Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pánové, vypadáme tak, že máme celou řadu občanů bohatých, ale republika je žebrák, republika každou chvíli, každý týden aby si vypůjčovala, každý týden jsou pokladny vyprázdněny. Na Slovensku máme za miliardy dříví. Vedle cukru a vedle uhlí je to dříví, které by mohlo přinésti do státní pokladny značné zisky. Vidíme, že téměř každý týden se zde zřizuje nová akciová společnost k využitkování lesního bohatství. V dnešních Národních Listech už naříkají, - jsou nezaměstnání - jak špatně daří se dřevařskému průmyslu. I v tomto směru mohla by republika docíliti značně mnoho.

V rozpočtu se také nachází jedna položka na rok 1919, daň báňská 360.000 K. To nám vynáší uhlí! To utratí Weimann a Petschek na likéry a za doutníky více.

Z celé té obrovské těžby, z toho obrovského majetku horního, republika má celých 360.000 K! Tedy i v tomto směru zajisté by se dalo docíliti více.

Pánové, dokladem toho jest naše ústředna lihová, která v dodatkovém rozpočtu paraduje číslicí 55 milionů zisku, naše cukerní ústředna, která paraduje číslicí půl miliardy zisků na cukru vyvezeném do ciziny. Zde jest viděti, když jest rozumné hospodářství státní, že se dá docíliti mnoho. Tyto dvě položky dokazují nám, kam by se měla celá finanční politika obrátiti, abychom přestali s příštipkováním a postavili celý stát na pevný finanční podklad.

Chci se zmíniti o jedné věci a sice o obchodu s uhlím. Jak bylo konstatováno, dodávali jsme do 30. listopadu do Německa 45.000 vagonů uhlí. Toto uhlí kupoval sprostředkovatel, který dovoz do Německa obstarával za 350 K za vagon a prodal jej Německu za 680 M., to znamená, že vyzískal 500 K na jednom vagonu, čili že vyzískal 16 milionů korun každý měsíc a za rok 200 milionů korun. Jest nepochopitelné, proč tento obchod si nevezme stát sám do rukou, neboť to není nic obtížného.

Pánové, já chci také říci, že byly zde námitky určité, pokud se týká vydání státního, a hlavně námitka, se kterou se setkáváme na schůzích, jež týká se podpory v nezaměstnanosti. Jest to obnos 316 milionů korun, který byl na nezaměstnanost povolen. A tu se setkáváme s tím zjevem, že neustále a neustále se široké vrstvy lidové tímto obnosem jaksi štvou a tento obnos se vyčítá. Tu se domnívám, pánové, že bychom měli s takovou politikou přestat. Na jedné straně nechce se poskytnouti textilnímu a jinému průmyslu dostatek finančních prostředků na nákup suroviny a na druhé straně štve se vůči nezaměstnaným.

Vážení pánové, v tom směru je třeba, aby již jednou toto vyčítání přestalo. Jedná se zde celkem asi o 108.000 lidí, kteří požívají podpory v nezaměstnání. Mám zde mapu ministerstvem sociální péče zhotovenou, která dokazuje, že čím dále, tím více vyplácení podpor v nezaměstnání mizí a že obnos, o který se jedná, není tak velikým, aby tím rozeštváván byl dělný lid.

My jsme se setkali, velevážení pánové, také s výtkou, jež byla veřejně v novinách tlumočena, o neustálém poklesu naší valuty. A činí se z toho dedukce. Chci říci, že v poslední době klesá i dolar, i frank, klesá i lira. A nevím, jestli ty příčiny, o kterých se zde u nás neustále mluví, a o kterých mluvil také kolega Myslivec, jsou tytéž. Já v tom vidím něco jiného.

Na ženevské burse se shromáždila smečka mezinárodních lupičů, která umělým způsobem se snaží snižovati kursy. Jest tam shromážděna spousta polských židů, kteří v tomto případě dělají to, co dělali u nás a co dělali během války.

V tomto směru, velevážení pánové, zajisté není správné, když se jen na ty poměry, jak se u nás jeví, vztahuje důsledně pokles valuty. Ale jedno jest jisto: že to všechno nám dokázalo, jak správné jest naše tvrzení, že mrtvý kov nebo němý papír vlastně není tou hodnotou, která by zde určovala hospodářskou schopnost a vydatnost národa, nýbrž že jest to práce a že kov a papír mrtvý může býti jen směnnou hodnotou, která podléhá vlivům těch, kteří mají finanční prostředky v ruce, bez ohledu na hospodářskou potenci toho neb onoho státu.

Velevážení pánové! Pakli chceme v naší finanční politice dojíti k určitému systému, musíme splniti to, co jsme slíbili. V lednu se slíbilo dělnictvu, že budou vyvlastněny velkostatky. Podívejte se, jak to vypadá. Bylo řečeno, že budou vyvlastněny doly a velké průmyslové podniky. Odpovědi na to jest zabrání Škodových závodů francouzským kapitálem, atd. atd. Tedy v tom směru můžeme my, jako socialisté, si stěžovati, že neplní se to, co bylo slibováno.

Vážení pánové! My z důvodu toho, že stát finančních prostředků potřebuje, že stát sám má své určité závazky, budeme hlasovati pro předloženou daň, nikoliv snad z toho důvodu, že bychom odstupovali od svých stěžejních zásad, že se budeme stavěti proti všem daním nepřímým a budeme trvati na tom, aby stát v první řadě přímými daněmi zatížil ty, kdož prostředky finanční mají, a vedle toho aby stát rozumnou hospodářskou politikou, zejména ve formě zřizování monopolu samostatného svého hospodářství, aby v tom směru stát působil. Co vidíme v té době, kdy se jedná o socialisaci, o úpravě státního hospodářství? Vidíme, že stát předává svou tiskovou kancelář do soukromých rukou, vidíme, že na Slovensku, jakmile se tam vyskytly malé prameny nafty, se zakládá spousta společností, které chtějí uchvátiti výhradné vykořisťování naftových pramenů.

V tomto směru, vážení pánové, také naše politika, která na toto poukazuje a která trvá na tom, aby v tom směru stát více zasáhl do hospodářství státního, více také sám hospodařil, může býti jedině správná, poněvadž to, co jsme slyšeli zde, co jest nám předloženo, co bude snad Národním shromážděním usneseno, nemůže býti považováno za dobrý reelní finanční podklad republiky, nýbrž za pouhé příštipkování. (Výborně! Potlesk!)

Předseda: Slovo dále má pan kolega Slavíček:

Poslanec Slavíček: Slavné Národní shromáždění!

Z prohlášení zástupců všech stran jest zřejmo, že všechny budou hlasovat pro předlohu daňovou. Jest pochopitelno, že my také, poněvadž to již prohlásil náš první řečník dr. Heidler. (Hlas ze strany lidové: Ne všichni!) Vy máte extravagance, klerikálové, pardon, lidová strana tedy ne. Zdálo by se tedy, že k předloze této není třeba mluviti. A přece myslím, že se asi u nás v Národním shromáždění i v příští sněmovně, nebo jak se budeme jmenovat, ujme zvyk, obvyklý ve všech parlamentech a také známý i ve vídeňské sněmovně, že když řečníci při kritice některé předlohy, některého zákona pronášeli svá různá přání a námitky, příslušná ministerstva vždycky velmi pozorně řeči sledovala, ba - tuším, že jsem zde již jednou ten příklad uvedl - ve Vídni dokonce ministerstva dala si dělat výtahy z řečí, které nebyly mluveny německy, když dotýkaly se specielně té neb oné otázky.

Já mám také jedno takové přání. Zmíním se o něm ve své řeči. Předesílám, že chtěl bych mluviti o tom, jaké důsledky hospodářské nejen pro konsumenta, ale hlavně pro živnostníka a pro přerod hospodářských poměrů v republice daň tato přinese. Za druhé, chtěl bych se zmíniti o tom, jak jest nutno měniti již nyní, reformovat všeobecnou daň výdělkovou, která má nastoupit dle nadhozených zpráv na místo této daně, až vyprší. Na konec chtěl bych několika málo slovy reagovat na vývody pana kolegy dra Vanoviče, který zde učinil apel na Národní shromáždění, respektive na strany.

Tedy především: daň tato jest jistě nesociální - o tom není sporu. Kritice podrobili jsme ji všichni, a jest viděti, že přes všechny programy, nejen socialistických stran, ale i stran, které protestují dnes proti vládě a stojí v rozporu proti ní, přes programy o progresivní dani, o jedinečné dani vzestupné, nastoupili jsme zde cestu starou, vyšlapanou cestu liberalistickou, manchestrovskou, že totiž chápeme se daní nejlehčích, které nejvíc vynesou - důkaz to, že je velmi těžko, i theoreticky domysliti socialistickou společnost, a ještě hůře a ještě tížeji je v praxi socialistickou společnost, i kdybychom to chtěli, zaváděti.

Pro svou osobu nevěřím, že daň tato bude jen daní přechodnou - již také proto ne, poněvadž se domnívám, že během lhůty, která jest této dani vyměřena, odhlasujeme ještě tolik zákonů, tolik předloh, které budou přímo kotviti ve státních financích a ve státní pokladně, že až přijde ten nebo ti po nás po uplynutí této lhůty, velmi těžko třeba bude nejen ministru financí, ale celému Národnímu shromáždění, nahraditi novou daní zisk pro státní pokladnu, téměř 1 miliardu korun obnášející, vyvine-li se daň tato tak, jak referent, a myslím, také ministerstvo financí, předpokládá. Tedy nevěřím také, že budeme moci v tom směru reformovat všeobecnou daň výdělkovou, která by měla nahraditi tuto spotřební daň.

Je pro mne otázkou, jak jsem nadhodil, kdo pocítí tuto daň nejvíc? Jest jasno, že konsument, který bude muset daň zaplatiti ať již jednou anebo třeba také 10krát, poněvadž je známo, že v některých odvětvích průmyslu a obchodu zboží cirkuluje z ruky do ruky třeba 10krát, takže stoupne v ceně nejméně o 10 %.

Ale vedle této okolnosti a vedle těchto postižených - o tom není sporu - budou opravdu postiženi nejvíce malí, drobní živnostníci, a to ať řemeslníci, ať obchodníci, a charakteristiku této předlohy a této daně bych definoval tak, že daň tato jen uspíší ten hospodářský proces, který můžeme zváti silně evolučním, ne-li dokonce revolučním, že totiž konsument bude hledat ještě bližší cesty k navázání styků s původním výrobcem, a že celá řada živnostníků, obchodníků, řemeslníků (Posl. Sechtr: Zmizí!) bude vyřaděna, a se vší určitostí - jak zde zcela správně bylo řečeno - zmizí s povrchu. Proč? Prostě a jedině z těch důvodů, že se tu děje přerod hospodářský, patrný ve všem. Vidíte to v bankách při jejich podnikání. Banky dnes mají všechny možné podniky průmyslové a, nejen že je mají, na tom by tak mnoho nezáleželo, kdyby v nich vyrobené zboží předávaly do obchodu, podporovali by tím tedy živnostníky a hlavně obchodníky, aby se udržela jejich stabilita, jaká byla dříve. My však vidíme, že banky mají své přímé sklady, ať železa, ať dříví, ať jiných a jiných věcí, vidíme, že banky financují úplně, majíce je v úplné závislosti, velké obchodní domy, řekněme, náš obchodní dům Novákův ve Vodičkově ulici mohl by nám býti příkladem. Banky tedy zde vymyťují určitý druh živností, hlavně obchodníků, z národního hospodářství, z obchodního a průmyslového konání. Vidíme to však také ještě jinde, totiž u rolníků. Rolníci, pokud jsem zjistil, mají své cukrovary, lihovary, škrobárny, také výrobu kartáčů, v poslední době zemědělstvo zařizuje si svou vlastní výrobu obuvi, továrny na obuv, nákupní a prodejní družstva všeho druhu, což znamená, že prostřednictvím těchto podniků opatřuje pro své konsumenty všecko, čeho potřebují, vymyťujíc sprostředkovatele mezi obchodníky i řádné obchodníky, čímž jim béře zajisté určitý kus skývy od úst.

My vidíme tyto snahy, sblížiti se s výrobcem, také u úředníků. Znal jsem před válkou konsum úřednický, kde se hromadně obstarávalo vše počínaje prádlem a konče nejen nábytkem, ale dokonce i šperky - snaha to zjednodušiti hospodářský styk vyřaďováním středního stavu.

Vidíme to, slavné Národní shromáždění, u řemeslníků, živnostníků samotných. V Čechách máme alespoň přes 400 živnostenských družstev více méně nákupních a výrobních, a tito samostatní živnostníci, nijak z kolegiality své stavovské, neohlížejí se na obchodníky, hromadně nakupují, poněvadž nakupují levněji, starají se o své členy a tím určité části obchodního stavu taktéž béřou existencí.

Tentýž proud vidíme u dělníků. Dělnictvo má sta a sta svých družstev a sta a snad tisíce jich v dohledné době založí. Nejsou to jen družstva konsumní, nákupní, dělnictvo tvoří i družstva výrobní a prodejní. Dělnictvo odvolává se na to, že svůj jediný majetek, práci rukou svých, zhodnotí lépe ve svém dělnickém družstevním podniku, než musí-li ji nabízeti soukromému podnikateli. A všechny tyto asociační, svépomocné podniky vezmou a béřou existenci samostatným drobným živnostníkům. A těch jsme, zde slavné Národní shromáždění, neměli málo. Je to proces, proti kterému je těžko hradby stavět. Je to hospodářský proces, který se nezastaví žádnou zákonnou ochranou malých živnostníků. Je to proces hospodářský, který prostě nese s sebou doba, který s sebou nese sociální tíseň, který s sebou nese také velká vzdělanost, nebo vyšší vzdělanost širokých vrstev lidových.

My jsme měli v Čechách na 6,000.000 obyvatelů 300.000 samostatných obchodníků a živnostníků. To znamená, že na každých 20 obyvatel stavěl se jeden živnostník či obchodník - poměr to jistě krajně nezdravý, neboť to nebyli příslušníci středního stavu, to byli lidé v pravém slova smyslu proletáři, neboť nikdo nemůže mluviti o středním stavu, jestliže krejčovský či obuvnický dělník, jsa sociálními poměry tížen, vzal poslední krejcar ženin či svůj, najmul si byt a udělal se - lidově řečeno - pro sebe. To jsou živnostníci, to byl střední stav, který trpěl mnohdy daleko více, než dělnictvo samo, ovšem stav, který byl někdy a mnohými lidmi lehtán názvem o "pánu", o "službodárci" a zapomínal mnohdy na svou sociální bídu, která ho velmi tížila.

Je otázkou po mém soudu, co bude lepšího pro živnostnictvo, zda nějaká zákonná ochranná opatření, nebo pozvednutí sociální úrovně dělnictva, zřízenectva a obchodního pomocnictva, kteří tak hustě nebudou se hnát do tak zvaných středních stavů, aby rozmnožovali tak zvaný středostavovský proletariát, anebo zdali nějakým planým křičením či mrtvou literou zákona tyto lidi uchráníme. Ale právě o ty mi jde při této dani. Předloha povídá, že jest daň přechodná a že ji má vystřídati daň výdělková. Nejsou jistě žádné daně ideálně spravedlivé, aspoň ne ve svém provádění a ve svém vybírání. Myslím však, že všeobecná daň výdělková jest jednou z nejnespravedlivějších, poněvadž jest nejnesprávněji vybírána a ukládána. (Posl. Srnec: Zvláště teď!) l při tomto procesu hospodářském, o němž jsem mluvil a který tato předloha daňová jen uspíší, poněvadž každý bude hleděti koupiti levněji a každý bude se vyhýbati prostředníku a každý bude hleděti vejíti ve styk s přímým vyrabitelem, uspíší se ta evoluce hospodářská a proto jest nutno, volati ministerstvo financí k reformě výdělkové daně dříve, než uplyne doba této daně. Proč? Již v tom je nespravedlnost, že výdělková daň jest kontingentována a že se napřed povídá a určuje, co výdělková daň vynésti musí, bez ohledu na hospodářské poměry postižených. Za druhé velkou vadu daně výdělkové vidím v tom, že jest špatně a nespravedlivě ukládána. (Posl. Srnec: Komisí, zvolenou před 10 roky!)

Odhadní, ukládací komise pro všeobecnou daň výdělkovou nejsou - zcela správně řečeno - již dlouho volbou obnovovány. Máme však případy velmi zajímavé z komisí pro daň výdělkovou. Zpravidla finanční rada, předseda komise této, jest dominujícím a všemohoucím pánem a členové komisí berních jsou pouhými figuranty. (Posl. Srnec: Kývaly!) Dále komise daňové mají tu velmi slabou stránku, že jsou sestavovány bez ohledu na jednotlivé živnosti a že členové mnohdy ukládají všeobecnou daň výdělkovou živnostníkům těm, o jichž prosperitě živností nemají ani ponětí. (Výborně!)

Za třetí: komise pro daň výdělkovou někdy má ke zpracování tak ohromný materiál, že, při nejlepší vůli všech členů, není s to, aby spravedlivě všeobecnou daň výdělkovou uložila. Známe případy, že měla komise pro všeobecnou daň výdělkovou zdaniti 4.000 poplatníků. Jak se to dělalo? Hledal se klíč pro tu či onu živnost, hledala se ta číslice neznámá a, když se našla, zdanilo se, jedním slovem, 140-150-200 živnostníků bez ohledu na to, mají-li všichni stejné zákazníky, nechají-li si a mohou-li si nechat veškerou svou práci, výkonnost stejně zaplatiti, bez ohledu na to, zdali jejich živnost jest existence schopna či nikoliv.

Tato daň výdělková jest tím více nespravedlivá, poněvadž ona slouží za základ všem daním dalším. Ona slouží za základ také přirážce daně válečné, daně zemské, daně okresní, daně silniční, daní obecních, daně školské, daně k obchodním komorám, ba živnostnictvo samo pracuje k tomu, aby ještě sloužila za podklad k přirážkám společenstevním a k přirážkám živnostenské organisace obligatorně, nebo živnostenským řádem předepsané.

Tedy, učiní-li se tu nějaká chyba, stane-li se některému z poplatníků křivda při udílení a vyměřování všeobecné daně výdělkové hned v základě, nejde o tu daň, nejde o těch 10 nebo 20 korun, o které se živnostníku daň výdělková zvýší, ale jde také o obecní přirážku do 500 proc. jdoucí, jde také o přirážky zemské skoro 100 procent činící atd. Ale právě proto, poněvadž tento přerod hospodářský tu je, a já nechci nikomu kopati hrob, - ale jisto je, že 300.000 samostatných živnostníků jenom v Čechách při tom přerodu jistě se hospodářsky neudrží - je jisto, že je nutno kontrolovati kontingent daně výdělkové nebo jej zrušiti, že je zapotřebí, vypsati nové volby pro všeobecnou daň výdělkovou, že je zapotřebí, aby ukládací komise herní přibíraly experty ke zdaňování jednotlivých živností, je zapotřebí prostě: zavésti spravedlnost.

O dani této nové, pro kterou tedy - až na stranu lidovou - budeme všichni hlasovati, chtěl bych říci jen tolik: Má své vady, bude snad chikanovati živnostníky a podnikatele, ale nic bych si z toho nedělal nebo nedělám, že berní naše správa bude moci živnostníkovi nahlédnouti do knih, že jej bude moci, jak řekl pan kol. Myslivec, röntgenovati.

Slavné Národní shromáždění! Bohužel, že jsou také u nás v republice lidé, kteří budou musit býti röntgenování, aby konali v republice povinnost. (Posl. Buříval: Také z politických důvodů! Posl. Šrámek: Ale mají býti všichni röntgenováni, ne pouze jedni!) Monsignore, já také to od kol. Myslivce neberu vážně z té příčiny, že strana lidová od převratu sama s námi spolupůsobila. - Vy sám hned v první dny jste s námi seděl v Národním výboru - a strana lidová měla tehdá svého ministra ve vládě (Hlas: Také samozvanec!), proto nepřičítám vývody kol. Myslivce straně lidové, ale krajnímu rozhořčení těch pravých klerikálů nad rozlukou církve a státu. (Posl. Čuřík: Nad terorem, který se provádí! Výkřiky! Posl. Sedláček: Kdo jsou vlastně ti klerikálové, řekněte mi definici! Posl. Svozil:To jsou ti, kdo fušují náboženství! Posl. Špatný: Čili náboženští bolševici! Veselost a potlesk.) Nebojím se nijak röntgenování nebo nahlížení do knih; ostatně za starého Rakouska byla již určitá ustanovení o daních, že, když berní správa uzná za nutné, musí poplatník předložiti knihy a o svých vydáních předložiti účty, ba naopak, já bych v tom viděl výchovnou stránku i také pro drobné poplatnictvo v tom směru, že každý bude nucen vésti knihy, bude nucen kalkulovat, bude nucen míti před sebou přesný obrázek své prosperity nebo potence v živnosti, čehož dosud nebylo. Jest-li někdo švindloval proti Rakousku a snad - správně to bylo řečeno - švindlovali všichni v ohledu daňovém, a jestli někdo švindloval, malý, chudý řemeslník, živnostník ne. Ten toho neuměl, ale lidé silní, podnikatelé, kteří vedli po př. dvoje knihy atd.