Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Máme uskutečnen princip soustavnosti, poněvadž teprve nyní by bylo možno soustavně hospodařiti. Jak máme nutiti jednotlivé uhelné doly, aby těžily ve slujích méně výnosných, když se jim to nevyplácí?

Jestliže výnosné a nevýnosné doly spojíme bilančně v jeden celek, pak ovšem můžeme je přinutiti zákonem k soustavné těžbě, poněvadž výnosu dolů výnosných používáme ke krytí schodku při slujích a podnicich méně výnosných. Máme dále uskutečněnu socialisaci, poněvadž korporativně zřízenectvo, úřednictvo a hornictvo vůbec jest zastoupeno úplně rovnoprávně vedle zástupců podnikatelů ve správě syndikátu.

Je zde uskutečněn podíl na zisku, arciť korporativně, neboť já nevěřím, kdybychom rozdělili čistý zisk na jednotlivé mzdy, že by jednotlivý dělník z toho něco měl.

Podíl by musil dostati syndikát horníků a zřízenců ke kollektivnímu upotřebení pro sdružené členy.

Měli bychom hornickou rentu vydaněnu ve prospěch státu. Stát by nyní měl možnost regulovati ceny uhlí. Kdyby zvýšil ceny uhlí, působil ke spořivosti, ale nedával by dar majitelům dolů, nýbrž plus by plynulo do kapsy státu; měl by nejvýhodnější formu daně.

Chtěl jsem, pánové, naznačiti, že jsou možnosti zde. Jsem upřímným přívržencem socializace, samosprávy práce a podílu na zisku. Naše strana to má také v programu. Ale chceme býti veskrze upřímnými, nepovažuji způsob, kterým zákon postupuje, za upřímný. Jest nebezpečný, pokud povinnost tuto svaluje na vládu. Naší povinností jest, podívati se otevřeně věci do očí. Naší povinností jest uvědomiti si, že zde nejsou možné žádné experimenty, že zde běží o vážnou věc celého národa, že máme k dělníku povinnost. Ale úkol ten jest řešiti nám zákonem.

My budeme hlasovat pro škrtnutí posledního odstavce § 2. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hajn: Slovo má člen Národního shromáždění pan Johanis.

Posl. Johanis: Velectění pánové!

Osnova zákona o závodních a revírních radách jest jistým dalším krokem v otázce zlepšení ochrany zákonodárství dělnického a nutno ovšem říci, že snad zbytečně jest zveličována, jako kdyby šlo o nějakou socialisaci. Já ovšem proto vítám, že kolega profesor Engliš doznává, že zákon jest nevinný, a jeho vývody jistě přesvědčí pány, kteří si představují, že zákon znamená krajní socialisaci na dolech, že nebezpečí zde není. Musíme si nejdříve uvědomiti, že zákon děláme pro odbor, který má ve státě a nejen u nás, nýbrž i jiných státech mimořádnou zásluhu o práci a, když přihlížíme k horníkům v našich zemích republiky, musíme si býti vědomi, že zákon sám má povinnost, jaksi horníkům prokázati, že republika k jejich zájmům mimořádně přihlíží, a jaksi že jim má naznačiti, že budou za svou ochotu, kterou republice prokazují, také částečně odměněni. Chtěl bych vyzvednouti, pánové, zejména to, že děláme zákon pro odbor, který jest opravdu po stránce nebezpečí přece jenom jedním z odborů, které přinášejí největší risiko práce, a my, kteří máme příležitost přicházeti ve styk s otázkami pojišťovacími a nemocenskými, vidíme že horníci opravdu na poli práce přinášejí nejvíce obětí, a sice risiko na svém vlastním těle. Není totiž odboru, kde by úrazů bylo tolik, jako u hornictví, a při tom jest pochopitelno, že naše zákonodárství sociálně politické, které, přiznám, v naší republice bylo několikráte akcentováno, v této věci ukazuje horníkům dobrou vůli.

Pánové, jest nutno říci, že největší námitky jsou proti § 2., odstavci 8., kam sociálně politický výbor pojal některá ustanovení, kde jaksi se zásadně prohlašuje, že horníci mají podíl na zisku. Nevím, zdali i pan profesor Engliš vystihuje do jisté míry odpor, kteří někteří pánové i ve výboru i v plenu Národního shromáždění provádějí proti tomuto ustanovení, ale myslím, že přece jen se přináší odpor proti stanovisku, které jest zde vysloveno, totiž že se povídá v odstavci prvém, že zaměstnanci při hornictví mají právo spolurozhodovati při správě těchto závodů a míti podíl na zisku.

Já myslím, pánové, že zbytečně se jaksi vyzveduje toto ustanovení, ačkoliv přiznám, že pevně tato osnova přichází se stanoviskem, že ten, kdo vykonává práci, má také bráti podíl na jejím výtěžku. Přiznávám, že tato zásada v naší osnově, kterou máme čest projednávati, jaksi prvně přichází.

Myslím, že od této zásady, která jest prozatím určena pro horníky, bude musiti, když již nynější zákonodárný sbor snad ne, snad příští jíti dále, a právě u dolů bych chtěl říci, že horníkům nevyhovuje, poněvadž jest všeobecně řečeno a vytýkáno, že snad zákonem není jasně řečeno, a pan profesor Engliš správně naznačil, že zákon je nejasný, ale říkám upřímně, že nám jde o to, aby horníci nečekali. My jsme hleděli toto ustanovení do paragrafu druhého dostati, poněvadž jsme chtěli ukázati právě horníkům, aby oni viděli dobrou vůli nejen Národního shromáždění, ale z celé struktury našeho státu, že na horníky jest brán zvláštní ohled a že u nich má býti ta zásada, že dělník má míti podíl na zisku, vyslovena.

Jest nutno zejména říci, že naše socialisty a zejména naše sociální demokraty nemůže toto ustanovení uspokojiti. - Pánové, my máme na otázku majetnictví dolů vůbec jiný názor. Pan prof. Engliš řekl, že snad by bývalo bylo lépe - a také v soukromých hovorech někteří pánové se tak vyslovovali - jíti dále, říci jasněji tu otázku socialisace. Já přiznávám, že tyto hlasy, pokud jsou upřímně myšleny, uznávám za správné. Ale pánové, kdo to byl, kdo u nás od převratu, od 28. října, pořád straší u nás s veřejnou socialisací? I dnes slyšíme, že někteří kolegové socialisaci sesměšňují a ukazují na to, že sklamala v některých závodech v Německu i jinde. To ovšem není důvodem, abychom socialisaci vůbec sesměšňovali a zejména bychom to neměli dělat u dolů.

Já myslím, pánové, že to bude stát náš a nejenom socialisté, že to budou i jiní činitelé u nás ve státě, kteří budou muset posuzovat otázku majetnictví dolů uhelných s jiného hlediska, než jen se stanoviska dělnického a se stanoviska socialistického. Pánové, myslím, že všichni přiznáte, že ten poměr majetkový, který je dnes u dolů, jest v zájmu státu na dlouho neudržitelným, a že nejen zájem dělníků, kteří přinášejí největší risiko a oběť svému zaměstnání, ale i zájem státu bude vyžadovati, aby v této věci zákonodárné sbory u nás, v první řadě tedy snad Národní shromáždění, a když nebude míti odvahu toto Národní shromáždění, tedy až příští řádná sněmovna, aby v otázce majetnictví dolů řekla stanovisko, že jsou doly národa, že jsou doly státu, že jsou republiky a že nemá nikdo práva, v této věci přivlastňovati si přírodní bohatství v naší republice. Upozorňuji pány, kteří sesměšňují socialisaci a kteří říkají, že socialisace selhala u pozemkové reformy, ač jsme tam žádné socialisace neprováděli, jen jsme řekli zákonem záborovým, že půda, která má tu a tu výměru, náleží státu a že nemá jednotlivec právo s ní nakládati, že to jsme ani posud u dolů neučinili. Tak daleko jsme tam nešli, u dolů jsme neřekli, že majitel nemá práva s tímto majetkem nakládati, takže jest možná úplná anarchie v otázce majetnictví dolů, a nejenom v otázce majetnictví dolů, nýbrž i cenové politiky.

Já, pánové, při této příležitosti musím ukázati na otázku cenové politiky. Snad kdybychom měli čas, mohl bych poukázati i na jiné pole, ale já ukazuji jen, že právě ten poměr majetkový, který dnes u dolů jest, v zájmu státu je na příště neudržitelný již proto také, že v našem státě několikráte už byla cena uhlí zvýšena. Národní Listy minulý týden přinesly novou zprávu, že se "v ministerské radě konala porada, které zúčastnili se pp. báňský rada Sach z Lomu, generální ředitel Blažek z Mostu, president obchodní komory v Chebu Scherb a zástupce Severočeské uhelné společnosti. Navrhované zvýšení cen je vyvoláno zvýšením mezd, zvýšením cen materiálu a zvětšením všech režijních výloh. Zvýšené tyto výlohy činí asi 50 hal. až 2 K na 1 metrickém centu uhlí. Zástupci obchodních komor podali na základě konané předporady vysvětlení, že se proti plánovitému zvýšení cen nestaví; přejí si však upravení nových cen dle určitých zásad. S tímto stanoviskem souhlasil také zástupce Svazu průmyslníků dr. Formánek, zástupci velkoobchodu s uhlím. Zvýšení cen nastati má již od 15. prosince t. r. Ohledně cen pro export. bude teprve jednáno."

Já konstatuji tuto zprávu jako zprávu poslední, abych nově dokázal, že u nás právě v otázce hodnocení produktů hornických, uhelných, panuje úplná libovůle. Lze jen litovati, že cena uhlí se nepodrobuje řádné revisi, zejména po stránce produktivnosti průmyslové.

Je pozoruhodno, že slyšíme z této zprávy, že průmyslníci projevili souhlas se zdražením. Pánové, musíme si býti vědomi, že tato zpráva, která se může odůvodniti tím, že jsou vyšší mzdy, dražší oleje, nářadí atd., bude míti v zápětí novou újmu obecenstva, zejména konsumentů, a nutno říci, že souvisí také s otázkou, zdali horníci jako zaměstnanci mají na tuto otázku nejen právě v uhelném odboru, v hornictví vůbec nějaký vliv atd. Tedy sociálně politický výbor, když jednal o této otázce, chtěl, aby hornictvo aspoň do jisté míry mělo zodpovědnost za cenovou politiku uhle a nejen uhle, ale i jiných nerostů, které se v dolech dobývají, a vychází se stanoviska, že účast dělnictva ve správních a dozorčích radách tak, jak to osnova žádá, nemá býti jenom prospěchem pro dělníky, nýbrž, že má býti také ochranou konsumentů. Horníci mají povinnost, dnes prokázati, když zákon schválíme, zdali opravdu naše spoléhání v tomto ohledu bude oprávněno, a proto jsme šli dál a řekli jsme, aby horníci měli také právo žádati, aby z výtěžku práce měli také podíl na zisku. Při této příležitosti musím vyzvednouti to, že horníci na to mají nárok a žádají, abychom schválili toto stanovisko. Když doly budou socialisovány, můžeme horníky odškodniti v jiné formě, a může se tak státi i tehdy, když doly bude míti stát.

Poukazuji, že horníci nemají starobního a invalidního pojištění. Toho nemají také jiní dělníci, ale nikde není ho tak potřebí, jako u horníků. A právě s tohoto hlediska může stát, když bude majitelem dolů sám, řešiti v budoucnosti otázku podílu na zisku se stanoviska odškodnění právě v otázce pojišťovacích nároků, zejména pro stáří a neschopnost horníků a netřeba se obávati, že v této věci dojde k nějakým sporům, které by mohly snad příště zájem státu pro budoucnost ohroziti.

Pánové, při této příležitosti současně mám povinnost poukázati na to, že je třeba, aby doly, jak již kol. Benda správně řekl, správa státní vedla v mimořádném dozoru. Nejsou to jenom doly uhelné, na něž je si stěžováno, bylo zde poukázáno, že zejména podnikatelé soukromí neprávem často si stěžují na horníky, že nepracují, a že těžba je nedostatečná vlivem menší výkonnosti pracovní. Já poukazuji na jednu ze stížností pražské železářské společnosti, která dokazovala horníkům kladenským, že méně těží. Chtěla svaliti vinu z důvodů politických na horníky, ale potvrdilo se, že ta stížnost je nesprávná, že naopak, pokud lze v některých věcech vytýkati, že těžba se nedělá s tou pílí a pohotovostí, jak zájem státu toho vyžaduje, větší vina je na straně podnikatelů, na straně těch, kteří mají výkonnou moc více v rukou, než dělníci.

Ale, vážení pánové, není to jen u dolů uhelných, je to také u dolů jiných.

Já, pánové, při této příležitosti poukazuji na poměry příbramské. Tam má republika svůj veliký podnik, v němž se doluje ruda stříbrná a ruda olověná. Pánové, já mohu říci, když si často bylo stěžováno, že hornictvo jako třída nemá snad tolik výkonnosti za války, že právě v Příbrami tato výtka není na místě, a že horníci měli několikrát za republiky příležitost, poukázati na vady, které v dolování jsou. A jen by bylo nutno žádati, aby právě na takových dolech, jako jsou příbramské, věnovala se se strany státní správy, zejména odborníků státních, větší péče zejména v dozoru, zda ruda vylámaná skutečně se řádně dostane na povrch země, skutečně se také zpracuje, aby ruda taková byla náležitě upotřebena, aby stát též na ceně olova nebo stříbra měl svůj prospěch.

Pan kol. Bezděk zde sesměšňoval socialisaci v Německu a p. kol. Tučný mluvil o zákoně káznicovém, resp. o zákoně, který pánové nazývají, že jest záchranou svobody pracovní. Myslím, že tato debata byla pro nás bezúčelnou, poněvadž zákon o závodních a revírních radách nesouvisí s otázkou zákona, který pánové z tábora českých socialistů podali, a připomínám, že o této věci budeme míti příležitost, hovořiti ještě na jiném místě. Mám za to, že navrhovatelé opravdu nedocílí toho co od zákona žádají, radil bych však k opatrnosti, zejména v zájmu socialisace a socialismu samotného. Připomínám, aby si čeští socialisté byli vědomi toho, že, i když Národní shromáždění propůjčí se k tomu, aby v otázce koaliční svobody dělníků přijalo jakýkoli krutý zákon, že tím rozpory mezi jednotlivci v závodech, ať továrnách, dílnách, na železnicích, v dolech se neodstraní. Ty rozpory budou vždy nejen z důvodů organisačních forem, také z důvodů politických, z důvodů osobních, z důvodů organisačních, a my tu musíme si býti vědomi toho, že rozpory mezi jednotlivci v dílnách, továrnách, na železnicích a dolech musíme řešiti jiným způsobem, jak jsme doporučovali, když myšlenka vznikla, když návrh byl podán, zvláštními rozhodčími komisemi. I v tomto ohledu dali jsme podnět a doporučuji, aby se o něm uvažovalo a nedělala se snad z věci zbytečná bublina, která by celkovému hnutí socialisačnímu u nás jen škodila.

Končím a prosím, aby osnova zákona byla přijata, poněvadž jest nevinnou socialisací, v zásadě však Národní shromáždění přijetím osnovy zákona vysloví se pro to, že dělník, který v podniku jest zaměstnán, má míti podíl na zisku a ovšem, že tato zásada nebude platiti jenom pro horníky. To jest samozřejmým předpokladem. Na konec prosím, aby ministerstvo sociální péče a celá státní správa pospíšila si se všeobecným zákonem, který má řešiti podíl dělníků na zisku. Jest nesporno, že tu a tam některým pánům snad to valně nebude po chuti, musíme však počítati s tím, že u nás dělník, který tvoří tolik blahobytu pro stát, který sám má tolik zásluh nejen o stát samotný a republiku, dělník, jehož práce, která tolik přispěla ke společenské a hospodářské harmonii, která není sic takovou, jak bychom si všichni snad přáli, přáli bychom si ji lepší, zejména na poli hospodářském, ale právě proto, že na jiném poli působnosti dělníka, zejména v boji proti lichvě, předražování životních potřeb, tak málo působivým jest náš stát a naše zákony tak těžko se vžívají, když vidíme, že lichva bují čím dále tím více, je nutno, aby zákonodárný sbor bral dělníka na jiném poli v ochranu, a aby právě moderním a sociálním zákonodárstvím byla dána příležitost k ocenění dělníka se strany státu a aby toto ocenění jevilo se nejen v chuti ku práci u dělníka, nýbrž i u jiných činitelů, poněvadž nechuť ku práci je důsledkem válečných poměrů. Ale, velectění pánové, mně jde o to, aby naše republika na poli sociální politiky byla příkladem, jako byla i v osmihodinové době pracovní, kde se ten zákon rozšiřoval v cizině, abychom i na tomto poli projevili předem porozumění pro pokrok. (Výborně! Potlesk.)