V tom je viděti spojitost,
tento vztah života našeho lidu se zvony. A což
zvony v umělé poesii naší! Jistě
nejznámější jsou zvony lešetínské
Svatopluka Čecha. Ty zněly snad nejsmutněji,
bylyť svědkem jednak nerovného boje demokratismu,
jednak nešťastných citů mladých
lidí.
Hlas zvonů rekvirovaných
byl přímo symbolický. Také zlomené,
skřekavé zvuky zvonů rozbíjených
nebo puklých to byla podoba zoufalých zvuků,
jež Rakousko-Uhersko vydávalo před svým
zánikem.
Jak dle spolehlivých zpráv,
tak z vlastní zkušenosti vím, náš
lid, naše kněžstvo katolické i evangelické
bránilo se všude do poslední chvíle
proti odběru čili rekvisici zvonů. Byl jsem
na jedné faře na Moravě právě
ve chvíli, kdy farář odesílal přímo
do Vídně telegram, aby památný zvon
v jeho farnosti nebyl odebrán.
Znám také oběti,
které přinesl na př. Stojan se svými
přáteli a ctiteli Matky Boží pro záchranu
zvonů svatohostýnských.
A jak se lid náš choval
při odebírání zvonů? O tom
vznikla celá literatura, plná kvilby a nářku
při loučení se zvony. Slovenský básník
Martin Razus, evangelický farář, ve II. svazku
svých básní "To je vojna" má
báseň "Malý rebelant", ve které
líčí, jak slovenský chlapeček,
také malý "mendík", strachuje se
o svůj zvon a nechce připustiti, aby byl vzat.
"Hej syn môj! Nežne berie chlapca
a horko-ťažko chlácholí,
niet srdca, ktoré nekrvácá
roj žien? skôr stlpov zo soli!
bim - bom - bam bom . . .
Pojďme ku mame!
- A nedáme si zvony? - Nedáme!"
Ale odpor je marný, nezbývá,
než se rozloučiti se zvony a po nich poslati pozdravy
těm, kteří jsou na bojišti.
"S Bohom zvony, našich
pozdravte!"
A katolický spisovatel slovenský
Kavalik-Ústianský v básni "I zvony"
tlumočí odpor a žal lidu slovenského
nad ztrátou a zničením zvonů.
"Húfy sa ľudu k veži shukly -
počuť ich plač i nárek, stony;
"Nedame si my naše zvony!"
- Z veže ich shodili na skaly,
tie posledný raz zazvučaly
a zaplakaly
a bôľom pukly. -"
Přicházím k
vlastní zprávě branného výboru
o návrhu člena N. S. Otmara Hrejsy a soudr.
tisk 748.
Jakmile jsem dostal návrh
do zpravodajství, jal jsem se pátrati, zdali a kde
jsou ještě nějaké zrekvirované
předměty, jichž návrh se týká.
Obrátil jsem se předně na zástupce
ministerstva Národní obrany v našem branném
výboru, aby se pokusil věc zjistiti. Dále
jsem se otázal v Brně, posléze i na Slovensku.
Mimo to poslanec Ing. Pospíšil mi slíbil, že
mi zaopatří spolehlivá data o rekvisici zvonů,
která by vedla na stopu, kde snad ještě jsou.
Zatím poslanec Pospíšil zemřel. Ze Slovenska
na moji urgenci došla zpráva, že tam není
známo, kde by zrekvirované zvony a p. byly uloženy.
Z Brna došla mne zpráva
z presidia moravského místodržitelství:
"Dle sdělení stav. odboru zemského vojenského
velitelství v Brně (podplukovník Bílek)
nalézá se na Moravě jediný zrekvirovaný,
doposud neodebraný zvon a to v Přerově, na
nádraží. Zvon tento patří obci
Woitzdorf (polit. okres Šumperk). Obec Woitzdorf byla již
zem. voj. velitelstvím vyzvána, aby si zvon po náhradě,
která obci svého času za zvon byla vyplacena,
odebrala. Dále jsou uloženy dva zvony, pocházející
z Polska, ve zbrojovce v Brně. Zemské velitelství
je však toho názoru, že tyto dva, z Polska pocházející
zvony t. č. nedoporučovalo by se vraceti."
O kotlech není ve zprávě té zmínky.
Od zástupců ministerstva
Národní obrany podána posud tato zpráva:
"Kroky za vrácení zvonů podniknuty již
dávno a likvidační vojenská komise
plnomocníka československé republiky ve Vídni
sdělila přípisem ze dne 17. března
1919, že se zachovalo v arsenálu vídeňském
pouze 6 zvonů z bývalého okrsku vojenského
velitelství v Litoměřicích. Zvony
ty budou farám vráceny, jakmile se zjistí
jich majetníci."
Zajímavo, že podle prvé
i druhé zprávy jsou zachráněny jenom
zvony z německých míst a z Haliče.
Na základě této
zprávy, kterou ukončuji, navrhuji tuto resoluci:
Národní shromáždění
račiž se usnésti:
"Ministerstvu Národní
obrany se ukládá, aby zrekvirované
zvony a kotle, které byly zjištěny
nebo zjištěny budou, byly majetníkům
v oblasti československé republiky vráceny
za peníz, který jim byl při rekvisici vyplacen."
(Potlesk.)
Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
odpadá. Přistoupíme k hlasování.
Pan zpravodaj přečetl
již resoluci, o níž jest nám hlasovati.
Kdo s resolucí touto souhlasí,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, resoluce
navržená výborem branným je schválena
a tím tento odstavec denního pořádku
je vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu,
pátému, jimž jest:
5. zpráva kulturního
výboru o peticích č. 1519, 1403 a 1508 a
výboru zásobovacího o peticích
č. 1487, 1710, 1672, 1663, 1592, 1721, 1688, 1664 a 1647
(tisk č. 1976).
Zpravodajem je p. kol. dr. Stojan.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Stojan:
Slavné shromáždění! Peticí
č. 1519 žádá obec Třemošná,
by Nár. shromáždění nařídilo,
by subvence, která jí od zemského výboru
král. Českého povolena, respektive přislíbena
byla, avšak jen první lhůta byla vyplacena,
byla také vyplacena.
Jelikož se to má platiti
ze zemských peněz, uznává kulturní
výbor, že nepřináleží nám
rozhodovati o tom zde a toliko navrhuje:
"Petice čís. 1519
postupuje se zemské školní radě s výzvou,
aby obci Třemošné bylo vyhověno."
V petici č. 1403 městské
zastupitelstvo v Ústí n. Orlicí žádá,
aby při tamní škole tkalcovské také
zřízeno bylo přádelnické oddělení.
Zajisté, že Národní shromáždění
chce vyjíti vstříc této oprávněné
žádosti, avšak jest třeba napřed
všechno vyšetřiti a proto kulturní výbor
navrhuje:
Petice č. 1403 postupuje se
ministerstvu školství a národní osvěty,
by konalo šetření stran oddělení
přádelnického při škole tkalcovské
v Ústí n. Orlici a pak podalo návrh ministerstvu
financí na patřičnou výdatnou subvenci."
V petici čís. 1508
žádají zástupci českých
rodičů pro Most a okolí, aby tam byla zřízena
nějaká střední škola. Tu musím
ovšem vyznati, že vláda předešla
nás a musím to také s díky přiznati,
že nás předešla a zřídila
tam již od 1. září gymnasium, takže
to usnášení se Národního shromáždění,
aby byla teprve škola zřízena, jest bezpředmětné.
Jak pravím, vzdávám díky vládě,
že nás předešla a školu tak potřebnou
v Mostě zřídila.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Dám hlasovati tím způsobem, že dám
odhlasovati o petici č. 1519 a o petici č. 1403
ve smyslu návrhu, uvedeného ve zprávě
výboru kulturního a doporučeného panem
zpravodajem. Hlasování o petici čís.
1508 odpadne, poněvadž mezitím ministerstvo
věc de fakto vyřídilo.
Kdo souhlasí tedy s návrhem,
obsaženým ve zprávě kulturního
výboru a týkajícím se petic č.
1519 a 1403 tak, jak to doporučil pan zpravodaj, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest většina,
návrh kulturního výboru stran petic č.
1519 a 1403 byl tímto schválen.
Přistoupíme k peticím
dalším, výboru zásobovacího.
Místo p. kolegy Šamalíka, který
se omluvil, vyzývám pana kolegu Jana Veselého,
aby referoval.
Zpravodaj posl. Jan Veselý:
Vážené Národní shromáždění!
Zásobovacímu výboru
byly přikázány petice městské
rady v Horažďovicích číslo 1487,
obchodního gremia ve Mšeci č. 1710, Jana Hercika
v Hradci Králové č. 1672, místní
politické organisace strany sociálně-demokratické
ve Strakonicích č. 1663, české okresní
hospodářské rady v Šumperku č.
1592 a městské obce Klatovské č. 1721.
Veškeré tyto petice obsahují
jednak stížnosti na stav zásobování
potravinami, jednak tlumočí různá
přání, jež spadají do kompetence
ministerstva pro zásobování lidu. Zásobovací
výbor proto navrhuje:
Petice č. 1487, 1710, 1672,
1663, 1592 a 1721 postupují se k vyřízení
ministerstvu pro zásobování lidu.
Dále zásobovacímu
výboru byly přikázány petice: obecní
správní komise v Křištíně
č. 1688, dělnictva ve Dvoře Králové
n. L. č. 1664 a dělnictva textilního v Ústí
n. O. č. 1647.
Petice tyto obsahují žádosti
za přidělení uhlí a spadají
tudíž do kompetence ministerstva veřejných
prací.
Zásobovací výbor
navrhuje tudíž:
Petice č. 1688, 1664 a 1647
postupují se k přímému vyřízení
ministerstvu veřejných prací.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata odpadá. Přistoupíme k hlasování.
Dám nejprve hlasovati ve smyslu zprávy výborové
o peticích číslo 1487, 1710, 1672, 1663,
1502 a 1721, jež postupují se k vyřízení
ministerstvu pro zásobování lidu. Kdo s tímto
návrhem souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. Návrh
jest přijat.
O peticích č. 1688,
1664 a 1647 výbor zásobovací navrhuje, aby
se postoupily k přímému vyřízení
ministerstvu veřejných prací.
Kdo s tímto návrhem
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina.
Také tento návrh jest
přijat.
Tím jest tento odstavec denního
pořádku vyřízen a přistoupíme
k odstavci poslednímu, jímž jest
6. zpráva výborů
sociálně-politického a technického
o vládním návrhu (tisk č. 1553):
I. zákona o závodních
a revírních radách při hornictví
a
II. zákona, jímž
se ustanovují hornické rozhodčí
soudy (tisk č. 1980), a zpráva finančního
výboru o téže věci (k čís.
tisku 1980).
Uděluji slovo panu zpravodajovi
výborů sociálně-politického
a technického, panu kol. Brožíkovi.
Zpravodaj posl. Brožík:
Slavné Národní shromáždění!
Nejdříve bych chtěl
upozorniti na některé malé doplňky,
které v osnově zákona jest třeba učiniti,
a sice: v § 3. je třeba, aby za slova "Závodní
rada nesmí zasahovati do" byla vsunuta slova "administrace
a".
Na str. 5. v § 16. je třeba,
aby v řádce 6. od shora při vyjmenování
sídel revírních rad, kde se mluví
o Budějovicích, bylo před slovo "Budějovicích"
vsunuto dvakrát slovo "Českých".
Stejně tak v druhém zákonu o hornických
rozhodčích soudech v § 1., kde se vyjmenovávají
sídla rozhodčích soudů, aby před
slovo "Budějovicích" bylo vsunuto slovo
"Českých".
§ 15. - předposlední
- téhož zákona (na str. 10.) odpadá,
poněvadž se nahražuje § 16., který
se pozměňuje na § 15. a do kterého za
slova "uvedených v § 1." vsunuje se "a
na Slovensku".
A nyní několik slov
k odůvodnění zákona samotného.
V důvodové zprávě, kterou ministr
veřejných prací předložení
obou zákonů provázel, se praví, že
zákony tyto jsou první etapou v soustavném
postupu socialisačním. Jak z osnovy zákona
je vidno, jest tato první etapa soustavného socialisačního
postupu náramně opatrná, mírná
a, řekl bych, skoro až úzkostlivá, což
zejména při podnicích, které pro socialisaci
jsou tak zralé, jako jest báňská těžba,
nenalezne takového porozumění, jak by bylo
třeba předpokládati. Oba zákony vyhýbají
se otázce vlastnictví dolů vůbec,
nechávají stranou také i otázku distribuce
báňské těžby, to vše zůstává
úplně nezměněno a celý jejich
účel jest, aby jen v otázkách pracovních
a mzdových poměrů poskytly dělníkům
určitou spoluúčast a určitý
vliv. Tedy jde tu vlastně o jistý stupeň
sociálně-politického ochranného zákonodárství,
kterým se napravuje aspoň z části
veliká křivda, která na hornících
v starém režimu byla páchána. Nikde
postup, kterým byly řešeny pracovní
problémy a který se opíral jedině
o absolutismus majitele podniku, nebyl prováděn
tak tvrdě a bezohledně, jako právě
v odboru hornickém, v odboru, který svému
povolání přináší oběti
nejtěžší a který je základní
podmínkou všeho našeho hospodářského
života. Horníci byli vůbec vyloučeni
z jakéhokoliv vlivu na utváření se
pracovních poměrů a pracovních podmínek.
Zákon o báňském
společenstvu z roku 1896, který měl jaksi
právně býti ochranou horníkům,
neměl prakticky žádného smyslu a významu
proto, poněvadž majitelé dolů se vždy
postavili proti tomu, aby pracovní a mzdové poměry
byly řešeny na základě tohoto zákona,
a delegáti horničtí, kteří
jako zástupci horníků byli voleni na základě
tohoto zákona, nejen že nemohli svoji funkci, která
jim byla zákonem tím přiřčena,
vykonávati, ale zpravidla odnášeli to, že
zastávali svůj úřad, tím, že
byli šikanováni nebo dokonce vypovídáni
z práce. Tak se stávalo, že majitelé
dolů docela bezohledně a svévolně
určovali pracovní poměr a sociální
vývoj horníků byl zdržován a
zůstal daleko za ostatními odbory. Tato prakse také
způsobila, že se mezi horníky a správami
závodů vytvořila nepřeklenutelná
propast, která občas vedla k velikým a těžkým
poruchám v uhelných revírech, které
vyvrcholovaly v občasných stávkách
a otřásaly celým naším průmyslovým
životem. To jistě bylo zjevem všeobecně
hodně škodlivým.
Tyto poměry po převratu
byly opuštěny jako nemožné a osazenstva
jednotlivých závodů zřídila
si pod vlivem převratu poměry nové. Na všech
dolech zřízeny šachetní výbory,
kde zástupci horníků vzali si jaksi samovolně
právo, spolurozhodovati a určovat při sdělávání
pracovních podmínek; ale ani tento stav není
zdravý proto, poněvadž postrádají
jakékoli zákonné autority a není zde
určité jednotnosti, není zde také
patřičné autority, nejen pokud jde o podnikatele,
ale také pokud jde o osazenstva samotná, není
zde žádné vyhraněné lhůty,
jakým způsobem mohou tyto šachetní výbory
úřadovat, a také se zde objevila nutnost,
aby byly tyto poměry postaveny na základy pravidelné.
Já myslím, že
mohu docela jistě konstatovat, že horníci vzdor
těžkým poměrům, zejména
životním, ve kterých se, zejména ve
válce, nacházeli, a které ani po převratu
nedoznaly nějakého viditelného zlepšení,
vykonali celkem vůči republice svou povinnost. (Poslanec
Sladký: Výborně! Zcela správně!)
V žádném státě
okolo nás, který z převratu vzešel,
nebyly poměry hornictva tak skonsolidovány, jak
je tomu u nás. A jestliže se dnes mluví o poklesu
uhelné těžby, - a není sporu o tom,
že my těžce trpíme pod následky
uhelné kalamity - pak je třeba představiti
si ten fakt, že pokles uhelné těžby v
naší republice není tak velký, jako
je pokles ve státech okolních a že dokonce
pokles uhelné těžby v Anglii, kde dolování
jest prováděno za daleko lepších podmínek
slojových i technických, je vyšší,
než v naší republice. My jsme se u nás
vzdor těžkým podmínkám uvarovali
větším poruchám stávkovým.
Měli jsme u nás co činiti s nějakými
menšími přestřelkami, jejichž kořen
tkví v těžkých poměrech zásobovacích
a v drahotě životních potřeb? Já
bych chtěl s tohoto stanoviska konstatovati, že při
této obětavosti horníků pracovali
společně nejen horníci čeští,
ale také horníci němečtí, kteří
po této stránce měli tolik smyslu pro konání
pracovních povinnosti, že v tomto směru větších
poruch anebo stávek byli jsme ušetřeni.