Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Mluvte k věci! (Poslanec Sechtr: Myslím, že je to také k věci! Veselost.) Tyto tři země se již usnesly na tom, že tyto zvýšené platy vůbec nedají do svého rozpočtu, že ony je platit nechtějí. Tedy my ve skutečnosti, chceme-li mluviti o tom, mnoho-li znamená výdaj na věci kulturní, musíme při tom uvážit, jak mnoho ještě jiné veřejné svazky na kulturní naše záležitosti přispívají. Byl by to zkreslený obraz, který bychom veřejnosti a specielně cizině stavěli na oči, kdybychom chtěli naše kulturní snažení omezovati jenom na cifry, v tomto rozpočtu se nalézající.

Daleko horší je, že v těchto vydáních, která máme, je příliš málo výdajů investičních a velmi mnoho výdajů, řeknu, správních a spotřebních. To jest nebezpečná věc celého našeho rozpočtu nejenom na rok 1919, nýbrž také ve velké míře na rok 1920.

Vláda současně žádá od nás, abychom jí odhlasovali dvouměsíční provisorium proto, poněvadž v čas nemohla předložiti rozpočet na rok 1920. Já, velectěné shromáždění, myslím, že toto předložení rozpočtu mohlo býti provedeno v čas. Mohlo býti provedeno v čas, kdyby jednotlivá ministerstva skutečně v čas dala finančnímu ministerstvu svoje požadavky, kdyby tyto požadavky ustavičně nebyly měněny, kdyby stále nevzrůstaly, kdyby ten zápas, který ministerstvo financí musí vésti se všemi ostatními resorty, byl všemi resorty alespoň usnadňován, kdybychom konečně došli k tomu, že šetřiti v tomto státě a v každém státě, nemá jen ministr financí, nýbrž každý ministr resortní a že ten resortní ministr se musí ohlížeti také na to, jak bude vypadati závěrečný efekt celkový. Tedy kdyby se to dálo tímto způsobem, není pochyby o tom, že by po roční existenci rozpočet náš v čas mohl býti předložen.

Z rozpočtu, který nám na rok 1920 byl předložen a který má vlastně sloužiti za základ výdajů, které mají býti v těchto dvou měsících konány, vidíme, že naše výdaje státní proti loňskému roku ve valné míře narostly a že narostly způsobem tím nápadnějším, že v rozpočtu za rok 1919 máme veliké, řeknu, mobilisační výlohy tím, že museli jsme podniknout válečné tažení na Slovensku.

Jestliže tento rozpočet na rok 1919 takovýmto způsobem narostl, tu ovšem mohly válečné poměry býti do jisté míry omluvou tohoto vzrůstu. Jestliže ovšem se díváme na náš rozpočet za rok 1920 a docházíme ve výdajových cifrách k 10¹/₂ miliardám, tu, pánové, uvážíme-li k tomu, že naše zemské rozpočty neobyčejně vzrůstají ve výdajových položkách, že vzrůstají naše okresní rozpočty a že vzrůstají naše obecní rozpočty do míry, která je mnohonásobná proti dřívějším rozpočtům, musíme si, prosím, položiti otázku, zda-li toto celkové hospodaření veřejné nebude toho rázu, že na to nebudou stačiti důchody, které budou mít naši obyvatelé. My se dostaneme tímto způsobem k takovým exorbitantním daním, ale také přirážkám a ke všemu tomu, že nevíme, unese-li to pro budoucnost naše republika. Je marno mluvit o tom, že snad všecky tyto věci, kterých potřebujeme, mohli bychom krýt půjčkou. Půjčka, má-li být zdravá, nemůže být jinou půjčkou, než-li půjčkou z uspořeného jmění; jenom taková půjčka státní, která jde z úspor, může být trvalá a nemá národohospodářské škody v zápětí.

My, velectěné shromáždění, na takovéto půjčky, které by šly z úspor našich, spoléhati nemůžeme, poněvadž tato vydání jsou toho ohromného dosahu, že je krýt, je neobyčejně obtížno.

Tedy nezbývá nic jiného, nežli tato zvláštní vydání krýt daněmi a tím ovšem dostáváme se volky nevolky k tomu, že stupňujeme znova drahotu, poněvadž, ať ty daně jsou jakéhokoli druhu, vždycky zde bude snaha, přesunouti tyto daně do cen výrobků. My nesmíme naříkati potom, že drahota roste, poněvadž my ohromnými vydáními, často vydáními, která nejsou řádným způsobem odůvodněna, jenom tuto drahotu zvyšujeme. My, pánové, nesmíme také spokojiti se tím, jak rozpočet na rok 1920 dopadne. Do tohoto rozpočtu zařaděny jsou všechny přeplatky z vývozu, přeplatkové fondy, jak cukerní, tak lihový, tak sladový, které samy o sobě znamenají 2 miliardy 100 milionů, na druhé straně ovšem do rozpočtu není zařaděno to, co budeme prodělávati na tom, že z ciziny budeme za drahé peníze dovážeti potraviny a tady že je za laciné peníze budeme prodávati. Já nevím, je-li úmyslem vlády, že od 1. ledna nebude vůbec prodělávati na potravinách, které z ciziny sem dovezeme, ale podle rozpočtu soudě - poněvadž v něm je zařaděno jen 20 milionů na zlevnění potravin, více nic - myslím, že vláda nechce od nás zmocnění, aby směla dávati potraviny levněji, nežli zač jí při nynějším stavu valuty ty potraviny z ciziny přijdou.

Kdyby ovšem chtěla vláda dávat potraviny levněji, potom by v oddělení o válečných opatřeních musila figurovat daleko větší cifra, nežli těch 20 mil. na zlevnění potravin. Jisto jest, že když ministerstvo zásobování žádá, aby bylo sem dovezeno 42.000 vagonů mouky a obilí, tedy, doveze-li těchto 42.000 vagonů obilí, myslím, že bychom nevystačili ani s 1¹/₂ miliardou na hrazení rozdílu, který by byl při nynější valutě v cenách, které podle nynějšího kursu cizině zaplatíme a v těch cenách, které zde skutečně utržíme. Tedy ovšem, jestliže tímto způsobem na věc se díváme, tu nemůžeme mluviti o tom, že by náš schodek obnášel jenom 2.600 mil. korun.

Jestliže zůstane při dosavadní praxi i při dosavadním kursu koruny, tedy jsme vydali na jedné straně to, co na druhé straně na základě tohoto kursu vyděláváme.

Velectění pánové! l tyto veliké sumy v přeplatkovém fondu 1,500.000, 500.000 a 100.000, jsou vlastně jenom proto tak veliké, poněvadž kurs naší koruny jest velmi nízký. Jenom tím, jestliže do ciziny prodám za frank, kterýžto frank mne bude stát 5.40 K, jenom proto zde mohu počítati s takovými velkými přeplatky. Zdali se docílí vyšší ceny za cukr při nynější konjunktuře, o tom rozhodovati nechci. To, co jsme až dosud prodali, to by neukazovalo, že bychom měli tu vášnivou snahu, skutečně to naše bílé zlato prodati za ceny, které by odpovídaly světovému trhu, neboť po mém názoru prodalo se do Francie 1 milion q cukru za 2.10 franku, tedy po mém názoru jsme ten cukr na polovic vyhodili.

Jestliže budeme tímto způsobem obchodovat dále tak, že prodáme druhý milion metrických centů cukru za 2.10 Fr. a jestliže budeme potom to proměňovat na dolary v době nejnevýhodnějšího kursu franku, a necháme, nota bene, úvěr, který tam uzavřeme, proměňovat na dolary cizím konsorciem bankovním bez jakéhokoliv našeho vlivu, tu nevím, pánové, zdali se sejdeme s tou miliardou a 500.000 K, které v rozpočtu máme. - Vím, že byl také takový projekt, abychom zvýšili si svoje vývozní kvantum cukru tím, že bychom snížili dávku z 1¹/₄ kg na 1 kg. Já bych to opatření býval snad vítal v době loňské. Těžko je můžeme vítat letos, poněvadž celé naše zásobování vlastně nalézá se v úplném rozkladu. - Naše obyvatelstvo nedostává ani mouku, ani maso. Jestliže tomuto obyvatelstvu ještě snížíme dávku cukru, tedy potom vlastně tomu obyvatelstvu nebudeme dávat téměř žádné potraviny. Nevím, co je toho příčinou, že po žních, které musily býti uznány za žně velmi pěkné, nalézáme se v nynější krisi. Mně nenáleží, prosím, rozhodovati, kdo je tím vinen. Jen jednomu se musíme diviti: že vláda ...

Předseda Tomášek (ujímá se předsednictví; bouřlivý potlesk v levo.) Prosím, aby řečník nebyl vyrušován! (Ironický potlesk ve středu. Hlasy v levo: Ten potlesk platí přece předsedovi!)

Posl. dr. Rašín (pokračuje): Jest jisto, pánové, že mně jest to úplně jedno, jestli někdo tleská nebo mně nadává. To jest již můj naturel.

Tedy prosím, velectění pánové, jednomu se však musí člověk divit: že vláda za tu dobu oněch 4 měsíců nezjistila příčiny, proč jsme došli již v měsíci prosinci k úžasné krisi zásobovací.

To přec vláda již mohla zjistiti; to mně nestačí, jestliže jedna vládní strana říká té druhé, že ona jest tím vinna, a ta zas říká, ne, vy jste toho vinní, nebo jestliže v novinách jedna strana na druhou ty zásobovací potíže přehazuje. Od toho jest zde vláda, aby to zjistila, a prostředky k tomu má: má k tomu svoje četnictvo, má k tomu svoje okresní hejtmany, má k tomu všecky úřady, které zde jsou, aby zjistila, že ty a ty příčiny byly, proč vlastně my v měsíci prosinci nemůžeme nejen dostávat to, co nám ministerstvo zásobování na počátku této kampaně slíbilo, t. j. 3 kg mouky na hlavu, nýbrž že nemůžeme dostávat ani dřívější dávku, která se dostávala za Rakouska. Vláda přec má povinnost, aby nám řekla, jak to přijde, že za války jsme vozili svoje obilí, zásobovali jsme jím armádu, zásobovali jsme jím Vídeň, zásobovali jsme jím celé Rakousko, ale nyní, prosím, jsme hotovi v prosinci a nemůžeme svému obyvatelstvu při zakázaném vývozu dát dostatečné množství potravin.

Abychom my jednotlivci takovéto věci vyšetřovali, to je pro nás vyloučeno a nemožno. Ale vláda má povinnost, říci to zcela otevřeně a sice říci to otevřeně na pravo i na levo (Výborně!), poněvadž my všichni, kteří jsme odkázáni na to, abychom ve městech byli zásobováni ne jako samozásobitelé, máme právo zvěděti pravdu, ať ta pravda je na jedné nebo na druhé straně (Výborně!), ať ta pravda objeví nám cokoliv, ať ta pravda objeví nám třeba nepříjemné věci. (Výborně!) Pravda je prvním počátkem toho, aby mohla býti zjednána náprava (Výborně!), poněvadž je velkou otázkou, můžeme-li zjednati nápravu, když nevíme, kde vlastně příčiny této úžasné kalamity jsou. (Posl. Sechtr: Ale svádíte to neustále na venkovany!) Se všech stran hlásí se, že ty zásobovací potíže dokonce vedou k nepokojům, že se to obrací proti okresním hejtmanům; někde natlukou okresnímu hejtmanovi, někde ho chtějí shodit s okna, nebo někdo vyskočí dokonce s okna a zlomí si obě nohy. Pánové, to přece nemůže býti lhostejno Národnímu shromáždění a všem těm, kteří chtějí míti pořádek ve státě, aby tyto zjevy nejen byly odstraněny, nýbrž abychom se dověděli, kde ta podstata a příčina vězí. (Výborně!)

Jestliže my, vážené shromáždění, vidíme, že ministerstvo zásobování do dneška nedovedlo nám vlastně říci, mnoholi loňského roku dovezlo sem a mnoholi letošního roku sem dovezlo cizího obilí, jestliže my v tomto finančním zákoně a ve zvláštní jiné předloze máme celou řadu úvěrů dodatečně schváliti, kterých všech bylo použito na potraviny, a jestliže my nemůžeme dostati od ministerstva zásobování skutečný výkaz toho, mnoholi obnášely tyto dovozy, mnoho-li za to bylo zaplaceno a mnoholi za to bylo utrženo, tedy prosím, jak pak může míti toto ministerstvo plán pro budoucnost, pro celou zásobovací kampaň od 1. října počínaje, když neví, mnoholi potřebovalo pro loňský rok onoho dovozu. Jestliže, velectěné shromáždění, my půjdeme na věci zase tak, že všechno to, co vyvezeme, sníme, pak je to, pánové - račte si ty úvěry vzíti - příčina, proč my u nás máme nedostatek surovin, poněvadž nejen to, co v tomto finančním zákoně zde vidíte, nejen ty 54 miliony dolarů, dalších 8 milionů dolarů, 16 milionů dolarů, a jak se všechny ony položky tam jmenují, nejen že jsme to všechno snědli, to jsme použili k dovozu potravin sem, nýbrž my jsme použili všech jakýchkoliv volných valut, které zde byly na základě našeho vývozu. Jestliže, pánové, v tomto směru budeme pokračovati, tu ovšem máme velice malou naději, že také pro příští rok dostaneme sem dostatek surovin. Zdá se mi, že skutečně vláda myslí, že suroviny sem také ani v příštím roce nedostaneme, poněvadž jinak by nemohla dávati do rozpočtu položku 267 milionů K na podpory pro nezaměstnanost.

Jestliže by měla naději, že zase nepadne všechno to, co budeme moci vyvézti, i ty kredity, které tam uzavřeme, na to, co potřebujeme dovézti na potravinách, tedy by zajisté nemohla s takovou velikou cifrou, jako jest 260 milionů, na podpory pro nezaměstnané počítati. Jestliže ale počítá, tu přece po mém názoru takovýmto způsobem to nemůžeme dělati věčně. Já uznávám, podpory pro nezaměstnanost byly odůvodněny v těch prvých dobách, kdy náhle se rozvázaly všechny ty dosavadní svazky, které tady byly, nastala náhlá demobilisace, nebylo možno všechny lidi umístiti, bylo potřeba na ten čas léčiti tyto věci zvláštní státní podporou. Ale jestliže to trvá již druhý rok, to se, pánové, přece jen musíme ohlížeti po tom, jak bychom tuto zaměstnanost nejen doma zvýšili a nejde-li to, abychom ji event. zvýšili i tím, že bychom celou řadu našich lidí požádali, aby šli vypomoci do Francie při její obnově. (Odpor v levo.) Já vím, že tyto věci nejsou právě populární, ale jisto jest, že my i dříve před vojnou měli jsme velmi mnoho zaměstnanců, kteří chodili na práci do ciziny. Celá Šumava, stavební dělnictvo šumavské, chodilo do Německa a jinam na práci.

Nevím, jestli se při nynějším směru dostaneme u nás k nějakému podnikání stavebnímu. To jest otázka, která jest nesmírně komplikovaná, a s naši strany již několikráte v tomto shromáždění bylo akcentováno, že tu velkou potřebu, kterou po této stránce máme, nemůžeme žádnými subvencemi státními ukojiti, nýbrž, že zde může býti jen a jedině výpomoc soukromého podnikání. A toto soukromé podnikání však nemůže zde ničeho zmoci potud, pokud nebude rentabilita dotyčných staveb skutečně pro budoucnost zajištěna, poněvadž, i když to všecko neztroskotá na stavbě, ztroskotá to konec konců na úvěru hypotekárním, na úvěru trvalém, neboť jestli že zde není rentabilita dotyčných staveb, tedy žádná spořitelna, ani hypoteční banka, ani nikdo nemůže půjčiti do toho ty obnosy, kterých by bylo do toho třeba. Tedy dosavadní směr, při kterém se brání tomu, aby celkové niveau činže dostalo se na vyšší úroveň, zabraňuje stavebnímu podnikání, a my přijdeme eventuelně k tomu, že zase ještě jeden rok, totiž celou příští kampaň, zameškáme jen proto, poněvadž setrváváme na opatřeních, která ve skutečnosti nám žádného prospěchu nepřinesla. Proč? Poněvadž jestliže z toho důchodu, který kdo má, dříve potřeboval k tomu 20 %, aby bydlel, nyní z tohoto důchodu potřebuje jen 6-8 %, aby bydlel; tedy všecko to, co mu zbude, jest jen důchod, který žene ostatní potřeby do výšky. Tím národohospodářsky není nám pomoženo, poněvadž, jest-li že zbude příliš mnoho v těchto důchodech, tedy to má za následek nevyhnutelně tlak na ceny ve směru vzestupném a to, co na jedné straně ušetří, to na druhé straně přidá ten dotyčný na zvýšené ceny potřeb. Ale my se tím dostáváme jen k jednomu: že se nestaví a že tuto ohromnou kalamitu, ve které žijeme, jen prodlužujeme. Já vím, že nemusí býti populární, mluviti o této věci a v tomto směru, ale je to jisté, že jiným způsobem stavební krise neodstraníme, a zdá se mi, že je to docela zbytečné prodlužování nynějšího stavu a že je to zbytečné zahazování ještě jedné stavební kampaně. K tomu nepotřebujeme žádné suroviny, to všecko bychom měli zde doma a docílili bychom přirozeně daleko větší zaměstnanosti, než jakou máme dnes. Tomu bráníme se jen pod praetextem, že by činže naše eventuelně stoupla.

Já myslím, že stát ve všech těch věcech, aby zlevnil hospodaření, aby zlevnil potraviny, aby zlevnil živobytí, dělal až dosud více, než mnoho-li snésti může. Já, pánové, vás upozorňuji, že při celém potravinovém kreditu 54 mil. dolarů, které jste zde, v tomto shromáždění, odhlasovali, že se při tom prodělá 400 millionů korun, jestliže americká mouka se bude dávati za cenu, za jakou je naše domácí mouka, dnes při nynějším stavu dolaru by bylo k tomu potřebí 1.200,000.000, kdybychom dnes ten kredit 54 milionů měli platiti. My ho odkládáme, my odkládáme toto placení s vědomím Ameriky na základě smluv, ale tím neděláme nic jiného, než že zaplacení těchto břemen, zaplacení toho, že jsme nyní zlevnili potraviny, odsunujeme o rok, o dvě léta dále. Ale tím současně račte si vzíti, mnoho-li vyžaduje náš státní dluh, že dnes, kdy se počítá dolar 32 K - ačkoli stojí 52 K - my k súročení všech těchto věcí potřebujeme přes 1 milliardu. To jest, pánové, velmi značný úrok, který nás již hned nyní zatěžuje. A ze všeho, z celého toho 54 milionového úvěru, z těch dalších 4 milionů, 16 milionů a bůhví, mnoho-li milionů, které jsme si tímto způsobem vypůjčili v Americe na potraviny, ze všeho toho bylo shledáno, jakož i tuto, co se nám v tržních cenách vrátilo, necelých 700 mil. Tedy jinými slovy: těmi prodělky, které jsme při tom měli, těmi pro budoucnost se neobyčejně těžko zatěžujeme.

Jestliže pan referent mluvil o našem státním dluhu a řekl, že ten dluh je velice tíživý, tu myslím, že toto zatížení průběhem doby, budeme-li tímto způsobem postupovati, bude daleko a daleko větší.

My dáváme také do rozpočtu položku 720,000.000 K jako přibližný obnos na úrocích z jisté části těch dluhů, které budou pravděpodobně přikázány reparační komisí na podkladě mírové smlouvy, a tu zdá se mi tento obnos sice býti veliký a nevím, zdali by nebylo opatrnější, o něco méně ho preliminovati. Ale my z těchto dluhů vidíme další, velice zajímavou věc, totiž, mnoho-li nás stál boj za naši svobodu. Vidíme, že byly kontrahovány dluhy, že máme zde lirový dluh 120,000.000, který není ještě řádně vyúčtován, za vypravení našich legií v Italii, že máme dluh 110,000.000 franků ve Francii, že máme dluh 7,000.000 dolarů v Americe na vyzbrojení naší sibiřské armády, že do rozpočtu dáváme 350,000.000 na repatriaci, dovezení naší sibiřské armády zpět, víme, že jsme v tom směru odhlasovali 750,000.000 franků do fondu osvobozovacího, čili musíme si také udělat svůj rozpočet, čili my si zde také musíme spočítat, mnoho-li náš boj za svobodu nás efektivně stál. My to potřebujeme vědět proto, poněvadž u nás se stále a stále mluví o tom, že máme platit válečné půjčky rakouské.

Vy víte, že dle mírových podmínek nejsme k tomu povinni. Ale tu bych prosil, bylo by to spravedlivé, abychom platili na dvě strany, abychom platili svá vydání, která jsme měli v cizině za svůj boj proti Rakousku, a vedle toho abychom platili za to za všechno, čím zde naši občané přispěli tomu Rakousku v boji proti těmto legiím a v boji proti našim spojencům? (Tak jest! Zcela správně!) Tedy, po mém názoru, jestliže vláda dává na jevo, že ona by chtěla tyto půjčky válečné platit, tu slavné Národní shromáždění, musíme proti takovýmto unáhleným věcem co nejdůrazněji protestovat. (Výborně!) Musíme nejprve věděti, mnoho-li nás boj za svobodu tam, kde jsme ho dělali volně, svobodně, z vlastní vůle, stál, a potom teprve můžeme mluviti s těmi, kteří podporovali Rakousko v tom, aby mohlo vésti válku. (Výborně!) Do té doby musíme na jednom stát: že tyto válečné půjčky vůbec honorovat nebudeme (Tak jest! Výborně!), poněvadž tyto válečné půjčky byly upisovány proto, abychom byli udržováni v porobě ve starém Rakousku a v úplném vasalství Německa. To, co budeme dělati s těmi, kteří neměli své vlastní vůle, jako jsou sirotci, nadace, fondy a pod., to nepadá do oboru toho, kde jde o placení válečných půjček. (Tak jest!)