Předseda:
Slovo má dále pan kol. A. Slavík.
Poslanec A. Slavík:
Slavné Národní shromáždění!
Již z řeči mých
pp. kolegů předřečníků
vysvitlo, že poměry, které zavládly
zvláště v posledních dobách na
dolech, jsou naprosto neudržitelné, a že v zájmu
státu jest, aby právě těmto poměrům
co nejdříve bylo vyvarováno. Vidíme,
že jak na straně zaměstnavatelů, tak
i na straně zaměstnanců není žádné
spokojenosti a každou chvíli se nám hrozí
stávkou. Dělníci svádí vinu
na zaměstnavatele a zase naopak zaměstnavatelé
naříkají na velké požadavky dělnictva
a není zde nikoho, kdo by byl vlastně prostředníkem
a urovnatelem všech těchto sporů.
My, slavné Národní
shromáždění, jsme proti jakémukoli
teroru, ať tento teror vznikne kdekoliv: ať je to mezi
dělníky, ať mezi zaměstnavateli, ať
je to v průmyslu nebo jiném oboru. (Výborně!)
Proto také chceme, aby teror i na těchto místech
byl co nejdříve odstraněn. (Výborně!)
A jestliže, vážené shromáždění,
jedna část dělnictva pod záminkou,
aby se jistá věc vymohla, okamžitě stávkuje,
mám za to, že to není ničím jiným,
než terorem, a že také zde jest potřebí,
aby zde rozumný živel nastoupil místo. Rozumný
živel právě v těchto otázkách
je základem, že nemůže dojíti k
takovým extravagancím. (Výborně!
Posl. Stivín: A co dělají sedláci
domkářům?) I tam budeme státi
proti teroru a, uvidíme-li něco i na vaší
straně, buďtež ujištěn, pane kolego,
že i my dovedeme si zjednati pořádek. (Výborně!)
Ale jestliže jsme také my pro tento zákon,
který se nás tak přímo nedotýká,
hlasujeme proň také z toho důvodu, že
tento zákon vyplývá z určité
dohody mezi zaměstnavateli a zaměstnanci (Posl.
Dubický: A není prejudicem pro zemědělství!),
ano, právě z té příčiny,
kterou uvedl kol. Dubický: že není v něm
žádného prejudice pro zemědělství.
(Výborně!)
Vedle toho ještě jest
zde ustanovení, že zvláštním zákonem
bude řešena také celá otázka
zastoupení dělnictva ve správě závodu,
jakož i jeho podílu na čistém zisku;
budeme tedy míti s dostatek příležitosti,
touto otázkou se ještě zabývati. Také
při prováděcích nařízeních,
jež budou vydána, naskytne se příležitost
k opětnému projednání této
věci.
Je nesporno, že zákon
tento dotýká se značně soukromých
práv vlastnických, byť i zde bylo řečeno,
že v tak velkém stylu se jich nedotýká.
Je nesporno, že zasahuje tento zákon do soukromých
práv vlastnických, ale, slavné Národní
shromáždění, - a bylo to také
již řečeno - zájem republiky, zájem
státu musí býti vyšší, než
je zájem soukromého vlastnictví. Jestliže
soukromým vlastnictvím měl by býti
zájem republiky, zájem státu poškozen,
pak musí zájem soukromého vlastnictví
ustoupiti do pozadí, zde musí zájem státu,
zájem naší republiky býti postaven na
jeho místo, poněvadž v zájmu státu
přece musí býti, aby celý ten provoz,
chod průmyslu atd. byl udržen, rozšířen
atd. (Hlas: A zemědělství také!)
Přirozeně na zemědělství nejvíce
záleží, protože zemědělství,
jak tvrdíme, jest základem republiky a společnosti
lidské. (Hlas: Celého státu!) Přirozeně
celého státu, tedy také tomu státu
musí záležet na tom, aby to zemědělství
ničím neutrpělo.
Jestli tedy budeme hlasovat pro zákon,
budeme hlasovat také z toho důvodu, nejen že
vidíme, že stávající zákon
upraví alespoň poněkud poměry na uhelných
dolech, ale že také bude dělnictvu slíbeno,
že bude účastno na správě závodů
a na čistém zisku z jednotlivých podniků,
a že zde tak nastane největší zájem
dělnictva na udržení dotyčných
podniků.
Slavné Národní
shromáždění, mám za to, že
až každý jednotlivec uvidí, že participuje
na čistém zisku dotyčného závodu,
že bude sám kontrolorem těch svých spoludruhů,
zda skutečně ve prospěch závodu tak
pracují, jako ten, který pracuje poctivě
a pořádně. (Posl. Dubický: Také
z důvodů národních!) Samozřejmě,
že i z důvodů národních, že
zájem republiky jest na prvém místě,
aby celý ten chod nijak neutrpěl.
Samotná předloha zákona
pak nám zde praví docela jasně, že závodní
rady zavedeny býti mají k vůli tomu, aby
spolupůsobily při dodržování
kázně.
Slavné Národní
shromáždění, jestliže tyto rady
stanou se skutečně tím činitelem,
který bude udržovat tu kázeň na těchto
hornických místech, pak, vážené
Národní shromáždění, jistě
nemohli bychom docíliti ničeho lepšího,
nežli, jestliže tímto zákonem skutečně
této zásady bychom docílili. Pak, vážené
shromáždění, měli bychom zde
určitého činitele, který by nesl veškeru
zodpovědnost za všechny ty další kroky,
měli bychom zde činitele, který by byl rozhodujícím
faktorem v jednotlivých závodech, aby nenastaly
ty nešťastné poměry, jako nastaly poměry
ty v nynější době.
Pokud se týká toho
odstavce, kde pan kol. dr. Engliš zde mluvil, že
zde slibuje se něco dělnictvu, ale nesplňuje
se to nikde v té formě, anebo v té výši,
jak by si pan kolega dr. Engliš přál,
pravím, že při projednávání
této zásady byli jsme si toho plně vědomi,
že nemůžeme do tohoto zákona vložiti
ihned určité faktum, určité prohlášení,
v jakém směru, v jaké výši budou
zaměstnanci participovati na čistém zisku,
anebo v jakém směru budou účastni
správy závodu, poněvadž bychom tím
skutečně byli vyslovili praejudic pro projednání
toho zákona, o kterém zde se mluví. My víme,
že musí tento všeobecný zákon,
který bude se dotýkati i těch ostatních
podniků, býti velmi důkladně projednáván,
a také jsme přesvědčeni, že bude
projednán za souhlasu zaměstnavatelů i zaměstnanců.
Neboť jedině tehdy, jestliže soulad zde bude
mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, může
vyjíti zákonná předloha, která
pak uspokojí obě strany. Velkou vadou by bylo, kdyby
zákon měl uspokojiti stranu jednu, ať jest
to zaměstnavatel anebo zaměstnanec, specielně
tím, že zákon vnášel by další
rozpory a stal by se místo ukonejšením roztrpčením
těch širokých vrstev, které jsou tak
již dosti značně roztrpčeny. Jestliže
budeme hlasovati, slavné Národní shromáždění,
pro tento zákon, hlasujeme z toho důvodu, že
vidíme v něm určitý článek
k zjednání pořádku, že vidíme
v něm skutečně, že zákon tento
jest nutný, aby uspořádány byly poměry
na dolech, ale také proto, poněvadž uspořádáním
poměrů zlepšují se také poměry
v naší republice, zlepšují se poměry
ve veškerém našem průmyslu, který
bez tohoto odvětví nemůže existovati
a jest velmi ohrožen.
Přejeme si tedy proto, aby
zákon tento byl přijat a aby skutečně
stal se tím, co si o něm představujeme, skutečně
blahodárným prostředkem v zájmu naší
republiky. (Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Byl mi podán návrh pana dra
Lukavského a soudr., tohoto znění:
V § 2. budiž škrtnuta
poslední věta.
Návrh nese dostatečný
počet podpisů, bude tedy předmětem
jednání. Návrh jest ostatně totožný
s návrhem, podaným kol. Čuříkem
a dám společně o obou těchto návrzích
hlasovati.
K slovu se dále přihlásil
pan ministr veřejných prací Hampl,
uděluji mu slovo.
Ministr veř. prací
Hampl: Slavné Národní shromáždění!
K předloženým
návrhům zákonů o závodních
a revírních radách při hornictví,
jakož i k předložené osnově zákona
rozhodčích soudů hornických připomínám,
že jsou pouze etapou v nezadržitelném vývoji
sociálních reforem, jichžto řešení
bylo světovou válkou pouze uspíšeno,
nikoliv ale způsobeno, aneb nějak uměle vyvoláno.
Hornictví a to hlavně dolování uhlí
představuje jednu z hlavních složek našeho
hospodářského života veřejného,
dávajíc průmyslu hybnou sílu a zaměstnávajíc
skoro 150.000 horníků a zřízenců.
Touto důležitostí hornictva jsou dány
také povinnosti státu k řešení
těchto otázek.
Majetkové poměry v
hornictví vyvíjely se od středověku
zvláštním způsobem, tak že představitel
státní moci z počátku nerostné
poklady v zemi uložené bez ohledu na majitele půdy
propůjčoval podnikatelům jako majetek svůj,
vymiňuje si při tom určité dávky
a vliv na správu i provoz. Se změnou názorů
o podstatě státní moci přešla
i moc, disponovati nerostnými ložisky, na stát,
jenž tohoto t. zv. regálu užíval ve smyslu
platných zákonů. Z tohoto disposičního
práva státu lze dedukovati plnou měrou jeho
oprávnění, aby stanovil pravidla, podle nichž
se musí říditi oni, kteří právo
k dolování obdrželi.
Přihlédneme-li k činnosti
hornické, vidíme, že nejde při propůjčení
práv dolovacích o převod majetku, nýbrž
že podnikatel dostává právo i možnost,
aby vyhrazené nerosty mechanickou činností
vybavoval z přirozené souvislosti zemských
vrstev a tak teprve učinil z nich skutečný
předmět vlastnictví. Při tom musí
podnikatel užívati práce lidské a strojní,
takže provoz hornický představuje technicky
velmi složité ústrojí, jehož součástky
musí přesně do sebe zasahovati, aby nenastala
porucha. Zejména při dolování uhlí
jde o produkci hromadnou, jejíž vybudování
jest možno jedině velikými kapitály.
Zde zejména jest nutná největší
opatrnost, aby nevhodnými opatřeními nebyly
zničeny velké existující statky.
A já, slavné Národní
shromáždění, zúmyslně
užívám následujícího srovnání,
aby zejména oněm pánům, jimž
dolování a život horníků jest
poněkud cizí, naznačil, že práce
horníků má svůj určitý
charakter, který se podstatně liší od
charakteru práce jiných odvětví.
Při dolování
v zásadě jde o přímý boj s
přírodou a zůstane tento obor průmyslu
poukázán vždy na bezprostřední
práci lidskou, která nemůže nikdy býti
plně nahražena strojem. Přirozené podmínky
hornické práce liší se od jiné
průmyslové práce velmi podstatně.
Horník stýká se sice s nepohyblivým
světem nerostným, avšak svět tento žije
a brání se proti porušení svého
klidu silami zjevnými, skrytými, jejichž účinky
jsou vždy těžké, mnohdy nemilosrdné.
Proto také za starých dob, kdy lidé neznali
všeobecně platných zákonů přírodních,
bylo dění hornické opředeno bájemi
o podzemních zlých a dobrých vílách
a skřítcích, kteří horníky
buď ničili nebo chránili, dle povahy jich skutků.
I nyní, kdy pel báje je s hornické práce
setřen, kdy ozývá se hučení
dopravních strojů, hřmot vrtaček a
jiných pracovních strojů, dunění
dynamitových ran, kdy hlavní chodby jsou namnoze
osvětleny již elektricky, zatlačujíce
blikající lampu olejovou, nezměnila individuality
horníkovy, který při své práci
zůstává přece jen delší
dobu sám a bez dozoru, odkázán na vlastní
iniciativu a vědomí povinnosti.
Podnikání hornické
jest zásadně podnikáním odvážným,
při němž zdar i nezdar velmi často se
střídá a produkt podléhá většímu
klesání cen, než u jiných předmětů
výrobních. Poslední doba sice činí
výjimku v tom směru, kterou ale nelze považovati
za pravidlo. Jisto jest, že při hornictví stěžejní
zásada prosperity jest, aby hlavní činitelé
v souhlase pracovali ku zlepšení výroby a tím
snížení nákladů dobývacích.
Výsledku toho dle mého soudu dosíci lze jen
tím, když výkony jednotlivých činitelů
budou doceněny dle jich skutečné hodnoty
pro závod a dle této hodnoty bude jim udělena
také autonomie v záležitostech se jich přímo
dotýkajících.
Zákonodárství
minulých let činilo již nesmělé
pokusy, určovati tato práva ustanoveními,
která většinou se obírala spolupůsobením
dělnictva při dozoru na bezpečnostní
stav dolu. Tak byli ustanoveni volení dozorci z dělníků
v Anglii, Belgii, Francii a Sasku. V Prusku byli ustanoveni tak
zvaní "Einfahrer" pro prohlídky dolů
dle rozkazů báňského dozorčího
úřadu. V bývalém Rakousku zákon
ze dne 14. srpna 1896 učinil náběh na zavedení
spoluúčasti horníků jednak při
úpravě mezdních poměrů a poskytoval
možnost, aby dělníci podporovali závody
při bezpečnostním zařízení
provozu, zlepšení závodních zařízení,
udržení discipliny, zvýšení těžby.
Výsledky tohoto zákona,
který veškerá opatření svěřoval
dobré vůli jednoho nebo druhého faktora,
byly v podstatě velmi nepatrné. Předložené
návrhy zákona usilují o vyloučení
pocitu trpkosti, křivdy a nedůvěry z řady
dělníků a zřízenců,
určujíce jejich spolupůsobení při
provozu hornictví tak, že mají býti
interesováni nejen na zařízeních bezpečnostních,
ale i na prosperitě závodu, jehož plnoprávnou
složkou mají býti prohlášeni, tím,
že se jim poskytuje možnost, aby nahlédli do
tohoto důležitého soukolí hospodářského
života a nesli též zodpovědnost za jeho
zdar.
Předloha ruší
ustanovení zákona o hornických společenstvech,
pokud se týkají skupiny dělnické,
a stanoví práva zástupců dělnictva,
která byla dosud odvislá od dobré vůle,
někdy i od výsledků trpkých sociálních
závazků. Při spracování těchto
zákonů bylo použito cesty kompromisu, dohody
všech súčastněných činitelů,
t. j. zaměstnavatelů, zřízenců
a dělníků, kteří se na hlavních
zásadách shodli. Porady byly velmi pronikavé
a positivní výsledek ukázal, že součinnost
tato je prakticky dobře možna.
Při té příležitosti
musím se zmíniti o námitkách, které
zde byly předneseny.
Byl to zejména p. kol. Engliš,
který se domníval, že vláda jakákoliv
pomocí prováděcích nařízení
dostává velice značnou část
moci do své ruky; chci připomenouti pánům,
že při jakémkoli kursu jest možno vždy
se zdarem provésti jen to, co odpovídá daným
mravním a hospodářským poměrům.
Žádná vláda,
jakákoli vláda, nebude moci beztrestně poměry
znásilňovati. Toho budeme si všichni vědomi.
Chci zde jen připomenouti, že i prováděcí
nařízení budou předmětem dohody
tak, jako předmětem dohody jest tato navržená
osnova zákona. To mohu zde závazně prohlásiti.
Předložené osnovy
zákona nejsou proto experimentem, nařízení
prováděcí nemohou vyvolati pocit úzkosti
nebo nedůvěry, poukazuji při tom na zákon
o závodních radách v Rakousku a v Německu,
který se provádí, dále na snahu o
znárodnění hornictví v Anglii, kde
ovšem poměr státu k nerostným ložiskům
jest jiný než u nás. Zákon o závodních
a revírních radách přesně rozlišuje
jednotlivé kompetence, hájí nutnou jednotnost
správy technického provozu, nebere chuti k podnikání
a klestí cestu novým, moderním názorům.
Dává do rukou dosud vyděděným
vrstvám určitá práva, žádá
úměrně také zodpovědnost a
povinnosti. Proto mohu zcela klidně označiti tyto
předlohy zákona jako práci cílevědomou,
která organicky přičleňuje nová
zřízení na základech již stávajících
a mohla by cestou přirozenou zdokonaliti, co bylo utvořeno.
Já bych, slavné Národní
shromáždění, chtěl se vrátiti
jen stručně k některým námitkám
a poukázati, že p. kol. Engliš omylem
vytýká neupřímnost ustanovením,
která jsou v dodatku § 2.
Pánům jest známo,
že politické poměry, ve kterých právě
se nalézáme, vyžadují se strany vlády
přece jen určité reservy. Nemohu snad taxovati
právě ty některé důležité
okolnosti i se zřetelem na cizinu, když se tohoto
předmětu zde dotknu, ale toliko mohu prohlásiti,
že jen nedostatek pochopení nebo zlá vůle
by mohly vykládati, že tato ustanovení mají
ráz neupřímnosti, slibujíce na straně
jedné, co na druhé straně zase berou. Vždyť
toto ustanovení o prováděcím nařízení,
jak bylo již řečeno, nemá býti
ničím jiným, než cílem dohody.
Pánové, zejména při hornictví,
když všecky staré donucovací prostředky
se ukázaly nemožnými, jsouce v nesouhlasu jednak
s politickou svobodou a politickou rovnoprávností
a mravními názory, musí se jednati o to,
abychom právě to, čeho dříve
bylo možno docíliti brutálně cestou
nařizovací, bylo možno dosáhnouti uvědoměním.
A jest toho také možno dosáhnouti v zájmu
dohody.
Zákon o revírních
radách má právě legitimním
živlům, jichž jest velká část,
značná převaha v řadách dělnictva,
dáti do rukou instrument, pomocí jehož mohou
působiti na onu část méně vědomých
jedinců, kteří znamenají ono minus
ve výrobě.
Tolik, pánové, aby
každý pocit úzkostlivý byl vyloučen.
Pokud šlo o některé
námitky pana kolegy Bendy, chci připomenouti, že
poměry na Slovensku také jsou předmětem
péče naší. Když se pan kol. Benda
dotkl poměrů ve Kbelech, chci konstatovati, že
jsem včera osobně závod navštívil,
že produkci jeho nehrozí žádné
nebezpečí a že poměry ve Kbelech nejsou
takové, že by zasluhovaly oné kritiky, se kterou
se setkáváme v poslední době tak často
a jejíž původ dlužno hledati ne vždycky
ve věcném zájmu o Kbely a o majetek republiky.
Jest to poněkud tvrdé, ale já to musím
konstatovati.
Pokud jde o Handlovou, pánové,
jest známo, že tam byla dosazena vyšetřující
komise. Pánům jest snad také známo,
že na základě posudku vyšetřující
komise činí se tam opatření taková,
aby těžba byla zvýšena. My jsme tam také
zejména prohlásili oběma stranám,
že za této situace hospodářské,
ve které se nalézáme následkem nedostatku
uhlí, nemůže býti státu lhostejno,
zda někteří z činitelů plní
neb neplní svou povinnost. Za normálních
poměrů, kde jsou určité nedostatky,
konkurence sama by se snažila nedostatky vymýtiti,
za nynějšího stavu věcí musí
býti však úsilím veřejné
správy, aby tyto nedostatky cestou úředního
tlaku a státního zasahování byly vyloučeny.
Tedy tolik, pánové, pokud se týče
námitek, které zde byly pronášeny.
Já jsem, pánové,
toho názoru, že předložené návrhy
zákonů nebudou sice uspokojovati na všech stranách,
nejsou však, jak jsem již řekl, experimentem.
Vyslovuji také očekávání, že
tyto zákony vyloučí jakoukoliv brutální
moc rozhodujících faktorů při hornictví
navzájem, že budou šťastnou průpravou
pro další rozvoj státního zákonodárství
našeho státu, že přinesou ony nezbytné
mravní a hospodářské výsledky,
jakých my v této době tak nutně potřebujeme.
(Výborně! Potlesk.)