Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pokud se týká dávky z přírůstku, mohl bych říci pouze tolik, že přírůstek jmění jest vzhledem k původu svému během války zajisté v prvé řadě obzvláště vhodným objektem daňovým, a zatížení sazbou vyšší, než u jmění předválečného, snese snáze. Poměr jmění předválečného a přírůstku během války nabytého není pak nic jiného, než otázka, v jakém poměru má přispěti k ozdravení hospodářských poměrů starý a nový kapitál.

V zájmu spravedlivého rozdělení břemene daňového nutno podržeti v patrnosti tuto vzájemnou relaci. Hranice, které moment tento vyžaduje, stýká se s hranicí, které vyžadují vážné důvody daňové politického a národohospodářského rázu, nemá-li zdanění přírůstku nabýti charakteru trestného, anebo přímé konfiskace jmění a nemá-li tam, kde přírůstek jest velmi často investován ve výrobních kapitálech, ohrožena býti existence poplatníkova právě v době, kdy zimničné činnosti výrobní a pracovní pro vybudování nového života hospodářského jest nevyhnutelně zapotřebí.

Není-li konfiskace na místě, tím oprávněnější jest, jak ostatně jest samozřejmo, silná progrese, která s rostoucí výší přírůstku přiměřeně stoupá. Dávkou z majetku, vážené shromáždění, podniká stát náš těžkou zkoušku obtěžkací. Tím těžší, čím méně v dosavadním systému daní přímých byl znám pojem jmění. Zdanění jmění jest, jak z povahy objektu daně, jeho ocenění a hodnocení jako úsudku význačně arbitrérního plyne, mnohem obtížnější, než zdanění příjmů, a ukládá jak obyvatelstvu kázeň, pochopení a podřízení se zájmům státu, tak i ukládajícím orgánům státním nemenší pochopení a přísnou spravedlnost. Vše, co jiné státy dřívějším zavedením daní majetkových na zkušenostech, vytříbení a vyškolení úsudku mají k disposici, to vše musí stát náš vytvořiti v krátké době z ničeho za rozvrácených hospodářských poměrů a za kritického stavu orgánů vyměřovacích následkem citelného nedostatku sil. Na tyto velmi závažné věci a okolnosti bylo nutno při zbudování celé osnovy také pohlížeti.

Vážené Národní shromáždění! Není bez stínů náš hospodářský život. A tuším, že stíny ty tak brzy také nevymizí. Stínů podobných vidíme v celé Evropě, jen že leckde tmavších a ve svých důsledcích tragičtějších, než u nás. Jedno v těchto rozvířených dobách, myslím, dlužno říci zcela otevřeně: že nejosudnější politikou, kterou bychom mohli dělati, bylo by, spoléhati se výhradně na jiné. Téměř všechny státy, i vítězné, prodělávají finanční krise. Pomoci opravdově můžeme si jen sami (Výborně!), dle Svatopluka Čecha: Věřme jen sobě, své práci a píli! (Výborně!)

Při posuzování naší koruny a valuty musíme si uvědomiti jedno: že nemáme přece bankovky, podložené kovovým pokladem (Hlas: Okolkované!), my máme státovky, za něž ručí stát, a kurs naší valuty (Hlas: Náš cukr!) jest pouze vyjádřením důvěry ciziny v náš stát. Všechno, co podlamuje důvěru v náš stát, tedy i vnitřní rozpory politické, jsou pro náš hospodářský a tím politický vývoj eminentně nebezpečné. (Výborně! Potlesk.)

Vážené shromáždění, ne ten národ octne se v čele, který bude míti nejoriginálnější a nejgeniálnější nápady, největší plány a podniky, nejsmělejší experimenty, nýbrž ten, který dovede dáti do pořádku svou státní a společenskou mašinerii, nejvíce vyrobiti a nejlépe rozděliti a zužitkovati. A zde nemůže pomoci žádná vláda a žádná oposice, zde může pomoci jen uvědomění a dobrá vůle všech občanů dohromady a každého zvlášť. (Výborně!)

Všem politickým stranám bez výjimky platí má prosba a výzva, prosba a výzva finančního ministra jako jednoho z nejzodpovědnějších činitelů v republice, aby v tomto smyslu působily na své příslušníky, aby je vychovávaly ve smyslu politické výchovy Havlíčkovy a Masarykovy, aby totiž prohlubovaly vědomí o nejnutnějších předpokladech státního života, aby hlásaly, že tak, jako v české republice nemůžeme trpěti žádného lenocha a zloděje (Výborně!), tak také nemůžeme trpěti, aby pod rouškou stranictví prováděny byly věci, poškozující prestyž republiky a její hospodářské a finanční postavení. (Výborně! Potlesk.)

Vážené shromáždění! Mluví se dnes mnoho o práci. Práce toť heslo příliš všeobecné. Napřed potřebujeme míti zdravé předpoklady práce: rozumnou organisaci práce, ne nucenou, ale dobrovolnou ukázněnost v řadách producentů i konsumentů, podloženou mravností a poctivostí, potřebujeme racionelního využití všech sil a prostředků, a zejména zahraničního úvěru, potřebujeme velkolepé, všemi stranami a třídami podporované akce za zvýšení domácí produkce, potřebujeme, a to dlužno zvláště podtrhnouti, skálopevné a radostné víry v naši republiku, víry, která tvůrčí činností sílí a povznáší, která jest prosta všech žlučových záchvatů a hořkého pesimismu (Výborně!), naopak, která se vlévá svým nadšením do žil, do všech cév našeho organismu a srůstá s ním v jeden celek, potřebujeme víry prvních křesťanů, potřebujeme skálopevné a radostné víry, posvěcené kulturou opravdového češství.

Vážené shromáždění, pak bude se nám radostně pracovati a to ostatní bude nám přidáno. (Výborně! Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda Konečný: (zvoní) Předsednictvu byl podán návrh Dra Františka Krejčího (k č. 2020) tohoto znění:

"Navrhujeme, aby resoluce č. 4 byla odkázána kulturnímu výboru, který by uvážil, zdali nelze spor mezi požadavkem, navrhovaným resolucí, a návrhem, obsaženým ve zprávě o vládním návrhu, vyrovnati vyhověním oběma požadavkům."

Tento resoluční návrh jest dostatečným počtem podpisů opatřen a jest předmětem jednání o rozpočtu.

Dovoluji si dále sděliti, že během schůze dostavil se jako zmocněnec vlády za ministerstvo zemědělství p. státní tajemník dr. Pazderka, za ministerstvo financí odborový přednosta p. dr. Vlasák a za ministerstvo železnic účetní rada p. Bohutínský.

Dalším řečníkem, a to prvním pro rozpočet, jest občan dr. Gustav Heidler. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Gustav Heidler: Slavné Nár. shromáždění! Strana československých socialistů bude hlasovati pro rozpočet i pro rozpočtové provisorium. Tím ovšem neříkáme, že se vším bez výhrady jsme spokojeni, a také, že se vším souhlasíme. My máme určité námitky rázu věcného i ústavního; námitky, které se do jisté míry kryjí s tím, co řečník oposice p. dr. Rašín pronesl, a my máme takový pocit ústavnosti a zodpovědnosti, že chceme těmto námitkám dáti výraz. My toho nezneužíváme, nebo nechceme užívati jako gesta. Znovu zdůrazňuji, že nám jde o plnění naší ústavní povinnosti, a že tomu chceme za všech okolností i vůči sobě samým učiniti zadost.

Pan ministr financí, k jehož výkladům dovolím si později něco přičiniti, mluvil velmi optimisticky, optimisticky tak, že vlastně jaksi dojem celého rozpočtu má býti zlepšen. Uvažme ale, co dodatkový rozpočet vlastně znamená. Vláda nám teprve dne 24. listopadu předkládá předlohu, a my v posledním týdnu svého zasedání máme rozhodnouti o schválení nových a ne malých vydání, a to dokonce do 48 hodin. O jaké sumy zde jde? Podle finančního zákona ze dne 27. června - to byl náš řádný rozpočet - počítali jsme se schodkem okrouhle 3.9 miliardy; v rozpočtovém dodatku vyrůstá náš schodek na okrouhlých 4.9 miliardy.

Státní vydání zvyšuje se skoro o 2 miliardy; státní dluh o 206 milionů, Národní obrana o 458 milionů, finance o 211 milionů, pošty o 25 milionů, železnice o 168 milionů, válečná opatření o celých 777 milionů. Naproti tomu státní příjem vzrůstá o 897 milionů; z toho finance 31, pošty 27, železnice 270 a válečná opatření 555.

Ale jestliže uvážíme na druhé straně, že výnos válečných opatření byl vlastně reservou řadného rozpočtu, tedy ten výnos přeplatkového fondu komise cukerní 500 milionů, fondu komise lihové 55 milionů, tedy redukuje se nám vlastně ten výnos, vzestup státních příjmů, o 555 milionů. O to se nám také zhorší vlastně dojem našeho schodku. A nyní máme my o těchto velikých sumách rozhodnouti v posledním měsíci a takřka v posledním dnu zasedání.

Bylo zcela správně uvedeno, že velká část těchto vydání byla konsumována dříve, než bylo dosaženo jich ústavního schválení. Nám naprosto nestačí, nám naprosto není ústavní zárukou, že se vydání ta stala na základě usnesení ministerské rady. My velmi úzkostlivě chceme dbáti toho, a to nejen nyní, nýbrž vždy vůči každé vládě, i vůči své vlastní vládě, aby ten pocit ústavnosti bylo to první a směrodatné, čím se každá vláda při svých krocích musí říditi. Máme také určité námitky proti tomu, co všechno jest zařazeno do dodatečného rozpočtu. Jde-li o okupaci Slovenska, o Prikarpatskou Rus, jde-li o zvýšení platů, s tím souhlasíme, proti tomu není námitek. Ale v rozpočtu samém jest celá řada vydání, která dle své povahy patří do řádného rozpočtu a v dodatkovém rozpočtu se vyskytovati nemají.

Tento moment dotýká se našeho citu ústavního a my zde také zdůrazňujeme, že není radno, aby se hospodařilo přes rozpočet a aby se dodatkovým nějakým opatřením hledělo dosáhnouti schválení pro vydání, která nebyla v řádném rozpočtu odůvodněna. Státní správa má na základě zákona o nejvyšším kontrolním dvoru právo virementem nebo přenosem z jednoho úvěru do druhého opatřiti si potřebné úvěry. To ovšem nelze vykládati tak daleko, že by se to mohlo díti i v sumách tak vysokých a tak závažných, jako se to děje v předloženém dodatku rozpočtovém. My také postrádáme celou řadu vydání, která se skutečně stala a v rozpočtu uvedena nejsou. Národní shromáždění na př. odhlasovalo zákon o zřízení Pozemkového úřadu, ten Pozemkový úřad existuje, ale v rozpočtu samotném ani v dodatku nenajdete nikde jediné položky, kterou by se hradily náklady tohoto Pozemkového úřadu. Zatím na druhé straně Pozemkový úřad opatřuje si prostředky - je-li to všechno tak správno, jak se povídá - způsobem, který má povahu takovou, že by mohl svým reflexem ohroziti celou pozemkovou reformu. (Posl. dr. Viškovský: Včera jsem to v pozemkovém výboru vyložil, pane doktore!) Tedy beru na vědomí, že Pozemkový úřad s věcí není v žádném spojení takovém, jak se ve veřejnosti snad myslí a vykládá, a jenom prosím, aby bylo zabráněno tomu, aby opatření, která učiní Pozemkový úřad, nebyla zneužívána se strany spekulantů a prostředníků, kteří se všude nabízejí, že za 10 % dovedou zjednati to, aby ze záboru byly určité průmyslové podniky propuštěny.

Pozorujeme také, že rozpočet sám, jak jest předložen, jest dosti málomluvný, že jest dosti skoupý na cifry a ještě skoupější na vysvětlivky.

Pokud jde o naše zahraniční dluhy, jest známo již z referátu, který byl podán v rozpočtovém výboru, že nemáme ještě ani dnes úplný seznam svých zahraničních dluhů. Já to chápu. Při tom chaosu, s jakým se republika tvořila a v jakém dnes ještě se nalézáme, nebylo možno dát hned vše do pořádku. Ale musíme si býti vědomi, že dnes, schvalujíce dodatečný rozpočet, schvalujeme také úroky z dluhů, které nemají dosud ústavního schválení.

Pokud jde o válečná opatření, máme tam položku 540 mil. korun na usnadnění živobytí, bez jakéhokoli dalšího vysvětlení. A my z letmé rozpravy, která se konala v rozpočtovém výboru, se dovídáme, že naše vyživovací akce je dnes v chaosu, že nemáme nejvážnější, největší položky vyúčtovány, že nevíme dnes, zdali skutečně všechno to, co platíme, a co jsme povinni zaplatiti, už také je u nás, zdali jsme to zboží, které podle účtu, podle smluv máme platiti, také dostali, kdo je dostal, a jak mnoho dostal. To jsou velmi vážné věci, jichž vysvětlení, myslím, žádat musíme.

Můj dojem je, že vedení republiky doposud nevybředlo z chaosu. Já vidím největší obtíž v tom, že kompetence mezi jednotlivými ministerstvy a jednotlivými ústředními nebo vládními úřady není dosud nijak vyjasněna a stanovena. Pan ministr financí mluvil o tom, že je třeba, aby u nás byl největší pořádek a největší intensivní práce. To všechno je správné, ale musíme míti ten největší pořádek nejdříve zde, a nejdříve ho musíme míti právě v těch základních, vedoucích institucích. Ale vidíme dnes, že každé z našich ministerstev provádí velké finanční a obchodní transakce na svoji pěst, že jednu věc dělá ne jedno, ale 3-4 ministerstva, že nikdo nemá přehledu a že důsledkem toho není také žádné kontroly a je malá zodpovědnost.

Uznávám úplně, že se teprve učíme samostatně hospodařiti, uznávám také, že nemáme dosti vyvinutý a zapracovaný aparát, ale my konečně musíme jednou již přestati, máme-li se dostati do toho, abychom aspoň v těchto zásadních rysech si zjednali ten nejnutnější pořádek, poněvadž jinak bychom se dostali do nemožností.

Co platí o státních vydáních, platí i o státních příjmech. My v rozpočtu postrádáme jistě také celou řadu položek příjmových a já bych si velmi přál, aby náš příští rozpočet na r. 1921 byl velmi upřímný i co do příjmů. Je to sice velmi pěkné a pochopitelné, že se dělají reservy, ale kde se dělají reservy milionové, tam je to již trochu silné. Děláme-li rozpočet, - a příští rozpočet má býti takový rozpočet, aby podal obraz o celém našem hospodářském stavu - musíme i o všech těchto reservách věděti. Jest jisto, že dodatek k řádnému rozpočtu neposkytuje nám ještě žádného obrazu o vlastním stavu republiky. My nevíme a nemůžeme si dnes říci, jak hospodaříme, zda šetříme či vyhazujeme peníze oknem, máme-li nadbytek úřednictva a příživníků, či nikoli. A my právě při projednávání rozpočtu bychom měli žádati, aby všechny tyto otázky byly zodpověděny.

Velké zlo, a snad to hlavní zlo, tkví právě v tom, že ani Národní shromáždění neprojevilo ještě dosti vůle a dosti síly, aby si tu kontrolu správy samo zavedlo a samo vynutilo. Já mám dojem ten, že celý náš správní aparát i se všemi vadami přerůstá Národnímu shromáždění přes hlavu. Nár. shromáždění nevyvinuje dosti činnosti a dosti energie, aby se staralo také o kontrolu a aby tu kontrolu také provedlo.

Vezměme si naši kontrolní komisi pro kontrolu státního dluhu! Co ta komise ví a co udělala? Vezměme si zásobovací výbor, vezměme si branný výbor a kterýkoli jiný výbor! Staral se někdy některý z těch výborů, aby akce, které on projednává nebo povoluje, byly také vyúčtovány? A dr. Rašín měl úplně pravdu, když poukazoval na to, že každý z členů N. S. musí se při povolování vydání také ptáti, jak se ta vydání uhradí.

To jsou všechno věci, které tkví v povaze tohoto Národního shromáždění. Vykonalo jistě ohromnou práci a zaslouženou práci, ale jeho tempo je příliš divoké, a bylo by velmi na čase, aby Národní shromáždění se vrátilo zase k podstatě věci a hledělo energickou kontrolou dostati také jasný přehled o činnosti celé státní správy. (Výborně! Tak jest!)

V dodatkovém rozpočtu vidíme také jednu zásadní, konstruktivní vadu. Ani řádný rozpočet na r. 1919, ani dodatek na r. 1919, ba můžeme říci, ani řádný rozpočet na r. 1920 nerozeznává přesně mezi vydáním investičním a vydáním provozovacím. A není to jen tak bezvýznamné, rozeznávat tato dvě vydání.

Investiční potřeba vyžaduje docela jiné úhrady, nežli provozovací. (Posl. Pelikán: A nemůže také položka taková figurovati v deficitu!) Investiční potřeba na stavbu vozů, lokomotiv, drah, vodních cest hradí se dlouholetými půjčkami zvláštních typů a potřeba provozovací hradí se příjmy státními, daněmi a krátkodobými půjčkami. Jestliže my tak mnoho mluvíme pořád o tom, že si máme udržeti důvěru ciziny a že si ji máme získat, tedy nesmíme zapomenouti, že tato konstrukce našeho rozpočtu velmi přispívá k tomu, že té důvěry zde není a že bychom se tím překonstruováním rozpočtu dostali spíše k tomu, aby nám lidé více věřili.

Jestliže my děláme dluhy a uzavíráme půjčky k určitým produktivním účelům, je to docela něco jiného, než když děláme půjčky, o nichž se neví, budou-li použity k produktivním účelům, či ne. A my bychom také při této formě se dostali již jednou k tomu, po čem všichni voláme a co všichni chceme: abychom si vybudovali řádný investiční program. V tom úplně souhlasím s panem ministrem financí, že investiční náš program musí býti zbaven všeho lokálního a okresního. (Posl. Pelikán: Co s těmi 50 návrhy na stavby lokálek?)

To ovšem si musí jednotliví členové Národního shromáždění rozmysliti a musí míti také kuráž, všem těm lokálním interesům také po případě čeliti. (Posl. Pelikán: Proto pracujeme na řádném investičním programu!) Vidíme ještě jeden nedostatek rozpočtu, také konstruktivní, a sice ten, že vydání - o příjmech zde vůbec nemůžeme mluviti - na Karpatskou Rus jsou smíšeny s vydáními ostatními bez rozdílu. Podle mírové smlouvy tvoří Karpatská Rus zvláštní státoprávní jednotku a my nevíme, co se s ní vlastně stane. Jestliže se jednou stane, že my tu Karpatskou Rus odevzdáme někomu jinému, svému nástupci, bude třeba, abychom mu presentovali svůj účet. (Souhlas.) A jestliže na druhé straně jest Karpatská Rus již naše, věčně naše, potom i takové přesné účtování přispěje velmi podstatně k tomu, abychom se navzájem dorozuměli a abychom si navzájem nedělali zbytečných obtíží.

Já znovu podotýkám, že, hlasuje pro tento rozpočet, netajím se tím, že mám určité pochybnosti, že žádám řádná vysvětlení, kterých mi rozpočet nepodává, a vyslovuji velmi důrazné přání, aby řádný rozpočet nám všechna ta vysvětlení, kterých jsme nedostali při dodatkovém rozpočtu, skutečně také dal. Nesmíme zapomenout na to, že řádný rozpočet na r. 1920 jest rozpočet, který již jaksi rýsuje naši celou hospodářskou způsobilost, a že musí býti projednán svrchovaně vážně, důkladně a zevrubně.

Řádný rozpočet byl nám nyní předložen, ale tak pozdě, že nebylo možno již podrobiti ho ústavnímu projednání. Proto přichází vláda s provisoriem. Prohlašuji jménem strany a klubu, že budeme hlasovati i pro provisorium.