Národní shromáždění československé 1918 – 1920

S druhou částí projevu p. ministra Beneše, kde odmítá jakýkoliv politický svazek podunajský, souhlasí v celé republice každý uvědomělý Čech i Slovák i v té nejzazší vesnici. Dne 28. října jsme přetrhali veškeré politické svazky až do těch nejtenších nitek, které pro nás nebyly svazky politického soužití, nýbrž pouty žalářními, a dne 14. listopadu jsme v této památné síni prohlásili pro všecky časy svoji politickou samostatnost, zbavili všech práv k zemím českým a ke Slovensku prokletý rod habsbursko-lotrinský a prohlásili republiku za ústavní formu svého státu. To jest žulovým základem veškeré naší politiky a jen zoufalec nebo zrádce by mohl kouti plány jiné. Tedy žádná federace podunajská, žádná unie, nýbrž pouze praobyčejné smlouvy obchodní, sousedské, může sjednávati naše vláda, chce-li si uchovati důvěru národa. (Výborně!) Jen malý krůček s cesty a byla by každá vláda smetena bouří hněvu a prokletí celého národa. (Tak jest! Výborně!) S tím ať počítají veškeří faktorové, v politice Evropy rozhodující. My se do žádné podunajské federace vtlačit nedáme, poněvadž nechceme znovu se státi otroky Německa. Tedy dr. Renner může v Paříži i v Praze jednati pouze o obchodních stycích, o politické vztahy se musí dříve neb později jednati jinde a to v Praze, Varšavě, snad Bukurešti a Bělehradě.

Vážené shromáždění! Z rozpočtu můžeme vyčísti, jak daleko jsme vzdáleni válce minulé a jak hluboko jsme v míru. O tom nás poučí dvě položky, a sice mimořádná vydání na ministerstvo Národní obrany a mimořádná válečná opatření, a tu tyto dvě položky pouze činí 57 % veškerých našich vydání v r. 1919. Z toho vidíme, že republika se nevrátila ještě ani na polovinu cesty od války k míru a má ještě větší část cesty před sebou. Pouze 43 % se věnovala v r. 1919 na ostatní vydání a 57 % na mimořádná vydání vojenská, na mimořádná opatření válečná.

Válečná opatření činí největší položku vydání a jest to 3.423 mil. korun, t. j. 39¹/₂ % všech vydání. Mimořádná vydání ministerstva Národní obrany činí 17¹/₂ % v r. 1919, a na jednu zajímavost jsem, vážené shromáždění, přišel, když jsem. studoval některé položky rozpočtu.

Máme veliký schodek, který dělá 4905 mil. korun, t. j. 57 % vydání a právě těch 57 % vydání dělá dohromady součet mimořádných vydání vojenských a mimořádných válečných opatření. Vidíme tudíž, že v tomto roce diference byla hlavně způsobena těmito dvěma položkami válečnými a vojenskými. Mohl by se někdo tázati, jak jest možno, že válečná vydání a mimořádná opatření dělají tak velikou sumu. Předně jest to příspěvek nezaměstnaných, t. j. za rok 1919 316 milionů. Račte uvážiti, že na školství se zde nedává ani polovic, ještě méně než polovic, na zemědělství pouze ¹/₅. Na nezaměstnané, které můžeme zváti "státními nezaměstnanci", se věnovalo 316 mil. Vyživovací příspěvek, to jest číslo přímo úžasné, v roce 1919 1081 mil., t. j. ¹/₈ všech vydání. Každou osmou korunu jsme dávali na vyživovací příspěvky. 7 K připadlo na ostatní výdaje státní. Rovněž uprchlíci stáli 26 mil K, ti cizí i ti naši, kteří se vracejí.

Neveselá kapitola jsou státní dluhy. Pan ministr dr. Rašín přišel tehda se skromnou kapitolou. Dělalo to jen 205 mil. K státního dluhu. Třetí pan ministr přišel s 206 mil. K, tedy o 1 mil. více, takže v r. 1919 činí to celkem 411 mil. K, t. j. 4-7 %. Ale v příštím rozpočtu již to dělá 1158 mil., t. j. více než 11 %. Jest jisto, že tato kapitola poroste v příštích letech měrou, kterou snad nemůžeme ani odhadnouti. Zde nám hrozí nebezpečí otroctví zase jiného, totiž závislost finanční na cizině.

Mohl by někdo se tázati: Proč ty dluhy děláte, abyste musili tuto kapitolu na úroky tak rozšiřovati? Vážené shromáždění, odpověď na to musí býti dána vážně, ale musí býti přijata také od potomstva tak upřímně, jak my to myslíme. Republiku nezařizujeme jen pro generaci, která je zde, tu zařizujeme pro dlouhé a dlouhé doby, pro veškeré generace další, pokud národ má trvati. Ale republika nemůže unésti finanční břemena této doby okamžité, nemůžeme přece žádati, bychom všecko, čeho je potřebí, zaplatili, splatili, to bychom vyčerpali veškeren národní svůj majetek. Na to tedy dnešní generace nemůže stačiti, na to musí zavolati generaci příští. Myslím tedy, že svědomí můžeme míti dobré, když ty dluhy musíme dělati a děláme pro republiku, kterou zařizujeme pro budoucí generaci.

Zajímavo je, porovnati poměr řádných a mimořádných vydání. Tu vidíme, že na řádné vydání jsou vloženy do rozpočtu 2.609 milionů, na mimořádné 6.005 milionů (Posl. dr. Jar. Stránský: Jenže v nich jsou také řádná vydání!), takže poměr činí tu 30:70 procentům. To je poměr absolutně neudržitelný a i kdyby zněl obráceně, bylo by to ještě nezdravé. Tento poměr musí se zlepšiti.

Státní rozpočet pro rok příští přináší zlepšení potud, že na řádných výdajích navrhuje 47 procent, na mimořádných 53 procent. Ale, jak pravím, ani to by ještě dávno nestačilo.

Nyní chci obrátiti pozornost sl. sněmovny na rozpor některých položek v příjmech. Příjmy byly odhadnuty i s dodatkem na 3.709 milionů a tu je pouze jedno potěšující: že řádné výdaje, jak byly v rozpočtu sestaveny, jsou přece jenom menší, než řádné příjmy. V řádném hospodářství bylo tedy možno, vyúčtovati přebytek asi 4 miliony.

Na příští rok je preliminováno ještě další zlepšení. Tam již máme v řádném hospodářství přebytek 396 milionů. Je tam sice schodek rozpočtový v mimořádném hospodářství 3.062 milionů, přece však celkem celkový schodek státního rozpočtu pro příští rok je proti schodku letošnímu rozpočten menší, t. j. o 2.040 milionů proti roku letošnímu. Ovšem nesmí pan ministr, který bude úřadovat v druhém půlletí příštího roku, přijíti s větším mimořádným rozpočtovým dodatkem.

V příjmech sluší podotknouti, že 4 resorty nám uhražují 82 procent státních příjmů. To jest: ministerstvo financí skoro 49 procent, ministerstvo železnic 26 procent, pošt skoro 5 procent a veřejných prací půl třetího procenta. Tyto 4 resorty státní správy nám dávají 82 procent všech státních příjmů, ostatní je složeno z položek drobných. V ministerstvu financí, veřejné dávky činí 31 procent všech příjmů. Monopoly třináct, skoro 14 procent. Pokladní správa necelá tří procenta, ostatní jsou drobná vydání. Bude snad zajímati rozbor těch veřejných dávek, aby bylo vidět, mnoho-li vynáší daně přímé a mnoho-li ostatní dávky. Tedy přímé daně v r. 1919 vynesly celkem státních příjmů 16 procent, cla půl druhého procenta, spotřební daně 10 procent, poplatky 43 procenta. Železnice jsou pasivní, a sice čtvrt miliardou. Když to prohlížíme, jak je to možné při tak velikých poplatcích za dopravu osobní i zboží, tedy vidíme, že osobní výdaje u ministerstva železnic dělají téměř polovinu veškerého rozpočtu tohoto ministerstva, a sice 584 milionů, kdežto věcné náklady činí pouze 634 miliony, tedy něco málo více. A přece vidíme, že stoupl výnos. Doprava osob, 44 milionů více, doprava zavazadel půl třetího milionu, rychlozboží 14 milionů a nákladního zboží 165 milionů. A tu se tážeme: Zlepšila se doprava osobní, když vynáší více 44 milionů? Račte uvážiti ty poměry na drahách, dnes musíme v netopených a v neosvětlených vagonech jezditi a konati daleké cesty, anebo uvažte rychlost dodávaného zboží, a rychlozboží. Z Králové Hradce do Prahy jde rychlozboží 10 dnů, až 3 neděle. A tu mám malou poznámku, zda ministerstvo železnic již napřed počítá, že nebude svítit a topit, aneb zda se v příští státní uzávěrce shledá, že se ušetřilo něco na těch věcech, že tady se nevydaly?

Při této příležitosti považuji za svou povinnost také upozorniti nejširší veřejnost mimostátní na poměry u nás na drahách. Žádají se stále dodávky uhlí od nás do ciziny, prosím, aby se přišla zahraniční komise podívat, jak naše mládež se ráno sjíždí do školských center, jak se schází do vymrzlých čekáren, jak jede ve vymrzlých, neosvětlených vagonech a tutéž hroznou cestu prodělává mládež večer z Prahy domů i z ostatních měst, jakož i jiné ostatní obyvatelstvo, které musí denně do měst dojížděti. To jest skutečně hrozná kalamita a na to jest potřebí také cizinu důrazně upozorniti.

Pošta letos v r. 1919 jest jediné ministerstvo soběstačné. Měla přebytek ještě 17 a půl milionu. Bohužel, v příštím roce bude již pasivní a shledal jsem pasivní nedostatek, deficit tohoto ministerstva 25 milionů korun. Soběstačnosti se blíží sice také ministerstvo obchodu, má jen 10 milionů schodek, který se zvětší v příštím roce na 16 milionů.

Vážené Národní shromáždění! Dovolil jsem si upozorniti slavnou sněmovnu na některé detaily, proto, že zevrubné prostudování rozpočtu považuji za potřebné nejen pro členy parlamentu, nýbrž i pro občany státu, veškerou širší veřejnost a znalost toho považuji za prospěšnou pro stát a za vhodnou příležitost, kde jest možno šířiti vědomosti mezi nejširším lidem o rozpočtovém hospodářství státním, považuji právě projednávání státního rozpočtu.

Když shrneme veškeré sumy, které vláda požaduje v dodatku, vidíme, že vydání činí 1.901,820.879 K. Z toho řádné činí 484,974.574 K, mimořádné 1.416,846.305 K.

Příjmy dodatečně se označují na 897 milionů. Rozpočtový výbor navrhuje, aby slavné Národní shromáždění schválilo dodatečně pojetí těch položek, obsažených ve vládním návrhu, do státního rozpočtu na r. 1919 a aby byly příslušným způsobem změněny čl. I. III. a V. fin. zákona pro rok 1919.

Nyní přistoupím krátce k provisoriu na první dva měsíce 1920. Veškerá vydání na rok 1920 jsou odhadnuta na 10.416,000.000 a příjmy na 7.700,000.000, z toho vyplývá schodek 2.666,000.000. Srovnáním s rozpočtem na rok 1919 jeví se celková potřeba na r. 1920 o 1 miliardu 800 mil. větší a celková úhrada větší o 4 miliardy 41 milionů. Proto celkový schodek jest o 2 miliardy 240 milionů menší než v r. 1919. Ovšem předpokladem jest, že musí tento rozpočet býti dodržen a že se nestane v roce 1920 nic neočekávaného, co by způsobilo nová vydání.

Nebudu rozebírati detail rozpočtu na rok 1920, k tomu bude příležitost při debatě o řádném rozpočtu.

Tento regulérní rozpočet vydání řádných i mimořádných byl předložen 16. prosince Národnímu shromáždění. Není možno, aby rozpočtový výbor v tak krátké lhůtě, která zbývá do konce roku, řádně mohl probrati tento rozpočet řádný a není možno, aby Národní shromáždění mohlo ho ústavně vyříditi. Proto jest třeba, aby bylo učiněno provisorní opatření. K tomu se odhodlala vláda předložením provisoria. Rozpočtový výbor provisorium projednal a navrhuje, aby slavné Národní shromáždění vládě povolilo hospodařiti pro první 2 měsíce 1920, aby mohla vybírati daně podle dosavadních předpisů a nařízení a hraditi tím vydání, a ta vydání, která se nebudou moci hraditi daněmi, aby vláda mohla uhraditi výpůjčkou, úvěrními operacemi, do výše 450 milionů korun na ty dva měsíce. Rozpočtový výbor proto navrhuje příslušný zákon Národnímu shromáždění k schválení.

Slavné Národní shromáždění! Probírajíce tento dodatečný kredit a povolujíce ho vládě a zároveň i provisorium, jsme si vědomi všichni bez rozdílu, ať se stran vládních nebo se stran, které ve vládě nejsou zastoupeny, - a já s radostí konstatuji, že dodatek k rozpočtu byl v rozpočtovém výboru schválen všemi hlasy - jsme si vědomi, že povolujeme republice, čeho potřebuje k své existenci v nejtěžším prvním roce svého trvání. Břemeno nákladu jest ohromné. To jsme poznali, a úsilí všech občanu musí se vésti dvojím směrem: předně snahoh o zmenšení břemen, dále spoluprací všech na nesení břemen. Zmenšení břemeno docílíme šetrností tam, kde okolnosti tu dovolí, a nesení zbytku břemen jest možno jen tak, že každý napne fysické i duševní síly své osobnosti a vezme na sebe nesení toho, k čemu ony síly stačí. Kdo toho nečiní, kdo nešetří a vyhýbá se prací, jest nehodným, slouti občanem svobodné republiky Československé a republika musí ho volati k povinnosti po dobrém, po případě po zlém. To platí pro všechny vrstvy a třídy občanstva bez výjimky a bez rozdílu stejně.

Státní nezaměstnanci, kteří se vyhýbají práci, nabízenou práci pod různými záminkami odmítají a raději břemena nákladů republiky zvětšují, musí býti voláni k zodpovědnosti a stavěni na pranýř, stejně jako státní zaměstnanci, kteří provozují passivní resistenci, vymlouvajíce se na nedostatečný materiál a zařízení svého oboru, a stejně jako občané jiní, kteří odpírají své finanční prostředky a svou výrobu státu.

Odstranění těchto vad občanstva jest možno docíliti jen na podkladě mravním, jen zvýšením morálky každého jednotlivce naší republiky. A jen tou cestou naši republiku zachráníme. K tomu musíme pracovati všichni, slovem i tiskem; a v prvé řadě naše žurnalistika, ta sedmá velmoc a její vojáci, zvláště někteří, kteří si dosud neosvojili výcvik vojáků sedmé velmoci, svobodné republiky Československé. (Hluk.)

Místopředseda Konečný (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj poslanec prof. dr. Srdínko (pokračuje): Odklon našich občanských tříd od materialismu, těch zámožných i těch dělnických, a mravní jich povznesení v cítění altruistickém, sociálním, humanitním, toť cesta k obnově spořádaných poměrů v naší republice. Jsem, vážené shromáždění, pevně přesvědčen, že společnost všech tříd našeho národa se sejde na společné cestě k dobru naší drahé vlasti a ku zdárné a šťastné budoucnosti naší republiky. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Dovoluji si oznámiti, že ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci: proti: dr. Rašín, dr. Krejčí, inž. Bečka; pro: dr. Gustav Heidler, Jaroš, dr. Horáček, Bechyně, dr. Uhlíř, Rudolf Pilát, Hrušovský, Slavíček.

Dříve než udělím slovo prvému ze zaznamenaných řečníků, dovoluji si navrhnouti Nár. shromáždění po dohodě s konferencí klubovních předsedů, aby lhůta pro jednoho řečníka stanovena byla na půl hodiny. Je proti tomu nějaká námitka? (Námitka nebyla.)

Považuji tedy tuto lhůtu za schválenou a uděluji slovo prvému z řečníků, zaznamenaných proti rozpočtu, občanu dru Rašínovi.

Posl. dr. Rašín: Vážené shromáždění! Dnes konáme rozpočtovou debatu o dvou velmi důležitých věcech, totiž o dodatečném rozpočtu a rozpočtovém provisoriu. Debata tato podle veškeré zvyklosti všech zákonodárných sborů má býti přehlídkou politického stavu ve státu, pro který rozpočet slouží a má býti současně jaksi kritikou hospodářství, které až dosud bylo prováděno.

To, že vláda musila přistoupiti před nás s rozpočtem dodatečným, to samo o sobě není nic zvláštního. Ale že vláda přistupuje s tímto rozpočtem tak pozdě, když již položky, o které zde běží, vyčerpala, to je něco, co ústavně, konstitučně, prostě je po mém názoru nepřípustno.

Přirozeně vláda v celé řadě těchto položek, o které zde běží, může pro sebe se dovolávati zákonů, usnesených v tomto Národním shromáždění, že musila tyto výdaje učiniti. Ale v tom právě celá naše zákonodárná činnost jest nesmírně charakterisována, nepříznivě charakterisována, že totiž při těchto zákonech, kde jde o výdaje státní, nepřistupuje se současně k tomu, aby tyto výdaje byly uhrazeny. Jsem přesvědčen, že kdyby v zákonech, u kterých jest třeba úhrady, současně se mělo Národní shromáždění starati o tuto úhradu, že bychom docházeli k daleko rozumnějším usnesením, že bychom daleko lépe odvažovali všechno, co zde má býti usneseno, že bychom nedělali jen politiku volební, nedělali politiku podle toho, jak se to voličům bude líbit, nýbrž k tomu sladkému soustu, které jim dáváme v různých těch zákonech, které republiku zatěžují, bychom současně dali také tu hořkou pilulku onoho zatížení, které s tím bude spojeno. Ale v tomto dodatku k rozpočtu jest celá řada výdajů, které učinila vláda o své újmě, bez Národního shromáždění, a výdajů po mém názoru ne malých. Nejde zde jen o ty automobily, které jsou skutečně takovou nevyhnutelností a nutností, že ministerstvo obchodu musí míti čtyři automobily a musí si koupit ten automobil dříve a nemůže počkat do nového roku, tedy nejedná se jen o ty automobily, nejedná se jen o ty šoférské platy, ale tam jest celá spousta výdajů, které po mém názoru mohly počkat do roku 1920.

Tento dodatečný rozpočet charakterisuje náš politický život tím, že jsme netrpělivi, ze chceme všechno první rok udělati, bez ohledu na to, jaké to bude míti finanční následky, že my nemáme tu dělbu práce, že něco se musí dělati dnes, ale také že nám musí zbýti něco na zítřek. V tom jest, pánové, to ohromné nebezpečí pro budoucnost. Jestliže my dnes všechnu tu práci vykonáme, uděláme, zlepšíme všechny reformy, zavedeme školy, uděláme všechno to, co Rakousko zanedbalo, a uděláme to v jednom roce, my v těch následujících letech nebudeme míti co dělati a budeme ty výdaje hledati, budeme nové výdaje hledati a náš rozpočet bude ustavičně - řekl bych - nadýmán. Neboť, pánové, mohli jsme všichni dobře věděti, že každá strana, a řeknu, i každý ministr bude chtíti, aby s jeho jménem byly spojeny nové a nové reformy, aby tady byla známka, že za něho něco bylo vykonáno, ale poněvadž všechno stojí peníze, dojdeme k rozpočtovým cifrám daleko a daleko větším, než po mém názoru náš poměrně malý stát unésti může.

Byly zde panem referentem srovnávány náklady, které máme na kulturní a jiné požitky, a bylo řečeno, že na kulturní naše potřeby příliš málo vynakládáme. Pánové, myslím, kdybychom v těchto věcech takovýmto způsobem posuzovali náš rozpočet, že bychom to dělali špatně, poněvadž my, pánové, k tomu přece musíme připočísti všechno to, co dávají na kulturní potřeby naše země, a to je daleko větší obnos, než mnoho-li na kulturní potřeby dává stát. My si při tom také musíme býti vědomi, že konec konců tyto kulturní potřeby, které hradí země, budeme muset my zaplatit. Stav zemských financí je přece takový, že učitelské zvýšené platy na př. na Moravě stouply z 29 mil. na 113 mil. Stejně to vidíme u nás v Čechách, že stouply na 250 mil. a podobně ve Slezsku. (Poslanec Sechtr: A co nás stály, pane ministře, ty kolky, co jste dával na bankovky?)