Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zde dlužno se zamysliti. My od prvopočátku sledovali jsme tuto politiku a řekli jsme: Továrny musejí míti alespoň minimum surovin, aby mohly pracovati, aby také bylo minimálně zaměstnáno dělnictvo. Podařilo se nám, že továrny textilní pracovaly asi 20 %. Co to znamená? Že těch 20 % surovin v Americe, Anglii a Australii museli jsme koupiti za výbornou valutu, k níž peníze jsme si museli vypůjčiti, že suroviny zpracovali jsme na tovar a ten tovar jsme doma skonsumovali, proměnili dolary a libry v československé koruny, a nyní, když potřebujeme nových surovin k tomu, aby naše továrny nestály a dělnictvo bylo zaměstnáno, musíme si zjednati nový drahý úvěr. Když máme kuráž, dělati 5miliardový schodek v státním hospodářství, musíme míti kuráž, dělati produktivní dluhy. A produktivní dluh znamená, že musíme si zjednati úvěr v cizině na suroviny, abychom nejen stačili pro naši vlastní potřebu, nýbrž abychom mohli exportem získati nové cizí valuty a tím koloběhem postaviti se na vlastní nohy. (Výborně! Potlesk.)

Pak nebudeme potřebovati žádné subvence a garancie státní, poněvadž pak se průmysl s dělnictvem sám uživí a sám stane se soběstačným.

Bavlnářská industrie sama potřebovala by ročně 560.000 balíků bavlny a možno dnes říci s určitým uspokojením, že pokud této industrie se týká, je pro nejbližší dobu surovinou aspoň tak zásobena, že bude moci využíti více než 50 % své kapacity. (Výborně!)

Průmysl vlnařský republiky Československé pozůstává průměrně ze 400.000 vřeten na česanou přízi, asi 800.000 vřeten na mýkanou přízi, 34 tisíc stavů atd. Upozorňuji jen na národohospodářský význam, že kdyby průmysl ten měl plně pracovati, že by byla výkonnost jeho 4,000.000 kusů ročně, čili že bychom vyrobili 168,000.000 metrů látek vlněných. Exportní vyhlídky bavlnářského, vlnařského a hedvábného průmyslu - poslední disponuje 38 velkými továrnami - jsou opravdu velmi příznivé a podniká proto také vláda různé akce velkého slohu, aby průmysl ten znovu uvedla na bývalou výši, zejména poskytováním kreditů. To je účelem kreditních akcí, dnes v cizině podnikaných, a také jedním z hlavních účelů, proč ministr zahraničních věcí jel do ciziny, byla i otázka opatření úvěru na suroviny. Mám za to, že poslání toto se zdaří a, jakmile, vážené shromáždění, budeme míti zde jistotu, že budeme míti tolik a tolik milionů cizích valut k disposici, musí se sesednouti naši nejlepší lidé bez ohledu na politické zabarvení (Výborně! Tak jest!), aby učinili ten nejracionelnější plán k rozdělení těchto kreditů, abychom začali jednou rozumně hospodařiti v našem průmyslu. S každou valutou, s každou librou, s každým dolarem, musí se zacházeti velice pěkně, velice úsporně, velice racionelně, aby přinesly hospodářský zisk a hospodářský efekt.

Železářský průmysl zaznamenává té doby tendenci sestupnou, hlavně dočasným nedostatkem surovin, zejména cizích rud jakožto nutných příměsků k domácím rudám a pak i za účelem ulehčení chodu vysokých pecí.

Doprava ze Švédska byla blokována. Teprve včera přišla zpráva, že švédské rudy byly nám teď propuštěny na intervenci ministra zahraničních věcí dra Beneše, takže rudy tyto k nám přijdou.

Dodávka rud z Jugoslavie naráží na nekonečné překážky; stejně i z Rakouska a Uher. Nám zbývá jedině ruda slovenská. Máme na Slovensku své státní doly, které mají dodávati rudu Vítkovickým závodům, Pražské železářské společnosti; Vítkovickým závodům dodávají doly v Kotrbaku, v Rožnově na Slovensku atd. Právě chystá vláda pronikavou akci za účelem odvozu rudy slovenské zvláštní úpravou železniční služby na dotyčných linkách.

To jest vlastně již zde dopravní problém. Dopravní poměry v železářském průmyslu hrají zvlášť důležitou roli, poněvadž pohyb materiálu v železárnách jest poměrně větší, než v kterémkoli jiném průmyslovém podniku. Na příklad byl normální pohyb materiálu na závodní dráze v železárnách Vítkovických co do množství týž, jako v přístavě Terstském.

Strojírny, strojnické továrny téměř všechny většího rozsahu, které byly v době války pilně zaměstnány, rozšířily průběhem války své závody tak, že jejich výkonnost mohla by býti dnes ještě větší než fakticky jest. Dobře jsou zaměstnány vagonky, strojírny, výroba lokomotiv, hospodářské strojírny atd. Chance vývozní jsou zde pěkné.

Úmyslně - vážené shromáždění - nechal jsem až na konec nejdůležitější naši výrobu: produkci zemědělskou. Známé válečné poměry vedly k poklesu produkce rostlinářské i produkce živočišné. Dnes žijeme a žíti musíme ve znamení zvýšení produkce zemědělské. (Výborně! Potlesk.) Nikdo nesmí litovat nákladů, eminentně produktivních to nákladů, ať jsou to náklady na meliorace, na zemědělské regulace, na zušlechťovací a pokusné akce, na odborné vzdělání širokých vrstev lidových, jako odlesku vědeckého pokroku vůbec. My musíme, vážené shromáždění, více investovat jak do kulturních podniků, tak do podniků hospodářských, abychom mohli více v budoucnosti těžit. (Výborně!) Nelze pochybovati o tom, že produkce naše bude vzrůstat.

Velevážené shromáždění! Kdybychom jen toho docílili prozatím v nejbližších dobách, abychom dostoupili výše produkce r. 1913, měli bychom u nás v republice více o 240.000 vagonů obilí, 362.000 vagonů bramborů a 287.000 vagonů cukrovky, úhrnem těchto uvedených plodin asi o 900.000 vagonu, tedy bezmála 1,000.000 vagonů. (Slyšte!)

Kdybychom dospěli v brzku opět k výnosnosti obilin a okopanin, jako v roce 1913, vykazovali bychom v naturální bilanci exportní zisk téměř 5 miliard korun. (Slyšte!)

Vážené shromáždění, každý metrický cent obilí, o který dostaneme více z 1 ha půdy u nás, znamená 30.000 vagonů obilí, čili ¹/₄ miliardy korun (Posl. Dubický: Za cenu nynější?) za cenu nynější, 80 K. A když, vážené shromáždění, spočítáme, že těchto 30.000 vagonů, kterých nemáme, které si musíme koupiti z ciziny následkem toho, že nemůžeme řádně hospodařiti, protože nemáme předpokladů k tomu (Hlas: Nemůžeme!) - nemůžeme, scházejí ty předpoklady - znamená těchto 30.000 vagonů, importovaných z ciziny, pro nás efektivní ztrátu půl druhé miliardy korun. To jest tanec miliardový, který se nám před očima otvírá, když pozorujeme, co bychom mohli vytěžiti z půdy, kdyby byly dány všechny výrobní předpoklady. Pravím a opakuji: kdybychom dospěli té výše před válkou, měli bychom zemědělských plodin více o 1,000.000 vagonů a naše zásobovací passivum by rázem zmizelo.

Z uvedeného vysvítá, že odvislost republiky československé na dovozu cizích potravin jest pouze dočasná, poklesem produkce země zaviněná, a že zvýšení produkce jest jedním z nejvážnějších příkazů nejen agrární, ale i vnitřní státní a národohospodářské politiky vůbec. (Výborně!)

Proč, vážené shromáždění, uvádím tyto věci? Proč tato revue o našem průmyslu a našem zemědělství? Proto, poněvadž vyplývají ze situace našeho průmyslu a zemědělství, z možnosti jejich vývoje a zdokonalení vážné důsledky a příkazy pro státní hospodářství a finanční politiku vůbec. Obsáhnout náš hospodářský život v jeho nuancích i v jeho celku, odhadnout možnost nosnosti a zatížení jeho tak, aby produkce netrpěla, stavěti dle toho proposice a jasné plány pro příští pevnou výstavbu našeho hospodářského ústrojí - toť mimo finanční politiku vlastní, jeden z hlavních úkolů finančního ministra. (Výborně!)

Tak, jak se nám jeví dnešní finanční a hospodářská situace, možno jen říci tolik, že nízké hodnocení naší koruny v cizině je něčím naprosto neodůvodněným a vnitřně neoprávněným. (Výborně!) Nechci zpytovat všechny zahraniční i vnitřní příčiny poklesu naší valuty. Chci mluviti jen o některých speciálních věcech, které se toho přímo týkají. I cizina může oproti nám leccos namítati, zejména, pokud naší dosavadní devisové politiky se týká.

V naší devisové ústředně scházelo vlastně k provádění plánovité devisové politiky dostatečného zákonného podkladu. Reorganisací byly již tyto závady odstraněny, devisová ústředna zrušena a funkce její přenesena na bankovní úřad u ministerstva financí, který má nyní postupně umožniti přechod k mírovému volnému obchodu. Náš nynější bankovní úřad ministerstva financí jest vlastně provisorní státní bankou a jeho úřadování má ráz úřadování cedulové banky. O definitivní formě cedulové banky, zda banka akciová či státní, dosud oficielně nebylo rozhodnuto. Já sám chci říci k tomuto jenom několik málo všeobecných vět.

Otázka ta je nesmírně důležitá a musí býti předmětem debat v nejbližší době. Uskutečnění její musí býti také co nejdříve provedeno, poněvadž cizina úplně jinak bude se na nás dívati, když přejdeme z toho provisoria k definitivě a budeme mít konečně svou samostatnou cedulovou banku. Jistota platidel se posuzuje dosud s hlediska čistě soukromohospodářského. Státní záruka u platidel ukázala se býti vratkou a zůstane takovou, dokud bude existovati možnost války. Jistotu bankovek lze zabezpečiti mnohem lépe přísným statutem, uloženým bance akciové, nežli bankou státní, u které státní správa snadno se dává zlákati ke smíšení hospodářství bankovního s ostatními financemi státu, k samovolnému povolování úvěru sobě, převýdajem platidel nekrytých. A klesá-li úvěr státu, klesá i úvěr jeho státní banky, která mu v tom případě není a nemůže býti oporou, naproti tomu akciová banka může podepříti jeho úvěr v dobách kritických.

Upozorňuji zejména na Banque de France r. 1870 a na Deutsche Reichsbank ve válce nynější.

Dokud, vážené shromáždění, pro pojem peněz neuplatní se nová definice, bude určována cena jejích i účelné funkcionování jejich konservativními, ba, možno říci, nejkonservativnějšími zásadami soukromohospodářskými. Nutno proto naše nová platidla opatřiti takovými soukromoprávními zárukami, které by zamezily, aby změny, prodělávané státem, nepřelévaly se změnami v jistotě platidel do soukromého hospodářství. Konservativnost, plynoucí z povahy akciové banky, nesmí a nemusí se státi překážkou, aby banka, až vývojem k tomu bude povolána, stála tu jako schopné prostředí nové rovnováhy v nové společnosti. Naše republika stane se nutně jedním z nejbohatších států. Špatná vláda nějaká může to oddáliti, ale zameziti to nemůže. Vzrostou-li zároveň s bohatstvím mravní hodnoty, které ukázaly se ve velkém v disciplinovanosti našeho národa během války, bude moci býti naše cedulová banka mezi prvními, ne-li sama průbojníkem ve směru k novému pojmu a novému vymezení působnosti peněz. Prozatím, vážené shromáždění, mohu sděliti jenom tolik, že v lednovém zasedání již předložíme návrh na zřízení cedulové banky naší.

Při této příležitosti chtěl bych se jenom ještě zmíniti o jedné rovněž akutní otázce naší, a to o otázce reorganisace našich peněžních zemských ústavů. Máme na území našem 6 zemských peněžních ústavů, totiž: Hypoteční banku království českého, Zemskou banku českou, Hypoteční banku markrabství moravského, Zemědělskou banku markrabství moravského, Slezský pozemkový úvěrní ústav a Slezský ústav pro úvěr komunální. Zánik Rakouska, utvoření našeho státu, dalekosáhlé změny ústavní a správní s utvořením tím spojené, nutně mají za následek, že třeba je přikročiti, a to co nejdříve, k reorganisaci zemských peněžních ústavů, a to již proto, že ústavy ty založeny byly zemskými sněmy, jímž přísluší dosud vrchní dozor, právo měniti stanovy, schvalovati veškeré zápůjčky, jako železniční, a že tento vrchní dozorčí orgán již není, de facto nepozůstává, nebo v brzku pozůstávati nebude na venkově.

Kromě ústavních příčin vybízí k rychlé reorganisaci zemských peněžních ústavů také několik vážných příčin hospodářských, zejména rozšířiti jejich působnost na Slovensko, které dosud postrádá ústavů peněžních, zbudovaných na veřejno-hospodářských principech, a dále musí zde býti projevena snaha po spolupůsobení zemských peněžních ústavů při provádění zákona o pozemkové reformě, při financování reformy bytové a konečně při různých otázkách, které dotýkají se přímo naší valuty. Čím větší ústav, čím rozsáhlejší jeho pohotové prostředky, čím jednotnější a soustředěnější emise, tím snažší regulace a stabilisace kursová, tím vyšší kurs a tím výhodnější také zápůjčka.

Z těchto důvodů, vážené shromáždění, dnes, kdy tvoří se ústava československé republiky, musí býti přikročeno k sloučení zemských peněžních ústavů. Dosavadní zemské peněžní ústavy nemohou se stát ústavy krajskými, nýbrž toliko bankami celostátními, podřízenými přímo ministerstvu financí.

Není zajisté dobře myslitelno, aby v jednotné československé republice byly na trhu cenných papírů tytéž cenné papíry různých státních bank s různými kursy. Jednotná ústava státní vyžaduje nutně i sjednocení dosavadních zemských peněžních ústavů a jejich postátnění. Zemská záruka bude zaměněna za záruku státní.

To mohu zde prohlásiti, že i osnovu příslušnou dovolí si vláda předložiti během lednového zasedání Národnímu shromáždění.

Byl bych neúplným, kdybych nechtěl a neměl se zmíniti i o jiných chystaných předlohách pro Národní shromáždění. Jest to v první řadě dávka z majetku a dávka z přírůstku. Již delší dobu před koncem války bylo pevným přesvědčením všech vrstev národa, že bez vysoké dávky z majetku stát i společnost, měna i finance nejsou udržitelny. Na témže stanovisku stála dřívější a stojí i dnešní vláda, která, vycházejíc ze základního poznání, že náprava znehodnocené měny jest nejnaléhavějším problémem, předložila svého času Národnímu shromáždění obsáhlý program sanační, jenž, dosáhnuv jednomyslného souhlasu všech stran, tvoří dosud základnu a východiště pro další opatření. Nejhlavnější složky tohoto programu, opírajícího se o zákon ze dne 25. února 1919, jsou tyto:

1. rozloučení dosavadního měnového společenství se státy, vzniklými na půdě bývalého Rakouska, osamostatnění měny - sem spadá okolkování bankovek, stažením části jich z oběhu, 50 % k okolkování předložených bankovek jako nucené státní půjčky, opatření poslední mělo čeliti ohromné záplavě bankovkami, mělo zmenšiti množství volných, přebytečných kapitálů, jimiž tehdy peněžní trh trpěl.

2. Hlavní zásadou tohoto programu sanačního byla velká dávka z majetku jednou pro vždy, jejíž úkol záleží výhradně v nápravě měny individuelním zdaněním majetku podle jeho velikosti a podle vzniku, zdali vznikl před válkou nebo během války, tedy methodou podstatně jinou, než by tomu bylo při násilné devaluaci měny mechanickým redukováním všech bankovek na určitou hodnotu.

Vypočítávati všechna opatření, kteráž až dosud ve formě rozsáhlé akce soupisné od vlády byla v život uvedena, není třeba, jsou všeobecně známa. Nevyhneme se ještě jednomu soupisu, generální fassi, ta však bude již bohdá poslední. Cesty, jimiž se ubíral hospodářský život od února t. r., nepohybovaly se ve směru, jenž by býval umožnil splniti celý program, tak slibně započatý. Dřívější vláda, jak z řeči bývalého ministra financí pana dra Rašína dne 25. února t. r. jasně plyne, byla si ovšem vědoma, že mechanickým stažením oběživa na polovici při stejných důvodech nenastane snížení cen, byla si však také vědoma toho dále, že bez pomoci veškerého obyvatelstva, práce a šetrnosti, bez přísné šetrnosti v hospodářství státním nelze dojíti k nápravě. Skutečnost jest, že po obmezení oběživa na polovici ceny neklesly, naopak vykazují tendenci spíše stoupající. Hospodářství národní pohybuje se v bludném kruhu vysokých cen, zvýšených mezd, nákladů výrobních atd. Hospodářství státní neobešlo se bez ohromného deficitu, teprve v poslední době ukazují se známky, nasvědčující zvýšení výroby a rozmáhání se úvěru. Mohu prohlásiti jen tolik, že vláda předloží rovněž v měsíci lednu návrh zákona na zavedení dávky ze jmění a přírůstku ke jmění. Plní tím vlastně slib daný Národnímu shromáždění, nastupuje tím druhou, neméně důležitou etapu k ozdravění celého hospodářství státního a shledává úkoly, jež dávku z majetku splniti má, podstatně v těchto směrech: po stránce národohospodářké v nápravě měny, jak dosud bylo zamýšleno, aneb aspoň ve zlepšení měny po stránce státně finanční, ve snížení břemen dluhů státních po stránce sociální, ve zmírnění majetkových rozdílů a přesunů. (Poslanec Sechtr: Zase budou míti dluhy občané, je to jedno!)

Z předlohy daně z majetku jako fiskálního opatření, jež výjimečně sahá na kmenové jmění, plyne, že, racionálně jsouc použita, sloužiti může jen a pouze k odbavení břemen substance postihujících - to znamená: hražení běžných výdajů - nebo běžných schodků hospodářství státního a priori za všech okolností musí zůstati naprosto vyloučeno.

Míru pro vybudování dávky z majetku jest posuzovati jen s hledisk potřeby státu. Dávka z majetku musí býti vydatná, t. j. musí přinésti státu plnou úhradu toho, čeho potřebuje, ona však musí vyhovovati i dalším požadavkům každé moderní daně, t. j. musí býti daní spravedlivou. To bude však jen tenkráte, bude-li všeobecná, to jest, postihne-li každého majitele i každý majetek, jehož se týče, a bude-li se těsně přimykati k individuální způsobilosti berní každého majitele. Samozřejmě nesmí dávka z majetku přesahovati hranice národohospodářské výkonnosti.

Intensivní zdanění zejména ve vyšších třídách majetkových znamená silné ztenčení reálního, během války nahromaděného jmění, avšak to jest právě postulátem sociálního svědomí, který vláda v souhlasu s právním přesvědčením národa a Národního shromáždění jako representanta jeho za vlastní přijímá. Nadměrná bohatství, z části nezaslouženě nabytá, jsou s to, na národ hospodářsky i eticky škodlivě působit. Zde třeba omezení nejen co do jmění, vyznačujícího se známým zjevem dodatečné kupní síly, tak i co do vysoké hladiny příjmové, neboť obé jest jednou z četných příčin stoupání cen. Nový řád hospodářský, který i u nás kategoricky žádá pracovat a šetřit, nemůže klidně snésti třídu kapitalistů, žijících jen a pouze z důchodů vlastního jmění. (Výborně!) Ztenčiti taková jmění a zameziti jejich další existenci, znamená donutiti, aby zbytky jmění takových staly se opětně produktivním kapitálem, zkrátka, aby poválečné práci pokud možno nikdo se nevymykal. Proměna příjmů bez práce v příjem pracovní přispěje k vyrovnání třídních rozporů, upevní společenský řád, povede ke skromnější míře životní, spořivosti, pracovitosti a k odstranění nezdravého přepychu, jakož i odplývání kapitálu do ciziny na úkor státu.