Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Přicházíme k zákonu, který vlastně nyní projednáváme, k zákonu o t. zv. staropensistech. Tu, bohužel, bude státní úřednictvo, které je na odpočinku, dosti zklamáno. Pensisté všichni žili v té naději, že jejich pensijní požitky budou upraveny tak, jak byly upraveny úřednictvu, které bude na základě zákona ze dne 7. října na odpočinek odcházeti. Bohužel, nestalo se tak. Ne, jak pan kolega Brodecký uvedl, že by byl výbor státně zřízenecký neuznával toho potřebu a že by toho byl t. zv. staropensistům nepřál, ale bylo vypočítáno, že by to bylo spojeno s tak nesmírným nákladem, že by nemohl stát tak daleko sahající reformu uskutečniti. Dlužno proto s povděkem konstatovati, jak to učinil již také pan referent, že alespoň těm, kteří na tom byli nejhůře, skutečně dostává se takového postavení, jako státním úředníkům v aktivitě. Když jsem to propočítával, shledal jsem, že asi tak do 16. roku služebního jsou postaveni staropensisté celkem na roveň novopensistům. A tu jest zajisté v době, kdy odcházejí lidé na odpočinek z důvodů zdravotních, kde mívají třeba i rodiny nezaopatřené, kdy odcházejí se zaopatřovacími požitky velmi skrovnými, aktem lidskosti, že alespoň až do této míry byli staropensisté postaveni na roveň novopensistům.

Ale od toho 16. roku se poměry již neobyčejně zhoršují. Propočítal jsem, že, pokud se týče jen aktivních skutečných příjmů pensijních, které jsou trvalými - ne tedy pokud se týče těch, které souvisejí se současnou dobou - činí od té doby rozdíl 3-7 tisíc, ba až 9000 K, čím výše úředník stojí v hodnostní třídě. Nemám však na zřeteli při tom jen ty úředníky, kteří přicházejí do 6. hodnostní třídy, nýbrž to, co jsem řekl, platí pro úředníky ve skupině C, tedy to gros úřednictva, které absolvovalo střední školu.

Staropensisté žádají, by byli postaveni na roveň novopensistům, bohužel však tento požadavek nemohl býti splněn. Za to dlužno s povděkem konstatovati, co již učinil také pan kolega Navrátil, že alespoň oproti tomu systému, který byl pěstován ve Vídni, stala se náprava v tom směru, že pensistům dostane se také příspěvku pro jich manželky a dítky.

Já specielně konstatuji s povděkem, že zpráva o prvním návrhu výslovně zdůrazňuje, že zákon byl sděláván také se zřetelem na upravení pensijních požitků učitelstva škol obecných a měšťanských, a za zvláštní vymoženost pro tuto kategorii státních zaměstnanců pokládám ustanovení, že zákon o novopensistech vztahuje se alespoň také na naše učitele škol národních, obecných a měšťanských, kteří odcházejí na odpočinek dnem 31. srpna. To jest právě doba, ve které učitelstvo bývá na konec prázdnin dáváno na odpočinek, kdy největší část na odpočinek odchází, takže ti by byli bývali jen tou dobou, která přechází přes půlnoc, neobyčejně zkráceni.

V úvaze toho všeho jménem klubu republikánské strany českého venkova dovoluji si vám doporučovati, abyste návrh přijali, a prohlašuji, že náš klub bude pro návrh hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, občanu Buřívalovi.

Posl. Buříval: Velevážené Národní shromáždění!

Myslím, že nepotřebuji zvláště zdůrazňovati, že náš klub bude pro osnovu tak, jak je navržena a předložena státně zřízeneckým výborem, hlasovati. Aby však nebylo vyvoláno mínění, že snad strana naše se méně pilně, než ostatní strany, v tomto Národním shromáždění súčastnila těchto prací, je potřebí říci, že ta otázka byla za naší součinnosti ve státně zřízeneckém výboru projednávána, práce této velmi silně účastnily se všecky strany, zastoupené svými členy ve státně zřízeneckém výboru, že tedy nikdo nemá práva z toho vytloukat nějaký agitační materiál tak, jako kdyby ta neb ona strana měla větší zásluhu, že tento návrh stal se zákonem. Po stránce formální mám povinnost konstatovat, že je to poprvé, co potkáváme se s tím, že v jednom návrhu, v tomto případě v tisku čís. 598, předkládají se v Národním shromáždění dvě zprávy, že návrh sám byl posuzován rozděleně a sice, že rozlišuje novopensisty a staropensisty. Nevím, z jakých důvodů konečně nebyl splněn návrh, který byl přijat ve státně-zřízeneckém výboru a který zněl v ten rozum, že má býti podána společná zpráva a v ní že má býti rozděleně projednávány zákony I. o novopensistech a II. o staropensistech. To bylo zapotřebí říci dříve ještě, než o vlastním zákonu vyslovím své mínění.

V prvním zákoně, kde se jedná o novopensistech, bude překvapením ta výše příspěvků. Žádá se, aby pro příště státní zaměstnanci platili 8%ní příspěvek. Zaměstnanci sami tvrdí, že tato výše je přílišná, oproti tomu však správa státní to popírá a dokazuje, že na základě výpočtů je poměrně tento příspěvek ještě malý oproti těm výhodám, které se státním zaměstnancům poskytují. Jedna i druhá strana má jistě pravdu. Jenže, bohužel, chápeme také odpor zaměstnanců proti těmto příspěvkům z toho důvodu, poněvadž až doposud byly příspěvky daleko nižší, obnášely daleko méně, než se pro příště žádá.

Státně-zřízenecký výbor snažil se i to obeplout, snažil se, aby byl zjednán určitý kompromis, aby zejména bylo vyhověno zplna tomu požadavku, který státní správa vyslovila tím, že tedy vzhledem k tomu, že to likvidační řízení nevynese tolik, že by se mohlo snad čekat, že by snad z těch fondů, které mělo staré Rakousko a které nám také přísluší, daly by se uhraditi veškeré výlohy, které vznikly pensionováním, že musí aspoň pro dobu přechodnou být tento příspěvek stanoven. My jsme navrhovali, aby placení příspěvků ve výši 8% bylo ohraničeno na určitou dobu, - 5 let - leč správa státní i proti tomuto návrhu se vyslovila, a to s tou motivací, že prý byly by velmi ohroženy tyto pensijní nároky, jakmile by uplynula ta doba, a že by se nemohlo bezpečně říci, že má ten který úředník, ten který zřízenec plně zaručené požitky tak jak zákon je na jiném místě přiznává.

Novota je ovšem také v obou těch předlohách, že se mluví o družkách životních. Až doposud dle pensijních předpisů měly výhradní právo na pensi vdovskou jenom ženy legitimní a rovněž jen dítky legitimní měly nárok na pensijní požitky sirotčí.

Tato závada je pro příště odstraněna. Pro příště se přiznávají pensijní požitky i oněm ženám, které nevstoupily do sňatku legitimního se zaměstnancem, ovšem ale jenom tehdy, je-li skutečně prokázáno toto manželství také tím, že se z toho zrodilo dítko. Všechny ostatní případy - je to určitá tvrdost, chápeme to, ale nemůžeme si pomoci, poněvadž jest zapotřebí také zabrániti určité spekulaci, která by mohla z toho vzejíti (Posl. Sladký: Zcela správně!) - jsou vázány právě tak, jako je vázáno na určitou lhůtu, že musí taková žena žíti po určitý počet roků v tom manželství, třeba nelegitimním manželství. Ale v podstatě přece jenom znamená tento zákon neobyčejnou měrou zlepšení proti všem předpisům a zákonům dřívějším, které stanoví ku příkladu 55. rok stáří toho kterého zaměstnance ve smyslu různých těch stanov pensijních, nebo po případě stanovily, že nesmí manželka býti mladší: je-li mladší o 15 roků, že již, i když se zaměstnanec s ní ožení, třeba v aktivitě, nemá nároku na pensijní požitky, a jiné a jiné zaklausulování, které bylo v těch pensijních ustanoveních - to všechno jest odklizeno, a pro příští dobu v každém takovém případě, který jest jistě ohledu hodný, může počítati manželka zaměstnance s tím, že stát v tomto případě vůči ní vykoná svou povinnost.

Také, velevážení přátelé, i v ohledu staropensistů, tedy oněch všech zaměstnanců, kteří již před 1. zářím byli dáni na odpočinek, jsou zde určité výhody. Chápu kol. Smrtku, že si stýská, že tyto výhody nebyly stejně všem přiznány, že zejména starší pensisté mají příčinu si naříkati, že snad v plné míře stejnoměrně jim nebyly zvýšeny pensijní požitky. To však uzná kol. Smrtka jistě, že nebylo možno, při jakékoliv úprave znovu a znovu vyrovnávati všecky ty křivdy a nesrovnalosti, ať jsou jména jakéhokoliv. My jsme, velevážení pánové, dne 7. října t. r. přijali zákon, který má určité závady; ty závady spočívají v tom, že neodstraňují všecky postupové neshody a křivdy.

My jsme si toho plně vědomí. Není však žádného léku a prostředku, aby něco podobného bylo zabráněno, a to musí také míti na mysli i staropensisté, zejména s těmi vyššími požitky, že nebylo lze konečně něco podobného způsobiti, poněvadž všude a ve všem jest ta otázka úhrady.

Jest třeba to míti na mysli, že ano, a kdyby se mělo do důsledku způsobiti, aby všechny ty křivdy, spáchané dřívějším Rakouskem, byly odčiněny, tu ovšem ta úhrada by byla přílišná. Konečně chápe člověk i stanovisko vlády, že zde vlastně koná určitou dobročinnost, - o tom nemůže býti sporu - poněvadž efekt z toho celého svého konaní není žádný, stát není ničím zase na druhé straně honorován, jestliže zvyšuje pensijní požitky oněch státních zaměstnanců, kteří před dávnými lety, tedy ne za trvání republiky přišli do pense a oproti nimž právě staré Rakousko nekonalo svoji povinnost.

Tedy ideální upravení této otázky není naprosto možné. Já vím a jsem o tom pevně přesvědčen, že i v jiném směru bude se Národnímu shromáždění vytýkati. My totiž děláme zde něco, co jest neobyčejně pro nás nové. Až dosud u železničních zaměstnanců vyměřovaly se ty pensijní požitky dle určitých stanov, nebylo to nikde zákonem předepsáno. Státní zaměstnanci a úředníci ve státních službách i zřízenci měli snad své požitky upraveny zákonem. Jinaké to však bylo u železnic. Tam prostě každá správa měla svůj vlastní pensijní nebo provisní fond. Jinaké právo na požitky bylo u bývalé dráhy cís. Ferdinanda, nebo u státní, u dráhy severozápadní, české severní a buštěhradské a jinaké zase u kmenových linií státních drah. My jsme byli uvyklí, dívati se na věc se stanoviska soukromého pojištění, nyní však tímto zákonem stává se věc jinakou a sice, že také pro železniční zaměstnance všecky ty normy, které platily pro všecky ostatní státní zaměstnance, se provádějí. Železniční zaměstnanci se více méně podřizují těmto normám, stanoveným v tomto zákoně, ba co více: nastává určitá novota i tím, že oproti dřívější zvyklosti započítá se, když někdo utrpěl úraz, úrazová renta spolu vedle také pensijních a provisních požitků. Dnes ty fondy jsou zkumulovány, jsou uvedeny do určitého souladu, aby zase na druhé straně se znemožnilo spekulativní počínání těch lidí, kteří z takového neštěstí pro sebe vytloukají kapitál, ovšem ke škodě celého toho zřízení a ovšem také i ke škodě státu. Tyto věci byly nám tedy všem patrny, my je porovnávali po stránce stinné i také světlejší a dospěli jsme k výsledku, že na konec ani tyto zákonité předlohy nebudou naším ideálem a že budeme musit pro příště zastávati problém další a sice vybudovati v naší republice jednotné pensijní pojištění pro veškeré zaměstnance, ať již ve službách státních či soukromých. Této věci se nevyhneme.

Neobyčejně vážným je po případě problém ten pro každého člověka, který je v soukromých službách dnes, má-li vstoupiti do služeb státních a je-li po případě pojištěn u nějaké soukromé pojišťovací společnosti. Je stejně i také dnes přímo balastem pro každého, ve státní službě se nalézajícího zaměstnance, v té chvíli, jakmile by po případě mohl výhodně pozměniti své zaměstnání a přestoupiti ze služeb státních do služeb soukromých. Neučiní-li tak, stane se to jedině proto, že je ve státní službě po této stránce, ve příčině svého stáří, pojištěn.

Pro příště musí býti jinak. My musíme se zabývati velkými problémy a jistě nás v této chvíli doba najde na svém místě, poněvadž naše strana všude, kde se jedná o starobní a invalidní pojištěni, ať zaměstnanců, či dělníků, bude vždy konati svoji povinnost. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu kol. dru Matouškovi.

Posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění!

Ačkoli mám tu čest náležeti ke straně, která jistě při každém výdaji se ptá, jaké bude krytí, dovolte, abych k této předloze přece jen přičinil několik kritických poznámek.

Zdá se mi, že skutečně t. zv. staropensisté při úpravě požitků dopadli nejhůře. (Poslanec Sladký: Tak jest! To jest správné!) Věřte, že bych byl velice nerad, aby se myslelo, že užívám této chvíle, abych nějak demagogicky působil; ale posuďte jen, řekněme, jeden případ, jednu statistiku. Dlouho vás s ní trápit nebudu.

Zvýšený průměr pense u nových pensistů činí v XI. VIII. třídě 80%. To by skutečně bylo spravedlivo, kdyby skutečně staropensistům 80% bylo zabezpečeno. Zde však máme něco, co jest vlastně to nejnespravedlivější: že staropensistům dává se sice 80%, ale ustanovuje se přesně také maximum, že nesmí totiž přestoupiti toto zvýšení 2400 K. Všichni ti, kteří mají pense víc než 3000 K, nedostanou více než 2400 K, ti budou trpět nejvíce. Na př. universitní profesor, který nám založil celou literaturu vědeckou, dnes po 40leté službě má 8000 K pense. Tento pensista ještě dnes vědecky pracuje a dostává dle nového zákona příplatek 2400. To znamená, on má dnes 10.400 K pense! Universitní profesor, pravím, který nám založil vědeckou literaturu, který dnes ještě vědecky pracuje, bez něhož není kulturní práce na universitě možná, dostává 10.400!

Nechci přirovnávati tento plat k dnešním platům zřízenců a manuelně zaměstnaných dělníků. Řeknete: nelze jinak, ale prosím, v čem je vada? V tom základním řešení celého problému.

My jsme totiž došli ke zvláštnímu řešení platové úpravy. Řeklo se, že musí býti nejdříve zabezpečeno existenční minimum, ale pak že se musí někde přestati. To jest tedy nivelisace, to směřuje, ať to vezmu jakkoliv, k tomu, aby platy vyšších zřízenců byly nivelovány směrem k nižším zřízencům.

Je-li to zdrávo tam, kde jest třeba, aby vybičována byla energie duševní co nejvýše, aby ten, kdo přijde do úřadu, využil všech svých schopností duševních, aby tu bylo to pružné péro, které by ho nutilo, všechny své schopnosti co nejvíce rozvinouti. Je-li to zdrávo, aby toto pružné péro bylo odstraněno?

Pro staropensisty jest druhá věc velmi bolavá: že místní přídavky jim přiznány nebyly a dále, že drahotní přídavky byly jim vyměřeny níže, než u aktivních. U drahotních přídavků to proto těžce nesou staropensisté, poněvadž drahotní přídavky přece jen byly stanoveny na základě těch zvláštních, válkou přivozených skutečností, které tak zdražily denní život, a tyto skutečnosti přece doléhají stejně jako na novopensisty, tak na staropensisty, jak na aktivní úředníky, tak na pensisty.

Dále jest nutno pamatovati, a na to pamatuje resoluce, pravda, že u nás máme plno těch, kteří sloužili mimo území československé republiky, a ti dostávají pouze 60% pense. Prosil bych, aby vláda vzala tuto resoluci docela reálně a vážně a aby skutečně dle ní postupovala a poskytla jim pensi plnou.

Velectění pánové! Staropensisté nebudou spokojeni, ale já bych řekl, že obtíž řešení byla právě ve věci fiskální, že my byli postavení před to dvojí rozhodování: Buďto dáme staropensistům to málo a třeba ne plně spravedlivě, anebo bude odsunuta otázka ta do neurčita. Finanční správa - jestli právem, aneb neprávem, nechci rozhodovati, - namítala, že nemůže individualisovati, že musí stanoviti určitou mez, poněvadž nemůže propočítati to u každého jednotlivce, poněvadž nemá předběžných aktů; proto musili jsme se spokojiti s takovýmto paušálním řešením. Jak jsem již prve řekl, celá věc spočívá v té snaze po nivelisaci, v tom, chtíti stlačiti, chtíti odstraniti všechno diferencování. Ono to bolelo již při řešení aktivních úředníků, neboť tam jistě tou formou, jakou se řešily ty otázky, také ty vyšší platy byly stlačeny.

U staropensistů byl původně návrh, směřující k tomu, aby každý staropensista bez ohledu na to, slouží-li 2, 10 neb 35 let, bez ohledu na to, v jaké třídě sloužil, dostával 600, resp. 1200 K. Já jsem tenkráte proti tomu vystoupil a řekl, že jsem ze zásadního stanoviska proti němu, jako jsem byl dříve u aktivních, tak také zde jsem u staropensistů, poněvaž mají dostat pensisté stejně, ať sloužili již 35 let, nebo 10 let, ať byli v šesté hodnostní třídě nebo v XI. To není ani hospodářsky, ani sociálně spravedlivé, neboť není možno tímto nivelisačním způsobem řešiti pensijní otázku.

Já vzhledem k tomu, že staropensisté - a upřímně si řekněme - jsou na tom nejhůře, nejhůře pochodili při celém řešení, bych měl na vládu jeden appel. Dá se věc upraviti aspoň v těch nejkřiklavějších případech dvojím způsobem. V některých resortech jest dnes taková nouze o úředníky, že nemůžeme najíti na př. soudce; sotva auskultant udělá zkoušku, již se telefonicky doptávají, jestli má zkoušku hotovou, a ministr spravedlnosti ho jmenuje soudcem; tož nemohli by ti úředníci pensisti, které nemůže stát z důvodů fiskálních lépe platiti, nemohli by tito úředníci, kteří jsou schopni, vstoupiti opět do aktivní služby? Řekne se, že by vstoupili za půl roku do postavení novopensistů a stát by tím ztrácel, že by jim musel vyplácet pak pensi dle novopensistů. To ale není pravda, poněvadž reaktivace není povinností státu, a může proto reaktivovati s podmínkou, že vstoupí do služeb na určitý čas a že teprve po tomto určitém čase bude moci býti účastněn nových předpisů o novopensistech.

To by byl jeden způsob, a já bych řekl, tento způsob je pro nás zdravý. U nás v republice, kde máme skutečně nedobré finanční poměry, by bylo dobře, aby každé síly bylo využito. Musíme dnes platiti pensisty, kteří jsou schopni práce, a zároveň novou sílu plným novým platem. U nás nejsou ty poměry, jako byly před převratem, že jsme se chtěli přiživiti při starém Rakousku a nedívali jsme se na to, jak vypadá jeho finanční stav. Dnes musíme pamatovati, že stát jsme my, a tudíž hleděti míti administrativu co nejlacinější. A jeden z prostředků jest ten, reaktivovati ty, kdož jsou k službě způsobilí.