Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Kdo ví, slavné Národní shromáždění, k jakým poruchám docházelo mezi domáckým dělnictvem na příklad v horách na Železnobrodsku, Jilemnicku, Novopacku atd., ten význam těchto komisí dovede ocenit nejlépe. V roku 1910 vypuklo velké hnutí mezi domáckými tkalci na Jilemnicku, kde doposud jest v této práci zaměstnáno více než 4000 lidí. Současně do hnutí vstoupili domácí tkalci na Novopacku a Červenokostelecku. Výsledek byl tehdá nepříznivý, neboť státní správa dívala se na celou akci lhostejně, mnohdy docela nepřátelsky.

Bohužel vina spadá zde také na domácké dělnictvo, neboť nepoznalo dosud význam družstevních organisací a ukolébáno bylo v jakémsi duchu otrocké malomyslnosti.

Před válkou domácký tkadlec byl mzdově téměř ubit. Postupující konkurence tovární drtila jeho existenci a jaký div, že v celé řadě případů byl nucen zříci se i své svobody, vyprodati se z chaloupek, domků a skrovných polí a jíti z venkova do měst, do továren. Považujeme proto za hlavní podmínku zvelebení domácké práce smysl pro zakládání výrobních společenstev, jak naše strana již v r. 1908 v programu pro domácké tkalce prohlásila. V měsíci srpnu t. r. založili jsme družstvo domáckých tkalců pro celé Podkrkonoší v Červeném Kostelci, ovšem loyálně přiznávám, družstevní práce jest těžká, neboť proti domáckým tkalcům stojí silný kapitalismus, vyzbrojený vší moderní technikou, inteligencí, ale také rafinovaností. Jen houževnatost, čili obchodní duch a poctivá práce mohou vyšinouti tkalcovské družstevnictví do té výše, kam je ideou mířeno.

Lituji velmi, že v návrhu vládním není na podporu výrobních společenstev pamatováno. Bez náležité podpory domácké práce ve směru družstevním, bez zvýšení mravní úrovně domáckých pracovníků a jejich sebevědomí nepřinesl by zákon nápravy v takové míře, jak všichni očekáváme. Nám - naší straně, nejde pouze o úpravu poměrů mzdových, hygienických a sociálních.

Nám jde o to, aby domácký průmysl byl života schopný, konkurence schopný, aby náležitou podporou zajištěna byla do budoucnosti jeho rentabilita.

Byli bychom vděční ministerstvu sociální péče, kdyby těmto otázkám věnovalo svědomitou pozornost a to, pokud možno, ještě v době, než zákon tento vejde v činnost, tedy do 6 měsíců. Pokud se práce domáckých tkalců v dnešní době týká, máme mnoho příčin k nespokojenosti.

Slavné Národní shromáždění! Dochází nás mnoho zpráv z Jilemnicka, Lomnicka, Vysocka, Novopacka a celého Podkrkonoší, že nedostávají příděl bavlněné a lněné příze, takže existence jejich jest úplně ohrožena.

Vinu na těchto nezdravých poměrech nese bavlnářská, lnářská a vlnařská komise v Praze, která poskytuje příděl jen tomu, kdo pracoval za války a kdo může na důkaz toho prokázati se účtem, že opravdu za války zboží, surovinu odebíral. A to jest v první řadě německý a židovský fabrikant, malý živnostník, po domácku pracující dělník v této kategorii přirozeně není. (Poslanec Sechtr: On byl na vojně!) To chci říci. Domácký pracovník byl na vojně, trpěl nevýslovně, existenci má zničenou a dnes, prosím, kdy stát má reelním způsobem vycházeti malým lidem vstříc, aby si založili živobytí nové, pozorujeme naprosto nezdravý systém v přidělování příze a voláme tudíž po nápravě. Jaký div, že když domácký dělník nemá existence ze své práce, musí bráti podporu v nezaměstnanosti, ačkoli, jak výslovně podotýkám, pracoval by velmi rád, neboť práce domáckému dělnictvu aspoň v dobách úzce předválečných byla radostí.

Zde jest nutno provésti nápravu. Ministerstvo obchodu jest povinno, aby nařídilo uvedeným komisím, by příděl suroviny byl spravedlivý, a to nejen pro fabrikanty, ale i pro živnostníky a domácké dělnictvo. (Výborně!)

S touto otázkou také úzce souvisí problém pěstování lnu se strany zemědělců. Chci při té příležitosti poukázati na jeden zajímavý fakt, jak totiž zdražuje se příze z domácího lnu vyrobená. Zemědělec, zejména v horských krajích, kde se len pěstuje, dostával loni i letos za 1 q lnu 80-100 K ceny maximální. Z tohoto množství lnu docílí se 20 až 25 % vlákna, za které tírna dostane od přádelny cenu vládou stanovenou 500 až 550 K za 1 q. Přádelny vyrobí ze 100 kg vlákna, za které tírně zaplatily nejvýše 550 K, 65 kg příze lenové a koudelné. Celková režie přádelny, počítaje dnešní zvýšení mzdy, drahotu uhlí, opravy strojů, olej a 10 % zisk, obnáší 450 K na 100 kg. Za 65 kg příze obdrží však přádelna 2000 korun (Hlasy: Slyšte!) a vydělává tudíž kromě započítaných již 10 % zisku dalších 100 %, neboli 1000 K na 100 kg. Před válkou platil len 20 K a 1 kopa příze stála 80 K, tedy čtyřikrát více. Dnes stojí len nejvýše 100 K a 1 kopa příze 1300 korun, tedy 13krát tolik. Zač potom, vážené Národní shromáždění, má přijíti 1 metr látky konsumentu na venkově a ve městě, lze si snadno při této kalkulaci domysliti a vypočítat.

Tyto věci přímo křičí po nápravě a jest povinností vlády, aby ji urychleným způsobem provedla.

Chci dále poukázat k tomu, že má-li domácký textilní průmysl býti povznesen, musí se nezbytně podporovati osev lnu u zemědělců. Len nechce dnes pěstovat pomalu nikdo, protože zemědělec obdrží zaň cenu maximální, která nekryje často ani samotné režie, ale každý hadr musí platit v sumách přímo závratných. Naše strana při této příležitosti žádá, aby každému pěstiteli lnu bylo zaručeno jisté procento výrobků za ceny režijní, čímž by se jistě lnářská produkce znamenitým způsobem zvýšila. Uvažte, že jen v obvodu obchodní komory liberecké máme vedle spousty textilních továren na 60.000 domáckých tkalců, z nichž veliká část je drobných zemědělců a chalupníků, kteří se mohou udržet jen tehdy, bude-li větší produkce lnu a bude-li příze spravedlivým způsobem rozdělována.

Slavné Národní shromáždění! Zákon o ochraně domácké práce dotýká se, jak již pan referent zde uvedl, velmi značně i produkce sklářské. O počtu samotných sklářů, kteří pracují nejvíce na Železnobrodsku, Semilsku, Turnovsku a Jablonecku, svědčí nejlépe ten fakt, že jenom v okrese železnobrodském živí se průmyslem sklářským 2593 rodin, z toho asi 1/3 přímo a 2/3 formou vedlejšího výdělku. Jsou to, jak jsem již uvedl, pravidelně zemědělci, jimž chudá půda neposkytuje ani živobytí, a musí si tedy ve sklářství přivydělávat.

Domácká práce sklářská měla původní svůj domov před 100 lety na Turnovsku. Postupem doby získali export sklářský němečtí podnikatelé v Jablonci, a od těch časů český domácký dělník vyrábí sice spoustu cenných originelních předmětů, ale tučné zisky mají němečtí exportéři v Jablonci.

Němci - to je pravda - starali se již dříve o to, aby pro výrobu a obchod sklářského průmyslu, který representuje ročně tisíce milionů korun - vyzbrojeni byli náležitě po stránce odborné. Mají v Jablonci odbornou školu pasířskou, školu brusičskou, do které před válkou čeští lidé vůbec přijímáni nebyli (Slyšte!), kdežto v českých krajích není odborné školy sklářské vůbec.

Je proto nutno, aby co nejdříve bylo zřízeno odborné učiliště pro skláře v Železném Brodě nebo v Turnově, kdež by se dorost připravoval nejen po stránce odborné, ale také obchodně, poněvadž domácká práce sklářská je v prvé řadě problémem obchodnické zdatnosti. Domácký průmysl sklářský trpí hlavně v této době tím, že není dostatečný příděl petroleje k tavení skla při zpracování suroviny a že také není dostatek suroviny, alespoň ne u sklářů českých. Jest zajímavo, slavné Národní shromáždění, že Němci mají několik velkých tavíren skla, jako: Riedl u Tanwaldu, Šikrtanc v Žacléři, Zimmermann v Jablonci - kdežto v českých rukou je pouze jedna menší tavírna skla v Jeseném. Je tudíž žádoucno, aby vláda zapodpořila akci pro postavení sklářské hutě v okresu železnobrodském, čímž by se domáčtí skláři značně hospodářsky osamostatnili.

Sklářský průmysl má neobyčejný význam pro celý stát po stránce finanční. Výrobky vyvážejí se vesměs do ciziny: do Německa, Francie, Japonska, Ameriky, Ruska a já konstatuji, že právě nyní jest o výrobky sklářské v cizině neobyčejný zájem. Bohužel nedostatkem uhlí sklářský průmysl stojí, je téměř úplně ohrožen, čímž jen v severovýchodních Čechách na 160.000 domáckých dělníků sklářských jest na své chudé existenci ničeno. Připomínám, že v době normální tito dělníci vyrobili měsíčně více jak za 150 mil. korun skelného zboží. Z interpelace pana kol. Rebše, která zde byla podána, jest správně uvedeno, že kdyby sklářský průmysl měl uhlí, dostávalo by se vládě pouze od jedné sklářské firmy na Jablonecku 1 mil. až 1,200.000 peněz v cizích valutách týdně. Takových firem jest na Jablonecku 28, takže stát získal by tím ročně asi 1.650 mil. valuty, odváděné přímo a výhradně devisové ústředně, což jest jistě pro finanční postup státu moment neobyčejně významný. Bohužel, není uhlí. Příděly jsou nepatrné a tam, kde konečně po intervenci u ministerstva veřejných prací uhlí se přiděluje, přichází ministerstvo železnic a bez ohledu na sklářský průmysl zabavuje uhlí pro své železniční účele.

Slavné Národní shromáždění! Jest v první řadě nutno, aby s ohledem na domácký průmysl sklářský byla mu se strany vlády poskytnuta všemožná podpora. Já jsem již uvedl, jak: zakládáním výrobních družstev a na Železnobrodsku, Tannwaldsku a Jablonecku urychlením elektrisace celého kraje, která v těchto krajích jest otázkou neobyčejně akutní a může se v dozírné době rychlým způsobem provésti. V poslední době trpí domáčtí skláři velice mnoho nedostatkem petroleje a pochybenou jeho distribucí. Příděl petroleje musí býti úřady kontrolován, nesmí býti posílán na okresní rozdělovny, kde se mohou uplatniti různé politické a osobní zájmy. Příděl petroleje pro domácké dělnictvo sklářské má býti rozdělován okresními politickými správami za kontroly povolaných interesentů tak, aby každý, kdo opravdu ve sklářské výrobě pracuje nebo pracovati chce, byl poměrně uspokojen. Já bych měl při této příležitosti obšírnějším způsobem zmíniti se o rozdělování petroleje, zejména na okresu železnobrodském a severní v části okresu turnovského.

Mám za to však, že po našich intervencích u ministerstva veřejných prací minulého týdne bude v této věci zjednána žádoucí náprava a proto zatím o otázce této pomlčím.

Poměry v domáckém sklářském průmyslu jsou dnes chudé, nejisté a jest tedy třeba nápravy. Jest jí třeba tím spíše, poněvadž v domáckém průmyslu uplatní se nyní celá řada invalidů a my jich budeme míti v Čechách na 80.000. Konstatuji, že Státní pomocný úřad pro invalidy v této věci také již přípravné práce vykonal.

Chci končit, poněvadž mě pan předseda upozorňuje na překročení řečnické lhůty a prohlašuji:

"My jako strana venkovská, která domácký průmysl chrání a jeho povznesením chce doplniti skrovnou existenci horského zemědělce, musíme trvati na tom, aby vládním návrhem nebyl řešen jen poměr mzdový, nýbrž aby současně pronikavým způsobem podporována byla akce domáckých zaměstnanců pro zřízení výrobních společenstev a po jejich hospodářském osamostatnění."

V naději, že v této tendenci ponese se iniciativní a kontrolní činnost obvodních a ústředních komisí, jakož i práce příslušných ministerstev, budeme pro návrh sociálně-politického výboru hlasovat. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo dalšímu zapsanému řečníku, panu kol. Rebšovi.

Posl. Rebš: Vážené Národní shromáždění!

Dnes nám jest předložen zajisté, jak zde bylo řečeno, velice důležitý zákon, a sice zpráva sociálně-politického výboru a zákon o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce. Mohu říci, že po přečtení tohoto zákona nebyl jsem uspokojen, ne snad z toho důvodu, že bych neuznával oprávněnosti tohoto náhledu, ale po zprávě pana referenta, který zde odůvodňoval tuto zprávu, mohu prohlásiti, že jsem spokojenější. Já, se své strany, bych byl řešil tuto otázku v prvé řadě po stránce obchodní a po stránce výrobní. Zajisté, kdo sezná práci našeho domáckého průmyslu, vidí, že nebyla žádána a také se v prvé řadě nečekala sociální ochrana jejich poměrů. Jest dříve potřebí, starati se o jejich poměry hospodářské. Já také nehledím na domácký průmysl tak škaredě, jako se hledí ve zprávě zde vylíčené, já nehledím také generálně tuto otázku bídy a neštěstí domáckých dělníků vpravovat do jedné formy zákona, jsem také o tom úplně přesvědčen, že upravovati sociální poměry v domácké práci a mezi domáckým dělnictvem bude velice těžko, poněvadž tento domácký náš průmysl není možno říditi podle jedné šablony a není možno přirovnávat jeden oddíl práce k oddílům druhým. Naopak, já tvrdím, - a kdo domácký průmysl zná, musí mně také dotvrditi - že není pravda, co bylo zde řečeno o nezdravých bytech a škodlivé práci, že nebylo si také u všech těchto domáckých průmyslníků do toho stěžováno. Jděte se přesvědčit do některých těch horských krajin, jděte do těch bytův a uvidíte tam čistotu, krásné domácí zařízení, uvidíte tam koberce, uvidíte tam milý společenský i rodinný život. Vy uvidíte tam zdravé byty, uvidíte také zdravé děti a zdravé rodiny. Přirozeně tam, kde je v rodině samotné nepořádek, kam se zahnízdily karban a kořalka, tam, pánové, nemohla býti nikde ta čistota. Přirozeně nemůže býti tato čistota u všech domáckých průmyslníků. Tam, kde se taví nebo kove, kde je výheň, jistě nemůže býti pořádek, jako tam, kde se maluje, kde se takové pasířství nebo jiná jemná živnost provozuje, jako na př. květinářství. Jako veškerý průmysl není stejný, jako kominík, který bude stále umazán, kdežto krejčí nebo jiný živnostník bude zase opět v čistém úboru, není to ani ohledně domácké práce možno stejně přirovnávat. Já lituji jen jedné věci: že takový důležitý zákon, jako je tento, a kde bylo panem referentem výslovně na to poukazováno, že není možno ani odloučiti někde domácího pracovníka skutečně od řádu živnostenského, a kde tato domácká práce přiléhá a zasahuje často i do oprávnění živnostenského - že tento zákon nebyl předložen také našemu živnostenskému výboru, aby i živnostenský výbor v Nár. shromáždění mohl podati svoje dobrozdání, doplňovati anebo v některých věcech i tento zákon zlepšiti. My, vážené Národní shromáždění, žádáme, aby i v tomto směru živnostenské otázky v našem živnostenském výboru byly více respektovány a brán na ně větší ohled než až doposud.

Bylo zde o významu naší domácké práce z ohledu hospodářského i z ohledu národního promluveno. Tato práce naše domácká v jednotlivých odvětvích přirozeně jest nezdravá, přirozeně jest zapotřebí, aby se tato práce omezovala anebo vůbec zničila. Ale v jednotlivých oborech jest nejen z ohledu národnostního, ale i z ohledu hospodářského velevýznamná a tato práce se udržeti musí již z toho důvodu, poněvadž celá řada existencí závisí na této domácí práci a půda, resp. okolí, ve kterém žijí, jiné příležitosti k výživě by jim nedala. My domácký průmysl náš, který jest u nás i na Moravě, který bude ve Slezsku a který bude i na Slovensku, musíme podpořiti a bylo zde zcela správně řečeno, že jedinou podporou v tomto směru jsou naše výrobní a hospodářská družstva. Ale musíme zajisté poukázati na jednu okolnost, které se pan referent několikráte dotkl, mluvě o prostředí, které dnes zde jest při domáckém průmyslu, které vyssává náš pracující dělný lid - nazval to několikráte vyssavačem - musím to přece jen poopravit a sice v tom smyslu, že není vůbec možno, aby zde domácký průmysl náš v některém odvětví samostatně vystupoval a to jen z toho důvodu, že ani jeden, ani druhý, a jak zcela správně také pan referent podotkl - nehotoví zúplna výrobků sám. Není schopen výrobek hned ku prodeji a exportu, nýbrž tento výrobek prochází celou řadou pracovníků, než jest schopen docela k vývozu.

Bylo zde vzpomenuto našeho sklářství. Naše sklářství jest nejbohatším naším domáckým průmyslem, který nevyžaduje zvláštních surovin, který nevyžaduje zvláštního kapitálu, který se dělá u nás zde doma, od suroviny až do exportního výrobku. Tento průmysl neměl pochopení za rakouské vlády a bohužel nemá pochopení ani za vlády našeho státu československého. (Tak jest!) My vidíme, že tento průmysl svým bohatstvím a svým uměním stojí na výši doby a že tento průmysl ani té malé podpory, které žádá od vlády, a sice trochu toho uhlí, petroleje a benzinu, nemá. Deputace, které zde byly u ministerstva obchodu a u ministerstva veřejných prací, dostaly pouze sliby, ale uhlí, pokud jim menší množství bylo dáno, bylo zabaveno mezi Podmokly a Ústím, zrovna v místech, kde toho uhlí jest nejvíce a které má jaksi podpořiti naše sklářství. (Slyšte!) Toto uhlí bylo zabaveno drahou a sice zajisté živly naprosto nepovolanými a možná i z ohledů národnostních. (Hlasy: To jistě!) My si naše sklářství musíme, vážené shromáždění, zajisté i ceniti, jak zde bylo podotknuto, z ohledů valutních, i z ohledů na náš horský lid, který jiné obživy v tomto směru nemá.

Vedle průmyslu sklářského, nejvíce snad rozvinutého, máme i menší průmysl náš domácí a sice květinářství. Kolem Rumburku, Hanšpachu, celou malou menšinu českou tam máme, která se zabývá výrobou umělých květin; jest to exportní zboží, zboží, které cizina hledá, zboží, které jest v nejlepších výkladech, ale náš drobný český pracovník v tomto směru úplně zapadá. My jsme jen žádali na našich menšinách, aby dávaly své děti do české školy. My jsme od nich žádali, aby mluvili česky, aby nezapřeli svou národnost, ale po stránce hospodářské jsme si těchto lidí nikdy nevšímali, my jsme je nechali živořiti, my jsme je nechali vyssávati německým kapitálem. Tyto lidi, vážené shromáždění, musíme dnes uznati jako tmel, který udržel tu českou menšinu v těch krajích, abychom dnes mohli říci, že toto naše království nebylo snad výhradně v některých oblastech německé, že zde byly české menšiny, které udržovaly tuto spojitost, pro nás dnes velecennou věc, že nebylo krajů čistě německých. Ale i dnes necháváme je v podruží německého kapitálu, ještě dnes nemáme toho pochopení, ani odborné školství nemůžeme získati pro naše menšiny, pro učně pokračovací školy učňovské. A bylo-li zde hovořeno, že musí vláda podpořiti náš domácí průmysl, tak jest jistě nutno, aby tento domácí průmysl v první řadě byl podpořen odborným školstvím. Nežádal také tento náš domácí průmysl, tito drobní lidé, podpory od vlády, nechtěli býti kapitálově podpořeni. Je to lid dobrý, lid pracující, lid, který chce pracovati, a mohu říci, že jsem shledal, že samotní taviči, kteří mají nejtěžší zaměstnání u výhně, sami si prodloužili svou pracovní dobu o dvě hodiny denně.