové,
promiňte, banky věděly již předem,
že to bude státi značné obnosy, ty banky
ale chtěly vyhověti, aby se nemohlo říci,
že nechtějí potřebám státu
žádných obětí přinésti.
Nechtěly prospěch svůj! - Jestliže se
tak jedná proti našemu jedinému sloupu, - pravím,
jedinému s plným vědomím -, který
ještě podporuje náš zahraniční
úvěr, není divu, že tento úvěr
klesá měrou neobyčejnou a že, budeme-li
tímto směrem postupovati, budeme brzy hotovi s úvěrem
zahraničním zcela.
Vedle toho, prosím, v rozpočtu jsou takové
položky, které sice dožadují se ještě
značného zvýšení oproti dřívějšímu
rozpočtu. My nemáme ničeho proti tomu, kde
jsou tyto položky zdůvodněny. Samo sebou, že
jest jich tam velká řada, a k jedné z těchto
položek měl bych co podotknouti a sice jest to položka:
ministerstvo zahraniční, kde toto dožaduje
se značného zvýšení na vybudování
svého zahraničního zastupitelstva, jak vyslanectev,
tak konsulátů.
My plně souhlasíme s tím, že se chce
síť našeho zahraničního zastoupení
náležitě vybudovati. Dovolujeme si jen k tomu
přičiniti, aby tato síť nebyla jen kvantitativně,
ale i kvalitativně sesilována. Jest zejména
potřebí, aby naše konsuláty a naše
vyslanectva byla náležitě vybudována,
tak aby mohla náš průmysl, náš
obchod náležitě obhajovat a náležitě
informovat, a jest třeba také, aby zejména,
jak jsme slyšeli v rozpočtovém výboru,
naše ministerstvo finanční v záležitostech
finančních bylo co nejúčinněji
podporováno, a to co nejrychleji o všech záležitostech
financí se týkajících zpravováno,
neboť tu jediným často dnem dá se velmi
mnoho zachrániti, třeba by to stálo něco
málo kapitálu.
To se nahradí zase několikeronásobně!
Je důležito, aby tato zastupitelstva byla také
obchodně vybavena, aby byli přičleněni
k těmto zastupitelstvům zmocněnci, kteří
by obchodně světový obchod naprosto ovládali.
Připomínám k tomu, že je také
potřebí, aby k těmto zastupitelstvům,
zejména když dnes stáváme se námořní
mocí a máme pěstovati také námořní
obchod, byli přičleněni také náležitě
vyškolení zmocněnci, kteří by
ovládali nejen světový obchod, nýbrž
zejména i světové dopravnictví, ať
železniční, ať plavební. (Posl.
dr. Matoušek: Ne podle klíče, nýbrž
podle schopností!) Ano, ne dle klíče,
nýbrž dle schopností, aby schopnost byla rozhodující
v těchto momentech.
Přihlédneme-li tedy, vážení pánové,
k závadám našeho dodatku rozpočtového,
jak jsem již dříve upozornil, náš
klub v plném přesvědčení, že
jinak jednati nemůže, bude hlasovat proti rozpočtu,
a sice ne proto, aby projevil snad nedůvěru v budoucnost
republiky, nýbrž aby přiměl povolané
činitele k tomu, aby pro budoucnost při sestavování
rozpočtu dbali veškerých zákonných
předpisů, aby nebylo možno, aby se opakovaly
ty věci, které se vyskytly v tomto dodatku, aby
i zákonem nezdůvodněné položky
do rozpočtu byly zařazovány. Račte
býti přesvědčeni, ze z naši strany
nejsou výtky zde činěné namířeny
nijak proti nějaké straně této sněmovny,
ani proti jednomu nebo druhému ministerstvu, nýbrž
že naše výtky dějí se z toho důvodu,
abychom pro budoucnost našemu státu prospěli,
a touto cestou půjdeme, ať se to komu líbí
čili nic. Tím končím. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále
má pan kol. Jaroš.
Posl. Jaroš: Velectění pánové!
Bylo to již dvěma řečníky zde
zdůrazněno, a já to musím rovněž
opakovat, že způsob, jakým se nám rozpočet
vždy podává, připomíná
manýru vlád vídeňských, přicházeti
s nejdůležitějšími věcmi
v poslední chvíli a naopak: "Honem to odhlasujte,
jinak je nebezpečí, že zmeškáte
vlak!" Je pravda, že vláda mohla rozpočet
dáti již o měsíc dříve
a že mohlo býti o něm obšírněji
pojednáno. Nadělení, kterého se dostává
lidu dodatečným rozpočtem, jistě není
žádnou příjemnou nadílkou vánoční
a nevím, zdali často bychom si směli tento
luxus k vánocům dovoliti. Snad to lze omluviti nepředvídanými
událostmi a okolnostmi, neboť položky na vojenská
opatření a náklad na vojsko, způsobený
vpádem maďarským vykazují největší
položky. O zvýšeném vydání
druhých resortů lze míti za to, že náš
lid uzná, že byly potřebny, neboť jistě
v tom ohromném chvatu, ve kterém stát i ministerstva
byla tvořena, nebylo možno na vše vzpomenouti
a vše již v létě zaříditi.
Hůře ovšem náš lid pochopí
okolnost, že nebylo dosud sáhnuto ke zdanění
lichevního jmění a válečných
zisků, že je třeba sahati k velkým výpůjčkám
a že se umožní zatím lidem, kteří
lichevní zisky mají, je uschovati, nebo zciziti.