Národní shromáždění československé 1918 – 1920

To jest jiný obor. To jest náhrada za to, že státní správa, která na tyto věci měla dbát, byla obstarávána špatně. To jest nárok z náhrady škody, kterou by měli dotyční proti bývalému státu (Posl. Špaček: Bez své viny!) bez své viny - ti nebyli těmi, kteří podporovali něco takového - proti těm, kteří k těm věcem bez své vůle, beze všeho byli přinucení. Jestliže tedy, velectěné shromáždění, máme schváliti vládě jednak rozpočet dodatečný, při kterém bylo uděláno množství výdajů bez schválení našeho a my jsme byli postaveni před dokonaný skutek, nemůže naše strana pro tento dodatečný rozpočet hlasovati z toho politického důvodu, že jest potřebí, aby vládě dána byla výstraha, že takovým způsobem pro budoucnost hospodařiti se nesmí, že Národní shromáždění není zde od toho, aby vláda vydávala peníze a potom dodatečně přišla a řekla: teď to prostě musíte schváliti, poněvadž ta vydání jsou již učiněna. Před to nesmí býti toto Národní shromáždění a žádný parlament, má-li býti parlamentarismus a kontrola parlamentní rozpočtu, stavěn. Proto naše strana nemůže pro dodatečný rozpočet hlasovati.

Pokud se týče provisoria, jest rozpočtové provisorium projevem důvěry k vládě. My bychom museli nejdříve k vládě a k pánům, kteří tuto vládu vedou, míti důvěru, že při svých vydáních, která průběhem těchto 2 měsíců budou konat, nebudou nijakým způsobem prejudikovat tomu, jak rozpočet na rok 1920 bude schválen. Já jsem zde uvedl celou řadu důvodů, že my vůči vládě důvěru mít nemůžeme, a specielně nemůžeme ani rozpočtově k ní mít důvěry. Politicky rovněž ne. Při tomto rozpočtovém provisoriu nejde tedy o záležitost státní, nýbrž o projev důvěry k vládě. Této důvěry my nemáme a budeme proto hlasovat proti rozpočtovému provisoriu. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr financí Sonntág. Uděluji mu je.

Ministr financí Sonntág: Vážené Národní shromáždění!

Dnes, kdy projednáváme dodatek k rozpočtu na rok 1919 a kdy zároveň před námi leží vládní návrh finančního zákona pro rok 1920 i s návrhem na dvouměsíční provisorium, můžeme si učiniti dosti jasný obraz o tom, jak vypadalo státní hospodaření za rok 1919, první to rok samostatnosti naší republiky, a můžeme si učiniti i dosti jasný obraz o tom, jak bude vypadati hospodářství to v roce 1920.

Nemohl-li býti rozpočet, schválený 27. června 1919, ničím jiným, nežli rozpočtem dohadu a pravděpodobnosti, vzhledem k tomu, že nebylo dostatek objektivních kriterií, dle nichž by jednotlivé položky byly posuzovány, dostatek zkušeností a vzorů, je do jisté míry touto konstruktivní vadou postižen i rozpočet na rok 1920, neboť i zde, zejména pokud hmotných důsledků mírové smlouvy se týká, mohli jsme operovat pouze ciframi přibližnými, které příslušnou korekturu obdrží teprve reparační komisí.

Prvá péče řádného hospodáře při zpytování celoročního rozpočtu platí především otázce placení dluhů a úrokové službě a přirozeně i zamezení dělání nových dluhů, při čemž otázka výše příjmů a výdajů a jich zdravá vzájemná relace padá hlavně na váhu. Nestačí jen, vážené Národní shromáždění, porovnávat číslice schodku, nestačí jen říci: v roce 1919 byl schodek okrouhle 5 miliard, v roce 1920 bude okrouhle ¹/₂3 miliardy, nýbrž dlužno zpytovati, zejména v řádném rozpočtu, všechny jednotlivé položky, vážiti je a dle toho teprve činiti závěry. Při dnešním způsobu budgetování nevystihuje se a nemůže se vystihnouti úplně pravý stav věcí.

Upozorňuji zejména na jedno, co svádí k mylným výkladům: že máme uvedeno na investiční položky tak ohromného miliardového rozpočtu pouze 462 milionů korun. To je na vydání na zřízení telegrafů 52 milionů, na zřízení poštovních automobilů 22 milionů, na železniční investice 350 milionů atd. Ale táži se, zdali i jiné položky v řádném rozpočtu: odvodňování a zavodňování per 4,250.000, dále položky na stavbu mostů per 70 milionů, na vodní stavby 30 milionů, na pozemní stavby 110 milionů, příspěvek k melioračnímu fondu 15 milionů - zdali to také nejsou investiční náklady a položky?

A vážené shromáždění, když tímto způsobem budeme rozpočet rozebírat, uvidíme, že takových investičních položek je daleko přes 1 miliardu, tedy produktivních položek, které pro naše státní hospodářství a národní hospodářství pro příští leta mají nesmírný význam. To, že letos do rozpočtu zařaděna je položka přes 1 miliardu - 1.158 milionů K - na zúrokování a splacení dluhů republiky československé, je nejlepším důkazem toho, že nejenom máme kuráž dělati dluhy, ale že chceme také spláceti dluhy, že chceme také starati se o úhradu těch dluhů.

Přirozeně, že zůstává ještě něco nejasného. Je nevyjasněn ten poměr k Rakousku vzhledem k mírové smlouvě a důsledky toho, a to, co teprve reparační komise nám usoudí. Přirozenou a samozřejmou snahou musí býti docílení rozpočtové rovnováhy mezi vydáním a příjmem. Byl by však mylným názor, že jedině zvýšením daní, ať přímých či nepřímých, dá se toho docíliti. K tomu, abychom mohli požadovat zvýšení berně, nutno zjednati předpoklady k zvýšení tvůrčí činnosti a produkce vůbec.

Rozhodujícím pro posouzení naší finanční a hospodářské situace není tudíž pouze a jedině rozpočet státní, ale celková situace hospodářská, v jaké žijeme, stupeň produkce a produktivity, duch, jakým ovládáno je dělnictvo, jakým ovládáno je úřednictvo a podnikatelé. A tu, pokud toho se týká, mohu s uspokojením říci, že vycházíme jíž pomalu, ale jistě z negace k positivismu, tvůrčí činnosti na podkladě právních řádů, k pravému to pochopení státní idee. Viditelné a hmatatelné známky vidíme ve výkazech o podporách pro nezaměstnané, které přes to, že figurují v rozpočtu na rok 1920 značným obnosem, značně klesají. To je úkaz, který je neobyčejně potěšitelný, poněvadž je vidět, že se začíná pracovat.

My vidíme také ve výkazech naší obchodní bilance za prvé pololetí, že i zde docílili jsme určitého aktiva.

Vážené Národní shromáždění! K posouzení situace naší - pravil jsem - nestačí jenom rozpočet. Když chceme vědět, jak se máme dívat do budoucna, do příštího roku, k tomu nestačí ani dodatek, ani rozpočet na r. 1920, k tomu je třeba uvědomit si stav náš hospodářský, stav našeho průmyslu a zemědělství a stojí každopádně za to, učiniti si takový malý přehled o těchto věcech. Průmysl u nás jest neobyčejně vyspělý a zdatný. Rozlišovati dlužno průmysl, který výhradně zpracuje suroviny domácí, a průmysl, který zpracuje suroviny, hlavně cizí. Do prvé skupiny patří zejména cukrovarnictví, lihovarnictví, sladařství, pivovarství, sklářský průmysl, dřevařský průmysl, keramický z části, železářský atd.

O cukru netřeba mnoho vykládati. Víme, že jest jedním z našich hlavních předmětů vývozních. V kampani 1918/19 zaprodány byly asi 3 mil. q cukru do ciziny, vývoz kampaně 1919/1920 činiti bude s přenosem z minulého roku okrouhle 2-7 mil. q cukru. K dodatku pro rok 1919 máme zařaděnu položku per 500 mil. K, z přeplatkového fondu, na rok 1920 jest v rozpočtu 1¹/₂ miliardy.

Jestliže vážený p. předřečník, pan dr. Rašín, upozornil na to, že neví, zda-li této 1¹/₂ miliardy jest tam právem a zda-li také skutečně jí bude dosaženo, pak upozorňuji na to, že přepočítací kurs, dle něhož byl tento přeplatkový fond počítán, vzhledem k tomu, že jedná se o položky známé a o věci, které expedovány budou v nejbližší době, byl počítán velice střízlivě a my všichni, kteří jsme při tom spolupůsobili, máme ten dojem, že ne 1¹/₂ miliardy, ale daleko více dostoupí suma fakticky v přeplatkovém fondu pro r. 1920. (Posl. dr. Rašín: Ne 1¹/₂ miliardy, ale 2¹/₂ miliardy!) Kdyby nastal nižší kurs, přirozeně, kdyby koruna naše měla klesnouti, poletí to nahoru a přeplatkový fond bude ještě vyšší. Mne by více těšilo, kdybychom neměli následkem nízkého stavu koruny té 1¹/₂ miliardy v přeplatkovém fondu, nýbrž kdyby se stalo všechno to, čeho si přejeme: zvýšení kursu naší koruny. Vážený pan předřečník zmínil se o prodeji cukru do Francie za 2 franky 10 centimů. S obchodního hlediska díváme-li se na tuto věc, pak by zajisté měl p. dr. Rašín úplnou pravdu, že se to prodalo laciněji, nežli tehdy byla cena světového trhu.

Ale právě doba válečná a první rok naší samostatnosti ukázaly nám, za co děkovati máme Francii. (Výborně! Potlesk.) Jestliže něco se dělá z důvodů politických, pak jest nemístné, abychom posuzovali tu věc jedině a výhradně z důvodů obchodních. (Výborně! Potlesk.) Dále při této příležitosti hned - abych tu věc vysvětlil - jedná se ještě o jinou věc, kterou zde p. dr. Rašín předhodil, že totiž od 1. ledna, nechceme-li prodělávati, musíme ceny mouky zvýšiti na výši originálních cen. To by ovšem znamenalo, že bychom mouku, kterou prodáváme dnes za K 1.50, resp. v drobném prodeji za K 1.68, musili prodávati dle toho, jaké provenience jest, za 5, 6, 7, 8 a snad i 9 K. Co by to znamenalo, jaký rozruch, nechci ani zde vysloviti. Neříkám, že je správné, že dáváme mouku za K 1.50, tvrdím však, že, když vláda svého času ustanovila cenu mouky na K 1.50, že je to závazný slib, daný všemu lidu v republice, a že vláda nemá práva, aby tento slib rušila a tak tu autoritu, kterou chceme míti oproti národu, abychom sami si podkopávali. (Výborně! Potlesk.)

Můžeme jiným způsobem k tomu dospěti. My můžeme deficit, který zde fakticky je a který jest obrovský, krýti jiným způsobem, jinak nastane ten koloběh, při němž nastane zvyšování cen, mezd a poplatkův a půjde to do nekonečna, bude opět licitace. Toho však v zájmu národního hospodářství nemůžeme vůbec chtít. Kdybychom kvotu ¹/₄ kg cukru, která dnes má býti zrušena, nezrušili hned, nýbrž snad od února nebo března, a když se zrestringují příděly cukru pro cukrovinkáře atd., činí to daleko přes 3000 vagonů cukru. To je úspora těch drobných lidí, konsumentův a z této úspory my prodáváme na světovém trhu a z těchto obchodův obdržíme tak enormní číslici diference toho, co platíme našim cukrovarům a co dostáváme na cukerním trhu, že uhradíme z toho té půl miliardy nákladu za věci, které jsme zatím zakoupili ke krytí požavdaků lidu. (Posl. Dyk: Tím si to hradí konsumenti sami!)

Ano, tím si to hradí vlastně sami. My nemůžeme vlastně s těmi věcmi vzhledem k tomu, že je to samá nejistá číslice, jíti do rozpočtu. Až věc bude úplně hotova, až ji budeme moci vyjádřiti ciferně, pak přirozeně bude naší povinností, abychom přišli před národ a řekli: Slavné Národní shromáždění, tak se ty věci odehrály a to ti doporučujeme ke schválení (Výborně!), poněvadž nám přece musí záležeti na tom, abychom měli klid a pořádek v republice a abychom zbytečně nerozčeřovali hladinu, když toho není zapotřebí.

Abych šel, vážené Národní shromáždění, dále v posuzování našeho půmyslu. Naše lihovarnictví sice těžce trpí válečnými poměry, zejména obtížemi výrobními, leč ani tyto nesnáze nebudou s to, aby snížily jeho národohospodářskou výkonnost, poněvadž právě průmysl lihovarský, stejně jako sladařský a cukerní, opírá se o nejjistější základnu produkce zemědělské.

Opírá se o existenci 1000 závodů hospodářských a 60 závodů průmyslových a mám za to, že stejně jako v uplynulé kampani i v kampani nastávající budeme s to, nejen hraditi domácí potřebu, nýbrž i značná množství vyvážet do ciziny. Zdůrazňuji současně, že kvalitou svého lihu již v uplynulé kampani vítězně jsme mohli čeliti veškeré soutěži cizozemské. Výroba lihu činí asi 500.000 hl. Pro státní pokladnu preliminován pro rok 1920 obnos 500 mil. K, v předpokladu ovšem, že lihovarům bude zavčas dodáno uhlí.

Rovněž nesmí býti pouštěna se zřetele vedlejší odvětví výroby lihového průmyslu, jež počínají býti soustavně organisována za účelem zhodnocení anorganických látek, odpadků lihové výroby atd. Poukazuji zejména na výrobu drasla, jehož naléhavě potřebuje průmysl sklářský, který má tou dobou bohaté zakázky a možnosti exportní daleko přes jednu miliardu korun.

Snad by se mohlo namítnouti, že nemáme možnosti, exportovat sklo, proto, poněvadž továrny nedostávají dostatek uhlí. Jest to pravda, jedním z předpokladů našeho hospodářského rozkvětu jest uhlí a tu nutno konstatovat jeden politování hodný zjev, že celá řada průmyslů a zejména exportních průmyslů nemůže exportovat pro dočasný nedostatek uhlí. (Hlas: Bohužel!) Vezměme na př. průmysl sklářský, pravda, jeden z nemnoha, klerý zpracuje úplně domácí surovinu a není odkázán na cizí dovozy. Co platny jsou veškeré ty přetrpěné svízele dělnictva sklářského, co platné jich usnesení, že budou jednu, dvě, tři neděle pracovati pro republiku, když není dostatek uhlí? Prosili havíře, aby jim vypomohli. Ti řekli: My bychom vypomohli, ale dokavad ty haldy nebudou odtud odvezeny, nemáme příčiny. (Hlas: To říká také ministr veřejných prací!) Proti takovým argumentům těžko se stavěti. Nechci při této příležitosti rozebírati příčiny našeho nedostatku na drahách, které odčinili, myslím, v souhlasu se všemi železničními zřízenci a úředníky dobré vůle, jest největší snahou našeho ministerstva železnic (Hlas: Doufejme!), chci jen při této příležitosti zdůrazniti naprostou nutnost železničních investic velikého slohu (Výborně!), systematických, plánovitých, v prvé řadě pořízení dostatečného počtu vozidel, vagonů a lokomotiv. (Hlasy: Zcela správně! Výborně!) Na tyto věci musíme míti peněz dostatek, poněvadž zanedbání dopravnictví znamenalo by, nechati usýchati větev, na které sedíme. (Posl. Pelikán: Peníze tyto uloženy budou na nejvýhodnější úroky!) Jest kategorickým imperativem každého ministra financí, aby šetřil, ale šetřiti tam, kde znamená to podlamování celého našeho hospodářského života, bylo by přímo šílenstvím. (Hlasy: Výborně! Tak jest!) Investiční politika rakouská byla nacionální.

Tento moment přirozeně dnes odpadá, ale nicméně dlužno vysloviti požadavek, že naše investiční politika nesmí a nemůže míti zabarvení lokálního aneb okresního. (Výborně!) My naši investiční politiku musíme přizpůsobiti zájmům celku a pak tím způsobem, aby měla význam skutečně evropský. (Výborně!) A pravil-li dr. Beneš nedávno zde, s tohoto místa v Národním shromáždění, že politika naše musí býti vedena z vyšších hledisk, aby se jí otevíraly širší horizonty evropské a světové, pak to platí rovněž o naší politice hospodářské a jejím prvém předpokladu, politice dopravní. (Výborně!)

Sladoven máme celkem 118 a zařízeny jsou téměř všechny na exportní slad. Kapacita těchto sladoven jest asi 33.000 vagonů hotového zboží, de fakto naše sladovny mohou ještě více vyrobiti. Letos budou vyráběti slad z 10.000 vagonů ječmene a slad tento jest určen pro export do cizích zemí, hlavně s dobrou valutou. (Hlas: Proč ne pro výrobu domácí?) Pro výrobu domácí jest uvolněno 14.000 vagonů ječmene, které snad budou dodány, ono by stačilo 10.000 vagonů také a mám za to, že těchto 10.000 vagonů bude fakticky dodáno a že plně to stačí. (Posl. Pik: Plzeňské pivo jest také exportní pivo!) Pro exportní pivovary jsou zvláštní položky. Bylo by dobře, kdybychom mohli dojíti tak daleko, abychom mohli exportovati místo sladu pivo samo, ale bohužel, k tomu nedospějeme tak brzy. (Posl. Pik: Je to možné!) Je to možné po letech, ale ne dnes, kdy nám scházejí sudoviny a kdy nám schází všechno pro export. S expedicí tohoto sladu do ciziny začalo se již tento týden. (Posl. Špaček: Více piva vyvážeti!)

O účinku hospodářského průmyslu na zemědělství, zlepšování, stupňování chovu hospodářského zvířectva a zlepšování půdy nemusím se šířiti. Do přeplatkového fondu sladové komise jest zařazen do rozpočtu na rok 1920 obnos 100 milionů korun, který de fakto bude obnášeti daleko více, snad 150-200 milionů korun, ale počítáno jest velice střízlivě vzhledem k nejistotě na trhu peněžním.

Velmi vyvinuté jest hospodářství lesní. Roční těžba činí 14 milionů m³ dřeva a může racionelním hospodářstvím stoupnouti na roční výrobu 20 milionů m³. I výroba dřeva převyšuje denní potřebu a jest dřevo čilým artiklem vývozním. Zde, vážené shromáždění, přicházíme k jednomu. Kdežto u cukru, sladu a lihu bere si stát všecky přebytky do své státní pokladny, vidíme, že u druhého průmyslu se tak neděje. Tam bez ohledu na to, jaká jest konjunktura, všecko jde mimo státní pokladnu.

U exportního průmyslu dlužno v první řadě působiti k tomu, aby situace světového trhu bylo plně využito. Není však, vážené Národní shromáždění, v zájmu státu, aby nechal nadzisk, z tohoto plného využití světového trhu resultující, plynouti do kapes vývozců. Stát musí trvati na tom, aby tento nadzisk, jehož příčiny nelze hledati v píli, práci a důmyslu vývozcově (Výborně!), nýbrž v nahodilé konjunktuře, konstelaci hospodářských a finančních poměrů, byl zachycen a použit pro účel celku, pro stát, a sice přímo, nikoliv snad formou daní. (Výborně! Potlesk.) Tento nadzisk má paralysovati ztráty, které našemu národnímu hospodářství vznikají drahými importy.

A zde, vážené shromáždění, jest také klíč k tomu, když toto budeme prováděti, abychom nemuseli přes drahý import mouky zdražovati cenu mouky, poněvadž z těchto zisků budeme krýti náš deficit. (Výborně!) Příslušná opatření hodlá vláda zavésti již v nejbližších dnech.

Náš průmysl bavlnářský, vlnařský, hedvábnický atd. trpěl dosud nedostatkem surovin, takže mohl býti zaměstnán asi 20 % své kapacity. Nemohl tudíž valně pomýšleti na export a stal se tak exportní valuty konsumujícím průmyslem.