Místopředseda Konečný zvoní:
Prosím o klid!
Zpravodaj posl. Houser: Ty se mohou dělati z papíru,
tenkých prkének anebo z hlíny. Vynalézavost
žáků a učitelova již najde příležitost,
aby při počtech, měřictví,
fysice, anebo při zeměpisu takové práce
se hotovily. Ovšem není možno je konat při
každém předmětě a při
každé hodině. S takovou prací vnesl
by se do školní světnice jiný duch.
Žáci by nebyli odkázáni, jako teď,
sami na sebe. I kdyby žáci pracovali podle učitelova
návodu, budou vedeni k samostatnosti. Žák se
bude velmi často během práce obracet na učitele,
bude vzájemný myšlenkový styk mezi učitelem
a žáky. Každá otázka žákova
jest určitý problém, ten ať učitel
neřeší, nýbrž jen pomáhá
řešiti. Tyto práce ruční, které
doplňují, zesilují vyučování
jednotlivým předmětům, by mohly býti
zavedeny do všech škol ihned.
Jinak jsou upraveny ruční práce v dílnách,
které jsou při školách, a v nichž
se učí pracím ve zvláštních
hodinách a jako zvláštnímu předmětu.
V jiných státech kladou na toto rukodílné
vyučování velikou váhu, a úvahy
o jeho ceně hospodářské i vychovatelské
je různě upravily. Nejznámější
soustava vyučovací jest švédský
slojd.
Slojd vybírá k výrobě předměty
z domácností, a postupuje při jich hotovení
od nejjednodušších k složitějším.
Z prvu užívá jen nože, později
sahá i po nástrojích jiných. Švédský
slojd je namnoze základem vyučování
rukodělného také v jiných státech,
kde jest ta soustava upravena dle domácích potřeb
a dle schopnosti žáků. Děti by měly
prováděti v dílnách nejrozmanitější
práce, kde by se hotovily výrobky z lepenky, ze
dřeva, z kovu a hlíny. Tím, že by se
věnovaly těmto pracem, nestaly by se v budoucnosti
spracovateli těch hmot, právě tak, jako když
se učí češtině, nepřipravují
se, aby z nich byli badatelé té řeči,
anebo když se učí dějepisu, aby z nich
byli historikové. Děti by se seznamovaly s prvky
práce, řeknu, s její abecedou. To by se dělo
podle určitého plánu, nebylo by v tom nic
jednostranného, jednalo by se jen o techniku práce,
kterou by děti poznávaly. Postupovaly by od jednoho
zaměstnání ke druhému a ke třetímu.
V úvahách o tělesné práci žákovské
málo se hledí k pracím zemědělským.
Tyto práce, které by se konaly v zahradách
a na polích, neobyčejně by přispěly
k tomu účelu, o kterém se zmiňuji.
V Čechách je to tím více možno,
protože máme mnoho škol, jež jsou opatřeny
zahradami a pokusnými poli. V Čechách je
totiž 69% škol, jež mají školní
zahradu a 15% škol, jež mají hospodářské
pole pokusné. To je velká příležitost
k pracím zemědělským, a bylo by žádoucno,
aby jí bylo užito co nejvíce. Takových
prací měli by se účastniti stejně
hoši jako děvčata; pro děvčata
jsou zaměstnání ještě jiná,
zvláštní.
Na všech školách českých jsou zavedeny
ruční práce dívčí. Ty
nezaměstnávají však rukou, nýbrž
jen prstíky dívčí. Mám na mysli
práce jiné. Jsou totiž u nás školy,
které mají školní kuchyně. V
takových školních kuchyních by měla
pomáhati školní děvčata všude,
ale neděje se to. Podle zprávy poslední,
kterou mám, dělo se to jen v Dobříši
a ve Warnsdorfě.
Tělesná práce ve škole by byla dobrou
protiváhou nynějšímu učení,
knižním vědomostem ve škole, které
až do vysílení namáhá rozum dětský
a paměť dětskou. Byla by také kus starosti
o dětské tělo, které snáší
při nynějším způsobu vyučování
jen příkoří, jež se ani nemohou
odstraniti nynějším tělocvikem. Někdy
zaměstnávají práce jen ruce žáků,
někdy však vyžadují pohybů celého
těla, podněcují jeho orgány k větší
činnosti a tuží je. Mnohdy vyžadují
velké vytrvalosti a, když namáhají tělo,
také sílí vůli pracujícího.
Vyučování pracem má také ten
význam, že by vedlo k lepší úpravě
společnosti. Dnes je žák při školní
činnosti odkázán sám na sebe. Při
pracích bylo by jinak. Jsou některé, na kterých
se účastní dětí několik.
Část udělá hoch jeden, pokračování
pak provádí hoch druhý.
Jinde jsou celé skupiny žáků, jimž
se přidělují určité úkoly.
V takových družinách jsou hoši, kteří
jsou zkušenější, své zkušenosti
sdělují ostatním, tak že se stávají
majetkem všech. Pěstuje se mezi žáky stálá
výměna myšlének, úspěchů
a chyb, zkrátka, bratrská sdílnost a vzájemná
pomoc. V tomto ovzduší přátelské
ochoty a vzájemného povzbuzování rozvíjejí
se morální dětské vlohy přirozeným
způsobem.
Práce jest tak znamenitým prostředkem výchovným
a může býti tak bohatým pramenem rozumového
vzdělání, že byly zařízeny
školy, v nichž byla středem. Nejznámější
je pokusná škola, kterou zřídil při
universitě v Chicagu profesor Deney. Deney nevidí
v rukodílných pracích v dílnách,
na poli, v kuchyni jednotlivé předměty, ale
východiska, odkud jsou děti vedeny k poznání
okolního světa. Tak nabývají způsobem
podobným, jako nabývaly doma, tělesnou činností
největšího dílu vědomostí.
Škola je pokračováním života domácího,
není učebnou, ale životem. Tato aktivní
práce ve škole je tak řízena, aby podávala
žactvu určité množství učebné
látky; to, co se děje mimo školu náhodně
a nesoustavně, jest zde sorganisováno. Deney odmítá
nynější individualistický ráz
školy a naplňuje ji ovzduším sociálním.
Naše školy ovšem podle tohoto plámu Deneyova
přeměniti nelze. Ale to jest možno provésti
hned, aby vyučování bylo provázeno
ručními pracemi. Musíme žádati,
aby při škole pro mládež odrostlejší
byly založeny dílny. Dílny by měly míti
všechny školy občanské a ovšem také
všechny školy střední a odborné.
Jest třeba žádati, aby se tělesné
práci učily nejen děti, které již
od mládí jsou určeny k tomu, aby byly dělníky
rukou, ale děti všechny. Tělesná práce
by byla částí všeobecného vzdělání
a teprve na tom by se budovalo vzdělání odborné.
Bylo by nejlépe, kdyby podle toho, jak mládež
je nadána vlohami duševními, nebo má
úspěch v tělesných pracích,
věnovala se určitým povoláním.
Bylo by to nejlepší, ale nestane se tak, protože
o tom, čím bude kdo, jakému povolání
se bude věnovati, nerozhodují jen vlohy, nýbrž
také hospodářská moc rodičů.
(Tak jest!) Ta dokáže, aby mládež
i při slabých vlohách vystudovala. Nynější
rozlišování práce duševní
a práce tělesné jest tak ostré, že
i děti z jedné třídy přecházejí
obtížně do třídy druhé.
Zřídka se stává, aby dítě
z kruhů dělnických stalo se úředníkem
nebo zaměstnavatelem, ale ještě řidčeji,
aby dítě z kruhů úřednických
a zaměstnavatelských se stalo prostým dělníkem.
To proto, že hmotná práce je obtížná
a že není spojena s výhodami, jako povolání
jiná. Učení tělesné práci
by ji zbavilo nynějšího nedoceňování,
protože by ji všechna pokolení aspoň poznala,
aby byla ctěna a vážena tak, jak toho zasluhuje.
Tomu brání nynější rozvrstvení
společnosti. To bude teprve ve společnosti příští.
Žádáme, aby učení tělesné
práci se neobmezovalo jen na školy národní,
nýbrž aby bylo zavedeno také na školách
středních a odborných.
Jest třeba ještě zodpověděti
otázku po přípravě učitelů
k vyučování rukodělným pracím.
Podle nařízení našeho ministerstva školství
byl upraven učební plán na učitelských
ústavech mužských tak, že jest tam zavedeno
rukodělné vyučování ve 3. a
4. ročníku po 2 hodinách týdně.
Toto opatření nedostačuje již proto,
že učitelský ústav jest střední
školou a tam by mělo býti vyučování
rukodělným pracem v každém ročníku.
Učitelé, kteří by tam odtud vyšli,
byli by schopni učiti děti ručním
pracím, jež provázejí vyučování
předmětům jiným. Aby však mohli
se učiti ručním pracím v dílnách
při občanských školách, k tomu
jest třeba způsobilosti zvláštní.
Znám učitele, který se připravil k
tomu učení tak, že vstoupil k truhláři
jako učeň a pracoval u něho, až dostal
za vyučenou. Tak velikou oběť ovšem nesmíme
žádat na nikom, ale musíme chtíti, aby
učitelstvu byla poskytnuta příležitost
k potřebnému vzdělání; proto
by se měly konat kursy při průmyslových
školách. Pro učení pracím zemědělským
hodí se nynější učitelský
ústav, ale i tam bylo vyučování hospodářství
v poslední době tak upraveno, že bylo zmenšeno
a to jen na jednu hodinu týdně ve 3. ročníku.
K vedení domácnosti a pracím v kuchyni by
mělo být přihlíženo na ústavech
pro učitelky, ale není pro ty předměty
vyhražena hodina žádná. Jest nejvyšší
čas, aby učení tělesným pracím
se dostalo do škol všech. Pokud toho však není,
měly by se některé školy vybrati a sice
všechny jejich druhy, kde by se zavedlo, dělaly by
se pokusy, a ty školy mohly by se stát vzory, až
bude zavedeno všeobecně.
Kulturní výbor, pojednav o této otázce,
předkládá Národnímu shromáždění
tuto resoluci:
Národní shromáždění ukládá
vládě, aby vzdělávací činnost
národních a středních škol tak
upravila, aby v ní bylo vyučování
hmotné práci, a aby připravila pro ně
učitelstvo na učitelských ústavech
a průmyslových školách. (Výborně!
Potlesk!)
Místopředseda Konečný: K slovu
není nikdo přihlášen, přistoupíme
k odhlasování resolučního návrhu.
Kdo souhlasí s resolucí kulturního výboru,
jak právě byla panem zpravodajem přednesena,
prosím, aby povstal se svého místa. (Děje
se.) Resoluce kulturního výboru se schvaluje.
Tím ukončili jsme bod 2. denního pořadu
a přistoupíme k bodu dalšímu, jímž
jest:
3. zpráva výboru živnostenského
o peticích č. 1596, 1627 a 1629. (Tisk.
2007.)
Zpravodajem jest občan Vilém Votruba.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj poslanec Vilém Votruba: Slavné
Národní shromáždění!
Zemská jednota hostinských a kavárníků
pro Moravu a Slezsko v Brně, ústřední
sbor Zemské rady živnostenské pro Moravu a
Ústřední spolek živnostníků
moravských v Brně žádají, aby
se jim dostalo zastoupení v Živnostenské
radě československé, která se má
zříditi.
Tato korporace se má zříditi cestou nařizovací,
a sice nařízením ministerstva obchodu. Osnovu
tohoto nařízení dalo ministerstvo již
živnostenskému výboru a touto osnovou zabýval
se také již tento výbor, zaujal k tomu své
stanovisko a v hlavních bodech celkově ji schválil.
Podle schválené osnovy přísluší
zastoupení jenom těm korporacím, jichž
existence spočívá na podkladě §
130. živnostenského řádu, tedy nuceným
společenstvům, zemským jednotám a
zemským svazům. Poněvadž žádná
z těchto 3 korporací není nuceným
společenstevním svazem, není nucenou společenstevní
jednotou.
Nemůže jí býti přiznáno
takové zastoupení, nicméně je možno
ministerstvu jmenovati 19 členů, a zde naskýtá
se cestička, kterou by eventuelně mohlo těmto
třem korporacím zastoupení se dostati.
Živnostenský výbor, uváživ o této
věci a v uvážení záslužné
činnosti, kterou všechny tyto 3 korporace vyvíjely
na poli hospodářské práce, kterou
i dnes vyvíjejí a doufejme i v budoucnosti vyvíjeti
budou, usnesl se, doporučiti Národnímu shromáždění,
aby petice postoupilo ministerstvu obchodu a předkládá
následující návrh (čte):
"Petice Zemské jednoty hostinských a kavárníků
pro Moravu a Slezsko v Brně č. 1596, Zemské
rady živnostenské pro Moravu (ústředního
sboru) č. 1627, a Ústředního spolku
živnostníků moravských v Brně
č. 1629, postupují se ministerstvu pro průmysl,
obchod a živnosti." (Posl. Hatlák: Jen
aby ta živnostenská rada začala také
už fungovat. Čekáme již dost dlouho!)
Živnostenská rada nemůže býti zřízena
dříve, dokud nebude Národním shromážděním
přijat zmocňovací zákon. Přišli
jsme zase na to, že se stalo malé nedopatření.
Osnova ministerského nařízení jest
již hotova a má býti vydána, ale Národní
shromáždění neschválilo ještě
zmocňovacího zákona, totiž zákon,
kterým se určitá ministerstva zmocňují
k tomu, aby mohla zříditi určitý poradní
sbor, jakmile to bude v Národním shromáždění
přijato (Posl. Boh. Fischer: To měli v ministerstvu
vědět!) Ano, to mohli vědět. Doufejme,
že pak ihned dojde k otevření živnostenské
rady československé. (Výborně!)
Místopředseda Konečný: K slovu
není nikdo přihlášen, přistoupíme
k hlasování o navržené resoluci.
Prosím pány a dámy, aby zaujali místa.
(Děje se.)
Kdo souhlasí s resolucí živnostenského
výboru o peticích čís. 1596, 1627
a 1629 podle zprávy výborové, jak byla přečtena
panem zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina.
Resoluce se schvaluje.
Tímto je tento odstavec denního pořádku
vyřízen a přistoupíme k dalšímu
odstavci, jímž jest
zpráva l. výboru státně-zřízeneckého,
ll. dodatek téže, a
III. výboru kulturního o návrhu G.
Navrátila a soudr. (tisk č. 598) na úpravu
starobních požitků (pensí a provisí)
státních a ústavních zaměstnanců,
jejich vdov a sirotků. (Tisk č. 2027.)
Zpravodajem jest občan Gustav Navrátil. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Gustav Navrátil: Velevážení
pánové a dámy!
Otázka, kterou projednáváme dnes, je dalekosáhlého
významu. Je to problém, který je starý,
na který bývalé Rakousko nestačilo,
problém, který se řadí úplně
k nedávno přijaté osnově zákona
o úpravě platů aktivních zaměstnanců.
Je to otázka, která tížila ohromný
počet našich zaměstnanců a kterou se,
jak doufám, dovrší ono dílo, které
má účelem, aby se dostavil klid a aspoň
částečná, za dnešních,
bohužel, špatných poměrů vůbec
možná spokojenost mezi zaměstnanci.
Vlastním cílem a směrnicí zákona,
který vám navrhujeme, jest v prvé řadě,
aby veškerá tak rozličná a rozlišná
ustanovení dřívějších
různých fondů pensijních byla sloučena
v jednotné nařízení, aby jednoduše
a zkrátka nastala pravá unifikace všech těch
norem, které byly i v jednotlivých resortech
při jednotlivých zaměstnancích naprosto
nestejné jak výměrem práv a nároků
pensijních, tak i různými břemeny,
která se zaměstnancům ukládají.
Dovolím si slavnému shromáždění
jen několika slovy hlavní momenty, které
přicházejí v úvahu, zdůrazniti,
a tu bych seskupil to asi následovně: Jednak docílili
jsme novým pensijním zákonem zvýšení
pensijních požitků, jednak odstranili jsme
různé tvrdosti a nesrovnalosti, které existovaly,
jednak rozšířili jsme okruh osob, které
nemají nároku na pensijní požitky, o
další jednotlivce, konečně však
dotkli jsme se i bodu, který není příliš
sympatický zaměstnancům samým, totiž
úhrady velikých výloh, které státu
nastávají. Jest to otázka příspěvků
pensijních. Zvýšili jsme pensijní příspěvky
na takovou míru, která by podle našeho náhledu
měla odpovídati jednak břemenu, které
má převzíti zaměstnanec, jednak nároku
státnímu ku krytí výloh, které
jsou s tím spojeny.
Pokud jde o zvýšení pensijních požitků,
tu vlastně již základ byl dán úpravou
platovou, kde bylo vysloveno, jak známo, že do pense
vedle celého platu započítati se má
50% pražského místního přídavku,
t. j. utvořila se nová pensijní základna,
která tvoří také basi pro veškeré
další výpočty pensijních nároků.
My proto v novém našem pensijním zákoně
jsme se nevrátili k tomuto zákonnému ustanovení,
poněvadž vyřízena byla tato otázka,
jak jsem řekl, úpravou platovou.
(Předsednictví ujímá se místopředseda
Udržal.)
Zvýšení požitků tím vzniklé
je velice slušné a myslím, že uspokojí.
Jen mimochodem podotýkám, že pensijní
minimum existenční pro úředníky
zvýšeno bylo tím způsobem z 800 na 1800
K, a u sluhů zvyšuje se ze 400 na 1400 K.
Jsou to zajisté částky, které umožní
i v těch nešťastných případech,
kde předčasně musí zaměstnanec
pro invaliditu do pense, aspoň slušnou existenci a
ne živoření, jak dosud tomu bylo. Zvýšení
pensijních požitků týká se ale
hlavně vdovských pensí, a tu myslím,
že řešila naše osnova zákonná
otázku tu velice šťastně, že se podařilo
výboru nalézti klíč, který
úplně vyhovuje, a to v tom směru, že
každá vdova obdrží 2/3 pense mužovy,
ale s tím omezením, že maximálně
smí bráti 50% pensijní základny, minimálně
však 40%. Tím je také vysloveno poprvé,
že i vdovské pense mají nárok na místní
přídavky, tudíž na příplatky
k činži, když se jim vyměřuje jejich
pense ne z čistého platu zaměstnance, nýbrž
právě také z přídavků
místních t. j. z celé pensijní
základny.
I zde můžeme říci, že minimum pensijních
požitků velmi slušně se zvyšuje,
a to u vdov po úřednících z 800 K
na 1500 K, a u vdov po sluzích ze 400 na 1100 K.
Ruku v ruce s tímto zvýšením požitků
pensijních jak mužů, tak vdov zvyšuje
se také i kvartál úmrtní a to právě
z téhož důvodu, který jsem již
označil u vdovských pensí, že se kvartál
vyměřuje nejen z platu, nýbrž i z oné
části místních přídavků,
která se připočítá do pense,
to jest rovněž z pensijní základny.