Dolný Gemer. Tam máme
tisíce a tisíce baníkov, ktorí nemali
príležitosti k práci a preto boli priamo voštvaní
do boľševického hnutia. Vidíme, že
v týchto baniach nenie žiadneho hospodárstva,
že tam vládne pašovstvo. Čítal
som české časopisy, ktoré sa stavaly
proti tomu, že doly vo Gbeloch majú byť predané
cudzej spoločnosti, a to len preto, lebo sa nevyplácajú.
Ale pozrete-li sa do týchto gbelských baní,
vidíte, že hospodárstvo, ktoré tam panuje,
je všetko možné, len nie hospodárstvo.
Keď potrebujete kus železa alebo dřevo k oprave
studní alebo k rôznym prácam, nedostanete
ho, ale keď niektorý úradník potrebuje
nejakú vec pre seba, dostane všetko. Písalo
sa už v českých časopisoch, že
úradníctvo, zamestnané v Gbeloch je republike
verné.
To je nepravda. Hlavným vodcom
týchto úradníkov je maďarón,
republike nepriateľský, ktorý ani slovensky
nezná. A máme tam hojne úradníkov,
ktorí sú všetko, len nie československí
republikáni. Títo ľudia pracujú k tomu,
aby tieto naftové bane v Gbeloch sa nevyplácaly,
aby takto prešly do majetku cudzích štátov
alebo cudzích spoločností. My vieme, že
naftové doly v Gbeloch, keď sa začaly otvárať,
sa vyplácaly, ale teraz sa naraz nevyplácajú,
a to preto, lebo tam nenie žiadneho súladu medzi správou
závodu a medzi robotníctvom.
O tom čo sa tam páše,
nechcem hovoriť, že je to straníckosť, ale
je to nerozum, ktorý by bolo treba potrestať. Neviem,
či už ministerstvo verejných prác proti
tomu zakročilo, my sme ho k tomu vyzvali, aby pomery vo
Gbeloch dalo prezkúmať a vinníkov potrestať.
Dosiaľ nemáme o tom zpráv, na každý
pád bude však nutno, aby tento zákon, o ktorom
budeme dnes hlasovať, dal k tomu podnet, aby republika sa
skutočne očistila od ľudia, ktorí nemajú
záujmov republiky na srdci, aby boli odstranení,
či sú to Slováci, Česi, Maďari
alebo Nemci.
Pozrime sa i do bane v Handlovej.
Máme nedostatok uhlia, na všetkých stranách
sa žiada uhlie, na železnice, do tovární.
Na Slovensku polovice priemyslu železárského,
ktorý je rozhodne bohatý, stojí, nepracuje
sa, platia sa ohromné milióny na podporách
v nezamestnanosti, ale len preto, lebo naše bane v Handlovej
nie sú sobestačné. Mali sme príležitosť
podrobiť tieto bane trochu kontrole a tu sme videli, že
tam nenie všetko v poriadku a že tam je niečo
na závade tomu, že sa tam riadne nepracuje. Nechceme
tu prednašať veci, ktoré by neboly v súlade,
poukazujeme len na zprávu vyšetrovacej komisie, ktorá
sa skladala z úradnikov, zo zástupcov robotníkov
a zástupcov tamojších úradov, a táto
komisia vyšetrila toto:
"Nechceme popierať, že
vskutku aj robotníctvo je zasiahnuté nechuťou
k výrobe, ale tam, kde vniká pravý pochop
o tvorbe novej spoločnosti v novom štáte ozdravuje
duch v radoch robotnických, a keď by nebolo iných
tajomných příčin so strany maffie,
dávno bola by už bieda o uhlie zažehnaná.
Neznáme pomerov a vnútorného
zariadenia iných baní než v Handlovej, kde
mali sme príležitosť prezkúmať ťažbu
uhlia a vypočuť mienky robotníkov o príčinach
jej pokleslosti, a podobajú-li sa pomery v baniach iných
handlovským, potom veru sme na stope maffii, podlamujúcej
celý náš hospodársky život.
Predostreme naše zkúsenosti
z Handlovej, ktorými nad sľnko jasnejšie je dokázané,
že ťažbu uhlia hamuje systematicky správa
dolov. Celý systém smeruje k tomu, aby sa čím
menej vyťažilo a príčiny svalujú
sa na robotníctvo. Revír, v ktorom je zamestnané
2100 robotníkov, riadia dve technické sily. Medzi
23 dolnými a naddolnými sú traja schopní
ľudia, ostatní sú neschopné protekčné
deti, ktoré tu za vojny boly ukryté pred narukováním
a avanžovaly za lichotné služby, prekázané
svojim protektorom. Vedľa nedostatku vedúcich sil
hatí prácu nedostatok vozňov, čo nutí
robotníkov k zahálke. Je tu 1400 vozňov,
ale tie sú vo dvore podníku a v dole ich niet, ba
ani o dopravu dreva nie je postarané. Dreva je tu zásob
dosť, ale tam, kde má byť, tam ho niet. Stroje,
určené na vytahovanie vozňov, sú tiež
neodbornými silami obsluhované a cilindry sú
vychodené. Správky strojov daly by sa vykonať
v závodnej slievárni, túto slievárňu
ale riaditeľ múdre zrušil a sľevačov
zamestnáva na prácach nádeníckych.
Nedostatok benzinu prerušuje často prácu, zastavuje
hunty a ruší celý beh, na dľhe hodiny.
Zvlášte podivné je, že vrtacích
strojov v Handlovej ešte nik nezná, tuná sa
patriarchalným spôsobom tesákom uhlie doluje.
Dľa úsudku odborníkov
nachodí sa v blízkosti otvoreného ložiska,
silná vrstva uhlia v hlbke asi 7 metrov, ktoré by
sa pri pomerne malom náklade dalo ťažiť.
Len dobrej vôle by tu bolo treba, a tejto veru niet.
V Handlovej ako v každých
iných baniach cez vojnu bolo bezohľadne rabované.
Moloch militarizmu drancoval, bral uhlie to najlepšie, kameň
sa vôbec nevyvážal, stľpy sa stávaly
vždy slabšími, horejšie vrstvy uhlia sa
drobily a konečne pod ťarchou menilo sa v prach, ktorý
sa vznietil a dnes horia miliony metrických centov uhlia,
takto nivočiac ohromne národohospodarske imanie.
Vznieti-li sa tu a tam nová
vatra, niet dostatok robotníkov, aby zavčas bola
uhasená, zhúbny živel šírí
sa ďalej, tráviac nenahraditeľný pokľad
a podlamujúc ťažbu.
Ľahostajnosť s ktorou sa
tu doluje, je priamo hriešna. Tak zvané polstrovanie
po stranách sa láme a tu aby nevadilo vozňom
pri chodení sa osekáva, čím môže
byť privodené nebezpečenstvo, ktorému
v obeť podľahnúť by mohly ľudské
životy.
Po sanitných škrienkach
niet nikde známky a baníci márne dovolávajú
sa nápravy.
Za poznamenanie stojí tiež
pečlivosť o ubytovanie robotníctva. Pri baniach
je vystavená kolonia a v tejto jedna šťastlivejšia
štvrtina má elekrické svetlo v bytoch, ostatná
časť je odsúdená pri petrolejovej biede
na tmu pri menení šichty za nočnej doby, musia
sa obliekať, vyzliekať a aj jest po tme. Žiadosť
robotníkov o zavedenie elektrického svetla ostáva
ignorovaná. Sú tu v strojarni dve dynama na dorábenie
elektrického prúdu, je však v pohybu jen jedno.
V celej republike niet k dostaniu zariadenia k rozvedeniu elektrického
prúdu, hovorí ironícky rpupný správca
baní a poukázanie dôverníkov na firmu,
kde toto k dostaniu je, nechce brať k vedomosti. O dosť
vyhovujúce byty je postarané pre dozorcov, ale obyčajní
smrteľníci baníci bývajú nielen
bez svetla, ale v bytoch s rozbitými oknami, rozodranými
podlahami, rozpraskanými dverami, čo všetko
volá po opravách.
Rodiny, ak koľvek početné,
stlačené sú v jednej maľunkej izbičke
a inde zas viac nocľažníkov presuje sa v takej
izbe, to prvé zanecháva chorobné stopy, to
druhé zas mravné skvrny. Zvlášte hanebne
a biedne vyzerajú byty, v ktorých majú požívať
odpočinku po lopotnej práci chlapci z Liptova. Hmyz
aj vo dne tu obťažuje a hemží sa po stenách
a v noci pase sa na unavených telách, nedoprajúc
pokojného spánku. Dve izby majú spoločný
sporák v predsieni, ktorý je skoro všade v
prašpatnom stave. - Ze strechy majú všade trhliny,
preto pri draždivom počasí musia sa sehnať
rôzne nádoby na vodu, aby slamníky naplnené
rezankou, neodniesla. Umyvadlá sú jedinou okrasou
takýchto bytov, majú šak vadu, že z ich
kohútkov voda netečie, ale táto sa musí
z ďaleka do ních donašať."
Takúto zprávu podala
nám komisia z Handlovej a teraz si predstavte, pánovia,
ako môže toto robotníctvo tam pod takýmto
systémom pracovať. Riaditeľstvo je ešte
zo starého maďarského režimu a vždy,
keď robotníctvo niečo žiada, je odmietnuté.
Keď boli robotníci bosí, mal riaditeľ
tolik nesvedomitosti, že im povedal: Počkajte, až
Rumuni odtiahnu z Budapešti, dostanete topany. Vidíte,
že títo ľudia nemajú pred očima
zájem republiky, posílenie ľudu a hospodárské
zosílenie republiky, ale len svoj vlastný zájom.
A takéto prípady, ktoré sa udály v
Handlovej, mohli bysme priniesť z celého Gemeru a
Spiša. Viete, že Rima-muráňska a Hernado-dolinská
akciová spoločnosť sa skladá z najväčšich
milionárov bývalej Maďárie, teraz Slovenska.
Títo miesto aby hľadeli pomery skonsolidovať,
aby robotníctvo dostalo prácu a aby sa republika
stala sobestačnou, pracujú priamo proti republike.
Stávky, ktoré boly dosiaľ na Slovensku, neboly
vyvolané ničím iným, než podnecovaním
so strany bývalých zamestnavateľov, so strany
tejto akciovej spoločnosti. Dôverníci neboli
u tejto spoločnosti uznavaní, a práve táto
správa závodov vychováva boľševikov,
vyvoláva živly, ktoré sa stavaly proti republike,
takže nie špatná výchova ľudu, ale
špatné zachodenie s ľudom urobilo nám
na Slovensku možnosť silného vpádu boľševikov.
V tomto ohľade musím sa osvedčiť, že
ani slovenská vláda nevykonala všetku svoju
povinnosť, lebo sme už v únoru oznamovali (Posl.
Merta: V prosinci minulého roku!), že v Dolnom
Gemeri je nebezpečie boľševického vpádu,
prez to však so strany vlády v tomto ohľade nič
sa neurobilo. Vidíme tedy, že chceme-li si Slovensko
zachovať že musíme tomuto Stovensku dať
možnosť, aby videlo u nás lásku, aby k
nám samo láskou prilnulo.
Tými nariadeniami, ktoré
sa dosiaľ vykonávaly na Slovensku a nariadeniami rôzných
tých pánov správcov vidíme, že
ľud sa len búri a stavá proti republike vyjadruje
sa, že nevie, či Slovensko bude patriť k republike.
Vidíte tedy, že práve prijatím tohoto
zákona daná bude možnosť, aby na Slovensku
nastaly lepšie pomery. Ďálej možnosť,
aby Slovensko skutočne k republike prilnulo a aby Slovensko
ukázalo sa byť skutočne našim. Vy vidíte,
že u nás v Čechách, na Morave a Sliezsku
sú pomery nepríjemné, že boly kriklavé,
ale na Slovensku bolo to horšie a tým horšie,
lebo sa to na Slovensku napomáhalo.
Já myslím, že
sriadením týchto rád a uplatnením
tohoto zákona nastane i na Slovensku v tomto ohľade
nový život, robotníctvo vidiac, že je
chránené, bude pracovať, aby republika bola
sebestačná. V tom ohľadu máme záruky
a preto Slovenský klub bude rozhodne hlasovať pre
prijatie tohoto zákona, aby sme na Slovensku pomocou tohoto
zákona pomery zkonsolidovali, potom aby sme mohli zvolať:
Slovensko je naše! (Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Uděluji slovo dalšímu
řečníku panu kol. dru. Englišovi.
Posl. dr. Engliš: Poslední
tři odstavce § 2. znějí takto:
"Zaměstnanci při
hornictví mají právo, spolurozhodovati při
správě závodů těchto a míti
podíl na čistém zisku.
O zastoupení jejich ve správě
závodu, o formě a výši podílu
na zisku rozhodne zvláštní zákon.
Pokud jde o ustanovení přechodná,
upraví se tato prováděcím nařízením
po slyšení interesentů."
Celý zákon, o kterém
jednáme, má za úkol provésti socialisaci.
Socialisace jest jistá forma socialismu, kterou chceme
uskutečniti, aniž bychom rušili základní
prvek nynějšího hospodářského
systému. Hlavní intence socialisace daly by se shrnouti
v myšlénky dvě. Je to samospráva práce.
(Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. Engliš (pokračuje):
. . . a podíl na výnosu. Samospráva práce
uskutečňuje se v řadě předpisů
o horních radách a druhá idea odbyta je těmito
třemi odstavci. Já musím říci,
že mne velmi překvapují, poněvadž
považoval jsem podíl na zisku za stejně důležitý
jako otázku samosprávy práce, že v zákoně
není rovnoměrně o ní jednáno.
Ba, řekl bych, je to otázka důležitější.
A čteme-li ty tři odstavce, jak jsem je právě
přečetl, nemohu se zhostiti jistého dojmu
neupřímnosti. Neboť, praví-li se v třetím
odstavci od konce, že má hornictvo podíl na
zisku, a praví-li se v odstavci následujícím,
že o tom bude vydán zvláštní zákon,
tedy je to nevinná samomluva zákonodárce,
poněvadž ustanovení to neplatí, pokud
takový zákon opravdu vydán nebude. Já
chápu, že taková samomluva v jistých
momentech jest důležitá, jest důležitá
politicky, avšak myslím, že je to málo,
že mělo se státi více. Jestli že
považují po této stránce, že stalo
se málo, tak musím říci, že v
posledním odstavci děje se zase něco příliš
mnoho a ne ve prospěch hornictva, nýbrž politicky,
nehledě k tomu, že nemůžeme mluviti, jak
se zde mluví: "pokud jde o ustanovení přechodné,
že upraví se toto prováděcím
nařízením." Nač se má
vydávati prováděcí nařízení?
To je myslitelno pouze k zákonu, který jest vydán,
ale ten zákon není ještě vydán!
Jak je možno k němu vydávati prováděcí
nařízení? Ustanovení přechodná
se neupravují nařízením! Poměry
se upraví nařízením pro přechodnou
dobu. Z důvodů legislativní techniky jest
tento odstavec nemožný. Mimo to jest v něm
mnoho, ale ne mnoho pro hornictvo (pro to jest toho velice málo),
ale mnoho pro vládu. Neboť, kdybychom vykládali
odstavec ten v nejextensivnějším smyslu, musím
říci, že se dává vládě
úplné právo, upraviti to, co má teprve
budoucí zákon upraviti, nařízením.
Prosím, otázku tak nesmírné důležitosti,
jak jest tu řešiti, není přece možno
beze všeho svěřiti vládě, aby
ji upravila nařízením. Vždyť je
to čirý absolutismus! Vždyť není
k tomu důvodu. Zde není obstrukce, aby chtěl
někdo takový zákon mařiti. Vždyť
legislativní technika naše jest tak neobyčejně
rychlá - nemáme dvou komor -, že v několika
hodinách jsme usnesli největší zákony
finanční v této republice.
Není tedy jaký důvod
pro to, aby nařízením bylo něco upraveno,
co má býti upraveno zákonem. Nechci tím
vysloviti nedůvěru vládě, že
by to udělala proti intencím Národního
shromáždění, ale nevidím příčiny,
proč by se věc takového dosahu přenášela
na vládu. A mám za to, že jde o věc
skutečně důležitou. Jsme si vědomi
všichni toho, že uhlí náleží
k tomu druhu národních pokladů, jichž
správa se nás dotýká.
Nevíme, co budou dělati
naši potomci za 200-300 let, víme, jak dnes již
působí nedostatek uhlí na naše poměry.
A jak to bude za dalších 50-100 let? Musíme
se starati o nejracionelnější správu
uhelných dolů. Pro mě otázka soukromého
vlastnictví, státního vlastnictví
a jiného jest otázkou, jak racionelně upraviti
správu nad uhelnými podniky, aby byly splněny
veškeré postuláty, jaké klademe na uhelnou
těžbu. To není žádné svaté
právo soukromého vlastnictví uhlobaronů,
kteří mají je od pána Boha dáno,
to jest jen forma, kterou společnost připouští,
na kolik hoví skutečně společenskému
interesu. Nehoví-li, pryč s ní.
Předložme si, které
to jsou postuláty, které jsou kladeny na uhelnou
těžbu. Já bych je formuloval takto: Musíme
si přáti, aby uhelná těžba byla
maximální, dále si musíme přáti,
aby uhelná těžba byla ekonomická,
t. j. aby se těžilo relativně nejmenším
nákladem. To jest princip úspornosti. Dále
si máme přáti, aby těžba byla
soustavná, t. j. aby se nedrancovalo, aby podnikatelé,
řídíce se určitou cenou na trhu, nespatřovali
nevýnosným, dolovati v určitých slojích
a nepřecházeli k těm, které jsou více
výnosné, a teprve naši potomci se budou pracně
dokopávati k slojím pominutým, které
jsou méně vydatné. Přejeme si socialisace.
Socialisací rozumíme jednak samosprávu
práce, to znamená účast těch,
kteří pracují, na správě, a
za druhé účast jich na výnosu toho
podniku. To jest tím více zde odůvodněno,
poněvadž není odvětví, které
by při výrobě tolik nepezpečí
a námahy přinášelo, jako hornictví.
Dále si musíme přáti, aby horní
renta se dostávala do rukou státu. Rentou
rozumíme differenci mezi oním výnosem podniku,
který doluje ve slojích výnosných
a mezi oním, který doluje ve slojích nejméně
výnosných, kde se mu to ještě vyplácí
při dané ceně uhlí. Jednotka se vyrábí
v jednom levněji než v druhém, a vyplývá
pro výnosnější důl nezasloužený
zisk ve formě horní renty.
Tuto rentu nemůžeme dáti
jen horníkům, poněvadž by zde byla velká
nerovnost mezi doly méně výnosnými
a mezi výnosnějšími. Musíme si
přáti, aby jistá část renty
přišla do rukou státu, ale ne, aby zůstala
v kapse majitelů dolů. Musíme si přáti,
aby nebyla prováděna cenami uhlí lichva.
Každý způsob správy,
ať soukromého vlastnictví, ať státního
vlastnictví nebo jiného, musíme konečně
postaviti pod zorný úhel těchto postulátů
a musíme je dle toho hodnotiti. Jen taková forma
správy, která všem těm postulátům
vyhoví, nás uspokojí. Pánové,
načrtnu takovou osnovu několika rysy, jak by se
dala provésti, ne ovšem ještě do detailů
propracovanou.
Představte si, že bychom
uskutečnili nucený syndikát veškerých
uhelných podniků, že bychom vytvořili
nucený syndikát všech horníků,
zřízenců a úředníků
v uhelných dolech celé republiky; že by
každý podnik pracoval dále a vykazoval svůj
čistý zisk, že by však všecky
v syndikátu jako celek bilancovaly výnos a ztrátu
pro všecky uhelné doly v republice, že by
všecko to, co jest nad 10 % zisku, vyssával progresivně
stát ve formě horní renty, a jedině
horní renty ve svůj prospěch. To, co zůstává
nad výnos tento, by se rozdělilo dle 2 principů:
především dle principu hodnoty produkce jednotlivých
uhelných dolů, a za druhé dle principu čistého
výnosu jednotlivého uhelného dolu, ale předem
že by se dostalo syndikátu zřízenectva,
úřednictva a hornictva jisté kvoty z toho.
Ústřední správu syndikátu by
vedl sbor, v němž by byla třetina zástupců
uhelného dolu, třetina zástupců zřízenců,
horníků a úředníků,
a třetina zástupců státu.
Čistý zisk syndikátu
nad 10 % by se progresivně vydaňoval, ale tak, aby
stále zůstal interes podnikatelů na ekonomii
podniků. Z těch 10 % by dostalo určitou kvotu
dělnictvo, určitou kapitál. Kapitál
zatím musí dostati svůj podíl, poněvadž
běží zde o riskantní podnikání.
A nyní to, co dostanou uhelné doly, rozdělí
se dle 2 principů: jednak dle produkce uhelných
dolů, za druhé dle čistého výnosu
jednotlivého podniku v syndikátu sdruženého.
Stát se syndikátem stanoví ceny uhlí,
je reguluje a máme uskutečněno všechno.
Především máme uskutečněnu
maximální produkci proto, poněvadž
každý důl je interesován na velké
produkci proto, ježto společná část
čistého zisku syndikátu by se rozdělovala
na jednotlivé uhelné doly podle hodnoty produkce.
Máme dále provedenu ekonomickou produkci proto,
poněvadž každý jednotlivý důl
by se přičiňoval co nejvíce zmenšiti
výrobní náklad a hospodařiti, poněvadž
druhá část čistého výnosu
syndikátu by se rozdělovala dle jiného klíče,
dle čistého výnosu každého jednotlivého
podniku.