Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dělnictvo textilní domáhalo se delší čas zmenšení doby pracovní, domáhalo se podpory v nezaměstnání, a těch se jim skutečně dostalo. Ale my přes to vidíme, že místo, aby bylo uspokojeno přání dělnictva veškerého v tomto odboru i také v jiných odborech, že sta a tisíce těchto dělníků těžce pracujících stěžuje si dnes na takové poměry v republice, které odporují postavení našeho dělnictva.

Když před válkou některý zaměstnavatel vyhodil dělníka z práce, když ho zbavil chleba, tu jsme říkali vždycky: je to necita člověk, je to sobec, je to krvežíznivec a p., užívali jsme jistě těch drastických výrazů plným právem, dávajíce na jevo rozhořčení dělnictva proti takovým tyranům na dělnickém stavu. A když dnes, velevážení, dělník stěžuje si na to, že jeho spoludělník, s kterým pracoval po 10-15 i více roků, omezuje ho v jeho práci, v jeho svobodě, že mu jeho práci ztěžuje, že jeho práci sem tam dokonce poškozuje a zavírá mu tovární vrata, aby do práce jíti nesměl, pak jistě mám právo, abych užil stejně podobných výrazů o necitech a barbarech, kteří v moderním rouše sice přicházejí mezi dělníky, ale zneužívají dělnické svobody.

A tu, když chceme, velevážení, tvořiti sociální zákony, které jsou tak hluboce založeny pro život našeho pracujícího lidu, musíme vytvořiti také takové prostředí, ve kterém tyto zákony se dají prakticky prováděti. Pokud tohoto prostředí zde, velevážení, není, pak tyto zákony jsou prázdnými sliby, prázdným mluvením a nemají docela žádný effekt ve prospěch těch, pro něž jsou sdělány. Velevážení, jistě mně dáte za pravdu, když uvedu, že naše dělnictvo křesťansko-sociální, které těšilo se na svobodu v republice a těší se z ní zajisté i dnes ještě pořád, poněvadž očekává nápravu, dál plným právem si stěžuje, že nemá dostatek svobody a není dostatek uznání vůči jeho podnikání a jeho práci tak, jak by to bylo záhodno. A když tento apel a toto přání zde vznáším, pak to činím s velkým vědomím, že to činím na místě zodpovědném a před osobnostmi, které také mají povinnost, aby zjednaly nápravu. Já v tom směru jsem podnikal mnoho a mnoho a moji páni kolegové z klubu činili také co mohli, abychom cestou řádného domlouvání, cestou smíru, cestou solidarity napravili ty výstřelky, které sem tam bujely přímo v řadách jiného dělnictva jiných stran - přes všechno smírné namlouvání, přes různé domluvy přátelské, i když sem tam se nám řeklo: "My to neschvalujeme, my s tím nesouhlasíme!" I pan min. dr. Winter a min. předseda pan Tusar, dr. Veselý, min. spravedlnosti, a všichni pánové docela klidně nám řekli: "To jest nezákonné, to jest proti svobodě, my s tím nesouhlasíme!" Já však vůči tomu musím konstatovati, že neměli tolik odvahy ani iniciativy, aby zasáhli hlouběji, aby šli poněkud věci na kloub mezi svými straníky, s nimiž sedávají při konferencích a poradách, aby jim vysvětlili, co jest svoboda a co ne.

To se bohužel dosud nestalo, poněvadž výsledky celého toho jednání jsou naprosto nulou. V tom směru, velevážení, na pana min. soc. péče, kterémuž jistě neupírám a dokonce mu přikládám zvláštní snahu, aby zákony sociální zjemnil, aby je uvedl opravdu v život praktický, musím právě zvláště apelovati, aby také velikého svého vlivu a svých znalostí použil k řešení otázek takových, které porušují a poškozují účel sociálního zařízení. Velevážení! My sledujeme celou řadu zákonů na zlepšení poměrů našeho dělnictva a jsme toho přesvědčení, že účelu se docílí jen tenkráte, když bude naprostá shoda a solidarita mezi všemi stranami v tom směru. Ono se říkává a pan kol. Hrizbyl užil toho: "Jsou dvě dělnické strany!" To jest kardinální omyl. Neračte zapomenouti, že naše dělnická organisace křesťansko-sociální jest starou organisací, že má svou historii ve státě československém a že jest opravdu poctivou dělnickou stranou. A tu, když mluvíte o dělnictvu, nemyslete, že jest to dělnictvo pouze červené nebo červenobílé, nýbrž že jest to také dělnictvo křesťansko-sociální. V tom tedy směru pouze apeluji na všechny, aby otázky řešení sociální politiky brali za základ opravdu lidový, za základ národní politiky.

Sociální politika není otázkou pouze jedné kasty a my právě proto trpíme značně, že se nechceme snížiti na takovou kastičku v národě, která jest pouze jedinou třídou a o nikoho jiného se nestará. My právě proto, že sledujeme socialismus národní, který shromažďuje v sobě veškeré stavy utiskované, střední, nemajetné, pracující, jsme sociální stranou skutečnou, která má nároky na to, aby byla respektována v Národním shromáždění od stran druhých ve směru sociálně-politickém. Zákon, o němž chci několika slovy se zmíniti, má své výhody v tom směru, že zavádí kontrolu podomácké práce. Dosud faktoři a různí činitelé zneužívali domáckého dělnictva ke svému obohacení, brali z továren a dílen značné mzdy, řekněme, značné zisky a podělovali dělníky libovolnou mzdou. Mám případy, že při šití prádla, výrobě na př. oděvů, obuvi, dělnictvo podomácké bralo pouze 50 % takové mzdy, která byla vyplacena skutečně podnikateli. Ta diference připadla těm různým faktorům, sprostředkovatelům atd., kontrola nebyla prostě žádná vůbec možná. Poněvadž té kontroly nebylo nikde viděti, nebylo nikde záznamů, ani na vyhláškách, ani na dodávkových knížkách a pod. Tím se to napraví, že se zavedou odběrní knížky, kde se budou zapisovati veškeré druhy práce, přijaté obnosy, ceny atd. V tom směru jest tento zákon výhodný, že takové novum zavádí. Hlášení výroby zaměstnavatele má rovněž své zvláštní výhody pro podomácké dělníky. Celá řada dělníků byla zkrácena vůbec o veškerou účast na výhodách společenského zařízení, nikdo nevěděl, že žijí někde v těch horách a maličkých chaloupkách a že mají také nárok na život. Mám stejné zkušenosti o podomáckém dělnictvu, které jsem nasbíral na Brněnsku a také v horách naší Českomoravské vysočiny.

Tam jsem zjistil, že tito lidé pracují nepřetržitě od časného rána do noci, za letní doby i v zimě, pokud mají svítivo. Taková rodina počíná na ručním stavu o 4. - 5. hodině ráno a tento stav běží po celý den - on totiž neběží rychle, poněvadž je to ruční stav, ale pracuje se na něm celé dny až do pozdní noci. Byl jsem v takové domácnosti, která čítala 6 členů rodiny a kde muž i žena při opatrování malých dětí pracovali po celý den. Tázal jsem se těch ubožáků, jak to vlastně možno, že vydrží při tak namáhavé práci, a tu povídá žena: "Já ráno časně vstanu, připravím rychle něco k snídani a v tom již muž začne pracovat u stavu. Pak pracuje stále, až je unaven a, když již pracovati nemůže, vystřídám ho já. Pak navařím skrovný oběd a pracujeme po celý den dále." To je, velevážení pánové, život jistě trpký, který tisíce těchto rodin prožívají, a tu myslím, že je plně na místě, když tento zákon ode všech stran dnes je podporován. Také strana lidová jeví o tento zákon velký zájem a bude - to zde prohlašuji - pro něj hlasovati.

Několika málo slovy ještě upozorním na některé vady, které v zákoně zdají se mně jako zdánlivé. Komise ústřední a obvodové budou navrhovány zájmovými organisacemi a je ovšem na ministerstvu sociální péče, které vybírá právě z návrhů, co uzná za vhodné, aby komise byly řádně sestaveny. Máme zkušenosti s výbory demobilisačními, komisemi, řekněme, cenovými a různými komisemi jinými, které jsou jmenovány vládou, že nebývají vždy nestrannými; zvláště když vláda nechá na sebe činiti nátlak od určitých stran, tu protěžuje své stranníky, často lidi méně schopné, méně kvalifikované a zapomíná na spravedlivé zastoupení všech, kteří mají na tom také zájem a určitý nárok.

Tu mám apel na pana ministra sociální péče, aby při provádění zákona byl spravedlivým, aby nechal zastoupiti v komisích skutečně veškeré zájemníky bez ohledu na politické strany a, když již bude se dělat politika v komisích, aby tu byly všechny strany dle určitého počtu správně zastoupeny. Když se tak nestane, může se snadno přihoditi, že naše lidová strana bude z toho musiti vyvoditi důsledek a mezi svým dělnictvem na venkově poukázat na to, jak se zákona zneužívá ve prospěch stran a na úkor chudého lidu, který trpí bídu a nouzi. Doufám, že se v té věci nebude našemu dělnictvu díti křivda.

To jsem považoval za nutné, zde krátce prohlásiti, poněvadž jest zbytečné, abych donášel, jak se říká, dříví do lesa, vůči přečetným steskům, které byly proneseny, a různým námitkám, které správně byly předneseny. Na konec ještě zdůrazňuji naše stanovisko, že jsme pro řešení této otázky cestou družstevní, cestou rozumné a spravedlivé, křesťanské politiky. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hajn: Slovo má kol. Ecksteinová.

Posl. Ecksteinová: Vážené Národní shromáždění! Domácká práce, posuzovaná s hlediska ženy, není ničím jiným, než ohromným pařeništěm, které nevysýchá, které se doplňuje stále z nových zdrojů a ohrožuje nejenom ty, kdož jsou na domácké práci súčastněni, ale také ty, kterým se zdá, že z ní kořistí, anebo ty, kterým se zdá, že jí dotčeni nejsou. Domácká práce - já bych řekla, že ze tří pětin jest obstarávána hlavně ženami a dětmi. Domácká práce z největší části jest sirotčím zaopatřením dětí, jest starobním zaopatřením věkem sešlých lidí a jest vdovským zaopatřením. Asi z jedné pětiny jest domácká práce doplňkem nedostatečné mužovy mzdy. To, o co méně kapitalismus platí mužovi na mzdě, to jest nutno, aby žena s dětmi doplňovala domáckou prací. Následkem toho jest, že domácká práce, poněvadž se považuje za vedlejší výdělek, spokojuje se nižší mzdou a jen jako doplněk mužovy mzdy a, poněvadž domácká práce se ujímá tam, kde buďto jest veliké nahromadění přebytečných pracovních sil ve velkých městech, anebo v horách, kde komunikační prostředky, nedostatek komunikačních prostředků, brání vývoji jiného průmyslu a jiné práce, působí tyto dvě příčiny k tomu, že stlačují výši mezd domácké práce. Za jakých okolností, vážené shromáždění, se pracuje při této domácké práci, ukáže se na několika případech. Tak ku př. šičky rukavic před válkou, těsně před válkou, kde drahota životních potřeb byla již značně vysoká, pracovaly za 6-8 h hodinové mzdy.

Při výrobě loutek pracovaly za 40-60 h denní mzdy. Při výrobě šněrovaček za 8-9 K týdenní mzdy ve velikých městech, poněvadž tato výroba se nepřenesla na venkov, nýbrž zůstala stále soustředěna jenom ve velikých městech. Při výrobě bílého prádla, zástěr a bluz byl průměrný týdenní výdělek, čistý výdělek, 5 K, vydělalo se sice 8 K, ale spočítá-li se opotřebování stroje, uhlí, palivo, světlo a nitě, nezbylo více než 5 K výdělku týdenního při šití zástěr. Při všech těchto oborech ženské práce domácké velmi značně padalo k tíži zařízení faktorské. Jestli že šičce při výrobě zástěr platilo se za kus 8-10 h, ponechával si faktor za vydání a přijetí práce 20 h za kus při jedné zástěře. Při šití rukavic, při tamborirování rukavic zůstával faktorovi týdenní příjem 200-250 K při počtu 6-8 švadlen, zatím co tyto švadleny pracovaly, jak jsem již řekla, za 4-6 a 8 h hodin. mzdy. Šitím tímto zabývaly se převážnou většinou vdané ženy, doplňujíce tím mzdu mužovu a zabývaly se jím vdovy.

Podívali-li jste se do domácnosti takové ženy, takové matky a hospodyně, viděli jste, jak při této výrobě, při této domácké práci plní své povinnosti mateřské a hospodyňské. Každým okamžikem odskočiti od práce, znamenalo úbytek na mzdě. Aby tedy nebyla nucena vstávati k dítěti, aby zabránila pádu atd., dávala dítě do bedny, aby dítě omezeno tím čtverečným prostorem, bylo zachráněno před padáním a úrazem. Nebo zatím co jednou nohou šlapala stroj, na kterém šila košilky a oblečky pro panenky, aby tím šitím vydělala 40-60-70 h mzdy denně, druhou nohou kolébala kolébku a při tom řídila šití očima, rukama, hlavou. Tedy znamenalo to zimniční práci a činnost.

Děti, sotva, abych tak řekla, odrostlé plenkám, tříleté, byly nuceny při této práci pomáhati. Rozstříhávaly sešité košilky na panny, rozstříhávaly části bluz, zástěr atd., zapošívaly konečky u rukavic, začínaje třetím až půl čtvrtým rokem, a přidržovány k této práci počínaje ráno pátou hodinou až do večera do 10-11 hodin. Nebo viděla jsem případ ve svém sousedství, kde matka, vdova, živící své 3 děti tamborováním rukavic, dvakrát až třikrát v týdnu spala, odpočívajíc po celodenní práci tím způsobem, že si po 11. nebo 12. hodině noční položila hlavu na složené ruce na stole, u kterého šila, aby nepohodlím byla probuzena o 2.-3. hodině a mohla v šití pokračovati dále.

Tedy jenom těchto několik črt vám ukazuje, že ta křivda, kterou spáchal stát a lidská společnost na našich vdovách a sirotcích po dělnících tím, že se o jejich zaopatření sirotčí a vdovčí nepostaral, byla napravována tím způsobem, že v domácké práci tito ubožáci museli hledati obživu, která se jim jinak nezajistila.

Nebezpečí, které z této práce hrozilo, nebylo jen osobní těch potrefených, nýbrž bylo to nebezpečí pro celou lidskou společnost.

V domácnosti, kde matka a děti musejí pracovati za nedostatečnou mzdu od rána do noci, po případě celé noci, tam ovšem není času na čistotu, pořádek, na hygienická opatření.

Není peněz na větrání, musí se šetřit teplem, není peněz na čištění, pak se ovšem líhnou nemoci všeho druhu, nejen tuberkulosa, ale také škodlivé osypky, difterie atd. A tak jste viděli, jak na posteli, na které stonaly nemocné děti spalničkami nebo difterií, ležely kusy těch výrobků, kterými žena matka uhajovala život, že těmito výrobky naplněnými bacily se nákaza roznášela i mezi ty, kteří si myslili, že vedle této bídy, strádání a utrpení mohou zůstati klidnými, netečnými a tvrdými, že se jich nedotýká. Byly vlastně zjištěny - novinářsky o tom bylo psáno - případy, kdy spálou a spalničkami onemocnělo velmi mnoho bohatých a sytých a tupých zákazníků, kteří pro utrpení a bídu těchto ubožáků, nejubožejších mezi všemi, neměli žádného porozumění. Jest ovšem marno mluviti ještě stále o těchto útrapách, kterým jsou vydáni domáčtí dělníci a dělnice, a řekla bych, ti nejubožejší domáčtí dělnicí - děti.

Máme již sice zákon na ochranu dětské práce, avšak zákon ten zůstává na papíře, poněvadž zde není, kdo by kontroloval, kdo by donucoval, aby sirotečkové, a ubohé, nedostatečnou prací a nedostatečným výdělkem svého otce k práci odkázané děti opravdu chráněny býti mohly. Zde by mohlo chrániti jedině a zde by mohlo ochrániti jen včasné zavedení starobního, vdovského a sirotčího pojištění na jedné straně a na druhé straně změna výrobních řádů. Změna, která by zaručovala otci - živiteli rodiny - mzdu tak vysokou, aby jeho děti, jeho žena nebyly nuceny domáckou prací přivydělávati ještě k tomu, čeho otec po celý týden úmornou prací nevydělal, nebo za svou práci nedostal. Na druhé straně jako zatímní opatření ovšem by se doporučovalo, aby bylo působeno k tomu, aby všechny ty obory domácké práce, které jsou již dnes zralé, aby byly zprůmyslněny, aby opravdu také zprůmyslněny byly. Já považuji, jako kol. Hrizbyl, průmysl textilnický za nejvýš zralý k úplnému zprůmyslnění, právě tak, jako průmysl oděvní a právě tak, jako výrobu sklářskou. Průmysl textilnický domácí výrobou nemůže získati, může jenom ztratiti a domácká výroba vedle výroby průmyslové nemůže se udržeti nežli nízkou mzdou a následkem toho dlouhou dobou pracovní. Textilní průmysl, pokud je vykonáván stroji, znamená naproti průmyslu domáckému, vykonávanému ruční prací, postavení výrobku nejvýš dokonalého vedle výrobku primitivního.

Tyto dva výrobky nesnesou potom jiné konkurence nežli, když mohou konkurovati levností, ale ruční výroba stroji levností konkurovat nemůže. V textilnictví nemůže ruční výrobek konkurovati ani levností ani dokonalostí. Právě tak i pro domáckou práci sklářskou, její vykonávání v dílnách, poněvadž zde bude v takové dílně umožněno, aby byly pro takovou dílnu, pro takovou soustředěnou výrobu přijaty síly, které by dávaly umělecky promyšlené a dokonalé návrhy, poněvadž bude zde i techniky moci býti využito, tedy i pro výrobu sklářskou bude takové dílenské soustředění a já řeknu: tovární vyrábění bude znamenat jenom krok k zdokonalení.

Právě tak krejčovina, šití prádla, bílého vyšívání, šití rukavic, všechny tyto odbory jsou zralé, aby byly vykonávány v dílnách a aby nebyly vykonávány po domácku. Práce domácká znamená horečnou práci, znamená nedostatečné hygienické opatření, znamená dlouhou dobu pracovní a znamená nízké mzdy. Všechny odbory lidské práce po domácku vykonávané vymykají se kontrole pracovní doby, sociálně-politickému zákonodárství, kontrole výše mzdy a také veřejné organisaci. Jestliže něco zlepšilo postavení dělníků průmyslových, tedy to byla organisace. Jestliže tato organisace se vykonávala dříve, abych tak řekla, proti vůli státu, jest jistě dnes již chápáno, že tato organisace do výroby vnesla pořádek, a tak bude také při domácké práci, až bude táž přenesena do dílen. Organisace dělnictva v domácké výrobě zaměstnaného přinese také do domácké výroby pořádek, ale tato organisace není dříve pronikavě možna, dokud tato výroba nebude soustředěna z domácností do dílen.

Vážené shromáždění! Pokud se týká těch odborů domácké práce, které nejsou dosud zralé, aby mohly býti vykonávány v dílnách a v továrnách, pak ovšem může zde přispěti na pomoc jedině družstevnictví, poněvadž jenom za pomoci těchto výrobních družstev může býti domácká práce zbavena těch skutečných upírů, kterými jsou v domácké práci faktoři a skladištní mistři. Družstevní organisace umožní také vyloučení té bezmezné konkurence, která i se strany domáckých dělníků byla vykonávána. Aby domácký dělník dostal lepší, výhodnější kus práce, dopouštíval se velmi často i toho, že takovému faktorovi a skladištnímu mistru donášel, kde co měl lepšího ve svém hospodářství. Aby si zajistil trvalou práci pro ty doby, kdy v době saisonních prázdnin mnohý domácký dělník dopouštěl se i toho, že u takového skladištního mistra anebo faktora, který jest z největší části současně také obchodníkem, buď má obchod kupecký, hokynářský, hospodu, sklad všelijakých textilií - nakupoval a zanechával u něho polovici své týdenní mzdy jen proto, aby si zajistil práci také v době saisonní.

Družstevnictví odstraní tyto závady. Já chápu, že někteří domáčtí dělníci hrozí se tohoto převratu, že nedovedou si představiti výhody takové úpravy domácké práce, která dle jejich zdání je zbavuje pro tu dobu, když v hospodářství zaměstnání nenalézají, náhradního zaměstnání.

Pro ně je toto pomyšlení hrozné a přímo strašidelné. Ale jako dělníci, kteří se hrozili strojů, těch svých železných konkurentů, poznali, že tyto stroje ulehčují jejich práci, že jsou s to, zlepšiti jejich existenci, rozmnožiti jejich blahobyt, přiblížit je tomu, aby na všech produktech výroby mohli také ti nejchudší a nejposlednější mít účast - tím, že stroje levnou svou výrobou a velikou svou výkonností na tolik výrobky rozmnoží, že i ti nejchudší mohou na tom, co dříve bývalo přepychem několika jednotlivců, brát účast, tak právě i domáčtí dělníci se přesvědčí, že přenesením výroby z jejich domácností do dílen a továren nenastane pro ně doba těžší, nýbrž doba lepší, která jejich poměry hmotné, zdravotní i výdělkové značně zlepší.